Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s. r. o. Čelákovice. Domácí násilí. Sociální práce

Transkript

1 Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s. r. o. Čelákovice Domácí násilí Sociální práce Vedoucí práce: Petra Kešnerová, DiS Vypracovala: Lucie Hrušková Čelákovice 2013

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. V Čelákovicích Lucie Hrušková 2

3 OBSAH...3 ÚVOD CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE TEORETICKÁ ČÁST Fungování rodinného systému Rodina jako místo bezpečí Rodina jako zdroj sociálně patologických jevů Poruchy ve výchově a funkcích rodinného systému Vysvětlení pojmu domácí násilí Definice domácího násilí Definice domácího násilí z pohledu práva Definice domácího násilí z pohledu psychologie Sociologicko-společenská definice domácího násilí Znaky domácího násilí Typologie domácího násilí Situační, běžné násilí Intimní terorismus Násilný odpor Formy domácího násilí Fyzické násilí Psychické násilí Ekonomické násilí Sociální násilí Sexuální násilí Cyklus domácího násilí Fáze napětí Fáze násilí Fáze usmíření Fáze klidu Důsledky domácího násilí Příčiny domácího násilí Osoby ohrožené domácím násilím Ženy jako oběti domácího násilí Děti jako oběti domácího násilí Senioři jako oběti domácího násilí Zdravotně postižení jako oběti domácího násilí Osoby s odlišnou sexuální orientací jako oběti domácího násilí Muži jako oběti domácího násilí Děti jako nejzranitelnější oběti domácího násilí Orgány sociálně-právní ochrany dětí Opatření Orgánů sociálně právní-ochrany dětí Právní rámec domácího násilí v České republice Pomoc osobám ohroženým domácím násilím Policie ČR

4 Soudy Intervenční centra Interdisciplinární přístup Prevence v případech domácího násilí Primární prevence domácího násilí Sekundární prevence domácího násilí Terciární prevence domácího násilí Bezpečnostní plán Stěžejní pomáhající organizace PRAKTICKÁ ČÁST Případová studie Definice případové studie Případová studie č Případová studie č Případová studie č Případová studie č DISKUSE ZÁVĚR SUMMARY BIBLIOGRAFIE

5 ÚVOD Pro svoji absolventskou práci jsem zvolila téma domácího násilí. Důvodem mého rozhodnutí byl fakt, že mě tato problematika zajímá, dotýká se mě jako každého a chápu jev domácího násilí jako jeden ze závažných sociálních i společenských problémů, s nimiž se jako budoucí sociální pracovnice mohu potkávat. Domácího násilí nejde vymezit či předvídat, postihuje všechny bez ohledu na věk, vzdělání, pohlaví, dokonce i bez ohledu na rodinné či finanční zázemí. Dalším zásadním a nebezpečným znakem domácího násilí je skutečnost, že postiženým objektem je rodina jako jedna z nejzákladnějších forem lidské sounáležitosti, ochrany a fungování celé společnosti. Pokud v rodině, dochází k jakýmkoli negativním jevům, může být následně ohrožena celá společnost. Sociální problém, který nazýváme domácím násilím, se stal do jisté míry negativním fenoménem dnešní doby. Odráží v sobě všechna traumata dnešní civilizace, rozklad základních lidských morálních a etických hodnot, bezohlednost, absenci citu, lásky, pokory a úcty k druhým. Neschopnost vcítit se do potřeb druhých, snažit se za každou cenu uplatňovat kontrolu a moc. Samotné slovní spojení domácí násilí je svým způsobem zarážející. Slovo domácí nám asociuje domov, rodinu, bezpečí. Násilí naopak představuje něco, čeho se podvědomě bojíme, způsobuje nám bolest, strádání. Domácí násilí je výraz pro násilí, odehrávající se doma, v rodině, mezi nejbližšími. Samotné uvědomění si významu slova domácí násilí je traumatizující a to nemusíme být ani jeho samotnými aktéry. Ve své absolventské práci se proto budu soustředit na rodinu jako na bazální a přirozený zdroj učení a informací, z něhož pak jedinec čerpá a staví na něm své budoucí životní postoje, jednání, myšlení, názory a chování. Dále se budu v práci zabývat rozlišením domácího násilí, jeho formami a typologií. Přiblížím také příčiny a důsledky domácího násilí. V popisu práce se také zaměřím na možné oběti domácího násilí se zřetelem na dětské oběti domácího násilí. Popíšu možnosti prevence domácího násilí. Zároveň připomenu důležitost a opodstatněnost nové právní úpravy, která domácí násilí kvalifikovala jako trestný čin. Neopomenu ani zmínit význam organizací, které se zaměřují na pomoc obětem domácího násilí. Jako praktickou část jsem zvolila případové studie, ve kterých se odráží hrůza domácího násilí. 5

