Editorial Zamyšlení nad naším časopisem

Transkript

1

2 1 Editorial Zamyšlení nad naším časopisem Vážení čtenáři, dostáváte do rukou další číslo BaB, které vychází s určitým zpožděním čekalo se na některé příspěvky a v podstatě žádné nezůstaly odloženy. V tomto čísle pokračují již zavedené rubriky o muzejních a chrámových betlémech, rádi jsme udělali prostor pro zajímavý a pro toto číslo nosný článek o grafice s bohatou obrázkovou dokumentací od Mgr. Jarmily Janků. Uvádíme i výtah z jarního zasedání předsednictva ČSPB. Do konce roku připravujeme ještě dvě další čísla, jedno by mělo vyjít v říjnu (v tomto čísle by už měly být termíny vánočních výstav) a rozesílání posledního letošního čísla plánujeme opět do adventního období. Domnívám se, že určitá kumulace, byť jde o nevyváženost, do posledního čtvrtletí, je vhodná vzhledem k tomu, že v závěr roku je s vánočními a na ně navazujícími svátky přirozeným vyvrcholením činnosti a pochopitelně i radostným obdobím každého betlemáře. Z toho důvodu návazně stanovujeme dvě redakční uzávěrky: 30. září a 17. listopadu Nosné příspěvky (strana a více) je potřeba zaslat zhruba o týden dříve. V obou číslech se budeme věnovat připravovaným výstavám. Přislíbeno je i pokračování průpravy pro tvůrce jesliček od Ing. Jindřicha Rychtery, které má být věnováno proporcím lidské postavy. Vydávání časopisu nelze hodnotit izolovaně od stavu sdružení, které je poznamenáno mírným poklesem členské základny. Neumírají jen výrazné osobnosti, kterým se věnujeme téměř pravidelně v rubrice In memoriam (bohužel i v tomto čísle mimořádně rozsáhlé), ale navždy odcházejí i prostí tvůrci jesliček a betlemáři, kteří navazujíc na tradice, spoluvytvářeli základnu bohatého a rozmanitého betlemářství, které je pro naší zemi tak typické a kterým se Česká republika může chlubit. Mnozí z těchto kolegů stáli i při zrodu našeho sdružení v r Rád bych toto období, plné tehdejšího nadšení, připomněl. Sdružení vzniklo zejména s cílem sdružovat bez výjimek betlemáře celé republiky a právě specializovaný časopis měl sloužit jako informační a spojovací článek a to jak pro ročník 18 č. 2/2008 Z obsahu Betlémy v Bruntálském muzeu (3) Karlštejnské muzeum betlémů (4) Text k barevným obrázkům (8) Chrámová výzdoba Křtiny (9) Betlémské výjevy v grafikách (12) In memoriam (18) Betlém od R. Oppeltové (21) Výstava Bonsai klubu Praha (22) Krajkové betlémy v Mohelnici (23) O křížové cestě v Kuksu (23) Informace pro členy ČSPB (24) Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o.s. Adresa redakce: P.O. BOX Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E Do tisku zadal 14. července 2008 Ing. Ludvík Mátl

