USS Scorpion Krycí jméno: Operace smršť

Transkript

1 MISE 3 USS Scorpion Krycí jméno: Operace smršť Scorpion je vyslán prozkoumat mamutí hvězdokupu. Než může započít rutinní úkol, vše se ale zase poněkud zkomplikuje. Theta Fleet

2 Název: Setkání Autor: Natalia Youds Lokace: USS Scorpion Kapitánův deník, hvězdné datum Jsou tomu uţ dva dny, co jsme se vrátili z paralelního vesmíru a všichni si tak konečně můţeme oddychnout. Většina škod je uţ opravena a na palubě vládne klidná atmosféra. Dnes ráno jsme obdrţeli nové rozkazy od velení Flotily, společně s pochvalou za nalezení delegáta Tarkina, jsem si jistá, ţe celá posádka si jí zaslouţí. Nyní směřujeme k setkání s lodí USS Zhukov, třídy ambassador, která nám předá více neţ dvě stovky nových členů posádky, a zhruba stejný počet bude od nás převelen jinam. Naším dalším úkolem bude cesta ke Krushaské expanze, třetí největší známé hvězdokupě v galaxii a naše posádka bude prvními lidmi, kteří ji budou moci prozkoumat na vlastní oči. Je skvělé, ţe se konečně můţeme věnovat také našemu primárnímu úkolu. Se Zhukovem nás opouští i náš host, konzul Hans, jejíţ úkoly nyní leţí daleko mimo palubu Scorpionu. Naproti tomu, Martel Tarkin na palubě zůstává, po dokončení průzkumu expanze, který by mě trvat asi 3 týdny se spolu s ním vrátíme na Tellar, kde vezmeme na palubu několik expertních vědců pro náš další úkol. Natalie naslouchala rutinním zvukům můstku. I ona si uţívala moţnosti relaxovat po náročné misi, a tak konečně pořádně vychutnávala luxusní provedení křesla v centru můstku. Dnes tady bylo docela ţivo, u zadních konzol stálo několik důstojníků z vědeckého a nadšeně si procházeli snímky Krushaské expanze co byly v databázi. Konečně to měla být jejich mise. Nicholas, jiţ plně zotavený z svého letu vzduchem při bitvě s aliancí seděl za svou konzolou, bezchybně ovládajíc loď velkou jako město v rychlosti, kterou si ani člověk neuměl představit. Martel přemýšlel stále nad paralelním vesmírem. Ovládat ho, vlastnit ho, mít ho. Tak jednoduché, tak jednoduché. Jsou tam ideální podmínky a Federace by získala velké plus v bezpečnostní politice. Svou zprávu odeslal uţ před 24 hodinami, ale zatím stále ţádná odpověď. Bude vůbec moţné se tam někdo vrátit? Tarkin pevně věřil tomu, ţe ano. Konzul Hans nyní seděla nějak moc často ve své pracovně. Tarkin ji tuze podezříval z toho, ţe něco plánuje. Byla nezvykle potěšena, kdyţ s ním mluvila a v jednom kuse ho ubezpečovala o tom, ţe se mu to bude líbit. Nevěděl, zdali z toho má mít radost, nebo se obávat. Ačkoliv Scorpion nabízel mnoho moţností pro relaxaci, nebylo delegátovi nic po chuti. Nic. Nevěděl, co má dělat. Nebyl zvyklý jen tak sedět a nic nedělat a ještě k tomu ta představa, ţe tu bude muset strávit takovou dobu. Ani ho nevybavili pravomocemi pro zatápění posádky, ačkoliv jako člen DSRF poţíval jistých výhod. Kajuta, kterou měl, byla velká, aţ moc velká Pro jednoho. Moc dobře tušil, proč nemá rád, kdyţ není pracovně vytíţen. Dostavovaly se totiţ ty myšlenky ohledně smyslu jeho existence, přátel, smutku a doţivotní samoty. Pořád se přesvědčoval, ţe uţ se se svým osudem smířil, ţe mu samota nevadí, ale nebylo tomu tak. A tyto příleţitosti prostě nabízely čas a podmínky na takováto přemýšlení. Vyšel otrávený a apatický ze své přepychově vybavené kajuty. Stráţ uţ odmítl s sebou vodit. Na palubě nebyl vítaným nikdy, ale zcela zjevně nikdo z posádky proti němu teď nic neměl. Nerozuměl tomu a řešení mu nikdo nechtěl říci. Z celé jeho ochranky zbylo jediné - stráţ před

3 jeho kajutou, jeţ měla spíše čestnou pozici. Přemýšlel, kam by zašel? Ţe by do baru? Ne, tam ne. Nikdy se tam necítil dobře. Holosimulátor? Taky ne. Uţ tam byl a ţádný program ho neuspokojuje dostatečně. A pak Ano! To je nápad. Sluţbu má Johnson. Mohl by za ním zajít na můstek plavidla! To je nápad. Posedí, pokecají, nuda zaţehnána. Ihned si to namířil k nejbliţšímu turbovýtahu. Po vstupu do kabiny uţ jen poručil můstek a o několik sekund později se otevíraly dveře, za nimiţ se nacházelo samotné centrum lodi. V dobré náladě vstoupil na můstek. Nemohl říci, ţe by jeho příchod nevzbudil zájem, ale nic přehnaného. Jaké však bylo jeho překvapení, kdyţ v křesle velitele nenašel komandéra Johnsona, ale kapitána Youds. Příště se bude muset pro jistotu zeptat počítače. Jakmile spatřil, ţe ho kapitán zpozorovala, tak tentokráte apatickým hlasem a mírnou úklonou pozdravil. Kapitáne. Natalie měla dnes vynímečně dobrou náladu. Kdyţ uviděla mladého diplomata obdařila a velmi milým úsměvem. Dobře věděla, ţe si nikdy nemůţe být jistá co od něj lze čekat, ale na druhou stranu uţ si na jeho přítomnost tak nějak zvykla. "Delegáte, vítejte na můstku. Co pro vás můţu udělat?" Mat svůj pohled však neměnil. Ani kapitánův zřejmě upřímný úsměv ho nepřesvědčil. Jeho romulanská část tomu bránila, nevěřil jí a neměl k tomu ţádného důvodu. Bylo to aţ zaráţející, ţe spolu uţ tak dlouho vesměs spolupracují, ale jejich vzájemný vztah je terčem legend na DSRF i na VHF. "Nic, kapitáne. Myslel jsem, ţe tu bude komandér Johnson." Odpověděl popravně Tarkin. Původně měl být, ale poţádal o krátké volno. Zřejmě toho po to všem má taky dost, ale myslím, ţe ho najdete ve vědeckém oddělení jak se vrtá poručíku Trinhramové do práce. Aţ přijde nový velitel vědeckého, bude se s komandérem muset podělit o trochu operační kapacity počítače. Ne kaţdý to překousne, ale náš první důstojník je zřejmě uţ takový. "Zcela nepochybně." Zašklebil se Tarkin. "Zcela nepochybně je takový. A nový vědecký důstojník bude mít jen poloviční úvazek." To bychom mu mohli něco přidat. Dodal si tiše do sebe Mat. "Ať se hnu kamkoliv, tak jeho výkony v kaţdém známém vesmíru jsou obdivhodné. Myslím, ţe ho jednou cena za nějaký ten pavědní vynález nemine." Řekl polohlasem delegát. Vesměs měl v úmyslu navrhnout ho na nějaké ocenění. A nebyl jediný, koho chtěl navrhnout. Věděl, ţe si posádka prošla svým peklem a ţe toho na ni bylo moc. Jeho osobní zájmy v tomto ohledu klesly hluboko pod zájmy Federace, která potřebuje odpočaté a motivované posádky. Tedy pokud nepřijde čas, aby si Hvězdná flotila uţila svoje. "Promiňte, kapitáne." Skočil do rozhovoru Nicholas, očividně si vědom neslušnosti takového jednání. Zřejmě měl ale něco podstatného. "Ano, nadporučíku?" Obrátila kapitán zrak k přední konzole. "Zhukov právě vystoupil z warpu km na levoboku."