6 Při psaní práce se chci opírat jednak o informace, které budu čerpat z odborné literatury a dalších zdrojů s tématem domácího násilí, dále pracovních zkušeností a poznatků, které jsem získala při vykonávání odborných praxí na Noclehárně a oddělení OSPOD MěÚ Benešov. 6

7 1 CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE Cílem je popsat a přiblížit domácí násilí jako jeden ze závažných sociálních problémů dnešní doby. Zvláštní kapitola je věnována dětem jako nejzranitelnějším obětem domácího násilí. 7

8 2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Fungování rodinného systému Vztahy v rodině jsou významnou součástí našeho života. Rodina vytváří domov, místo bezpečí a jistoty. Najdeme zde soudržnost, ochotu přizpůsobit se, zralou a vyrovnanou komunikaci. Dobrá a kvalitní rodina funguje jako společenství vzájemně sdílené a působené lásky a radosti, místo, kde se prožívá naděje i úzkost, kde se bere i přijímá. Může však být také nejnebezpečnějším místem v moderní společnosti, místem, kde k násilí dochází mnohem častěji než kdekoliv jinde. Může být také zdrojem obrovského napětí, viny a úzkosti i nejagresivnější skupinou ve společnosti. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Rodina jako místo bezpečí Rodina je tam, kde se máme rádi, děláme jeden druhému radost bez zásluhy a odpouštíme si bez odčinění. [MATĚJČEK, 2007, s. 141] Rodina je charakterizována jako původní a nejdůležitější společenská skupina a instituce s hlavními funkcemi reprodukce, výchovy, socializace a přenosu kulturních vzorů. Z hlediska společnosti plní rodina zejména funkci biologickou, ekonomickou, sociální a psychologickou. [FISCHER, ŠKODA, 2009] V průběhu vývoje jedince se rodina významně podílí na jeho identitě, formuje ho, umožňuje plnit stanovené role, uspokojovat potřeby, včetně sounáležitosti, lásky a seberealizace. [VÁGNEROVÁ, 2004] Rodina jako zdroj vzniku sociálně patologických jevů V životě dochází k podnětným setkáním s druhými lidmi, které nás inspirují a vedou k vydání toho nejlepšího, co v nás je. A dochází také k setkáním, která ochromují, a mohou nás i zničit. [HIRIGOYEN, 1998, s. 5] Přesto, že rodina zaujímá stále jednu z nejvyšších příček hodnotových preferencí, rodinný život a rodičovství jsou v dnešní době psychicky náročné. Rodinný život je ovlivňován negativně mimo jiné rychlým životním tempem, vysokými nároky v pracovní sféře, obtížnou harmonizací práce a rodiny, chyběním dobrých rodičovských 8

9 vzorů a izolovaností mladých rodin od starší generace. Přibývá rodin s narušenou funkčností. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Kvalita rodinného života je určována soudržností rodiny, mírou adaptability a schopností přizpůsobovat se měnícím se požadavkům a nárokům života a zejména schopností vzájemné komunikace. V kontextu domácího násilí je důležitá soudržnost v rámci rodiny a přímá a otevřená komunikace, které jsou klíčové při řešení problémů, plánování změn, při vytváření celkové rodinné atmosféry. Špatná nebo narušená komunikace může znásobit negativní vlivy rizik a stresů. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Rodiny s narušenými citovými vazbami a změněnou komunikací nefungují na základě vzájemné podpory, soudržnosti a spontánního přání být dobrovolně v blízkosti a důvěře s jinými členy rodiny, ale objevuje se zde jistá účelová či nepravá soudržnost, tzv. pseudosoudržnost. V těchto rodinách bývá přítomno jisté rodinné tabu, něco, co bývá často velmi dlouho skryto a utajováno, o čem se na veřejnosti nemluví a co je charakteristické pro rodiny s výskytem domácího násilí. Tabu je zároveň středobodem, kolem něhož se pod tlakem okolností členové rodiny semknou a násilnou manipulativní osobou jsou nuceni držet problémy v tajnosti. Zvýšená kontrola, zda se všichni chovají loajálně, působí negativně zejména na utváření osobností dětí. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011, s. 14] Nucené a povrchní spojenectví zastírá spory, bolesti a především hluboká citová zranění. Pseudosoudržnost je do jisté míry také obranným mechanismem, kterým se rodina zaštiťuje před ohrožením své patologické jednoty. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] V některých případech se rodina sama o sobě může stát zdrojem problémů a následně pak vznikají sociálně patologické jevy, což je spojeno s vážným narušením celkového a zvláště psychosociálního vývoje a fungování členů rodiny, zejména dětí. K nejzávažnějším patří problémy dysfunkce rodiny, problémy anomálních osobností rodičů, problémy úplnosti rodiny. [FISCHER, ŠKODA, 2009] Poruchy ve výchově a funkcích rodinného systému Na pravděpodobnost vzniku sociálně patologického chování, jehož projevem může být také domácí násilí, má vliv též nefunkčnost rodiny. Tato nefunkčnost je dána jistými faktory a problémy, které se souhrnně označují jako poruchy funkce rodiny a projevují se poruchami rodičovské role, dysfunkčností nebo afunkčností rodiny. Rodiče 9