3 2 jednotlivé členy, tak betlemáře s členstvím v regionálních pobočkách. Čas však oponou trhnul a dnes je situace trochu jiná. Některé betlemářské regiony se do sdružení z různých důvodů, bohužel někdy i osobních, příliš nezapojily. Naopak některé pobočky ČSPB se postupně osamostatnily a vydávají i vlastní periodika. Ze strany poboček byla častá kritika, že jim v rámci ČSPB není poskytnuta ekonomická samostatnost a příp. přenesená právní subjektivita. Přes rozdílnost názoru na tuto věc jsem přesvědčen, že vzhledem k charakteru voleného vedení celostátního sdružení (nepracuje žádný sekretariát apod.) toto není s ohledem na dosavadní zkušenosti i funkčnost a průhlednost vztahů vhodné. Nic však nebrání, pokud je to potřebné, vzájemnému převedení účelově vázaných finančních prostředků mezi centrálou a pobočkou. Je nutné zdůraznit, že členem sdružení, mohou být samozřejmě i právnické osoby, tedy i jiné spolky, muzea a instituce. Jejich statutární či zplnomocnění zástupci mají veškerá aktivní i pasivní členská práva, to znamená, že mohou nejen volit, ale i být zvoleni do vedení či čela sdružení. Uvádím to proto, že se domnívám, že bychom se měli vrátit ke kořenům a usilovat o to, aby sdružení opět sdružovalo (nikoliv sjednocovalo) všechny betlemářské spolky, instituce zabývající se betlémy, regionální pobočky ČSPB a v neposlední řadě i jednotlivé betlemáře a příznivce betlemářství. Tím by přirozeně nedocházelo k nějaké podřízenosti či omezení rozhodování subjektů s členstvím v ČSPB. Zde vidím prostor pro působení současného vedení ČSPB. Je mi vždy líto, když v tomto časopise, který vychází v nákladů cca 500 kusů, chybí informace o některých betlemářských akcích, setkáních a výstavách. Domnívám se, že by časopis měl být tak trochu více celostátním věstníkem (informátorem), trochu více sborníkem (nevyhýbat se studiím a hlubším analýzám) a zároveň zůstat čtivým časopisem. Prospělo by i ještě větší zapojení profesionálů etnologů, muzejníků,výtvarníků či pedagogů. Z hlediska vydávání a rozesílání časopisu jsou pro toto vytvořeny předpoklady. Zvýšený náklad, případné zvýšení počtu stran a rozšířenou distribuci lze realizovat bez výrazného zvýšení celkových nákladů a naopak s klesajícími náklady na jeden rozeslaný výtisk. Celkové náklady by ale vzrostly výrazným skokem, pokud bychom zvýšili periodicitu vydávání časopisu. Z uvedeného plyne apel na všechny členy ČSPB na získávání nových členů proto byla do každého č. 65 BaB vložena členská přihláška. Stále se také hledá redaktor časopisu, který by se této práci mohl systematicky věnovat. Některé zde uvedené názory mohou být moje osobní, tento úvodník nebyl projednán ve vedení ČSPB. Domnívám se, že článek by měl na uvedená témata rozproudit diskusi. Při adventním a zimním setkávání betlemářů na ní bude dost času. Z této diskuse by měly vzejít odpovědné návrhy na jarní valnou hromadu ČSPB. Na tomto jednání již nebývá časový prostor pro konstruktivní a zároveň vyčerpávající rozpravu, návrhy na usnesení musí být již předsednictvem a výk. výborem předjednány a pečlivě připraveny. S přátelským pozdravem ing. Ludvík Mátl, místopředseda sdružení a předseda redakční rady Prosíme o co nejdřívější oznámení místa a termínu konání Vašich betlemářských a vánočních výstav za účelem zveřejnění v tomto časopisu. Nejbližší redakční uzávěrka je

4 3 Naše recenze Sbírka betlémů v muzeu v Bruntále PhDr. HANA DVOŘÁKOVÁ Muzeum v Bruntále je klasickým příkladem muzea střední kategorie. Co do známosti nemůže konkurovat velkým muzejním kolosům, nicméně ve svých sbírkách uchovává poklady, mezi něž patří i kolekce betlémů. Zdejší soubor je o to cennější, že je lokálně ohraničen, a ve valné většině případů je autorsky určen. Svou pozornost na něj zaměřila i Květoslava Málková, která sbírku zpracovala a vydala v podobě studie Betlémové figurky a betlémy ze sbírek Muzea v Bruntále, v níž nás nechává nahlédnout do zdejší muzejní kuchyně. Autorka přistoupila k úkolu velmi zodpovědně a výsledek stojí za to. Práce o 146 stranách včetně poznámek, přehledu literatury a pramenů spolu s rejstříky zaujme především bohatým barevným fotografickým doprovodem. V detailu, u skříňkových betlémů pak v celkovém pohledu, zde nalezneme jednotlivé figurky doplněné vyčerpávajícím popisem odkazujícím na materiál, techniku, časové a autorské zařazení. Díky důkladným rešerším v archivech tak K. Málková mohla doplnit a v některých případech opravit, životopisné údaje o autorech, které se v betlemářské literatuře chybně opakují. Hmatatelným přínosem s dopadem na určení autorství mělo rovněž srovnávací studium ve sbírkách Slezského zemského muzea v Opavě. Bruntálský soubor čítající 482 položek představuje především práce slezské a severomoravské provenience. Menší kolekcí včetně známého skříňkového tzv. Olbrichova betlému je zastoupena i produkce z Králík, o níž zápis v knize přírůstků z roku 1923 konstatuje, že se jedná o vymírající domácí průmysl. Jádro sbírky vznikající ve 20.letech 20.století dokumentuje betlemáře z Andělské Hory, Bruntálu, Rýmařova, Slezských Pavlovic, Vrbna p. Pradědem, Zlatých Hor. V představení jejich práce tkví hodnota této studie. V jejím úvodu autorka nastínila vývoj sbírky betlémů zrcadlící vývoj celého bruntálského muzea, následně se věnovala jednotlivým řezbářům. Děje se tak v katalogu děleného dle jednotlivých středisek, kdy každá kapitolka je uvedena mapkou umožňující snazší orientaci. Na počátku nacházíme dva skříňkové betlémy snad nejznámějšího slezského tvůrce Jos. Partsche ( ) z Andělské Hory. V dalším textu zaujmou vedle klasických vyřezávaných a barevně polychromovaných figurek práce E. Böhma (1890?) z Bruntálu, představující soustružené polychromované figurky reagující na tvarosloví dvacátých let 20.stol. ve stylu art deco (č.kat.29). Unikátní jsou pak darovnice Johana Jielga ( ) z Vrbna p. Pradědem, jejichž oděv věrně odráží dobovou módu a zohledňuje i německé zázemí. Raritou jsou pak čtyři figurky pozlacené plátkovým zlatem pocházející z neznámého šlechtického betléma, které muzeum získalo ze svozů po r Celý soubor mapuje sběrnou oblast muzea s přesahem na sousední území. Jednotlivosti pocházejí z Čech (tragantový betlém pod šturcem z Karlovarska), Korutan a italského Bolzana. Je než zbožným přáním, abychom se obdobných prací dočkali i v budoucnu. Málková, K.: Betlémové figurky a betlémy ze sbírek Muzea v Bruntále. Vydalo Muzeum v Bruntále, 2006, 146s. Poznámka redakce: Autorka recenze PhDr. Hana Dvořáková je vedoucí Etnografického ústavu Moravského zemského muzea v Brně.

