Biblické písně Antonína Dvořáka

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klávesových nástrojů Klavírní pedagogika Biblické písně Antonína Dvořáka z pohledu klavírního pedagoga a korepetitora Bakalářská práce Autor práce: František Dvořák Vedoucí práce: doc. MgA. Jan Jiraský, Ph.D. Oponent práce: MgA. Josefa Hloušková Brno 2013

2 Bibliografický záznam DVOŘÁK, František. Biblické písně Antonína Dvořáka z pohledu klavírního pedagoga a korepetitora [Biblical songs by Antonín Dvořák from the point of view of a piano teacher and répétiteur]: bakalářská práce. Brno: JAMU, Hudební fakulta, Katedra klávesových nástrojů, s. Vedoucí diplomové práce doc. MgA. Jan Jiraský, Ph.D. Anotace V této práci se zabývám rozborem Biblických písní Antonína Dvořáka z pohledu klavírního pedagoga a korepetitora základní umělecké školy. V jednotlivých kapitolách charakterizuji Antonína Dvořáka jako klavíristu, zmiňuji Biblické písně v kontextu dalších Dvořákových duchovních skladeb, uvádím dobu a některé okolnosti jejich vzniku, zamýšlím se nad jejich interpretací v prostředí ZUŠ a mezi amatérskými hudebníky. Stěžejní kapitolou je vlastní rozbor jednotlivých písní po stránce duchovního obsahu, vždy souvisejícího s jeho hudebním ztvárněním. Dále uvádím některé interpretační problémy a navrhuji jejich řešení. Annotation This Bachelor thesis deals with analysis of Biblical songs by Antonín Dvořák from the point of view of a piano teacher and répétiteur at a local music school. In single chapters I characterise Antonín Dvořák as a pianist, I mention Biblical songs in the context of other spiritual compositions by him, I refer to the time and circumstances of their genesis. I muse on the interpretations in the environment of local music schools and among amateur musicians. The central chapter is analysis of the single songs and their spiritual contents which always relate to the musical interpretation. I also mention some interpretation problems and suggest their solution.

3 Klíčová slova Antonín Dvořák, duchovní hudba, Biblické písně, klavír, žalm, text, ZUŠ, New York, interpretace, klavírní pedagog. Keywords Antonín Dvořák, spiritual music, Biblical songs, piano, psalm, text, music school, New York, interpretation, piano teacher.

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. František Dvořák... V Brně dne 28. ledna 2013

5 Poděkování Děkuji panu doc. MgA. Janu Jiraskému, Ph.D. za inspirativní hodiny klavíru a za vedení mé bakalářské práce. Děkuji paní doc. Aleně Vlasákové a všem pedagogům Metodického centra a Klavírní pedagogiky za jejich nasazení, odborné znalosti i praktické zkušenosti, které nám po řadu let zprostředkovávají, a umožňují tak naše dlouhodobé a velmi kvalitní vzdělávání.

6 Obsah ÚVOD KLAVÍRISTA ANTONÍN DVOŘÁK DUCHOVNÍ HUDBA ANTONÍNA DVOŘÁKA DOBA A NĚKTERÉ OKOLNOSTI VZNIKU BIBLICKÝCH PÍSNÍ BIBLICKÉ PÍSNĚ ANTONÍNA DVOŘÁKA VLASTNÍ ROZBOR PÍSEŇ Č PÍSEŇ Č PÍSEŇ Č PÍSEŇ Č PÍSEŇ Č PÍSEŇ Č PÍSEŇ Č PÍSEŇ Č PÍSEŇ Č PÍSEŇ Č MOJE DOSAVADNÍ ZKUŠENOSTI SE STUDIEM BIBLICKÝCH PÍSNÍ SE ŽÁKY ZUŠ A S VLASTNÍ INTERPRETACÍ VHODNOST ZADÁVÁNÍ KLAVÍRNÍHO PARTU BIBLICKÝCH PÍSNÍ NA ZUŠ ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ... 66

7 Úvod Biblické písně Antonína Dvořáka mne provázejí již více než tři desetiletí. První informaci o jejich existenci jsem zaznamenal na konzervatoři v předmětu dějiny hudby. Šlo o pouhou zmínku, bez jediné ukázky, bez dalšího vysvětlování, charakterizování. Bylo to kolem roku O dalším setkávání pojednávám v kapitole Moje dosavadní zkušenosti se studiem Biblických písní se žáky ZUŠ a s vlastní interpretací. Jako téma bakalářské práce jsem si zvolil rozbor Biblických písní zejména proto, že moje dosavadní zkušenosti s nimi nechci považovat za konečné a chovám v sobě naději na další setkávání formou pedagogické praxe na ZUŠ nebo formou klavírní spolupráce. Mám v paměti poněkud melancholický povzdech po nastudování s pěveckým sborem na Gymnáziu Vincence Makovského v Novém Městě na Moravě, kdy jsem prožíval vedle pocitů radosti z nastudování a přijetí ze strany posluchačů i jakýsi smutek, že neexistuje další takové dílo a že jsem tímto nastudováním dosáhl jistého vrcholu. Ano, Biblické písně Antonína Dvořáka jsou jen jedny a je jich pouze deset. S časovým odstupem však vymizel onen nostalgický povzdech a já se dívám s nadějí do budoucna. Tuto naději dokládám následující prací, jež zdůrazňuje pohled klavíristy a klavírního pedagoga ZUŠ na toto neopakovatelné a krásné dílo. Při jeho studiu v budoucnu hodlám využít utříděných i nových poznatků, ke kterým, jak doufám, dojdu při zpracovávání tématu v následující práci. Pokud by tyto poznatky mohly posloužit i někomu dalšímu, kdo by se chtěl Biblickými písněmi zabývat, považoval bych to pro sebe za poctu a případnému čtenáři přeji mnoho zdaru, užitku a radosti při studiu díla. Necítím se být kompetentní rozebírat písně z pohledu pěveckého, zejména z pohledu pěvecké techniky. Zároveň je ale třeba si uvědomovat, že part pěvecký a klavírní jdou ruku v ruce, a to téměř doslova, protože se mnohdy jeden o druhý opírá, jeden druhému pomáhá, jeden druhý pozvedá. V následujících kapitolách, zejména ve vlastním rozboru Biblických písní, se pokusím postihnout, podle mého názoru, nejpodstatnější oblasti klavírní spolupráce 1

