Zpevňování dřevěných konstrukcí u historických objektů

Transkript

1 České vysoké učení technické v Praze Stavební fakulta Studentská vědecká odborná činnost Akademický rok 2009/2010 Zpevňování dřevěných konstrukcí u historických objektů Jméno a příjmení, ročník a obor : Bc. Tereza Murínová 1. ročník NV Konzultant : Ing. Jana Daňková Katedra : Stavebních hmot a hornického stavitelství

2 Obsah: Anotace... 2 Zpevňování dřevěných prvků Použití dřevobetonové spřažené konstrukce Ztužení stropní dřevěné konstrukce v historickém objektu.. 7 Popis stávajícího objektu Popis konstrukce stropu... 9 Spřahovací prostředky a způsoby spřažení Stanovení hustoty dřeva Stanovení vlhkosti dřeva odporovou metodou Výtrhová zkouška spřažení Výsledky zkoušek Závěr.. 14 Poděkování Použité materiály

3 Anotace Dřevěné konstrukce můžeme najít u různých typů staveb. Trvanlivost dřeva jako konstrukčního materiálu je ovlivněna vlhkostí, dobou trvání zatížení a dalšími faktory. Stropní dřevěné konstrukce jsou charakteristické poměrně nízkou celkovou tuhostí, což má vliv na použitelnost konstrukce. Zvyšování únosnosti konstrukcí umožňuje při návrhu užívání jistou variabilitu, což je výhodné u objektů, pro něž se smysluplné využití teprve hledá. V České republice se toto týká hlavně historických staveb, které jsou prázdné a neslouží žádnému účelu. V případě oprav historicky cenných konstrukcí je cílem citlivě zvolit optimální způsob zásahu tak, aby byla zachována původnost a památková hodnota všech prvků. Tento příspěvek pojednává o zpevňování dřevěných konstrukcí (zejména trámových stropů) pomocí spřažení s betonovou deskou, jež je dále zaměřeno na použití v památkově chráněných objektech. Annotation We can find wooden structures in different types of buildings. Durability of wood as a structural material is affected by humidity, duration of load and other factors. Ceiling wooden constructions are characterized by relatively low overall stiffness, which has implications for application of these structures. We can afford some variability in project of using building by increasing their carying capacity. This is advantage for objects, for which we have been looking for the meaningful application. In the Czech Republic it deals with historical buildings, that are empty and don t have any purpose. It is necessary to choose carefully the optimal method of intervention in the case of repairs of historically valuable structures, beacuse we must protect the originality and historical value of all elements. This paper deals about strengthening of timber structures (in particular, timber beamed ceiling) by coupling with a concrete slab, in addition the application is focused on historically protected buildings. 2

