ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Transkript

1 PEREGRINATIO AD MIRACULA FIDEI PAROECIA SANCTI BENEDICTI PUSTIMER (CZ) POUTNÍ VADEMECUM V.

2 ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM Lk 1, Potom se říká následující kantikum z evangelia s příslušnou antifonou. Antifona k Zachariášovu kantiku je v liturgickém mezidobí pro každou neděli vlastní, pro všední dny je uvedena na příslušném místě v žaltáři. O slavnostech, svátcích a památkách svatých, pokud není vlastní, bere se ze společných textů; o památkách svatých se může vzít též z příslušného dne liturgické doby. Mesiáš a jeho předchůdce POCHVÁLEN BUĎ HOSPODIN, BŮH IZRAELE, * NEBOŤ NAVŠTÍVIL A VYKOUPIL SVŮJ LID. VZBUDIL NÁM MOCNÉHO SPASITELE * Z RODU SVÉHO SLUŽEBNÍKA DAVIDA, JAK SLÍBIL OD PRADÁVNA * ÚSTY SVÝCH SVATÝCH PROROKŮ; ZACHRÁNIL NÁS OD NEPŘÁTEL, * Z RUKOU VŠECH, KDO NÁS NENÁVIDÍ. SLITOVAL SE NAD NAŠIMI OTCI + ROZPOMENUL SE NA SVOU SVATOU SMLOUVU * NA PŘÍSAHU, KTEROU SE ZAVÁZAL NAŠEMU OTCI ABRAHÁMOVI: ŽE NÁM DOPŘEJE, + ABYCHOM MU BEZE STRACHU A VYSVOBOZENI Z RUKOU NEPŘÁTEL * ZBOŽNĚ A SPRAVEDLIVĚ SLOUŽILI PO VŠECHNY DNY SVÉHO ŽIVOTA. A TY, DÍTĚ, BUDEŠ PROROKEM NEJVYŠŠÍHO, * NEBOŤ PŮJDEŠ PŘED PÁNEM PŘIPRAVIT MU CESTU, DÁT JEHO LIDU POZNÁNÍ SPÁSY * V ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ Z MILOSRDNÉ LÁSKY NAŠEHO BOHA, * S KTEROU NÁS NAVŠTÍVIL TEN, KTERÝ VYCHÁZÍ Z VÝSOSTI, ABY ZAZÁŘIL TĚM, KDO ŽIJÍ V TEMNOTĚ A V STÍNU SMRTI, * A UVEDL NAŠE KROKY NA CESTU POKOJE. SLÁVA OTCI I SYNU * I DUCHU SVATÉMU, JAKO BYLA NA POČÁTKU, I NYNÍ I VŽDYCKY * A NA VĚKY VĚKŮ. AMEN. Opakuje se antifona.

3 KANTIKUM PANNY MARIE Lk 1, Potom se říká následující kantikum z evangelia s příslušnou antifonou. Antifona ke kantiku Panny Marie je obvykle mezi vlastními texty. Pro všední dny liturgického mezidobí je uvedena na příslušném místě v žaltáři. O slavnostech, svátcích a památkách svatých, pokud není vlastní, bere se ze společných textů; o památkách svatých se může vzít též z příslušného dne liturgické doby. Můj duch jásá v Bohu VELEBÍ MÁ DUŠE HOSPODINA * A MŮJ DUCH JÁSÁ V BOHU MÉM SPASITELI, NEBOŤ SHLÉDL NA SVOU NEPATRNOU SLUŽEBNICI.* OD TÉTO CHVÍLE MNE BUDOU BLAHOSLAVIT VŠECHNA POKOLENÍ, ŽE MI UČINIL VELIKÉ VĚCI TEN, KTERÝ JE MOCNÝ.* JEHO JMÉNO JE SVATÉ. A JEHO MILOSRDENSTVÍ TRVÁ OD POKOLENÍ DO POKOLENÍ * K TĚM, KDO SE HO BOJÍ. MOCNĚ ZASÁHL SVÝM RAMENEM,* ROZPTÝLIL TY, KDO V SRDCI SMÝŠLEJÍ PYŠNĚ. MOCNÉ SESADIL Z TRŮNU * A PONÍŽENÉ POVÝŠIL, HLADOVÉ NASYTIL DOBRÝMI VĚCMI * A BOHATÉ PROPUSTIL S PRÁZDNOU. UJAL SE SVÉHO SLUŽEBNÍKA IZRAELE,* PAMATOVAL NA SVÉ MILOSRDENSTVÍ, JAK SLÍBIL NAŠIM PŘEDKŮM,* ABRAHÁMOVI A JEHO POTOMKŮM NAVĚKY. SLÁVA OTCI I SYNU * I DUCHU SVATÉMU, JAKO BYLA NA POČÁTKU, I NYNÍ I VŽDYCKY * A NA VĚKY VĚKŮ. AMEN. Opakuje se antifona.

