hranice pøedsudky lhostejnost

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "hranice pøedsudky lhostejnost"

Transkript

1 PØES ročník II / číslo 5 hranice pøedsudky lhostejnost cena 10 Kč Máme co říct! aneb Memorandum žen z etnických menšin Uprchlictví a gender aneb Nestačí mluvit o ženách Jak se do Česka volá, tak se z Česka utíká

2 Nechceme, aby mizeli! Právě držíte v rukou jubilejní páté číslo časopisu PŘES. Jubilejní nejen číslovkou ve svém záhlaví, ale především ročním výročím jeho vycházení. Bilancuje však nejen časopis, ale i celá kampaň NESEHNUTÍ zaměřená na pomoc uprchlíkům, kterou jsme začali na konci roku To bylo tak... Dobrý den, dostali jsme na vás kontakt, že nám pomůžete. Jsme uprchlíci z Čečenska a hrozí nám, že nás z České republiky vyhostí zpět do války. Navíc policie na nás připravila past, seděli jsme několik dní ve vězení v mokrých šatech a teď nám říkají, že se našimi žádostmi o azyl vůbec nebudou zabývat. Co máme dělat?...tak takhle to tedy bylo. Dvojice čečenských uprchlíků vyprávějící v kanceláři NESEHNUTÍ svůj příběh o životě v jejich zemi, o válce a začistkách, o zabíjení, mučení, teroristických útocích a únosech, o dlouhé cestě přes Kavkaz, Rusko, Polsko do Čech, o úplatcích pro policii, celníky, úředníky, vojáky, vzbuzovala soucit, ale i jistou míru nedůvěry. Je skutečně možné, aby český stát odmítal pomoci lidem, kteří prchají ze země, kde zuřil dobře známý válečný konflikt? Je možné, aby policie českého státu asistovala skupině uprchlíků a doprovázela je na zelenou hranici, aby v momentě, kdy uprchlíci chtějí požádat o azyl v sousední zemi, proti nim tvrdě zakročila a s odůvodněním, že porušili zákon, udělila všem těmto lidem vyhoštění z ČR? Je skutečně možné, že státní úředníci ministerstva vnitra napíší do svých zamítavých rozhodnutí těmto uprchlíkům formuli neexistuje překážka vycestování? Do Čečenska, dodávám. Ověřováním informací od uprchlíků zjišťujeme, že jejich tvrzení jsou nejen pravdivá, ale že podobný osud postihl více než dalších šest desítek uprchlíků a že tedy nejde jen o jakési excesy, ale o systémový přístup. Zahajujeme kampaň, tiskové konference, petice, demonstrace, analýzy, právní podání, dopisy na státní instituce, návrhy zákonů, návštěvy v táborech, propagační akce, neformální setkání s uprchlíky atd. Díky podpoře od spřátelených organizací i části veřejnosti a díky velké mediální publicitě nakonec ke skutečnému vyhoštění Čečenců nedošlo. Vysoce postavený ministerský úředník celou kauzu shrnul slovy: propásnuli svoji šanci a stát počká, až zmizí. Narozdíl od tohoto úředníka však lidé, kteří se podílejí na uprchlické kampani NESEHNUTÍ Bezpečí pro uprchlíky, nechtějí, aby uprchlíci (bez ohledu na to, z jaké země pocházejí), kteří v České republice hledají ochranu před nespravedlivým pronásledováním či válkou, museli mizet v síti převaděčských mafií. Když jim stát není schopen dát šanci na důstojný život, je na nás se o to pokusit. Nechceme, aby ztráceli důvěru v to, že i v našem koutku světa, mohou najít pomoc. Chceme poskytnout lidem, kteří se ocitli v nouzi, nejen soucit, ale i pomocnou ruku při těžkých začátcích v nové zemi, prostředí, kultuře. Žádná země není od nás tak daleko, aby nás nezajímal osud lidí, kteří z ní dorazili až k nám v obavě o svůj život. Proto jsme z původně jednorázové aktivity, která pomohla desítkám lidí, začali aktivitu která bude pomáhat dalším a dalším. Součástí této aktivity je i tento časopis, jehož titul PŘES hranice, lhostejnost, předsudky vyjadřuje to nejpodstatnější. Že tato aktivita má smysl, se projevuje v podpoře, které se nám dostává od desítek dobrovolníků a dobrovolnic, odborníků PØES hranice PØESpøedsudky PØESlhostejnost Čtvrtletník PŘES vydává NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ NESEHNUTÍ, Údolní 44, Brno, tel./fax: , Názory přispěvatelů/ek nemusí vyjadřovat stanovisko redakce ani vydavatele. Redakce: Miloš Hotař, Jiří Koželouh, Lubor Kysučan, Radim Ošmera, Zuzana Šilhanová, Milan Štefanec Rediguje Milan Štefanec Sazba: Dušan Rosenbaum Jazykové korektury: Radim Ošmera Překlad textu: Eva Malenová Grafické korektury: Radim Ošmera a Milan Štefanec Kresba na titulní straně Zdeňka Řezbová bez názvu Registrace: MK ČR E Tištěna verze: ISSN On-line verze: ISSN Vydání časopisu podpořila Nadace Český literární fond. Vytištěno na recyklovaném papíře. a odbornic, zástupců médií, nevládních organizací, lidí, kteří nás všemožným způsobem podporují...včetně Vás čtenářů a čtenářek PŘESu. Za tuto podporu Vám všem patří velký dík. Že se naše činnost a Vaše podpora nemíjí účinkem, dokazuje i odezva u samotných uprchlíků, kteří rádi vzpomínají na společně strávené chvíle při volnočasových aktivitách v táboře, na společné výlety, poděkování za pomoc při jejich těžkých začátcích v ČR, za informace o jejich zemi šířené v našem i Vašem časopise. Jednou z nich je i nedávná zpráva od jedné uprchlické rodiny, která nyní, poté co neuspěla se svojí žádostí o azyl v ČR, spokojeně žije u našich západních sousedů a která jako projev díků za naši pomoc, pojmenovala nejnovější přírůstek do své rodiny jménem jednoho z redaktorů tohoto časopisu. Připojila též přání společného setkání v jejich rodné zemi, kde to snad jednou bude možné... Obsah Milan Štefanec Autor je aktivista kampaně NESEHNUTÍ Bezpečí pro uprchlíky. ŽENY NA ÚTĚKU: Máme co říct! aneb memorandum žen z etnických menšin... 2 Uprchlictví a gender aneb Nestačí mluvit o ženách... 3 Ženy bez budoucnosti... 5 Letní škola rozvojové pomoci a spolupráce... 8 ŽENY ZA LIDSKÁ PRÁVA: Je velmi důležité, jak se u nás uprchlíci budou cítit, říká Věra Roubalová... 9 Ti muži, kteří začali válku, nyní sami vedou mírové rozhovory..., říká představitelka Asociace žen Abcházie Natella Akaba PŘES HRANICI (ZÁKONA): Pohled z druhé strany aneb Ze života převaděče Jak se do Česka volá, tak se z Česka utíká MEZI PARAGRAFY: Český cizinecký zákon v proměnách měsíců Anketa část třetí ODJINUD: Migrace v Tádžikistánu Humanita končí na Sahaře? Co se událo v kampani Bezpečí pro uprchlíky?

3 Máme co říct! aneb Memorandum žen etnických menšin Otázky rovných příležitostí, pohledu na společnost z hlediska genderu či ženského vidění světa se stávají v našich krajích stále známějšími a diskutovanějšími. Dobrou zprávou je, že jsme se na životní hodnoty a na vlastní pohled na veřejné dění začali ptát také žen imigrantek, žadatelek o azyl, azylantek a žen z etnických menšin. Ty všechny jsou totiž v mainstreamových aktivitách a programech na podporu rovných příležitostí mezi muži a ženami či na podporu žen samotných stále často opomíjeny. A přitom tu žijí, podílejí na tvorbě občanské společnosti, obohacují naši kulturu, vychovávají další generace dětí, a mají tak v naší společnosti nezastupitelné místo. Moc o nich ale nevíme. Často mohou tyto ženy s jejich rodinami připomínat jakýsi lakmusový papírek měřící úroveň vyspělosti naší občanské společnosti, stupně demokracie a schopnosti tolerance a otevřenosti, ale bohužel také diskriminace a xenofobie. V dubnu 2005 se v Kostelci nad Černými lesy sešlo 70 žen, které pocházejí z celkem 33 zemí světa, ve kterých se vyskytovaly a vyskytují v různých fázích svého života. Všechny dnes žijí na území Evropy, převážně Evropské unie. Šlo o uprchlice z Afghánistanu, Čečenska, Angoly či Gruzie; o migrantky ze Surinamu, Indonésie, Filipín či Keni; o zástupkyně romské menšiny v několika evropských zemích; o gagauzské ženy žijící v Moldavské republice zkrátka o všechny ženy, které měly a mají co říct k tématu setkání, kterým byly ŽIVOTNÍ A DUCHOVNÍ HODNOTY ŽEN JAKO KLÍČ K TOLERANTNÍ, MULTIKULTURNÍ A MNO- HONÁBOŽENSKÉ EVROPĚ KAŽDODENNÍ ŽIVOT ŽEN Z ETNICKÝCH MENŠIN V EVROPĚ. Čtyři dni společné práce, sdílení osobních příběhů, předávání si zkušeností a diskusí vyústily v sestavení MEMORANDA ŽEN Z ETNICKÝCH MENŠIN. Jde o publikaci, která je jakýmsi vzkazem těchto žen majoritní společnosti. V souvislosti s hlavním tématem setkání se na 34 stranách zabývá rolí muslimských žen v Evropě ve světle současné vlny islamofobie, tématem spirituality v každodenním životě s ohledem na odlišné kulturní a náboženské tradice, otázkou hranice mezi integrací a asimilací, tématem žen ve válečných konfliktech atd. Neméně podstatnou je politická část publikace, tedy reflexe současné situace v Evropě z hlediska rovných práv a příležitostí menšin, rovnosti v přístupu ke zdravotní péči, sociálním službám a ke vzdělání. Dotýká se i palčivého problému diskriminace (navíc dvojí tedy z důvodu etnické příslušnosti či náboženství a zároveň z hlediska pohlaví) a rasismu. Na základě vlastních zkušeností a poznatků sestavily ženy prohlášení, ve kterém samy navrhují opatření, která by měla přispět k efektivnější integraci menšin a eliminaci diskriminace. Adresují je jak orgánům EU a státní správy členských zemí, tak ostatním ženám z etnických menšin, které žijí v Evropě. Šestero naléhavých otázek Ženy identifikovaly šest oblastí, které ve svém každodenním životě považují za problematické a které jim ztěžují život, a je tedy nutné je řešit na místní i celospolečenské úrovni. Jsou jimi: ozdravotní PÉČE A SOCIÁLNÍ SLUŽBY oškolství A VZDĚLÁVÁNÍ ootevřený RASISMUS A DISKRIMINACE NA VEŘEJNOSTI I V ZAMĚSTNÁNÍ onedostatek INFORMACÍ ozávislost A ZACHOVÁNÍ DŮSTOJNOSTI onelegální MIGRACE Jako nejcitlivější a nejzávažnější téma z diskusí vyplynulo trauma ze ztráty důstojnosti, naděje a naprosté závislosti na mocných, které se týkalo žen-uprchlic, které prošly či pobývaly v uprchlických táborech. Šokující byly také příběhy z českých nemocnic: Mému synovi bylo špatně, a tak jsem jej vzala do nemocnice. Zatímco já jsem Romka na první pohled, můj syn nemá snědou pleť, a proto není na první pohled jednoznačné, zda je příslušníkem romské menšiny, či nikoli. Do nemocnice jsem šla s ním, a asi proto se ho nejdřív zeptali, zda je také Cikán. Následně nás nechali dvě hodiny čekat a po krátkém vyšetření prohlásili, že je zdravý a že máme jít domů. Další den s ním šla znovu na Naše místo v evropské společnosti je nezastupitelné! Účastnice setkání žen z etnických menšin v tradičních oděvech svých kultur. Foto: archiv EKS ŽENY NA ÚTĚKU vyšetření naše přítelkyně, neromka. Po vyšetření ho ale opět poslali domů. Večer syn ztratil vědomí, a tak jsem ho s pomocí mé české přítelkyně, která měla v nemocnici příbuzného lékaře, znovu odvezla. Po dalším vyšetření se ukázalo, že má zánět mozkových blan. Zachránili jej na poslední chvíli. Já jsem raději zůstala v autě a do nemocnice tentokrát vůbec nešla, abych synovi nesnížila šanci na adekvátní léčbu. Všechno vyřizovala má bílá přítelkyně. Rasismus a diskriminace každodenní realita napříč Evropou? Elisa, Holandsko: Jednou jsem přišla do čekárny, kde byli rodiče s dětmi. Děti se mi začaly pošklebovat a vysmívat a rodiče je při tom nechali. Tak jsem si sedla a pouze se na ně dívala. Řekla jsem si, že na rozdíl od nich mám slušné vychování. Nemá cenu se chovat stejně. Často slýchám na veřejnosti poznámky typu: Makak přišel opice přišla.. Elen, Česká republika: Zašla jsem si mezi dvěma pracovními schůzkami do restaurace na coca-colu. Číšník mi otevřeně řekl, že mě neobslouží, protože jsem Romka. Toto mě skutečně rozzlobilo. Zrušila jsem všechny schůzky a rozhodla se čekat tak dlouho, až mi nápoj přinese. Nevydržel a po dvou hodinách mě obsloužil. Muslimské ženy v Evropě: Emancipace po našem Často se stává, že naše západní civilizace má tendenci interpretovat svůj pohled na věc jako jediný správný. Velmi diskutovaným tématem je v tomto ohledu pohled na muslimské ženy, často zahalené v šátku, které potkáváme na ulicích. Mnohé nemuslimky s nimi soucítí a považují je za utiskované či týrané ženy pouze na základě toho, že dávají najevo svou náboženskou příslušnost a zahalují se. Šátek je prý symbolem útlaku. Rabbeha, muslimská feministka z Belgie k tomu říká: Jako muslimka se mohu emancipovat na základě svého náboženství a to mi dává sílu skloubit oba světy. Svět moderní západní civilizace, který mi poskytuje svobodu, sebedůvěru a samostatnost (ale přináší i mnoho negativních aspektů) s kulturní a náboženskou tradicí Maroka, kterou jsem získala od svých rodičů a které v některých případech musím čelit. Díky své 2

4 ŽENY NA ÚTĚKU spiritualitě jsem sama sebou. Jsem muslimka a Belgičanka. Mohu se plnohodnotně podílet na společenském životě, aniž bych popírala sebe samu. Islám nabízí alternativu, dává ženě možnost být rovna muži. Je důležité, aby četla Korán a nalézala v něm podporu pro vlastní emancipaci. Muslimské ženy, a převážně mladší generace, nechtějí být spatřovány jako oběti, ale jako samostatné osobnosti s vlastní odpovědností. Chtějí spoluutvářet tolerantní Evropu. Nejsilnější zbraní je pro ně být samy sebou... Úryvek ze vzkazu žen z etnických menšin orgánům EU a zaměstnancům/kyním státní správy Ve spolupráci s nevládními organizacemi zabývajícími se migranty proveďte analýzu postojů a interkulturní senzitivity mezi úředníky/cemi státní správy, kteří pracují s migranty. Následně vytvořte a zaveďte komplexní vzdělávání v interkulturních, psycho-sociálních a komunikačních dovednostech pro tyto zaměstnance. Pouze informovanost, vhled do problematiky a senzitivní přístup eliminuje aroganci a z ní vyplývající diskriminaci migrantů ze strany státních institucí Úryvek ze vzkazu ostatním ženám Nemlčte, když se Vám děje bezpráví. Jste rovnoprávné a máte svou důstojnost! Braňte se diskriminaci! I ve vlastní rodině. Diskriminace žen je v Evropě zakázaná. Domácí násilí a nerovné postavení v rodině nepatří do žádné kulturní tradice světa! Spojte se s nevládními organizacemi zabývajícími se těmito tématy. Buďte aktivní a otevřené novým věcem a poznávání kultury hostitelské země. Nečekejte až první krok udělá někdo jiný. Neupínejte se pouze ke svým tradicím a zvykům. Bojujte s vlastními předsudky vůči jiným kulturám a jejich tradicím. Důležitý je oboustranný respekt a vzájemné osobní poznání. Je toho skutečně mnoho, co během čtyř dní na setkání v Kostelci bylo řečeno. Vzkaz oněch 70 žen ze všech koutů světa, které v Evropě žijí (a které v reálu reprezentují mnohem větší počet žen), je ale jednoznačný....evropa je velká a ekonomicky stále silnější! My chceme také přispět k sociální, spravedlivé a mírumilovné Evropě. Naše zkušenosti s rasismem a diskriminací, náš pohled zdola, ale i naše síla a spiritualita jsou těmi nejlepšími přísadami, které můžeme nabídnout. I my máme své místo v evropské společnosti. Něco nabízíme, ale zároveň i něco očekáváme. Očekáváme rovné postavení, respekt a stejná práva. Nabízíme aktivismus a plné zapojení se do rozvoje občanské společnosti. Čím více se budeme žen z etnických menšin ptát, naslouchat jim a plnohodnotně je zapojovat do chodu společnosti, tím jasnější a stabilnější bude jejich role, a to nejenom ve veřejném prostoru, ale i v rodině. Napříště bude mnohem užitečnější se jich nejdříve zeptat než je začneme blahosklonně integrovat. Mají toho totiž hodně co říct! Memorandum žen z etnických menšin je zdarma k dispozici v kanceláři EKS, Žitná 45, Praha 1, Tel: v češtině, angličtině či holandštině nebo v internetovém knihkupectví Gender Studies na: Ivana Šindlerová Koordinátorka ženských projektů Evropská kontaktní skupina v ČR EKS Evropská kontaktní skupina v České republice je nezisková organizace, která se zaměřuje na problematiku dopadu ekonomické transformace a globalizace na životní podmínky, postavení a roli žen ve společnosti. Prioritními tématy jsou ženy z etnických menšin v Evropě a jejich postavení a role ve většinové společnosti; ženy na trhu práce a partnerství a spolupráce mezi ženskými organizacemi na lokální, národní a mezinárodní úrovni jako klíčová strategie pro efektivní řešení současných problémů žen v Evropě. Uprchlictví a gender aneb Nestačí mluvit o ženách Gender (někdy se do češtiny překládá jako rod ) je koncept, který poukazuje na skutečnost, že to, co v dané společnosti znamená být ženou či mužem, zdaleka není věc předem, natož pak biologicky, určená. Naopak, význam ženství a mužství a s ním spojená očekávání a společenská prestiž se mění, stejně tak jako se mění jejich individuální prožívání a praxe v různých historických, politických a kulturních kontextech. A v neposledním, gender je kategorie vztahová. To znamená, že například význam mužství je do značné míry založen na negaci toho, co je asociováno s ženstvím a naopak. Vyplývá z toho také, že pokud se snažíme pochopit a měnit situaci žen v dané společnosti, musíme nutně přihlédnout k postavení mužů. Jinými slovy, změna pouze na jedné straně těžko přinese kýžený výsledek. Muži, ženy a migrace V sedmdesátých letech dvacátého století (zejména díky vlivu feministického hnutí šedesátých let) byli mnozí vědci upozorněni na fakt, že výsledky jejich studií mají jen omezenou platnost. Ve většině případů totiž popisovali migrující muže a svá zjištění pak zobecňovali na celé populace migrantů. Nezohledňovali skutečnost, že ženy často migrují z jiných důvodů než muži. Například ve snaze vymanit se z prostředí, kde je tolerováno násilí na ženách nebo kde ženy mají obtížný přístup ke vzdělání a profesionální kvalifikaci. Ženy také mohou migraci prožívat výrazně jinak než muži. Například pro mnohé migrantky znamená odchod z domova příležitost a také nutnost poprvé v životě pracovat ve veřejné sféře, jejich nejistá společenská pozice je často jejich okolím zneužívána k sexuální diskriminaci. Lze tedy obecně říci, že: (1) genderové ideologie a z nich plynoucí odlišné postavení žen a mužů ve společnosti ovlivňují migrační procesy. Prostým důkazem je například fakt, že zatímco emigrace z Pákistánu je převážně doménou mužů (ženy migrují téměř výhradně spolu s dalšími rodinnými příslušníky), z Filipín země srovnatelné ekonomické úrovně a emigračního potenciálu odchází převážně mladé svobodné ženy. Jedním z důvodů je, že v Pákistánu, je pohyb samotných žen vnímán Z Dagestánu a Ukrajiny do Zbýšova Foto: Kateřina Krásová 3