8 a jejího vedení z pozice pedagoga ZUŠ, upozornit na hudební a technickou problematiku v prostředí ZUŠ a amatérských hudebníků. U korepetitora 1 se většinou předpokládá jistá míra pedagogického působení na sólistu a výkladu díla ve smyslu objasnění vztahů použitých hudebních prostředků s textem. Každý klavírista by se tedy měl zabývat nejen řemeslnými problémy, ale i obsahem hrané hudby. K porozumění písním by měla přispět v práci obsažená zamyšlení nad zhudebněnými texty žalmových úryvků a jejich propojení s hudbou Antonína Dvořáka 2. Mé výklady písní nechť jsou chápány jako subjektivní příklad, nikoliv jako dogma. Obsáhlejší pojednání o vzniku a obsahu Knihy žalmů nabízí zvídavému čtenáři odborná literatura, např. v úvodech ke Knize žalmů 3. O době a okolnostech vzniku Dvořákových Biblických písní pojednává řada studií a knih. Za široce pojatý a odborně fundovaný základ pro seznámení s osobností a dílem Antonína Dvořáka považuji čtyřdílnou monografii Otakara Šourka Život a dílo Antonína Dvořáka 4. Biblickými písněmi se zabývá ve třetím svazku, zejména na stranách Cílem této práce je rozbor Biblických písní z pohledu klavírního pedagoga ZUŠ a korepetitora. Takto zaměřenou práci jsem nenalezl, zatímco o cyklu, jeho vzniku, obsahu, provedeních a vydáních je dokladů poměrně dost, stejně jako existuje i řada nahrávek. Proto se domnívám, že by práce mohla být zajímavou pro další klavíristy i klavírní pedagogy a mně samotnému bude inspirací při případném dalším setkání s tímto dílem. 1 Používám vžitého termínu korepetitor kvůli jeho pedagogickým konotacím. Vzhledem k závažnosti klavírního partu Biblických písní bychom však zároveň měli hovořit o komorní spolupráci. 2 Podstatnou pomocí pro mne byly výkladové poznámky, které mi před lety zaslala moje sestřenice Alena Berger. Vyučovala na základní škole v Německu mimo jiné i předmět náboženství a na rozdíl ode mne odborné teologické vzdělání má. Není v mých možnostech uvést literaturu, ze které ona tehdy případně čerpala. K jejím poznámkám se hrdě hlásím a považuji ji za spolutvůrce vždy ale jen prvních odstavců následujících bezprostředně po citaci biblických textů. Tyto společně, na dálku vytvořené texty ona v Německu, já ve Žďáře nad Sázavou uvádím v hranatých závorkách. 3 BIBLE, podle ekumenického vydání z roku Praha, S Jeruzalémská Bible: Písmo svaté vydané Jeruzalémskou biblickou školou. Kostelní Vydří: Krystal OP a Karmelitánské nakladatelství s.r.o., S ŠOUREK, Otakar. Život a dílo Antonína Dvořáka. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, I. IV. svazek. 2

9 1. Klavírista Antonín Dvořák Již od útlého dětství se u Antonína Dvořáka projevovaly hudební předpoklady. Pěkně zpíval, jako malý hošík hrál na housle v kostelíku svatého Ondřeje, který se nachází v Nelahozevsi, hned naproti rodnému domu v Dvořákově dětství zde býval hostinec. Dokonce právě v tomto hostinci hrál podle sluchu na houslích jako pětiletý melodie písní, které zde slyšel zpívat, k obveselení hostí. A když trochu odrostl, chodíval s tatínkem hrávat k nejrůznějším příležitostem jako lidový muzikant. Odbornější hudební školení mu poskytl Antonín Liehman ve Zlonicích. Tam se přišel Dvořák hlavně naučit německy, neboť měl po otci jednou převzít řeznickou živnost a k tomu byla znalost němčiny důležitým předpokladem. Když ale Liehman zjistil nadprůměrné hudební předpoklady svého nového žáka, věnoval se mu v této oblasti více, než bylo obvyklé, a dal mu solidní základy ve hře na varhany a klavír i v hudební teorii. Značné úsilí vyžadovalo prosadit u otce Františka Dvořáka, aby svého syna Antonína poslal na studia hudby do Prahy. V cestě stála tehdy obvyklá skutečnost, že nejstarší syn přebírá po otci jeho živnost, a také poměrně neutěšené hmotné poměry v rodině. Teprve na naléhání učitele Antonína Liehmanna, strýce Antonína Zdeňka a zámeckých úředníků otec povolil. Příznačné je, že doprovázel syna Antonína do asi 40 km vzdálené Prahy na najatém voze (Zdeněk Mahler uvádí dokonce pěšky, s dvoukolákem 5 ), naloženém základními osobními věcmi. Neměli ani na zakoupení lístku na dráhu, která již přes Nelahozeves do Prahy vedla. Dva roky studoval Antonín Dvořák na varhanické škole (přesný název: Ústav pro církevní hudbu, založen 1830). Byl shledán studentem pilným a talentovaným. Patřil k těm nejlepším a v závěru studia byl jedním ze tří premiantů. Dochované jsou např. jeho absolventské varhanní skladby. Jsou poplatné požadavkům školních úloh a s pozdějším geniálním dílem mistrovým nemají ještě nic společného. Před vlastními skladbami hrál na absolventském vystoupení mimo jiné s velkým úspěchem i díla J. S. Bacha. Studium ukončil s výborným prospěchem 5 Mahler, Zdeněk. Spirituál bílého muže. S. 8. 3

10 a s poznámkou v závěrečném hodnocení: Výborný, ale spíše praktický talent. Praktické vědomosti se zdají býti vší jeho snahou, v theorii je slabší 6. V dalších letech se uplatňoval opravdu nejvíce jako praktický hudebník: Hrál na violu a na varhany a ve volných chvílích komponoval někdy byl svými kolegy proto vysmíván. Také vyučoval hudbě v měšťanských rodinách a pozvolna pronikal do pražského hudebního života. Opravdu uznávaným skladatelem se stal přibližně ve svých 35 letech. O co déle trvalo jeho prosazení na poli hudební tvorby, o to bylo strmější a přesvědčivější. Z uvedeného vyplývá, že Antonín Dvořák nikdy neusiloval o kariéru koncertního klavíristy. Velmi dobrým klavíristou však zcela jistě byl. Klavír užívá jako nástroj spolupracující se zpěvem i s houslemi, violoncellem, v klavírních triích Dumky, ve dvou klavírních kvintetech. Početné a velmi kvalitní jsou opusy pro klavír sólový na dvě a čtyři ruce a opus 33 - Koncert pro klavír a orchestr g moll. Tyto sólové a komorní skladby Antonín Dvořák nejen zkomponoval, ale také interpretoval, zejména v hudebních kruzích pražských měšťanských rodin a na veřejných koncertech. Proslulá je řada asi 40 koncertů klavírního tria s Dvořákem u klavíru po českých a moravských městech v roce 1892, před jeho odjezdem do Ameriky. O vynikajících schopnostech klavíristy Antonína Dvořáka svědčí dále mimo jiné i jeho klavírní výtahy vlastních děl symfonických a operních, které byl nucen z praktických důvodů sám pořizovat, nebo jeho setkávání s Johanesem Brahmsem ve Vídni, kde nejen o hudbě hovořili, ale také spolu čtyřručně muzicírovali. Antonín Dvořák byl klavíristou mimořádně zručným, dovedl klavírně myslet a stylizovat. Objevují se hlasy o obtížné hratelnosti některých skladeb. Domnívám se, že jejich obtížnost a dosažitelnost je velmi různá. Některé skladby vyžadují mimořádné schopnosti, ale některé menšího rozsahu jsou přístupné i žákům I. stupně ZUŠ, někdy jsou dětem přímo určeny (např. Dvě perličky). 6 Podrobnější pojednání o Dvořákových studiích na varhanické škole nalezneme např. v monografii: ŠOUREK, Otakar. Život a dílo Antonína Dvořáka. Nové, přepracované vydání. Praha, Část první, s