4 Natalia kývla: "Zaujměte pozici metrů před jeho přídí a zavolejte je." Na obraz majestátního ambassadoru vystřídala modrá hlava s tykadly. "Scorpione," začal přátelským hlsem Androian. "Jmenuji se Verata a jsem kapitánem Zhukova." "Natalia Youds, ráda vás poznávám kapitáne." "Potěšení na mé straně. Většina personálu, který vám vezeme se k vám nalodí během několika hodin," pokračoval kapitán. "Mezitím bych byl velice poctěn, kdybyste vy a vaši velitelé přišli na palubu mé lodi dnes večer na slavností večeři." Nat s úsměvem kývla, přátelští Romulané byli sice fajn, ale jiná loď Federace to je pořád ještě velký rozdíl: "Rádi přijdeme, kapitáne Verato." "Výborně," zaradoval se. "A potom je tu ještě jedna věc. Máme na palubě hosta, kterého vezeme na diplomatické setkání a jeho excelence by se ráda setkala s delegátem Tarkinem." Martel si kapitána prohlíţel se zjevným zájmem. Na Andoriana měl dost příjemný hlas. Rozhovoru nevěnoval moc pozornosti a vlastně uţ chtěl odejít, kdyţ uslyšel své jméno. Probral se jakoby z transu. Chce se setkat se mnou? Kdo je na Zhukovu? Zhukov není oficiální a neoficiální lodi DSRF a ještě neslyšel to jméno ve spojitosti s DSRF. Osoba na palubě musí asi být dobře informována. "Velice rád, kapitáne Verato, velice rád." Odpověděl Tarkin Andorianci. "Skvěle," řekl Andorian. "Velvyslanec se k vám přesune za 5 minut." Velvyslanec? Tarkin zůstal stát a civět na kapitána USS Zhukov hezkou chvíli. Kdyţ se konečně probral, mohl odpovědět. "Budeme ho čekat." Řekl Andorianci, aniţ by si uvědomil, ţe právě něco odsouhlasil za kapitána. Bral to jako automatickou samozřejmost. Kdo to asi bude? Vzal svůj PADD a poslal zprávu své ochránkyni konzulu Hans. Nemusel ani čekat na odpověď, na ní je totiţ spolehnutí. Pak stočil zrak na kapitána. "Půjdeme?" "Nicholasi, můstek je váš. Aţ po vás delegáte." Pokynula mu k výtahu. V transportní místnosti jedna nebyl kromě transportního náčelníka nikdo. Bezpečnost nebyla běţným transportům přítomna skoro nikdy. Teď by to navíc bylo i velice nevhodné. Filozofie důvěry, kterou jenom málo ostatních národů chápalo. "Zhukov hlásí, ţe jsou připraveni k přenosu," řekl transportní hned jak vešli.

5 "Energii, kývla kapitán a postavila se čelem k plošině. Na transportní plošině se objevil nejdříve téměř nepatrný modrý záblesk a zlomek sekundy na to se objevily další a další, aţ se z nich začala zhmotňovat postava. Poté co paprsek odezněl, stál v místnosti v bilé vulkanské uniformě se zlatými ornamenty velvyslanec 5. úrovně Siran a jeho vlastní syn na něj koukal jak na zjevení. Stál tam a nic neříkal. Poměrně tvrdým krokem sestoupil velvyslanec z transportní plošiny. Svého syna nechal zatím bez povšimnutí a nechal ho dál divit se. Jeho řeč směřovala ke kapitánovi. "Kapitáne Youds, jsem nesmírně potěšen, ţe jste zvládli Vám zadaný úkol." "Velvyslanče," řekla Nat a mírně se uklonila. "Jsme velice poctěni vaší návštěvou." Teď uţ se probudil k ţivotu i Tarkin.Nepostavil se ani do pozoru, ale přesto bylo vidět, ţe jeho postoj není zcela běţný, ţe z něj vyzařuje jakýsi autorita podřízení. Nechal svého otce, ať se dále baví s kapitánem. "Myslím, ţe Vám dluţím poděkování, kapitáne. Zachránila jste mého syna z rukou lvích, dalo by se říci. Děláte čest své uniformě." "Děkuji, excelence. Ale hlavní podíl na své záchraně má sám delegát." Nat hleděla na velvyslance pohledem, jeţ byl dokonalým kompromisem mezi profesionálním vzezřením velitele a mílím a vlídným úsměvek krásné ţeny. Velvyslance Sirana samozřejmě znala, ačkoliv se s ním osobně nikdy nesetkala. Podle legend které o něm kolovaly to byl neobyčejně schopný diplomat, ale to je asi tak všechno co bylo o Siranovi známo. Youds byla zvědavá jak moc vlastně je Tarkin po svém otci. "Přejete-li si se zdrţet, doprovodím vás do kajuty." Nabídla kapitán velvyslanci. Vysoce postavený diplomat se jen mírně uklonil, ale zavrtěl hlavou. "Jsem si, kapitáne, jist, ţe kajuta delegáta Tarkina nám zcela postačí." A poprvé za celou dobu se podíval na svého syna. Ať to bylo jakkoli, tak na něj byl hrdý. Martel se dokázal dle jeho názoru probojovat a nezastavit se. Věděl o tom, ţe se jeho syn těší značné podpoře a důvěře Výkonného výboru, coţ mu ovšem nebránilo vyčíst mu pár chyb. To ovšem v soukromí. Delegát se ihned chopil své příleţitosti být s otcem o samotně. Za poslední roky ho vůbec neviděl a nebýt příleţitostných rozhovor pomocí subprostoru, nebyl by kontakt ţádný. "Jsem si jistý, ţe se místo najde." Odpověděl v klidu Mat. Odpověděl tak kapitánovi i svému otci. Kapitán rychle pochopila, ţe velvyslancova návštěva pravděpodobně nebude mít ţádné oficiální poslání a tak se rozhodla dále nepřekáţet rodinnému setkání. "V tom případě, vás jiţ nechám o samotě. Pokud budete cokoliv potřebovat kterýkoliv z mých důstojníků i já osobně vám rádi vyhovíme."

6 "Budu na to pamatovat, kapitáne Youds. Velice mě těšilo." A lehkým ručním gestem vyzval svého syna, aby ho následoval do jeho kajuty. Můstek kapitánovi Youds, ozval se Nicholas z interkomu. Nat klepla do odznaku: Pokračujte. Zhukov hlásí ţe je připraven započít s transferem personálu. OK, všechny je tu hezky uvítejte. A informujte o všech změnách komandéra Johnsona, aby je mohl ihned zahrnout do rozpisu sluţeb. Youds konec. Created by: Natalia Youds & Martel Tarkin Název: Soukromá mise Autor: Hamish Alexander Lokace: USS Scorpion Hamish seděl ve svém křesle ve své kanceláři, kterou si udělal z poloviny své kajuty, kouřil opravdu tlustý doutník a pročítal si hlášení. "Hetzer, Alexadrovi, zpráva z USS Zhukov, máte se setkat s nadporučíkem Youngem v transportní místnosti 4 za pět minut." ozvalo se mu náhle z komunikátoru. "Rozumím." zamumlal Hamish a zvedl se z křesla. Doutník poloţil na krásný zdobený popelník a vyšel ze své kajuty. Poručík Alexander stál v téměř liduprázdné transportní místnosti a čekal na zhmotnení svého hosta. Na transportní plošině se objevil vysoký štíhlý muţ, který měl na límci hodnost nadporučíka a barva jeho uniformy byla šedivá. "Děkuji, praporčíku," prohlásil Paul Young, "ahoj Hame, copak mě nepozveš na panáka?" dodal. "Ale jasně." usmál se Hamish, i kdyţ ani neznal křestní jméno neznámého důstojníka. Oba muţi šli mlčky po chodbách USS Scorpionu, aţ dorazili do kajuty poručíka Hamishe Alexandra. Neznámý důstojník se posadil na pohodlné křeslo před Hamishovým stolem v jeho "praconě" a upřel na něj pronikavý pohled. Hamish se posadil za svůj stůl, z popelníku zvedl svůj doutník, opět ho zapálil a vznesl otázku k cizinci: "Určitě zde nejste kvůli alkoholu, co pro vás můţu udělat?" řekl a vyfoukl hustý oblak kouře. "Víte, poručíku, od vaší sluţby na USS Phoenix, která byla pečlivě zakryta ve vašich sluţebních záznamech toho po vás SFI moc nechtěla, ačkoliv to byla chyba." odmlčel se nadporučík rozvědky Hvězdné flotily", zůčastnil jste se jednání s romulany z cizí dimenze a