10 nejsou schopni zvládnout a přijmout rodičovskou roli, o své dítě se starat nemohou, neumějí nebo nechtějí, jindy je naopak jejich výchova a starost nadměrná a hyperprotektivní. Záleží zde na složení a stabilitě rodiny, sociální, ekonomické situaci, v níž hraje roli také věk rodičů, jejich vzdělání, rodinný stav, zaměstnání a bydlení, osobnosti rodičů, jejich psychický i zdravotní stav, včetně úrovně schopnosti společenské adaptace. Pokud jeden či více z těchto faktorů v rámci rodinného systému nefunguje, ať už celkově, nebo částečně, hovoříme zprvu o problémové rodině, dále dysfunkční a poté o afunkční rodině. Na rozdíl od rodiny funkční, kde je zajištěn dobrý vývoj a prospěch dítěte a která je v populaci zastoupena 85 %, u problémové se vyskytují situace, které je zatím schopna řešit sama vlastními silami, popřípadě krátkodobou pomocí zvenčí, je zde přítomna ještě jistá sounáležitost členů rodiny. Ve společnosti je zastoupena %. Dysfunkční rodina se potýká s vážnými poruchami funkcí rodiny, které bezprostředně ohrožují a poškozují rodinu jako celek, je nutný zásah zvenčí realizací opatření, které jsou známy pojmem sanace rodiny. Tvoří 2 % všech rodin. Maximálně narušené vztahy, kdy rodina přestává plnit své základní poslání a dokonce závažným způsobem škodí svým členům, zejména dětem, je rodina afunkční, v populaci se vyskytuje 0,5 % takových rodin. [FISCHER, ŠKODA, 2009] Děti z dysfunkčních rodin se velmi často potýkají s pocity psychické deprivace, která vzniká jako možný následek dlouhodobého neuspokojování citových potřeb. U takovýchto dětí pak dochází k jistým psychickým zvláštnostem, nebo poruchám, které negativně ovlivňují jejich zařazování do společnosti. Při řešení budoucích zátěžových životních situací tyto děti často selhávají a mnoho z nich se v důsledku toho pak obrací k alkoholu, drogám, a také k závažnějším sociálně patologickým formám chování. Jednou z nich může být páchání domácího násilí. [FISCHER, ŠKODA, 2009] 2.2 Vysvětlení pojmu domácího násilí Je to celý způsob života způsob jednání s obětí. [CONWAYOVÁ, 207, s. 28] Domácí násilí je jedna z nejrozšířenějších a nejskrytějších forem násilí vůbec. Bere na sebe podobu každodenních hrubých nadávek, kritizování, ponižujících urážek, zesměšňování nebo tělesného ubližování. Začíná útoky na lidskou důstojnost a přes útoky na zdraví vrcholí útoky proti lidskému životu. Může překročit hranice rodiny a 10