4 S. Em. Giovanni cardinale COPPA BENÍČEK Josef ADAMCOVÁ Danuše ADAMCOVÁ Zdeňka ADAMEC František ADAMEC Josef BAROŠ Bohuslav ČECHOVÁ Drahomíra HODINKA Pavel HOLADA Jaroslav HOLADOVÁ Alena HŘIB Miroslav CHRÁSTECKÁ Hana CHYŤOVÁ Dagmar KOCOUREK František KOUTNÁ Marie KOZUBOVÁ Bohumila KRPEC Jaroslav KRPEC Jaroslav KUBIŠOVÁ Marie KUBIŠOVÁ Marie KUČEROVÁ Eliška KUDRMANN Jiří KUDRMANNOVÁ Marie MALÝ Ondřej MANDÍK Milan MANDÍKOVÁ Františka MARTINKOVÁ Libuše MAŘASOVÁ Anna MUŠÁLEK Bernard MUŠÁLKOVÁ Bohuslava NAVLÁČIL Martin NAVLÁČILOVÁ Jaroslava NOVÁKOVÁ Jarmila PULTEROVÁ Marie RUDLOVÁ Vlasta STEINER David ŠAROCHOVÁ Jindřiška VANĚK Vlastimil VELECKÁ Bohumila VLKOVÁ Ludmila VOLDŘICHOVÁ Alena

5 Hlavní oltář HORNÍ BAZILIKA má jedinou loď a byla vybudována ve tvaru latinského kříže. Bazilika sv. Františka je obrácena k západu, takže portál s rozetou, která v architektuře symbolizuje Krista, je orientován na východ. Od západu na východ se odvíjí cyklus 28 fresek, představujících příběhy z Legendy o sv. Františku. V letech je vytvořil Giotto se svými spolupracovníky. V horní části nalevo se nacházejí starozákonní výjevy, napravo pak obrazy Nového zákona. Sv. Bonaventura napsal: Bůh stvořil dvě zářivá tělesa, menší, aby svítilo noci (Gen 1,16) symbol Starého zákona, - a větší, aby svítilo dni symbol Nového zákona. Jako měsíc dostává svůj jas od slunce, tak je Starý zákon osvěcován Novým. Když tedy slunce vychází a měsíc na druhé straně zapadá je jasné, že Starý zákon nemůže být osvětlen, než Novým. V bazilice v Assisi je Starý zákon vymalován na severní stěně straně měsíce, zatímco Nový zákon na stěně jižní straně slunce. Hlavní loď horní baziliky sv. Františka

6 PORCIUNKULA Starobylá kaple, uctívaná pro andělská zjevení, k nimž v ní došlo, patřila benediktinským mnichům ze Subasia. Ležela v oblasti nazývané Portiuncula a následně tento název přešel na samotný kostelík. Kaple byla dlouho opuštěná a obnovil ji až sv. František, který tu jasně poznal své povolání, tady založil Řád menších bratří (1209) a tady jak píše sv. Bonaventura si učinil svůj příbytek z úcty, kterou choval ke svatým andělům a z velké lásky k Matce Kristově, které byla kaplička zasvěcena. Benediktini mu darovali pozemek i kapli, aby je učinil centrem své nové instituce. Tady 28. března 1211 přijala řeholní šat Klára Faravone z Offreduccia, a položila tak základ řádu klarisek. Tady měl v roce 1216 František vidění, při němž od samotného Ježíše obdržel Plnomocné odpustky Assisi, které byly schváleny papežem Honorem III. a získat je mohou každodenně po celý rok všichni věřící. Jak sv. František žádal a obdržel dar plnomocných odpustků Jedné noci v roce 1216 byl František pohroužen do modlitby a kontemplace v kostelíku Porciunkule, když tu znenadání prozářilo kostelík zářivé světlo a František spatřil nad oltářem Krista, obklopeného jasným světlem a po jeho pravici jeho Nejsvětější Matku, obklopené množstvím andělů. František padl tváří k zemi a mlčky adoroval svého Pána. Tehdy se ho tázali, co by si přál pro spásu duší. Františkova odpověď byla okamžitá: Nejsvětější Otče, ačkoli jsem ubohý a hříšný, prosím tě, abys všem, - kdo litovali svých hříchů, z nich se vyznali a přijdou navštívit tento kostelík udělil široké a velkorysé odpuštění, s úplným prominutím všech vin. To, co žádáš, Františku, je velké řekl mu Pán, ale jsi hoden větších věcí a větší dostaneš. Přijímám tedy tvou prosbu, ale pod podmínkou, že požádáš mým jménem požádáš o tyto odpustky mého zástupce na zemi. František ihned předstoupil před papeže Honoria III., který v těch dnech dlel v Perugii a se zápalem mu vyprávěl o vidění, které měl. Papež mu pozorně naslouchal a po krátkém váhání mu dal své schválení. Pak mu řekl: Na kolik let chceš tyto odpustky? František v mžiku odvětil: Svatý Otče, nežádám léta, ale duše. A šťastný se vydal ke dveřím. Papež na něj však zavolal: Jakže, ty nechceš žádný dokument? František nato: Svatý Otče, mně stačí vaše slovo! Jsou-li tyto odpustky dílem Božím, On se postará, aby zjevil své dílo; já žádný dokument nepotřebuji, tímto listem musí být Nejsvětější Panna Maria, Kristus notářem a andělé svědky. Pár dní nato, spolu s biskupy Umbrie a lidem, co přišli k Porciunkuly, řekl v slzách: Bratři moji, chci vás všechny poslat do ráje! Podmínky pro získání plnomocných odpustků Assisi (pro sebe či pro zesnulé) Svatá zpověď, abychom byli v milosti Boží (osm dní před či po) Účast na mši svaté a přistoupit k svatému přijímání; Návštěva kostelíka Porciunkuly, kde je třeba obnovit vyznání víry modlitbou Věřím v Boha, abychom tak potvrdili svou křesťanskou identitu; Modlitba Otče náš, abychom potvrdili svou důstojnost Božích dětí, které se nám dostalo na křtu; Modlitba na úmysly Svatého Otce, abychom potvrdili svou příslušnost k Církvi, jejímž základem a viditelným středem jednoty je římský biskup - papež; Modlitba za papeže 276