11 Značné diskuse o Dvořákově neklavírní sazbě dodnes podporuje také úprava Koncertu g moll op. 33 profesorem V. Kurzem. Málokdo však ví, že jediným pragmatickým důvodem k této úpravě byla prosba Kurzovy dcery (dochováno v korespondenci), která si s koncertem v původní podobě neporozuměla. Jinak by zřejmě Vilém Kurz Dvořáka nikdy nepřepisoval. 7 Většina světových pianistů dnes samozřejmě preferuje originál. 2. Duchovní hudba Antonína Dvořáka V kapitole Klavírista Antonín Dvořák jsem zmínil hudební začátky budoucího génia české i světové hudby. Jeho první hudební krůčky se odehrávaly v přízemí rodného domu v Nelahozevsi. Byl tam hostinec a malý Toník odposlouchával první melodie. Hned naproti, v kostelíku svatého Ondřeje, hrál na housle první sólo pod vedením pana učitele Špice. Od dětských let se setkával s kvalitní chrámovou hudbou. Životopisec Otakar Šourek uvádí, že v pozůstalosti Josefa Špice byly nalezeny opisy skladeb Josefa Haydna i Wolfganga Amadea Mozarta 8. Je pravděpodobné, že i tuto hudbu mohl slyšet a později i hrát malý a mladý Antonín. Větší kostel s lepšími varhanami byl ve Zlonicích (tehdy tam žilo asi obyvatel), kde Antonín bydlel u příbuzných. Měl se učit německy, ale jeho učitel Antonín Liehmann byl dobrý hudebník a mimořádné nadání brzy rozpoznal i u svého nového žáka. Jeho slovo bylo jedním z pádných argumentů při přesvědčování otce Františka Dvořáka, aby svého syna Antonína poslal studovat na varhanickou školu do Prahy. Posláním tohoto ústavu bylo vychovávat především vzdělané a praktické hudebníky, kteří by působili na kůrech českých a moravských kostelů. Duchovní hudba zde tedy byla na prvním místě v oblasti interpretace i v oblasti vlastní tvořivosti (vyhledávání a úpravy vhodných skladeb, jejich nácvik se zpěváky i instrumentalisty, hra na varhany, výchova dalších hudebníků apod.) Antonín Dvořák po dvouletých studiích zastával v Praze místo varhaníka, kde mohl nabyté dovednosti patřičně využít. 7 Přednáška doc. J. Jiraského, JAMU ŠOUREK, Otakar. Život a dílo Antonína Dvořáka. Část první, s

12 Až teprve zlepšené materiální poměry tehdy již ženatého hudebníka, a tedy živitele rodiny, umožnily, aby se s narůstajícími úspěchy věnoval práci kompoziční, v níž nalezl svoji životní náplň. Duchovní tématika je v díle Antonína Dvořáka zastoupena vskutku reprezentativně. Její seznam neuvádím, lze jej nalézt např. v Malém průvodci dílem Antonína Dvořáka 9. Zmíním pouze některá díla, abych stručně vystihl různé inspirace a pohnutky jejich vzniku. Stabat Mater, op. 58: Dílo s pašijovým námětem 10. Matka, Panna Maria, stojí pod křížem, na kterém umírá její syn, Ježíš Kristus. Umírá za všechny lidi, aby oni mohli žít na věky. Umírá, aby třetího dne vstal z mrtvých. Manžele Antonína a Annu Dvořákovy potkalo během dvou let trojí neštěstí, zemřely jim tři děti: jedno po dvou dnech života, druhé v deseti měsících a třetí, prvorozený syn Otakar, ve věku tří let. Tato bolest byla zkouškou víry manželů a možná díky víře ji dokázali přestát. Tak jako pašijové události měly své radostné rozuzlení, do rodiny Dvořákových přišlo dalších šest dětí a ty se již všechny dožily dospělosti. Byly zdrojem radosti a mnohdy i pohnutkou k vytrvalé práci milujícího otce. Requiem, op. 89: I zde Antonín Dvořák osvědčil svoji moudrost a víru 11. V roce 1890, kdy dílo vzniklo, byl již uznávaným skladatelem doma i v cizině. Těšil se pevnému zdraví, stál na vrcholu tělesných i tvůrčích sil. A právě v této době pociťuje potřebu hudebně prožít a ztvárnit tzv. poslední věci člověka, jak to před ním učinili a po něm učiní i mnozí další velcí skladatelé, zpracováním liturgického textu mše za zemřelé. Dvořák žil rád zde, na tomto světě. Dovedl se radovat a přijímat od života mnohá jeho obdarování. Ale zároveň věděl, že jej jednou bude muset opustit. Věřil, že je to lidský úděl, že je to tak v pořádku a že jej po opuštění pozemského domova čeká domov věčný v blízkosti Boží. Jeho Requiem proto nezastírá události příští, prostřednictvím tónů je líčí mnohdy velmi sugestivně a 9 ČUBR, Antonín. Malý průvodce dílem Antonína Dvořáka. Série II a série V. 10 DVOŘÁK, Antonín. Stabat Mater, op. 58 klavírní výtah. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Předmluva, s. V. 11 DVOŘÁK, Antonín. Requiem, op. 89 klavírní výtah. Kritické vydání podle skladatelova rukopisu. Praha: Editio Supraphon, Předmluva, s. V. 6

13 barvitě, ale hlavní, nejdůležitější a konečnou myšlenkou je víra a z ní vycházející naděje. Te Deum, op. 103 psal Antonín Dvořák bezprostředně před odjezdem do Ameriky 12, v červnu a červenci Byl požádán o slavnostní hudbu ke kolumbovským oslavám. Skladba měla zaznít v říjnu, bezprostředně po Dvořákově příjezdu do Ameriky. Protože ale nepřicházel slíbený vhodný text, vybral text sám, podle svého úsudku, text univerzální, slavnostní Bože, chválíme Tebe... Tato čtyřdílná skladba je ve srovnání se skladbami výše jmenovanými menšího rozsahu. Je ale plná lesku a jasu, vhodná právě ke slavnostním příležitostem. Dvořákovi se do Ameriky příliš nechtělo, on byl nejraději doma. Doma bylo v Praze a doma bylo také na Vysoké u Příbrami. Tyto pocity se s přibližujícím se termínem odjezdu (září 1892) mísily s pocity očekávání, snad i zvědavosti. Z uvedených příkladů Dvořákovy duchovní tvorby je zřejmá autorova vynalézavost, odrážející různé inspirační popudy. O některých dalších, které daly vzniknout dílu nanejvýš prostému a intimnímu, pojednává kapitola Biblické písně vlastní rozbor. 12 DVOŘÁK, Antonín. Te Deum, op. 103 partitura. Kritické vydání podle skladatelova rukopisu. Praha: Editio Supraphon, Předmluva, s. V. 7

14 3. Doba a některé okolnosti vzniku biblických písní Dosti přesné údaje o době a vzniku Biblických písní podává předmluva a vydavatelská zpráva jejich kritického vydání 13, jako i další biografická literatura 14. Biblické písně jsou šestou skladbou, vytvořenou Antonínem Dvořákem během jeho pobytu v Americe od podzimu 1892 do jara Počet skladeb v Americe složených není nikterak závratný. Ale jejich úroveň, kvalita, dosud trvající obliba a popularita, to je pádný argument pro ty, kteří právě Dvořákovo americké období považují za jeden z jeho tvůrčích vrcholů. Postihnout všechny pohnutky, které vedly mistra ke kompozici Biblických písní, zřejmě není možné. Existuje bohatá dvořákovská literatura a bohatá dochovaná korespondence, která mnohé napoví. Ale pohled do skladatelova nitra zůstává do značné míry stále tajemstvím. Právě vnitřní prožívání nelehké životní situace velmi pravděpodobně bylo tou nejhlubší příčinou Dvořákova zhudebnění žalmových textů. Domnívám se, že toto zhudebnění bylo důsledkem intenzivních modliteb, jež se v hudbou přetékajícím srdci Antonína Dvořáka proměnily v modlitby řečí tónů. Město New York bylo již za Dvořákova pobytu místem velmi rušným, přeplněným a hemžícím se lidmi mnoha barev a ras, různého společenského postavení, ale i mnoha názorů a vyznání. Toto nebylo prostředí, kde by se Dvořák cítil dobře a bezpečně. Je známo, že nejraději pobýval na Vysoké, ve svém venkovském sídle (dnes bychom řekli na své chalupě), kde měl kolem sebe rodinu, sousedy, zahradu, krásnou přírodu, kostelík v nedalekém Třebsku a klid. Po těchto věcech se mu ve vzdáleném New Yorku jistě stýskalo. Vždyť byl z domova vzdálen již rok a půl a s nadějí vzhlížel k okamžiku, kdy se domů zase vrátí. Změnila se i situace ekonomická. Historik Zdeněk Mahler vypráví ve filmovém dokumentu Spirituál bílého muže o problémech s proplácením smluvené mzdy ze strany zaměstnavatele, Národní konzervatoře hudby v New Yorku DVOŘÁK, Antonín. Biblické písně. Praha: Editio Supraphon, ŠOUREK, Otakar. Život a dílo Antonína Dvořáka. Vydání druhé, doplněné. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, III. díl, s Spirituál bílého muže [dokument]. Režie Zdeněk Týc. ČSR, Česká televize,

