STARTINGUP #01 MOJE DÍLNA ZUZANA KUBÍČKOVÁ: Naším primárním cílem není, abychom z lidí vytáhli peníze. mnohem více

Transkript

1 STARTINGUP Dveře do start-upového světa s kapkou odbornosti listopad 2014 ZUZANA KUBÍČKOVÁ: MOJE DÍLNA Naším primárním cílem není, abychom z lidí vytáhli peníze a mnohem více Sociální podnikání Osobní rozvoj: Mind mapping Facebook marketing #01 Bezobalu - Roozt - Ironing Ladies - Rekola - Hand in Hand Soap - Babi-děda - Ecovative. Daniel Gamrot: Nepořádek v hlavě? Myšlenkové mapy na vás! David Lörincz: Facebook. Vaše síň slávy nebo propadliště dějin?

2 na CO SE MŮŽETE TĚŠIT TÉMA MĚSÍCE start-up ROZHOVOR účetnictví 6 Lidé mezi odpadky Sociální projekt, který otevírá oči. 15 Ani ryba ani rak Sociální podnikání se na první pohled tváří jinak, než jaké ve skutečnosti je. 8 Nahota, za kterou není důvod se stydět 16 Odvrácená strana Sociální podnikání pohledem odborníka. 20 Kdo pomůže, když ne dotace Seznamte se s prodejem bez obalu. 12 Kde už to funguje Představujeme fungující sociální podniky - Babi-děda, adoptivní prarodiče, Ironing ladies, Rekola, Roozt, Hand in Hand Soap, Ecovative. 22 Zuzana Kubíčková: Moje dílna Nahlédněte pod pokličku úspěšného podnikatelského projektu ze Zlína, který přetéká inspirací. 29 Recenze SuperFaktury V učetnictví si asi nikdo nelibuje, Přinášíme tip, jak si tuto nezáživnou činnost maximálně zpříjemnit. Editorial Všechno je jednou poprvé. Poprvé se vám do rukou dostává elektronický magazín Starting Up a my jsme z toho trochu nervózní, tak jak to u prvních setkání většinou bývá. Udělali jsme, co bylo v našich silách (a někdy to byl boj), abychom se vám líbili, tak nám nezbývá, než doufat, že po sobě zanecháme dobrý první dojem. Ať tak či tak, těšíme se, že nám dáte vědět, jak jsme u vás dopadli a jestli to nebylo setkání zároveň i poslední. Magazín Starting Up jsme se rozhodli nezpoplatnit, abychom mezi nás nestavěli zbytečné překážky. Naopak můžete díky němu ušetřit a ušetřené peníze dát třeba do realizace vašeho byznys snu. V tomto čísle si můžete vychutnat 10% slevu na Super- Fakturu (více na str ) a dokonce 25% slevu na členství v klubu Můj ipodnikatel (podrobnosti čtěte na str. 21). To jsou ale jen tři strany z pětačtyřiceti. Na zbylých si můžete počíst o novém trendu sociálním podnikání a seznámit se českými pionýry tohoto živelně rostoucího oboru i se zahraničními projekty, které už si svou cestu vyšlapaly. Ukážeme vám také výsledek našeho rozhovoření se Zuzkou Kubíčkovou, která má na svědomí vítězný projekt letošních Rozjezdů roku Moji dílnu. Mimo to společně s Danielem Gamrotem ukážeme, proč a jak začít s myšlenkovými mapami, a s Davidem Lörinczem se vydáte do bouřlivých vod Facebook marketingu. V magazínu najdete i recenzi aplikace 2 STARTINGUP

3 NA CO SE MŮŽETE TĚŠIT osobní rozvoj marketing buzzwords pravidelné 30 Nepořádek v hlavě? Myšlenkové mapy na vás 33 Poselství profesionálního mind mappera Daniel Gamrot prozradí svůj osvědčený recept na myšlenkové mapy. 36 Síň slávy nebo propadliště dějin - jak dopadnete na Facebooku? O využití Facebook marketingu pro účely start-upu s českým facebookovým guru Davidem Lörinczem. 40 Life hacking: Kult sebeoptimalizace Mazané vychytávky, které usnadní váš každodenní život. 38 "Must have" aplikace 39 Citát: Maya Angelou 42 Kalendář akcí: listopad 2014 PÍŠÍ PRO VÁS SuperFaktura, která vám zpříjemní jinak nezáživné papírování. Představíme i trend nazývaný life hacking, a dáme tipy na pár vychytaných aplikací, které by neměly chybět ve vybavení žádného "stártapisty". Tak si to užijte. Nejpozději za měsíc tu budeme s novým číslem. Barbora Šípková (šéfredaktorka) Ing. Marcela Kubíčková 16 Daniel Gamrot 30 David Lörincz 36 STARTINGUP 3

4 téma MĚSÍCE sociální podnikání

5

6 sociální PROJEKT LIDÉ MEZI ODPADKY Opravdu teď nebudete číst o bezdomovcích. Bude to o návratu k jádru věci a přirozenosti, kterou na pultech supermarketů a dalších monstr-obchodů těžko pohledat. 6 STARTINGUP

7 téma měsíce postel z odpadků S koro všechno zboží je pečlivě uzavřeno do designových obalů, které mají přilákat vaše oči a v ideálním případě i mozek, aby dal impuls vašim rukám, a ty aby daly ten neodolatelný produkt do košíku a odvezli si ho až k pokladně. Vy pak doma produkt vezmete, odhalíte ho a obal vyhodíte do popelnice, v lepším případě do tříděného odpadu. Tak se to děje den za dnem, a za týden vyprodukujete tolik odpadů, že byste se určitě divili, jak objemná a nevzhledná je to hromádka. Na tuto skutečnost upozornil kalifornský fotograf Gregg Segal ve svém projektu 7 dní odpadu. Vyfotil své známé a sousedy, ale i cizí lidi, jak leží mezi odpadky, které za jeden týden svého života nevědomky nashromáždili. Bez rozdílu věku i sociálního statutu. Na jednoho průměrného Američana to vychází přes 10 kilo za týden. Některým aktérům na stylizovaných fotkách, které všechny fotil na své vlastní zahradě, přišlo odpudivé ležet mezi odpadky. Někteří dokonce udělali předem ve svém bohatství z koše čistku, a přinesli jen část odpadků. Gregg Segal prozradil, že i jemu samotnému na tom přijde něco trochu ponižujícího, ale v konstruktivním významu věci. Před objektiv si lehl i on sám se svou ženou a synem (obrázek hned nalevo). Nechtěl, aby to vyznělo, že na někoho ukazuje prstem, ale že ukazuje prstem na všechny, na celou lidskou rasu. Zdroj: MIC.com Série fotografií, které jsem vytvořil, očividně vede lidi k tomu, aby se konfrontovali s nadbytkem, ve kterém žijí. Doufám, že si uvědomují, že nemusí produkovat tak moc odpadu. A nemusí to být jen jejich vina. Jsme jenom ozubená kolečka v mašinérii konzumu, na jedné straně to není naše vina a zároveň je, protože proti tomu nic neděláme a ani se nesnažíme. Ale každý můžeme udělat pár věcí, které sníží objem odpadu, který produkujeme, komentoval Gregg Segal význam svého projektu pro Slate.com. STARTINGUP 7