7 Pastorační cestu Svatého otce do rodiště sv. Františka zahájilo setkání s postiženými a nemocnými dětmi a mladistvými, kteří jsou hospitalizováni ve specializovaném rehabilitačním středisku Istituto Serafico poblíž baziliky sv. Františka. Rozsáhlý objekt patří katolické církvi, která zde půldruhého století (od roku 1871) přijímá pacienty s vážným kombinovaným fyzickým a mentálním postižením jak k dlouhodobému pobytu, tak v denním stacionáři. V ústavním kostele papeže v osm hodin rána uvítala ředitelka Institutu, paní doktorka Francesca Di Maiolo. Papež odložil připravenou promluvu a reagoval spontánně: Il cristiano adora Gesù, il cristiano cerca Gesù, il cristiano sa riconoscere le piaghe di Gesù Jsme uprostřed Ježíšových ran, řekla jste paní (na uvítanou). Řekla jste také, že těmto ranám je třeba naslouchat, poznat je. Vybavuje se mi jak Ježíš kráčel kráčel s oněmi dvěma smutnými učedníky. Pán Ježíš jim nakonec ukázal své rány a oni Ho poznali. A pak chléb, ve kterém byl také On. Můj bratr Domenico mi řekl, že tady konáte adoraci. Také tomuto chlebu je třeba naslouchat, protože v prostotě a tichosti chleba je tu přítomen a skryt Ježíš. A tady je Ježíš skrytý v těchto mladých, v těchto dětech, v těchto osobách. Na oltáři uctíváme Ježíšovo Tělo; v nich nacházíme Ježíšovy rány. Ježíš skrytý v Eucharistii a Ježíš skrytý v těchto ranách. Potřebují, aby se jim naslouchalo! Jistě ne jako zprávám v novinách, kterým věnujeme pozornost dva tři dny, než přijde další a pak další Těmto ranám musejí naslouchat ti, co si říkají 277

8 křesťané. Křesťan se klaní Ježíši, křesťan hledá Ježíše, křesťan dokáže poznat Ježíšovy rány. A dnes mi všichni zde přítomní potřebujeme říci: Těmto ranám se musí naslouchat. Ale je tu jiná věc, co nám dává naději. Ježíš je přítomný v Eucharistii, zde je Ježíšovo Tělo; Ježíš je přítomný také mezi vámi je to Ježíšovo Tělo: jsou to Ježíšovy rány v těchto lidech. Je to však zajímavé: Vzkříšený Ježíš byl velmi krásný. Neměl na svém těle pohmožděniny, rány, nic! Byl krásnější! Chtěl si jen uchovat své rány a vzal je sebou do nebe. Ježíšovy rány jsou zde a jsou v nebi před Otcem. My léčíme Ježíšovy rány zde, a On nám z nebe ukazuje své rány, a nám všem říká: Čekám na tebe! Tak se staň. Kéž vám všem Pán žehná. Kéž na nás sestoupí jeho láska a kráčí s námi. Kéž nám Ježíš připomíná, že toto jsou jeho rány a pomáhá nám dát jim hlas, abychom jim my křesťané naslouchali. V dalších zastávkách své cesty Svatý otec procházel jednotlivými životními etapami světce, jehož jméno si zvolil. První byl poutní kostel sv. Damiána, kde sv. František zaslechl Kristův hlas a prožil obrácení. Další pak budova biskupství se Sálem zřeknutí, tedy místem, kde se syn florentského kupce Petra před biskupem Guidem svlékl ze svého oděvu a zbavil se otcovského jmění. Papež František je devatenáctým Petrovým 278

9 nástupcem, který navštívil Assisi, do tohoto sálu však zavítal jako první. Očekávali jej chudí, klienti místní Charity: La mondanità spirituale uccide! Můj bratr biskup před chvílí řekl, že je to během osmi set let poprvé, kdy papež navštívil toto místo. V novinách, v médiích se v posledních dnech objevovaly fantazie Papež půjde svléci církev. Z čeho papež svlékne církev? Svlékne z hábitů biskupy, kardinály i sebe Je to vhodná příležitost vyzvat církev, aby se svlékla. Ale církev jsme my všichni, všichni. Od prvního pokřtěného. Všichni jsme církev. A všichni máme jít cestou, kterou šel Ježíš a na níž odložil všechno, zřekl se sám sebe. Stal se služebníkem, sluhou, nechal se ponížit až ke kříži. Chceme-li být křesťany, není jiné cesty. Nemůžeme křesťanství učinit trochu lidštějším, říkají někteří, totiž bez kříže, bez Ježíše, bez svlékání. Stali bychom se cukrárenskými křesťany jako skvělé zákusky a dorty. Výborně. Nebyli bychom však opravdovými křesťany! Někdo řekne: Ale z čeho se má církev svléci? Dnes je zapotřebí, aby se vysvlékla z velkého nebezpečí, které v církvi ohrožuje každého, nebezpečí zesvětštění. Křesťanu není dovoleno soužití s duchem tohoto světa. Zesvětštění nás vede k marnivosti, zpupnosti a pýše. A to je modla, nikoli Bůh. Idol a idolatrie je nejhorší hřích. Mluví-li se ve sdělovacích prostředcích, v médiích o církvi, jsou církví myšleni kněží, řeholnice, biskupové, kardinálové a papež. Církev jsme však my všichni. A všichni se máme svléci z tohoto zesvětštění, z ducha, který se staví proti duchu blahoslavenství, duchu, který odporuje Ježíšovu duchu. Zesvětštění 279