7 nyní po vás velitelsví ani nemá právo ţádat hlášení. To se však dneškem mění, právě jste ode mě obrţel rozkaz." "Jaký rozkaz?" otázal se zachmuřile Hamish a začal vzpomínat na svou sluţbu na Phoenixu, kam byl naverbován hned po úspěšném dokončení Akademie na Zemi. "Scorpion bude v nejbliţších dnech konat něco, co je absolutně mimo naše informační zdroje. Váš rozkaz zní, zjištěte vše o vaší přístí misi a poté podejte podrobné hlášení, a snaţte se podle vašeho vlastního úsudku provádět veškeré akce k obraně občanů Federace. Zřejmě má v této misi prsty Diplomatický zbor, ale tím si nikdy nemůţeme být jisti, zvlášť, kdyţ jsme na palubě přivezli otce vašeho Hlavního Diplomatického Důstojníka" řekl Young, a poslední titul prohlásil aţ s pohrdáním, a zadíval se na Hamishovu krabičku s doutníky. "Nabídněte si, pokud chcete." reagoval na toho Hamish a opřel se ve svém křesle. "Ah, děkuji." prohlásil nadporučík a zapálil si jeden z doutníků, "slyšel jsem, ţe velmi rád pijete, obzvláště se členy vaší mariňácké sekce, nemáte zde něco, co byste mohl nabídnout?" Hamish, ačkoliv byl celý vyveden z míry novým posláním se usmál, jako ţe chápe a ze svého stolu vyndal lahev skotské. Bylo by totiţ moc podezřelé, kdyby z jeho kajuty vyšel někdo, kdo mu na první pohled tykal a poté byl střízlivý. O dvě hodiny později se nadporučík Paul Young vytrmácel z kajuty hlavního T/B důstojníka na lodi k nejbliţší transportní místnosti, odkud se ihned přenesl na USS Zhukov. Hamish dál seděl ve svém křesle a promýšlel další postup. Právě obdrţel rozkazy, které přišly z vyšších míst, neţ na jakých sedí kapitán Youdsová. Nadruhou stranu, pouhé zajišťování informací není v přímé kolizi téměř s čímkoliv, co by měla tato ţena v plánu, takţe mohl slouţit pod oběmi substancemi. A co se týče akcí k obraně Federace, ty provede, aţ podle situace. Doufal, ţe vše zvládnou samotní důstojníci SF, zvlášť spoléhal na kapitána, ke které si za tu dobu vypěstoval značný respekt... Název: Letecká Závislost Autor: Nick Rodgers Lokace: Hangár Osobní deník : Tak a je to tady. Sotva jsem se vrátil na Zhukov ke své malé lodičce, hned jsem se s ní musel rozloučit. Dostal jsem zprávu o mém převelení na USS Scorpion, loď třídy Sovereign. Připomíná mi to loučení se sestrou. Připadám si, jako bych tu loď nechával samotnou a dost mě to deptá. No ale rozkaz je rozkaz, uţ mám sbaleno. Fakt musíš? ptal se muţ černé pleti Nicka. Jo, jinak to nejde. Ale na těch pár let tady nikdy nezapomenu. Hlavně na to, jak jsme vyřídili ty pirátský zmetky, jen my dva! zasmáli se, Ale teď uţ fakt musim jít. Oba dva vyrazili do transportní místnosti. Vyřiď letce, ţe je mi to líto. A taky pozdravuj mou Medussu jo? při těch slovech se Nickovi zaleskly oči. Medussa to přeţije, budu o ni pečovat. Koneckonců, je to silná loď. Slíbil Nickovi jeho

8 kolega. Vešli do místnosti. Uvnitř uţ čekal zbytek první skupiny určené k transportu. Nick pokynul transportnímu. Tak jo Marty, hoď nás tam. Postavil se do transportu a za chvíli se rozplynul v modrém světle. *** Nick se zhmotnil na palubě nové lodi i s ostatními, které znal většinou jen od pohledu. Ihned vyrazil na chodbu, k plánu lodi. Ihned vyrazil ke svému veliteli. Lidé ho zdravili a on jim kývnutím hlavy odpovídal. Byl si vědom toho, ţe zřejmě pochopili ţe je novým členem posádky a tak chtěli být vlídní. Zajímalo ho, jestli takoví jsou i obvykle, přetvařování neměl rád. Chobdy byly chladné a nevlídné, přesto působily domácky. Byly podobné těm na Zhukovu a to mu stačilo. Á, tady je to! Ronald právě uklízel pracovnu, kdyţ ho vyrušil zvonek. Vstupte! řekl. Nick neváhal a vstoupil. Ihned byl v pozoru. Uvědomil si, ţe toho muţe uţ viděl na Zhukovu. Praporčík Rodgers se hlásí do sluţby pane! Á Rodgers! Vítejte! Jaká byla cesta? zaptal se familiárně. Transportér. Víc snad říkat není potřeba. Bylo na něm vidět, ţe mu je stále špatně. Ne ne, já myslel na lodi. Opravil ho McReek. "Byl jsem převelen ze své dosavadní sluţební lodi, Zhukova. Bylo to trošku narychlo, ale potřeboval jsem změnu. Také můj letový tým nebyl zrovna takový, jaký bych si přál. Bez uráţky, byli na mě trochu pomalí a neschopní pane." trošku se ušklíbl, jako by si na něco vzpomněl. "Mám spoustu historek, a to nejen z akce, ale i z obyčejných rutinních tréninků." McReek vyzval svého podřízeného, aby jej následoval mimo pracovnu. Šli rovnou do hangárů. Lodě třídy Sovereign je měly skutečně obrovské. Prošli kolem několika stíhačů, minuly snad desítky techniků, aţ došly k němu... Praporčíkově stroji. "Tak co mu říkáte?" Nick se zadíval na svůj nový stroj. Obcházel ho a prohlíţel si ho tak minutu, neţ konečně vynesl verdikt. "Hmm.. myslím, ţe si budeme rozumět. Třída Rogue, ţe ano?" "Přesně tak, praporčíku. Třída Rogue. Vylepšený stíhač, jeho zbraňový i obranný potencionál jasně převyšuje ostatní třídy stíhačů, vyjma těch nejmodernějších. Kaţdopádně, je to nejlepší stíhač ve své třídě. Spokojený?" Zeptal se člena svého týmu velitel perutě. "Vysoce." usmál se Nick a poplácal chladný kov. "Trochu mi připomíná mou Medussu. Podobný model, jen starší. Ale zajímalo by mě, co to opravdu dokáţe. Ne jen nějaké vědecké