15 A z Evropy přicházely smutné zprávy: Koncem roku 1893 zemřel Dvořákův francouzský kolega Charles Gounod ( ) a osobní přítel, ruský romantik Petr Iljič Čajkovskij ( ), oba známí a uznávaní skladatelé. A v únoru 1894 umírá vynikající klavírista, dirigent, nadšený propagátor Dvořákovy hudby Hans von Bülow. Z domova pak přicházejí zprávy o churavějícím otci Františku Dvořákovi ( ), který prožíval své poslední pozemské dny (umírá dva dny po dokončení Biblických písní 28. března 1894) právě v době, kdy daleko za mořem jeho syn Antonín hledal útěchu v Knize žalmů a komponoval desatero Biblických písní. A blížily se Velikonoce, čas, kdy křesťané již po řadu staletí vzpomínají na umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Antonín Dvořák měl již podruhé tyto svátky prožívat daleko od domova. Toto je několik možných příčin a okolností, které vedly Dvořáka k intenzivnějšímu prožívání své víry, kdy se utíkal k něčemu pevnému, stálému, jistému, a tím je pro hluboce věřícího člověka, jakým Antonín Dvořák bezpochyby byl, Boží slovo, Bible a v našem případě její část Kniha žalmů. Z výběru jednotlivých zhudebňovaných úryvků vyplývá, že ji dobře znal a výběr pečlivě zvažoval. V některých případech text Bible kralické poněkud pozměňuje, případně doplňuje. Vždy se jedná o důvody umělecké, na významu a smyslu původního textu nic neměnící. Pro přehlednost uvádím tabulku s kalendářem měsíce března 1894 a s daty vzniku jednotlivých písní tak, jak jsou uvedena v kritickém vydání. Pro intenzivnější prožitek volím označení písní podle jejich počátečních slov, jejich čísla podle prvního, Simrockova vydání a vydání kritického připojuji za názvem. Březen 1894 Den započetí práce: Název písně: Dokončeno dne: Při řekách Babylonských č ráno, New York 6. Pozdvihuji očí svých k horám č. 9 9

16 7. Skrýše má a pavéza má ty jsi č Oblak a mrákota č Slyš, ó Bože, volání mé č. 6 Zpívejte Hospodinu píseň novou č Hospodin jest můj pastýř č Slyš, ó Bože, slyš modlitbu mou č Zelený čtvrtek Velký pátek 5 poznámka v rukopise Bože! Bože! Píseň novou č. 5 Popatřiš na mne a smiluj se made mnou č. 8 3 Bílá sobota a 20. ráno ráno na Bílou sobotu a 26. ráno 5 4 Boží hod Velikonoční, neděle 10

17 Celý cyklus, jak vyplývá z tabulky, vznikl během tří týdnů v březnu 1894 a skladatel označil pouze 14 dnů jako ty, ve kterých na písních pracoval. Dá se předpokládat, že práce na celém cyklu trvala jen nemnoho hodin. V některých dnech Dvořák práci na některé z písní pouze započal nebo dokončil. Lze rovněž předpokládat, že duchovní rozjímání naplňovalo mistrovo nitro v tomto předvelikonočním období velmi intenzivně. 11

18 4. Biblické písně vlastní rozbor 4.1 Píseň č. 1: Žalm 97, verš 2, 3, 4, 5, 6 Oblak a mrákota jest vůkol Něho, spravedlnost a soud základ Jeho. Oheň předchází jej a zapaluje vůkol nepřátele Jeho. Zasvěcujíť se po okršku světa blýskání Jeho. To vidouc země, děsí se. Hory jako vosk rozplývají se před obličejem Hospodina, panovníka vší země. A slávu Jeho spatřují všichni národové. [První píseň je úryvek ze žalmu 97 Hospodin kraluje, plesej země. Oslavuje Boha jakožto jediného Boha a krále, a současně se zamýšlí nad tím, jaký význam měla vláda Boží v minulosti a co přinese v budoucnu. Pro svoji kompozici Dvořák vybral verš 2. až 5. Oblaka, temnota a oheň jsou biblické symboly přítomnosti Boží tak, jak ji izraelský národ poznal v době, kdy jej Bůh vyváděl ze země Egyptské. Ve druhé knize Mojžíšově, Exodus 3.21, čteme: Hospodin šel před nimi, ve dne ve sloupu oblakovém, v noci ve sloupu ohnivém. Při uzavírání smlouvy na hoře Sinaj nalézáme podobný obraz: Když nadešel třetí den, hřmělo a blýskalo se, na hoře ležel těžký oblak., celá hora byla zahalena kouřem, protože Hospodin na ni sestoupil v ohni. Jsou to symboly, které chtějí přiblížit velikost Boha, který je mocný a nanejvýš spravedlivý. Hudební podání Antonína Dvořáka přibližuje hloubku tohoto tajemství zcela ojedinělým způsobem]. V úvodu písně klavír přednáší dvoutaktový melodický sestup v dramatické rytmizaci a vypjaté dynamice, na příznačném tristanovském akordu - zmenšeně malý septakord ve vyšší poloze se obrací v terckvartakord v poloze hlubší (takt 3). Po jeho zaznění teprve vstupuje s úvodními tóny zpěv. 12

19 V počáteční melodii zpěvního hlasu je použito poměrně nezpěvných intervalů: takt 4 až 7 oblak h 1 a mrákota cis 1 interval malé septimy dolů. Následuje zmenšená kvinta g 1 jest vůkol a krátké spočinutí o malou sextu níže na h Něho. Třítaktová klavírní mezihra je tvořena prvními dvěma téměř identickými takty z úvodu písně, avšak následující akord D 7 je pocitově daleko vyrovnanější než předcházející tristanovský terckvartakord Cismi 7 5b, přestože jde o dominantní septakord. Tomu odpovídá i obsah textu spravedlnost a soud, základ trůnu Jeho, tedy mnohými vyhledávaná, opěvovaná a žádaná spravedlnost jako základ Boží vlády. 13

20 Třetí třítaktový sestup v klavírním sólu již začíná podstatně harmonicky vyrovnanějším kvartsextakordem G dur, ale další text Oheň předchází jej a zapaluje vůkol nepřátele Jeho umocňuje opět tristanovský zmenšeně malý septakord v hlubší poloze, tentokrát na tónu Fis. Nezůstane ale už statický, ale ve dvaatřicetinovém tremolu předznamená daleko rychlejší pohyb a větší spád v krátkém středním dílu poco più mosso. I melodie k textu Zasvěcujíť se po okršku světa blýskání Jeho. To vidouc země, děsí se je v kratších hodnotách, rytmicky pregnantní. Tvoří se spodním hlasem klavíru, hraným levou rukou dvě melodicko-rytmická pásma, vzájemně dosti nezávislá, ale přesto se doplňující v krátké, mohutné gradaci, spějící k vrcholu písně. 14