10 nám škodí. Je velice tristní potkat zesvětštělého křesťana, který je si svým vlastním způsobem - jistý tou jistotou, kterou mu dává víra, i jistotou, kterou mu dává tento svět. Nelze pracovat na obou stranách. Církev, my všichni musíme svléci zesvětštění, které vede k marnivosti a pýše, jež je idolatrií. Sám Ježíš říkal: Nelze sloužit dvěma pánům. Buď sloužíš Bohu anebo penězům. V penězích vězí duch zesvětštění. Peníze, marnivost, pýcha to je cesta, kterou nemůžeme jít. Je tristní, škrtáme-li jednou rukou to, co jsme napsali druhou. Evangelium je evangeliem. Bůh je jediný! Ježíš se stal naším služebníkem a duch tohoto světa sem nepatří. Mnozí z vás byli svlečeni z tohoto zdivočelého světa, který nedává práci, nepomáhá. Nezáleží na tom, že děti ve světě umírají hladem, anebo rodiny nemají co jíst, je jim odepřena důstojnost vydělávat si na živobytí, že tolik lidí musí utíkat před otroctvím a hladem a hledat svobodu, a s velkou bolestí přihlížíme tomu, jak nacházejí smrt, jako se stalo včera v Lampeduse. Proto je dnešek dnem smutku. Tyto věci působí duch tohoto světa. Je skutečně směšné, když se křesťan, pravý křesťan, kněz, řeholnice, biskup, kardinál, papež chtějí vydat cestou tohoto zesvětštění, které je vražedné. Duchovní zesvětštění zabíjí! Zabíjí duši! Zabíjí lidi! Zabíjí církev! Když František na tomto místě vykonal ono gesto, byl bezmocný mladík, ale Boží moc jej přivedla k tomuto činu. Boží síla nám připomenula to, co Ježíš řekl o duchu tohoto světa, když se modlil k Otci, aby nás chránil před duchem tohoto světa. 280

11 Dnes tady prosíme o milost za všechny křesťany. Kéž nám všem Pán dodá odvahu svléci se ne z nějakých 20 lir, ne. Svléci se z ducha tohoto světa, který je leprou, rakovinou společnosti! Je rakovinou Božího zjevení! Duch tohoto světa je nepřítel Ježíše! Prosím Pána, aby nám všem dal tuto milost svléci se. Svatý otec poté navštívil přilehlý kostel Santa Maria Maggiore, původní katedrálu Assisi. Vrcholným bodem dopoledního programu papežovy návštěvy bylo slavení eucharistie na náměstí před bazilikou sv. Františka. Papež prošel nejprve horní bazilikou a sestoupil až ke světcovu hrobu, kam položil kytici žlutobílých květů a setrval pak v tiché modlitbě. Přibližně v půl jedenácté zahájil Svatý otec mši svatou za účasti přibližně 50 tisíc lidí. Byl mezi nimi také italský premiér Giani Letta a mnozí další politici. Při mši svaté pronesl následující homílii: Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým (Mt 11,25). 281

12 Pokoj a dobro všem! Tímto františkánským pozdravem vás zdravím a děkuji vám za vaši účast na společné modlitbě na tomto náměstí, prosyceném dějinami a vírou. Přišel jsem, abych jako tolik poutníků také chválil Pána za všechno to, co odhalil jednomu z těchto maličkých, o nichž mluví evangelium: Františkovi, synovi bohatého obchodníka z Assisi. Setkání s Ježíšem jej přimělo svléci se z blahobytného a bezstarostného života, aby se oženil s Paní Chudobou a žil jako pravý syn nebeského Otce. Toto Františkovo rozhodnutí bylo radikálním způsobem následování Krista, oblečením se v Toho, který se jakožto bohatý, jímž byl, stal chudým, abychom zbohatli Jeho chudobou (srv. 2 Kor 8,9). Láska k chudým a napodobování chudého Krista tvoří v celém Františkově životě dva nerozlučné prvky, dvě tváře téže mince. Co dnes dosvědčuje svatý František nám? Co nám říká, nikoli slovy, což je snadné, nýbrž životem? 1. První a zásadní skutečnost, kterou nám sděluje a dosvědčuje, je tato: být křesťany je živoucí vztah s Ježíšovou Osobou, oblečení v Něho, připodobnění Jemu. Odkud vychází Františkova cesta za Kristem? Vychází z Ježíšova pohledu na kříži. Nechat Jej na sebe pohlédnout ve chvíli, kdy za nás obětuje život a přitahuje nás k Sobě. František učinil tuto zkušenost výjimečným způsobem v kostelíku svatého Damiána, když se modlil před křížem, který dnes budu moci uctít i já. Na tomto kříži Ježíš nevypadá jako mrtvý, nýbrž jako živý! Z ran na jeho rukou, nohou, z rány v jeho boku stéká krev. Tato krev však vyjadřuje život. Ježíš nemá oči zavřené, nýbrž otevřené. Jeho pohled mluví k srdci. Ukřižovaný nepromlouvá o porážce, prohře. Mluví 282