5 4 Betlémy v českých muzeích MUZEUM BETLÉMŮ V KARLŠTEJNĚ ROMANA TREŠLOVÁ Zhruba na polovině cesty mezi centrálním parkovištěm a hradem Karlštejnem je malé náměstíčko, kde stojí naproti staleté lípě krásná barokní budova karlštejnské fary. Kroky procházejícího návštěvníka směřují nejprve klenutou branou do atriového dvora s hospodářskými staveními, odtud do budovy zdánlivě malé, která ale téměř každého překvapí svým vnitřním uspořádáním odkrývajícím netušené prostory. Uvolněním karlštejnské fary v roce 1994, se vytvořil prostor k vystavování a vzhledem k tomu, že se jedná o církevní budovu, nabízela se varianta vystavit právě betlémy. Po rozsáhlých opravách celého areálu byla budova karlštejnské fary v srpnu 1995 zpřístupněna veřejnosti a od té doby je doslova od sklepa až po půdu naplněna betlémy; nachází se v ní totiž soukromé Muzeum betlémů. Srpen 1995 představuje oficiální datum založení muzea, osudy sbírky, na jejímž základě bylo muzeum založeno, a jejíž část je zde umístěna, jsou však podstatně bohatší; více jak třicet let je velkým koníčkem majitele Ladislava Trešla lidové umění. Betlémy představují jen dílčí část jeho zájmu, přesto se mu podařilo vytvořit sbírku asi sedmdesáti historických betlémů a desítek drobných betlémských artefaktů, z nichž většina je na Karlštejně k vidění. Sbírka původně nebyla určena k vystavování pro veřejnost, ani nebylo cílem prezentovat betlémy z určité lokality, čemuž odpovídá i složení vystavovaných exponátů. Jediná dvě kritéria (časové a materiálové omezení), která postupně vykrystalizovala, vycházela čistě z osobního zaujetí majitele. Z hlediska časového zařazení pocházejí vystavované betlémy téměř výhradně z 19. století a nejčastěji zastoupeným materiálem je dřevo. Právě proto, že zájmy Ladisla- Budova muzea