5 ŽENY NA ÚTĚKU jako ohrožení jejich cti. Na Filipínách měla na mobilitu žen zásadní vliv přítomnost nadnárodních korporací. Jejich manažeři identifikovali mladé ženy jako zručnou, relativně poddajnou a snadno vykořisťovatelnou skupinu pracovníků. To mělo za následek rozsáhlou migraci mladých žen v venkova do měst a posléze i za hranice země. (2) Na druhou stranu je důležité zdůraznit, že zkušenost migrace také ovlivňuje a transformuje genderové vztahy v rodinách a komunitách migrantů migrantky často přijímají roli živitelek rodiny v situacích, kdy si jejich partneři nedokáží najít práci a propadají depresi a pasivitě. Migrace, a to platí zejména pro případ nucené migrace, také může ženy izolovat od podpůrných sítí jejich příbuzných ponechaných doma či jinde ve světě. Rozšířená rodina je pro mnohé ženy klíčovou podporou ve vedení domácnosti, výchově dětí a často také jedinou ochranou před násilím ze strany manžela. Konkrétní dopady Tolik na úvod k důležitosti gender pro studium migrace. Podívejme se nyní blíže na případ uprchlictví. I zde se často setkáváme s výroky o uprchlících pouze v mužském rodě, jako by byli muži jakousi univerzální skupinou lidí na útěku. Děje se tak i v čase, kdy statistiky Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky dokazují, že ženy představují až 48 procent všech uprchlíků ve světě. Přehlížení žen, jakožto aktérek v procesech vynucené migrace, mělo a stále má zásadní dopady na jejich postavení v zemích, kde hledají útočiště. V mnoha evropských státech například podává žádost o azyl hlava rodiny, za kterou je ve většině případů považován muž. Ženám a dětem je přidělena omezující nálepka: závislé osoby, která jim brání domáhat se individuálně svých práv a vrhá je do skutečné závislosti na manželovi a otci. Od počátku devadesátých let dvacátého století se objevují i pozitivnější signály. Mnozí si uvědomují, že Ženevská konvence platná od roku 1951 byla psána s představou uprchlíka = muže v pozadí, a proto není schopná reflektovat určité typy pronásledování, před kterými utíkají ženy. V Kanadě, Austrálii, Spojených státech a ve Velké Británii byla přijata doporučení k genderově uvědomělému vedení azylové procedury a posuzování žádostí o azyl. Několika ženám byl na základě těchto doporučení udělen azyl například proto, že utíkaly před domácím násilím, před kterým je legislativa a instituce jejich země původu nemohly efektivně ochránit. Důvodem k udělení azylu také mohlo být odepření základních lidských práv, jak tomu bylo například v Afghánistánu za vlády extremistického hnutí Taliban. Počet azylů udělených na základě genderové diskriminace či obavy z genderově motivovaného násilí však zůstává žalostně nízký. V době, kdy je přístup Po kobercovém bombardování Grozného v zimě 1994/5 se ze statisíců obyvatel města stali uprchlíci, kteří se na dlouhá léta usadili ve stanových táborech v Ingušsku. Nejtěžší je ztráta domova a jakéhokoliv zázemí pro staré ženy. Foto: Petra Procházková vyspělých zemí k uprchlíkům stále více restriktivní a kdy často nejsou naplňovány ani základní standardy Ženevské konvence, je proto předčasné hýřit optimismem. Gender a uprchlictví v České republice Pro základní informaci se nejprve podívejme na genderové rozložení dospělých žadatelů o azyl. Z celkového počtu osob, které v roce 2004 podaly v České republice žádost o azyl, představovaly ženy 34 procent. Genderové rozložení ve čtyřech nejčastějších státních občanstvích žadatelů za rok 2004 viz tabulka. Zdroj: Český statistický úřad, 2004 Ačkoli Česká republika formálně nepřijala žádná genderově senzitivní opatření o vedení azylové procedury. Určité skupiny žadatelů jsou definovány jako zranitelné a dostává se jim v některých ohledech zvláštní péče. Přijímací středisko Vyšní Lhoty s karanténním režimem je toho příkladem. Před několika lety zde byl zaveden tzv. systém chráněných zón, který zajišťuje oddělené a střežené ubytování například pro samotné ženy s dětmi i bez dětí, pro rodiny s dětmi nebo pro hendikepované žadatele. Při své návštěvě střediska letos v srpnu jsem se zeptala několika žadatelek, jak jsou s tímto systémem spokojeny a od všech se mi dostalo pozitivní reakce. Cenily si toho, že ony samy se mohou pohybovat po areálu střediska neomezeně, a mohou tak navštěvovat standardní zónu, kde jsou ubytováváni zejména samotní muži. Když si však jejich společnost nepřejí, mohou se přesunout do chráněné zóny, kde za nimi muži nesmějí. V jiných oblastech jsou však ženy vystaveny diskriminaci a jejich přístup ke službám, které jim ze zákona náleží, je omezen. Například žadatelky i azylantky s malými dětmi často nemohou navštěvovat kurzy češtiny, protože nemají přístup k náhradní péči o děti. Ve většině azylových zařízení není možné požádat o vyšetření lékařkou, což některým ženám, pro které je obtížné nechat se vyšetřit lékařem, omezuje přístup ke zdravotní péči. Podobná je situace při interview s úředníky odboru azylové a migrační politiky, kteří rozhodují o udělení či spíše o neudělení azylu. Ne vždy má žadatel či žadatelka štěstí vést interview ve svém rodném jazyce s tlumočníkem, natožpak vyžádat si k rozhovoru osobu stejného pohlaví, pokud se hovoří o citlivých tématech, jako je zkušenost znásilnění. Je však třeba zdůraznit, že přílišné zaměřování se na zvláštní potřeby žen může mít nejméně dva nezamýšlené důsledky: (1) Vytváří to falešný dojem, že uprchlické ženy mají stejné problémy a stejné potřeby jen proto, že jsou to ženy. Bylo by mylné předpokládat, že devatenáctiletá matka dvou dětí z východního Slovenska bude mít mnoho společného s čečenskou ženou středního věku, která vyrostla v Grozném. Nechci říci, že si tyto dvě ženy nemohou vzájemně porozumět, domnívám se však, že je nesmyslné snažit se jejich problémy vtlačit do jedné kategorie problémy uprchlických žen. (2) Přílišné zaměřování se na zvláštní potřeby žen může také vést k zanedbávání potřeb mužů. I když jen zřídka spadají do kategorie zranitelní, jejich situace by se tak v mnoha ohledech dala poměrně výstižně popsat. Co je totiž pro mnoho uprchlických mužů v sázce, je jejich sebeúcta a pocit užitečnosti v situacích, kdy vinou restriktivnímu zákonu nemohou rok od zahájení azylové procedury legálně pracovat, a snažit se tak vytrhnout se z pasivity a beznaděje uprchlických táborů. Mnozí propadají depresím, začínají kouřit a pít, snaží se všemožně zabít čas. Mají k tomu ovšem velmi omezené prostředky z kapesného 16 korun na den se toho moc pořídit nedá. Stává se, že se soustředí na své potřeby na úkor rodinných financí. Tato situace pochopitelně vyvolává nevoli na straně žen a vede ke konfliktům. Ty se často ve stísněných táborových pokojích stávají konflikty násilnými. Pan Izraeljan psycholog, který již více než pět let dojíždí do českých pobytových středisek pozoruje mezi uprchlickými muži výrazný nárůst násilného chování vůči jejich partnerkám a dětem. Je to však problém, o kterém se v uprchlických 4

6 ŽENY NA ÚTĚKU táborech mluví jen výjimečně. Vztah nedůvěry a někdy až nechuti mezi uprchlíky a těmi, kteří jim mají pomáhat se zvládáním jejich obtížné situace, k jeho řešení nepřispívá. Naopak, uzavírá oběti násilí do izolace. Příklad domácího násilí v rodinách uprchlíků nás vrací zpět na začátek tohoto textu podtrhuje totiž nutnost jednat s uprchlickými ženami a muži s pochopením pro vztahy, ve kterých žijí. Problém násilí v rodině nelze řešit pouze prací s oběťmi ve většině případů ženami a dětmi. Je třeba pochopit, proč k násilí dochází. Co jsou jeho spouštěče, dochází-li k němu poprvé nebo zdali se dlouhodobě opakuje. K tomu je nutné nejen zabývat se aktuální situací násilníka a jeho motivy k násilnému jednání, ale také zohlednit společenský a kulturní kontext, ze kterého rodina přichází. Konkrétní životní podmínky rodiny, ať už v uprchlickém táboře či v soukromém ubytování, hrají klíčovou roli v řešení tohoto problému. Držení uprchlíků roky v nejistotě, zákaz legálně pracovat po celý rok jejich života a s tím související tlak na přesun do sféry ilegality tento problém spíše podněcují. Alice Szczepaniková Autorka je doktorandkou na katedře sociologie na University of Warwick ve Velké Británii a členkou redakční rady Migrace online. Doporučená literatura k tématu gender a uprchlictví (tituly jsou dostupné v knihovně Multikulturního centra Praha, Indra, D. M. (1999). Engendering forced migration: theory and practice. New York: Berghahn Books. Bhabha, J. (1999). Embodied rights: Gender persecution, state sovereignty and refugees. In N. Yuval-Davis & P. Werbner (Eds.), Women, citizenship and difference (pp ). London and New York: Zed Books. Korač, M. (1999). Refugee women in Serbia: Their experiences of war, nationalism and state building. In N. Yuval-Davis & P. Werbner (Eds.), Women, citizenship and difference (pp ). London and New York: Zed Books. Internetové zdroje: UNHCR: Comparative analysis of gender-related persecution in national asylum legislation and practice in Europe Sexual and Gender-Based Violence against Refugees, Returnees and Internally Displaced Persons Volně přístupný online časopis: Forced Migration Review, speciální číslo věnované gender a uprchlictví z roku Human Rights Watch: Refugee and Internally Displaced Women; Gender-Based Asylum Claims Ženy bez budoucnosti Česká společnost je xenofóbní, nepohostinná a pokrytecká Chtěla bych jít do Rakouska. Tady nás nechcete. Tam nás taky nechtějí, ale tváří se, že jim zas až moc nevadíme. Navíc mají nějaký lepší zákony a ti, kteří si azyl zaslouží, ho dostanou. Fatima je už pár týdnů za hranicemi. V Čechách byla několik kroků před završením azylové procedury, ale nevěřila už žádným slibům, ani ujištěním, že všechno dobře dopadne. Odmítala navštěvovat depresivně vyhlížející budovu cizinecké policie na Olšanské a pak se hroutit. Prosit úřednice, aby jí odpověděly na otázky, kterým nerozumí. Stěhovat se z jednoho bytu do druhého, protože sousedi nechtějí mít za stěnou Čečence, anebo proto, že majitel zvyšuje nájemné do výšin skutečně astronomických. Každý uprchlík v Čechách brzy pochopí, že zde není vítán, jen se musí k této tvrdé pravdě dobrat sám, protože otevřeně mu to oficiální místa neřeknou. Soustředí se tedy na sliby a pokrytecké házení byrokratických klacků pod nohy. Fatima porušila zákon, protože nenašla legální cestu, jak žít a pracovat v České republice, stejně jako ji nenašly tisíce jiných. Žena bez manžela, zato se dvěma dětmi, se netěšila příliš velkému pochopení ani mezi svými krajany v uprchlických táborech, kterých prošla řadu. Porušovala tedy nejen zákon, ale i přísná tradičná pravidla slušného chování dodržovaná na Kavkaze. Byla stále zmatenější a i ti, kteří se jí snažili pomáhat, jí měli nakonec dost. Lezla všem na nervy, chodila pozdě na schůzky, ztrácela dokumenty, lhala a podváděla. Naučila se to všechno během mnohaměsíčního pobytu u nás a ke konci své české anabáze si už přála jediné aby se nemusela vrátit do Čečenska a mohla co nejdřív odejít z Čech. Kamkoliv. Žádná z žen, kterou jsme oslovily, aby nám vyprávěla, jaké to je být uprchlicí, s námi Pákistán. Žena, které při ničivém zemětřesení zahynula celá rodina, zbylo jí ze sedmi dětí jen jedno. V jediný den se z ní stala uprchlice. Foto: Paikar 5

7 ŽENY NA ÚTĚKU nechtěla mluvit. Ze strachu před úřady, které se prý za jakoukoliv kritiku mstí kladením ještě větších překážek v průběhu azylového řízení, z ostychu odhalovat se před českou veřejností, která k nim nemá zrovna nejpozitivnější vztah, a ze vzteku nad tím, že rozhovorů už rozdaly hromady a nikdy se nic nezměnilo. Mají trochu pravdu. Jejich příběhy jsou si podobné, nikoho už dávno nedojímají, vyprávění o válkách mají lidé dost a staré hrůzy překrývají stále nové a nové katastrofy. Ženy muslimky, které se ocitly v ČR, se navíc v poslední době střetávají s rostoucí averzí vůči islámu, po řadě teroristických útoků vlastně pochopitelné. Ženy páni situace Integrace, to protivné slovo, znamená dlouhý a obtížný proces. Je to příběh o ztrátě kořenů a hledání nových. Příběh o touze někam patřit, ale i o touze uchovat si vlastní tradice a kulturu. Znám jen několik málo jedinců, kterým se to daří čečenská rodina, která se usadila v Olomouci, dva bratři z afghánského Kábulu s manželkami, kteří si otevřeli v Praze restauraci. Osamocené ženy - uprchlice, kterým by se podařilo prorazit u nás podobně, jako se to dařilo kdysi českým emigrantkám v zemích západní Evropy a v USA, jsou vzácnou výjimkou. A ty, které přišly se svými manžely, mají dokonce o starost navíc. Muži z islámských zemí se často hroutí, protože neschopnost postarat se o rodinu je obrovská potupa. Automaticky se pak stane, že motorem při jednání s úřady je právě žena. Muž toho již není schopen. Žena se také více snaží naučit se česky a v řadě rodin ona mluví, muž zarytě mlčí a drží se zuby nehty své mateřštiny. Pak ona musí jednat s právníkem i s byrokraty, s učitelkou hovořit o tom, jak děti prospívají a s ostatními spoluuprchlíky řešit, kdo zašlapal chodbu, rozbil světlo na chodbě, zmlátil černošského chlapečka a osahával nezletilou dceru sousedů z vedlejšího bloku. Tamara...Muži tady utíkají od rodin častěji než dřív. Já je z ničeho neviním, spíš je lituji. Třeba už se nemohou dívat na vlastní bezmocnost, a dokud nedokáží rodině pomoci, nechtějí být na očích. Je pro mne nakonec jednodušší nakrmit devět dětí než devět dětí a jednoho chlapa k tomu, který ti ještě jen leze na nervy. Naši muži teď přišli o to, co pokládají v životě za ze všeho nejdůležitější. O vlastní důstojnost, která je u nás opřena i o schopnost materiálně zajistit svou rodinu. No a ženy pokládají za nejdůležitější něco jiného své děti. Aby je zachránily, jsou ochotny podniknout cokoli. Třeba se i ponížit. Muž vždycky nejdřív přemýšlí o sobě, pak o druhých... řekla mi kdysi moje přítelkyně Tamara, která k nám přišla z čečenského Grozného a nakonec litovala, že opustila rozbombardované město. Po dvou letech nečinnosti prostřídané hysterickými záchvaty jednotlivých členů rodiny získala ona, muž i děti azyl. Další měsíce strávené na okraji Ústí nad Labem v domě s několika dalšími azylanty, kteří se měli integrovat, ale nevěděli vůbec jak na to, z ní udělali hubenou stárnoucí věčně nervózní ženu. Hledala práci, nevzali ji ani jako uklízečku. Manžel zuřil a nehledal nic. Stokrát ho odmítli, naposledy v nejmenovaném lázeňském městě s tím, že lázenští hosté by si nepřáli ve městě žádné Čečence, takže by kazila rodina letovisku image. Tamara, absolventka vysoké školy ekonomické v Grozném, dotlačila rodinu do Prahy. Potkala jsem jí onehdá v Tescu. Měla jsem košík přetékající pracími prášky, sýry a sušenkami, ona v něm měla jen dva chleby a tři mléka. U vchodu visely inzeráty: Hledáme prodavačky i brigádníky na zakládání do regálů. Šla se optat výbornou češtinou s roztomilým přízvukem. Odmítli ji slušně, ale rázně a velmi rychle. Šla jsem se zeptat já. Přijali by mne od druhého dne. Nemám totiž roztomilý přízvuk. Válečná minulost a česká realita Před šesti lety založila psychoterapeutka Věra Roubalová v uprchlickém táboře v Červeném Újezdě něco, čemu říká ženská skupina. Asi nejtěžší pro mne je pozorovat, jak ženy dlouhým pobytem v táboře chřadnou, jsou často nemocné a depresivní. Skupina je osvědčená, vynikající a již dávno známá Uprchlíci ve stanových táborech postupně ztrácí své tradiční návyky, rezignují na hygienu, děti nechodí do školy, všichni trpí totální ztrátou soukromí. Foto: Petra Procházková 6

8 ŽENY NA ÚTĚKU terapeutická metoda. říká paní Roubalová. Věra Roubalová zná problémy žen uprchlic pravděpodobně nejlépe v České republice. A snaží se je řešit. Není náhodou, že když se přiblíží k budově ministerstva vnitra, je povolána posila a uzavřeny neprodyšně všechny vchody. Problémy těch, kteří k nám nepřijeli na dovolenou, ale utekli ze své domovské země za situace často krajně dramatické, nesouvisejí pouze s naší minimální pohostinností a neochotou úřadů. Uprchlíci jsou lidé postižení. Ženy si často s sebou ze svých zemí přinášejí nejen traumatizující vzpomínky, ale i fyzická zranění. Už nikdy se nedokáží zbavit neurotického strachu o děti, mučí je obrovský stesk a obavy o rodiče, které zanechaly doma, výčitky svědomí, že odešly od svých blízkých. Postupně si skutečnost ve své zemi idealizují, minulost se jim zdá růžová, a perspektivy v cizině naopak absolutně zamžené. Často se u nich projevují průvodní jevy posttraumatického stresového syndromu. Nad vodou je drží pouze starost a péče o děti. Muži se mezitím utápí ve své bezmocnosti a často si vztek nahromaděný za roky života v uprchlickém lágru vylévají na těch, kdo jim jsou nejbližší. Paní Roubalová upozorňuje na specifický problém žen-uprchlic (viz také rozhovor na str. 9. pozn. red.), které na svých bedrech musí nést velikou zátěž frustraci svých mužů, kteří ztratili svoji roli živitele a jen velmi těžko se s tímto problémem vyrovnávají. Rodiny jsou většinou ubytované v jednom pokoji. Před častými výkyvy nálad se ženy, které pocházejí z kultur, kde se silnějšímu pohlaví neodmlouvá, nemají kam ukrýt. Obdivuji pokoru, se kterou většinou snášejí svůj úděl. Jejich kulturní tradice jim sice určují jako hlavní poslání být trpělivou manželkou, ale i tyto vzděláním často inženýrky, lékařky či učitelky ženy mají své ambice a sny, usmívá se shovívavě Věra Roubalová, která v táborech tráví obrovské množství času, bojuje o to, aby měli uprchlíci na chodbách zásuvky a snaží se přesvědčit úřady, aby k osamoceným ženám s dětmi přistupovali ohleduplně. Urputná Anahita Anahita je z Afghánistánu. Hovoří rusky, velmi dobře česky, je energická, neodbytná. Její drobný a zasmušilý muž vedle ní vypadá nepatřičně. Nemůže za to. Nenaučil se žádný jazyk, nesnáší společnost, neumí se v nové situaci ani po šesti letech, které strávil v táboře, zorientovat. Já vím, že u nás už není taková válka, jako byla, říká Anahita a manžel přikyvuje, jako kdyby rozuměl té řeči, kterou už nemá vůbec rád. Jak se tam ale můžeme teď vrátit? Utekli jsme před bombardováním a krevní mstou, která hrozila mému muži a tím pádem i mému synovi. Vendeta je věčná, válka neválka, trvá stále. Nemáme kam jít, celá naše rodina se rozprchla, mnozí zemřeli, nebo byli zabiti a tady nám teď vaše ministerstvo říká, ať táhneme, že všechno je Viditelnost islámu vyvolává častou averzi. Foto: Iva Špinlerová u nás už v pořádku. Tak proč nejezdí se svými dětmi do Afghánistánu na dovolenou, když to tam podle nich je tak pěkné a bezpečné? hovoří velmi rychle a přesvědčuje nás, jako kdyby byla u pohovoru, po kterém se rozhodne o jejím osudu. Mluví takhle už úplně se všemi. Nemá jiné téma než azyl, povolení, potvrzení Napíšete mi, že se do Afghánistánu nemůžu vrátit? ptá se a dá mi práci jí skočit do řeči. To bude vypadat divně, když já si tam už čtvrtý rok žiju a budu tvrdit, že pro vás to je nebezpečné, snažím se namítnout. Ale co můj syn? Anahita už skoro křičí. Zabijí mi nejdřív muže, pak syna, když ho nezabijí, tak z něj bude blbec, nic se tam nenaučí, snad jen pěstovat drogy. Nevzdává to a donutí mne napsat dobrozdání. Donutí i řadu jiných lidí, aby ji vyslechli. Je urputná. Kdyby nebyla, už by i s vyděšeným mužem a roztomilým synem byli všichni zase v Afghánistánu. Anahita ani Tamara nemají téměř žádné přítelkyně. Jsou kolem nich buď ženy stejně zoufalé jako ony samy nebo Češky, které se jim snaží pomoci. Ty se ale kamarádkami nestávají, protože jediné, co je spojuje, je boj o azyl. Naopak se často stává, že je-li bitva neúspěšná, nevylévají si uprchlice vztek na úřadech, které by si to zasloužily, ani na manželovi, ke kterému si žádnou negativní emoci nedovolí, ale na lidech, jako je Věra Roubalová. Většinou se cítí velmi osamocené. Některé se uzavírají na pokoj, aby unikly hluku na chodbách či různým konfliktům souvisejícím s životem v táboře. Ze všeho nejdůležitější je pro ně někam patřit. Nechtějí být vyčleněny, tak jak to v české společnosti stále zažívají. Mají potřebu najít si nové kamarádky, protože o ty, které měly ve své vlasti, přišly, říká. Jenže to většinou nejde. Postupně začínají totiž české prostředí nenávidět a po kamarádkách Češkách ani netouží. Vazby, pokud si nějaké vytvoří, jsou ale pak pevné. Podobají se dětským upřímným přátelstvím na život a na smrt. Vznikají ponejvíce v táborech. Jenže už díky tomu jsou odsouzeny k zániku. Tábor není naštěstí věčnost. Lidé z něj odcházejí, buď za hranice, kde mají větší šanci se usadit, nebo jako vlastníci azylu do české reality. Skupiny Věry Roubalové jsou již proslulé. Je to terapie, chvilky pohody, uvolnění se a možnost navazování nových vztahů. Když pak některá z žen odejde, zbytek to prožívá velmi bolestně. Na přátele ve společné nouzi se nezapomíná. Život v táboře lze totiž přirovnat k bojové linii v době příměří. I tady se navazují vztahy poznamenané dramatičností chvíle, ve které vznikají. Jsou dočasné, ale o to intenzivnější a právě ženy je mimořádně intenzivně prožívají. Továrna na lidské trosky Byrokracie a nedostatečně pružná azylová politika v České republice nutí žadatele o azyl strávit roky! v uprchlických táborech. Z táborů po letech vycházejí s pocuchanou psychikou. Ztrácejí pracovní návyky, protože žadatelé o azyl nesmějí rok po vstupu do azylové procedury pracovat, a v neustálém stresu z nejasné budoucnosti se z nich stávají lidské trosky. Ženy nemohou pochopit, proč když nesmějí pracovat, se nemohou alespoň plnohodnotně starat o domácnost, či spíš o místnost, která je jim nadlouho domovem. V mnohých azylových zařízeních totiž nemají možnost si sami připravovat jídlo, přitom řada žen je ze zemí, kde fungují rituály spojené s jídlem jako silný tmelící prvek, a pro rodinnou soudržnost jsou nepostradatelné. Ženy, které spolu s mužem tvoří například v Afghánistánu naprosto na státě a úřadech nezávislou jednotku, se u nás dostávají do závislosti doslova fatální. Nemohou se bez spolupráce s vedením tábora ani sami svobodně najíst. Třikrát denně v danou dobu po celé roky Od ledna jsme si mohli v táboře vařit, od dubna už zase nesmíme, vypráví Elza. Na hlase je slyšet, že ji to hodně mrzí. Ale ještě víc se bojí, že celou rodinu sestěhují do jediného pokoje. U nás se nemůže muž převlékat před rodinou, snižovalo by to jeho vážnost, popisuje Elza tradice. Kdyby to jen trochu šlo, hrozně bych se chtěla vrátit domů, do Čečenska. Stále častěji potkávám hlavně Čečenky, které přemlouvají své letargické manžele, aby odjeli zpět. Za cenu, že mužům hrozí únos, zatčení, smrt, mučení, synům to samé. Nebo se přidají k partyzánům, což také neskýtá nejsvětlejší budoucnost. Ale ve srovnání s životem ve stojatých vodách bezmocností a ponížením je to pro Čečenky prostě přece jen lepší perspektiva. Útěky z ghetta Lída je vysoká, statná, s ušlechtilou tváří. Pod nohama se jí stále plete malá tříletá Cheda. V uprchlickém táboře žijí samy. Její muž je již přes tři roky nezvěstný. Ona stále doufá, že žije. Zdála se být smutná a zaražená. Moc toho nenamluvila. Dění v táboře ale pozorně sledovala. V Čečensku nechala dospělou dceru z prvního manželství. Bojí se o ní. Měla jsem ještě syna. 7