13 k nám paradoxně o smrti, která je životem a rodí život, protože mluví o lásce, protože je vtělenou Láskou Boží, Láskou, která neumírá, nýbrž potírá zlo a smrt. Kdo na sebe nechá hledět ukřižovaného Ježíše, je opětovně stvořen, stává se novým stvořením. Odtud začíná všechno. Je to zkušenost proměňující Milosti, toho, že jsme milováni bez svojí zásluhy, třebaže jsme hříšníky. Proto může František stejně jako svatý Pavel říci: Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista (Gal 6,14). Obracíme se k tobě, Františku, a prosíme tě: nauč nás zůstávat před Ukřižovaným a nechat Jej, aby na nás hleděl, nechat si odpustit a nechat se Jeho láskou znovu stvořit. 2. V evangeliu jsme slyšeli tato slova: Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem (Mt 11,28-29). Toto je druhá skutečnost, kterou nám František dosvědčuje: kdo následuje Krista, obdrží pravý pokoj, který pouze může dát pouze On a nikoli svět. Mnozí spojují svatého Františka s mírem, a to právem, avšak málokteří jdou do hloubky. Co je to za pokoj, který František přijal, žil a předává nám? Ten Kristův, který prochází tou největší láskou, láskou Kříže. Je to pokoj, který Vzkříšený Ježíš daroval učedníkům, když se jim ukázal. Františkánský pokoj není nasládlým sentimentem. Takový svatý František, prosím, neexistuje! A není ani nějakou panteistickou harmonií kosmických energií... Ani to není františkánské, je to někým vytvořená idea! Pokoj svatého Františka je pokojem Kristovým a nachází jej ten, kdo bere na sebe Jeho jho, to znamená jeho přikázání: Milujte se navzájem jako jsem já miloval vás (srv. Jan 13,34;15,12). A toto jho nelze nosit arogantně, nadutě, nýbrž s pokorou a mírností srdce. Obracíme se k tobě, Františku, a prosíme: nauč nás být nástroji pokoje, toho pokoje, který pramení v Bohu, pokoje, který nám přinesl Pán Ježíš. 3. František začíná svůj chvalozpěv: Nejvyšší, všemohoucí, dobrý Pane...Buď pochválen.. se vším svým stvořením (Píseň bratra Slunce). Láska k celému stvoření, k jeho harmonii. Světec z Assisi dosvědčuje úctu ke všemu, 283

14 co Bůh stvořil, a k tomu, jak to stvořil. Beztoho, aby stvoření vystavoval pokusům vedoucím ke zkáze, a naopak s cílem pomáhat mu v růstu, stále větší kráse a podobě s tím, co Bůh stvořil. A zejména dosvědčuje úctu ke všemu, co je člověk povolán opatrovat a chránit. Středem stvoření je člověk, na místě, kde ho Bůh Stvořitel chtěl mít. Nikoliv tedy jako nástroj model, které si utváříme. Harmonie a pokoj! František byl mužem harmonie a pokoje. Z tohoto města pokoje opakuji s rozhodností a mírností lásky: važme si stvoření, nebuďme nástrojem ničení! Respektujme každou lidskou bytost: kéž ustanou ozbrojené konflikty, jimiž krvácí země, ať umlknou zbraně a všude ať nenávist ustoupí lásce, urážka odpuštění a nesvornost jednotě. Slyšme volání těch, kteří pláčí, trpí a umírají kvůli násilí, terorismu nebo válce, ve Svaté zemi, tolik milované svatým Františkem, v Sýrii, na celém Blízkém východě a ve světě. Obracíme se k tobě, Františku, a prosíme tě: vypros nám od Boha dar, aby v tomto našem světě zavládla harmonie a pokoj! Nakonec nemohu zapomenout, že dnes Itálie slaví svatého Františka jako svého Patrona. Vyjadřuje to také tradiční dar oleje pro votivní lampu, který letos přináší kraj Umbrie. Modleme se za italský národ, aby každý vždycky usiloval o obecné dobro a přihlížel více k tomu, co sjednocuje, než k tomu, co rozděluje. Slovy svatého Františka z Assisi se modlím za Itálii a celý svět: Prosím Tě tedy Pane, Ježíši Kriste, Otče milosrdenství, abys nehleděl na naši nevděčnost, ale pamatoval stále na hojnost slitování, které jsi v tomto městě prokázal, aby bylo stále místem a příbytkem těch, kdo tě opravdu znají a chválí tvé požehnané a nejslavnější jméno na věky věků. Amen (Specchio di perfezione, 124). Odpolední program páteční pastorační návštěvy papeže v Assisi začínal v nedaleké 284