11 postihnout osoby navzájem spojené příbuzenskými vztahy jako rozvedené manžele, nesezdané partnery, či osoby, které nenaplňují definici rodiny jako homosexuální páry. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Objevuje se ve všech věkových kategoriích, národnostech, společenských třídách a u obou pohlaví. Domácí násilí je také nejméně kontrolovatelnou a současně nejvíce podceňovanou formou násilí. Využívá bezprávně vynucené nadvlády některého člena rodiny nad jiným členem. K vykonání bezpráví vůči osobě nebo osobám v rodinném systému uplatňuje nejčastěji sílu ve formě fyzické převahy. [BUSKOTTE, 2008]. Domácí násilí je založeno na zneužití pozice moci jedné strany, přičemž druhá strana je v pozici bezmoci. [VODÁČKOVÁ a kol, 2002] Definice domácího násilí Domácí násilí je pokládáno za zvláštní, samostatný fenomén, zasahující do mnoha vědních disciplín, jako je právo, sociální práce, psychologie, psychiatrie či kriminologie. Je to komplexní problém, který vyžaduje spolupráci všech zúčastněných stran a interdisciplinární přístup při jeho řešení, prevenci a identifikaci. [STŘÍLKOVÁ, FRYŠTÁK, 2009] Domácí násilí má mnoho podob a stejně tak mnoho definic, které vychází z různých pohledů, např. právního, psychologického či sociologického. Na základě toho lze domácí násilí určit podle charakteristických znaků, které dále definují jak příčiny domácího násilí, tak jeho důsledky. Definice domácího násilí je také možná dle pohledu a názoru společnosti, který může být do značné míry ovlivněn různými náladami, změnami a předsudky. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Definice domácího násilí z pohledu práva Právně je možné domácí násilí definovat podle důvodové zprávy k zákonu na ochranu před domácím násilím jako násilné jednání, kterým dochází k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, kdy násilná osoba a osoba, proti níž násilí směřuje, žijí či bydlí společně. Policejní praxe definuje domácí násilí jako opakované, dlouhodobé a stupňující se násilí, kterého se agresor dopouští na oběti. [STŘÍLKOVÁ, FRYŠTÁK, 2009] 11

12 2.2.3 Definice domácího násilí z pohledu psychologie Psychologická definice domácího násilí zohledňuje morální zásady, etické hodnoty a pravidla uznávaná společností a také osobnost agresora a ohrožené osoby na ně reagovat a schopnosti přizpůsobit se jim. Vychází z osobnostních charakteristik vzorců chování agresorů a obětí, které mohou být ovlivněny výchovou, životním stylem, genetickými a zdravotními dispozicemi nebo několika dalšími příčinami, které mohou, zvláště při chronicitě, způsobit výbuch násilí v podobě agrese. Mezi spouštěče násilí se řadí stres, frustrace, pocit ohrožení, partnerské neshody, strach z bezmoci. Důležitými prvky, které mění psychiku a jsou jistými podporovateli násilného chování a odvahy k němu, jsou alkohol a drogy. Ještě významnější záležitostí se však stává identifikace s agresorem a převzetí vzorců a modelů jeho chování. Jestliže osoba jako dítě vyrůstala v prostředí, kde bylo násilí normální, je pravděpodobné, že ho akceptovala a přijala za své. Pokud navíc ještě bylo dítě týráno, v budoucnosti se s tímto stavem může vyrovnat tím, že se snaží zaujmout postoj dospělého, který chce být silný a agresivní, ne slabý a bezmocný, proto se stává samo agresorem. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011, s. 63] Agresivní a násilné chování může být také vyvoláno neurologickými změnami, poškozením mozku nebo psychickými onemocněními. Všechny tyto stavy mohou způsobit změny myšlení a chování, vedoucí až k fyzické či jiné realizaci násilí. [VÁGNEROVÁ, 2004] Sociologicko-společenská definice domácího násilí Naše společnost je značně násilná, násilí je téměř všudypřítomné na televizní obrazovce, v kině, na ulici. Jedinec obklopený násilím se rychle a snadno naučí používat násilné chování jako jednu z možností, jak řešit problémy nebo ventilovat emoce. Společnost ho však zpětně nedokáže naučit jiným, adekvátním formám odreagování. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Sociologicko-společenská definice vnímá domácí násilí jako intimní, neveřejnou záležitost, která se odehrává v soukromí rodiny a je obrazem násilných vztahů mezi blízkými osobami mimo dosah společnosti. Veřejnost je stále spíše nakloněna považovat rodinné tradice, záležitosti či projevy za natolik osobní a zároveň neproniknutelné, že má problém o násilí hovořit a přijmout ho jako jeden z aspektů, 12