9 bláboly." Na tváři se mu vyklubal rošťácký úsměv, který ale hned zmizel. "Zkušební let ale asi nebude v tuto chvíli moţný nemýlím-li se." "Jen do toho. Loď je v klidu. Máte povolenou jednu hodinu zkušebního letu." Ohlédl se přes rameno a zavolal si velitele paluby. Ten ihned přiběhl k vysokému důstojníkovi. "Praporčík má povolen jeden hodinový zkušební let, připravte jeho stroj." Odpověď byla okamţitá. "Ano, pane." A k stroji se začali blíţit další technici, aby stíhačku připravili. Po necelých 5 minutách mohla stíhačka vzlétnout. "Tak do toho!" Děkuji pane." Zdálo se, ţe se na let těší jako malé dítě. "Příště bych ale chtěl na přípravu dohlíţet já osobně. Jsem rád ujištěn, ţe letím, jak mi to vyhovuje." Zdálo se, ţe Nick není ve svém oboru ţádný nováček. Kývl hlavou na rozloučenou a vlezl dovnitř. Motory se nastartovaly a loď byla ihned venku. Teď byl ve svém ţivlu. Chvíli jen tak bezhlavě létal sem a tam, ale pak se rozhodl svou novou loďku pořádně otestovat. Zastavil. Polohlasem odpočítával: "Deset, devět.." Vzpomněl si na svůj první let ve čtrnácti letech. Tehdy letěl pouze s dopravním strojem svého otce a byl jen v pozemské atmosféře. Vzpomněl si jak musel pečlivě plánovat jeho krádeţ, aby mu konečně vyšla. Vzpomněl si jak otec zuřil, kdyţ přistával. Tehdy nemohl dva dny sedět. "Dva, jedna, start." Slyšel sám sebe. Konečně se vzpamatoval a motory najednou běţely naplno. Zrychlení ho přinejmenším překvapilo. Kdyţ prudce zastavil, byl překvapený dvojnásob. Zkoušel nejrůznější otočky a manévry a jako by s lodí ním splynuli a byli jedno. Věděl, ţe to je loď jemu souzená. Ţe ţádná jiná, ať uţ stejného typu, ba dokonce lepší, by nebyla taková. Hodina uplynula jako voda. Nastal čas vrátit se do hangáru. Hlavou mu na chvilku bleskla myšlenka, ţe by to otočil a utekl, aby mohl létat věčně, ale tu ihned zavrhl. Přistál. Na palubě ho jiţ opět čekal jeho nadřízený. Na jeho tváři byl pobavený úsměv. "Tak uţ jste si vyhrál?" Začal zvolna. "Tak teď zkontrolovat stroj a máte volno. Buďte však připravený. Cvičné holosimulátorové lety máte nařízeny na 1 za týden, úroveň 6. Nechci vidět niţší. Jasné?!" Praporčíkova rozjařená tvář ho přesvědčila, ţe si vyhrál do sytosti. "Ano pane! Jen bych měl dotaz. Víc neţ jednou týdně by to nešlo?" "Jedenkrát týdenně je to povinně. Ještě nejsem domluvený s kapitánem, jak moc nám umoţní trénovat nad rámec. Ale máte holohodinu, můţete v nich." Odpověděl popravdě. "Rozumím pane. Ale teď uţ musím jít. Ještě jsem nevybalil a mám tam pár věcí, které musí na vzduch. A ještě se musím zeptat. Co kdybych znal někoho, kdo by si chtěl vzít na palubu kočku. Povolila by mu to kapitán?" "Praporčíku!" Ohradil se trochu ostřeji, vlastně poprvé za celou dobu, nadporučík. "Kočky,

10 jak jste nazval barvitě dámy, nejsou pro pilota ţádným uţitkem na palubě Hvězdné lodi! Pokud ovšem máte na mysli Vaši partnerku, druţku, nebo ţenu, tak je to povoleno. To ano." Nick se zasmál. "Ne ne pane. Já myslel, Kočku Domácí. Čtyřnohé zvíře pane." a ještě stále se usmíval. "Ach taaak." Velitel perutě se také zasmál. To ho skutečně nanapadlo. Někdy byla mluva úţasnou hříčkou. "Samozřejmě, to je povoleno automaticky. Jen si ji vezměte." "Děkuji pane. Ţádám o povolení k odchodu pane." praporčík byl znovu v pozoru. "Můţete jít." To byla poslední věta mezi novým praporčíkem a novým velitelem perutě. Created by Nick Rodgers & Ronald Lancelot McReek Název: Velitel pěších vojsk Autor: Martel Tarkin Lokace: USS Scorpion, kajuta delegáta Velvyslanec Siran svého syna opustil, aby ještě zašel za konzulem Hans. Mat šel sám do svého pokoje, kde uţ zuřivě blikala obrazovka, oznamujíce příchozí vysílání. Ihned přijal spojení. Delegáte Tarkine, mám pro Vás úkol. Započala ţena. Mat ji znal. Byla to ministryně obrany a průzkumu. Seděla ve své kanceláři, o níţ se tradovalo, ţe patřila k nejlepším v celé ministerské soustavě. Z rozhodnutí Ministerstva obrany a průzkumu a zvláštního rozkazu Hvězdné flotily jste pověřen, abyste do funkce velitele pěších vojsk na USS Scorpion jmenoval Jasona Berma, jeţ byl stejným rozhodnutím povýšen na kapitána. Přeposílám Vám potřebné rozkazy. Země konec. Ano, rychlé, stručné. Vůbec se nedivil, ţe paní ministryně není oblíbená. Rozkazy skutečně přišly velmi rychle po rozhovoru. Nu, co se dá dělat. Odbude si to. Tarkin Jasonu Bermovi, dostavte se ihned do mé ubikace. A jéj, pomyslel mladý Ber,m který měl v hlavě ještě ţivou vzpomínku na Madline. Do komunikátoru se vlinulo nenadšené Provedu. Krátce pohlédl do zrcadla, srovnal si límečky, a vláčným krokem vyrazil k panu Tarkinovi. Při představě jejich setkání ho mrazilo v zádech, tušil ţe mu Tarkin půjde po krku. Bohuţel, jak to bývá, kdyţ se člověku nikam nechce, stál jiţ před dveřmi Tarkinovy kajuty. Dva stráţní se zdrţovali u jeho kajuty, jak voskové figuríny, a on je naprosto ignoroval. Zazvonil. Tak dále. Vyzval příchozího Martel Tarkin, sedící ve svém křesle. Kdyţ vstoupil velící serţant Berm přejel si ho pohledem. Rukou mu nabídl místo u svého stolu a sám vstal ze svého křesla.

11 Dáte si něco k pití? Zvláštní pohostinnost na to ţe se mu chystá říci něco nepříjemného. Snad skotskou Pohledem rychle přejel jeho kajutu, ten člověk měl zvláštní vkus. Preferoval zdobnost, zatímco Jason měl raději surovou syrovost, nevadily mu obnaţené konstrukce ba naopak. Ale tady měl pocit, ţe sedí v příjímacím salónku z devatenáctého století. Pohlédl na Tarkina, jako by ho chtěl vybídnout k řeči. Uţ aby to měl za sebou, tušil co přijde. Pěkně si půjde sbalit věci, a pak poletí na zem uţít si dlouhodobé dovolené. Mat mu poţadovaný nápoj zreplikoval a sobě připravil horký ovocný čaj. S oběmi skleničkami se vydal zpět ke svému hostu. Jak se Vám líbí ve sluţbě a jak jde? Jason vytřeštil oči, usrkl ze skleničky a reagoval No popravdě, uţ jsem aspoň tři měsíce nebyl někde na planetě, chtělo by to změnu, ale jinak je to tu super. Aţ na některé věci pomyslel si pro sebe Jason. Delegát pouze kývl hlavou, jakoţe jeho slova bere na vědomí. Usrkl ze svého čaje, polkl a znovu se podíval na mladého Berma. Jeho pronikavým pohled nepatřil k nejpříjemnějším. Tak to jsem, ţe rád, ţe sluţba je super. Neodpustil si Tarkin a sepnul své ruce v oblasti srdce. Nu A jste spokojený se svým místem? Proč? podivil se Jason Mata tato odpověď vcelku zaskočila. Nebyl od svých podřízených zvyklý, aby se ho zeptali jen: Proč? a nic k tomu nedodali. Povaţoval to vesměs za drzost a podle toho Berm dostal odpověď. Protoţe jsem se na to zeptal. Chladný, ledový hlas proletěl místností jako severák. Asi bych si neměl vyskakovat napadlo Jasona Je to fajn místo, co víc si přát, ţe? Další dovolenou? Prolétlo Jasonovi hlavou. To nevím. Napadá Vás něco, co si více přát? Optal se tak trochu na truc a tak trochu ze zvědavosti delegát. Vţdycky je co si přát šalamounsky odpověděl Jason, a rozhovor se začal stáčet k přátelštějším tónům Tak povídejte, povídejte. Vyzval ho Tarkin, nyní jiţ pobaveně. Rozhodně si rád počká, co z něho vyleze. Co si asi bude přát více, neţ být ve sluţbě? To federálního pracovníka skutečně

