18. CELOSTÁTNÍ KONGRES K SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ V ČESKÉ REPUBLICE PARDUBICE 2010

Transkript

1 18. CELOSTÁTNÍ KONGRES K SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ V ČESKÉ REPUBLICE PARDUBICE září 2010 Editor: JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. Editorka: Mgr. Zuzana Prouzová Tento pracovní materiál neprošel autorskou korekturou SBORNÍK REFERÁTŮ 2010 Brno 2010

2 18. CELOSTÁTNÍ KONGRES K SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ V ČESKÉ REPUBLICE PARDUBICE 2010 pořádaný Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu Sexuologickou společností ČLK JEP Pedagogickou fakultou Univerzity Hradec Králové a Katedrou psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy VE DNECH ZÁŘÍ 2010 NA RADNICI V PARDUBICÍCH pod záštitou Ing. Jaroslava Demla, primátora města Pardubic a Doc. RNDr. Josefa Hynka, MBA, Ph.D, rektora Univerzity Hradec Králové za podpory Statutárního města Pardubic a dalších partnerů Mediální partner Florence Akreditace MŠMT č.j.: 3371/ ISBN

3 PREZIDENTKA KONGRESU Prof. PhDr. Jana Levická, Ph.D. vysokoškolská učitelka PdF UHK Hradec Králové a FSPaZ Trnavské univerzity v Trnavě ČESTNÉ PŘEDSEDNICTVO Prof. JUDr. Dagmar Císařová, DrSc. vysokoškolská učitelka Právnické fakulty Univerzity Karlovy Praha Ing. Jaroslav Deml primátor statutárního města Pardubic MUDr. Miroslav Havlín ženský lékař Doc. RNDr. Josef Hynek, Ph.D., MBA rektor Univerzity Hradec Králové Doc. PhDr., PaedDr. Kamil Janiš, CSc., vysokoškolský učitel Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové Doc. Ing. Vladimír Jehlička, CSc. děkan Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové MUDr. Petr Kovář ženský lékař JUDr. Mgr. Jiří Kubík vládní rada Ministerstva zahraničních věcí České republiky JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. vedoucí katedry Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D. vysokoškolská učitelka Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci JUDr. Olga Sovová, Ph.D. vysokoškolská učitelka Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové MUDr.Jiří Šráček čestný předseda SPRSV Praha PhDr. Dana Štěrbová, Ph.D. vysokoškolská učitelka Univerzity Palackého v Olomouci Prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc. vysokoškolská učitelka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Praha Mgr. Zuzana Truhlářová, Ph.D. vysokoškolská učitelka Pedagogické fakulty UHK Hradec Králové MUDr. Radim Uzel, CSc. předseda SPRSV Praha Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D. vysokoškolský učitel Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Praha Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc. přednosta Sexuologického ústavu 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Praha ORGANIZAČNÍ VÝBOR JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. předseda Mgr. Zuzana Prouzová Zuzana Bloudková Václav Dryk Mgr. Stanislava Dvořáková Filip Kuthan Michaela Šťastná

4 Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu Sexuologická společnost ČLS JEP Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové Katedra psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Praha PROGRAM 18. CELOSTÁTNÍHO KONGRESU K SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ PARDUBICE září 2010 Pardubická radnice, Pernštýnské náměstí září , 30 prezence účastníků v předsálí Hudebního sálu radnice (předložte, prosím, doklad o zaplacení účastnického poplatku, pokud máte k referátu připravenu el. prezentaci, prosíme o zapůjčení diskety, CD či flash disku) 13,30 slavnostní zahájení kongresu, projevy hostů 14, 00 zahájení odborného programu kongresu a prvního bloku přednášek 1. Mgr. Aleš Svoboda Význam evoluční psychologie, sociobiologie a teorie sociálních rolí pro sexuální výchovu aneb symbióza teorií nemožná či nezbytná?! 2. Doc. PhDr., PaedDr. Kamil Janiš, CSc. Představy veřejnosti o sexuální výchově 3. Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D. Průsečíky sexuální a etické výchovy v současné primární škole 4. Doc. PhDr. Boris Titzl, Ph.D. Sexuální výchova a její časová proměna 5. PaedDr. Pavel Petrnoušek Sexuální výchova v ČR z pohledu ředitele základní školy 6. MUDr. Miroslav Havlín Hormonální antikoncepce a tromboembolická nemoc: aktuální novinky 7. Dr. Radovan Haluza Genetické riziko pro uživatelky hormonální antikoncepce možnosti testování 8. Doc. MUDr. Peter Koliba, MUDr. Peter Koliba ml. Menopauza a sexualita ženy 9. JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. Šíření nakažlivé lidské nemoci podle 152,153 trestního zákoníku 10. Prof. PhDr. Jana Levická, Ph.D., Mgr. Zuzana Truhlářová, Ph.D., Ing. Anna Tomašovičová, Ph.D. Incest ako zabudnutá udalosť zakončení prvního dne kongresu 4