21 Tímto vrcholem je zvolání Hory jako vosk rozplývají se, podepřené kvartsextakordem a moll, avšak jen krátce drženým, aby vynikl zpívaný text Meno mosso, quasi Tempo I, ritardando. Tak jako poutník, když se po výstupu na horu zastavil a rozhlédnul, i autor po gradaci opět zadržuje proud hudby a již v klidném tempu i dynamice zpívá o Hospodinu jako o panovníku vší země a o Jeho slávě, kterou spatřují všichni národové. V klavírním partu je závěr rytmicky klidný, harmonicky stále umocňuje textové sdělení. Takty opakují předehru a mezihry z úvodu písně v sólovém klavíru a takt 48 obsahuje již vícekrát použitý terckvartakord G cis h e 1, který však již spěje do závěrečného G dur v dokonale a vyrovnaně znějící široké harmonii a kvintové poloze. Po technické stránce je třeba věnovat pozornost, případně se žáky rozebrat a procvičit tyto prvky rytmus dvaatřicetin a šestnáctin s tečkou úvodní 2 takty a další analogická místa. Je také třeba zvolit vhodný prstoklad. Ve střední části dobře zvládnout rytmicky, tempově i prstokladově náročnější pasáž. Náročnější může být v tomto místě i souhra se sólistou, jehož part je v tomto místě na klavíru značně nezávislý. Klavírista musí procítit, prodýchat, prozpívat spolu se sólistou všechna místa, kde má osminové a delší rytmické hodnoty, aby jeho hra byla rytmicky klidná, aby sólista nebyl hnán, ale aby mohl zpívat procítěně. Tato píseň obsahuje příkré proměny 15

22 výrazu na základě harmonie a velkou dynamickou škálu, kdy právě klavírista může významným způsobem přispět k jejímu bohatství. 4.2 Píseň č. 2: Žalm 119, veš 114, , 120 Skrýše má a pavéza má Ty jsi, na slovo Tvé očekávám. Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázání Boha svého. Posiluj mne, abych zachován byl a patřil k ustanovením Tvým ustavičně. Děsí se strachem před Tebou tělo mé, nebo soudů Tvých bojím se náramně. [Žalm 119, nejrozsáhlejší ze všech žalmů, inspiroval druhou píseň Skrýše má a pavéza má. Právě tento žalm bývá nazýván písní moudrosti, protože oslavuje slovo a zákon Boží. Ve verších , které Dvořák zhudebnil, ukazuje situaci člověka, který se rozhodl podle Božích přikázání žít. V Boha věřící člověk musí počítat s výsměchem a odporem těch, kdo nevěří. V této situaci je proto důležité zůstat Bohu a jeho zákonu věrný a prosit o jeho posilu a ochranu.] Skrýše má a pavéza má ty jsi jsi Ten, u koho se mohu ukrýt, kdo mě může chránit. Tuto myšlenku zhudebňují první čtyři takty písně č. 2. Pěvecký part je podepřen v klavíru hlavními a vedlejšími harmonickými funkcemi v tempu Andante. Zajímavě je řešen takt 3, slovo Tvé: zpěv má předepsáno crescendo, které může podepřít i klavír, díky krátkému průchodu od subdominanty přes mimotonální dominantní kvartsextakord E 7 na II. stupeň a moll, a to ve čtvrťových a osminových hodnotách, jež zpívanou půlovou s tečkou e 1 podpoří dynamicky a mohou jí podtrhnout i rytmickou pulzaci. 16

23 V taktu 5 a 6 vnáší klavírní mezihra jistý neklid, směřuje do hlubší polohy. Právě tam od sebe odhání žalmista ve slovech odstuptež ode mne, nešlechetníci temné síly a pokračuje abych ostříhal přikázání takt 9 a 10. V tomto místě je ve zpěvním hlase, ale zejména v klavírním partu zcela zjevné odhodlání já sám budu bojovat se vší nepřízní a Ty, Bože, mi při tom pomáhej. Přikázání Boha svého takty 10 a 11 to je ta cesta, to je ta jistota. Harmonické schéma klavírního partu i jeho nástrojová stylizace velmi výstižně umocňují charakter zpívaného textu. V temné poloze je užito kvintakordu e moll, zvětšeného kvintakordu na dis, u kvintakordu G dur je zdvojena tercie. Zaznívají současně tóny H a h toto řešení v klasické harmonii nebývá doporučeno, protože takto stylizované akordy neznějí uspokojivě. Avšak právě o to zde zjevně autorovi šlo. Tón h zůstává znít i v následujícím kvartsextakordu h moll, tentokrát již harmonicky zcela na místě a podle všech pravidel. Potřebné napětí vyvolává právě zvolený obrat - kvartsextakord. 17

24 Ztemňující, barevný účinek mají v taktech 7 a 8 šestnáctinové sextoly v levé ruce. Znovu cituji zpívaný text odstuptež ode mne, nešlechetníci je to akce, aktivní vzpoura slabého, zranitelného a mnohdy chybujícího člověka proti všemu zlému, nepřízni osudu, zatímco slova abych ostříhal přikázání Boha svého, podepřená pevně znějícím hlasem klavíru, vyjadřují odhodlání a jistotu. Toto odhodlání, tato jistota a obecně víra, to je cesta vzhůru. Přináší ztišení, zklidnění a návrat do počáteční nálady. Další pokračování od taktu 14 můžeme označit jako druhou sloku nebo druhou část písně. S částí první má mnoho společného, podobná je melodická linie zpěvu i klavírní part. Autor zvolil text, jenž je znovu účinně umocňován tóny klavíru. Posluchač tak může při poslechu opakované hudby vnímat nové textové sdělení posiluj mne, bych zachován byl a patřil k ustanovením Tvým ustavičně modlitba, obracející se vzhůru ke Stvořiteli. Děsí se strachem před Tebou tělo mé, neboť soudů Tvých bojím se náramně opět chmurný, bázlivý, ale velikost Boží respektující hlas a zároveň závěr písně. Klavírní dohra s klesající tendencí a hlubokými šestnáctinami perdendosi Dis 1 E 1, to je vyjádření pocitů starozákonního člověka, který často spoléhal na své dobré skutky a na dodržování Zákona jako na cestu k životu ve věčné blaženosti, zatímco svá selhání pokládal za důvod k věčnému zatracení. Doba, kdy přijde na svět Vykupitel, který vezme všechny hříchy lidí na sebe, byla tehdy ještě hodně vzdálená. Temné vyznění písně v závěru se proto jeví logicky. Jedná se ale o pouze dílčí ponuré pocity. Pojetí celého cyklu vyznívá zcela jinak. Klavírní part je psán velmi úsporně, o to obdivuhodnější je jeho účinek a obtížnější patřičné dosažení tohoto účinku. Je nutné hrát s nadhledem a klidem, prodýchávat každou čtvrťovou a delší hodnotu. I osminy musí mít svůj klid. Šestnáctinové sextoly 18