8 Téma měsíce sociální start-up nahota, za kterou není důvod se stydět Nejde jen o to, kam s odpadky. Ekologický pohled na věc hned v zápětí střídá ekonomický. V obalových materiálech se točí neuvěřitelné množství peněz. K plýtvání zdrojů dochází na každé úrovni dodavatelského řetězce od výroby, přes skladování, přepravu, až po maloobchod, vlastní použití v domácnosti a recyklací nebo likvidací obalů konče. Jednorázové obaly jsou sice pohodlné, ale drahé a nešetrné k životnému prostředí. V česku a v západní Evropě obecně jsme na tom s množstvím vyprodukovaného odpadu o dost lépe, než v Americe (průměrný Čech vyprodukuje necelých 6 kg odpadu týdně, což nás řadí na příznivý chvost v rámci evropského průměru), ale i tak je množství odpadků, které obecně narůstá exponenciální řadou, i u nás problém. Aby nám dříve nebo později nepřerostl přes hlavu, řeklo si 5 uvědomělých lidí z Prahy, že by pro to dokázali něco udělat. Začali si s myšlenkou prodeje nezabalených potravin vážně pohrávat a dali dohromady iniciativu s názvem Bezobalu, prostřednictvím které se snaží prosadit myšlenku na trhu. Budují totiž v Praze 8 STARTINGUP

9 téma měsíce obchod, kde chtějí prodávat potraviny bez obalu. Jen tak na váhu a do nádob, které si do obchodu přinesou sami nakupující. Myšlenka na prodej nahých potravin není czech made. Průkopníkem modelu nakupování potravin bez obalu byl jeden londýnský krámek biopotravinami už v roce Ten už sice zanikl, jeho myšlenka ale ne. Chytily se jí letos i dvě mladé Němky, které rozjíždějí vlastní síť obchodů s názvem Unverpackt (Nezabaleno). Ale vraťme se zpět do naší české kotliny, kam sice ekologické trendy ze zahraniční přiházejí se zpožděním, ale buďme rádi, že vůbec. O myšlence, která byla oceněná i v mezinárodním finále soutěže Social Impact Award (o které si můžete přečíst o pár stránek dál), jsme si povídali s Petrem Hanzelem. Proč jste se rozhodli podpořit právě myšlenku nahých potravin? Jídlo je téma, které se týká každého z nás. A každý si také nemůže nevšimnout enormního množství obalů, které při jeho konzumaci produkujeme. Nejde však jen o environmentální problém. Za jednorázové obaly platíme všichni vysokou daň, každý den. Nejde jen o náklady na obalové materiály a balící linky. S každým jednorázovým obalem je spjata i značka a v ceně potravin jsou tak již započítány i miliardové investice firem do reklamy, marketingu a PR aktivit, které jsou nezbytné pro prosazení produktů mezi konkurenčními značkami v rámci širokého portfolia supermarketů. Další peníze z kapes nás všech, co platíme daně, pak jdou na nákladnou a neefektivní likvidaci odpadu a recyklaci, která má stále velmi nízkou návratnost. Nemluvě o tom, že zdrojů ubývá a materiály na výrobu obalů jsou tak čím dál dražší. Dalším problémem souvisejícím s jednorázovými baleními je i zakrývání nekvality potravin a klamání zákazníků, které se stalo oblíbenou disciplínou českých výrobců a prodejců. Bezobalová distribuce potravin je proto logickou odpovědí na tento vývoj. Zákazníci nejsou nuceni platit za skryté náklady, kupují jen jídlo a to přesně v množství, které potřebují a vidí přesně to, co kupují žádného zajíce v pytli. Ušetří však i výrobci a prodejci. Výrobce totiž nemusí hradit výrobu obalů a provoz balících link a prodejce ušetří na nájmu, neboť nepotřebuje rozsáhlou prodejní plochu pro umístění všech konkurenčních výrobků. Od každého produktu mu stačí mít jednu až dvě varianty (např. v bio a ne-bio kvalitě), přičemž namísto značky a obalu ručí za kvalitu a původ potravin sám prodejce - značkou svého obchodu, transparentností svých dodavatelů a umožněním zpětné vazby mezi nimi a zákazníky. Podle zahraničních výzkumů je tímto srážením nákladů postupně v dlouhodobém horizontu možno dosáhnout úspor v rozsahu 30-50% z koncové ceny produktu. A konečně - všichni pak v důsledku ušetříme na poplatcích za likvidaci a recyklaci odpadu, jehož vzniku předejdeme. Určitě víte o tom, že londýnský projekt Unpackaged nedopadl podle představ a na začátku roku 2014 skončil. Nebojíte se, že dopadnete stejně? Unpackaged byl naší původní inspirací. Šlo o velice přitažlivý a ambiciózní koncept, který však udělal několik zásadních chyb. Tou hlavní bylo, že se vrhl po hlavě na půdu, kterou předtím neprozkoumal. Rozjet bezobalový obchod neznamená jen otevřít potraviny s jiným sortimentem. Jde o velký risk a výzvu, při níž narazíte na mnoho překážek, které si na začátku Vizualizace prodejny: O.T.A. Ateliér ostatní: Michaela Heřmanová neuvědomíte chování zákazníků, hygienické normy, přístup dodavatelů, logistika, skladování, distribuční technologie atd. My jsme proto hledali dále v Evropě a rozhodli jsme se vydat cestou, kteru v Itálii vyšlapala bezobalovým obchodníkům nezisková organizace Ecologos. Ta provedla komplexní výzkum trhu, při němž postupně zmapovala všechny články potravinářského řetězce, včetně všech zmíněných překážek. Tes- STARTINGUP 9