5 24. září , 00 zahájení druhého dne kongresu a druhého bloku přednášek 11. MUDr. Radim Uzel, CSc. Orální sex výhody a rizika 12. Doc. PhDr., PaedDr. Kamil Janiš, CSc. Ukázka motivace v oblasti sexuální výchovy 13. ThDr. Martin Chadima ThD. Pohled na sexualitu u nejstarších Židů a křesťanů 14. MUDr. Petra Sejbalová, MUDr. Helena Reguli, MUDr. Jaroslav Janák Sexuálně deviantní jednání u adolescentů 15. Bc. Karel Žák Život a pocity nekriminálních pedofilů kvalitativní kazuistika 16. Jiří Fx100d Informace o pedofilii v médiích, literatuře a na internetu 17. MUDr. Hanka Fifková Co je nového v sexuologické ordinaci 18. MUDr. Miroslav Havlín Vznik České společnosti gynekologie dětí a dospívajících 19. Lucie Jarkovská, Ph.D. Lidská sexualita nebezpečná ideologie? Analýza argumentů odpůrců sexuální výchovy v českých školách 20. PaedDr. Eva Marádová, CSc., Mgr. Lenka Jirušková Postoje adolescentů k sexualitě, partnerství a rodičovství ve vztahu k současnému pojetí sexuální výchovy ve škole zakončení druhého bloku přednášek 13, 00 14, 30 přestávka na oběd 14, 30 zahájení třetího bloku přednášek 21. JUDr. Mgr. Jiří Kubík, JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. Kuplířství v zák. čís. 40/2009 Sb., trestním zákoníku 22. JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc., JUDr. Mgr. Ing. Petr Wisiński Přehled právních nástrojů k prevenci zanedbávání péče o dítě 23. JUDr. Olga Sovová, Ph.D. Právní problematika uzavírání manželství osob s různým státním občanstvím 24. JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. Problematika nepřekažení a neoznámení trestného činu v praxi zdravotnického pracovníka 25. Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc. Alkohol a sex zakončení třetího bloku přednášek a druhého dne kongresu 5