4 Zpevňování dřevěných prvků Zpevňování dřevěných konstrukcí se stává nutností při rekonstrukci různých druhů staveb. Dle druhu konstrukce a jejího poškození volíme vhodný způsob zpevnění, většinou se bude jednat o jeden z těchto postupů: příložkování a výškové nastavení; aplikace uhlíkových vláken; kotvení do ocelové konzoly; protézování; plombování; konzervování zpevňující substancí; nepřímé způsoby zpevnění. Příložkováním dřevěných prvků rozumíme použití vnějších příložek ze dřeva (desky, hranoly vrstveně dřevo atd.), z oceli (desky, U profily) či z uhlíkových vláken, případně jiných materiálů. Toto přikládání příložek může být prováděno z jedné anebo z obou stran, buď po celé délce prvku, nebo lokálně (ve středu, na jednom či obou koncích). Při této sanaci je nutné vyřešit připevnění příložky k prvku. Pro spojení dřevěných prvků s dřevěnými příložkami se obvykle užívají hřebíky a šrouby do dřeva, širší příložky upevňujeme svorníky, případně jinými ocelovými nebo dřevěnými spojovacími prvky. Při aplikaci jednotlivých spojovacích prvků je nutné dodržovat platné montážní postupy. Spojení ocelových příložek a dřevěného prvku se provádí pomocí svorníků. Tyto ocelové příložky mají tu výhodu, že snesou poměrně velké zatížení a nejsou napadány biologickými škůdci (hmyz a houby), Je však nutné je chránit proti korozi (primárně volbou nerezavějícího materiálu, či sekundární ochranou pomocí nátěru). Poté je lze s výhodou použít na zhlaví trámů vystavené zvýšené vlhkosti, ovšem komplikace s jejich užitím se objevuje při výskytu složitých konstrukčních uzlů. U památkových objektů není vhodné ocelové příložky používat. Výškové nastavení se používá především při zesilování trámových stropů, jedná se o nastavení dřevěného prku pomocí polymerbetonu. V dnešní době se stále více setkáváme s lamelami na bázi uhlíkových vláken, které vykazují výborné vlastnosti v tahu a vysoký modul pružnosti. Často se dnes navrhují již u novostaveb v místech velkých tahových napětí, s výhodou jsou užity i u rekonstrukcí starších objektů. Díky jejich vysoké pevnosti při malé tloušťce je lze ukládat do vyfrézovaných drážek na spodní straně trámů, a tím také zároveň zachovat světlou výšku místnosti. Povalové stropy se řeší pomocí křížové aplikace lamel. U krovů lze zpevňovat také krokve, vazné trámy a vaznice. Kotvení do ocelové konzoly se používá především při silném poškození zhlaví stropních a vazných trámů. Při tomto druhu zpevňování se postupuje tak, že se nejprve odstraní poškozené zhlaví do vzdálenosti 0,3 až 1 m od čela při jeho současném statickém jištění. Poté můžeme užít klasický způsob kotvení (zbylá část trámu se upevní do konzoly svorníky a konec konzoly následně zafixuje do zdiva) nebo vkládat trám do speciálních monolitických nosníkových konzol z nerezavějící oceli (lze uplatnit i u povalových stropů). Druhá zmiňovaná metoda je výhodnější i z estetického hlediska, použité ocelové profily lze lépe zamaskovat. Protézováním dřevěného prvku rozumíme nahrazení poškozené části protézou, jejíž tvar se shoduje s chybějící částí, přičemž zachováváme nejen průřez, ale i typologii spojů původní konstrukce. Materiál protézy je ve většině případů 3

5 shodný s materiálem původního prvku (stejný druh dřeva, záměrné patinování), mohou však být použity i jiné (odlišný druh dřeva, polymerbeton atd.) Klasické protézování se sestává z dřevěného prvku spojeného tesařskými spoji (většinou rovné nebo šikmé plátování zajištěné svorníky) s dřevěnou protézou, na tyto spoje jsou kladeny nejen funkční, ale často i estetické nároky od architektů a památkářů. Rovné plátované spoje se uplatňují například u sloupků u krovů (tlakové namáhání), při namáhání sloupů na kroucení či vzpěr je vhodné použít nůžkové spoje. Prvky namáhané na ohyb (krokve apod.) jsou protézovány šikmým plátováním, vzniká li v opravované části i tah zajišťuje se spoj ještě dubovými hmoždíky nebo hmoždíky typu bulldog. Protézování beta metodou se používá především u historicky cenných konstrukcí, které vynikají svým výtvarným provedením a z tohoto důvodu je nutné zachovat i jejich zhlaví. Výroba protézy je prováděna z polymerbetonu nebo epoxidové pryskyřice, jež jsou následně vyztuženy betonářskou ocelí, sklolaminátem nebo uhlíkovými vlákny. Princip této metody spočívá v tom, že dřevěný prvek a zvolená výztuž je dokonale spojena syntetickým polymerem a přenáší zároveň tahové i ohybové napětí. Protézá bývá aplikována jednak do dutiny původního prvku nebo do prostoru vzniklého odstraněním poškozeného zhlaví. Za speciální způsob protézování může být považováno i nahrazení degradované části dřevěným masivem, jež je přilepen tenkou vrstvou polymeru. Plombováním se nazývá doplnění nebo výměna degradovaného dřeva za plombu, je vhodnější jej použít k obnově celistvosti prvku. Materiál plomby je obvykle ze dřeva (obvykle stejného druhu jako u sanovaného prvku dodržovat orientaci vláken, šířku letokruhů), dají se však použít i různé tmely a tuhé pěny. Následně se vsazují do dutin, trhlin a spár, který vzniklý přirozeným stárnutím během svého užívání, dále se umisťují i do části, u nichž bylo poškozené dřevo odstraněno. Plomby vyrobené ze dřeva se spojují se sanovanou konstrukcí pomocí lepeného spoje (pro interiéry kostní klíh, v exteriéru epoxidy), případně lze užít i spojovací prostředky. Používané tmely jsou obvykle několikasložkové, bývají výborně tvarovatelné, dokonale přilnou k dřevěnému podkladu, během tuhnutí a tvrdnutí nemění svůj objem, s časem přecházejí v pevnou látku, svými vlastnostmi se mají blížit dřevu (sesychání, bobtnání, tvrdost, tlaková pevnost). Zkoumají se také jejich vzhledové vlastnosti - odolnost proti vzniku trhlin (z toho plyne dostatečná pružnost), brousitelnost, povrchové úpravy atd. V dnešní době se často používají polyuretany plněné dřevěnými pilinami, epoxidy s jemným křemičitým pískem nebo dřevěnými částicemi. Pěnové systémy jsou opět několikasložkové, po vstříknutí do dutiny napění a následně tuhnou. Oproti tmelům se vyznačují nižší objemovou hmotností, což může být u větších konstrukcí výhodou. Nejčastěji používané pěny jsou polyuretany, dále se mohou aplikovat i silikony a fenoplasty. Konzervování zpevňující substancí se provádí u dřev napadených hnilobou, obsahujících požerky a jiné podobné vady. Tyto prvky se většinou lokálně hloubkově injektují pomocí roztoků (epoxidových pryskyřic, polyakrylátů, šelaků atd.), s co nejnižší viskozitou, aby pronikly do větších hloubek dřeva. Tato konzervace se může provádět také ve formě nátěru nebo nástřiku. Pokud je možné demontovat zpevňovaný prvek z konstrukce, používáme metodu máčení nebo vákuotlakou impregnaci (zaručí rovnoměrnou konzervaci prvku). Při sanaci památkově chráněných objektů by se neměla aplikovat rozpouštědla, která způsobují nabobtnání dřeva (např. voda). Jejich vlivem dochází ke vzniku trhlinu a výrazným tvarovým 4