10 Téma měsíce tovala různé distribuční, skladovací a logistické technologie, ale také vhodnou komunikaci se zákazníky, dodavateli a inspekčními orgány. Na základě získaných dat pak navrhla systém řešení optimalizovaný pro italský trh, který umožnil zavést tento typ distribuce potravin ve velkém měřítku. Během několika let tak v Itálii vznikla komplexní síť distribuce bezobalových potravin - již na desítky obchodů, několik frančíz i násypové a rozlévací distributory v supermarketech, přičemž všichni tito obchodníci těží právě z poznatků výzkumu Ecologosu. Italský příklad je tak důkazem, že nestačí mít pouze mnoho peněz, ale především know-how, které je k nezaplacení a jehož získání nelze uspěchat. Každý trh je ale jiný, i ten český má svá specifika, proto nelze jen zkopírovat model úspěšný v zahraničí. I Bezobalu proto nevzniká jako firma, ale jako nezisková organizace, která má za cíl prostřednictvím výzkumu a vývoje vyšlapat cestu budoucím bezobalových obchodníkům. Navazujeme spolupráci s výzkumnými ústavy, předními univerzitními odborníky, síťujeme se se zkušenými zahraničními partnery, otevíráme testovací prodejnu a sháníme pro ni dodavatele ochotné podílet se na testování distribuce v opakovatelně použitelných velkokapacitních nádobách, které by jim mohlo přinést již zmíněné sražení nákladů. Společně tak chceme vyvinout řešení optimalizovaná a lokalizovaná pro zdejší tržní prostředí a umožnit tak rozvoj tuzemské distribuční sítě bez jednorázových obalů. Pak už se ani u nás žádný obchodník nebude muset bát v současnosti tak riskantního tahu, jakým je otevření bezobalového obchodu.. Už je obchod otevřený a kde ho najdeme? Otevřeli jsme na začátku října na adrese Bělehradská 96. Tuto pražskou zónu jsme nevybrali náhodou nachází se nedaleko dopravní tepny I. P. Pavlova, konají se zde farmářské trhy, vedle nás fungují lokální a bio potraviny, zdravé výživy, raw cukrárna, vegetariánské a veganské restaurace a podobně. Shromažďují se zde tudíž lidé, kteří si uvědomují, že jsme to, co jíme, a přemýšlejí o potravinách v hlubších souvislostech. My tuto skládačku doplníme o další, chybějící díl a tak zde vznikne alternativa nákupního centra pro Logo Bezobalu. Zdroj: Bezobalu uvědomělé a odpovědné spotřebitele. Co všechno se u vás bude dát nakoupit? Testovací prodej začínáme se suchými a trvanlivými potravinami, které jsou ze skladovacího a hygienického pohledu nejméně rizikové, tedy rýže, luštěniny, těstoviny, obiloviny, mouky, oleje, přírodní sladidla, káva, ořechy, sušené ovoce apod. Postupně pak však, ruku v ruce s vyvíjenými inovativními skladovacími a distribučními řešeními, chceme testovací sortiment rozšiřovat. Naší prioritou jsou kvalitní a zdravé potraviny, pokud možno v bio kvalitě, lokální a férové. Myslíte si, že čeští spotřebitelé už dospěli do fáze, kdy se konečně přestanou řídit jen nízkou cenou a pohodlím nákupu zabalených potravin, ale začnou vnímat i ekologický podtext toho, co a jak nakupují? Že se najde dost lidí, kteří obětují část ze svého pohodlí, aby zamezili vzniku pár obalů, které ale stejně vyprodukuje třeba jejich soused nebo kolega z práce? To je samozřejmě běh na dlouhou trať. Stejně jako všechny inovativní trendy i tento k nám ze zahraničí přichází se zpožděním, ale mezičas nemáme tak špatný. Aktuální výzkumy trhu (například Incoma GfK), ale i běžný pohled na to, co se děje v ulicích měst a na tržištíchnaznačuje, kudy se bude vývoj ubírat dále. Čím dál více lidí touží po návratu k tradiční formě nákupu v menších a specializovaných pro-dejnách, ale i po alternativních stravovacích trendech. Tento trend má samozřejmě svůj strop, nicméně prostoj pro rozvoj distribuční sítě potravin bez jednorázových obalů tu určitě je. Navíc při komunikaci a propagaci tohoto konceptu není třeba nijak zvlášť akcentovat jeho ekologický rozměr. Každý, 10 STARTINGUP

11 téma měsíce nehledě na jeho citlivost vůči ekologickým tématům, přeci slyší na cenu na to, že nákupem na míru a do vlastních obalů může ušetřit. A to nejen peníze, ale i čas uvědomte si, kolik času strávíte v nákupních centrech parkováním, blouděním mezi nekonečnými regály, hledáním kvalitních produktů a informacích o nich či stáním front u pokladny. V menším bezobalovém obchodě, který má jen to, co opravdu potřebujete, takové problémy řešit nemusíte. Místo toho si můžete popovídat s odborně vyškoleným prodavačem, který vám poradí s nákupem, rozpoznáním kvality surovin, skladováním či konkrétním receptem. A pokud opravdu hodně spěcháte, můžete si nákup objednat předem a poté si jej jen vyzvednout, případně si ho za poplatek nechat dovézt udržitelným způsobem kargokolem či dodávkou na hybridní pohon s optimalizovanou trasou. I to jsou věci, které hodláme v rámci výzkumného prodeje testovat. Vaše ekologické cíle už známe, jaké jsou ty podnikatelské? Obchod by měl samozřejmě fungovat i komerčně, tzn. generovat peníze na svůj provoz. Podle jakého receptu budete vařit svůj byznys? Nezisková organizace si samozřejmě může i vydělávat, nicméně veškerý zisk musí jít zpět do její hlavní činnosti, kterou je v našem případě výzkum, vývoj a optimalizace inovativních řešení a následně i osvětová aktivita vedoucí k implementaci bezobalového prodeje v Česku. Proto je náš koncept postaven na modelu společensky prospěšného podnikání, v němž je základním principem ekonomická soběstačnost projektu tak, aby nebyl závislý pouze na dotacích a grantech, ale uměl si na svou činnost i sám vydělat. Přivydělávat si budeme i prodejem plátěných pytlíků, které jsou nejpraktičtější formou jak dostat nákup od nás domů. Jsou lehké a skladné, takže je můžete nosit s sebou i mezi nákupy a používat je třeba jako pouzdro na telefon, tablet, sluchátka či knihu. Pak je před nákupem pouze vyperete a takto Vám mohou sloužit léta, takže se Vám investice do nich brzy vrátí. Navíc jejich koupí podpoříte i ekonomicky znevýhodněné skupiny lidí, kteří je pro nás začínají šít důchodci, nezaměstnaní a hendikepovaní. Investice do výstavby obchodu určitě nebude malá. Odkud čerpáte? Uvažujete o využití nějakého grantu, například dotace pro sociální podniky? Nechceme se zadlužovat, ale zároveň a chceme být seriózní, transparentní a nezávislou institucí. Zatím do toho dáváme vlastní úspory a síly. Projekt a vybavení obchodu nám navrhli zdarma kamarádi architekti z ateliéru O.T.A. a podobně probíhají i další práce ruku k dílu přidávají známí i dobrovolníci, kteří se nám fandí a nabízejí své služby zdarma designéři, projektanti, řemeslníci atd. Bez větší investice by však samozřejmě tak komplexní výzkum, o němž jsem mluvil, nešel rozběhnout, a proto nás moc těší, že je na spadnutí jeden nadační grant a zároveň pracujeme na gran-tových žádostech do evropských a jiných fondů. Prodej potravin na váhu je u nás novinka a tak asi nebude mít žádné pevné legislativní ukotvení. Neprovázejí založení obchodu Bezobalu nějaké úřední potíže? Je to tak. Pár odvážlivců a pokusů v menším měřítku se u nás již objevilo, ale každý z nich záhy narazil celou řadu problémů a překážek, o nichž jsme již mluvili na začátku. Například svazující interpretace již tak přísných evropských norem ze strany českých úředních a inspekčních orgánů, které dopadají hlavně na malé a střední podnikatele. Mnozí se jimi nechají odradit dříve, než začnou doporučuji si vyhledat článek Chtěla jsem prodávat marmelády, v němž autorka Lenka Vimmerová trefně vystihuje frustraci a demotivaci, kterou české úřady dokážou podnikavým lidem přivodit. A to je výroba marmelád přitom tradiční záležitostí, zatímco bezobalová distribuce je u nás zatím velká neznámá a obávají se jí tak trochu všichni. A vlastně je to v tomto případě i dobře. Pokud by se do toho totiž někdo vrhl bez rozmyslu, velmi brzy by ztroskotal na úskalích, z nichž některé ční nad vodní hladinou, ale mnoho jich je ještě skryto pod ní. Hygienicky nevyhovující nádoby, dávkovače, skladovací a logistické technologie, chování zákazníků a dodavatelů atd. Je však důležité, že jeho ztroskotání by nebylo katastrofou jen pro něj, ale především by mohlo mít za následek odrazení českých spotřebitelů od této formy distribuce potravin již na samém začátku - ještě předtím, než by se vůbec stačila opravdu rozběhnout. Proto chceme s Bezobalu koordinovat vyvinutí konkrétních řešení a standardů, které takovému ztroskotání předejdou a umožní rozvinutí širší distribuční sítě bez obalů i v Česku. S již zmíněnou osvětou činností souvisí i konference, manuály a či workshopy, které budeme postupně připravovat a organizovat tak, abychom i v tomto ohledu naplnili druhý význam výrazu našeho názvu totiž mluvit o jídle a jeho udržitelné distribuci bezobalu. STARTINGUP 11