6 5 va Trešla nejsou ryze betlémářské, bylo možné vystavované betlémy vhodně doplnit dobovým nábytkem, sochami, obrazy, podmalbami na skle nebo lidovou keramikou. Jádro muzea je soustředěno ve třech místnostech v přízemí. Každá místnost, kterou návštěvníci procházejí, má jiný styl první místnost je zařízena lidovým malovaným nábytkem z Podkrkonoší a ze Slovácka, dále je potom představován měšťanský interiér zařízený doplňky převážně z 19., částečně pak z 18. století. Expozice pokračuje do sklepení, které má tři části. Nejhlubší není návštěvníkům zpřístupněna, jedná se o základy původního domu ze 14. století, v pozdějších dobách tento prostor sloužil jako sklepy na maso, ve druhé polovině 20. století byl zamýšlen coby protichemický úkryt pro obyvatelstvo, v rámci nácviku i několikrát použitý, na konci osmdesátých let 20. století byl zasypán a v roce 1995 znovu odkryt pro zraky nově příchozích návštěvníků. Ve střední části sklepení je instalována malá výstava ilustrující dějiny vinařství na Karlštejnsku, nejhořejší část (dvě místnosti) pak slouží pro občasné menší výstavy, nebo jako výstavní prostor moderních betlémů. Největší překvapení ovšem skrývá půdní prostor. Po úzkém schodišti zdobeném do gotiky stylizovanými malbami a prvky stoupají návštěvníci až pod střechu, kde je trvale umístěný mechanický Královský betlém, od zbylého prostoru oddělený (opět stylizovanou) přepážkou v duchu úzkých gotických oken. Na osmdesáti metrech čtverečních se rozkládá kulisa hradu Karlštejna a přilehlého okolí osázená 46 pohybujícími se loutkami. Figurky jsou vysoké od čtyřiceti do osmdesáti centimetrů, oblečené v dobových kostýmech a celá scéna je doprovázena hudbou a vyprávěním Karlštejnské pohádky, což dohromady vytváří působivý celek. Nejvýraznějším prvkem v betlému jsou postavy deseti nejvýznačnějších českých panovníků, počínaje svatým Václavem, přes Reliéfní figury, dřevo, Novobydžovsko, polovina 19. století Karla IV., Marii Terezii, až po T.G.Masaryka. Podrobnější povídání o Královském betlému bude uvedeno v dalším článku, který redakce podle svých potřeb uveřejní v některém z příštích čísel časopisu. V muzeu je vystaveno kolem padesáti velkých betlémských celků a množství dalších jednotlivých figur. Jak už bylo výše uvedeno, většina betlémů je z 19. století. Zejména se jedná o lidové betlémy nejčastěji z Broumovska a Podkrkonoší. Naprosto výjimečný je barokní betlém z konce 18. století, obsahuje 21 lidských figur o velikosti cca 25 cm a je pozoruhodný nejen svým stářím a stupněm zachovalosti (není restaurovaný), ale zejména zobrazením ústřední scény, kde vedle Josefa s Marií stojí nad Ježíškem i velekněz chystající se k obřízce. Kolem výjevu Narození je velké množství

7 6 andělů muzikantů spojených po dvou v jeden celek. K významným exponátům patří například dva profesionálně řezané betlémy; první rozsáhlejší (30 figur o velikosti cca cm) z Krušnohoří je z konce 19. století a autorsky spadá do okruhu rodiny Böhmů, druhý je z Broumovska z poloviny 19. století. Zajímavý je také betlém Josefa Vondry z Červeného Kostelce, holiče, který nakupoval figurky od nestora kralických betlémářů Josefa Schwarzera a vytvářel k nim krásné kulisy s výrazným a nezaměnitelným rukopisem. Vzácný je například betlém, v němž je větší část figur z první poloviny 19. století, zasazený v empírové skříňce, ve které jsou figury sice drobné (menší než základní velikost kralických figur), ale originálně řezané, polychromované a bohatě zlacené. Pozoruhodný je také soubor Pohled do místnosti s lidovým malovaným nábytkem téměř dvou stovek kralických figur, kde jsou k vidění kromě tradičních postaviček i méně typické (kněz s ministranty, útěk do Egypta, muzikanti v celých skupinkách apod.). Z Příbramska pochází vystavované betlémy z chlebového těsta (jeden kompletní betlém v rozsahu dvaceti figur) a tragantu cukru (jedná se o malý soubor pod skleněným poklopem). Kromě Královského betlému jsou v muzeu umístěny i tři další pohyblivé betlémy. Nejmenší z nich je pod skleněných poklopem a je poháněný hodinovým strojem. Patrně nejzajímavější je dvoumetrový betlém osázený figurkami kralického typu, téměř všechny se také pohybují, včetně např. klanění Tří králů, obou rodičů u jeskyně a také Ježíšek mává ručkami i nožkami. Jako u jednoho z mála betlémů je zde známý autor. Byl jím Antonín Teichmann, hostinský v Libňatově u Trutnova z čp. 1. Betlém už je poháněný elektřinou a má zajímavý mechanismus, který si návštěvníci mohou prohlédnout. Z časového usazení sbírky v 19. století, vybočuje několik málo exemplářů, například reklamní betlém Marie Fišerové Kvěchové zhotovený pro firmu OTTA Rakovník ve 30. letech 20. století. Mezi novodobé zajímavosti patří také miniaturní betlémky ve skořápce lískového, vlašského nebo kokosového ořechu od předsedy příbramských betlémářů Jána Chvalníka, který je těmito specialitami proslulý. Před dvěma lety se podařilo zajistit do muzea pro vánoční expozici mimořádnou zápůjčku. Jedná se o unikátní betlém prezidenta Václava Havla, který obdržel darem od Jásira Arafata při své návštěvě Palestiny. Betlém je pozoruhodný nejen osobou majitele, ale i použitým materiálem, v našich betlémech cizorodým. Je to betlém výrazných orientálních rysů, vyřezávaný z perleti, která je ještě dále rytá a jemně zdobená malbou. Je složený ze dvou částí, kde