12 velmi zajímalo. Takový výslech, zasmál se pro změnu Jason, No přál bych si míň zelenáčů, kteří mi umírají pod rukama, víc moţností cvičit a hlavně lidi, kteří budou pouţívat svůj rozum. Jo, a taky bych si přál vědět, proč se na to ptáte? pohlédl na Tarkina a usrkl ze skleničky, ne rozhodně skotská z replikátoru nebyla tak dobrá jako originální. Ani nevím, proč jsem se zeptal, ale vybízelo to k tomu, ne? Odpověděl vesměs popravdě Mat. Lhaní nyní nemělo ţádného smyslu a ani účel. Jen v klidu vstal. Přišly rozkazy z Velení Hvězdné flotily a týkají se Vás, serţante. Tak sem s nimi ďábelsky se pousmál mladý Berm Martel se v duchu pousmál. Tak takhle ještě nikoho neviděl přebírat rozkazy z Velení Hvězdné flotily, obzvláště bylo-li to neočekávatelné, tak si dovolil malý vtip, přímo pro něj typický. Zvláštní rozkaz Hvězdné flotily číslo 5411: Velící serţant Jason Berm se s okamţitou platností zbavuje hodnosti a sluţby. Nařizuje se nad ním okamţitě vazba, dokud nebude vyzvednut federální rozvědkou za účelem výslechu pro obvinění z napomáhání nepříteli a ţoldnéřství. Poloţil PADD na stůl a váţně pokýval hlavou na znamení, ţe to jsou rozkazy, jeţ obdrţel. Jasona zamrazilo a kapky potu počaly stékat po jeho čele Jste si jistý tím jménem? Myslíte, ţe došlo k omylu? Zeptal se Mat neutrálním hlasem. Ţe by tady někoho hryzalo svědomí? Jsem si vcelku jist, vykulil oči nechápavě oči mladý Berm. Je pravdou, ţe v jeho minulosti byli taková nepříjemná místa, ale ty se staly před třemi lety. A navíc byli jiţ vyřešeny. Martel si ho zkoumavě přeměřoval. Nyní se sám dostal do situace, kdy nevěří tomu, koho má povýšit. Naštěstí to mohl svést pouze na to, ţe je vykonavatelem, ne rozhodujícím orgánem. Avšak ještě chvíli si podrţel Bermův pohled. Pak mu jen bezeslova předal skutečný rozkaz a na kraj stolu poloţil malou krabičku. Jason nedočkavě uchopil Padd a rychle četl, po chvilce ze sebe jiţ s úsměvem vyloudil: Vy jste ale starej lišák. A víte co, zvu vás teď do baru! zapřemýšlel, jakoby se zamyslel nad moţnou odpovědí Martela To se neodmítá. Je mi líto, kapitáne Berme, oslovil Berma jeho novou hodností a prstem ukázal na krabičku, o níţ uţ si mohl nově jmenovaný kapitán udělat obrázek. Ale musím odmítnout. Na palubě je velvyslanec 5. stupně Siran a přeje si se mnou mluvit. To se ovšem nedá nic dělat Výrazně se usmál Berm Smím odejít a popřát vám pěkný den?

13 Ne, skutečně pracovat s ním a vychovat si ho, to by byla nejspíše zbytečná práce. Uţ chápal, proč se říkalo, ţe mariňáci jsou jenom osli s velkými svaly, ale měl tak trochu dobrou náladu, tak zaţertoval. Obojí povoleno. Jason lapil onu záhadnou krabičku, otočil se ke dveřím, sám pro sebe si zamumlal no jo ti suší diplomati. Ti mají i zábavu na rozkaz. Jeho tělem proudil nepředstavitelný proud štěstí a blaţenosti. Měl sto chutí zamířit do baru a pořádně to oslavit. Avšak nejprve zamířil do kajuty, aby si mohl ty nové frčky náleţitě upevnit. Vytvořil delegát Tarkin (se souhlasem kapitána) a serţánt/kapitán Jason Berm. Název: Jane a Monika Autor: Pavel "homn" Hotty Lokace: Bar Prědní desítka - USS Scorpion Monika Janáčkova stála na svém oblíbeném místě, za barem Přední desítka a pozorovala dění v baru. Za ta léta v tom získala takovou praxi, ţe ji to nijak nezatěţovalo a ani to na ní nebylo nijak poznat. Náhodný pozorovatel by viděl krásnou a usměvavou ţenu za barem, která se věnuje skleničkám, mícháním nápojů nebo konverzaci se zákazníky. Proto ani pevně stavěná blondýnka v uniformě bezpečnosti, která vešla do baru a přehlédla jej profesionálním pohledem dezpečáka na Monice nic jiného neviděla. Moničina nejmladší sestra Petra uvítala příchozího hosta a usadila jej ke stolu. Blondýnka poděkovala a zadívala se na hvězdy, přes jedno z mnoha oken baru Přední desítka. Zasněný pohled střídal realistický, a jakoby se vţdy na chvíli Jane opět zasnila a čekalo ji nepěkné probuzení. Věděla, ţe to co udělala nebylo správné, ale i tak nevěděla, co dál. Jakmile se o tom Kate dozví, a ona se to dozví, tak ji roztrhne jak hada. Pomyslela si. Jenţe co teď? Nemohla to chápat jako chybu. Udělala to co chtěla, to ano, svedla Jasona, aby ji na chvíli drţel v náručí, aby jí někdo drţel v náručí a on byl zrovna na blízku. Ale co Kate? Jaký to bude mít dopad? A vlastně, nemůţe za to spíš Jason? Kdyby k ní nebyl jen takový opět se zasnila. Monika si od Petry vzala objednávku blondýnky. Krvavé víno? To je nezvyklé, podívala se směrem k ţeně v uniformě bezpečnosti, která se dívala jedním z oken přední desítky. V tom způsobu, jakým seděla, bylo něco trýznivého, něco, co mělo zůstat skryto, ale při tom se dralo ven. Já to vyřídím. Pokynula své mladší sestřičce, která se jen tázavě podívala, ale pak mávla rukou. Znala Moniku a její schopnost naslouchat zákazníkům. Monika dala sklenici s krvavím vínem na podnos a zanesla ji blonďaté podporučici. Ta se odpoutala od pohledu na hvězdy a trochu nuceně se usmála. Děkuji. Řekla a napila se krvavého vína. Nemohla před barmankou dostatečně zakrýt, ţe jí nechutnalo. Jako by se jeho pitím za něco trestala. A barmanka neodcházela. V jejích očích bylo něco, něco zvláštního. Chtěla jí poslat pryč, ale nemohla, nechtěla. Bylo v nich porozumění.