9 Schovávali jsme se skoro rok ve sklepích. Před bombardováním. On měl srdeční vadu. Stále plakal a já mu nemohla pomoci. Bez lékařské péče zemřel, říká a tečou jí slzy. Teď udělám všechno, aby se Cheda už měla lépe než my, rychle dodává. Doma pracovala na ministerstvu stavebnictví. Byla zvyklá stále něco dělat, číst, psát, vzdělávat se a teď tady sedí a čeká. V táboře se neustále ptala, zda by pro ní nebyla nějaká činnost. Jakákoliv. Práci v táborové knihovně zvládla bezvadně. Trávila tam plno času i po pracovní době. Četla a četla. Zjišťovala o jaké knihy je mezi uprchlíky největší zájem a které tak má pro ně tábor shánět. Pravidelně po dvou měsících jí ministerstvo prodlužovalo vízum a se žádostí o azyl se stále nedělo nic. Asi po půl roce od podání žádosti měla na odboru pro azylovou a migrační politiku pohovor. Byla z něj velmi rozčilená, protože se musela vracet ke všemu špatnému, co její rodina prožila. A potom zase čekala a čekala. Pak najednou byla pryč. Po čase se ozvala. Je v zahraničí a konečně získala vytoužený azyl. Až dostanu pas, tak za vámi do tábora přijedu. slíbila. Rošangol a Neveen jsou mladá dospívající děvčata. Trpí mentální anorexií. Obě jsou premiantkami třídy na české střední škole. Rošangol, šestnáctiletá Afghánka, se urputně snaží nebýt matce na obtíž. Maminka je psychicky i fyzicky zničená šestiletým čekáním na azyl a i když se snaží, role se obracejí a pečující roli přebírá její dcera. Rošangol si připadá ve škole jiná než ostatní: nemá finanční prostředky, aby se vyrovnala standardu, který je běžný u naší populace. Spolužačky jí říkají, že je moc vážná. Mají pravdu. Na třiadvacetileté půvabné Iráčance Neveen jsou její rodiče naprosto závislí. I když jako ona dostali azyl, jsou naprosto nesamostatní a odkázaní ve všem, včetně překladu, na ni. Po všech hrůzách, které v Iráku zažili, je představa odloučení od sebe navzájem rovna absolutní tragédii. Případný sňatek dcery by rodiče vnímali jako další ztrátu v rodině a dcera by opuštění rodičů cítila jako zradu. Je to patová, nezdravá situace. Většina žen uprchlic ztratila své blízké, prožila nepředstavitelné útrapy, veliký strach a mnohokrát se bezprostředně setkala se smrtí. Nikdy nepochopíte, co jsme prožily, říkají často a mají pravdu. Ani se o to nemusíme snažit. Stačilo by, kdybychom to respektovali. Ženy, které přišly o své blízké, si ze své nepřenosné zkušenosti staví jakési ghetto, do kterého se uzavírají. Jen těžko se daří je z něj dostat zpět do našeho světa, ve kterém je ne všichni vítají s otevřenou náručí. Petra Procházková, Lenka Weberová Ženská práva jsou lidská práva Kampaň Ženská práva jsou lidská práva je od roku 2000 jednou z hlavních aktivit NESEHNUTÍ. Od počátku je naším základním cílem přispět k rozšíření informací a diskuse o ženských právech, feminismu a genderových studiích z akademických kruhů a vysokoškolských poslucháren do reality všedního života. Zároveň se chceme aktivně podílet na utváření vhodného prostoru, v němž by se měnily postoje k řešení otázek stereotypního rozdělení rolí a postavení žen a mužů v různých sférách společnosti (v zaměstnání, vzdělání, rodině, veřejném životě) a problémů z toho vyplývajících (např. nerovné příležitosti žen a mužů na pracovním trhu, násilí na ženách ad.). Jedná se o zásadní témata, která se dotýkají jak každodenního života každé/ho z nás, tak i fungování celé společnosti. Pořádáme vzdělávací akce např. cyklus vzdělávacích seminářů, sérii přednášek a workshopů pro školy i mimoškolská zařízení; tematická promítání a besedy pro širokou veřejnost; publikujeme a distribuujeme informační materiály NESEHNUTÍ (letáky, brožury, sborníky textů např. ABC feminismu) i řady dalších organizací. Pravidelně organizujeme veřejné akce proti násilí na ženách a další. V březnu 2006 např. začne putovat nová fotografická informační výstava. Provozujeme svébytnou sekci knihovny NESEHNUTÍ feminismus a gender studies obsahující feministickou beletrii, odborné publikace a časopisy. Od konce února 2006 bude knihovna NESEHNUTÍ každé pondělí fungovat jako informační centrum pro rovné příležitosti, které je součástí projektového partnerství Půl na půl rovné příležitosti žen a mužů v rámci Iniciativy společenství Equal. Veškeré informace o aktivitách a výstupech kampaně NESEHNUTÍ jsou k nalezení na internetových stránkách Letní škola rozvojové pomoci a spolupráce Letní škola je určena zájemcům o problematiku rozvojových zemí včetně programů rozvojové a humanitární pomoci. Vítáni jsou účastníci ze všech oborů, účast není věkově omezena. Těmito slovy začínají na webové stránce Letní školy rozvojové pomoci a spolupráce úvodní informace. Adresa stránky, kde najdete mnohem více informací pro případ, že byste se jí chtěli příští rok zúčastnit, je: Osmý ročník Letní školy rozvojové pomoci a spolupráce, která je organizována Centrem interdisciplinárních studií UP v Olomouci ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a Agenturou rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje, o. p. s., se tento rok uskutečnil ve dnech 28. srpna - 2. září 2005 v prostorách Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Tohoto osmého ročníku se zúčastnilo na sto třicet studentů a studentek. Vše vypuklo v neděli večer hromadnými příjezdy a v pondělí ráno pak první přednáškou. Krásné na začátcích přednášek bylo to, že se tak dělo až v devět. S Jirkou, mým výborným spolubydlícím z Plzně, jsme tak vždy vstávali až v osm, což je krásný čas vzhledem k tomu, že jsme chodívali spát ve dvě ráno či ještě o pár hodin později, protože každý večer jsme jako správní studenti strávili vzděláváním nad sklenicí dobrého moku a řešením vyřčených otázek na přednáškách, na které ale mnohdy není lehké jednoznačně odpovědět. Někdy bych řekl, že je to skoro i nemožné. Například odpovědět na otázku Jak pomáhat v zemích, ve kterých probíhá ozbrojený konflikt tak, aby se pomoc dostala k občanům země, ale zároveň tak, aby se touto pomocí nepodporovala vláda, která nedělá nic pro to, aby konflikt ukončila, není opravdu vůbec jednoduché. Jeden den byl také vyhrazen na návštěvu uprchlických táborů v Zastávce u Brna a nedalekém Zbýšově. Kdybych nikdy předtím v žádném uprchlickém zařízení nebyl, měl bych pocit, že uprchlíci si u nás žijí opravdu výborně. Tak pěkně nám to tam všechno ukázali. Všichni čekatelé na udělení azylu v táborech měli nějaký program, děti hrály hry, opravdu krásné. Ředitelka Správy uprchlických zařízení Miluše Dohnalová je nám všem chtěla ukázat v tom nejlepším světle. Myslím, že se jí to i u mnohých povedlo. Ale i tak ji spousta lidí na tuto přetvářku neskočila. Ať už tak či onak, pro mě byl přínos Letní školy rozvojové pomoci a spolupráce značný a lidem, kteří by se rádi v této oblasti v budoucnu pohybovali, bych následující devátý ročník vřele doporučil. Musím totiž souhlasit s tím, co o letní škole říká Jana, studentka demografie sociální geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy: Myslím, že za těch pár dní, co jsem v Olomouci strávila, jsem se toho dozvěděla strašně moc, možná víc než za celý semestr u některých přednášek. Navíc spousta přednášejících byla schopna podat své přednášky zajímavě, nebyl to jen nudný výklad o číslech a definicích. Miloš Hotař Autor je aktivista kampaně NESEHNUTÍ Bezpečí pro uprchlíky. 8

10 ŽENY A LIDSKÁ PRÁVA Je velmi důležité, jak se u nás uprchlíci budou cítit, říká Věra Roubalová. Věra Roubalová Foto: Zuzana Šilhanová Věra Roubalová vystudovala strojní inženýrství, s manželem podepsali Chartu 77, po listopadu pracovala na odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR a poté v Poradně pro uprchlíky. Absolvovala výcvik v Gestalt psychoterapii a v současné době dokončuje supervizní výcvik. Má čtyři děti. Po listopadu 1989 jste pracovala na ministerstvu vnitra, proč jste odešla do neziskové sféry? Na odbor azylové a migrační politiky jsem se dostala díky Pavlovi Hlaváčovi, což byl první ředitel odboru pro uprchlíky, a pracovala jsem tam asi tři a půl roku. Uprchlické téma mě bavilo, ale cítila jsem, že jsem v téhle pozici od uprchlíků moc daleko, a k tomu ještě připočtěte všechno to papírování... Tak jsem přešla do Poradny pro uprchlíky, kde je kontakt s lidmi osobnější, bližší a to mi vyhovuje. Co je náplní Vaší práce v Poradně pro uprchlíky? Původně jsem pracovala jako klasická sociální pracovnice, co dojíždí dvakrát týdně do tábora a řeší s klienty různé praktické záležitosti. Po čase jsem ale viděla, že se naše uprchlická legislativa stále zpřísňuje a zpřísňuje a že možnosti té praktické pomoci jsou čím dál menší a menší. Uvědomila jsem si, že to, co uprchlíci nejvíce oceňují a co jim chybí, je hlubší, bytostný rozhovor. Pocit, že je jim někdo nablízku, respektuje je, důvěřuje jim, váží si jich, solidarizuje se s nimi. Rád jim věnuje svůj čas, dává jim jasně najevo, že jsou pro něj významní, že jsou obohacením. Vyslechne je, chápe a podpoří je, pohladí. Udělala jsem si výcvik v Gestaltu, kde jsem také objevila úžasné možnosti skupinové terapie. Skupina dává možnost pracovat v různorodém společenství, které se vzájemně poznává, obohacuje, podporuje. Začala jsem s ženami, protože mi to s nimi jde lépe jsou více emotivní a komunikativní. (Samozřejmě si ale vůbec nemyslím, že by musely být skupiny jen ženské.) Asi šest let jsem vedla ženské skupiny pravidelně každý týden v Červeném Újezdě. Pomáhaly mi studentky a dobrovolnice. Mám na tu práci krásné vzpomínky. Dokázaly jsme se tam nevázaně smát, tancovat, ale i plakat. Každá skupina byla originál, v jiném složení, v jiné atmosféře. Skupinu vždy začínalo pohoštění národním jídlem, které uvařila vždy jedna z žen. Pak jsme v kruhu probíraly různá témata, která si ženy přály nebo která nás všechny zajímala. Často jsme hovořily o tradicích, zvycích, víře, o rodině, vdavkách, rozvodech atd., ale i genderová témata byla žhavá a zajímavá. Skupinovou práci v uprchlických zařízeních považuji za velice důležitou, prospěšnou, naplňující, ale i náročnou. Myslím si však, že bez supervize se dlouho dělat nedá. Odměnou je to, jak vás uprchlíci vítají, prožitek skupinového souznění. Navazují se tu dlouholetá přátelství, která přetrvávají, i když se navzájem ztratíme z očí. V poslední době vedu spolu s Ivou Špinlerovou skupinu v Kostelci nad Orlicí, kam chodí i muži. Skupina není tak intimní, ale je zase zajímavá jinak. Terapeutické skupiny ale vedete i v Praze... Tyto skupiny vznikly někdy v roce Kontaktovaly mě ženy, které přešly z Červeného Újezdu do soukromí a chtěly nějakým způsobem v sezeních pokračovat. Pražské skupiny jsou od těch táborových velmi odlišné tím, že jsou tam Češky a cizinky všech druhů pobytu, tedy nejenom žadatelky o azyl. Velmi často se zúčastňují i cizinky - manželky Čechů nebo Češky, manželky cizinců či lépe řečeno příchozích. Většina z těchto žen má obrovské sociální problémy, ale na rozdíl od žen Zdobení květináčů pomocí techniky decoupage v Mateřském centru YMCA v Praze. z táborových skupin jsou svobodnější samy si rozhodují o způsobu každodenního života. V projektu Kruhy máme v Praze již dvě skupiny. Probíhají v mateřských centrech a nabízejí i hlídání dětí, které opatří studentky. Jaká je motivace českých žen účastnit se takové skupiny? Buď je to zajímá jako téma, které je pro ně nějak atraktivní, nebo chtějí pomoci. Zavolají nám, že chtějí pomáhat, no a my jim řekneme, že nejlépe kontakty navážou, když přijdou na skupinu. Tam jde jenom o to seznámit je a potom to už běží samo. Pak zůstávají skupině věrné, často příchozím pomáhají, hlídají jim třeba děti, pomohou jim najít práci nebo je občas vytáhnou někam na kafe, což je pro tyto izolované lidi hodně důležité. Jaká jsou specifika žen-uprchlic? Ženy si s sebou často přinášejí traumatizující vzpomínky, někdy i fyzická zranění, ale hlavně zranění na duši. Provází je přetrvávající strach o děti, ale i velký stesk a obavy o rodiče či zbytek rodiny, které zanechaly ve své zemi. Často se u nich projevují průvodní jevy posttraumatického stresového syndromu. Totéž by se v podstatě dalo říci i o mužích. To, co je podle mě u žen, zvláště v uprchlických táborech, specifické, je to, jak k tomu všemu nesou na svých bedrech velikou zátěž a sice péči o svého muže. Možná bych řekla, že muži kolikrát tuto situaci snášejí ještě hůř než ženy. Jsou odstaveni od své role živitele, hlavy rodiny, zbaveni statutu, důstojnosti a důležitosti. Žena pak často přebírá roli hlavy rodiny, protože je to většinou ona, kdo se stará o děti a o veškeré praktické záležitosti. Nemohu ale říci, jestli je v této roli šťastná, když má vedle sebe muže, který je nešťastný. Foto: Markéta Poulíkova 9

11 ŽENY A LIDSKÁ PRÁVA Kromě terapie uprchlíků se také věnujete terapii rodin po holocaustu. To je taková druhá oblast mé práce. V roce 1992 jsme se začali scházet se skupinou židovských terapeutů a povídat si o našich rodinách a o tom, jak se tam tohle téma zpracovávalo nebo spíš nezpracovávalo, jako tomu například bylo u nás doma. Pak jsme rozjeli projekt Rodiny po holocaustu (nyní Rafael Centrum) a od roku 1997 vedeme s psychoterapeutkou Helenou Klímovou klientskou skupinu lidí z těchto rodin a věnujeme se individuální psychoterapii. Většinou je tam druhá, tedy poválečná generace lidí, kteří si ve svých rodinách toto trauma nesou. V těchto rodinách bylo téma holocaustu často naprosto tabuizované, nebo se naopak utrpení zdůrazňovalo: Co ty víš, co je zima, to já jsem zažil zimu v Osvětimi! Každopádně se členové druhé generace velmi těžce srovnávají s tím, jak silní byli jejich rodiče a co všechno museli prožít, i s tím, co vše zůstalo v rodinách nevysloveno. Mají často problémy s osamostatněním, se separací od rodičů ti tolik vytrpěli, a potřebují proto mnoho lásky. Často se vyskytují vztahové problémy, psychosomatická a mnohá další onemocnění. Ovlivnila vaše tragická rodinná zkušenost nějakým způsobem motivaci k Vaší činnosti? Určitě. Oba moji dědečkové stihli včas zemřít, ale obě babičky byly v koncentračních táborech a jednu z nich tam nacisti zavraždili. Takže i mé aktivity s uprchlíky jsou jistě také dány tím, že mám jakousi zděděnou citlivost vůči lidem, kteří se ocitli v zoufalé situaci, opustili svoji zemi, jako to udělali mí rodiče a jiní příbuzní, zažili a zažívají traumata, se kterými se musejí celý život vyrovnávat. V jednom Vašem článku, který byl publikován v Psychologii dnes, zazněla myšlenka určité paralely mezi uprchlíky a lidmi, co zažili holocaust. V článku jsem srovnávala předválečné a válečné zkušenosti Židů se zkušenostmi dnešních uprchlíků, též často válečných. Mimo jiné jsem zde citovala starého pána, který přežil holocaust, přišel za mnou a chtěl pomoci jedné uprchlici. Mluvil o tom, jak strašný je její život a jak jí rozumí, protože ví z vlastní zkušenosti, co to je denně čekat na transport a žít v hrozné nejistotě. Vybavila se mu, když viděl, jak tato paní se svými dětmi denně čeká na azyl nebo spíše na rozhodnutí, že azyl nedostane, a bude muset opustit republiku a neví proto, co s ní a jejími dětmi bude dál. Když jsme u té nejistoty, jak vnímáte finanční zázemí uprchlíků? Předně bych chtěla podotknout, že na ministerstvu vnitra jsem měla na starosti sociální oddělení v uprchlických táborech a těsně před mým odchodem jsem se pokusila zvýšit kapesné, které už tehdy bylo 12 korun pro dospělého a 6 korun na dítě na den. Můj pokus byl ale neúspěšný, takže po třináct let Refufest aneb PřišelSvátek příležitost vystoupit z ghetta tábora. Foto: Iva Špinlerová toto kapesné zůstalo stejné. Vlastně až teď v říjnu se to zvedlo na 16 korun. To se mi samozřejmě zdá pořád málo, ale oněch 16 korun alespoň berou dospělí i děti. Ale nejde zdaleka jen o kapesné. Je třeba říct, že to, co tito lidé zažívají, je opravdu nedůstojná a ponižující finanční nouze. My taky často nemáme peníze, ale není to většinou takové, že bychom neměli třeba tři nebo pět korun na veřejný záchod v Praze. U nich se to dotýká až samotné podstaty nouze a často až po dlouhé době si to dovolí vyndat na světlo a mluvit o tom. Ti lidé se za to sami stydí, říkají my jsme byli někdo, měli jsme byt, chatu, auto a hlavně nějaké postavení a tohle je moc důležité něco jsme znamenali. A teď nejen, že neznamenají nic, ještě k tomu jsou poníženi svojí finanční situací třeba i nemožností koupit svým dětem to, co si mohou koupit české děti ve škole ke svačině, nebo že nemají ani na noviny. Možná se to proti tomu, co mají za sebou, zdá jako malichernost, ale oni si civilizační standard dobře uvědomují. Je to pro ně velmi potupné: dřív jej měli, nyní nemají ani výhled do budoucna, že ho někdy znovu dosáhnou. V čem vidíte hlavní problém? Problém je v absurdní a scestné politice tohoto státu. Už jsme tolikrát někde psali, jak je nesmyslné i z ekonomických důvodů vydržovat deset a půl tisíce uprchlíků v uprchlickém táboře. Přitom když je žadatel o azyl v soukromí, může od státu dostat podporu jen do výše životního minima pouze po dobu tří měsíců, jinak nedostává ani korunu, přičemž nesmí první rok v azylové proceduře pracovat. Ministerstvo vnitra tak tyto lidi de facto nahání do uprchlických táborů, do práce načerno či dokonce až do nějakých kriminálních struktur. Otázka tedy zní, proč jim prostě tu příležitost žít v soukromí nějak neulehčit. Je evidentní, že náš stát je tady prostě nechce. Úředníci nahoře si nedovedou anebo nechtějí představit nejen to, že tu uprchlíci mají skoro nulovou perspektivu (což je pro ně strašně stresující), ale ani to, že jejich každodenní realita je tolik nedůstojná. Jaké si myslíte, že může mít tato situace dopady? V téhle situaci jsou lidé, kteří mají nezpracovaná traumata, žijí v ponižující realitě a mají naprosto nejistou perspektivu. Představte si, co se s nimi musí dít, jak v sobě mají nastřádanou nervozitu, hněv, leckdy i agresi... Mně se o tom těžce mluví, protože se bojím, aby to zase někdo nezneužil a neřekl, že jsou to agresivní lidé. Nejsou. Dokonce si to ani nemohou dovolit, protože se musí chovat tak, aby tady nevyčnívali, aby byli přijati, aby neprovokovali a aby se nedej bože nesetkali s policií, protože to je pro ně vždy nebezpečné. A navíc, stejně jako u rodin po holocaustu, zážitky první generace se přenášejí na druhou generaci, takže si jsem jistá, že i v těchto uprchlických rodinách se to napětí, stres a ponížení přenáší i na děti. Nechci to zevšeobecňovat, ale viděli jsme to třeba teď v Anglii, kde ti teroristé patřili k druhé uprchlické generaci, která se zřejmě s tímto přenosem traumat a v rámci toho i s kulturními rozdíly nevyrovnala. Měli bychom si uvědomit, že u nás vyrůstá druhá uprchlická generace a že je strašně důležité, jak se tu bude cítit. Máme tu uprchlíků poměrně málo, můžeme se jim věnovat i po psychologické stránce, udělat jim takové podmínky, aby nebyli tak ponížení, aby si mohli uchovat své fyzické a hlavně duševní síly. Jednoduše řečeno aby pobyt zde byl pro ně důstojný. Takže vzhledem k těmto faktům, jak se podle Vás staví uprchlíci k Česku? Ze začátku azylové procedury od nich slyším většinou vděčnost. Za dva tři měsíce si ale uvědomí, jak neperspektivní a ubíjející je jejich čekání na azyl a jak často a zbytečně jsou jim kladeny překážky a život znepříjemňován. Základní věc, která se třeba strašně dotýká uprchlíků z Čečenska, je, jak se my jako 10