13 který ji může ohrozit. [BUSKOTTE, 2008]. V důsledku toho pak ale musí přijmout fakt, že velká tolerance společnosti vůči násilí je příčinou násilného chování, stejně jako přesvědčení, že domov je věcí soukromou, ať si doma každý dělá, co chce. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011, s. 65] Domácí násilí bývá mezi lidmi obhajováno a vysvětlováno pomocí názorů a zvyků z dávné minulosti (kulturních, historických či antropologických představ o fungování vztahů mezi mužem a ženou), kdy žena by měla být podřízenější a muž směl využívat své fyzické převahy v případě, že uznal za vhodné na záchranu své vůdčí pozice použít fyzického násilí. Názory společnosti na násilí jsou stále velmi rozporuplné. Na jedné straně pomocí relativně dobré právní legislativy násilí trestá a zakazuje, ale na straně druhé toleruje, protože se stále nedokáže oprostit od přežívajících zvyků, předsudků a názorů, které násilí omlouvají, bagatelizují a zkreslují naše vnímání. Nejsme schopni vnímat objektivní realitu, nýbrž vidíme pouze to, co chceme vidět. A to je pravděpodobně důvod, proč předsudky o násilí, jeho pachatelích a obětech stále tak odolně přežívají. [BUSKOTTE, 2008, s. 22] Pozice obětí je proto mnohdy znesnadněna nepochopením, nedůvěrou a zároveň přesvědčením okolí, že domácí násilí je výhradně soukromou záležitostí, do níž není vhodné se vměšovat. Předsudky a mýty o domácím násilí tak ohrožují oběti stejně jako násilí samotné, protože napomáhají upevňovat již existující izolaci oběti od jakékoli pomoci zvenčí. [ŠPATENKOVÁ a kol., 2001] Jedním z mýtů, kterým je společnost ovlivněna při vnímání domácího násilí je mýtus přehánění a oprávněnosti násilí. Je postaven na domněnce, že násilí není tak časté a hrozné, jak se o tom mluví a oběti si za všechno mohou samy. Přesto je 84 % českých domácností, ve kterých vyrůstají děti, postiženo jednou z forem domácího násilí a násilí ze strany partnera zažilo 38 % žen. [ 1]. Dalším je mýtus alkoholu, kdy společnost označuje za viníka násilí právě alkohol. Přesto, že alkohol může být spouštěčem incidentů stresových situací, depresí či emocionálního vypětí, nelze na něj svalovat vinu za násilné chování. [ŠPATENKOVÁ a kol. 2001] Společnost je také mnohdy přesvědčena, že násilí se vyskytuje jen v sociálně slabých rodinách a agresorem je jen osoba s nízkým vzděláním. Domácím násilím však může být postižena i rodina s vysokou materiální, společenskou a kulturní úrovní, stejně tak pachatelem může být a bývá i profesionálně úspěšný a vzdělaný člověk, 13

14 přičemž vyšší inteligence či vzdělání ho mohou předurčovat ještě k rafinovanějším a účinnějším formám násilí. Rozdíly v prezentaci násilí mohou být různé podle toho, jak je rodina vzhledem ke svému sociálnímu či ekonomickému postavení násilí v rodině tajit či netajit. [BUSKOTTE, 2008]. Jedním z mýtů, kterému je společnost také podléhá, je mýtus odchodu, založený na předpokladu, že pokud oběť s pachatelem zůstává, asi jí to vyhovuje. Příčinou setrvání v násilném vztahu rozhodně není zalíbení v nelidských a ponižujících podmínkách, většinou se jedná o důvody omluvy násilníka a víru v to, že se agresor změní. Dalším důvodem, zvláště pokud jsou v rodině děti, je strach odejít kvůli ekonomické či sociální závislosti na agresorovi a pocit, že rodina musí být zachována za každou cenu. [ŠPATENKOVÁ a kol., 2001] Zákeřnost a nebezpečnost domácího násilí je vidět v jeho rychlé adaptabilitě. Násilí v rodině je jako nezastavitelný pekelný stroj, protože se většinou předává z generace na generaci. Často uniká pozornosti okolí, ale zároveň působí velkou škodu. [HIRIGOYEN, 2002, s. 43] Znaky domácího násilí Mezi určující a klíčové znaky domácího násilí řadíme dlouhodobost a opakovanost, eskalaci, jasné a neměnné rozdělení rolí a neveřejnost. Násilí v rodině se vyvíjí, postupně dochází ke zhoršování situace s prvotními útoky na lidskou důstojnost, později jde o útoky na zdraví i život. Jde o násilí páchané mezi blízkými osobami, kdy aktéři jsou vzájemně propojeni citově, ekonomicky, sociálně a sdílejí společné obydlí nebo domácnost. Důležitými symptomy, které signalizují nezpochybnitelnost již probíhajícího násilí, je strach z partnera a jeho hněvu, sebeobviňování za násilné chování partnera, podřizování svých rozhodnutí a přání přáním a náladě agresora i jeho reakcím. Domov či byt mohou vykazovat známky potyčky, zranění mohou být nelogicky či rozporuplně zdůvodňována, přičemž jeden z aktérů projevuje malé nebo žádné znepokojení nad zraněními druhé osoby. Osoba ohrožená domácím násilím se nepokouší o vysvětlení, mluví pouze druhý aktér. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] 14