6 deformacím. Z toho důvodu se doporučuje aplikovat substance s nepolárními a málo polárními organickými rozpouštědly (toluen, benzín, terpentýn, aceton ). Často se při zvyšování únosnosti konstrukcí volí i nepřímé způsoby zpevnění, v podstatě jde o podepření odlehčení nebo ztužení, lze je použít také jako dočasný zásah. Jejich použitím bráníme vzniku nechtěných napětí, deformací a trhlin, v principu jde o přenos zatížení z poškozených a neúnosných míst, do sousedních či nově zbudovaných prvků, které spolehlivě přenesou zatížení. Podepření se využívá především u oprav dřevěných stropů a krovů, ale i u jiných staveb vyrobených ze dřeva. Průvlak (ze dřeva nebo oceli) nesený na konzolách, jež jsou zapuštěny do stěny, se využívá při podepření nosných trámu s uhnilým nebo poškozeným zhlavím. Chceme li zabránit nadměrnému průhybu trámu, zvolíme podepření ve středu nebo na několika místech pomocí dřevěných nebo ocelových sloupků. Takto podepřený trám se může zpevnit ještě příložkami, při provizorním podepření sloupkovou konstrukcí. U krokví při vážnějším poškození nestačí původní podepření, proto je musíme dodatečně podepřít z důvodu nadměrného průhybu, u vážnějších poruch zcela vyměnit. Nepřímo zpevňovat lze i hambalky pomocí doplňkových pásů, příložek, podložek anebo desek s prolisovanými trny. Při opravě vodorovných stropních konstrukcí (stropní a vazné trámy) využijeme především odlehčování konstrukcí. Zatížení působící na poškozený prvek se pomocí odlehčovacích prků přenese na dostatečně dimenzovanou sousední konstrukci (případně přídavné části). Ztužování má velký význam především u krovů a svislých konstrukcí, přičemž je možné ztužovat jak jednotlivé prvky a spoje, tak i konstrukční celky. Mezi nejčastěji používaný způsob této aplikace patří zavětrování prkny. Použití dřevobetonové spřažené konstrukce V současné době se u nás i ve světě zkoumají ve větší míře kompozitní konstrukce, fungující na principu optimálního spolupůsobení různých materiálů. Vhodným příkladem tohoto druhu konstrukcí jsou spřažené dřevobetonové stropy, které mohou být použity jak u starých, tak u nových budov s dřevěnými stropními nosníky, přičemž zvýšíme únosnost i tuhost stropní konstrukce a oproti tradičním dřevěným stropům dojde k zlepšení kročejové a vzduchové neprůzvučnosti a požární odolnosti. 5