8 7 levá část představuje Narození a pravá pak Poslední večeři Páně. Celý komplet je uložený ve skříňce z olivového dřeva. Původně se jednalo o jednorázovou zápůjčku, ale díky velkorysosti Václava Havla si mohou návštěvníci betlém prohlédnout každoročně od počátku adventu až do Tří králů. K muzeu betlémů v karlštejnském podhradí už neodmyslitelně patří i vůně perníku. Každoročně bývají od začátku adventu k vidění čerstvě napečené perníkové betlémy. Nejčastěji od perníkářek z blízkého okolí, ale ke kmenovým autorkám patří například i Julie Chadimová ze Strakonic. Ta zde dokonce před několika lety měla autorské výstavy Pohádky z perníku a Perníkový kalendář, kde obrazem zachytila některá přísloví vážící se k jednotlivým měsícům roku. Pro letošní předvánoční čas připravuje ve spolupráci s muzeem vystřihovací Perníkový betlém. Svatá rodina, olej na plátně, Čechy, konec 18. století Perníkový betlém Julie Chadimové

9 8 Součástí muzea je obchod s drobnými suvenýry, turistickými známkami a samozřejmě i betlémy. Široké zastoupení mají zejména papírové vystřihovací betlémy, jejichž počet se stále rozšiřuje. Zveme tímto vydavatele knih, brožur i betlémů, kteří by měli zájem o komisní prodej, ke spolupráci. Totéž samozřejmě platí i pro výrobce nepapírových betlémů nebo věcí s betlémskou problematikou souvisejících. Muzeum je otevřeno celoročně od 10 do 17 hodin. Od 6. ledna do konce června o sobotách, nedělích a svátcích, v červenci a srpnu denně, od září do začátku adventu opět pouze o sobotách, nedělích a svátcích. Od začátku adventu až do Tří králů je opět otevřeno denně, a to včetně Štědrého dne, vánočních svátků, Silvestra i Nového roku. Pro skupiny je možné domluvit prohlídku kdykoli v průběhu roku, kontakty a případné další podrobnosti jsou uvedeny na webových stránkách Muzeum betlémů v Karlštejně funguje již třináct let bez jakýchkoli dotací a podpůrných finančních programů. Je to těžká cesta s nejistou budoucností, ale soudě podle mnoha reakcí kolegů ze zahraničních betlemářských organizací se v Karlštejně podařilo vytvořit pozoruhodný projekt významný i v evropském kontextu. Tip na výlet na Moravu do dalšího soukromého muzea V pátek 16. května 2008 bylo, za účasti více než stovky pozvaných hostů, slavnostně otevřeno v Jiříkově (obci mezi Šternberkem a Rýmařovem) v Pradědově galerii u řezbáře pana Jiřího Halouzky muzeum betlémů. Jedná se o první soukromé muzeum betlémů na Moravě. Začátek sbírky tvoří asi 30 betlémů od současných řezbářů převážně severomoravské oblasti. Majitel muzea uvažuje o stálém rozšiřování sbírky. Dále zde vystavuje pan Jiří Halouzka betlém, který sám postupně vyřezává a jehož část byla vystavena v roce 2004 na nádvoří historické radnice na Velkém náměstí v Hradci Králové při příležitosti konání XVII. světového kongresu betlemářů UN-FOE-PRAE (Světové federace přátel betlémů). Tento betlém, jehož figury jsou vyřezány v životní velikosti, byl již loni, při příležitosti slavnostní vernisáže, zapsán do Guinessovi knihy rekordů. Autor, jak loni konstatoval, každým rokem bude doplňovat betlém o další postavy. Letos je betlém bohatší o scénu putování do Betléma. Muzeum má být otevřeno celoročně. Ing. Radko Weigner, předseda Českého sdružení přátel betlémů. Popisky k barevným obrázkům Titulní strana obálky: Krajkové jesličky, autorka podvinku Ludmila Dominová, foto a realizace Jitka Hanáková (poskytnuto Region. pobočkou ČSPB v Mohelnici)) 2. strana obálky: Poutní kostel jména P. Marie ve Křtinách, malby Ignace Raaba ( ) 3. strana obálky: Drobná grafika od Michaela Floriana ( ), kolorováno autorem 4. strana obálky: Figura císaře Františka Josefa I. z mechanického Královského betlému (Muzeum Karlštejn)