15 2.3 Typologie domácího násilí Domácí násilí je vnímáno jako násilí v rodině, jako násilí mezi členy domácnosti. Typy a charakteristiky domácího násilí se mohou lišit podle toho, kdo a jak násilí popisuje a jaký zaujímá k tomuto problému přístup. Domácí násilí tedy může být rozlišováno podle různých druhů násilí nebo sociálními či kulturními aspekty nebo motivy pachatele. Typologicky tedy můžeme rozlišit situační násilí neboli běžné násilí, intimní terorismus a násilný odpor. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Situační, běžné násilí Situační násilí je nejběžnějším typem násilí. Vyplývá ze stresu, konfliktu či krize ve vztahu. Může se projevovat snahou o ponížení, ublížení druhé osobě či získání kontroly nad ní. Objevuje se ojediněle a v menší míře, jsou však i případy, kdy eskaluje. Jedná se o chronický partnerský problém agresivity jednoho nebo obou z páru. Přesto, že tento typ násilí má mírnější povahu, může se manifestovat velmi závažnými projevy násilí, včetně pokusů o vraždu. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Intimní terorismus Intimní terorismus již představuje snahu uplatnit kontrolu a moc nad druhým pomocí fyzického, psychického nebo emocionálního násilí. Je častější než běžné situační násilí, hrozí zde evidentní vystupňování násilí i riziko vážného zranění. Agresor má za cíl co nejvíce citově k sobě připoutat druhého partnera, což je mimo jiné podmíněno velkou žárlivostí násilníka. Toto násilí se proto zhoršuje právě ve chvíli, kdy utlačovaná osoba chce ze vztahu odejít a od násilníka se odpoutat. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Násilný odpor Jedná se o sebeobranu oběti, je to reakce vyvolaná intimním terorismem, kdy se ohrožená osoba můře domnívat, že tak zabrání pokračování násilí a změně agresorova chování, který si uvědomí, že se nesní bezdůvodně a beztrestně chovat tímto způsobem. Jednou z reakcí, zvláště po několikaletém zneužívání, může být třeba i úvaha o zabití násilníka. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] 15

16 2.4 Formy domácího násilí Domácí násilí má ve všech svých formách jeden společný cíl, a sice získat moc a udržet si kontrolu nad druhým. Násilník používá mnoho taktik, uchyluje se k ponižování, izolování, zastrašování a k obviňování, ale také bití a fyzickému týrání. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Násilím je vůči konkrétní osobě vykonáván nátlak se záměrem tuto osobu ponížit, způsobit ji fyzické či psychické strádání. Domácí násilí se pak manifestuje ve formě fyzického, psychického, sexuálního, ekonomického a sociálního útlaku. Toto rozdělení je teoretické, v praxi se většinou tyto formy prolínají a úzce spolu souvisí. [BUSKOTTE, 2008] Fyzické násilí Fyzické násilí je nejviditelnější a nejhrubší formou, kdy jedinec používá fyzické síly nebo její hrozby k zastrašení, poškození či ohrožení jiné osoby. Zahrnuje mnoho možností, jak druhému fyzicky ublížit [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Je to takové chování, které způsobuje oběti bolest a fyzické ohrožení. Může jít o používání nepřiměřené síly při mytí, krmení nebo převlékání. Patří sem i podávání nevhodných léků, alkoholu či jiných látek, které mohou způsobit poškození organismu. Fyzické násilí může mít i formu vnitřních, na první pohled neviditelných poškození, která jsou objevena až při nějakém diagnostickém postupu. [VODÁČKOVÁ a kol., 2002] Jedním z méně častých, avšak velmi trýznících způsobů fyzického násilí je např. odpírání pití, jídla či spánku, opuštění oběti v nesnadné nebo nebezpečné situaci, znemožnění vyhledání lékařského ošetření či bezohlednost za volantem. Fyzické násilí zobrazuje široké spektrum chování, jehož cílem je ublížit, způsobit bolest, ochromit, zraňovat. Podvolit si oběť strachem z fyzické bolesti. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Psychické násilí Psychické násilí bývá označováno také jako psychologické, citové či emocionální. Vyvolává duševní utrpení, úzkosti nebo strach. Některé jeho podoby jsou tak propracované do sociálně přijatelných forem, že na první pohled psychické násilí nezanechává žádné viditelné stopy a je hůře rozeznatelné a postižitelné. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] V důsledku toho ale může mít psychické násilí daleko horší dopad 16