12 TÉMA MĚSÍCE sociální PROJEKTY kde už to funguje Sociální podnikání se, zdá se, vydalo dvěma směry první chce řešit lokální problémy; na konci druhého směru jsou země třetího světa. Zatímco na západ od nás a za velkou louží jsou oba směry v rovnováze (když více jsou přeci jen vidět ty nahlížející do rozvojového světa), v České Republice, kde jde o hodně čerstvou myšlenku, vznikají sociální projekty zaměřené převážně na lokální společenské potíže. Představme si některé zajímavé na obou stranách. Klub Babi-děda, adoptivní prarodiče Občanské sdružení Babi-děda, adoptivní prarodiče, spojuje děti, které potřebují pohlídat, s prarodiči, kteří rádi děti hlídají. A nemusí mít ani žádné rodinné pouto. Adoptivní prarodiče děti vodí do kroužků, k lékaři, doučují je nebo s nimi dělají jiné volnočasové aktivity podle toho, co si rodiče přejí. Babičky a dědové se do klubu rekrutují z lidí, po kterých jiní zaměstnavatelé moc neprahnou, z lidí starších 50 let. Zúročují přitom své zkušenosti s péčí o děti, které mají od vlastních vnoučat, které už vyletěli z hnízda anebo jim z jiného důvodu nejsou nadosah. Při klubu funguje i miniškolka, kam můžou rodiče upíchnout svá dítka na dopoledne. Štěstí zatím má jen Praha a Brno, v jiných městech republiky klub zatím nefunguje. Klub vymyslela a koordinuje Markéta Hubingerová. Speciální uznání za svůj projekt dostala v soutěži Rozjezdy roku Celý život mne ovšem provází péče o děti, ať v ČR, nebo v zahraničí. Kromě dětí mám ale také vztah ke starším lidem. Dobře si uvědomuji, jak můj život formovali moji prarodiče, a jak se i nyní o řadě životních situací ráda poradím s někým starším a zkušenějším. Babi-děda, adoptivní prarodiče je tedy odpovědí na otázku, jaká práce mě bude naplňovat, a zároveň mi umožní věnovat se lidem, které mám ráda. Rozhodla jsem se proto vrátit do České republiky a založit klub, který bude pomáhat dětem a starším lidem. Dostanou díky němu příležitost společně strávit příjemné chvíle a obohatit si vzájemně život. Ironing ladies Paní Kateřina zdědila po manželovi velké dluhy a při tom všem splácení se snaží uživit své tři syny. Zůstala na všechno sama a snaží se uživit, jak je to jde. Paní Ivana vystudovala Vysokou školu ekonomickou, ale vzdělání nikdy nevyužila. Devatenáct let se stará o svého postiženého syna a přežívá ze sociálních dávek. Foto: babi-deda.cz To jsou jen dva z mnoha životních příběhů, k jejichž šťastnému konci se snaží pomoct projekt Ironing Ladies. Dává osudem těžce zkoušeným ženám, které nemohou dlouhodobě najít práci, příležitost si něco málo vydělat. Ty s láskou perou a žehlí prádlo lidem z Prahy. Prádlo už vyžehlily třeba i Margaretě Křížové a pravidelně se starají o garderobu zaměstnanců ČSOB. Ironing Ladies se dostaly do finále Social Impact Award 2013 a do Rozjezdů roku STARTINGUP