10 9 Motiv Narození ve výzdobě chrámu Bývalá rezidence premonstrátů ve Křtinách s poutním kostelem Jména Panny Marie. Ing. RADKO WEIGNER V loňském roce uplynulo již 770 let od první zmínky o tomto proslulém mariánském poutním místě nacházejícím se necelých dvacet kilometrů severovýchodně od Brna. V imunitní listině papeže Řehoře IX. z 24. září 1237 jsou Křtiny uváděny jako majetek premonstrátského kláštera v Zábrdovicích (založeném před rokem 1209), jehož fundátor Lev z Klobouk obdaroval klášter kromě jiného i souvislým panstvím na zalesněném území jižní části Moravského krasu. Křtiny, místo, kde podle legendy byli po příchodu cyrilometodějské misie na Velkou Moravu křtěni pohané, jsou však nejvíce proslulé mariánskými poutěmi k zázračné, gotické, kamenné soše Panny Marie (kolem roku 1340). Význam poutního místa trvale vzrůstal od 16. století, zvláště v době pobělohorské a především po ukončení švédského obléhání Brna roku Ve druhé polovině 17. století se Křtiny staly jedním z nejvýznamnějších poutních míst na Moravě, jejichž zvelebení umožnil vel-

11 10 korysý odkaz Zuzany Kateřiny Liborie z Dietrichštejna. Velkolepou barokní přestavbu poutního místa navrhl geniální architekt Jan Blažej Santini Aichl ( ) od jehož narození uplynulo vloni 330 roků. Na místě dvou středověkých kostelů a raně barokní kaple sv. Anny navrhl mohutný, symetrický komplex tvořený středním kostelem a po jeho stranách osově položenými ambity s věžovými kaplemi sv. Anny a sv. Josefa (která nebyla realizována). Výzdoba interiéru freskami byla svěřena významnému moravskému malíři, Janu Jiřímu Etgensovi na téma apokryfní oslavy Panny Marie v textu knihy Siradovy. Sochařské práce pak Antonu Schweiglovi a jeho synu Ondřejovi. Zajímavá je kolekce šesti obrazů s náměty ze života Panny Marie a Ježíše Krista jejichž autor, jezuita Ignác Viktorin Raab (5. září 1715 Nechanice u Nového Bydžova 2.února 1787 Velehrad), byl jedním z nejvýznamnějších českých malířů 18. století. Tyto se nacházejí v zadní části chóru, za hlavním oltářem s milostnou sochou Panny Marie Křtinské (pod baldachýnem). Zde jsou pověšeny i čtyři velké obrazy od neznámého autora, jejichž stáří je podle děkana P. Tomáše Prnky odhadováno na 200 roků. Každý z obrazů je rozdělen do dvaceti polí po pěti osmiúhelnících na jednom řádku ve čtyřech řadách pod sebou. Náměty ze života Panny Marie a Narození Ježíše Krista jsou znázorněny na obraze umístěném na sloupu u bočního oltáře sv. Jana a Pavla po levé straně chóru. Nejenže jsou v jednotlivých polích znázorněny dějové sekvence, ale každý výjev je ještě opatřen popisem s podrobným vylíčením děje psaným stylizovaným písmem v českém jazyce překrývajícím vlastní malbu. Domnívám se, že při troše soustředění a trpělivosti dokáže většina návštěvníků uvedený text přečíst. Další tři obrazy jsou tématicky spjaty se skutky Ježíšovými, Poslední večeří Páně, Ukřižováním