17 než násilí fyzické. Zejména proto, že u obětí je pošlapávána sebeúcta, sebepojetí, sebevědomí a důvěra sama v sebe. Oběti pak často na svoji situaci rezignují, zvyknou si, a protože psychické násilí obvykle bývá spojeno s jinými formami násilí, agresor může začít stupňovat týrání, které pak rychleji může nabýt formy fyzické. Oběti si mnohdy již nedokážou uvědomit reálnost situace, v níž se nacházejí. Psychické násilí může nabývat podoby neverbální, jako je např. záměrné ničení oblíbených věcí, nebo mít formu verbální, která zahrnuje slovní napadání, ponižování, urážení či hanlivé oslovování, zákazy, zpochybňování psychického stavu oběti, citové vydírání a bezdůvodné podezírání. [BUSKOTTE, 2008] Ekonomické násilí Ekonomické násilí představuje nadvládu a kontrolu agresora nad finanční situací oběti. Agresor oslabuje oběť tím, že ji záměrně drží ve finanční tísni, zamezuji přístupu k penězům, neposkytuje oběti finanční prostředky, má absolutní kontrolou nad peněžními příjmy a výdaji oběti. Násilník nedovoluje oběti stát se finančně nezávislou, je jí např. zakazováno pracovat. Ekonomické násilí představuje také neoprávněné nakládání s majetkem ohrožené osoby, nebo zabavení automobilu pro vlastní potřeby agresora. Týraná osoba trpící nedostatkem finančních prostředků musí žádat o peníze, pokud je potřebuje, jejich nedostatek ji také navíc nedovoluje vyhledat pomoc či opustit domov. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Sociální násilí Sociální násilí spočívá ve snaze agresora oběť izolovat sociálně, tedy postupně získat naprostou kontrolu a moc nad ohroženou osobou. Zahrnuje sledování jejího pohybu, povolování a schvalování kontaktů na známé, přátele, rodinu. Zákazy telefonování, vycházení z domova, čtení pošty, přístup ke každodenním informacím, slovním znemožňování oběti ve společnosti. Privilegia rozhodování ve všech oblastech společného života leží zcela v rukou pachatele, který tak docílí toho, že se oběť sama začne stranit dřívějších kontaktů a vazeb, raději je přestane vyhledávat. Sociální násilí může zahrnovat také využívání dětí nebo jiných osob jako prostředku nátlaku k dosažení vlastních zájmů. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] 17

18 2.4.5 Sexuální násilí Pokud je osoba nucena nedobrovolně se podílet na sexuálním kontaktu jakéhokoli druhu, na nežádoucích, nebezpečných nebo ponižujících sexuálních aktivitách, mluvíme o sexuálním násilí. Sexuální násilí je spojením násilí fyzického i psychického a zvláště v partnerských vztazích je velmi těžké ho rozpoznat. Protože využívá nejhlubší intimity a odevzdanosti člověka, stává se velmi účinnou a bolestivou zbraní v rukou násilníka, který tak může dokonale ponižovat, pokořovat a zejména si podrobovat druhou osobu. [VODÁČKOVÁ A KOL., 2002] 2.5 Cyklus domácího násilí Domácí násilí se neobjevuje nahodile, nebývá jednorázovým aktem, ale vyskytuje se v pravidelně se opakujících etapách. Tyto etapy domácího násilí jsou označovány díky cyklické podobě jako spirála či kruh domácího násilí, přičemž každá fáze se vyznačuje charakteristickým chováním násilné osoby. Fyzickému násilí zpravidla předchází násilí emocionální a psychické, jež posléze fyzické násilí doprovází. Pojmenování cyklu násilí je také vystihující pro vzrůstající agresivitu a brutalitu útoků, která se mění, narůstá, zvětšuje se stejně jako délka fáze týrání a vytváření napětí, zatímco fáze usmiřování se zkracuje. [STŘÍLKOVÁ, FRYŠTÁK, 2009] Fáze napětí První fáze napětí se vyznačuje v podobě pasivní agrese napjatou negativní atmosférou, neklidem, nervozitou, podrážděností, všudypřítomnou kritikou ze strany násilníka. Většinou se jedná o hádky, křik a nadávky. Tato fáze trvá relativně dlouhou dobu. Obět útok očekává, proto se mu chce vyhnout, snaží se být úslužná, s pocitem viny ve všem agresorovi vyhovět a poslechnout. Anebo se naopak snaží útok, aby celou věc urychlila. Tím má paradoxně celou věc pod kontrolou, může být na útok alespoň trochu připravena a pociťuje tak určitou psychickou úlevu. Bez ohledu na to v následující fázi násilí propuká naplno. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] 18