15 pustevně Carceri, kde sv. František trávíval čas svojí duchovní obnovy. Petrův nástupce se zde pomodlil v jeskyni světce a potom se vydal do assiské katedrály sv. Rufina, kde se konalo setkání s diecézním společenstvím, kněžími, řeholníky, řeholnicemi a laiky, pastoračními asistenty a členy farních rad. Papež František začal svoji promluvu právě zmínkou o důležitosti pastoračních rad, bez nichž biskup nemůže vést diecézi, ani farář svoji farnost. V katedrále sv. Rufina, zcela zaplněné věřícími, se uchovává křtitelnice, v níž byli pokřtěni sv. František a sv. Klára, papež zmínil probíhající diecézní synod a stručně se dotknul tří aspektů života společenství místní církve: Ascoltare la Parola di Dio, camminare, annunciare fino alle periferie Dobré odpoledne, drazí bratři a sestry diecézního společenství! Děkuji za přijetí vám kněžím, řeholnicím a řeholníkům, laikům z pastoračních rad! Pastorační rady jsou nezbytné! Biskup nemůže řídit diecézi bez pastoračních rad. Farář nemůže vést farnost bez pastoračních rad. Jsou zásadní. Jsme v katedrále. Zde se uchovává křtitelnice, v níž byli pokřtěni svatý František a svatá Klára a které se dříve nacházely v kostele Panny Marie. Památka křtu je důležitá. Křest je naším zrozením jakožto dětí matky církve. Něco se vás zeptám: kdo z vás zná den svého křtu? Málokdo! Nyní tedy domácí úkoly. Mami, tati, řekni mi, kdy jsem byl pokřtěn? To je důležité, protože je to den našeho narození jakožto Božích dětí. Jeden Duch, jeden křest v různosti charismat a služeb. Je velkým darem být církví, tvořit Boží lid! Všichni jsme lidem Božím. V harmonii, ve společenství rozdílů, jež je dílem Ducha svatého, protože Duch svatý je harmonie a působí harmonii; je Jeho darem a máme být otevřeni Jeho přijetí! 285

16 Biskup je strážcem této harmonie. Biskup je strážcem tohoto daru harmonie v různosti. Proto papež Benedikt chtěl, aby pastorační aktivita papežských františkánských bazilik byla integrována do té diecézní. Biskup má totiž vytvářet harmonii. Je to jeho poslání, jeho povinnost a jeho povolání. A má k tomu zvláštní dar. Jsem rád, že jdete touto cestou ku prospěchu všech, v poklidu spolupracujete a povzbuzuji vás, abyste pokračovali. Pastorační vizitace, která se nedávno skončila, a diecézní synod, na který se chystáte, jsou silnými momenty růstu této církve, kterou Bůh zvláštním způsobem požehnal. Církev roste přitažlivostí a přitahuje svědectvím, které dává Božímu lidu každý z nás. Nyní bych chtěl krátce poukázat na některé aspekty života vašeho společenství. Nechci vám říkat nové věci, ale utvrdit vás v tom nejdůležitějším, co charakterizuje vaše diecézní putování. 1. První věcí je naslouchat Božímu Slovu. To je církev, jak řekl váš biskup, totiž společenství, které s vírou a láskou naslouchá Pánu, který promlouvá. Pastorační plán, který prožíváte, naléhá právě na tuto zásadní dimenzi. Je to Boží Slovo, které vzbuzuje víru, živí ji a regeneruje. Boží Slovo se dotýká srdcí, obrací je k Bohu a Jeho logice, která se tolik liší od té naší. Boží Slovo ustavičně obnovuje naše společenství. Myslím, že všichni můžeme trochu tento aspekt vylepšit. Stát se všichni lepšími posluchači Božího Slova, abychom byli chudší na svoje slova a bohatší na Jeho Slova. Myslím na kněze, který má úkol kázat. Jak může kázat, pokud nejprve neotevřel svoje srdce a nenaslouchal mlčky Slovu Božímu? Pryč s těmi nekonečnými, nudnými kázáními, ze kterých nelze nic pochopit. Myslím na matku a otce, kteří jsou prvními vychovateli. Jak mohou vychovávat, pokud jejich svědomí není osvěcováno Božím Slovem, a pokud způsob jejich myšlení a jednání není veden Slovem? Jaký příklad mohou dávat dětem? To je důležité, protože potom matka i otec naříkají: Ach, to naše dítě.. Ale jaké svědectví jsi mu podal? O čem jsi s ním mluvil? O Božím Slovu anebo o slovu televizního zpravodajství? Už matka i otec musí mluvit o Božím Slovu! A myslím na katechety a všechny vychovatele. Jestliže jejich srdce nebylo zapáleno Božím Slovem, jak mohou rozehřát srdce druhých, dětí, mladých, dospělých? Nestačí číst Písmo svaté, je třeba naslouchat Ježíši, který v něm mluví. Právě Ježíš mluví v Písmech. Je třeba být anténami, které přijímají Boží Slovo a jsou na ně naladěny, aby pak byly anténami, které sdělují! Přijímá se a sděluje se. Duch svatý oživuje Písma, umožňuje chápat je v hloubi, v jejich pravém a plném smyslu! Položme si jako jednu z otázek na synodu tuto: jaké místo má Slovo 286