7 Obr.č. 1 Spřažená dřevobetonová konstrukce Únosnost a tuhost spřaženého dřevobetonového stropu závisí na rozměrech dřevěného nosníku a betonové desky, z toho vyplývá také poměr, jakým se dřevo a beton podílí na účinném průřezu (nutnost efektivního spolupůsobení prvků). K těmto účelům se používají běžné betony vyztužené tak, aby se pouze předešlo trhlinám od smršťování betonu a od ohybu betonové desky napříč dřevěných nosníků. Tuhost spřaženého stropu je závislá zejména na účinnosti spřažení betonu a dřeva a na ohybové tuhosti dřevěného nosníku. Z tohoto vyplývá, že zvyšování pevnosti betonu jen málo ovlivňuje únosnost spřaženého dřevobetonového stropu. Spojovací prostředky ovlivňují tuhost a únosnost stropu v závislosti na jeho rozpětí. Spolupůsobení dřeva a betonu při malém rozpětí je obtížné zajistit i při použití tuhých spojovacích prostředků rozmístěných na malé rozteče, naopak při větších rozpětích je dosažení vysokého spolupůsobení poměrně jednoduché. Pevnostní a tuhostní parametry dřevěného nosníku jsou nejdůležitějšími faktory, jež ovlivňují únosnost a tuhost spřaženého dřevobetonového stropu. Dřevo vykazuje značnou variabilitou svých vlastností a navíc je únosnost spřaženého nosníku ve většině případů limitována právě pevností dřeva v ohybu, nebo ojediněle ve smyku. Pro aplikaci dřevobetonových spřažených konstrukcí je nutné: omezit použití v prostorách s vlhkostí vzduchu a vysokou teplotou; neužívat dřevo napadené dřevokaznými houbami, a také dřevo s dření a s vysokou vlhkostí; zaměřit se na existující i potenciálně možné výsušné trhliny, zde by neměly být umísťovány spojovací prostředky; aplikovat spojovací prostředky s protikorozní povrchovou úpravou; věnovat pozornost vyztužení tlustých betonových desek, lze tím předejít vzniku trhlin v tažené oblasti, a tudíž i ztrátě tuhosti spřaženého průřezu; chránit dřevo před vodou z betonové směsi (např. aplikací vodotěsné fólie nebo použitím betonu s nižším vodním součinitelem); věnovat pozornost dřevinám s vyšším obsahem cukru (zpomalují tuhnutí betonu); použít především tam, kde je nutné snížit průhybu stropní konstrukce. 6

8 Technologie spřažených dřevobetonových stropních konstrukcí zároveň naplňuje cíle trvale udržitelného rozvoje v oblasti stavebnictví, jedná se zejména o: použití ekologických a recyklovatelných materiálů; maximální možné využití pevnostních vlastností materiálu v konstrukci; jednoduchost a rychlost montáže na staveništi; minimalizace odpadů při výrobě komponentů a montáži konstrukce. Rozvoj problematiky spřažených dřevobetonových stropů souvisí se širším uplatnění dřeva jak při rekonstrukcích historických staveb, tak i v realizaci vícepodlažních dřevostaveb. Ztužení stropní dřevěné konstrukce v historickém objektu Zkoumaný trámový strop je umístěn nad 2.NP v zámku v Bílovci. Zámek, původně renesanční z 16. století, byl několikrát přestavěn, a to jak vlivem módních změn, tak i díky rozsáhlým požárům a devastací způsobenou cizími vojsky. Poslední velkou rekonstrukcí prošel po druhé světové válce, kdy kompletně vyhořel. Poté byl využíván jako sklad obilí, léků a později jako archiv stavebního úřadu. Obr.č. 2 Zámek Bílovec Nyní je zámek v majetku města a využití se pro tento objekt stále hledá. Zámek není prakticky udržován, opraveny jsou pouze místnosti v druhém podzemním podlaží, které mají sloužit jako vinný sklep. V prvním podzemním podlaží je stále ve dvou místnostech umístěn archiv Stavebního odboru v Bílovci, jinak je tento objekt nevyužíván. 7