19 2.5.2 Fáze násilí Fáze eskalace či explose násilí je poměrně dlouhá, je charakterizována plným propuknutím násilí. Prezentuje sílu a převahu agresora a probíhá rozbíjením věcí, zastrašováním, tyranizováním, fyzickým ubližováním, jako je např. kopání, bití, škrcení, znásilňování. Oběti zažívají pocity strachu, deprivace, bezmoci a zoufalství. Uvědomují si bezvýchodnost své situace, ale nejsou schopny protireakce, situaci nedokáží řešit. Protože násilník vidí, že jeho chování vůči okolí má minimální nebo dokonce žádné sociální důsledky, naučí se násilí používat jako prostředek kontroly a donucování. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Fáze usmíření V této fázi si násilník uvědomuje, že by od něj oběť mohla odejít, nechce nad ní ale ztratit moc a kontrolu, proto mění strategii chování. Sliby, omluvy, dárky, lítost, ubezpečování, květiny to vše má oběť přesvědčit o změně jeho vztahu k ní. Velmi často také agresor volí taktiku psychického vydírání v podobě hrozeb o sebevraždě, kdy nutí oběť k pocitu viny v případě, že by se ho rozhodla opustit. Agresor může také zpochybňovat důvěryhodnost a interpretaci incidentu popisovaného obětí, popř. svaluje vinu za výbuch násilí právě na oběť. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Fáze klidu Fáze klidu bývá někdy považována za součást fáze usmíření. Je zpravidla nejkratší fází cyklu násilí, vykazuje relativní klid mezi oběma aktéry, bez výrazných násilných incidentů. Oběti jsou klamány ubezpečováním a omluvami násilníka, že se nic podobného opakovat nebude. Agresor je mnohdy dokonce svolný s vyhledáním a návštěvou odborné profesionální pomoci a léčením. Nicméně problémy jsou dále přítomny, pomalu a postupně se kumulují a narůstají až do fáze násilí, kdy celý cyklus násilí začíná znovu. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] 2.6 Důsledky domácího násilí Oběti domácího násilí jsou opakovaně zraňovány osobou, které důvěřovaly, sdílely s ní společný život. Právě těsná provázanost a závislost na trýzniteli má pro oběti 19

20 devastující dopady, fyzické a především psychické. U osob, které jsou vystaveny násilí obecně, i násilí domácímu, se může rozvinout po určité době syndrom týrané osoby. Je to soubor specifických, charakteristických projevů objevujících se jako důsledky zneužívání, které mají za následek snížené schopnosti jedince adekvátně reagovat na prožívané násilí. Projevují se posttraumatickou stresovou poruchou, kdy oběť znovuprožívá traumata násilí v podobě útoků na zdraví a život, dochází u ní k poruchám spánku, příjmu potravy, pocitům studu, viny, úzkosti a strachu. Oběť se začne díky vztahu s agresorem jinak chovat a vnímat sebe sama. Týraná osoba může jevit známky pasivity až letargie s patologicky sníženým sebevědomím, naučí se bezmocnosti ke svému osudu. Pro únosnější přežívání reality pak volí jisté sebezničující zvládací strategie, jako jsou alkohol, drogy, pokusy o sebevraždu. Týraná osoba popírá vinu útočníka, minimalizuje násilí, bagatelizuje jeho následky, odmítá si připustit faktickou pozici týrané osoby a odmítá možnosti pomoci. Přestože se syndrom týrané osoby nemusí projevit u každého, důsledky domácího násilí jednoznačně zhoršují kvalitu života samotných ohrožených osob, ale i dalších aktérů, např. dětí jako svědků domácího násilí. [ŠEVČÍK, ŠPATENKOVÁ, 2011] Násilí za sebou zanechává viditelné stopy. Otevřené rány, pohmožděniny, popáleniny, žaludeční vředy, strach deprese, poruchy příjmu potravy. Oběti trpí fyzicky i psychicky, materiálně, finančně. Nejvíce jím trpí bohužel děti, což lze považovat za jeden z nejzávažnějších a zároveň z nejhorších důsledků domácího násilí. Děti jsou buď samy oběťmi, nebo musí přihlížet páchání násilí na jiném členu rodiny. Přesto, že jsou ve druhém případě pouze pasivními pozorovateli, důsledky jsou pro děti velmi negativní. Mohou trpět poruchami chování, depresemi, vnímat chování v rodině jako vzorové a samy se stát v dospělosti agresivními osobami. [CONWAYOVÁ, 2007] 2.7 Příčiny domácího násilí Příčiny domácího násilí a jeho vznik jsou podmíněny mnoha faktory, které nelze jednoznačně stanovit. Jedná se vždy o působení a souhrn více vlivů, které dohromady vedou ke vzniku násilí. V literatuře jsou popisovány jednak jednofaktorové teorie, které hledají příčiny vzniku násilí přímo v osobnosti jedince s geneticky danou zvýšenou predispozicí k agresivitě nebo závislosti na návykových látkách, v psychopatologických 20