17 Boží v mém každodenním životě? Jsem naladěn na Boha nebo na různá módní slova či na sebe sama. Tuto otázku by si měl položit každý z nás. 2. Druhým aspektem je putování. Je to jedno z mých oblíbených slov, když myslím na křesťana a církev. Pro vás však má zvláštní význam, protože zahajujete diecézní synod, a pořádat synod znamená putovat společně. Myslím, že to je opravdu nejkrásnější zkušenost, kterou žijeme, totiž být součástí putujícího lidu, putovat v dějinách spolu s jejich Pánem, který kráčí mezi námi! Nejsme izolováni, nekráčíme sami, ale jsme součástí jediného Kristova stádce, které putuje společně. Tady myslím opět na vás kněze a dovolte mi, abych se zařadil mezi vás. Co je pro nás krásnějšího než putovat s naším lidem? Je to krásné! Myslím na faráře, kteří znají své farníky jménem a navštěvují je. Jeden z nich mi říkal, že zná v každé rodině i jméno jejich psa. To je krásné. Často to opakuji: kráčet spolu s naším lidem, někdy vpředu, jindy uprostřed a někdy vzadu. Vpředu kvůli vedení, uprostřed kvůli jeho povzbuzování a podporování, vzadu kvůli udržování jednoty, aby se nikdo neocitl příliš moc pozadu a ještě z jiného důvodu, protože lid má čich pro nové cesty, má sensus fidei, jak říkají teologové. Co je krásnějšího? A na synodu musí být také to, co Duch svatý říká laikům, lidu Božímu, všem. Nejdůležitější věcí však je putovat společně, spolupracovat, vzájemně si pomáhat, prosit o prominutí, uznávat vlastní chyby a prosit o odpuštění, ale také přijímat omluvy druhých a promíjet, to je velmi důležité! Někdy myslím na manželství, která se po mnoha letech rozdělí. Nerozumíme si, vzdálili jsme se. Asi nedovedli požádat včas o odpuštění. Možná nedovedli včas odpustit. A novomanželům dávám vždycky tuto radu: Hádejte se, jak chcete. A když létají talíře, tak ať. Nikdy však neskončete den bez smíření. Nikdy. A když se manželé naučí říkat: Promiň, byl jsem unaven anebo jen učiní nepatrné gesto, pak nastává pokoj a další den se žije znovu. To je krásné tajemství a zamezuje oněm bolestným rozdělením. Je důležité kráčet v jednotě, bez útěků vpřed, bez stesku po minulosti. A během putování se povídá, poznává, vládne vzájemné sdílení a rodina tak roste. Ptejme se zde: jak putujeme? Jak putuje naše diecéze? Jde společně? A co učiním já, aby putovala opravdu společně? Nechci zacházet do tématu klevet. Vy však víte, že vždycky působí rozdělení! 3. Tedy: naslouchat, putovat a za třetí misijní aspekt: hlásat až na periferie. Také toto jsem převzal od vás, z vašich pastoračních plánů. Nedávno o tom mluvil biskup. Chci to však zdůraznit, poněvadž je to prvek, který jsem intenzivně prožíval, když jsem byl v Buenos Aires. Je důležité vycházet vstříc druhým, na periferie, které jsou místy, ale především to jsou lidé v obtížných životních situacích. A to je případ diecéze, kterou jsem měl dříve, totiž Buenos 287

18 Aires. Jedna periferie mi působila velkou bolest. Potkával jsem v rodinách střední třídy děti, které neuměly udělat znamení kříže. Toto je periferie! A já se vás ptám: jsou tady, v této diecézi děti, které se neumějí přežehnat? Myslete na to. Pravé existenciální periferie jsou ty, kde není Boha. Periferiemi této diecéze jsou v prvním smyslu slova např. ty zóny, kterým hrozí, že zůstanou na okraji, mimo svit reflektorů. Jsou však také lidé, lidské skutečnosti fakticky vytlačované na okraj a pohrdané. Jsou to možná lidé, kteří se fyzicky nacházejí ve středu, ale duchovně jsou vzdáleni. Nemějte strach vyjít vstříc těmto lidem, těmto situacím. Nenechte se brzdit předsudky, zvyky, mentální a pastorační strnulostí, oním známým vždycky se to dělalo takto! Na periferie je však možné jít jedině tehdy, nosí-li se v srdci Boží slovo a putuje-li se spolu s církví jako sv. František. Jinak přinášíme sami sebe a nikoli Boží Slovo, a to není dobré, nikomu to neprospívá! My nejsme ti, kdo zachrání svět. Jedině Pán jej zachraňuje! Vidíte, drazí přátelé, nedal jsem vám žádné nové recepty. Nemám je a nevěřte tomu, kdo říká, že je má: neexistují. Našel jsem však ve vaší církvi krásné a důležité aspekty, které musí růst a v nich vás chci utvrdit. Naslouchejte Slovu, putujte bratrsky ve společenství, hlásejte evangelium na periferiích! Pán vám žehnej, Matka Boží chraň a svatý František ať vám pomáhá žít radost z toho, že jste Pánovými učedníky. Z katedrály sv. Rufina se Svatý otec odebral do baziliky sv. Kláry, v jejíž kryptě odpočívá tělo první Františkovy učednice. Papež zde setrval v tiché modlitbě a poklonil se také kříži z kostela sv. Damiána. Poté v chórové kapli promluvil k sestrám klariskám. Sempre con Gesù, Dio-uomo Myslel jsem si, že setkání bude v kapitulní síni jenom se sestrami tak, jak už tomu bylo podvakrát v kapitulní síni v Castel Gandolfu, ale přiznám se vám, že nemám odvahu poslat pryč kardinály Zůstaneme tu tedy všichni. 288