25 mohou vyznít zvukomalebně, není třeba usilovat o zřetelnost každé šestnáctiny, důležité je temné, bázeň nahánějící zabarvení. V kratičkých mezihrách je třeba připravit nástup sólistovi, zatímco ve třítaktové dohře je nutné v návaznosti na sólistův projev dodržet veškerou dynamiku a agogiku. Pedalizace je určována převážně měnící se harmonií. Dynamika je podrobně předepsána a je nedílnou součástí hudebního projevu zpěváka i klavíristy. 4.3 Píseň č. 3: Žalm 55, verš 2 9 Slyš, ó Bože! Slyš modlitbu mou a neskrývej se před prosbou mou. Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém a kormoutím se. Srdce mé tesklí ve mne a strachové smrti přišli na mne a hrůza přikvačila mne. I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice! Zaletěl bych a poodpočinul. Aj daleko bych se vzdálil a přebýval bych na poušti. Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici. [Třetí píseň úvod Žalmu 55 začíná slovy Slyš, ó Bože, modlitbu mou. Autor, pravděpodobně král David, zde přibližuje situaci člověka, který se nachází ve velikém utrpení a hledá boží pomoc. Jeho nouze a opuštěnost jsou tak hluboké, že temno noci a samota pouště, tohoto místa vyhnanců, jsou k pobytu snesitelnější než život mezi zrádci.] Zatímco verše žalmu samy o sobě působí chmurně, v Dvořákově hudbě se proměňují v poselství naděje a pokoje. Druhá nejdelší z Biblických písní (62 taktů) přichází s dosud neprojevenou zpěvností a širokodechostí, pokud lze hovořit o délce a šíři u vědomí velké stručnosti a úspornosti všech deseti písní cyklu. Klavírní i pěvecký part jsou vedeny dosti nezávisle a přitom se, jak již bylo řečeno v rozboru písně č. 1, nejen doplňují, ale vzájemně umocňují. (Klavírní part si mohu hrát i samostatně a vyvolává ve mně pocit naplnění). V úvodu klavír přednáší dvakrát ve dvou taktech, jednou ve vyšší, podruhé v nižší poloze, velmi zajímavý harmonický spoj alterovaného sextakordu sníženého VII. stupně, kdy se ke klesajícímu citlivému tónu Ces záhy přidá i citlivý tón 19

26 stoupající snížená septima As postoupí o půl tónu výš na A, aby zvýšila napětí (takty 1 2 a 3 4). Vyústění do tónického kvintakordu je ještě oddáleno průtahem z kvarty es na tercii d kvintakordu B dur. Ale ani tento kvintakord na tónice nezazní hned zcela přesvědčivě, neboť v pátém, posledním taktu klavírní předehry zní v kvartsextakordu, tedy v akordu po harmonické stránce dosti labilním. (Při přehrávání u klavíru jsem vyzkoušel možnost pokračovat po čtyřech taktech předehry v Es dur, kdy předehru jsem chápal jako tóninu dominantní. Zdá se mi to jako docela dobře možné). Tím ale nechci v žádném případě jakkoli polemizovat s řešením Antonína Dvořáka. Jen si kladu otázku, proč oddaluje jednoznačné uvedení tóniky až do šestého taktu, kdy základní tón se v klavíru ozve dokonce až na druhou, tedy lehkou dobu. Jako možné vysvětlení se mi jeví situace žalmisty, který je sužován mnoha nesnázemi. Ve stavu zkroušenosti srdce, strachu před lidmi a bázni před Bohem se utíká po jistém váhání ke Stvořiteli. Tato domněnka by byla jen jedním z mnoha důkazů Dvořákovy geniality a sepjatosti textové složky s hudebním ztvárněním, kterou projevil nesčetněkrát. (Ale mohou existovat jistě i jiná vysvětlení velmi zajímavého úvodu této písně). Melodická linie zhudebněného textu Slyš, ó Bože! Slyš modlitbu mou úvodního zvolání vyznívá ještě dosti vyrovnaně. Její rozšíření na b 1, podpořené rychlým 20

27 dynamickým nárůstem v 15. taktu s textem a neskrývej se před prosbou mou je již velmi naléhavé. Slovo skrývat lze chápat jako aktivní nechuť nebo aktivní odmítání. Těžko lze tyto vlastnosti přičítat nanejvýš dobrotivému Bohu, ale Boží mlčení nebo jednání může někdy i věřícího a prosícího člověka na zmíněné myšlenky přivést. A ještě jednou slovo skrývej, přesněji neskrývej, tentokrát z pohledu podložení harmonií. Napětí a závažnost podtrhuje znovu temně znějící zvětšený kvartsextakord, tentokrát na průtažném tónu Fis takt 15. Konec této fráze je zklidňující. Po klavírní mezihře přichází další dvě vlny zjeveného citu; ta první s textem Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém a kormoutím se a druhá, z celé písně ta nejnaléhavější Srdce mé tesklí ve mně, a strachové smrti přišli na mne a hrůza přikvačila mne. 21

28 22

29 Obě vlny jsou podloženy rychle se proměňující harmonií, levou rukou klavírního partu, vyvolávající pocit napětí a naléhavosti. Srdce modlícího se člověka přetéká úzkostí, strachem, a dokonce i hrůzou. Příval myšlenek umocňuje ještě rytmickomelodický kontrapunkt ke zpěvnímu hlasu, jež je svěřen pravé ruce klavíristy. Druhá vlna vyznívá ještě naléhavěji začíná o půl tónu výš, melodie je zčásti podobná té předešlé, ale ještě více graduje v accelerandu (takt 35), ve trojicích šestnáctinových akordů klavíru (takt 36) a dynamice ff s akcenty na zvolání a hrůza přikvačila mne. To je výrazový a dynamický vrchol písně a jeden z vrcholů celého cyklu. Žalmista dále pokračuje ve svém nářku, hledá takzvané vlastní řešení ve slovech I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice! Zaletěl bych a poodpočinul. Aj, daleko bych se vzdálil a přebýval bych na poušti. Při čtení tohoto textu je zcela zřejmé trvající zoufalství utéci, uchýlit se do ústraní i za cenu vlastního nepohodlí v osamocení. Antonín Dvořák však nalézá jiné řešení: 23

30 Ztvárňuje tuto touhu po míru a pokoji těmi nejčistšími tóny v těch nejpříjemnějších barvách. Po dramatickém fortissimu přichází zklidnění meno, ztišení dynamika diminuendo a následné piano, jen s naznačenými crescendy a decrescendy. Rozjímání téměř v tichu. Ticho, v našem případě dynamiku piano, lze chápat jako stav naslouchání, odevzdání se. I řekl jsem : předtaktí a takt 40 povzdech, takt 41 trylek na tónu f 2 v dynamice pp; co jiného než holubice, symbol míru a něhy, třepetající svými křídly a přinášející zaslíbení naplněného pokoje. Vidím ji jako zářivě bílou, letící na pozadí jasně modré oblohy. Tento pocit ve mě evokuje především hudba klavíru ve střední a vyšší nástrojové poloze a kratších, živějších rytmických figurkách (takty 41 48). Emocionální účinek zhudebněného textu o touze žalmisty státi se holubicí se mi jeví v tomto místě, po tak naléhavém vyjádření stavů zcela odlišných jako autorovo mistrovské použití kontrastu na pravém místě. Jeden kněz kdysi říkal: Kdo se modlí, dobře činí. Kdo zpívá, dvakrát se modlí. Domnívám se, že celý cyklus Biblických písní Antonína Dvořáka je modlitbou. Ale znovu mě tato myšlenka napadla právě při rozjímání o holubici, znázorněné tóny klavíru. A další zvolání Aj, daleko bych se vzdálil je vyzpíváno nahlas, odhodlaně, zatímco a přebýval bych na poušti je tajuplné, pochmurné. Vždyť ona poušť není to nejpříhodnější místo k životu. (Ale mnozí při pobytu na ní nalezli odpovědi na své otázky, např. při hledání smyslu života). V samém závěru písně přijde ještě jeden mocný vzruch: Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici. 24