13 TÉMA MĚSÍCE Jsme dva kamarádi z letního tábora. Jan Roháč, student posledního ročníku geografie na Univerzitě Karlově a Martin Jůza, čerstvý absolvent filmové režie na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Za vším je Honzova původní myšlenka trochu z jiného soudku - abstraktní projekt pro jedince v neřešitelných vztahových situacích Vyžehli.to. Oklikou jsme se dostali k původnímu významu slova, žehlení, a začali promýšlet projekt Paní na žehlení. Z toho se pak vyprofilovala současná služba Ironing Ladies. S každým dalším krokem přichází zodpovědnost. Nechceme dělat charitativní projekt, žít z grantů. Chceme dávat práci ženám, které jsou sociálně znevýhodněné, fixované na svůj domov, přesto mají chuť pracovat, nebýt závislé na ostatních ani na sociálních dávkách. Každý příběh je pro nás inspirací a motivací pokračovat s Ironing ladies dál. Zatím je pro nás startovní čarou pro žehlení Praha, ale každé město si zaslouží mít pěkně ručně vyžehlené REkola Projekt Rekola charakterizují 4 slova: najdeš, odemkneš, jedeš, vrátíš. Zatím tedy jen ve 4 městech (Praha, Brno, Olomouc a Pardubice), ale v plánu je růžovými koly zamořit další města. Nadšeným cyklistům bratrům Vítkovi a Filipovi Ježkům se podařilo v České republice po vzoru evropských velkoměst rozjet sociální podnikání založené na systému komunitního bikesharingu. Oproti svým vzorům například v Londýně ho ale vylepšili v tom, že kola si můžete vzít a vrátit kdekoliv, ne jen na předem vymezených checkpointech. Na crouwdfundingovém portálu Hithit se jim podařilo vybrat přes korun, aby mohli svůj projekt rozjet, vytvořit aplikaci a znovu zprovoznit vysloužilá kola. Kola se dají najít pomocí smsky nebo aplikace na chytrém telefonu. Půjčit si je může kdokoliv, kdo má zaplacené měsíční nebo roční členství v klubu Rekolistů. Městská cyklistika není jen módní hit, ukazuje se, že je levnější a rychlejší než jakýkoliv jiný způsob přepravy ve městech. Navíc po sobě kola nenechávají žádnou emisní stopu, což jeden z hlavních smyslů systému půjčování kol. Kluci jsou nadšenými cyklisty, a protože viděli, že v ostatních městech funguje půjčování kol, jenom v Praze ne, přestože se o tom hodně namluvilo, ale pořád to zůstávalo na papíře, rozhodli se, že proto to něco udělají. A vymysleli to, myslím si, líp než ostatní. Ať proto, že je to levnější než provozovat stanicový bikesharing, který můžete vidět v ostatních velkých městech, ale taky mnohem svobodnější, protože vás při vracení kol neomezuje místo kam kolo musíte vrátit. Máme víc uživatelů, než s kolika se na začátku počítalo a dá se říct, že si to trochu žije vlastním životem a my to jenom usměrňujeme, komentovala Katarína Rothová, helpdesk Rekola pro Prahu. Roozt Foto: rekola.cz Každý nakupuje. Někdo rád, někdo nerad, ale nikdo se tomu nevyhne. Tak proč toho nevyužít trochu ku prospěchu?, řekla si v roce 2011 partička 3 lidí z Los Angeles a založila Roozt e-shop, kde každý nákup může něco změnit. Protože měnit svět by Foto: ironingladies.cz něco změnit. Protože měnit svět by měla být zábava!, jak trefně říká jejich motto. Princip je geniálně jednoduchý což je mimochodem znak všech veleúspěšných sociálních podniků vybírají ty nejvíce společensky odpovědné značky oblečení a doplňků, které v USA působí. Z jednotlivých kousků v e-shopu návštěvníci tvoří své movements výběr toho, co se jim z nabízeného zboží nejvíce líbí a když pak kdokoliv něco z jejich top listu na Roozt nakoupí, připíše se 1 dolar na účet neziskové organizace, kterou chce tvůrce movementu takto podpořit. Oblast, kterou chce podpořit, si volí každý tvůrce movementu sám. Možnost výběru je velmi široká: děti s autismem, zvířecí práva, boj s hladem, konec války v Africe, přístup k vodě, podpora lidí s rakovinou, léčba HIV, gay práva, ochrana životního prostředí, vzdělávání, prevence domácího násilí apod. Navíc za každého nově registrovaného uživatele Roozt poskytuje prostřednictvím organizace Feeding America jedno jídlo člověku v nouzi. Registrace je přitom pro uživatele zdarma, stejně tak i vytváření movementů. Příspěvky na dobrou věc se těží až z prodaného zboží. Roozt má spoustu pozitivních aspektů. Je to humanitární, ekologický, etický a společensky prospěšný projekt, díky němuž si můžete koupit oblíbené moderní kousky a přitom, jako vedlejší efekt, někomu pomoct. Hand in Hand Soap Každým rokem zemře více než 5 milionů lidí, převážně dětí, na nemoci zapříčiněné nedostatkem hygieny a čisté STARTINGUP 13

14 TÉMA MĚSÍCE Foto: handinhandsoap.com vody. Zjednodušeně řešeno, jedno mýdlo může zachránit jeden život. Pokud to bude mýdlo z Hand in Hand Soap. Za každý nákup na handinhandsoap.com, za kterým od roku 2011 stojí manželé Bill a Courtney, darují jednomu ohroženému dítěti jedno mýdlo a jeden měsíc čisté vody. Zakoupením jednoho jediného mýdla se podaří zachránit zhruba 4,65 m2 deštných pralesů. Mýdla (nebo koupelové soli a svíčky) z dílny Hand in Hand jsou 100% biologicky odbouratelná, byly vyrobeny eticky za použití přísad vypěstovaných ekologicky a ani jejich doprava nezatěžuje přírodní prostředí. Co víc, díky jejich propracovanému designu jsou to šperky, které ozdobí každou koupelnu. Za dobu své existence se díky tomuto sociálnímu podniku rozdalo více než 100 tisíc mýdel a zajistil se dostatek čisté vody pro více než 240 rodin na další desetiletí. Ecovative Ecovative představují dva Newyorčané Eben Bayer a Gavin McIntyre, kteří věří, že dokážou zredukovat množství plastů a dalších nerozložitelných materiálů. V roce 2007 přišli na způsob, jak z rostlinné biomasy a dalších vedlejších produktů zemědělství a mycelia (tedy podhoubí) vytvořit materiál, který by mohl vystřídat v mnoha oblastech doposud využívané konvenční materiály vyprodukované z ropy, které se nedají biologicky odbourat. Navíc je jeho výroba mnohem ekonomičtější. Jeho likvidace jde také v souladu s přírodou dá se bez problémů zužitkovat jako ostatní bioodpady třeba na kompostu. Existují tři principy, které by měly vést k vývoji lepších materiálů. Za prvé, materiál by měl být možný vyrobit téměř kdekoliv na planetě. Za druhé by jeho výroba měla vyžadovat podstatně méně energie, než výroba běžných materiálů. A konečně, by měl jít zlikvidovat v souladu s recyklačním řádem přírody. " Eben Bayer. Za svůj objev získali několik ocenění a rozhodli se jít s kůží na trh. Na začátku to bylo celé o asi 25 lidech, v současné době jich pro projekt pracuje více než 70 a firmě se daří víc než dobře. Jejich materiál se dá využít jako alternativa plastových materiálů používaných v obalovém či automobilovém průmyslu a dalších odvětvích (stavební izolace apod.). Sní o tom, že díky Ecovative sníží dopad využívání plastových materiálů na životní prostředí nejen o kousek, ale o velký kus. Foto: ecovativedesign.com 14 STARTINGUP