14 Nedáte si raději něco jiného? Ne odsekla Jane, podívala se svým odmítavým pohledem na pohár a vyklopila ho od sebe. Víno vykonalo svoje a ona se zašklebila jako po šťovíku. Mohu poprosit trochu vody? zadívala se na barmanku, která ji po celou dobu bedlivě pozorovala. Tohle bude těţký případ, pomyslela si Monika. Pokynula Petře, která se tu jako zázrakem objevila a podala jejímu hostu sklenici vody. Ta ji s úlevou vypila a vděčně se podívala na Moniku. Monika", představila se barmanka, "podruhé bych si to rozmyslela. Dodala barmanka a napřáhla k bezpečačce ruku. Ta ji pevně stiskla. Jane. Omlouvám se, nechtěla jsem tak vyjet, ale špatný den.. Mohu? Ukázala Monika na volné místo naproti Jane. Ale jen na vaše riziko, souhlasila Jane a pokynula barmance. Monika si sedla naproti Jane a zahlédla povzbudivé gesto od své mladší sestřičky. Ta zatím odběhla, aby Monice přinesla hrníček horké čokolády z jejich speciálních zásob. Znala svoji starší sestru dobře, i její mlsný jazýček. Někdy děláme věc, které nejsou ty správné. Smutně konstatovala Jane, aby si usrkla té čiré vody, a občas chceme ty nesprávné věci dělat. Barmanka seděla uvolněně a poslouchala ţenu, která seděla naproti ní. Dokázala naslouchat a vycítit co se děje. Tady to navíc nebylo nijak těţké. Bezpečačku něco trápilo a nejraději by si za to nafackovala. Nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Pouţila jedno staré přísloví ze Země. Kdyţ člověk zradí přítele, to uţ není horké opět se zamyslela Mohu jí pomoci, jen kdyţ bude chtít.. to Monika věděla. Vyslechla si za svoji barmanskou kariéru mnoho příběhů, mnoho jejich vypravěčů odcházelo v lepší náladě a často stačilo, aby jen poslouchala. Dolehla k ní vůně horké čokolády a v zápětí jí měla před sebou na stole v pěkném hrníčku. I její společnici zaujala ta vůně. Jen kvůli chlapovi udělat to co jsem udělala, je sakra špatnej důvod zapřemýšlela a víte co je nejhorší? Klidně bych to udělala znovu. Ale neuděláte? Udělala menší pauzu Monika. Emoce, touhy, rozum. Někdy si myslím, ţe to mají vulkánky příliš snadné.

15 Neudělám? poloţila si otázku Jane, a pousmála se vtipné poznámce barmanky. Bar zel skoro prázdnotou moţná vypadal jak bar po zavírací hodině,a to Jane vyhovovalo Ne neudělám. po chvilce zkonstatovala, uvědomujíce si ţe Jason přestal komunikovat, a aţ Kate zjistí pravdu přestane s ní mluvit taky. Připadala si tak sama Monika nerada viděla trápení druhých. Posunula k Jane hrníček s čokoládou. Jane si vzala hrníček do dlaní a napila se. Po prvním ochutnání jí zrůţověli tvářičky. Teda, to je dobrota! Skoro tak dobré, jako sex, skoro ;-) A teď mi pověz, za co si to chceš nakopat ten svůj hezký zadek? Moje kamarádka, chtěla aby její přítel přestal pít začala Jane jakoby to byla věta na kterou celou dobu čekala A tak jsme vymyslely plán, ve kterým mu řekneme ţe se opil tak ţe se se mnou vyspal. Jane zaměřila oči na čokoládu jako by v ní hledala slova a pokračovala ve svém vyprávění. No mělo to nakrásně vyjít on by se omlouval ţe nechtěl a ţe přestane pít. Jenţe, já jsem s ním doopravdy spala, a měla jsem mu to jen říct. A aby těch malérů nebylo málo on na tu naši tajnou dohodu přišel. Teď se zadívala z okna, kde jakoby hledala řešení své patové situace. Zajímavý způsob, jak odnaučit chlapa pít, jen trochu riskantní. Monika se rozhlédla po baru, aby se podívala, jestli vše funguje jak má a pokračovala. Ale ty přeci víš, co teď musíš udělat, i kdyţ to nebude snadné. A nebylo by lepší zatloukat snaţila se najít jiné řešení Jane.. a dívat se, jak se to mezi těmi dvěmi rozpadá? Ne má drahá, to by nebylo. A co kdyţ to bude ještě horší, oprávněně se strachovala Jane. To můţe, ale záleţí přeci taky na nich. Jestli mezi nimi něco je, zvládnou to. A kdyţ ne, aspoň budeš mít klidné spaní. Asi má pravdu pomyslela si Jane srkajíce čokoládu A komu to mám říct nejdřív? Dámy první! Usmála se Monika. Já vím, s Kate to bude na noţe. Doslova pomyslela si Jane díky moc postavila se a odcházela z baru najít Kate, která nejspíš seděla u ní v kajutě. Sesmolily Jane (Jason Berm) a Monika (Pavel Hotty).

16 Název: Rival Autor: Nick Rodgers Lokace: Hangár USS Scorpion Runing into trouble you skitch dozněla jedna Nickových oblíbených písniček. Asi před hodinou seděl ve svém novém plavidle a musel na to stále myslet. Bylo to tak dokonalé. Jako by mu ta stíhačka byla souzena. Chtěl se setkat se zbytkem svých spolupracovníků, a to co nedřív. Nechal si vyjet jejich spisy a pročítal je. Po půl hodině skončil. Nemuselo by to tu být zas tak špatné jak myslel. Pak si vzpomněl, ţe by měl udělat údrţbu stíhačky. Kvůli mluvnickému incidentu s kočkou na to úplně zapomněl. Při tom pomyšlení se zadíval na mourovatého kocourka roztaţeného na posteli a klidně spícího. Za ta léta si uţ na Nickovo hlasité pouštění hudby zvykl a nevadilo mu tolik. Nick ho pohladil a vyrazil do hangáru. Aspoň má záminku, aby mohl svou Medussu znovu vidět. Pojmenoval ji Medussa II. protoţe mu strašně připomínala jeho bývalou loď. Nebyl to sice její oficiální název, ale Nickovi to nevadilo. Kývnutím zdravil další členy posádky a začínal si víc všímat insignií. Nejvíce naráţel na praporčíky, ale i poručíků zde bylo dost. Důstojníci převaţovali nad nedůstojníky a na poddůstojníka vůbec nenarazil. Insignie a hodnosti znal nazpaměť a nedělalo mu problém porozumět i klingonským insigniím. Kdyţ dorazil do hangáru, hned zamířil ke svojí lodi. Začal provádět běţnou údrţbu kdyţ ho někdo oslovil. Hej, ty tam! Ty seš ten novej pilot co? Nick se otočil a spatřil dole pod ním muţe v šedé uniformě. Ten patřil buď ke zpravodajcům, nebo to musel být další pilot. Nick usoudil, ţe to bude nejspíš ta druhá moţnost. Jo jsem. Nick Rodgers. Odpověděl a čekal na to, ţe se představí i ten druhý. Coţ se také stalo. Já jsem Jeff, Jeff Billy. Jsem taky pilot. Patřím to stejný letky. Nickovi se vybavil spis, který četl. Prý to byl jeden z nejlepších. Tady se budeš muset hodně ohánět hochu. Ne jako tam u vás na Zhukovu. Ale slyšel jsem, ţe prý seš fakt dobrej. To se ještě uvidí. Mám nejlepší skóre na simulátorech, zkus mě překonat, jestli to dokáţeš. Zasmál se a odešel. To bylo nepříjemné setkání. Nick si byl jistý ţe s tímhle chlapem budou ještě potíţe. Dokončil údrţbu a šel se podívat na Jeffovu loď. Nebylo divu, ţe má nejlepší skóre. Vţdyť létal s třídou Peregrine II. Ty jsou mnohem lepší, neţ Rogue. Ale lodě nejsou všechno. Záleţí také na pilotovi. Název: Hole in game Autor: Nicholas Nataniel Ryan Lokace: Poblíţ USS Scorpion a na palubě Nat byla na cestě z transportní místnosti, kde společně s Tarkinem přivítala velvyslance Sirana. Bylo rozhodně velkým překvapením, kdyţ někdo, tak legendární a tak uznávaný jenom tak zaskočí na palubu vaší lodi i kdyţ ještě překvapenější musel být Martel.