12 ŽENY A LIDSKÁ PRÁVA Česká republika chováme k Putinovi, k Rusku, jak se vyjadřujeme ke genocidě, kterou tam naprosto chladnokrevně provádí. Nejenže mlčí celá Evropa, ale mlčíme i my, kteří máme zkušenosti s ruskými diktátory i vojáky, nebo připustíme takovou mediální kampaň, podle níž Čečenec rovná se terorista. To je prostě hanebnost, která je strašně uráží. Když jsme třeba dělali s občanskými sdruženími Tolerance a občanská společnost, Berkat a NESEHNUTÍ nějaké akce na podporu Čečny a na ukončení genocidy, tak uprchlíci byli strašně vděční za to, že tady našli nějakou solidaritu, že byl někdo s nimi. Myslím si, že to, jak se náš stát zachoval k Čečencům, že je tu evidentně nechtěl, je důsledek zdejší politiky, která naprosto ignoruje dlouholetou genocidu v Čečensku. Nemůžeme být přece lhostejní ke konfliktům někde daleko od nás, protože tam je ta příčina, proč lidé utíkají. A jestli se budeme chovat jako srabi a zavrtávat hlavu do písku kvůli ekonomickým zájmům či profitu, tak se budeme i nadále bezmocně potýkat s problémem uprchlictví. Mám na Vás ještě jednu poslední otázku. Jak hodnotíte Správu uprchlických zařízení MVČR (SUZ), jakožto zřizovatele pobytových středisek (uprchlických táborů pozn. red.) u nás? I správa uprchlických zařízení se podepisuje na oné nedůstojnosti pobytu uprchlíků u nás, o níž jsem hovořila. Mimo jiné jsme dlouho vedli kampaň za navrácení elektrických zásuvek do pokojů uprchlíků, které SUZ nezřídila nebo nechala odstranit. Možná už absurdita tohoto opatření by mohla mluvit za vše. Teď jsem slyšela, jestli tomu mohu věřit, že po novém roce by snad měly být zřízeny elektrické zásuvky v Kostelci nad Orlicí. To by bylo moc dobře, protože uprchlíci už na to velmi čekají a nechápou, proč zásuvky na pokojích nemají. No a doufejme, že i v Bělé pod Bezdězem by mohly už brzy zmizet prodlužovačky. Když je teď uprchlíků u nás tak strašně málo, mohly by se jim podmínky udělat lidštější, a pomoci tak těmto lidem přežít ve zdraví tu dlouhou beznadějnou dobu čekání. Pak je tu ještě jedna věc integrační střediska pro azylanty. Tady by byla opravdu potřeba nějaká nová koncepce. Uprchlíci se po první euforii z oznámení, že tady dostali azyl, tvrdě střetávají s realitou. Najednou si uvědomí, že toto je opravdu země, kde už zůstanou (včetně té nevstřícnosti, se kterou se bohužel často setkávají), najednou je jim jasné, že domů už se nepodívají. Myslím, že je potřeba s nimi začít hned pracovat, pomoci jim s češtinou, vést je k samostatnosti, prostřednictvím NGO je seznamovat s českou populací, s naší historií a zvyklostmi. Další věc je samozřejmě umístění samotných integračních středisek. Pokud jsou v místech, kde není práce nebo kde jde spíše o izolaci než integraci, tak je to pro azylanty velmi těžké. Když mají tito lidé po letech, které strávili v uprchlických táborech, čekat další roky v těchto střediscích na přidělení integračního bytu, může se stát, že se z nich stanou lidé, kteří ztrácejí sociální návyky a tudíž i schopnost se o sebe postarat. Takže by to chtělo, aby co nejdříve dostali byt, umožnit jim osamostatnit se, ale hlavně jim umožnit žít mezi námi. Rozhovor připravila Zuzana Šilhanová autorka studuje FSS MU Ti muži, kteří začali válku, nyní sami vedou mírové rozhovory..., říká představitelka Asociace žen Abcházie Natella Akaba. Republika Abcházie (Apchazetis Respublika, Ap sny ). Hlavní město Suchumi, počet obyvatel (v roce 1991). Abcházie (Ap sny) se rozkládá v severozápadní části Kavkazu při východním pobřeží Černého moře. Na jejím území koncem 1. století založili Abazgové a Apsilové, předkové dnešních Abcházců (Apsua), rané knížectví, které se později ( století) stalo součástí Byzance. Koncem 8. století bylo založeno Abcházské království, jež mělo vliv na konečné zformování abcházské národnosti. V 10. století se toto království stalo součástí Gruzie a od 13. století je v závislosti na Osmanské říši, pod jejímž vlivem se šířil islám. V době sílící ruské expanze přijali místní vládcové pravoslaví a roku 1810 i ruský protektorát. Součástí Ruska byla Abcházie až do roku 1917, kdy se po bolševické revoluci stala součástí Gruzie a s ní tzv. Zakavkazské federativní demokratické republiky. Po jejím rozpadu o rok později se Abcházie spojila s Dagestánem, Čečenskem, Ingušskem a dalšími muslimskými kavkazskými zeměmi do Republiky horalů severního Kavkazu. Tuto republiku roku 1919 rozbila a obsadila gruzínská vojska. Součástí Gruzie tak zůstala Abcházie až do roku 1921, kdy byla vyhlášena nezávislá Abcházská sovětská socialistická republika. Přežila osm měsíců, poté byla znovu začleněna do Gruzie. Počátkem 30. let se k moci v Gruzii dostalo silně nacionalistické křídlo komunistické strany v čele s J. V. Stalinem a L. Berijou. Ti se snažili potlačit zájmy národnostních menšin a politikou asimilace přetvořit Gruzii v unitární stát. Již v roce 1931 byl změněn status Abcházie v autonomní republiku s omezenou suverenitou. V rámci nové národnostní politiky byl zahájen proces násilné imigrace gruzínského a slovanského obyvatelstva na abcházské území. Výkon místní správy přešel do gruzínských rukou. Obrat nastal až roku 1953 po smrti Stalina a Beriji. Abcházské školy byly opět otevřeny, abeceda upravena podle ruské cyrilice a původnímu obyvatelstvu zajištěna účast ve státní správě. Jsou též vynakládány velké finanční prostředky na podporu místního školství a kultury. Přesto se v průběhu 80. let opět objevily snahy o vystoupení Abcházie z Gruzínské SSR a přičlenění k Ruské federaci jako autonomní republiky. V parlamentních volbách v Gruzii roku 1990 vítězí nad komunistickou stranou gruzínští nacionalisté a jejich vůdce Zvijad Gamsachurdia stanul v čele republiky. Jím prosazovaný princip Gruzie Gruzíncům se negativně projevuje i v situaci v Ab-cházii či Jižní Osetii, kde propuká v roce 1990 ozbrojený etnický konflikt. V srpnu 1990 gruzínský parlament schválil zákon, který znemožňoval účast regio- nálních politických stran v celorepublikových parlamentních volbách. Tímto krokem se snažil omezit vliv národnostních menšin na politiku země. Na to reagoval Nejvyšší sovět autonomní republiky Abcházie, který v srpnu 1990 přijal deklaraci O státní suverenitě Abcházské sovětské socialistické republiky. Je přijat také nový volební zákon, který zaručoval Abcházcům větší počet křesel v novém parlamentu než tehdy ještě většinovým Gruzíncům. Gruzínský parlament zase v dubnu 1991 obnovil platnost ústavy z roku 1921 a tím zbavil Abcházii autonomie, abcházská část Nejvyššího sovětu Abcházie pak vyhlásila 21. července 1992 plnou nezávislost na Gruzii pod názvem Republika Abcházie a obnovil platnost ústavy z roku 1925 (která ovšem nebyla gruzínskou stranou nikdy uznána). Gruzie v srpnu 1992 vyslala do Abcházie svá vojska. Začala občanská válka. Ta je ukončena v září roku 1993 faktickým vítězstvím abcházských sil (silně podporovaných jak ruskými ozbrojenými silami, tak Konfederací kavkazských národů a kubáňskými kozáky, kteří organizovali dobrovolnické jednotky na pomoc Abcházii). Během války v Abcházii opustilo své domovy okolo Gruzínců, kteří většinou i dnes žijí v provizorních státem nevyužívaných budovách a zchátralých turistických komplexech po celé Gruzii. Do Abcházie se po skončení války vrátilo na obyvatel (převážně etnická skupina Megrelové do oblasti Gali), z nichž někteří se ale kvůli nepokojům v roce 1998 opět přesouvají na území kontrolované Gruzií. Na území Abcházie od podepsání mírových dohod také fungovalo gruzínské partyzánské hnutí, podporované Gruzií. Po krátké odmlce jeho ozbrojené činnosti oznámil v listopadu roku 2005 představitel partyzánů, že hnutí obnovilo svoji diverzní činnost. Území mezi Abcházií a Gruzií hlídají na základě gruzínsko-abcházské dohody o příměří a dohody o rozmístění mírových sil SNS v nárazníkovém 24 km širokém pásmu převážně ruská vojska. Abcházie schválila vlastní ústavu, která ji definuje jako suverénní právní stát a subjekt mezinárodního práva. Jako stát však Abcházii mezinárodní společenství neuznává. Zdroje:

13 ŽENY A LIDSKÁ PRÁVA Nikdy jsem se nechtěla zabývat politikou. Tím méně v dobách existence Sovětského svazu. Do roku 1989 jsem žila se svým mužem Arménem v Jerevanu a přednášela jsem na univerzitě. říká o sobě jedna z čelních lidskoprávních aktivistek Abcházie Natella Akaba. Žena, která se po roce 1989 přestěhovala do abcházského města Suchumi a zapojila se do společenského života své země. Bouřlivý vývoj událostí, spory mezi gruzínským a abcházským obyvatelstvem ji vtáhly do veřejného života, a tak se stává poslankyní parlamentu Abcházie, ve kterém v té době zasedají představitelé většiny národností žijících v Abcházii. Společně s pokusy o řešení problémů mírovou cestou jde snaha o prosazení silového řešení. Ta nakonec vítězí a v roce 1992 na území Abcházie vstupují gruzínská vojska a začíná krvavá občanská válka, která trvá až do září roku Během války území Abcházie opustí na 250 tisíc obyvatel (převážně etnických Gruzínů). Už během války jsem byla předsedkyní Komise pro lidská práva, naše komise sestavila zprávu o porušování lidských práv během gruzíno-abcházské války, kterou jsme poslali Komisi pro lidská práva OSN. říká Akaba. V roce 1997 rozčarována politikou abcházských představitelů opouští vrcholnou politiku a naplno se začíná věnovat obraně lidských práv v rámci práce v nevládních organizacích. Zabývali jsme se otázkou národnostních a náboženských menšin. Ale vedení země se nelíbila naše činnost, neboť nechtěli, aby se hovořilo o problémech mezietnického soužití. V roce 1999 Natella Akaba společně s dalšími zakládá první ženskou organizaci v Abcházii. Nikdo se v té době nezabýval problémy žen. A to přesto, že ženy nejvíce nesly utrpení a důsledky války. Ženy se války účastnily jako medicínské sestry i jako vojáci v bojích, ale po skončení války byly vyloučeny z veřejného života. Válka skončila a nám řekli: Nyní se můžete vrátit do kuchyně, popisuje postkonfliktní situaci v Abcházii Akaba. Poválečné období v Abcházii přitom charakterizuje právě zvýšená aktivita žen, které se staly hlavními aktéry ekonomického života země. Abcházie se ocitá v blokádě, hranici s Ruskou federací mohou legálně přecházet pouze muži starší 60 let a ženy. Ženy se tedy stávají hlavními živitelkami rodin, vyváží z Abcházie zemědělské produkty a v Rusku nakupují nezbytné zboží, které opět přiváží na prodej do země. Muži si v té době zvykli na to, že oni nemusí nic dělat, že mohou jen pít a utrácet čas. Ve stejnou dobu ale také muži považovali za normální, že politika je převážně mužskou záležitostí. Např. počet žen v parlamentu se po každých volbách neustále zmenšuje. vysvětluje motivace k rozvoji ženského hnutí v Abcházii Akaba. Její organizace dává dohromady obyčejné ženy, které se do té doby nezapojovaly do veřejného života. Organizují semináře, tréninky, společná diskusní setkání, vzdělávací kursy. Naším cílem bylo ukázat sílu žen. Výhodou pro nás v začátcích bylo, že abcházská tradice velí dávat svým dcerám z důvodu prestiže dobré vzdělání. Již z dob Sovětského svazu většina studujících VŠ byla děvčata a my jsme tedy pracovaly se vzdělanými ženami, říká Akaba. Vedoucí politické síly Abcházie však nejsou nadšeny aktivitou ženských organizací, které kvůli jejich snaze o zapojení do politického života, Na pozadí válkou zničené budovy v Očamčiře se vyjímá billboard s fotografií syna mrtvého velitele známého abcházského batalionu. Nápis říká: Jsem syn svého otce, ja budu pokračovat v naplňování jeho svaté povinnosti vůči vlasti. Nejdřív Ardzinba, nyní já budu sloužit své rodné zemi. Foto: Milan Štefanec do řešení společenských problémů i do mírových rozhovorů s Gruzií vnímají jako opoziční aktivity. Ženy se snaží změnit status quo současných zmražených konfliktů. Učí se základy konfliktologie, analyzují konflikty, seznamují se s taktikou a strategií vedení mírových rozhovorů, s mezinárodními dokumenty, které podepsala Abcházie a Gruzie, připravují ženy na to, aby měly praktické znalosti a zkušenosti pro vedení mírových rozhovorů a pro mírové řešení gruzíno-abcházského konfliktu. Přijde nám velmi nespravedlivé, že ti muži, kteří začali válku, nyní sami vedou mírové rozhovory. V tom vidíme jednu z příčin, proč všechny tyto rozhovory na jižním Kavkaze nevedou k žádnému výsledku a jejich cílem je jen udržení současného stavu. Naší snahou je do mírových rozhovorů zapojit také ženy. Asociace žen Abcházie se nevyhýbá ani spolupráci s gruzínskými nevládními organizacemi, především s organizacemi gruzínských uprchlic z Abcházie. Provádí vzájemná setkání Abcházek a Gruzínek, společné výzkumy mínění žen uprchlic. Výsledkem jednoho společného výzkumu bylo zjištění velmi rozdílného vnímání pojmu bezpečnost. Zatímco pro Abcházky nevrácení se gruzínských běženců znamená zachování bezpečnosti, pro Gruzínky slovo bezpečnost znamená návrat uprchlíků do Abcházie. Dokud politici obou stran budou odmítat vidět obavy občanů a pokud nebudou přispívat k tomu, aby se lidé přestáli bát člověk člověka, není možné hovořit o nějakých společných řešeních. Asociace žen Abcházie vydávala ženské noviny, zakládá knihovny s publikacemi o ženských právech, tiskne informační materiály o konfliktech, organizuje setkání žen z Abcházie a Gruzie. Stejně jako v České republice i abcházské ženské aktivistky se setkávají s nepřátelstvím části společnosti za své aktivity. Podobně jako u nás i řada žen v Abcházii odmítá být označována za feministky. Já ale na feminismu nevidím nic špatného, pro mě je to označení snahy o prosazení rovnosti mezi muži a ženami. Nejde o ovládnutí moci ženami, ale o ustavení rovnováhy mezi zastoupením mužů a žen ve veřejné sféře, vždyť ve společnosti i v abcházské ženy tvoří většinu občanů. Nejde o vzletná hesla, ale o praktickou otázku. vysvětluje Akaba smysl ženských organizací. Snažíme se přispět k tomu, aby naše společnost byla méně agresivní. Nenávist ke Gruzínům narušuje naši společnost. Tato nenávist ničí i člověka jako jednotlivce, jeho hodnoty, zdraví i jeho duši. Bohužel nelze říci, že ženy jsou méně agresivní než muži. Zkušenost gruzínsko-abcházského konfliktu ukázala, že i některé ženy sehrály velmi negativní roli při jeho vzniku a eskalaci. Proto je potřeba snižovat agresivitu a nepřátelství i u žen. Projekty Asociace žen Abcházie často přinášejí zajímavá zjištění a pro vládu Abcházie i Gruzie odhalují nepříjemné skutečnosti. Jedním z takových byl i výzkum mezi ženamigruzínskými uprchlicemi a Abcházkami prováděný společně s gruzínskými nevládními organizacemi. Ukázalo se, že lidé se až tak nebojí toho, že opět začne válka, jako zneužívání pravomocí represivními orgány. Lidem vadí špatné služby ve zdravotnictví, nízká úroveň vzdělávaní apod. Je potřeba politikům ukázat, že pro lidi je daleko důležitější přístup ke vzdělávaní či lékařské péči než vojenské přípravy na válku a zvyšování rozpočtu na obranu. uzavírá Akaba. Milan Štefanec Autor je aktivista kampaně NESEHNUTÍ Bezpečí pro uprchlíky. Sepsáno na základě rozhovoru uskutečněného dne v Suchumi. 12