15 TÉMA MĚSÍCE sociální podnikání ANI RYBA ANI RAK Sociální podnikání charita, jde v něm, ostatně jako v každém byznyse, o zisk. Převažuje ale zisk společenský. Na rozdíl od neziskových organizací nejsou sociální podniky závislé na darech a veřejné finanční podpoře. Sociální podnik nevysává státní rozpočet, umí si na sebe vydělat sám, je díky tomu dlouhodobě udržitelný a dělá to tak, aby zároveň působil příznivě na společnost, přispíval k řešení jejich problémů, kterých není málo. A to nemusíme svůj zrak upírat nijak daleko. Sociální podniky jsou kombinací toho nejlepšího z neziskového i ziskového sektoru. S neziskovkami sdílejí sociální poslání, ve způsobu fungování a na uvádění svého poslání v chod ale pracují jako kterékoliv jiné komerčně zaměřené firmy. Aby na trhu uspěly, potřebují neprůstřelný byznys plán a pořádnou strategii pro přežití myšlenky. Nesnaží se vypadat neziskově a za svou komerční stránku se nestydí jsou zákaznicky orientované, využívají efektivně své zdroje, mají finanční disciplínu. Sociální podniky dokazují, že společenského přínosu se dá dosáhnout i přirozeně, na rozdíl od často násilím implementovaných CSR (corporate social responsibility) strategií do byznys sektoru. Společenská odpovědnost firem označuje způsob dobrovolného jednání podniku, který přispívá ke zvyšování důvěryhodnosti podniku v očích zákazníků, obchodních partnerů i společnosti jako celku. Společensky odpovědné firmy staví na první místo dodržování postupů, které mu přikazují legislativní předpisy, a své komerční cíle, nad jejich rámec ale dlouhodobě uplatňují odpovědné, etické chování vůči svému okolí společnosti, ve které působí. Nejčastěji se firmy z pohledu CSR věnují aktivitám v rámci ochrany životního prostředí, vzdělávání a kultury. Povětšinou se však jejich pomoc zplošťuje do finanční roviny, kdy přispívají na společensky výhodné projekty např. neziskových organizací. (Ne)příznivé legislativní vzduchoprázdno Sociální podnikání v Česku je jednou z oblastí, kde trend předstihl zákonodárce. Sociální podniky se rodí jako houby po dešti v lese, kde panuje anarchie. V českém právu doposud totiž neexistuje ukotvení pojmu sociální podnikání. Nicméně už v roce 2009 byla založena Tematická síť pro sociální ekonomiku TESSEA, což je názorová platforma sdružující podnikatelské i nepodnikatelské subjekty, které spojuje společný zájem prosazovat sociální podnikání do povědomí laické i odborné veřejnosti. O tři roky později naformulovala definici sociálního podnikání takto: Sociální podnikání jsou podnikatelské aktivity prospívající společnosti a životnímu prostředí. Hraje důležitou roli v místním rozvoji a často vytváří pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním, sociálním nebo kulturním znevýhodněním. Zisk je z větší části použit pro další rozvoj sociálního podniku. Pro sociální podnik je stejně důležité dosahování zisku i zvýšení veřejného prospěchu. Ve světě je pojem sociální podnik chápán velmi široce od čisté charity až po tvrdé podnikání, jehož zisk je použit ve prospěch sociálně potřebného cíle. I míra státní regulace se liší. Obava, že legislativní uchopení sociálního podnikání dá na frak sociální myšlence jako takové, že ji sváže až příliš pevnými pravidly a mnoho kvalitních myšlenek tak nebude mít šanci spatřit světlo světa, se může jevit jako reálná. Otázkou je, k jakému vzoru se čeští legislativci přikloní. Odpověď na ni bychom měli získat v příštím roce. Už nebo až?! Sociálne podnikat znamená vytvořit hodnotu se společenským prospěchem a za ni dostat férovou cenu. STARTINGUP 15

16 TÉMA MĚSÍCE být. Sociálně podnikat se dá ale i bez striktně zakotvených standardů sociálního podnikání. Prozatím je to možné, protože neexistuje žádný zákon, který by to vyžadoval. sociální podnikání Zdroj: nationalgeographic.cz ODVRÁCENÁ STRANA Tak jako každá mince, která má dvě strany, i sociální podnikání má svá specifika, která na první pohled nejsou tak zřetelná. O nich nám povyprávěla Ing. Marcela Kubíčková, která se sociálním podnikům věnuje na profesionální úrovni již několik let, a zná zákoutí, která by měl mít prozkoumané ten, kdo se chce vrhnout do vlastního sociálního projektu. Očima odborníka na sociální podnikání Standardy sociální firmy Ekonomická činnost podniku není zaměřena na maximalizaci zisku, ale na odstranění konkrétních regionálních problémů, které mohou ohrožovat společnost (zejména nezaměstnanost rizikových skupin apod.). Sociální podnikání musí být ekonomicky udržitelné, sociální podnikatel nese veškerá totožná rizika klasického podnikání. Investoři/majitelé/zakladatelé z podnikání získají pouze svůj vlastní vklad, zisk se mezi ně nerozděluje, je reinvestován do rozvoje sociálního podniku, jeho zaměstnanců. Sociální podnikání musí mít pozitivní ekologický dopad. V posledních letech se v Česku rozrůstá takzvané sociální podnikání. Mnoho nových či stávajících podnikatelů se začalo ubírat nových stylem podnikání, jehož hlavním předmětem je rozvoj firmy a podpora zaměstnanosti osob z rizikových cílových skupin, využití regionální pracovní a kupní síly. Nejčastějšími právními formami sociálních podniků jsou společnosti s ručením omezením, osoby výdělečně činné tj. živnostníci, sociální družstva. Dále jsou sociální podniky zakládány pod hlavičkami nejrůznějších neziskových organizací obecně prospěšných společností, příspěvkových organizací, občanských sdružení. Neziskové organizace zaměstnávají ve svém sociálním podniku přímo své klienty. Sociální podnik jim na druhou stranu, jako každý podnikatelský subjekt, částečně vydělává na jejich neziskovou činnost. Díky této vzájemné symbióze, je tato forma nejběžnější. Bezbolestný vznik Založení sociálního podniku se nijak neliší od založení klasického podniku živnosti, společnosti s ručením omezeným nebo neziskové organizace. Aby z normálního podniku vznikl oficiálně sociální podnik, je třeba zakotvit pravidla sociálního podniku do vnitřní směrnice nebo zakladatelské listiny. Ale nemusí to tak nutně Sociální podnik klade se důraz na péči o zaměstnance, kteří pracují za tržní mzdu v dobrých pracovních podmínkách s ohledem na jejich handicap. Minimálně 40 % úvazků v sociálním podniku musí být zabezpečeno pracovníky ze skupin ohrožených sociální exkluzí (zdravotní handicap, mladiství opouštějící ústavní zařízení nebo pocházející ze 16 STARTINGUP