31 Tempo stringendo, dynamika crescendo. Prudký vítr a dokonce vichřice, to jsou také symboly, symboly nepohody mezi lidmi. Spěch z této nepohody autor vyjádřil rychle gradující dynamikou, ostře znějícími akordy Ces dur při dvaatřicetinovém tremolu v hluboké nástrojové poloze B 1 A 1. Text je zhudebněn rytmicky ostře, odhodlaně. Na slově prudkému se zastaví na chvíli pohyb v klavíru na zmenšeném septakordu na VII. stupni s tónem B, jako základním tónem tóniny B dur. Vichřice je znázorněna klesající chromatickou stupnicí. Po ní následuje už jen ztišení a poco a poco ritardando na třech závěrečných akordech. Vedle klavírní předehry mají zvláštní místo v této písni i mezihry, někdy až pětitaktové. Nejde v nich o pouhé překlenutí určitého časového prostoru, ale vždy o přípravu další fráze, dalšího pěvcova sdělení. Klavírista se v nich ocitá na chvíli sám. To neznamená, že má vystupovat sólisticky. Vždy musí mít na paměti, že je důležitým spolutvůrcem jednotného celku. Třetí píseň vyžaduje uplatnění bohaté dynamiky i agogiky. Dynamická škála je od pp po ff, často se změnami v rychlém sledu. Souhra se sólistou je v tomto ohledu zcela zásadní. Klavír má znít kultivovaným a vždy plným zvukem, oktávová zdvojení i třía čtyřhlasé akordy jsou k tomu dobrou příležitostí. Již výše jsem zmínil potřebu křehkého zvuku v taktech ( holubice ). Pedálem je třeba čistě zachycovat basové tóny a měnící se harmonie. Prudkou dynamickou a tempovou gradací je třeba podpořit závěrečné zvolání od taktu

32 4.4 Píseň č. 4 : Žalm 23, verš 1 4 Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku. Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí. Duši mou občerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své. Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínů smrti. Nebuduť se báti zlého, neboť Ty se mnou jsi. A prut Tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje. [Čtvrtá píseň zhudebňuje známý 23. žalm Hospodin jest můj pastýř. Král David, kterému je i tento žalm připsán, zde vykresluje pomocí slovních obrazů ze starého zákona vztah Boha a věřícího člověka. Představa pastýře a jeho stáda vznikla v dávné minulosti izraelského národa. Tak, jak Bůh vedl praotce Abrahama a Mojžíše, tak jistě vede a ochraňuje každého, kdo v něj skládá svou důvěru. Obrazy čisté vody, zelených pastvin, spravedlivé stezky nám přibližují milujícího Boha, který se sklání k člověku a ochraňuje jej uprostřed světa nepřátelství a temnoty. Lidé po mnoho staletí čerpali z tohoto žalmu sílu a útěchu a těmito verši chválili starostlivého a dobrého Boha.] Každý rád slyší, že ho někdo chrání, stará se o něj, radí mu, co má a co nemá dělat, a že je s ním v časech dobrých i zlých. Právě o tom zpívá čtvrtá píseň. Zpívá a hovoří, neboť vedení melodie i stylizace klavírního partu připomínají projev spíše recitativně-pěvecký. Tedy nejen slova žalmu, ale i hudba Antonína Dvořáka vypravují o Dobrém pastýři. Úvodní tón klavíru Fis 1 i následné Fis 2 s korunou dávají prostor pěvci k vyznání Hospodina, jako svého pastýře. Koruny a předpis quasi recit. ponechávají značnou rytmickou volnost. Plnost zvuku úvodních dvou Fis v klavíru lze podpořit užitím pedálu s rozezněním alikvotních tónů. V taktech 6 10, již v pravidelnějším metru, se zpívá o Hospodinu, který na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí. 26

33 Pozoruhodný je Dvořákův smysl pro čistotu deklamace v 8. taktu: Zatímco celá píseň je zpívána v taktu celém, text pase mne je zcela v souladu s rytmem a akcentem české řeči v taktu 2/4. V následujícím 9. taktu upoutá dynamika stoupající melodie, kdy slovo tichým má býti zpíváno v pp přesto, že se jedná o interval vzestupný. Jde opět o výrazové umocnění zpívaného textu. Duši mou občerstvuje je zpíváno v mf s crescendem a decrescendem lze chápat jako přesvědčivé vyznání, zatímco vodí mne po stezkách spravedlnosti v pp to může být obraz milujícího otce, který bere do své mocné ruky slabou ručku svého důvěřivého dítěte a láskyplně ho vede. Další vyznání Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínů smrti, nebudu se báti zlého, nebo Ty se mnou jsi je ve dvou frázích s bohatou dynamikou od mf přes crescendo až k sforzatu a decrescendu na slově stínu a temnému pp na slově smrti. Nebudu se báti zlého vyznává odhodlaně, přesvědčivě, zatímco nebo Ty se mnou jsi je jásavým vyvrcholením, vyznáním víry v neustálou přítomnost Boží. V harmonii je užito mimotonální dominanty k dominantě (takt 25). 27

34 Přes dominantu Fis 7 se vracíme někam, kde je nám dobře, na tóniku H dur. Pisatel žalmu si jakoby libuje, i když zpívá o prutu a holi, které jej potěšují. Onen prut i ona hůl mohou být, pravda, nástroje účinně trestající a jejich okušení ne zrovna příjemné. Ale prutem se dá také zahnat nebezpečí a o hůl se dá mimoto i docela dobře opřít. Klavírní part této písně je psán velmi úsporně, prostě, bez technických úskalí. Možná právě proto se pokouší o jeho interpretaci i méně zdatní pianisté, kterým mohou dělat problémy jak nejelementárnější zákonitosti, jako je dodržování celého notového zápisu, včetně rytmu a dynamiky, tak i zvuková plnost a kultura, souhra se sólistou atd. Alespoň s těmito problémy se setkávám při poslechu amatérských provedení u nejrůznějších příležitostí. V taktech 10 11, a 30, v kratičkých mezihrách je třeba věnovat pozornost hře zpěvného legáta, křehkým nátrylům a v 18. taktu svázání akordů na první a druhé době za pomoci předepsaného pedálu. V závěru potom je nutné dodržet přesné délky půlových a celých tónů s korunami. To umožní celou píseň doposlouchat, dopřemýšlet, a v potřebné pomlce se připravit na poslech písně následující. 28