14 PŘES HRANICE ZÁKONA Pohled z druhé strany aneb Ze života převaděče Útěky začínají na náklaďáku. Dostat se přes hranice k nám do České republiky či naopak ven při cestě například z Asie přes Rusko, Ukrajinu, Polsko někam dál do západní Evropy není pro uprchlíky vůbec jednoduché. Je pravdou, že ti se většinou snaží přes Českou republiku jen procházet. Často to bývá tak, že o azyl u nás žádají jen proto, že zde byli chyceni, či již neměli peníze na cestu dál do některé ze západních zemí, o kterých vědí, že jejich šance získat tam azyl je mnohonásobně větší. A jelikož hranic na jejich cestě ze země, kterou museli opustit, musí přejít několik, vystavují se riziku, že při jejich přecházení budou vzhledem k neznalosti terénu a tím pádem i nejlepšího místa pro překročení hranice zadrženi. V loňském roce bylo při nelegálním přechodu našich hranic zadrženo deset tisíc šest set devadesát pět cizinců. A v roce 1998 to bylo neuvěřitelných čtyřicet čtyři tisíc šest set sedmdesát dva uprchlíků. Pokud tomu chtějí zabránit, musí své osudy na chvíli svěřit člověku, kterému se říká převaděč. A právě to, jak takový přechod hranice s převaděčem vypadá, vám přiblíží tato reportáž. Je pravdou, že jsme v redakci dlouho přemýšleli nad tím, zda do našeho-vašeho časopisu zařadit tento materiál. Pro i proti bylo několik argumentů. Nakonec jsme si však řekli, že určitě stojí za to se dozvědět o tom, jak uprchlíci přecházejí hranice, i z druhé strany. Z pohledu převaděče. Sešli jsme se proto s šestadvacetiletým klukem, kterému budu pro tentokrát říkat třeba Pavel, a z toho, co jsme se od něj dozvěděli, jsem zpracoval tuto reportáž. Je ale pravdou, že toto není klasická výpověď o tom, jak toto řemeslo ve skutečnosti funguje, protože Pavel se nelegálního převozu uprchlíků účastnil poprvé a naposled. Akce nedopadla dobře a on i jeho kamarád skončili ve vězení. Pavel se dostal k převádění cizinců vcelku náhodou. Jednou jej v jednom velkém městě, kde dříve žil, oslovil muž z Vietnamu a nabídl mu pro něj poměrně velký obnos peněz za to, že odveze osobním autem pět lidí, kteří k nám přišli z jedné arabské země, na domluvené místo vzdálené dva kilometry od českoněmecké hranice. Tam je vyloží, přejede autem legálně přes nedaleký přechod, dojede na smluvené místo, počká na čtvrtou hodinu odpolední, kdy se s nimi opět setká po tom, co oni přejdou hranici nelegálně, jak se říká přes kopečky, naloží je opět do jeho auta a odveze do Frankfurtu. Dlouho přemýšlel, jestli to má vzít, ale nakonec finanční nabídce neodolal. Přijal ji a v otcově autě a s kamarádem, v jehož autě seděli čtyři lidé, se jednoho rána rozjel k hranici. Odvezli devět uprchlíků k hranicím, tam je vysadili a sami pak přejeli hranici legálně. Přes hranice je pak lesem převedl lesník, se kterým bylo vše domluveno. Údajně je ale obvyklejší, že uprchlíky přes hranice převádí dva lidé. Dojeli na smluvené místo ve smluvený čas a tam čekali. My jsme tam přijeli na tu čtvrtou a oni nikde nebyli. Měli zpoždění. Po hodině jsem už chtěl jet pryč, ale kamarád že ne, že je to rozjetý. Dělal jsem to poprvé, takže jsem nevěděl, co si můžu dovolit a co ne. Takže jsme čekali a čekali a oni nakonec opravdu přišli. Po strašně dlouhý době se objevili v mlze na okraji lesa. To už byla tma. Měli dvě hodiny zpoždění, popisuje čekání na uprchlíky na německé straně hranice Pavel. Nejmladšímu z nich bylo šest a nejstarší byla asi pětasedmdesátiletá paní. Na cestě byli tou dobou třetí týden. Byli hrozně špatně oblečení, neměli s sebou žádný tašky s věcmi a bylo znát, že už se dlouho nemyli. Venku bylo mínus osm a děti měli jen tepláčky. Ta stará paní šla jen v sandálech a okolo byly metrový závěje. Oni měli zpoždění právě proto, že jeden z mužů ji musel nést na zádech. Vypadali hrozně utrápeně. Nechtěl bych být v jejich kůží, říká dál Pavel. Navíc dávají za převedení hrozně velké peníze a ještě se to nakonec stejně nepovede. Pavel a jeho kamarád čekali na místě, které on sám popisuje jako uzavřený statek, kde už asi dlouho nikdo nebydlel. Okolo něj bylo něco jako točna autobusů. V okamžiku, kdy k nim cizinci došli, uviděli jet ze spodu do vesničky, která stojí na kopci, auto. Za chvíli jim bylo jasné, co je to za vůz. Modrý majáček na střeše nešlo přehlídnout. Chtěli to skončit, poslat je zpátky, protože to začínalo Foto: Miloš Hotař zavánět průšvihem. Ale už to nešlo. Lesník, který cizince převedl přes hranici, se totiž otočil a zmizel v lese v okamžiku, kdy viděl, že řidiči na ně na smluveném místě čekají. Oni neuměli jazyky, ani arabsky, ani německy. Mluvili jsme s nimi rukama-nohama. Bylo těžké jim vysvětlit, že jede policie a je třeba se skrýt, vzpomíná teď už s klidným hlasem Pavel. Setkání s policisty se snažili vyhnout tak, že se pěšky točili okolo statku kolem dokola stejně jako policisté, kteří jej objížděli v autě. Povedlo se jim to. Nebyli zpozorováni. Nebo si to alespoň mysleli. Věděli, že když se dostanou více jak padesát kilometrů od hranic, takže už je to v pohodě. Navíc už byla tma, takže bylo jisté, že nikoho nenapadne, že pasažéři jedoucí v autě s českou SPZetkou nejsou turisty z Čech. V pět ráno pak měli ve Frankfurtu řidiči volat na telefonní číslo, které dostali v Čechách, aby si někdo přišel cizince vyzvednout na smluvené místo. Poté co se vyhnuli setkání s policií, vlezli do auta a přemýšleli, kudy nejlépe se dostanou na hlavní silnici. Věděli, že jednou cestou to na ni mají asi tři kilometry a tou druhou patnáct. Samozřejmě jsme se rozhodli jet tou nejkratší. Bylo to pro nás jednodušší, protože všude ležel na silnicích sníh. Vyjeli jsme a po dvou kilometrech uviděli policisty čekající v autě u krajnice. Když jsme projížděli okolo nich, tak museli vidět, že jsou ty auta plný, takže okamžitě vyjeli za námi a začali blikat majákem, abychom zastavili. Já jsem pomaličku začal brzdit a kamaráda přede mnou jsem nechal jet dál, vzpomíná Pavel na to, jak ho zatkli za převoz uprchlíků. Jeho kamarádovi se podařilo pro tuto chvíli ujet. Ale po pár kilometrech zazmatkoval, utečence vysadil z auta a sám pokračoval v jízdě dál. Policisté však věděli, o jaké se jedná auto, takže jej po několika desítkách kilometrů také zadrželi. Oba je odvezli i s uprchlíky na stejnou stanici, kde všichni strávili jednu noc. Pak se spolu oba kamarádi setkali opět až u soudu. Pavel si celou dobu myslel, že nemůže jít za tento přečin sedět, protože věřil tomu, že nic neudělal. On s nimi přeci přes hranici nepřecházel, jen je vezl po českých a pak německých silnicích. Někdy pokračují na lodi. Foto: Miloš Hotař 13

15 PŘES HRANICE (ZÁKONA) Málokdy se někdo zamyslí nad tím, kde jejich cesta vlastně skončí. Foto: Miloš Hotař Odvezli ho na hraniční policii, kde měli jen dvě cely. Do jedné dali jeho kamaráda, do druhé zavřeli uprchlíky a Pavel strávil celou noc na židličce připoután k topení. K oběma řidičům se tam prý chovali hnusně, jako by na ně byli naštvaní za to, že jim do Německa přivezli někoho, koho teď budou muset živit. Jak dopadli uprchlíci Pavel neví. Naposled je viděl, když je ráno naložili do auta, aby je odvezli do některého z uprchlických táborů. Říká ale, že se k nim určitě nechovali nijak špatně, byli k nim hodně ohleduplní. Určitě mnohem více než Vietnamci, v jejichž tržnici schovaní čekali na den, kdy jim pomůžou přejít hranice do Německa. Nakonec vše dopadlo tak, že Pavel ve vězení pro mladistvé, jelikož mu tenkrát bylo dvacet jedna let, strávil tři měsíce, během kterých dostával měsíčně kapesné šedesát marek. Ty tři měsíce strávil ve vazbě, protože v Německu měli strach, že by se nedostavil k soudu. U něj pak vyvázl pouze s podmínkou a zákazem vstupu do Německa, což mu ani v nejmenším nevadilo. Seděl v Drážďanech, kde prý osmdesát procent Čechů, co tam byli v té době zavření s ním, tam byli také za převádění. Seděli tam i lidé, kteří to údajně dělali tři roky takřka obden, než je chytli. Od nich se pak dozvěděl i jiné způsoby převádění. Jedním z nich je to, že se uprchlíci vezou celou cestu přes hranice po bočních cestách, kam se sice běžně nedá vjet, ale zrovna v té době, kdy jedou převaděči, některý z celníků omylem zapomene zamknout závoru přes cestu. Ve vězení se všichni bavili o tom, že po skončeni trestu budou dělat něco jiného, ale vzhledem k tomu, že se tam dozvěděli spoustu nápadů, jak svou činnost vylepšit, tak u ní spíše zůstali i po propuštění. Peníze za převedení už pak Pavel nikdy neviděl. Na začátku ale dostal zálohu, která dělala pět tisíc korun jemu vyplacených v markách, takže nebyl úplně škodný. Vietnamce, kteří jim tuto věc nabídli, pak viděl pouze jednou jeho kamarád. Po neúspěšné akci, kdy možná měli strach z prozrazení, se vietnamští bossové odstěhovali někam jinam. I po propuštění ho napadlo, že by to ještě někdy zkusil, ale protože ví, že už by neseděl jen ve vazbě a tři měsíce, ale šel by sedět třeba na rok a půl, tak tyto myšlenky vždy hned vypustil z hlavy. I když je pravdou, že ví, kde se stala chyba, takže se už poučil: Měli jsem domluveno, že se tam sejdeme ve čtyři hodiny odpoledne. My jsme tam přijeli na tu čtvrtou a oni tam nikde nebyli, takže jsem na ně čekali. Nakonec měli zpoždění dvě hodiny. A to byla asi ta hlavní chyba, protože jsem museli být tím, že tam jsme dva a máme dvě auta, hodně podezřelí. A proč vlastně Pavel přijal tuto nabídku? V té době ujížděl na drogách a věděl, že by peníze pohromadě nikdy neudržel, proto mu přišla výbornou tím, že by si za ty peníze za převedení koupil kolo. Nestalo se tak. A už snad ani nikdy nestane. Možná by to šlo i otočit a zamyslet se nad tímto problémem z jiné stránky věci: Existovali by převaděči, kdyby u nás a vlastně v celé Evropě platily dokonalejší a tedy i benevolentnější zákony, co se pohybu utečenců týče? Miloš Hotař Autor je aktivista kampaně NESEHNUTÍ Bezpečí pro uprchlíky. Jak se do Česka volá, tak se z Česka utíká příběh jednoho uprchlíka a jednoho převaděče aneb příběh, kterému můžete i nemusíte věřit Vážení čtenáři, když se nějakou dobu pohybujete v problematice zvané zjednodušeně uprchlictví, zvyknete si na ledacos. Mnoho věcí, které Vás vyváděly z míry, začnete brát jako fakta a snažíte se s nimi pracovat. Nicméně jsou události, které Vás vyvedou z míry natolik, že nevíte, co si s nimi máte počít. Jedním z nejzvláštnějších zážitků byl pro mne jarní výlet do německého pohraničí, kde jsem se setkal s člověkem, jenž by se s jistou nadsázkou dal nazvat převaděčem. Příhoda je to vskutku prazvláštní, a tak otázku věrohodnosti nechávám zcela na Vás. Je jaro roku 2005 v jakési vesničce nedaleko německých hranic. Unaven po celodenním chození v lesích vcházím do jedné z malých hospůdek Shodou náhod jsem se seznámil s mladíkem, který mi vyprávěl mj. o krátkém kamarádství s jedním mužem z Afghánistánu Pamatuji si téměř doslova ten příběh a pokusím se Vám jej tedy říci tak, jak jsem ho slyšel před několika měsíci od člověka, kterého už pravděpodobně nikdy neuvidím....poprvé jsme se setkali na jedné ulici v Praze. Zastavil mne vysoký snědý sympaťák a plynnou angličtinou se mne ptal, jak se dostane k nádraží. Šel jsem chvíli jeho směrem, rychle jsme se vymanili ze zdvořilostních frází a přešli do hovoru, který se protáhl na několik dlouhých hodin. Vyměnili jsme si telefonní čísla a domluvili další schůzku. On bydlel v nějakém uprchlickém lágru blízko Prahy, taková nehezká barabizna to byla, odříznutá od světa. Normálního člověka tam nepustili, musel bych mít povolení od jakéhosi ministerstva. Neprostupnost jsme vyřešili tak, že já jsem buď platil cesty do Prahy, nebo jsem jezdil do tábora a čekal před branou, odkud jsme pak někam vyrazili společně. MUSLIM S NEOTŘELÝMI NÁZORY Jmenoval se Mohamed (domácky Hamud), měřil skoro dva metry, měl černé kratinké vlasy, mírně zahnutý a kulatý nos, dlouhatánské ruce s prsty klavíristy (jinak byl ale naprosto nemuzikální, zkoušel jsem ho naučit nějaké písně Jarka Nohavici, ale Hamud ze sebe nikdy nedokázal vyloudit jakoukoliv podobu melodie), bylo mu okolo třiceti; a stále se usmíval, navzdory všemu, čím procházel doma a čím jej sužoval náš stát. Hamud pocházel ze vzdělané rodiny. Otec studoval v Americe Autorka: Zdeňka Řezbová 14

16 PŘES HRANICE (ZÁKONA) psychologii a potom přednášel na Kábulské univerzitě, matka byla zapojena do mezinárodního programu na výchovu dětí v Afghánistánu, první bratr byl lékař, druhý právník politolog, sestra anglistka germanistka. On sám studoval do talibanské války práva. Veselé to ale v Afghánistánu moc nebylo. Otec byl v 80. letech zatčen příslušníky KGB a rodina ho už nikdy nespatřila, matka musela zaopatřit celou rodinu, Hamud sám v sedmnácti bojoval v občanské válce proti mudžahídům, kteří usilovali o moc. Zanedlouho přišel talibanský teror a celá Hamudova rodina, včetně bratranců, sestřenic, strýců a tet, utekla do Íránu a pak dále do Evropy, Hamud zůstal. Vždy mi říkal: Já jsem chtě nechtě patřil k tzv. elitě národa, musel jsem zůstat, kdo jiný by tam zůstal? Rolníci? Musel tam být někdo, kdo bude pomáhat v boji za svobodný Afghánistán, na kom potom bude, aby se chopil práce, kterou mohou dělat jen vysokoškoláci, cítil jsem velkou zodpovědnost, nemohl jsem odejít, ale svou rodinu jsem chápal. Byl v Afghánistánu dalších pět let, ale pak to už nevydržel: Když mne talibanci zavřeli na několik týdnů do jakéhosi sklepa a mučili mne, přetekl pohár. Rozhodl jsem se, že pojedu za svoji rodinou do Evropy. Následoval Teherán, Moskva, bohužel pak nikoliv Berlín či Stockholm, ale Praha, Vyšní Lhoty (přijímací středisko MV ČR pozn. red.), Bělá. Hamud byl inteligentní muž s citlivou duší. Byl velmi společenský, měl skvělý smysl pro humor a rychle se s kýmkoliv skamarádil. Oblíbil si jak Jarka Nohavicu, tak klasickou hudbu renesance a klasicismu, o níž říkal, že to je pro něj cizí, ale je to důležitá potrava pro duši. Dokázal přesně popisovat politické souvislosti války ve střední Asii, stejně jako dokázal krásně a na muslima neotřele hovořit o mezilidských vztazích. Ale nejen to, potkal jsem jen málo mužů, kteří by dokázali hovořit tak otevřeně a přirozeně o věcech citových, o svých partnerských vztazích tak, jak to dokázal Hamud. Často jsme samozřejmě hovořili o islámu a evropské kultuře a mne neustále udivovalo, jaké názory jakožto muslim zastával. Neměl rád jakékoliv veřejné projevy náboženství, vždy mu to zavánělo fundamentalismem. Dokonce nechodil ani do mešity, ačkoliv jsem mu říkal, že tam mám přátele. Byl přesvědčen, že náboženství není věc chození do mešity, ale toho, co člověk z víry vyvozuje pro svůj život. Kritizoval tradici zahalování žen do burek, odsuzoval Taliban, neměl rád jakékoliv proudy islámu, které vedly například k praktikování sebemrskačství nebo jinému ubližování sobě nebo druhým Hovořili jsme o mnohém, jen o válce jsem se bál mluvit, čas od času jsem se zeptal, ale to se vždy Hamud úplně změnil. Zvážněl, stáhl obočí, oči se mu skoro zkalily, jako by se těmi vzpomínkami stahovala a zatemňovala jeho duše. Nenáviděl válku a bylo mu zle, když musel říci: Válka je strašná, strašná věc, ale tehdy nebylo zbytí... Bylo mu sedmnáct a jezdil v tanku a v obrněném transportéru a střílel kalašnikovem. Vyprávěl o tom málo, ale věděl jsem, že je toho plný. Víš, odpovídal na jednu moji otázku Hamud, bylo strašné vidět napříkald rodinný dům, na který spadla bomba a přežil jen jedenáctiletý hoch, který pak vzal zbraň a šel mstít svoji rodinu... Nejhorší ale bylo vidět umírat své kamarády, viděl jsem nesčetněkrát, jak někoho roztrhla mina, ale když se kolem mne rozletělo maso mého kamaráda... nedopověděl a jeho obličej byl stažený hrůzou. Už jsem se pak nikdy na nic neptal, nemohl jsem. Nevěděl, co s těmi zážitky dělat, chtěl zapomenout a já mu nemohl pomoci......naposled jsme se viděli za jedné teplé jarní noci, byli jsme s přáteli v kině a já Hamuda doprovázel na autobus, ještě jsme rozebírali film a pak jsme viděli milenecký pár, mrholilo a oni se tiskli pod deštníkem a líbali se. Hamud říká: To je evropská láska u nás nic takového nejde, tam se všechno toto musí tajně vyprávěl, dlouho. Bylo pro mne pozoruhodné vidět náš svět jeho očima, chodit kolem koncertních sálů a slyšet, že v Afghánistánu už více než deset let nic takového není, jet vlakem a slyšet, že v Afghán-istánu vlaky nejsou, protože tam jsou jen hory, jít na výlet a slyšet, že na výlety se tam nechodí, protože jsou všude miny; vyprávěl o úctě, kterou chovají mladší ke starším, zakrýval si oči, když jsme procházeli kolem plakátů, na němž byla nahá žena Autorka: Zdeňka Řezbová Pro mne byla jeho přítomnost zde v mnohém obohacující, on ale za svou přítomnost v ČR tvrdě pykal. Dennodenně seděl v táboře a čekal na rozsudek MV ČR. První negativ přišel brzy, druhý za pár měsíců. Psalo se v něm, že žalobce (tedy Hamud) nemá důvod zde dále setrvávat. Válka skončila, byla vydána nová ústava, je vyhlášena rovnost žen a mužů atd. Ano, jenomže jeho osobní situace je komplikovanější: celá rodina je v Evropě, situaci doma považuje za nebezpečnou (Ten, kdo sleduje relevantní informační zdroje, se nediví.), bohužel podle pravidel EU nesmí požádat o azyl v žádné další členské zemi. Co teď? VRÁTIT SE ZPĚT DO VLASTI NEBO SE POKUSIT O PŘEKROČENÍ HRANIC? Podává tedy kasační stížnost, poslední možnost odvolání, která jistě nedopadne jinak, ale alespoň prodlouží pobyt v ČR. Den na to je však vyloučen z tábora a hledá bydlení, píše mi SMS, hledáme s přáteli ubytovnu, tam ho však nepřijímají, protože nemá ještě vyřízené doklady. Přespáváme společně v bytě u kamarádky, přemýšlíme o práci, o bydlení ptám se Hamuda, jestli tu chce opravdu zůstat. Po pravdě řečeno, říká po chvíli váhání, bych rád odjel za mamkou a bratrem do Švédska, musím ale sehnat převaděče, který mi pomůže přes hranice. Sám to nezvládnu, neznám to tady... Po těchto slovech mne zamrazilo. Mlčel jsem, blesklo mi cosi hlavou, zahnal jsem to, ale pak jsem řekl: Já Tě převedu, znám pohraničí, narodil jsem se tady. Nevěřícně, ale s nadějí se na mne podíval: To nejde, mohl bys mít problémy. Byl jsem už rozhodnut: To mi je jedno, pokud se náš stát chová takhle, nedá se nic jiného dělat. Pojď, ukážu Ti mapu a místo, kde chodím přes hranice já. Je tam stezka lesní zvěře, moc lidí tam nechodí. Následují tři dny příprav, Mohamed volá bratrovi i matce, nevěří mu, ani on tomu moc nevěří Sedíme hodiny nad českou a německou mapou, hledáme spoje atd. V posledním dni jdeme ještě na koncert, já jdu ještě do školy, ale nemohu nikomu nic říci, nic nesmím riskovat. Je mi líto, když se loučíme s přáteli a oni Hamudovi říkají měj se pěkně a uvidíme se, a já vím, že už se neuvidí, ale nedá se nic dělat. Sháním ještě teplé oblečení do lesa, kdyby Hamud musel strávit noc v lese. V pátek odpoledne vyrážíme. Není sezóna, takže turistů moc nebude. Čím více se ale vzdalujeme Praze, tím více na Hamuda všichni zírají. Myslím, že v těch nejmenších vesničkách nikdy nikdo cizince Hamudova typu neviděl. Je to trochu nepříjemné, protože vzbuzujeme pozornost. Mizíme v lese, jdeme dlouho, začíná se smrákat, nikde nikdo, až téměř u hranic mladý pár, který na nás vyděšeně kouká, jsou jim vidět otazníky v očích kam jdou, už bude tma a cesta rozhodně do civilizace nevede. Přicházíme na místo starého hradu, je tam jakýsi člověk. To je průšvih, nesmí nás vidět, mohlo by se vše zkazit. Sedíme schovaní za hradbami, kde si musíme vše ještě jednou zopakovat, protože teď už nebudeme mluvit... PARTYZÁNI NEBO VYPLAŠENÍ ZAJÍCI? Za ty tři dny jsem si to celé představoval snad tisíckrát, bavila mne představa, že někoho převádím přes hranice, připadal jsem si jak partyzán. To, co jsem si představoval, byly dobrodružné scény, plné napětí, dojemné scény loučení a mnoho jiného, rozhodně 15