17 Teoreticky by bylo kapitánovou povinností při takovéto příleţitosti uspořádat pro velvyslance slavnostní formální recepci, ale Nat tušila, ţe Siran je tu jenom a pouze z osobních důvodů. Její pohled zabloudil na chronometr na jednom z displejů. Transport personálu se uţ naplno rozeběhnul. Jedním z mnoha důstojníků, kterým bylo nabídnuto jiné místo byl i velitel stíhací perutě. Podle jednoho z mnoha dílčích rozkazů, z velení Flotili, které ráno obdrţeli, bude od nynějška celé stíhací letectvo na palubě pod velením hlavního navigačního důstojníka. Natalii to nevadilo, druhý důstojník Nycholas Ryan předvedl v boji s aliancí, ţe je jedním z mistrů svého řemesla, a podle jeho záznamu si i s peregriny rozuměl na výbornou. Počítači, kde je nadporučík Ryan, zeptala se kapitán. Nadporučík Ryan je v hlavním hangáru. Hmm, zdá se, ţe i on vzal své nové povinnosti váţně. Do plánované večeře z kapitánem Zhukova Veratou, zbývalo ještě několik hodin a Nat dostala chuť zajít čas do sekce, která jí byla vţdy nejbliţší. Do hlavního hangáru. Nick Ryan stál u zadní stěny hangáru a sledoval jak kolem pobíhají inţenýři, technici, sem tam nějaký ten pilot, a prostě všichni takoví, kteří nemají nic jinýho na práci, neţ pobíhat po hangáru. Protoţe od nedávné doby spadá letectvo pod přímé velení navigačního důstojníka, věděl nadporučík, ţe se tu bude muset objevovat častěji neţ občas. Jak tak sledoval dění, začali mu v mysli vyvstávat vzpomínky na akademii, kde proţil krásné chvilky, ale také se mu vraceli vzpomínky na smrt jeho matky v raketoplánu. Naštěstí se však naučil své myšlenky ovládat a tak odsunul tragédii svého mládí co nejhlouběji do své mysli. Kdyţ tak sledoval dění, vrátila se mu touha opět na chvíli usednout do stíhačky a na chvíli ovládat něco, v čem můţe ohrozit nanejvýše sebe. Moţná na chvíli jen tak bezcílně bloudit vesmírem, ale pak se vrátit zpět na Scorpiona, loď která si ho získala na tolik, ţe se mu zdálo být lepší navigátorem zde, neţ kapitánem kdekoliv jinde. Ale to ho snad, jak doufal, přejde. Ze světa myšlenek nadporučíka vytrhla přítomnost kapitána v hangáru, ke kterému okamţitě zamířil. Kdyţ k němu dorazil, pozvednutím hlavy naznačil pozdrav. Kapitáne, co vás sem přivádí? Nat se usmála. Připadala si teď najednou trochu trapně, Nicholas má určitě hodně práce. "No, no vlastně jsem jenom náhodou šla kolem. Jak to zatím zvládáte, bude toho teď na vás hodně, kdyţ sen nadporučík McReek vrací zpátky na Zemi?" Pravidlo číslo 1: Nikdy veliteli nesmíte říct, ţe máte málo času na moc práce, pokud máte zájem o povýšení. Pravidlo číslo 2: Nikdy nesmíte v nadřízeném vzbudit dojem, ţe jste se doteďka flákal. Nick musel co nejrychleji najít způsob, jak tyto dvě pravidla skloubit dohromady. Myslím, ţe ani nepoznáte, ţe zde McReek není. Tedy co se týče výkonností oddělení letectva. Alepoň v to doufám, pousmál se Nick. Abych se přiznal, velmi mě potěšilo, kdyţ mi bylo letectvo svěřeno. Uţ na akademie jsem měl rád stíhačky. Místností se najednou ozval varovný alarm, dveře doku byly jiţ delší dobu otevřeny a právě nyní do místnosti skrze silové pole vletěl jeden ze stíhačů třídy Rogue. Pěkný kousek

18 techniky, ale Nat se cítila nejlépe ve starém dobrém peregrinu. "Povolujete zkušební lety?" Zeptala se kapitán zaujatě. Ovšemţe, řekl Nick. Kdyţ viděl ţe se kapitán nadechuje, aby něco řekla, rychle dodal: ale pouze lidem od letectva a navigace, a to pouze v rámci sluţebních tréninků. Na kapitánově tváři se objevil poněkud neobvyklí výraz, tedy pro kapitána plavidla, bylo to asi jako kdyţ se vás dívka v baru zeptá, zda jí nechcete doprovodit k ní domů.. "Ale ţe jste to vy madam, myslím, ţe bych byl schopen udělit výjimku..tedy pokud by jste měla zájem." "Víte, nadporučíku," řekla se svůdným úsměvem a pohlédla mu do očí. "Na můstku jste předvedl, ţe jste docela slušný pilot. Máte odvahu na trochu zajímavější let?" Mám to brát jako výzvu? Pokud ano, tak vězte, ţe odvahy mám docela dost. Na klepla do svého odznaku: "Youds náčelníku Mendigovi." "Ano, madam?" Ozval se očividně překvapený velitel servisní paluby hangáru. "Připravte mi loď." "Eh, ano madam." Ve spodní palubě hangáru, kde se skladovali stihače, před tím neţ byly přesunuty na hlavní startovací plochu uţ od vyplutí Scorpionu stál bez povšimnutí dost zvláštní peregrine, který se neúčastnil ţádných cvičení ani jiných akcí. Piloti věděli, ţe patří kapitánovi, ale většina posádky o něm neměla tušení. Měl černou bavu, bez jakýchkoliv insignií HF nebo Federace, na černém základu se rýsovaly na místo toho ohnivě rudé a oranţové kresby křídel a ostrý zobák pod kokpitem. Celkově šlo o jednu z stylizací ptáka Phoenixe. A to byl také jeho název. Phoenix, Peregrin který si kapitán za léta neţ přišla na Scorpion vyladila podle svého do nejmenších detailů, včetně takové speciality jako byli antihmotové raketové zbraně, umístěné pod křídy. "Za pět minut venku před přídí," řekla Nickovi. Za pět minut venku před přídí, zopakoval Ryan, budu tam. Nadporučík se rozhlédl po hangáru. Potom přistoupil k jednomu z techniků, který se momentálně opíral o stíhač třídy Rogue, aniţ by se nějak staral o to, ţe v hangáru je mimo jiné také kapitán a SO. Lodní mistře, máte něco důleţitého na práci? Technik, aniţ by nějak zaregistroval, o koho se jedná odpověděl: Ani ne. Tak teď uţ máte! vyřkl nadporučík docela výrazně. Do tří minut chci mít tento stroj připraven k letu. A to v naprosto dokonalém stavu. Přikázal Nick a obrátil se, s úmyslem omrknout kapitánův stíhač. Ale neudělal ani krok a obrátil se zpět na technika, který tam ještě zaraţeně stál. A mimochodem, je to rozkaz, řekl hlavní navigační důstojník a otočil se, aby před startem omrkl kapitánova Pheonixe