9 Popis stávajícího objektu Zámek v Bílovci se zachoval do dnešní doby v trojkřídlé dispozici s dvěma nadzemními podlažími, půdou a dvěma podzemními podlažími, přičemž nejnižší patro sklepů je částečně zasypáno. Hloubku základů se dosavadními průzkumy nepodařilo zjistit. Konstrukce tohoto objektu je z větší části tvořena stěnovým systémem z roku 1576, provedeného ze smíšeného zdiva, které tvoří pálené cihly a kámen z místních zdrojů. Konstrukce stěn je tzv. výplňového typu, kde nosnou část tvoří vrstvy lícové vrstvy smíšeného zdiva, vyplněné stavebním odpadem zalitým vápennou maltou. Typická je proměnná šířka zdiva, v místech navazujících na původní gotické hradby je šířka až 2 m. Vodorovné konstrukce zde můžeme najít dvojího typu. Původní dřevěné trámové stropy, které na konci druhé světové války zcela shořely, byly nahrazeny dřevěnými trámy (pravděpodobně z borovicového a jedlového dřeva), které jsou uloženy do ocelových profilů nebo přímo na stěny a zality betonovou mazaninou. Větší část klenebního systému se dochovala do dnešní doby - v 1.NP v části východního křídla u původního průjezdu a v 1.PP jsou zachovány barokní cihelné klenby v celém rozsahu kromě místností válcových věžích (provedené při rekonstrukci v 50. letech), 2.PP je dochováno jen částečně - větší část klenutých renesančních sklepů je zasypána. Další novodobé úpravy v zámku jsou značně rozsáhlé: Střecha, původně hambalkového typu krovu, se změnila při rekonstrukci na vaznicový typ, přičemž mansardový tvar byl zachován, zvětšil se ovšem jeho sklon. Jako krytina zde byla nejprve použita břidlice, která později byla vyměněna za měděný plech. Kování je provedeno z měděného plechu. Okna jsou kastlová. Nově se vybudovaly příčky, pravděpodobně z plných pálených cihel. Došlo také k zazdění krbů a sopouchů - průběh komínových těles nejasný. Balkón byl vytvořen při rekonstrukci jako železobetonová deska uložená na originální kamenné barokní krakorce. Zajímavé je také barokní schodiště trojúhelníkového půdorysu, původní dřevěné (mohlo být vyrobeno i z kamene) bylo zničeno. Schodiště bylo při rekonstrukci v 50. letech přestavěno na železobetonové, schodnicové s nadbetonovanými stupni pokryté linoleem. Nově byl osazen okapní systém, necitlivě napojený na stávající konstrukce. Nově bylo zavedeno ústřední topení, rozvod vody, kanalizace a vzduchotechnika. Z důvody využití zámku jako skladovacích prostor byl vsazen do objektu osobní i nákladní výtah. Povrch nádvoří byl při rekonstrukci pokryt železobetonovými panely. Současný stav s rozměry byl zaznamenán ve Stavebně historickém průzkumu Antonína Grůzy a Lucie Augustinové z roku

10 Popis konstrukce stropu Zkoumaný trámový strop nad 2. NP byl vybrán z toho důvodu, že je nutné zvětšit jeho tuhost a omezit kmitání zapříčiněné případným využitím půdního prostoru. Dále je nutné vhodným zásahem omezit vznik a rozvoj trhlin, které nejsou žádoucí. Stropní konstrukce je vyrobena z hraněných trámů nejčastěji s rozměry 200 x 250 mm (viz. obr. č. 3), dále byly průzkumem zjištěny i trámy 130 x 150 mm, nejvyšší trám byl vysoký 335 mm. Podhled (tvořený latěmi, rákosem a vápenocementovou omítkou) byl nejčastěji provedeno přímo na trámy, v západním křídle byl upevněn na samostatnou konstrukci, přibližně 1400 mm pod úrovní podlahy. Záklop je tvořen latěmi tloušťky 2 až 2,5 cm, lepenkou (pískovanou i nepískovanou), škvárovým podsypem proměnné tloušťky od 20 do 80 mm a poté vrstvou betonu o výšce 50 až 100 mm. V západní válcové věži byla zjištěnou poškození zhlaví vlivem plísně nebo hniloby, degradované vlivem působící vlhkosti je také napojení trámů u chodby. Při průzkumu byla dále nalezena průběžná trhlina trámů způsobená pravděpodobně smykovým namáháním. Dále nebyla u tohoto objektu zjištěna žádná forma ztužení ve vodorovném směru, ani nadbetonování zdí po celém obvodu konstrukce neobsahuje výztuž. Z tohoto důvodů je vhodné celkovou tuhost konstrukce zvýšit pomocí použití spřažené dřevobetonové konstrukce. Obr. č. 3 Schéma trámového stropu 9