35 4.5 Píseň č. 5: Žalm 144, verš 9 a Žalm 145, verš 2 3, Bože, Bože! Píseň novou zpívati budu Tobě na loutně a žalmy Tobě prozpěvovati. Na každý den dobrořečiti budu Tobě a chváliti jméno tvé na věky věků. Hospodin jistě veliký jest a vší chvály hodný a velikost jeho nemůž vystižena býti. O slávě a kráse a velebnosti Tvé, o věcech Tvých předivných mluviti budu. A moc přehrozných skutků Tvých všichni rozhlašovati budou, i já důstojnost Tvou budu vypravovati. [Píseň pátá, inspirovaná Žalmem 145, chválí Boha, jeho jméno a jeho moc. Tato chvála se zakládá na zkušenostech, které Izrael udělal s Bohem v průběhu svých dějin. Bůh se projevil jako přítomný, spolutrpící, mocný a z útrap osvobozující. Žalmista se připojuje ke chvalozpěvu všeho tvorstva na oslavu božího království. Zvláštností tohoto království je, že král nežije v odlehlých končinách někde nad svým stvořením ale uprostřed všeho živého, dennodenně svým působením viditelný a vnímatelný. Tento žalm byl jednou z hlavních modliteb v synagoze a oblíbenou modlitbou Ježíše Krista. Jeho verši byla inspirována i modlitba Otče náš.] Charakteristický je pro tuto píseň slavnostní ráz, rytmická, agogická í dynamická pestrost a rychlá proměnlivost umocněná zejména zásluhou předepsaného označení risoluto, maestoso. Text písně je zhudebněn v pěti oddílech: čtyři oddíly verše s obdobným hudebním obsahem, přičemž mezi třetím a čtvrtým je vložen jeden verš s odlišnou melodií a celkovým charakterem. Ani jednou nejde o strofické opakování některé sloky. Jejich zhudebnění je vždy nové: pěvecký part se podřizuje rytmu zpívaného textu, třikrát na ploše 6 taktů, jedenkrát 8 taktů a v závěrečném verši v rozsahu 7 taktů. V klavíru přichází s druhým veršem, oproti čtvrťovému pohybu ve sloce první, živější stylizace s osminovým pohybem, ve verši třetím přenesení do vyšší nástrojové polohy a v závěrečné sloce rytmus gradujících osminových triol. Pěvecký part předchází čtyřtaktová klavírní předehra rázu velmi slavnostního (předtaktí a takt 1 4), 16 Ve vydavatelské zprávě kritického vydání je označen Žalm 151. Může jít o odlišné číslování některých kapitol Knihy žalmů nebo jejich částí Bible kralické v různých vydáních. 29

36 se dvěma takty forte, vyznívajícími třpytivě, křišťálově, průzračně a dvěma takty s podobným rytmem, poněkud níže položenými, tedy již méně lesklými, s dynamikou ztišující se do pp. Toto ztišení připraví vhodnou výrazovou polohu pěvci, který může svůj chvalozpěv začít také v pianu a postupně jej gradovat. Rytmicko-melodicky výrazná předehra je znovu využita mezi a veršem jako klavírní mezihra, opět s podobným charakterem: Počáteční lesk přechází ve ztišení a nástup sólisty. Velmi zajímavě je řešena třetí mezihra: začíná obdobně jako ty předešlé, po dvou taktech však vpadá sólista s melodií z předehry a meziher vycházející (takt 33 a dále). 30

37 Hudba úvodní a předělová se stává základem ke zhudebnění textu O slávě a kráse a velebnosti Tvé. Nalézáme se asi ve dvou třetinách písně, tedy na místě vhodném pro vyvrcholení. Nejedná se o vrchol dynamický, ten přijde až v samém závěru, ale o vrchol výrazový některé závažné myšlenky vyniknou, pokud se vysloví důrazně, ale velmi tiše. A tento postup volí Antonín Dvořák při slovech: I o věcech Tvých předivných mluviti budu. Jsou vyslovena recitativním způsobem v dynamice p, pp, a dokonce i ppp s ritardandem. V naléhavosti užitého pianissima slyším úsilí o meditaci: O věcech Tvých budu nejen mluvit, ale také přemýšlet. Vnímavý posluchač i interpret může na tomto místě přemýšlet i o velmi zajímavé, z charakteru písně vybočující harmonii (takty 37 40), jež jako by naznačovala, že boží jednání a úsudky bývají těm lidským a pozemským někdy dosti vzdálené a lidem těžko pochopitelné. 31

38 Závěrečné zvolání A moc přehrozných skutků Tvých všichni rozhlašovati budou, i já důstojnost Tvou budu vypravovati graduje za podpory osminových triol v klavíru z pp do ff. Toto narůstání a zahuštění klavírní sazby můžeme chápat jako hlas chválící Boha, který nelze umlčet. K volání zástupů se přidává osobně i pisatel žalmů, pravděpodobně již zmíněný král David, ale také každý, kdo se s jeho slovy ztotožní. Klavírní part páté písně považuji za velmi rozmanitý výrazově i úhozově, po stránce technické za nejnáročnější z celého cyklu. Je třeba dbát na rytmickou přesnost předehry a analogických míst, na dynamicky bohatou a úhozově ušlechtilou hru, na dynamiku a agogiku prožívanou společně se sólistou. V taktech 20 a 30 32

39 je dobré velké rozpětí ruky, lze však hrát také s vhodným využitím arpegia. V taktech usilujeme o hru nerozmazanou nadbytečným užitím pedálu, dynamickou gradaci načasujeme a vystupňujeme tak, aby odpovídala gradaci sólisty. Klavírní part, přes svoji zvukovost a jistou dávku bravury v určitých místech, se nemá stát sólistickým výkonem, ale v každém momentu elementem spolupracujícím, napomáhajícím, podporujícím. 33

40 4.6 Píseň č. 6: Žalm 61, verš 2, 4, 5; Žalm 63, verš 2 5 (tyto verše skladatel upravuje, částečně užívá slov žalmů obsahově blízkých) Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé: Neboť jsi býval útočiště mé a pevná věže před tváří nepřítele. Budu bydleti ve stánku Tvém na věky, schráním se v skrýši křídel Tvých. Bože, Bůh silný můj Ty jsi. Tebe hned v jitře hledám, Tebe žízní duše má, po Tobě touží tělo mé v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody. A tak abych Tobě dobrořečil a s radostným rtů prozpěvováním chválila by Tě ústa má. [Šestá píseň vyjadřuje touhu po Boží přítomnosti. Pravděpodobně se jedná o liturgickou modlitbu, ve které jedinec, král David, pociťuje odloučenost od Boha a hlubokou opuštěnost. V této situaci prosí Boha o ochranu a milost tak, jak ji prožíval v dřívějších dobách ve svatyni. Je to modlitba pro každého, kdo se cítí ze všech stran pronásledován, zcela opuštěn a u konce svých sil, kdo ale přesto neztratil důvěru v boží moc a lásku. Obraz pouště, života v žízni a vyprahlosti kontrastuje s obrazem života pod křídly božími, tedy pod jeho ochranou.] Úvodní, šestnáctitaktová fráze zpívá o zkroušeném srdci, upínajícím svůj duchovní zrak k Bohu, který již tolikrát přišel na pomoc těm, kdo jej vzývali. Je to zkušenost izraelského národa ve starozákonní době i osobní zkušenost pisatele tohoto žalmu. Nabízí se otázka: Co prožíval Antonín Dvořák, když tento žalm zhudebňoval? Již výše jsem zmínil několik důvodů, které i u něj mohly působit stav zkroušenosti srdce. Zmínil jsem i víru, jež mu znovu a znovu dávala naději i odpovědi na nelehké otázky, přicházející na mysl citlivému a přemýšlivému člověku. Není již samotný výběr textů z tak rozsáhlého souboru 150 žalmů odpovědí? Pěvecký part je exponován do střední, dobře zpívatelné polohy. Vystihuje to povahu zhudebňovaného textu prosba o pomoc, ne zoufalý křik, ne temné mumlání vzbouřeného nitra trpícího člověka, ale prosba z celého srdce. Part klavíru však tuto prosbu pozvedá do jiné dimense. Vyšší nástrojová poloha vrchní hlas někdy až ve tříčárkované oktávě, úsporná nástrojová faktura i průzračně čistá harmonie, to evokuje pocit věčně trvajících harmonií a souzvuků nebeských (takty 1 16). 34