12 11 s následujícím Zjevením a Nanebevstoupením Páně. Centrální kopuli chrámu a konchy nad kněžištěm, varhanní kruchtou a nad oběma bočními loděmi zdobí monumentální nástropní malba J. J. Etgense ( ) s ojedinělou ikonografií založenou na citátu z knihy Sirachovy: In plenitudine Sanctorum detentio mea. Ego mater pulchrae dilectionis et timoris et agnitionis et sanctae spei. (V plnosti svatých zdržování mé. Já matka krásného milování a bázně a poznání a svaté naděje.) Malba v konše pravé boční lodi oslavuje Mariinu moudrost. To zachycují čtyři skupinky postav. Třetí skupinku tvoří antičtí filozofové, starozákonní mudrci, včetně třech mágů, kteří se přišli poklonit narozenému Kristu. Jsem si vědom toho, že obrazy, byť znázorňující tématicky Narození Krista, nezapadají do definice betléma tak, jak ji vytvořil v polovině minulého století německý historik umění Rudolf Berliner. V žádném případě nejde o pokus zařadit díla Ignáce Viktorina Raaba, J. J. Etgense či anonymního malíře kristologického cyklu mezi betlémy. Domnívám se nicméně, že se jedná o mimořádné zobrazení události Narození Ježíše Krista z druhé poloviny osmnáctého století a na jako takové jsem chtěl svým příspěvkem upozornit ty betlemáře, kteří se zajímají nejen o vlastní betlémy, ale i jiné formy znázorňující Narození Páně. Seznam použité literatury: Křtiny, poutní kostel Jména Panny Marie; Mojmír Horyna, Jan Rojt, Vladimír Hyhlík, 1994 Kryštof Jiří Matuška ( ), autorský kolektiv ved. PhDr. L. Šebelou, CSc. Brno, průvodce po městě informace ( DATEL) Encyklopedie Moravských a slezských klášterů, Dušan Foltýn a kolektiv, LIBRI, 2005 Co nevíte o betlémech, PhDr. Vladimír Vaclík, OFTIS, 2003 Ignác Raab Wikipedie, otevřená encyklopedie, podrobný životopis na Malby Ignace Raaba, kostel Jména P. Marie, Křtiny

13 12 Betlémské výjevy v grafikách O výtvarnících Michaelu Floriánovi, Arnoštu Hrabalovi a Emilu Kotrbovi Mgr. JARMILA JANKŮ V 61. čísle tohoto časopisu jsem psala o mé sbírce betlémů a vánočních motivů v grafikách a kresbách. Slíbila jsem tenkrát redakci, že napíši o některých výtvarnících, kteří se ve své tvorbě věnovali betlémům, ať již ve formě novoročenek nebo samostatného lístku. Jedná se hlavně o formu drobné grafiky v různých technikách. Neznamená to však, že nevznikala hodnotná výtvarná dílka, svědčící o vztahu umělce k tématu, který zpracovával svým způsobem, originálně. Co do množství a také zpracování těchto grafik si zaslouží pozornost grafik a ilustrátor samouk Michael FLORIAN ( ). Dřevoryt Michaela Floriana Byl jedním z početné rodiny Josefa Floriana ve Staré Říši blízko Telče. Rodina Florianů (7 synů a 5 dcer) byla počátkem 20. století nositelkou kultury kraje. Otec Josef, původně učitel, své děti neposílal do školy, učil je sám. Po humanitní stránce byly vzdělané, měly výtvarné i hudební nadání. J. Florian byl vydavatelem knižních edic, zejména proslulého Dobrého Díla. Spolupracoval mezi jinými s J. Demlem, B.Reynkem, překládal z francouzštiny křesťanskou literaturu. Děti mu pomáhaly kreslit, tisknout a podobně. Nejnadanějším z nich byl Michael. Za svůj život ilustroval Michael Florián pro otce zhruba 80 svazků bibliofilií a 40 knih pro jiná nakladatelství. Oblíbil si grafiku dřevorytu. Veřejnosti jsou známé ilustrace koled poprvé vydané r (poslední vydání nakl. Trinitas v r. 1996). Ve volné grafice, opět v dřevorytu, vytvořil několik zajímavých portrétů kromě svého otce např. Jiřího Mahena. Do srdcí sběratelů se M. Florian zapsal nejvíce svými knižními značkami a novoročenkami. Podle soupisu O. Hradeckého a L. Vaníčka (SSPE Praha) vytvořil v letech 1926 až 1982 celkem 603 knižních značek tzv. exlibris. Některé