17 MEZI PARAGRAFY jsem si ale nepředstavil, jak to reálně bude vypadat....řekl jsem Hamudovi, ať si ještě jednou prohlédne mapu, že jdu na obhlídku okolí a za patnáct minut se vrátím. Vrátil jsem se a Hamud měl vytřeštěné oči jako malý kluk. Ten ohromný chlap se třásl po celém těle, uviděl jsem hrůzu a milión otazníků v jeho očích: Co bude? ptaly se jeho černé oči. Rozbušilo se mi srdce, teprve teď mi začalo docházet, do čeho jsme se pustili, chci se vrátit, ale nejde to. Začínám být nervózní, je mi zle, ale snažím se na sobě nenechat nic znát, nic si nepřipouštím. Sedíme a ještě chvíli vyčkáváme, zda ten muž odejde. Hamud se modlí, šeptá tiše a úpěnlivě perské modlitby. Vzývá Alláha. Taky se chci obrátit k nějakému bohu, ale nemohu, sílu mi dodává jen to, že věřím, že to celé je správně, nic víc. Jdeme, řekl jsem rozhodně. Hamud se třese, vstává a následuje mne, šeptá perské modlitby a opakuje přesně každý můj pohyb. Krčíme se za stromy a nasloucháme každému zvuku, svah, po kterém jdeme má sklon bezmála 80, každý sesuv hlíny, každé skutálení kamínku je jako hromobití. Každý pták, který zpívá, je jako siréna. Míříme k řece, za níž je Německo a naděje, že se Hamud dostane k příbuzným. Otáčím se, vidím nepopsatelně vyplašeného Hamuda, stojí a nejde dál. Mračím se, mávám na něj, aby šel, stojí, krčí se k zemi, vypadá to, jakoby někoho viděl, nechápu, co se stalo, ukazuje se ale, že má jen strach, nepopsatelný strach. Slyším jen náš dech a slova modlitby. Průšvih, na druhé straně řeky jsou ovce, co teď, Hamud je zděšený ještě víc, nedá se nic dělat musím se jít podívat, zda tam někdo není, Hamud sedí za stromem, já se plížím k řece, nikde nikdo, ovce jsou jen v narychlo udělané ohradě a nikdo tam není. Nemůžeme čekat, bude noc a majitel by mohl přijít, musíme okamžitě jít dál a kousek od ohrady překročit řeku. Tisíc tepů za minutu, horečnaté vzývání Alláha a dvacet metrů od nás Německo, nic víc neexistuje. Teď a nebo nikdy, říkám Hamudovi. Objímáme se a líbáme. Poslední modlitba, Hamud váhá a já jsem čím dál nervóznější, neboť setrvávání tak blízko hranic je nebezpečné. Hamud sundává rifle a boty, ještě se mne ptá, kde je cesta, nevím, proč ji nevidí, je od nás asi 20 metrů, neustále se ptá, kde je cesta, začínám být rozčilený, každá vteřina je jako hodina. Hamud vypadá zoufale, říkám mu: Jdi!. Hamud vchází do vody, za minutu je na druhé straně, škrábe se na břeh, třikrát spadne a pak utíká do lesa. Chci zakřičet, že ne do lesa, ale nemohu, v tom stresu prostě přeběhl cestu, šel úplně jinam. Otáčí se, kroutím rukama a ukazuji, kam má jít, nejde sice po cestě, ale jde alespoň správným směrem... mizí v lese. Navždy. Vůbec to nevypadalo dobrodružně, ten obraz dlouhého vystrašeného Hamuda v trenkách, jak se škrábe na břeh, byl spíš tragikomický, bylo to titěrné a já si vůbec nepřipadal jako partyzán, ale jako nicotný, malý a nešťastný tvor. Kamarád odešel, je ve stresu a já mám strach, že se ztratí. Přemýšlím, že bych šel za ním, ale nejde to. V tu chvíli mi ještě nedocházelo, co se stalo, nedocházelo mi, že už se nikdy neuvidíme, nedocházelo mi, že Hamud je ve stresu a že se vůbec nebude chovat přirozeně a že tím bude nápadný, nedocházelo mi, že jsem do německého lesa poslal někoho, s kým jsme se za posledních pár hodin nesmírně sblížili, kdo se stal za těch několik napjatých hodin mým přítelem... neodcházelo mi nic, všechno je to trochu nad moji hlavu, proč se svět chová tak, že se lidé dostávají do takových situací? Nechápu to, celému tomu nerozumím, umím to odvyprávět, ale nechápu to....mladík kroutil hlavou a to, co mu nedocházelo tam dole v lese, mu evidentně docházelo až teď, třeštil oči před sebe a opakoval, že nic nechápe. Najednou se podíval na hodinky, byly tři hodiny ráno, zvedl se, omluvil se, zaplatil a zmizel. Nešel jsem za ním, neptal jsem se ho na nic. Mladík, o kterém jsem věděl jen to, že studuje nějakou školu v Praze a že se narodil v pohraničí, odešel a já už ho nikdy neviděl. Dopil jsem a vyšel jsem ven, venku šuměl les, který v sobě ukrýval čin starý jen několik hodin; byl to čin hodný obdivu, nebo trestu? Viktor Jadrný Autor studuje UK Český cizinecký zákon v proměnách měsíců Ilustrační foto. Zdroj: internet Každý čtenář bude asi bez okolků souhlasit s tím, že zákon o pobytu cizinců na území České republiky, tzv. cizinecký zákon významným způsobem ovlivňuje život zhruba cizinců, kteří jsou v ČR hlášeni. Já bych ovšem považoval za nutné toto tvrzení značně upřesnit, takže se z něj skoro ztratí jeho původní význam. Ne všechny cizince ovlivňuje cizinecký zákon zásadním způsobem, některých z našich cizinců se tento zákon týká mnohem méně než jiných; Slovák, který má trvalý pobyt, tedy nejvyšší a právně nejstabilnější typ pobytu, sleduje zákon mnohem méně než ukrajinský dělník pracující na živnostenský list, jenž si každý rok svůj pobyt prodlužuje. Na druhou stranu zasahuje cizinecký zákon do života i mnoha jiným lidem: nelegálním cizincům, jejichž počet nikdo nezná a znalí lidé je odhadují na statisíce, členům rodin cizinců, zaměstnavatelům, kteří dávají cizincům práci, státním úředníkům a dalším pracovníkům, kteří s cizinci přicházejí do styku při své práci anebo se jim snaží pomáhat, a jiným. Týkat se může začít každého z nás; stačí se třeba jen zamilovat do Ukrajinky nebo do Vietnamce a člověk se pak rychle naučí výrazy jako prostředky k pobytu (částka, kterou musí cizinec ukázat před získáním nebo prodloužením pobytu), účel pobytu, zajištění ubytování (papír od majitele nemovitosti, že se tam smí cizinec přihlásit) aj. Vzhledem k tomu, o jak významný zákon se jedná, je pozornost věnovaná cizineckému zákonu překvapivě malá. Advokáti jej zkrátka neznají a nepoužívají, pro poslance je příliš složitý, pro nevládní organizace je stále ve stínu svého emotivnějšího dvojčátka, zákona azylového, pro veřejnost je příliš nudný. A i pro samotné cizince a příslušníky cizinecké policie, tedy pro jeho každodenní uživatele, má v současnosti jednu negativní vlastnost, která jej odcizuje i jim. Neustále se mění. Nejedná se ale o změny kosmetické, legislativně technické nebo o neustálé měnění způsobu, jak a kdy má cizinec prokazovat své zdravotní pojištění (za 5 let již třetí zásadní změna). Jedná se o řadu dlouhých, do hloubky jdoucích novel, které měnily a vkládaly desítky paragrafů do původně 184 paragrafů dlouhého legislativního textu. V říjnu a listopadu 2005 jsme prožívali zvláštní situaci, kdy ještě platila jedna verze zákona, která je ovšem podstatně měněna zákonem schváleným parlamentem pod sněmovním tiskem 916 v září, která začala platit na konci listopadu. Současně je v Poslanecké sněmovně i další ohromná novela, která by podle požadavků EU měla platit od ledna 2006 a kterou je zatím možno označovat opět jen číslem sněmovního tisku Při poskytování právního poradenství je tedy nutno kombinovat 1) 3 různé verze zákonů, 2) dobu, kdy cizinec provede určitý právní úkon, 3) Evropskou unií 16

18 přikázaná platnost jednotlivých novel a 4) odhad politické situace v parlamentu a její vliv na rychlost přijetí novely a na její detailní podobu. Tato situace je způsobena především Evropskou unií a způsobem, jakým ČR evropské směrnice implementuje. EU se rozhodla již v roce 1997 v tzv. Amsterdamské smlouvě, že se rozhodování v řadě otázek migrace přenese do Bruselu a od podzimu 1999 se již aktivně pracuje na harmonizaci mnoha předpisů v oblasti cizineckého práva. Výstupy tohoto procesu jsou pak jednotlivá nařízení či spíše směrnice, které musí členské státy, tedy i ČR do stanoveného data implementovat, tedy promítnout do svého vnitrostátního předpisu, konkrétně do cizineckého zákona nebo do jiného předpisu. Některé evropské normy se týkají ryze administrativně technických záležitostí, např. formátu víz, ale pro cizince jsou významnější směrnice, které jim přiznávají vůči státu některá práva. Nejvýznamnějšími aktuálně platnými směrnicemi je směrnice č. 2003/86/ES o právu na slučování rodin, což je právo cizince přivést si do České republiky své rodinné příslušníky, dále směrnice 2003/109/ES o dlouhodobě pobývajících rezidentech, která garantuje cizincům žijícím 5 let na území EU určitá práva odpovídající většinou českému trvalému pobytu a nakonec směrnice č. 2004/38/ES o volném pohybu občanů EU, která stanoví detailně, co volný pohyb konkrétně znamená a jaká má občan Unie přesně práva. Mnoho západoevropských států přiznávalo již dříve cizincům poměrně hodně práv a evropská harmonizace neměla za cíl zvyšovat práva cizinců, nýbrž stanovit určitý společný minimální standard. V řadě států požívají cizinci více práv, než jim přiznávají směrnice. V České republice ovšem byla práva cizinců nastavena na tak nízké úrovni, že každá z těchto směrnic znamená naprosté novum a je ji tedy potřeba zcela převzít. Ministerstvo vnitra navíc vždy čekalo až na definitivní schválení a publikování dané směrnice a pak se jí teprve začalo zabývat, což mohlo být vzhledem k dlouhému legislativnímu procesu (připomínkové řízení v rámci resortu vnitra, pak v rámci všech ministerstev, pak teprve parlament) téměř pozdě. A navíc, jak jsou směrnice schvalovány postupně, tak postupně i předkládá ministerstvo jednotlivé novely. Hlavní zákonodárná činnost ministerstva vnitra spočívá již dnes v přejímání evropských směrnic. Vlastní tvorba cizineckých předpisů se z velké části přenesla do Bruselu a Češi jen roubují jednotlivé směrnice na stále osekávaný kmen zákona, jehož schválení tenkrát v listopadu roku 1999 znamenalo pro přísnost zákona a opomenutí přechodných ustanovení pro mnoho cizinců katastrofu; až z nich spadlo přímo v důsledku jeho náhlého schválení do ilegality. Dnes přichází z Bruselu pro cizince samá zlepšení 1 : od letoška bude mít cizinec nárok na to, aby i jeho manželka a děti a nemocní rodiče získali v ČR pobyt, někteří z těchto rodinných příslušníků budou smět i pracovat, doba čekání na trvalý pobyt se od příštího roku (mělo by to být už od 23.ledna 2006!!) zkrátí z 10 na 5 let, o trvalý pobyt již nebude možno přijít jen proto, že člověk přijde o byt nebo že nemá peníze, ale jen pokud spáchá něco proti veřejnému pořádku, oběti obchodu s lidmi už nebudou vyhošťovány, ale udělí se jim tzv. Ilustrační foto. Zdroj: internet strpění, pokud budou spolupracovat s policií, občané jiných států EU budou smět pobývat kdekoli v Unii i déle než 3 měsíce bez jakéhokoli ohlášení aj. Nepřehledný způsob implementačních novelizací může ovšem tento vývoj značně zatemnit a zkomplikovat. Pavel Čižinský Pracovník Poradny pro občanství, občanská a lidská práva. 1 Z Bruselu ovšem mohou přicházet a přichází i zpřísňující, ba negativní věci. Propojení jednotlivých informačních systémů bude zřejmě znamenat, že pokud se Čech popere v Řecku na pláži a bude vyhoštěn, bude jeho zákaz pobytu platit pro všechny země EU, takže se nepodívá ani na Slovensko. Náš navrhovaný trestní zákoník hodlá kriminalizovat každého, kdo pomáhá nelegálním cizincům, což ovšem pouze, pokud se tak děje za úplatu rovněž požaduje EU. Nedávno mě vyděsilo, že EU požaduje kriminalizaci každé osoby, která pomáhá nelegálním migrantům. Nejdůležitější je tedy nepovažovat heslo chce to Evropská unie za absolutní argument, nýbrž kriticky zkoumat, na čem se EU usnese, a snažit se její rozhodování ovlivnit. Anketa část třetí 1. Myslíte si, že je udržitelná vize tolerantní, multikulturní společnosti? Když vezmeme v úvahu události, které proběhly na sklonku roku 2004 v Nizozemí, v zemi, která byla vždy dávána za vzor poklidného soužití rozličných kultur, etnik a náboženství, kde podle Vás leží hranice tolerance? 2. Měla by, podle Vašeho názoru, Evropa přijímat více uprchlíků? 3. Co si myslíte o návrhu, který nedávno proběhl médii, že by Evropská unie měla zřídit sběrné tábory pro uprchlíky, a to mimo její území mluvilo se zejména o Libyi, Tunisku, Maroku a Alžírsku? Ing. Věra Roubalová Sociální pracovnice v Poradně pro uprchlíky 1. Myslím, že jde o dlouhodobý proces. Multikulturní společnost tu je a její popírání a restrikce vůči ní k ničemu nevedou, naopak budí odpor. Jde o to hledat a nacházet věci a témata spojující, mluvit o nich otevřeně a nahlas v celé společnosti. Uvědomit si, že to je téma nás všech, a zdůrazňovat možnosti obohacení naší společnosti. 2. Myslím, že mnohem lepší politika je účinně pomáhat zemím, odkud uprchlíci přicházejí. Jde o podporu n...konkrétních projektů které vedou nejen ke zmenšení bídy, ale hlavně se řídí oním známým je lepší naučit 17

19 ODJINUD rybařit než dát rybu. A v případě nutnosti volit i vojenský zásah proti diktaturám, které plodí miliony uprchlíků, lidí, kteří by jinak chtěli zůstat doma. 3. Myslím, že takový návrh je selháním civilizované Evropy i principu solidarity. Jana Hybášková Poslankyně Evropského parlamentu 1. Tolerance je etický pojem, který si každý jedinec může vykládat různě. Rozdílný výklad tolerance najdete uvnitř nejužších rodin, mezi sourozenci. Myslím, že v současnosti nejde až tak o toleranci. Domnívám se, že klíčová je vláda zákona. Je-li ve všech evropských ústavách a ústavních systémech jasně zakotvena protizákonnost rasové nesnášenlivosti, útoky na osoby odlišného etnického, rasového, jazykového, kulturního původu, je-li nezákonná jejich jakákoli diskriminace, je-li jasně uzákoněna rovnost odlišných před zákonem, musíme tento zákon dodržovat. Není možné připustit jeho dvojí výklad, dvojí standard. Bohužel, v islámských komunitách, ve stovkách mešit v Evropě tomu tak je. Je záměrně manipulován Korán, jsou záměrně spojovány nesouvisející verše, je útočeno nikoliv proti křesťanům, ale bezvěrcům. Bohužel kontrola mešit je z hlediska tradice kultury evropské civilizace téměř nemožná, ihned se spojí s tradicí bolševismu nebo inkvizice. Islámští radikální duchovní této situace zneužívají a mnohdy v evropských mešitách a tedy evropským komunitám muslimů káží, co by ani v arabském světě nedokázali. Jde tedy nejprve o dodržení základních zákonných norem, až poté o etickou toleranci. Věřím, že nejen pořádek, ale i jasné zákonné vymezení dělají přátele. Mimochodem práv na zákonném modelu byl vystaven osmanský model milletu soužití komunit v rámci jednoho města, který po staletí velmi dobře fungoval například v Sarajevu. Nejde o toleranci jde o zákon. 2. Nejde o to, zda by měla, či nikoliv. Jednoznačně, kvůli stárnutí populace, demografickým změnám, nedostatku pracovní síly bude muset. Proto je velmi důležité přesně analyzovat chyby minulosti, především nedůslednou a vykořisťovatelskou migrační politiku a začít urychleně, což se již děje, a alespoň máme politickou vůli pracovat na konceptu inteligentní migrace a ne Ceuty, Neplily a Lampedusy. Klíčem je zabránit ghetoizaci, postupovat cestou plné inklusi uprchlíků. 3. Velmi tvrdě jsem již několikrát měla možnost k tématu mluvit, i na plenárním zasedání EP a vystoupit jednoznačně proti uvedenému. Naopak, je nutné hovořit o inklusi společný jazyk, znalost evropské kultury, tradice, positivní vztah k ní, chuť participovat na evropském životě a evropských hodnotách, chuť být Evropanem, to je to, co bychom měli v uprchlících pěstovat, a ne sběrné tábory. Migrace v Tádžikistánu Současný sociálně-ekonomický obraz Tádžikistánu si nelze představit bez zahraniční pracovní migrace. Stala se největším sociálním jevem v době vstupu země do 21. století. Pracovní migrace do zahraničí se stala faktorem, který má rozhodující vliv na systém životního zabezpečení v podstatě drtivé většiny rodin v Tádžikistánu. Přitom jsou velmi vážně citelné jak kladné, tak záporné následky tohoto jevu. Třebaže v Tádžikistánu lze pozorovat i aktivizaci jiných aspektů migračních procesů, takových, jako je vnitřní migrace vesnického obyvatelstva do městských sídlišť, meziregionální migrace, dobrovolné přesídlování z horských, hustě obydlených regionů do údolní oblasti země, plánovité přesídlování z exogenních území do bezpečných míst, objem těchto procesů se nemůže nikterak rovnat pracovní migraci obyvatelstva země do zahraničí. Zahraniční pracovní migrace jakožto velký sociální jev začala v roce I když v Tádžikistánu zatím není vytvořen systém plnohodnotné evidence tohoto procesu, přesto podle výsledků několikanásobných výzkumů, které provádělo Ministerstvo práce a sociálních věcí Republiky Tádžikistán v letech 2001 až 2003, každoročně za výdělkem vyjíždí tisíc pracovních migrantů, což tvoří něco přes 7 % práceschopného obyvatelstva země. Více než 90 % z nich odjíždí pracovat do Ruské federace. Toto číslo je potvrzeno výsledky sčítání lidu z roku 2000 a také objemem prodeje jízdenek na všechny typy dopravy železniční, letecké a autodopravy, který každoročně zveřejňuje Ministerstvo dopravy Republiky Tádžikistán. Podle údajů rozsáhlého výzkumu domácností v republice Tádžikistán k 1. srpnu 2003 činil počet pracovních migrantů nacházejících se v zahraničí 347 tisíc lidí. Z tohoto množství tvoří více než polovinu mládež ve věku let a % ženy. Podle údajů Státní migrační služby, podle výsledků zpracování migračních map, za rok 2004 vycestovalo s cílem nalezení práce více než 420 tisíc lidí. Každoročně prováděné výzkumy odhalily řadu tendencí. V první řadě růst počtu mladých lidí mezi migranty, kteří nemají pracovní návyky nebo odbornou způsobilost vyžadovanou Portréty a hesla tádžického prezidenta Imomali Rachmonova tvoří běžnou výzdobu měst - Chodžent (bývalý Leninabad). Foto: Milan Štefanec 18

20 ODJINUD zahraničním trhem. Dokonce i přes výskyt praktických pracovních zkušeností v tom či onom oboru je vysoký podíl mladých lidí, kteří nemají žádné doklady potvrzující existenci kvalifikace. Lze pozorovat pozvolný růst počtu žen mezi pracovními migranty. Celkově má pracovní migrace sezónní charakter, což znamená, že vrchol výjezdů připadá na období jaro-léto a návraty lze pozorovat na podzim a v zimě. Zároveň roste v posledních letech podíl osob, které zůstávají kvůli výdělku více než rok. Na základě toho stát podnikl zásadní kroky v oblasti vytvoření normativně právní základny, která by řídila migrační procesy celkově, stejně jako pracovní migraci konkrétně, a v roce 1998 přijímá Koncepci Státní migrační politiky Republiky Tádžikistán. Od roku 1999 platí Zákon Republiky Tádžikistán O migraci a v roce 2002 do něj byly zaneseny změny formou zařazení zvláštních článků řídících vnější pracovní migraci. V roce 2001 byl přijat Výnos prezidenta Republiky Tádžikistán O zesílení boje s nezákonnou migrací v Republice Tádžikistán, byl určen postup pro vydání povolení (oprávnění) na zařazení do pracovní činnosti občanům Republiky Tádžikistán do zahraničí a přilákání zahraniční pracovní síly do Republiky Tádžikistán. Vláda Republiky Tádžikistán v roce 2001 schválila Koncepci pracovní migrace občanů Republiky Tádžikistán do zahraničí. V souladu s danou Koncepcí je základním cílem státní politiky v oblasti pracovní migrace do zahraničí sociálně-právní ochrana občanů Republiky Tádžikistán, kteří pracují dočasně v zahraničí, řízení migračních proudů, zamezení nelegální migrace a posílení zákonnosti migračního procesu. Prioritou je formování systému péče o pracovní migraci prostřednictvím vytvoření příznivých podmínek pro rozvoj sítě soukromých zprostředkovatel- Člověk v tísni na Srí Lance ských firem. Nehledě na přijímaná opatření existuje v oblasti regulování migrace množství problémů. Život tádžické pracovní migrace v cizině je těžký. Migranti jsou ochotni vykonávat jakoukoli práci jen aby se neocitli mezi vyhoštěnými osobami. Přibližně pouze % migrantů pracuje legálně a prošli všemi registračními procedurami. Často lidé vyjíždějí, aniž by měli v rukou smlouvu či alespoň adresu pracovního místa. Neznalost jazyka, profesní nevzdělanost a neznalost norem etického chování v zemi, kde jsou pracovně zařazeni, způsobují to, že se migranti z Tádžikistánu stávají oběťmi nelegálních zprostředkovatelů nejrůznějšího druhu i nepoctivých zaměstnavatelů. V Republice Tádžikistán se řada mezinárodních a nevládních organizací (Mezinárodní organizace pro migraci, OBSE, Open Society Fund ad.) aktivně zabývá otázkami právní osvěty migrantů. Tato práce je organizována prostřednictvím vydávání různých informačních prospektů, brožur, tedy tiskové produkce. Průzkumy však ukazují, že každý rok roste mezi migranty počet osob, který neumí číst a používat tiskoviny. Roste podíl osob, které neumí ruský jazyk, mají naprosto jinou men- Většinu území Tádžikistánu (93 %) tvoří hory, jen 7 % půdy je využíváno pro zemědělství. Okolo 80 % obyvatel žije pod hranicí chudoby. Foto: Milan Štefanec talitu, odlišnou od mentality obyvatele městských sídlišť. Právě tito lidé jsou vystaveni nucené práci a obchodu s lidmi. Závěry nejrůznějších expertů svědčí o tom, že pouhé informování o právních otázkách formou vydávání a šíření tiskovin je nedostatečné a nemá kýžený efekt. Je nutné vzít v úvahu společensky zažitou praxi vizuálních akcí a informativní produkce, kterou je možné vidět nebo slyšet. Každý rok je mezi migranty pozorován růst rozrůznění, co se týče profesionality. Zkušení migranti profesionálové prakticky nepotřebují žádnou vedlejší pomoc, avšak zajímají se o novinky, o změny v procedurálních a právních otázkách. Více než 35 % migrantů je nezkušených a právě oni jsou ve velké míře potenciálními oběťmi nucené práce, nejrůznějšího vydírání a dalších nepříjemností. V této kategorii bude třeba dělat účinná preventivní a předběžná opatření. Je důležité vytvořit mezi migranty pocit vlastní důstojnosti a národní sounáležitosti jako prostředky proti hierarchickému rozdělení, které mezi nimi vládne. Dosavadní zaměření státu na rozvoj soukromých firem zprostředkujících zaměstnání zatím nepřináší výrazný efekt. Příčinou je jejich nízká profesionální úroveň a v důsledku toho nízká kvalita služeb. Kromě toho neexistuje jak v Tádžikistánu, tak v Rusku infrastruktura legální péče o migranty. Vznikla tedy naléhavá potřeba zformovat moderní systém péče o potenciální migranty napojený na mezinárodní trh práce. V migrační službě není vytvořen technický a odborný potenciál k řešení těchto problémů. Špatné je to, že společnost celkově zůstává lhostejná k budoucímu osudu svých spoluobčanů jakožto potenciálních migrantů. Ačkoli se ve státě i na úrovni vlády, státních orgánů i v tisku i na straně veřejnosti mnoho mluví o pracovní migraci o jejích negativních následcích, o případech zneužití a podvodu, o sociální nechráněnosti migrantů a jiných problémech, celkově se politika regulování migračních procesů nestala věcí celonárodní. Ve společnosti vznikl stereotyp, že řešení problémů migrantů je pouze starostí státu. Místní správa, orgány místní samosprávy, komunita, dokonce i členové rodiny migranta nemají vyjasněnou svou roli v procesu výchovy a přípravy budoucího pracovního migranta. Tádžikistán se nachází v počátečním stádiu formování efektivního systému regulování migračních procesů a třebaže se učí ze zkušeností druhých státu v řešení uvedených problémů, je třeba ještě mnohé udělat, aby bylo dostiženo pozitivního výsledku. Samozřejmě by bylo vhodné, kdyby světové společenství, mezinárodní organizace a instituce zabývající se studiem obecných problémů migrace poskytly účinnou pomoc při vypracování celkové koncepce regulování otázek pracovní migrace v Tádžikistánu, na jejichž realizování jsou připraveny místní nevládní organizace. Text zpracován Asociací absolventů programů výměny studentů USA a Tádžikistánu TadžAl a Projektem Mezinárodní organizace práce v Republice Tádžikistán. 19