19 Mnohokrát vám děkuji za přijetí a za modlitbu za církev. Když klauzurní sestra zasvětí celý svůj život Pánu, nastává proměna, kterou nikdy bezezbytku nepochopíme. Normálně bychom si pomysleli, že se tato sestra uchyluje do izolace, že zůstává sama s Absolutnem, sama s Bohem; že žije asketicky a kajícně. To však není cesta katolické klauzurní řeholnice, ani cesta křesťanské sestry. Cesta vždy prochází skrze Ježíše Krista! Ježíš Kristu je středem vašeho života, pokání, komunitního života, modlitby a také středem univerzality této modlitby. Tato cesta vede k pravému opaku toho, co by nám vnukala představa o asketické klauzurní sestře. Jde-li sestra cestou Ježíšovy kontemplace, modlitby a kajícnosti s Ježíšem Kristem, stává se navýsost lidská. Klauzurní sestry jsou povolány k této výjimečné lidskosti; lidskosti, jakou má Matka církev. Mají být lidské, chápat všechny životní záležitosti, rozumět lidským problémům, umět odpustit a prosit Pána za lidi. V tom spočívá vaše lidství. A vaše lidství přichází touto cestou, Vtělením Slova, cestou Ježíše Krista. Čím se vyznačuje sestra, která je skutečně lidská? Radostí! Raduje se, když je čas se radovat. Rozesmutní mne, když potkávám neradostné sestry. Možná mají na rtech úsměv, ale je to úsměv letušky. Neusmívají se z radosti, která vychází z nitra, z neustálého bytí s Ježíšem Kristem. Když jsem dnes při mši svaté mluvil o kříži, před kterým se modlil svatý František, řekl jsem, že Ježíš na tomto kříži má otevřené oči a otevřené rány, z kterých vytéká krev. Toto máte kontemplovat realitu. Skutečného Ježíše Krista. Máte rozjímat nikoliv o abstraktních představách, které vysoušejí mozek, ale o Kristových ranách! Ježíš si je odnesl s sebou do nebe a stále je má! Toto je cesta lidskosti 289

20 procházející skrze Ježíše Krista být neustále s Ním, Bohočlověkem. Je proto velmi krásné, když lidé přicházejí do hovorny kláštera, žádají o modlitbu a mluví o svých problémech. Sestra jim možná neřekne nic mimořádného, ale její slova přímo vycházejí z rozjímání Ježíše Krista. Sestra, stejně jako církev, se totiž na své cestě stává znalkyní lidství. Vaše cesta je zde a nikoliv v přemrštěné duchovnosti. Přichází mi na mysl zakladatelka konkurenčních klášterů, sv. Terezie. Když za ní přišla nějaká duchovně povznesená sestra, řekla kuchařce: Prosím tě, dej jí biftek!. Buďte tedy neustále s Ježíšem, mějte lidskost Ježíše Krista. Slovo totiž přišlo v těle, Bůh se pro nás stal člověkem. To vám dodá lidskou svatost velkou, krásnou a zralou, svatost matky. Církev si přeje, abyste byly matkami. Matkami, které dávají život. Když se například modlíte za kněze, za seminaristy, máte k nim mateřský vztah. Svou modlitbou jim pomáháte, aby se stávali dobrými pastýři Božího lidu. Ale nezapomínejte přitom na biftek svaté Terezie! Je velmi důležitý. To je tedy první věc, kterou jsem vám chtěl říci být stále s Ježíšem, v ranách Ježíše Krista, v Pánových ranách. Jsou skutečné měl je po Zmrtvýchvstání a nese je nadále. A druhá věc, o které se krátce zmíním, je komunitní život. Odpouštějte, snášejte se navzájem, protože život v komunitě není jednoduchý. Ďábel využívá všeho, jen aby rozděloval. Říká: Já tedy nechci nikoho pomlouvat, ale a nastupuje rozdělení. Ne, tak to nejde, protože to nevede k ničemu: k rozdělení. Pečujte o vzájemné přátelství, rodinný život, vzájemnou lásku. Klášter ať není očistcem, ale rodinou. Problémy tu jsou a budou, ale stejně jako v rodině je nutné s láskou hledat řešení. Nikoli zničit tuto, aby se vyřešilo tamto, nemít soupeřivost. Pečujte o život komunity, protože když komunita žije jako rodina, je v jejím středu Duch svatý. Chtěl jsem vám říci tyto dvě věci za prvé, neustálá kontemplace, stále s Ježíšem Bohem a Člověkem. A dále, komunitní život, stále se širokým srdcem. Promíjet, všechno snášet, nevychloubat se, ze srdce se usmívat. Znamením toho všeho je radost. Vyprošuji pro vás tuto radost, která se rodí ze skutečné kontemplace a z pěkného života společenství. Děkuji! Děkuji za vaše přijetí. A prosím, nezapomínejte se za mne modlit, buďte tak laskavé. Ještě před požehnáním se pomodleme k Panně Marii: Zdrávas Maria... Závěrečné okamžiky návštěvy Assisi vyplnilo setkání s mládeží. Svatého otce na náměstí před 290