14 13 PF od Michaela Floriana z nich byly letos vystaveny v Místodržit. paláci Moravské galerie (dále MG) v Brně. Byl velmi žádaným tvůrcem novoročenek (p.f. pour féliciter) je jich evidováno 730! Na nich se nejčastěji opakují vánoční motivy betlémy. Biblické postavy betlémů jsou mnohdy včleňovány do krajiny domova. Betlémská hvězda svítí nad Telčí, pastýři pasou stáda u Staré Říše nebo má sv. Rodina v pozadí věže brněnského Petrova. Vše je vytvářeno technikou dřevorytu, který mnohdy koloroval členům rodiny, přátelům a kněžím. Pochopitelně jsou na nich vytištěna jména zadavatelů i s letopočtem. Vyjadřoval se prostě, na realistickém základě, avšak vždy osobitě. Někteří historici umění jej řadí mezi naivní tvůrce. Přes svou skromnost se stal známým

15 14 také u zahraničních sběratelů. Svými grafikami je zastoupen v Památníku národního písemnictví v Praze, MG v Brně a regionálních muzeích a galeriích, Ze sourozenců M. Floriana se vyřezáváním betlémů zabýval jeho bratr Metoděj. Z dívek měly největší výtvarné vlohy Františka a Marie /provdaná Stritzková/, která rovněž obohatila techniku dřevorytu vyřezáváním betlemů a ilustracemi bibliofilií i knih. V současné době žije z dětí J. Floriana jen syn Gabriel. Přes svůj vysoký věk se věnuje restaurování dřevěných soch. * * * Arnošt Hrabal kněz, grafik a ilustrátor se narodil v Buchlovicích na Moravě, zde také zemřel. Jeho otec byl listonošem a malý Arnošt jej doprovázel po vesnicích, chodili spolu i na poutě na Velehrad a Hostýn. Krásné lesy chřibských kopců, truhlářské dílny v Buchlovicích, zahrada buchlovického zámku to vše působilo na duši mladého chlapce a nechalo vyklíčit lásku k přírodě, duchovnímu životu a prosytilo celý Hrabalův život. Po absolvování gymnázia v Uherském Hradišti studoval na Bohoslovecké fakultě v Olomouci ( ) a stal se katolickým knězem. Již během studia se začaly u něj projevovat výtvarné vlohy, rád kreslíval a byl i řemeslně zručný. Kromě kněžského povolání se začal věnovat výtvarnému umění. Dva roky studoval v Grafickém institutu ve Vídni, kde také vznikly Arnošt Hrabal, dřevoryt, r. 1933

16 15 Arnošt Hrabal, dřevoryt, r jeho první dřevoryty. Církev jeho záliby neviděla ráda. Jeho první kněžská působení byla na různých místech v oblasti Jeseníků, kde byl nadšen přírodou, říkával, že les je chrámem božím. Byl překládán z místa na místo, měnil fary. Počátkem 20. let 20. století navštěvoval intelektuální prostřední německé básnířky Marie Stony v Třebovicích /Střebenice/. Hrabal ilustroval její básně a vytvořil velký cyklus dřevorytů Les, který se dostal do rakouských a švýcarských galerií. Vlastní jej i Moravská galerie v Brně. Pokračoval ve výtvarném studiu 1 semestr na pražské AVU u Jakuba Obrovského a půl roku u vídeňského Hoffbauera v Kunstakademii. Jako kaplan působil v mnoha místech sev. Moravy (Hradečná, Ostravice, Velké Losiny), farářem se stal ve Velké Moravě pod Sněžníkem. Ještě před vypuknutím II. světové války se vrátil do rodných Buchlovic, kde jako farář aktivně působil do r Zde na odpočinku prožil i poslední roky svého života. Těžiště Hrabalovy výtvarné tvorby je v grafice, zejména v dřevorytu. V této technice docílil osobitého projevu českého lyrismu. Za vrcholnou tvorbu lze považovat období V motivech lesa a stromů parafrázoval lidský úděl, ideje náboženské víry a obecné morálky. Kromě již zmíněného cyklu Les, vytvořil Hrabal asi 170 volných listů s názvy: Panna Maria s Ježíškem pod smrkem, Pieta, Stará láska a další. Častým motivem je Kázání v lese. Ilustroval 33 bibliofilských tisků (J. Neruda, P. Bezruč, J. Deml, J. Durych ), 120 knih a publikací. Vytvořil 232 exlibris, 35 novoročenek (většinu v dřevorytu, některé v zinkografii). Motivem jeho vánočních grafik je sv. Rodina ve chlévě nebo lese. Mnohdy jen P. maria s Ježíškem nebo samotný Ježíšek. U něho je často květ šípkové růže jak se zpívá z růže kvítek vykvetl nám, radujme se. Arnošt Hrabal byl členem Svazu výtv. umělců v Hodoníně a hnutí Družina literární a umělecká v Olomouci. Svá díla vystavoval ve Vídni,