Sdružení Linka bezpečí Linka Vzkaz domů

Sdružení Linka bezpečí Linka Vzkaz domů Vyšší odborná škola pedagogická a sociální, Evropská 33, Praha 6 Předmět: Management Sdružení Linka bezpečí Linka Vzkaz domů 15. listopadu 2005 Kulíková Daniela 2A SOP Molková Michaela Nováková Daniela

Více

Výběr z nových knih 11/2007 psychologie

Výběr z nových knih 11/2007 psychologie Výběr z nových knih 11/2007 psychologie 1. Mé dítě si věří. / Anne Bacus-Lindroth. -- Vyd. 1. Praha: Portál 2007. 159 s. -- cze. ISBN 978-80-7367-296-6 dítě; výchova dítěte; strach; úzkost; sebedůvěra;

Více

Terapie dospělých osob s AS a VFA Poradenství pro blízké osoby dětí s AS a VFA

Terapie dospělých osob s AS a VFA Poradenství pro blízké osoby dětí s AS a VFA Terapie dospělých osob s AS a VFA Poradenství pro blízké osoby dětí s AS a VFA Roman Pešek Asociace pomáhající lidem s autismem, APLA Praha, Střední Čechy Terapeutické a sociálně rehabilitační středisko

Více

InBáze Berkat, o.s. programy organizace

InBáze Berkat, o.s. programy organizace InBáze Berkat, o.s. programy organizace Činnost kulturních mediátorů Mgr. Eva Dohnalová Vedoucí sociálního oddělení dohnalová@inbaze.cz www.inbaze.cz Informace o organizaci Vznik 2001 pod názvem Občanské

Více

Zpráva o zájemci o pěstounství. Část E Hodnocení způsobilosti

Zpráva o zájemci o pěstounství. Část E Hodnocení způsobilosti Zpráva o zájemci o pěstounství Tento materiál vznikl v Amalthea o. s. z podkladů organizace British Association for Adoption & Fostering (2008) v rámci spolupráce s Pardubickým krajem, Nadací LUMOS, Centrem

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Specifika psychoterapeutické podpory osob se zdravot. postižením a osob pečujících. Kateřina Ožanová Pracujeme společně 2015

Specifika psychoterapeutické podpory osob se zdravot. postižením a osob pečujících. Kateřina Ožanová Pracujeme společně 2015 Specifika psychoterapeutické podpory osob se zdravot. postižením a osob pečujících Kateřina Ožanová Pracujeme společně 2015 Představení Klinická psycholožka a psychoterapeutka v psychiatricko-psychologické

Více

MUŽSKÁ SKUPINA V TK JAKO TERAPEUTICKÝ PROSTŘEDEK

MUŽSKÁ SKUPINA V TK JAKO TERAPEUTICKÝ PROSTŘEDEK MUŽSKÁ SKUPINA V TK JAKO TERAPEUTICKÝ PROSTŘEDEK Pavel Hrbáč TK WHITE LIGHT I. DOSAVADNÍ ZKUŠENOST S MUŽSKÝMI SKUPINAMI V TK WHITE LIGHT I. Několikaletá existence nepravidelných dělených skupin, uskutečňovány

Více

Právo na život v komunitě je jednou z klíčových podmínek občanství. Chceme upozornit na důležitost občanství. Mnoho lidí toto právo nemá možnost

Právo na život v komunitě je jednou z klíčových podmínek občanství. Chceme upozornit na důležitost občanství. Mnoho lidí toto právo nemá možnost Právo na život v komunitě je jednou z klíčových podmínek občanství. Chceme upozornit na důležitost občanství. Mnoho lidí toto právo nemá možnost naplnit. Politici, úředníci a často ani poskytovatelé sociálních

Více

Etický kodex sociálních pracovníků

Etický kodex sociálních pracovníků Etický kodex sociálních pracovníků 1. Etické zásady Sociální práce je založena na hodnotách demokracie, lidských práv a sociální spravedlnosti. Sociální pracovníci proto dbají na dodržování lidských práv

Více

Výchova k občanství - Prima

Výchova k občanství - Prima - Prima Výchova k občanství Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence občanská Kompetence sociální a personální Kompetence k učení Kompetence pracovní

Více

Projekt iyouth Modely integrace a prevence sociálního vyloučení: podpora migrantské mládeže

Projekt iyouth Modely integrace a prevence sociálního vyloučení: podpora migrantské mládeže Projekt iyouth Modely integrace a prevence sociálního vyloučení: podpora migrantské mládeže Partneři projektu iyouth Koordinátor evropského projektu IOM International Organization for Migration (Mezinárodní

Více

ZÁKLADNÍ KROKY K INTEGRACI CIZINCŮ

ZÁKLADNÍ KROKY K INTEGRACI CIZINCŮ ZÁKLADNÍ KROKY K INTEGRACI CIZINCŮ PORADNA PRO INTEGRACI Poradna pro integraci, občanské sdružení již 11 let pomáhá uprchlíkům s přiznaným azylem a dalším cizincům, kteří na území ČR dlouhodobě žijí, s

Více

Kampaň proti rasismu a násilí z nenávisti. Realizuje Agentura pro sociální začleňování, Úřad vlády ČR

Kampaň proti rasismu a násilí z nenávisti. Realizuje Agentura pro sociální začleňování, Úřad vlády ČR Kampaň proti rasismu a násilí z nenávisti Realizuje Agentura pro sociální začleňování, Úřad vlády ČR Násilí z nenávisti Jednání motivované předsudky nebo nenávistí namířené proti osobě, skupinám, jejich

Více

Být člověkem před zákonem

Být člověkem před zákonem Vaše občanská práva Být člověkem před zákonem Inclusion Europe Zpráva Inclusion Europe společně se svými 49 členskými organizacemi v 36 zemích usiluje o odstranění diskrimance : Anglie Belgie Bulharsko

Více

VEŘEJNÉ KNIHOVNY: tradiční místa občanského vzdělávání Jak využít tradici pro dnešní výzvy?

VEŘEJNÉ KNIHOVNY: tradiční místa občanského vzdělávání Jak využít tradici pro dnešní výzvy? VEŘEJNÉ KNIHOVNY: tradiční místa občanského vzdělávání Jak využít tradici pro dnešní výzvy? KONFERENCE KNIHOVNY SOUČASNOSTI 2012 Pardubice, 13.9.2012 Mgr. Petr Čáp Občanské vzdělávání Demokracie se opírá

Více

ÚVODNÍ SLOVO. Milí přátelé,

ÚVODNÍ SLOVO. Milí přátelé, ÚVODNÍ SLOVO Milí přátelé, rok 2013 se staví jako první a odvážný rok do řady našich plánů. Misericordia o.p.s. zahájila svou činnost a pomalu se rozhlíží jako dítě, které právě objevilo něco nového. Stejně

Více

May 30, 2013. VY_52_INOVACE_21.notebook. Pobyt cizinců. SOŠ InterDACT s.r.o. Bc. Vébrová Ilona

May 30, 2013. VY_52_INOVACE_21.notebook. Pobyt cizinců. SOŠ InterDACT s.r.o. Bc. Vébrová Ilona Pobyt cizinců SOŠ InterDACT s.r.o. Bc. Vébrová Ilona 1 Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek SOŠ InterDact s.r.o. Most Bc. Ilona Vébrová V/2_Inovace a zkvalitněnívýuky

Více

Cizinec, který vstupuje na území České republiky s úmyslem požádat o azyl, musí

Cizinec, který vstupuje na území České republiky s úmyslem požádat o azyl, musí Cizinec, který vstupuje na území České republiky s úmyslem požádat o azyl, musí svůj záměr sdělit policii, což může učinit na hraničním přechodu. Samotná azylová procedura začíná podáním návrhu na zahájení

Více

Poděkování 7 Co jsme se dozvěděli z odpovědí 10 000 mužů 8

Poděkování 7 Co jsme se dozvěděli z odpovědí 10 000 mužů 8 Obsah OBSAH Poděkování 7 Co jsme se dozvěděli z odpovědí 10 000 mužů 8 Proděláváte syndrom mrzutého muže? 10 Zažíváte mužskou depresi? 10 Jak používat tuto knihu 11 Část 1: Problém 12 Kapitola 1: Syndrom

Více

Hledáte něco a NEVÍTE CO?... možná TO najdete u nás. DOBROVOLNÍCI SOS CENTRA Dopisování s vězni. Tento materiál vznikl za finanční

Hledáte něco a NEVÍTE CO?... možná TO najdete u nás. DOBROVOLNÍCI SOS CENTRA Dopisování s vězni. Tento materiál vznikl za finanční DOBROVOLNÍCI SOS CENTRA Dopisování s vězni Hledáte něco a NEVÍTE CO?... možná TO najdete u nás. Tento materiál vznikl za finanční podpory Operačního programu Praha Adaptabilita, který je spolufinancován

Více

Český červený kříž oblastní spolek Brno-město Křenová 66 602 00 Brno. Standard č. 1. Poslání a cíle

Český červený kříž oblastní spolek Brno-město Křenová 66 602 00 Brno. Standard č. 1. Poslání a cíle Český červený kříž oblastní spolek Brno-město Křenová 66 602 00 Brno Standard č. 1 Poslání a cíle Přílohy: Metodický pokyn č.1 Etický kodex zaměstnanců Provoz odlehčovací služby byl zahájen v květnu 2009.

Více

Berkat v České republice

Berkat v České republice InBáze Berkat Berkat v České republice Berkat v roce 2001 založila Petra Procházková. V současnosti Berkat pracuje s komunitami žen v Afghánistánu v oblasti Charasyab. V Čečensku provozuje komunitní centrum

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Základní veřejné prohlášení

Základní veřejné prohlášení Domov sociálních služeb Slatiňany Základní veřejné prohlášení Domova sociálních služeb Slatiňany Druh sociální služby Chráněné bydlení Poslání sociální služby Motto: Ukaž mi směr, cestu už najdu sám Posláním

Více

vzdělávací oblast vyučovací předmět ročník zodpovídá ČLOVĚK A SPOLEČNOST VÝCHOVA K OBČANSTVÍ 8. BÍRKO OSV-III.

vzdělávací oblast vyučovací předmět ročník zodpovídá ČLOVĚK A SPOLEČNOST VÝCHOVA K OBČANSTVÍ 8. BÍRKO OSV-III. Výstupy žáka ZŠ Chrudim, U Stadionu Učivo obsah Mezipředmětové vztahy Metody + formy práce, projekty, pomůcky a učební materiály ad. Poznámky Uvede seznam institucí a organizací, ke kterým se může člověk

Více

Kurz rodinného poradenství pro pracovníky pomáhajících profesí. Poradenství pro rodiče, specifika symptomu užívání drog

Kurz rodinného poradenství pro pracovníky pomáhajících profesí. Poradenství pro rodiče, specifika symptomu užívání drog Kurz rodinného poradenství pro pracovníky pomáhajících profesí Poradenství pro rodiče, specifika symptomu užívání drog Pod pojmem užívání drog rozumíme širokou škálu drogového vývoje od fáze experimentování,

Více

Podpora samostatného bydlení

Podpora samostatného bydlení Život s podporou Podpora samostatného bydlení Každý člověk má mít možnost žít život podle svých představ Bydlet tam kde chce a s tím, koho si vybral a je mu s ním dobře Co je služba Podpora samostatného

Více

Dotazník - pro uživatele

Dotazník - pro uživatele Dotazník - pro uživatele Vážení uživatelé, připravili jsme pro Vás dotazník, abychom zjistili, zda plníme Veřejný závazek (poslání organizace, cíle organizace, zásady práce), který jsme si stanovili a

Více

CZECH MADE? Proti dvojím standardům a vykořisťování na českém pracovním trhu Multikulturní centrum Praha 1/2008 4/2009 Vytvořeno dne 1.října 2008 Pracovní migrace v České republice Negativní aspekty pracovní

Více

Mladá Boleslav, Václavkova 950 linka.duvery-mb@centrum.cz

Mladá Boleslav, Václavkova 950 linka.duvery-mb@centrum.cz LINKA DŮVĚRY ML. BOLESLAV S S 326 741 481 Mladá Boleslav, Václavkova 950 linka.duvery-mb@centrum.cz Naším hlavním úkolem je poskytování pomoci klientům, kteří se dostali do krizových stavů v souvislosti

Více

Muž Žena Stáří do 25 let 25% 38% 26-35 let 27% 17% 36-45 let 26% 26% 46-55 let 14% 12% 56-65 let 8% 5% od 66 let 0% 1%

Muž Žena Stáří do 25 let 25% 38% 26-35 let 27% 17% 36-45 let 26% 26% 46-55 let 14% 12% 56-65 let 8% 5% od 66 let 0% 1% DOTAZOVÁNÍ DOMÁCNOSTÍ - podrobné výsledky Dolní Rakousy Struktura dolnorakouskych žen a mužů, pro něž připadá práce připadá v úvahu, že budou (dále) pracovat v zahraničí: Ochota (dále) pracovat v zahraničí:

Více

Struktura dotazovaných v Slovensku, pro které připadá v úvahu, že budou (dále) pracovat v Rakousku (%):

Struktura dotazovaných v Slovensku, pro které připadá v úvahu, že budou (dále) pracovat v Rakousku (%): Struktura dotazovaných v Slovensku, pro které připadá v úvahu, že budou (dále) pracovat v Rakousku (%): Pohlaví Stáří Rodinný stav Muž Žena do let - let - let - let - let od let svobodný / svobodná ženatý

Více

CENTRUM NA VERANDĚ BEROUN PŘEHLED MEDIÁLNÍCH VÝSTUPŮ ČERVEN 2015

CENTRUM NA VERANDĚ BEROUN PŘEHLED MEDIÁLNÍCH VÝSTUPŮ ČERVEN 2015 CENTRUM NA VERANDĚ BEROUN PŘEHLED MEDIÁLNÍCH VÝSTUPŮ ČERVEN 2015 ČERVNOVÉ TISKOVÉ ZPRÁVY 80 tisíc rodin pečuje nonstop o seniory. Co když potřebují vydechnout? PRAHA, 18. června 2015 V Česku žije kolem

Více

MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE

MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE VAŠE PRVNÍ LOUČENÍ Pokud jste se rozhodli, že nastal čas, aby Vaše dítě začalo objevovat nový svět a kamarády ve školce, potom si o tom s dítětem povídejte. Vysvětlete mu, že ve

Více

Dejme dětem prostor utvářet město!

Dejme dětem prostor utvářet město! Dejme dětem prostor utvářet město! první město dětí v ČR ožije na 3 týdny o letních prázdninách postaveno v zastřešené hale s přilehlým venkovním areálem veřejně přístupné 5 dní v týdnu od 10-17 hod. Do

Více

Odborná praxe základní východiska

Odborná praxe základní východiska Odborná praxe základní východiska Součástí kurzu bude odborná praxe v rozsahu 40 hodin (32 hodin práce v organizaci, 8 hodin praxe v tlumočení). Účastníci kurzu budou pracovat tzv. metodou portfolia. Portfolio

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Zpráva o činnosti za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014

Zpráva o činnosti za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 Zpráva o činnosti za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 Název střediska: Poradenské centrum KHAMORO Druh služby: Terénní programy, id. 3645646 Kapacita služby: V danou chvíli je možno poskytnout službu

Více

LGBT mládež a diskriminace Olga Pechová

LGBT mládež a diskriminace Olga Pechová LGBT mládež a diskriminace Olga Pechová V posledních letech se začíná mluvit o právech homosexuálních lidí.v souladu s právem EU již jsou právní normy na ochranu této minority před diskriminací začleňovány

Více

od roku 1989 procesem transformace sociální péče zajišťovaná státem se proměnila v široké spektrum nabídky sociálních služeb poskytovaných též

od roku 1989 procesem transformace sociální péče zajišťovaná státem se proměnila v široké spektrum nabídky sociálních služeb poskytovaných též od roku 1989 procesem transformace sociální péče zajišťovaná státem se proměnila v široké spektrum nabídky sociálních služeb poskytovaných též nestátními neziskovými organizacemi, církvemi, samosprávou

Více

Projekt ROZVOJ CO ZAPOJENÍM DO PROJEKTU ROZVOJ ZÍSKÁVÁ DĚTSKÝ DOMOV?

Projekt ROZVOJ CO ZAPOJENÍM DO PROJEKTU ROZVOJ ZÍSKÁVÁ DĚTSKÝ DOMOV? Projekt ROZVOJ Náš dětský domov je zapojen do projektu Rozvoj, který realizuje Rozmarýna o.p.s. ve spolupráci s partnerem o.s. SES, SEbe - Spolu v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost,

Více

MODUL 5: VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH PRO ŽENY MIGRANTKY ČI ŽENY Z ETNICKÝCH SKUPIN

MODUL 5: VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH PRO ŽENY MIGRANTKY ČI ŽENY Z ETNICKÝCH SKUPIN MODUL 5: VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH PRO ŽENY MIGRANTKY ČI ŽENY Z ETNICKÝCH SKUPIN PŘEDMLUVA Modul 5 V Modulu 5, který nese název VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH PRO ŽENY MIGRANTKY ČI ŽENY Z ETNICKÝCH SKUPIN, popisujeme,

Více

6. Soudnictví, kriminalita

6. Soudnictví, kriminalita 6. Soudnictví, kriminalita Nepominutelnou oblastí s genderově citlivými rozdíly je soudnictví. A to jak u obětí, tak pachatelů zjištěných trestných činů, včetně uvězněných. Speciální problematikou jsou

Více

První tisková konference Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

První tisková konference Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky První tisková konference Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ŽENEVA, Palác národů, 21. července 2005 (Informační služba OSN) - Následující text obsahuje hlavní informace z dnešní tiskové konference Antónia

Více

Doprovodné obrázky a videa na Internetu

Doprovodné obrázky a videa na Internetu POKYNY KE STUDIU Rozšiřující data na Internetu Doprovodné obrázky a videa na Internetu Rejstřík pojmů 8 RODINA A SEXUÁLNÍ ŽIVOT Čas ke studiu: 60 minut Cíl: Studiem této kapitoly poznáte hodnotu zázemí

Více

CASE MANAGEMENT ZVYŠOVÁNÍ ODBORNÝCH KOMPETENCÍ AKADEMICKÝCH PRACOVNÍKŮ OSTRAVSKÉ UNIVERZITY V OSTRAVĚ A SLEZSKÉ UNIVERZITY V OPAVĚ

CASE MANAGEMENT ZVYŠOVÁNÍ ODBORNÝCH KOMPETENCÍ AKADEMICKÝCH PRACOVNÍKŮ OSTRAVSKÉ UNIVERZITY V OSTRAVĚ A SLEZSKÉ UNIVERZITY V OPAVĚ ZVYŠOVÁNÍ ODBORNÝCH KOMPETENCÍ AKADEMICKÝCH PRACOVNÍKŮ OSTRAVSKÉ UNIVERZITY V OSTRAVĚ A SLEZSKÉ UNIVERZITY V OPAVĚ CASE MANAGEMENT Ivana Kaniová Katedra sociální práce FSS OU OTÁZKA NA ÚVOD Co potřebuje

Více

Struktura dotazovaných v Česku, pro které připadá v úvahu, že budou (dále) pracovat v Rakousku (%):

Struktura dotazovaných v Česku, pro které připadá v úvahu, že budou (dále) pracovat v Rakousku (%): Struktura dotazovaných v Česku, pro které připadá v úvahu, že budou (dále) pracovat v Rakousku (%): Pohlaví Stáří Rodinný stav Muž Žena do let 6 - let 6 - let 6 - let 6-6 let od 66 let svobodný / svobodná

Více

2 Vymezení normy... 21 Shrnutí... 27

2 Vymezení normy... 21 Shrnutí... 27 Obsah Předmluva ke druhému vydání........................ 15 Č Á ST I Základní okruhy obecné psychopatologie............... 17 1 Úvod..................................... 19 2 Vymezení normy..............................