17 TÉMA MĚSÍCE sociálně slabých rodin, osoby bez domova nebo po výkonu trestu, drogově závislí, oběti trestné činnosti a osoby, které jsou déle než rok bez práce). Sociální podnik se zaměřuje na regionální trh popř. na nejbližší okolí a svou činností aktivně přispívá k rozvoji regionu a preventivně působí proti sociálnímu vyloučení rizikových skupin a souvisejících společenských problémů. Tato pravidla nejsou zakotvena v žádném právním dokumentu ČR, jedná se spíše o jakýsi etický kodex, ke kterému se sociální podniky dobrovolně hlásí. Je ale situace, kdy jsou vyžadována. A to u nově vzniklých sociálních podniků pro účely získání dotace ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí. Zaměstnanci do toho mají co mluvit Základní pravidlo, které je nejvíce diskutované z pohledu jeho prosazování, je rozvoj firmy. Rozvoj firmy není žádné zvláštní a nové pravidlo, má být cílem, ať už podnikatelským či etickým, každého podniku. Nicméně v kontextu sociálního podnikání se tato zásada posouvá do zcela jiné roviny. Rozvoj sociální firmy je podmíněn zpětnou reinvesticí zisku podniku ve výši minimálně 50 %, což je u klasických podniků výjimečné. Navíc o zpětné reinvestici resp. o jejím využití nerozhoduje sám majitel, ale ve spolupráci se svými zaměstnanci. Zapojení zaměstnanců do spolurozhodování o firmě je v českých podmínkách v řadě firem něco nevídaného. Naopak řada firem toto pravidlo neformálně běžně uplatňuje, aniž by byly sociálními podniky. Ale, jak už bylo uvedeno, jde o pravidlo závazné pouze pro ty sociální podniky, které chtějí aspirovat na dotaci od Ministerstva práce a sociálních věcí. 40% zvýhodnění znevýhodněných Sociální podnikání je (nebo by alespoň mělo být) novým stylem nejen podnikání, ale i životním krédem každého sociálního podnikatele. Sociální podnikatel, který přijme standardy sociálního podnikání, zaměstnává min. ze 40 % úvazků osoby na trhu práce zvlášť znevýhodněné. Tento princip je obdobně jako spolurozhodování o rozvoji firmy jedním ze základních, který musí sociální podnikatel splnit, pokud chce na svůj podnik dotaci. Osobami znevýhodněnými na trhu práce nejsou pak jen osoby zdravotně postižené, ale i mladiství opouštějící ústavní zařízení nebo pocházející ze sociálně slabých rodin, osoby bez domova nebo po výkonu trestu, drogově závislí, oběti trestné činnosti a osoby, které jsou déle než rok bez práce. Momentálně se vedou diskuze, jestli v dalším programovém období , kdy budou opět poskytovány dotace (nejen) na sociální podnikání z prostředků Evropské unie, není vhodné s ohledem na podmínky trhu práce v ČR, výčet znevýhodněných skupin rozšířit např. o osoby nezaměstnané s věkem nad 50 let, absolventy bez praxe, ženy po rodičovské dovolené. K tomu všemu navíc skutečný sociální podnik aktivně působí na místním regionálním trhu, využívá regionální dodavatele, je v součinnosti s dalšími aktéry trhu nejen sociálními (zejména obcemi, státními úřady, neziskovými společnosti apod). Úloha sociálního podniku je především v podpoře místní zaměstnanosti, v řešení konkrétní a velmi specifické mezery na trhu. Přes všechna tato pravidla musí být konkurenceschopným a ekonomicky se chovajícím podnikem, což se navzdory (nebo spíše právě kvůli) dotacím ne vždy daří. Dotace spása nebo základní kámen krachu? Byť řada sociálních podnikatelů na rozvoj svého podnikání dostala dotace z Evropského sociálního fondu, je otázkou, jestli je sociální podnikání, které musí být povinně v souladu z výše uvedenými pravidly, opravdu konkurenceschopné a udržitelné bez dotací. Protože dotace byly podmíněny buď vznikem zcela nového podnikatelského subjektu, nebo registrací nové živnosti stávajícího podniku, která bude splňovat znaky sociálního podnikání. Tato základní podmínka získání dotace na vznik nového STARTINGUP 17

18 TÉMA MĚSÍCE sociálního podniku je zcela limitující. Začít podnikat na trhu se zcela novou službou či výrobkem, zaměstnávat osoby ohrožené na trhu práce a ještě je nechat spolurozhodovat o vývoji podniku, zcela maže účinek dotace na rozvoj podnikání. Ano, dotace podpoří nové podnikání, ale nastaví taková pravidla, která se podaří splnit a hlavně udržet málokomu. Těžko říci, proč zrovna sociální podnikání musí být zcela novou podnikatelskou aktivitou. Hlavní myšlenka je přece zaměstnat lidi, u kterých počítáte s vyššími náklady na jejich zaměstnatelnost, a se kterými musí sociální podnikatel umět pracovat a přizpůsobit se jim. Když se podnikatel rozhodne věnovat se zaměstnávání těchto lidí, je to závazek, který mu přinese další náklady na vzdělávání zaměstnanců, přizpůsobení pracovní doby či pracovního místa. Dotace může na začátku narovnat nesoulad mezi dodatečnými náklady na zaměstnávání osob ohrožených na trhu práce a pomůže zaměstnavateli překonat počáteční přidružené investice. Pokud tyto dotace, ale podmíníme dalšími pravidly, která zaměstnavateli ztíží cestu k ekonomickému podnikání, je pro podnikatele výhodnější o dotaci nežádat. Podnik může stejně dobře plnit některá pravidla sociálního podnikání i bez dotace. Zdravotně postižení jdou na dračku Když se zastavíme u zdravotně postižených, tak díky byznysu okolo náhradního plnění, je tato cílová skupina jedna z nejžádanějších na trhu práce. Náhradní plnění vyplývá ze zákona O zaměstnanosti 367/2011Sb. v 81. Náhradní plnění může poskytovat pouze zaměstnavatel, který zaměstnává více jak 50 % OZP. Pak svým odběratelům fakturuje zboží či služby v rámci náhradního plnění. Dříve bylo možné fakturovat v rámci náhradního plnění neomezeně. Od roku 2012 došlo k úpravě zákona, která omezila výši fakturace na jednoho OZP zaměstnance na Kč. Toto snížení vedlo k omezení ryze účelového zaměstnávání OZP. Přesto dává OZP na trhu práce značnou výhodu oproti jiným skupinám. Na základě zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, paragrafu č. 81, jsou zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením. Pokud tyto osoby z jakéhokoliv důvodu nezaměstnávají, mohou si tuto povinnost splnit buď odebíráním výrobků nebo služeb v režimu náhradního plnění nebo přímo do státního rozpočtu odvést zákonem stanovený odvod. V praxi to znamená, že pokud podnikatel zaměstnává 25 osob, musí buď zaměstnat 1 osobu zdravotně postiženou nebo odvést do státního rozpočtu Kč nebo nakoupit zboží či službu v režimu náhradního plnění ve výši Kč. S počtem zaměstnanců se odvody i plnění zvyšují, např. u 100 zaměstnanců je na výběr buď zaměstnáte 4 osoby zdravotně postižené, nebo odvede do státního rozpočtu Kč, nebo nakoupíte náhradní plnění za Kč. Proto zaměstnavatelé s vyšším počtem zaměstnanců vyhledávají dodavatele, kteří poskytují náhradní plnění. Ostatní cílové skupiny mladiství opouštějící ústavní zařízení nebo pocházející ze sociálně slabých rodin, osoby bez domova nebo po výkonu trestu, drogově závislí, oběti trestné činnosti a osoby, které jsou déle než rok bez práce, tak ztrácí na atraktivitě. Bez legislativní opory, ale zato s novým balíkem peněz Nevýhodou sociálního podnikání je, že nemá žádnou legislativní oporu. Poslední snahou bylo zakotvení v novele občanského zákoníku. Bohužel sociální podnik zde nenalezneme. Na jedné straně se nám rozvíjí bohulibé podnikání, které lze podpořit z evropských peněz, na druhé straně se toto podnikání ocitá v jakémsi legislativním vakuu. Podle nových informací dostupných na 18 STARTINGUP