19 Za čtyři a půl minuty nato jiţ Nicholas Ryan přelétal kolem primárního trupu Scorpionu. Phoenix udrţoval statickou polohu jenom několik málo metrů nad hlavním můstkem. Kdyţ Nick proletěl se svým strojem po standartním startovacím perimetru prudce vystartoval kupředu a mihnul se mu přímo před nosem v kokpitu a potom zahnul pod spodní část talířové sekce k deflektoru kde se znovu zastavil. V tak těsné blízkosti trupu bylo mimo bojových akcí manévrovat zakázáno a Nicholas si byl vědom ţe to kapitán ví. Přesto si uvědomoval ţe jí to můţe těţko někdo zakázat. Nickovi nezbilo nic jiného, neţ kapitána následovat. S naprostou přesností zastavil se svou stíhačkou půl metru od Pheonixe a vyčkával, co udělá Youds. Nedaleko je pole asteroidů, třídy 5 aţ 9," ozvala se Nat v rádiu. "Letíme tam." Kdyţ to říkáte vy madam, odvětil Nick a jeho stíhačka vystartovala tím směrem. Obě stíhačky vyraůzili vpřed téměř současně a během asi tří minut měli na dohled velkou hromadu vznášejících se kamenů, jak to pojmenovala kapitán. Na okraji bylo pole standartně husté, ţe při správné pilotáţi by tam Nick dokázal dostat i Scorpion, směrem do středu však rychle houstlo skutečně aţ ke stupni devět. Proletět něčím takovým byl i pro skušeného stihače dost tvrdý oříšek. "Takţe na druhou stranu?" Zeptala se Nat Kdyţ uţ jsme tady, tak co jiného, ţe? odpověděl jí Ryan. Svým zkušeným okem okamţitě začal vyhodnocovat strukturu a rozmístění kamenů, aby zvolil co nejlepší cestu. Sice několika málo stisky klávesnice mohl dát příkaz počítači, aby to udělal za něj, ale to nebylo ono. Zvolil si cestu, která nevedla přímo na druhou stranu, byla trochu delší, ale na druhou stranu si při této trase mohl dovolit rychlejší let. Chvíli vyčkával, co se bude dít. Kdyţ se Phoenix za tu dobu ani nepohnul, tak vystartoval. Nat nezaváhala ani okamţik, na místo Nicholasovi lodi ale mířila maximální rychlostí přímo do středu pole. Phoenix byl rychlejší neţ normální Peregriny a Youds toho umě vyuţívala. Nickův Rogue letěl téměř maximální rychlostí a pilot si velmi si let uţíval. Kolem něj se míhaly asteroidy různých velikostí a rozličných tvarů. Ve chvíli, kdy si v duchu říkal, ţe nesmí do ţádného z těch šutrů narazit, se rozkřičel na celý kokpit alarm, ale uţ bylo pozdě. Nick se na poslední chvíli pokusil vyhnout kameni, který se tu jako kdyby z nenadání objevil. Ozvala se rána, která značila, ţe půlmetrový útvar, který se tak znenadání postavil stíhačce do cesty, narazil do trupu plavidla (ono to bylo spíše naopak, ale to je nepodstatné). Náraz umlčel alarm, který v těch nekonečných vteřinách drásal Nickovi uši. Pilot přelétl zrakem konzoli, zjistil, ţe se nic nepoškodilo, tedy aţ na lak, a pokračoval v cestě. Pheonix se nebezpečnou rychlostí řítil směrem ke středu asteroidů. Uţ to bylo několik měsíců, co v něm Nat seděla naposledy. Bylo to trochu zvláštní, neboď bývala zvyklá létavat denně. Nebyla si jistá, jestli po takovém čase neutpěli její pilotní schoplnosti, ale v momentě, kdy znovu seděla v kokpitu, připadala si tam skutečně jako doma. Obratně se vyhnula dvěma větším kusům kamene a jednomu dalšímu, který pravděpodobně cestoval mezi jejich

20 gravitačními poli. Podle dipleje hustota pole byla zatím stupně sedm. Zatím to byla hračka, letmo skontrolovala senzory aby zjistila, kde je Nicholasův letoun. Bral to trochu jinou cestičkou, vlastně instruktoři by vám řekli, ţe mnohem lepší a rozumější cestičkou. Natalii nikdy neřekli, ţe byla rozumná. Nick se snaţil být vţdy rozumný a nepokoušet štěstí. Tedy vţdy, kdyţ měl odpovědnost i za někoho jiného. Ale teď najednou dostal chuť na extra dávku adrenalinu. Svoje plavidlo stočil směrem k obrovskému asteroidu a ze stíhačky začal mačkat veškerý dostupný výkon. Bylo z podivem, ţe asteroid, ke kterému se blíţil, ještě nepřitáhl ostatní ve svém okolí. Těsně před tím, neţ by Nicholas vstoupil do gravitačního pole onoho asteroidu, upravil svůj kurz tak, ţe se mu podařilo od gravitačního pole odrazit, čímţ však uvedl Rogue do velmi těţce ovladatelného letu. Neţ se mu podařilo loď dostat plně pod svou kontrolu, minul cestou dva asteroidy, podobné tomu, s kterým se střetl, o fous. Kapitánova Phoenixe viděl o několik set metrů blíţe středu pole, hustota kamenů tam byla vyšší ale přesto se její stihačka letěla nejméně stejnou rychlostí jako Nicholasův Rogue. Natalie Youds měla pověst jednoho z nejlepších pilotů HF za posledích 100 let, přestoţe to zatím na palubě Scorpionu neměla moţnost nijak předvést, aţ nyní. Stíhače s ke sobě přiblíţili, blíţila se závěrečná fáze letu, pole tu bylo mělo hustotu třídy devět. V Nicholasově kokpitu neustále zněl distanční alarm, ve Phoenixovi bylo ticho. Nat ten zvuk nesášela a tak ho nechala demontovat, všechno kolem vnímala pouze svými smysly. Nick se nikdy nedokázal plně spolehnout na sví smysly, protoţe ho uţ několikrát zradili. Ale také nikdy nedokázal svěřit svůj ţivot technice a celý svůj ţivot se pokoušel najít kompromis mezi těmito dvěma rovinami. Nickův Rouge pokračoval v přibliţování, aţ se dostal za kapitánova Phoenixe. Odtud se pokoušel dostat před Youds, avšak horkotěţko. Kapitánovi se dařilo nepustit si Ryana před sebe. Najednou se Nick podíval pár set metrů před sebe, dva obrovské asteroidy u kraje pole si tam svojí gravitační silou vytvořili velké prstence menších a středních úlomků, tvoříce tak.dokonalou asi třicet metrů silnou stěnu s mezerami ne většími neţ půl metru. Nadporučík zareagoval pohotově. Svou stíhačku začal strhávat směrem vzhůru a aktivoval veškeré brzdící mechanismy plavidla. Stěna se nebezpečně blíţila. Velikost jednotlivých kamenů v prstenci dávala jasně najevo, jak dopadne kaţdý odváţlivec, který by se pokusil prstence rozrazit. Na poslední chvíli přidal Nick na rychlosti, díky níţ se mu podařilo dostat z nebezpečí. Svého Rogue zastavil, aby se konečně v klidu podíval, kde je kapitán, kterou ztratil ve chvíli, kdy byl nucen zabránit vlastní stráţce s prstenci. Náhle se jeho stíhačka silně otřásla, jak do ní narazila jakási šoková vlna, nebylo pochyb ţe šlo o nějaký druh silné exploze, snad antihmoty. Nick zděšeně pohlédl na konzolu, aby zkontroloval co ukazují senzory. Jeho podezření se potvrdilo, šlo o malý ovšem velice silně koncentrovaný výbuch antihmoty s epicentrem v místech kde byla kamenná bariéra, kterou téměř úplně vypařil.