11 Spřahovací prostředky a způsoby spřažení Při sanaci dřevěných konstrukcí pomocí spřažení s betonovou deskou je důležité ověřit účinnost spojení spřahovacího prvku (lišty) s původním dřevěným prvkem. Účinnost spřažení pro určitý druh spřahovacích prostředků je možno ověřit experimentálně v souladu s ČSN EN 1990 zkouškami, např. protlačovací (smykovou) zkouškou uspořádanou dle ČSN EN Účinnost spřažení je také ovlivněna fyzikálně - mechanickými vlastnostmi dřeva, např. hustotou a vlhkostí. Stanovení hustoty dřeva Stanovení hustoty dřeva probíhá podle normy ČSN EN 408: Dřevěné konstrukce Konstrukční dřevo a lepené lamelové dřevo Stanovení některých fyzikálních a mechanických vlastností. Dřevo je charakteristické tím, že snadno přijímá vodu a dle jejího obsahu se mění také hustota dřeva. Z tohoto důvodu se při určování této vlastnosti uvádí také vlhkost. Zkouška ve své podstatě spočívá v měření a vážení vzorku, z čehož se následně vypočte hustota. Rozměry vzorku jsou stanoveny s přesností na 0,1 mm a váha s přesností na 0,01 g. Hustota dřeva se vypočte podle vzorce: mw w a b l w w w,kde m w hmotnost zkoušeného tělesa o vlhkosti W v kg; a w, b w, l w rozměry zkoušeného tělesa o vlhkosti W v m. Stanovení vlhkosti dřeva odporovou metodou Stanovení vlhkosti dřeva elektrikou odporovou metodou, probíhá podle normy ČSN EN Toto zkoušení je založeno na rozdílné elektrické vodivosti dřeva o různé vlhkosti. Při zkoušení jsou hroty vlhkoměru zabodnuty do dřevní hmoty a na displeji se poté zobrazí hledaná vlhkost (viz obr. č. 4). Přístroj musí být kalibrován. Pro dosažení co největší přesnosti měření, je nutné odstranit povrchové vrstvy dřeva, které zpravidla bývají chemicky ošetřené. Chemikálie ve dřevě mohou zvyšovat jeho elektrickou vodivost a tím zkreslovat výsledky měření. Pro měření byl použitý hrotový vlhkoměr pro měření vlhkosti dřeva a stavebních materiálů WHT rozsah měření vlhkosti dřeva 5 až 50%, chyba měření 1% (do 25%) a 3% (nad 25%). 10

12 Obr.č. 4 Vlhkoměr Pro stropní konstrukci je navrženo spřažení pomocí vlepované ocelové lišty. Za tímto účelem byla provedena experimentální zkouška únosnosti lepeného spoje ocel-dřevo. Použité lepidlo prodávané pod obchodním názvem PURBOND je jednosložkové, jedná se o lepidlo typu dle EN 301 a neobsahuje VOC (těkavé látky), tedy splňuje environmentální kritéria. Výtrhová zkouška spřažení Poté co byla charakterizována vlhkost a hustota vzorků dřeva, přistoupíme k provedení samotné výtrhové zkoušky spřažení. Do vzorků původního dřeva vyfrézujeme drážku, jejíž tloušťka odpovídá přibližně šířce zkoušeného kotevního prvku. Ten následně umístíme do této drážky a pomocí injekční stříkačky naplníme uvedeným polyuretanovým lepidlem (viz. obr. č. 5), přičemž je nutné, aby polyuretan vypěnil na povrch. Po uplynutí 24 hodin by mělo (dle technického listu) dojít k plnému zpevnění lepidla a je možné provést tahovou zkoušku. Vzorek dřeva upneme do lisu (viz. obr. č. 6) a spřahovací prvek vytahujeme nízkou rychlostí. Měříme sílu F, při které dojde k porušení zkoušeného spoje, tu následně přepočteme na napětí dle vztahu: F A, kde A plocha vlepeného spřahovacího prvku. 11