19 TÉMA MĚSÍCE webech Ministerstva práce a sociálních věcí, bude v dalším programovém období ( ) uvolněno na sociální podnikání dalších 650 miliónů korun. Otázkou zůstává, jestli to znamená dalších min. 130 nových živnostenských oprávnění. Vycházím z jednoduchého propočtu, kdy většinou nové sociální podniky žádají v tzv. režimu de-minimis max. 5 mil. Kč. Režim de-minimis je stanoven Evropskou unií. Je to maximální hranice, kterou mohou jakékoliv podniky čerpat z veřejných zdrojů (zejména dotace). Limit je stanoven na 200 tis. EUR (cca 5 mil. Kč) na 3 kalendářní roky. Je to maximální limit, který dle EU nenarušuje trh. V této výši jsou pak dotace 100 %, proto je tato výše nejčastěji využívána. Neplatí ale pravidlo, že všechny dotace jsou v tomto režimu. Do de-minimis se zahrnují v podstatě jen dotace na podnikání, ne např. dotace na vzdělávání nezaměstnaných apod. Pokud firma čerpá dotace nad limit de-minimis získá např. jen 40 % dotaci. Již teď patří Česká republika mezi země s největším počtem podnikatelů na obyvatele. Otázkou je jestli zde bude prostor i pro rozvoj stávajících sociálních podniků, kteří úspěšně podnikají i nadále, po ukončení dotací. Kolik ta-kových bude, nelze přesně zjistit. Dle mých odhadů každý druhý, který nemá na výši dotace vázanou udržitelnost min. 5 let. Často smysluplný byznys s dotací končí. Důvodem není nedostatek zakázek, ale to, že podnik si prostě nemůže dovolit zaměstnávat 40 % ohrožených na trhu práce. Protože to prostě ekonomicky neutáhne. Přesto by ale mělo být zájmem všech daňových poplatníků, aby tento podnikatel nezkrachoval, byť za cenu částečné podpory dotací. Neboť pro nás daňové poplatníky, je vždy lepší, když budou i ti ohrožení na trhu práce zaměstnáni. Výhodnost jejich zaměstnávání není jen ekonomická. Zaměstnání a tedy seberealizace člověka na trhu práce má pro společnost pozitivní i sociální dopad. Takový člověk více utrácí a podporuje další ekonomická odvětví, zapojuje se do společenského dění. Zaměstnanost působí preventivně i v oblasti sociálně patologických jevů (kriminalita, vanda-lismus apod.). Taktéž u osob s nulovými pracovními návyky má pozitivní dopad. V širším kontextu, zaměstnaná osoba preventivně pozitivně působí i na své rodinné příslušníky, zvyšuje se životní úroveň všech osob v domácnosti. O AUTORCE Ing. Marcela Kubíčková Ing. Marcela Kubíčková, vystudovaná inženýrka ekonomie začínala v roce 2004 jako OSVČ vedením účetnictví pro soukromé a neziskové organizace. Od roku 2006 se naplno věnuje projektové činnosti v rámci fondů EU. Zaměřuje se na investiční projekty pro podniky zejména z programu OP PI. V rámci neinvestičních projektů jsou to pak zejména projekty na vzdělávání nezaměstnaných (se zaměřením na osoby nad 50 let, zdravotně postižené, dlouhodobě nezaměstnané, matky po rodičovské dovolené) a dále projekty na rozvoj nových metod vzdělávání nejen ve firmách, ale i ve školách. Projekty zpracovává, superviduje, administruje, je Foto: Marcela Kubíčková nápomocná při kontrolách ze strany veřejnosprávních orgánů, realizuje poradenství v oblasti podnikatelských záměrů s následnou implementací záměrů do praxe. Od roku 2007 se věnuje i lektorské činnosti zaměřené na projektové řízení podniků, školení zaměřující se na začínající podnikatele (od založení podniku až po praktické poradenství při samotném podnikání). Působí jako kouč/poradce a následný supervizor podnikatelských strategií. Okrajově se věnuje i poradenství pro osoby zdravotně či jinak znevýhodněné, zaměřuje se na jejich osobní rozvoj, vyhledávání zaměstnání. V roce 2012 se začala věnovat sociálnímu podnikání. Zpracovala několik úspěšných podnikatelských záměrů budoucích sociálních podnikatelů. Dlouhodobě propaguje sociální podnikání. STARTINGUP 19

20 TÉMA MĚSÍCE podpora sociálního podnikání KDO POMŮŽE, KDYŽ NE DOTACE Laboratoř Nadace VOdafone Laboratoř Nadace Vodafone je akcelerační program pro neziskovky a sociální podniky, které mají inovativní nápady a pro dosažení pozitivní změny ve společnosti využívají moderní technologie. Laboratoř se soustředí na inovace, které mají ambici získat řádově tisíce uživatelů. Dříve, než do svého projektu vloží spoustu energie, času a peněz, mohou si tvůrci společensky prospěšných nápadů v Laboratoři otestovat, zda si jejich technologická řešení budou schopna najít platící zákazníky a tedy zda jsou jejich vize životaschopné po finanční stránce. Laboratoř zahrnuje sérii workshopů, mentoring a finanční injekci ve výši 50 tis. Kč. Pro letošní rok byly už přihlášky uzavřeny, sledujte tedy stránky Laboratoře a připravte se na příští ročník. Social Impact Award Social Impact Award je mezinárodní soutěž pro mladé lidi s inovativními nápady, jak udržitelně a kreativně řešit společenské problémy, se kterými se ve svém okolí potýkají. Soutěž se koná kromě Česka také v Rakousku, na Slovensku, v Rumunsku, Řecku, Chorvatsku, Švýcarsku a Rusku. Vítězové získávají finanční odměnu (v roce 2014 ve výši Eur, tedy asi Kč), mentoring, členství v Impact Hubu a možnost účasti v akceleračním programu. V roce 2014 se na stupně vítězů dostaly projekty Inteligentní záchranný modul, Rekola, Ke kořenům a Joy ride. foto: nadacevodafone.cz V oblasti společensky prospěšného podnikání každý rok získají ocenění čtyři projekty. Tři z těchto projektů vybírá odborná porota a jeden veřejnost na základě soutěžních videí na internetu. foto: archiv SIA 20 STARTINGUP