Více

CENTRUM RODINA V TÍSNI DŮM NA PŮL CESTY zahájení projektu 1.4.2006

CENTRUM RODINA V TÍSNI DŮM NA PŮL CESTY zahájení projektu 1.4.2006 DOMY NA PŮL CESTY CENTRUM RODINA V TÍSNI DŮM NA PŮL CESTY zahájení projektu 1.4.2006 POPIS SLUŽBY V České republice je několik desítek dětských domovů. Děti sem přicházejí z různých důvodů. jsou to děti

Více

SÓLO RODIČE A KOMBINACE

SÓLO RODIČE A KOMBINACE SÓLO RODIČE A KOMBINACE PRACOVNÍHO A RODINNÉHO ŽIVOTA Radka Dudová, Ph.D. Gender a sociologie Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. PODÍL JEDNORODIČOVSKÝCH RODIN NA VŠECH RODINÁCH SE ZÁVISLÝMI DĚTMI Zdroj:

Více

SOCIÁLNÍ FIRMA nový model zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce

SOCIÁLNÍ FIRMA nový model zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce SOCIÁLNÍ FIRMA nový model zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce výstup projektu Rozvoj sociální firmy Výroční konference CIP Equal Praha, 22.-23.4.2008 Ing. Markéta Würtherlová, Fokus Praha, o.s.

Více

www.andragogos.cz Jak může pozitivní psychologie zvýšením odolnosti pomoci předcházet patologickým jevům.

www.andragogos.cz Jak může pozitivní psychologie zvýšením odolnosti pomoci předcházet patologickým jevům. www.andragogos.cz Jak může pozitivní psychologie zvýšením odolnosti pomoci předcházet patologickým jevům. Co je pozitivní psychologie? Pozitivní psychologie je nový obor v rámci akademické psychologie,

Více

Vážení spoluobčané, Zajisté vás zajímá co se vlastně děje, proč jsem učinil rozhodnutí vzdát se starostování, co bude dál. Žádné rozhodnutí nespadne

Vážení spoluobčané, Zajisté vás zajímá co se vlastně děje, proč jsem učinil rozhodnutí vzdát se starostování, co bude dál. Žádné rozhodnutí nespadne Vážení spoluobčané, Zajisté vás zajímá co se vlastně děje, proč jsem učinil rozhodnutí vzdát se starostování, co bude dál. Žádné rozhodnutí nespadne z nebe, většinou v nás zraje delší dobu. Po loňských

Více

VYHODNOCENÍ CELOSTÁTNÍHO MĚŘENÍ SPOKOJENOSTI ZAMĚSTNANCŮ ČESKÝCH NEMOCNIC 2011

VYHODNOCENÍ CELOSTÁTNÍHO MĚŘENÍ SPOKOJENOSTI ZAMĚSTNANCŮ ČESKÝCH NEMOCNIC 2011 VYHODNOCENÍ CELOSTÁTNÍHO MĚŘENÍ SPOKOJENOSTI ZAMĚSTNANCŮ ČESKÝCH NEMOCNIC 2011 HODNOCENÍ SE ZÚČASTNILO CELKEM 4095 RESPONDENTŮ 1 1 VYHODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH OTÁZEK 1.1 DOPORUČIL/A BYSTE SVÝM PŘÁTELŮM PRÁCI

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Úřad vlády České republiky Pracovní skupina muži a rovnost žen a mužů. seminář Sociální podmínky otcovství v České republice

Úřad vlády České republiky Pracovní skupina muži a rovnost žen a mužů. seminář Sociální podmínky otcovství v České republice Úřad vlády České republiky Pracovní skupina muži a rovnost žen a mužů seminář Sociální podmínky otcovství v České republice 19. listopadu 2014 PROGRAM SEMINÁŘE 10:30 10:40 Úvodní slovo 10:40 10:55 Informace

Více

ČÁST A ÚDAJE O ŽADATELI/ŽADATELCE

ČÁST A ÚDAJE O ŽADATELI/ŽADATELCE Dotazník k žádosti o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli / pěstouny / pěstouny na přechodnou dobu ČÁST A ÚDAJE O ŽADATELI/ŽADATELCE I. OSOBNÍ ÚDAJE ŽADATELE/KY Státní příslušnost:

Více

vzdělávací oblast vyučovací předmět ročník zodpovídá ČLOVĚK A JEHO SVĚT PRVOUKA 2. NAVRÁTILOVÁ OSV- I. VDO-II..

vzdělávací oblast vyučovací předmět ročník zodpovídá ČLOVĚK A JEHO SVĚT PRVOUKA 2. NAVRÁTILOVÁ OSV- I. VDO-II.. Výstupy žáka ZŠ Chrudim, U Stadionu Učivo obsah Mezipředmětové vztahy Metody + formy práce, projekty, pomůcky a učební materiály ad. Poznámky Orientuje se v okolí školy Orientuje se v budově školy Bezpečně

Více

Charakteristika vyučovacího předmětu Občanská výchova ŠVP LMP

Charakteristika vyučovacího předmětu Občanská výchova ŠVP LMP Charakteristika vyučovacího předmětu Občanská výchova ŠVP LMP Obsahové, časové a organizační vymezení vyučovacího předmětu Občanská výchova Vyučovací předmět Občanská výchova je tvořen z obsahu vzdělávacího

Více

Úspěch a kontinuita pro další generace. Pomáháme rodinným podnikům růst a prosperovat během dalších generací!

Úspěch a kontinuita pro další generace. Pomáháme rodinným podnikům růst a prosperovat během dalších generací! České & Slovenské Rodinné Podniky Czech & Slovak Family Businesses Rodinné podniky Úspěch a kontinuita pro další generace Pomáháme rodinným podnikům růst a prosperovat během dalších generací! Dej synovi

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Mendelova 2. stupeň ZŠ Základní Předmět Zdravověda Téma

Více

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci? Účastnice A: No asi nic moc, protože jsem neměla práci a nikde jsem ji nemohla najít. No doufám, že mi pomůže? Myslíte jako najít práci nebo obecně? No hlavně tu práci, no a pak se budu mít jako celkově

Více

TISKOVÁ KONFERENCE 24. 3. 2015

TISKOVÁ KONFERENCE 24. 3. 2015 TISKOVÁ KONFERENCE 24. 3. 2015 Jediná celostátní edukačně-náborová kampaň zaměřená na pěstounskou péči POMOC OHROŽENÝM DĚTEM Nadační fond J&T pomáhá již od roku 2004 především ohroženým dětem a rodinám.

Více

Dotazník k žádosti o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli / pěstouny / pěstouny na přechodnou dobu

Dotazník k žádosti o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli / pěstouny / pěstouny na přechodnou dobu Dotazník k žádosti o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli / pěstouny / pěstouny na přechodnou dobu ČÁST A ÚDAJE O ŽADATELI/ŽADATELCE I. OSOBNÍ ÚDAJE ŽADATELE/KY Rodné příjmení: Státní

Více

Příprava na stárnutí z pohledu vzdělávání seniorů Ivo Rašín Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR Demografická tichá revoluce, se může stát trestem za nevšímavost Příprava na vlastní stáří a život

Více

SOUHRNNÉ VÝSLEDKY ZPĚTNÝCH VAZEB NA PACIENTSKÝ PROGRAM AD VITAM

SOUHRNNÉ VÝSLEDKY ZPĚTNÝCH VAZEB NA PACIENTSKÝ PROGRAM AD VITAM SOUHRNNÉ VÝSLEDKY ZPĚTNÝCH VAZEB NA PACIENTSKÝ PROGRAM AD VITAM 2013 Dotazníkové šetření u pacientů s roztroušenou sklerózou 1. Cíle a způsob provedení dotazníkového šetření Dotazníkové šetření mezi pacienty

Více

Metodika projektu. Základní škola a Mateřská škola Nymburk, Letců R.A.F. 1989, p.o. CZ.1.07/1.2.33/02.0039,,Analýza potřeb

Metodika projektu. Základní škola a Mateřská škola Nymburk, Letců R.A.F. 1989, p.o. CZ.1.07/1.2.33/02.0039,,Analýza potřeb Základní škola a Mateřská škola Nymburk, Letců R.A.F. 1989, p.o. Metodika projektu CZ.1.07/1.2.33/02.0039,,Analýza potřeb 2014 Zpracoval garant projektu Mgr.Radek Procházka s kolektivem Z Š a M Š N y m

Více

vzdělávací oblast vyučovací předmět ročník zodpovídá ČLOVĚK A SPOLEČNOST VÝCHOVA K OBČANSTVÍ 6. BÍRKO OSV- IV. OSV-VII.

vzdělávací oblast vyučovací předmět ročník zodpovídá ČLOVĚK A SPOLEČNOST VÝCHOVA K OBČANSTVÍ 6. BÍRKO OSV- IV. OSV-VII. Výstupy žáka ZŠ Chrudim, U Stadionu Učivo obsah Mezipředmětové vztahy Metody + formy práce, projekty, pomůcky a učební materiály ad. Poznámky Vysvětlí a popíše,jak se mění rok, vyjmenuje lidové a církevní

Více

CZ.1.04/3.3.05/31.00229. Podporované zaměstnávání cílené

CZ.1.04/3.3.05/31.00229. Podporované zaměstnávání cílené Název projektu: Podporované zaměstnávání metoda boje proti nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením Zkrácený název projektu: Registrační číslo: CZ.1.04/3.3.05/31.00229 Období realizace: 1. 2. 2010

Více

1. okruh Mezinárodní migrace obyvatelstva

1. okruh Mezinárodní migrace obyvatelstva 1. okruh Mezinárodní migrace obyvatelstva Kvízové otázky: 1. Která země na světě má největší podíl imigrantů ve své populaci? 2. Která země na světě má největší podíl emigrantů ve své populaci? 3. Která

Více

Dotazník pro (sebe)posouzení

Dotazník pro (sebe)posouzení 1 Dotazník pro (sebe)posouzení Kontaktní informace Jméno (stačí křestní) E-mail Tel. Věk Aktuálně využívaná podpora Aktuálně mi poskytuje podporu: Neplacená péče rodiny, přátel nebo sousedů Placená (z

Více

Struktura dotazovaných v Slovensku, pro které připadá v úvahu, že budou (dále) pracovat v Rakousku:

Struktura dotazovaných v Slovensku, pro které připadá v úvahu, že budou (dále) pracovat v Rakousku: Struktura dotazovaných v Slovensku, pro které připadá v úvahu, že budou (dále) pracovat v Rakousku: % Pohlaví Stáří Rodinný stav Muž Žena do let - let - let - let - let od let svobodný / svobodná ženatý

Více

Výchova k toleranci. 2010 pontis@pontis.cz

Výchova k toleranci. 2010 pontis@pontis.cz Výchova k toleranci PONTIS Šumperk o.p.s. WWW.pontis.cz 2010 pontis@pontis.cz 1 Obsah Výchova k toleranci... 3 Úvod:... 3 Stanovení si pravidel:... 3 Seznámení s tématem, obsahem semináře... 3 Hnědoocí

Více

Německý jazyk (rozšířená výuka cizích jazyků)

Německý jazyk (rozšířená výuka cizích jazyků) Oblast Předmět Období Časová dotace Místo realizace Charakteristika předmětu Průřezová témata Další cizí jazyk Německý jazyk (rozšířená výuka cizích jazyků) 6. 9. ročník 3 hodiny týdně třídy, jazykové

Více

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno Co to je osobní asistence? Diecézní charita Brno Příručka pro zájemce o službu osobní asistence OSOBNÍ ASISTENCE je služba, která pomáhá, když někdo potřebuje pomoc. Pomáhá každý den, pomáhá u člověka

Více

POZITIVNÍ KOMUNIKACE. Zásady věcné argumentace aneb jak obhájit svůj názor:

POZITIVNÍ KOMUNIKACE. Zásady věcné argumentace aneb jak obhájit svůj názor: POZITIVNÍ KOMUNIKACE Zásady věcné argumentace aneb jak obhájit svůj názor: neurážet druhé dovolit druhé straně vyjádřit se nemluvit sprostě mluvit stručně a jasně říkat pravdu stát si za svým názorem věřit

Více

Základní škola Poběžovice

Základní škola Poběžovice Základní škola Poběžovice Inkluze hledání možných cest Motto: Otevřít školu znamená otevřít především sebe sama Proč chceme právě inkluzivní školu? Chceme dát šanci na kvalitní vzdělání všem dětem bez

Více

17. JAK ZLePŠIT SPOLUPRáCI S RODIČI, PRAKTICKý MANUáL PRO RODIČe TéMA: SPOLUPRáCe S RODIČI Anotace Praxe kodexu komunikace s rodiči

17. JAK ZLePŠIT SPOLUPRáCI S RODIČI, PRAKTICKý MANUáL PRO RODIČe TéMA: SPOLUPRáCe S RODIČI Anotace Praxe kodexu komunikace s rodiči 17. Jak zlepšit spolupráci s rodiči, praktický manuál pro rodiče Téma: spolupráce s rodiči Anotace Dobrá komunikace mezi učitelem a rodiči žáka stojí na oboustranném porozumění a důvěře. Ve vztahu k rodinám

Více

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA TEXTILNÍ Katedra hodnocení textilií

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA TEXTILNÍ Katedra hodnocení textilií TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA TEXTILNÍ Katedra hodnocení textilií Hledám práci- nezaměstnanost Klášterková Lenka 28.3.2013 Obrázek č. 1- work [2] Osnova: Úvod: Hlavní část: Závěr Literatura -

Více

Úroveň společnosti se pozná podle toho, jak se stará o své seniory

Úroveň společnosti se pozná podle toho, jak se stará o své seniory Úroveň společnosti se pozná podle toho, jak se stará o své seniory OBSAH Hodnoty, které vyznává společnost Společenský status současných seniorů Jsou staří lidé skutečně všichni nemocní, nepříjemní a nešťastní?

Více

Manželství z pohledu práva Metodický list

Manželství z pohledu práva Metodický list Manželství z pohledu práva Metodický list aktivační technika - cvičný test (rodina) práce s interaktivní tabulí - manželství, co, jak, kdo samostatná práce do sešitů - registrované partnerství Obecné informace

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

ČTĚME DĚTEM 20 MINUT DENNĚ. KAŽDÝ DEN! To není JDI A ČTI SI, ale POJĎ, BUDU TI ČÍST

ČTĚME DĚTEM 20 MINUT DENNĚ. KAŽDÝ DEN! To není JDI A ČTI SI, ale POJĎ, BUDU TI ČÍST ČTĚME DĚTEM 20 MINUT DENNĚ. KAŽDÝ DEN! Naším cílem je prostřednictvím společného čtení budovat pevné vazby v rodině a podporovat širší přístup dětí a mládeže ke kulturním statkům. Předčítání rozvíjí paměť

Více

Členství České republiky v Evropské unii očima veřejnosti

Členství České republiky v Evropské unii očima veřejnosti TISKOVÁ ZPRÁVA Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR Jilská 1, Praha 1 Tel./fax: 286 840 129 E-mail: nadezda.cadova@soc.cas.cz Členství České republiky v Evropské unii očima veřejnosti

Více

b) nabídka bezpečného prostředí, podpory a porozumění,

b) nabídka bezpečného prostředí, podpory a porozumění, Popis realizace poskytování sociálních služeb Centrum psychologické podpory,z.s. 1/Cíle, principy, veřejný závazek, okruh osob Centrum psychologické podpory,z.s. je nestátní nezisková organizace, která

Více

MOTIVACE Workshop: Přínos ŠVP a motivace pedagogického sboru

MOTIVACE Workshop: Přínos ŠVP a motivace pedagogického sboru MOTIVACE Workshop: Přínos ŠVP a motivace pedagogického sboru Lektoři: Ing. Drahomíra Rancová, Gymnázium Rokycany Petra Váchová, PedF Plzeň Z lat. movere = hýbati se: souhrn hybných činitelů, které vedou

Více

Datum rozhovoru: Tazatel č.: Křestní jméno respondenta: 50+ v Evropě SHARE. Písemný dotazník. Hlavní studie 2006 / 2007

Datum rozhovoru: Tazatel č.: Křestní jméno respondenta: 50+ v Evropě SHARE. Písemný dotazník. Hlavní studie 2006 / 2007 poř.č. domácnosti 2 8 0 6 2 0 0 osob. č.-. Datum rozhovoru: Tazatel č.: Křestní jméno respondenta: 50+ v Evropě SHARE Písemný dotazník A Hlavní studie 2006 / 2007 Jak má být dotazník vyplněn? Většinu otázek

Více

Chcete nahlédnout do života lidí s duševním onemocněním? Tento materiál vznikl za finanční. DOBROVOLNÍCI V DOBRODUŠI Chcete pomáhat? Máte čas?

Chcete nahlédnout do života lidí s duševním onemocněním? Tento materiál vznikl za finanční. DOBROVOLNÍCI V DOBRODUŠI Chcete pomáhat? Máte čas? DOBROVOLNÍCI V DOBRODUŠI Chcete pomáhat? Máte čas? Chcete nahlédnout do života lidí s duševním onemocněním? Tento materiál vznikl za finanční podpory Operačního programu Praha Adaptabilita, který je spolufinancován

Více

Sociální práce s uprchlíky a cizinci z pohledu pracovníků nevládních organizací v ČR

Sociální práce s uprchlíky a cizinci z pohledu pracovníků nevládních organizací v ČR Sociální práce s uprchlíky a cizinci z pohledu pracovníků nevládních organizací v ČR za Organizaci pro pomoc uprchlíkům Mgr. Yvona Hofmanová Definice základních pojmů Cizinec - fyzická osoba, která není

Více

DOMOV DŮCHODCŮ VELKÉ HAMRY příspěvková organizace 468 45 Velké Hamry 600 IČ: 712 200 03

DOMOV DŮCHODCŮ VELKÉ HAMRY příspěvková organizace 468 45 Velké Hamry 600 IČ: 712 200 03 DOMOV DŮCHODCŮ VELKÉ HAMRY příspěvková organizace 468 45 Velké Hamry 600 IČ: 712 200 03 Standard č. 1 - Cíle a způsoby poskytování služeb Závazný metodický pokyn č. 1 Druh služby: Domov pro seniory ETICKÝ

Více

Struktura dotazovaných v Česku, pro které připadá v úvahu, že budou (dále) pracovat v Rakousku:

Struktura dotazovaných v Česku, pro které připadá v úvahu, že budou (dále) pracovat v Rakousku: Struktura dotazovaných v Česku, pro které připadá v úvahu, že budou (dále) pracovat v Rakousku: % Pohlaví Stáří Rodinný stav Muž Žena do let - 5 let - 5 let - 55 let 5-5 let od let svobodný / svobodná

Více

INFORMACE O ZAKÁZCE INFORMACE O ZAKÁZCE

INFORMACE O ZAKÁZCE INFORMACE O ZAKÁZCE Občanské sdružení D.R.A.K. Oblačná 450/1, 460 05 Liberec 5 Seminář "Dobrá praxe - IP5, 19.05.2015 Veřejná zakázka č. OLP/136/2014: Zajištění služby sociální prevence sociálně aktivizační služby pro rodiny

Více

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU...

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... MODLI SE ZA SVOU SMRT TO NEJTĚŽŠÍ JE SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... Dag Hammarskjöld (1905-1961) švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL: VY_32_INOVACE_ DUM 17, S 20 DATUM VYTVOŘENÍ: 10.4. 2013

VÝUKOVÝ MATERIÁL: VY_32_INOVACE_ DUM 17, S 20 DATUM VYTVOŘENÍ: 10.4. 2013 VÝUKOVÝ MATERIÁL: VY_32_INOVACE_ DUM 17, S 20 JMÉNO AUTORA: DATUM VYTVOŘENÍ: 10.4. 2013 PRO ROČNÍK: OBORU: VZDĚLÁVACÍ OBLAST. TEMATICKÝ OKRUH: TÉMA: Bc. Blažena Nováková 2. ročník Předškolní a mimoškolní

Více

Charakteristika předmětu

Charakteristika předmětu Vzdělávací oblast : Vyučovací předmět: Člověk a svět práce Člověk a svět práce - Svět práce Charakteristika předmětu Vzdělávací obsah: Základem vzdělávacího obsahu předmětu Svět práce je vzdělávací obsah

Více

PRVNÍ KAPITOLA. Vstupujeme na cestu

PRVNÍ KAPITOLA. Vstupujeme na cestu PRVNÍ KAPITOLA Vstupujeme na cestu Možná, že některé z následujících myšlenek se vám zdají povědomé Kdyby se změnil/a, všechno by bylo v pořádku. Nemohu ovlivnit tuto bolest, tyto lidi a to, co se děje.

Více

Produkt sociální reklama 1 informační kampaň o společnosti nebo produktu. 2 výzva k pomoci. 3 edukace o problému a jeho možném řešení

Produkt sociální reklama 1 informační kampaň o společnosti nebo produktu. 2 výzva k pomoci. 3 edukace o problému a jeho možném řešení Příloha č. 3 Kódovací klíč oba typy reklam A. Námět I. Produkt komerční reklama 1 pochutiny 2 jogurt 3 telefonní a internetové služby 4 úklid a domácnost 5 pivo 6 finanční produkt 7 léky 8 prodejní řetězce

Více