13 Obr. č. 5 Lepení spřahovacího prvku Obr. č. 6 Umístění vzorku v lisu Výsledky zkoušek Podle uvedených postupů byly změřeny výsledky pro zkoumané dřevo trámového stropu: vzorek a [mm] b [mm] c [mm] m [kg] w [%] ρ w [kg*m -3 ] F [kn] h 1 [mm] h 2 [mm] A [mm 2 ] f [MPa] S1 62,85 58,43 88,02 0,1165 6, ,84 50,56 49, ,48 4,0 S2 55,91 64,06 95,34 0,1335 7, ,96 50,66 50, ,72 4,3 S3 81,09 55,9 102,63 0,1755 5, ,96 50,33 50, ,29 4,7 S4 70,49 55,84 100,29 0, ,68 50,52 50, ,87 4,2 S5 67,63 59,25 86,8 0,1275 5, ,4 50,41 50, ,05 4,1 S6 59,06 64,18 95,67 0,144 6, ,82 50,24 50,7 2547,17 4,3 S7 74,86 59,09 101,05 0,208 5, ,31 50,38 50, ,72 4,4 S8 67,06 60,28 101,5 0, ,42 50,55 50, ,54 4,8 S9 63,5 51,72 87,26 0,151 5, ,42 50,28 47, ,82 5,2 S10 62,9 59,4 88,62 0,122 6, ,02 50,27 49,4 2483,34 4,8 6, ,5 Z výsledků vyplývá, že únosnost lepeného spoje v tahu byla stanovená jako průměrná hodnota, tedy 4,5 MPa při vlhkosti dřeva 6 % a hustotě 400 kg*m -3, přičemž maximální hodnota pevnosti spoje byla 5,2 MPa a minimální 4 MPa. 12

14 Obr. č. 7 Porušení původního vzorku Obr. č. 8 Vytržený spřahovací prvek Obr.č. 9 Pracovní diagram Na pracovním diagramu (viz. obr. č. 9) je patrná změna tvaru grafu při síle 2,5kN, což zapříčinilo porušení tenké vrstvy polyuretanového lepidla. Tato vrstvička vznikla napěněním při lepení spřahovacího prvku. 13

15 Závěr: Cílem této práce bylo posouzení spřahovacího prostředku u stávajících dřevěných trámů pocházejících z rekonstrukce, která proběhla v 50. letech. Výsledná únosnost lepeného spoje v tahu byla stanovená jako průměrná hodnota, tedy 4,5 MPa při vlhkosti dřeva 6 % a hustotě 400 kg*m -3. Porušení dřevěných vzorků nastalo zpravidla ve vláknech dřevní hmoty, jak je vidět na obrázku č. 7 a 8. Tento způsob porušení předpokládá zkouška lepeného spoje dřevo - dřevo a z toho vyplývá, že rozhodující vliv na pevnost lepeného spoje má únosnost dřeva. Můžeme tedy prohlásit, že tento systém provedený pomocí vlepené lišty je vhodným způsobem spřažení pro zkoumaný trámový strop. Technologie spřažených dřevobetonových konstrukcí se stále více ve svém užívání dostává do popředí. Zvolíme li tento druh zásahu, zvýšíme nejen únosnost sanované konstrukce, ale zároveň i tuhost celého objektu ve vodorovném směru. Toto se stává výhodou zejména u historických budov, kde ve většině případů je ztužení nedostatečné nebo zcela chybí, což je případ i naší zkoumané konstrukce. Masovému rozšíření této technologie brání ovšem její cena a také poměrně velká pracnost. 14

16 Poděkování Paní Ing. Janě Daňkové za odborné vedení této práce, a dále Ing. Liboru Žídkovi a Ing. Janu Hurtovi za pomoc při průzkumu zámku. Použité materiály [1] ČSN EN Vlhkost vzorku řeziva - Část 2: Odhad elektrickou odporovou metodou [2] ČSN EN 408 Dřevěné konstrukce Konstrukční dřevo a lepené lamelové dřevo Stanovení některých fyzikálních a mechanických vlastností [3] ČSN EN 1990 Zásady navrhování konstrukcí [4] Klečka, T., Kolísko, J., Bouška, P. Zkoušení stavebních hmot a konstrukcí II. Zkoušky materiálů, stavebních prvků a konstrukcí, Praha: SEKURKON, 1999 [5] Grůza, A., Augustinová, L. Stavebně historický průzkum zámku Bílovec, Ostrava: Státní památkový úřad, 2001 [6] Kuklík P., Kuklíková A. Kombinované konstrukce ze dřeva, oceli a betonu, Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce 10/2002 [7] Reinprecht L. Zpevňování dřevěných prvků v konstrukci, Praha: Realizace staveb 01/