6 16, 30 Krátká PLENÁRNÍ SCHŮZE SPOLEČNOSTI PRO PLÁNOVÁNÍ RODINY A SEXUÁLNÍ VÝCHOVU, na kterou srdečně zveme všechny členy i nečleny SPRSV Účast členů SPRSV je nutná. 19, 30 SPOLEČENSKÝ RAUT v hotelu Zlatá štika 25. září , 00 zahájení třetího dne kongresu a čtvrtého bloku přednášek 26. RNDr. Jiřina Kocourková, Ph.D. Vybrané aspekty reprodukčního chování populace ČR 27. Mgr. Vladimíra Neklapilová Sexuální výchova v základních školách 28. Mgr. Olga Zeinertová Vznik občanské iniciativy Hovořme o tom 29. PhDr. Dana Štěrbová, Ph.D. Potřeba sexuální výchovy u osob s handicapem základní informace 30. Doc. PaedDr. Ladislav Horňák Kvalita života osôb s ťažším mentálnym postihnutím v oblasti sexuality v domovu sociálnych služieb na Slovensku a Camphillských komunitách v zahraničí 31. PaedDr. Stanislava Mandzáková Determinanty prejavov sexuality klientov s ťažším mentálnym postihnutím v domovoch sociálnych služieb na Slovensku 32. PaedDr. Pavel Petrnoušek Něco málo ke kapitole Didaktické náměty z příručky Sexuální výchova vybraná témata DISKUSE k posterům Postery: PhDr. Dagmar Marková, Ph.D., Mgr. Zuzana Ďurčeková, Doc. PaedDr. Roman Králik, ThD. Postoje študentov a študentiek sociálnej práce k sexuálnej výchove PhDr. Jana Vernarcová, Ph.D., PaedDr. Peter Selvek, Ph.D. Vplyv programu Sexuálnej výchovy na vybrané aspekty identity adolescentov 13, 00 zakončení čtvrtého bloku přednášek a kongresu Pardubice 2010, vydání osvědčení o účasti dle akreditace MŠMT č.j.: 3371/ a certifikátů dle dalších akreditací. Organizační výbor kongresu si vyhrazuje právo k případným operativním úpravám a změnám programu. 6

7 Vážené dámy a pánové, vážení účastníci kongresu, Dovolte abych Vás opět přivítal v Pardubicích, které jsou pro řadu z Vás již téměř druhým domovem. Fakt, že se zde váš kongres o sexuální výchově koná již po osmnácté svědčí o tom, že naše město je přívětivé nejen ke svým obyvatelům, ale také návštěvníkům, ať již v Pardubicích hledají zábavu, kulturní či sportovní vyžití, nebo, jako je to i ve Vašem případě, odborné informace a poznatky. A to mne jako primátora města velmi těší. V uplynulých letech jste s námi prožívali rozsáhlé přestavby v centru města a byli jste návštěvníky veskrze tolerantními. Dnes už se spolu s námi můžete těšit nejen z krásných památek a užívat si nostalgických schůzek s historií, ale využívat i nové moderní prostory zvoucí k nákupům i relaxaci. Věřím, že i Vy si při svých jednáních najdete čas na procházku městem a přesvědčíte se, že Pardubice mají i krásnější místa, než jaké vidí cestující například při průjezdu městem, ať již automobilem, nebo vlakem, že jsou zkrátka městem, které stojí za návštěvu. Dámy a pánové, pro naše město je ctí stát se každoročně na pár dní hlavním městem sexuální výchovy a hostit desítky odborníků na citlivou problematiku mezilidských vztahů. Vaše systematická práce jistě pomohla na cestě ke zdravým partnerským vztahům a spokojenému rodinnému i sexuálnímu životu mnoha lidem. Věřím, že město Pardubice Vám bude i nadále v této práci spolehlivým a přitom stále atraktivním partnerem. Dámy a pánové, vítejte v Pardubicích, přeji Vám příjemný pobyt a úspěšné jednání Ing. Jaroslav Deml primátor Statutárního města Pardubice 7

8 Vážené dámy, vážení pánové, když mne v květnu 2010 oslovil pan doktor Mitlöhner se žádostí o krátké úvodní slovo do sborníku k již 18. kongresu k sexuální výchově v České republice, ani jeden z nás netušil, jak horké a nesmírně poučné léto nás z pohledu problematiky, které je Vaše akce věnována, právě čeká. Přiznám se, že přestože jsem měl příležitost se krátce zúčastnit předchozích dvou ročníků, jako učitel zcela jiných disciplín jsem Vaši konferenci pokládal za zajímavou, užitečnou, zcela nepochybně odborně i společensky obohacující, ale teprve události letošního léta mi otevřely oči. První zmínky o příručce věnované problematice sexuální výchovy a protestní petici jsem zprvu považoval za projev okurkové sezóny začíná léto, volby skončily a přesto je čtenářům, divákům a posluchačům potřeba nabídnout každý den nějaké zajímavé téma. Během několika dnů bylo ovšem zřejmé, že spor o sexuální výchovu je tématem, které českou veřejnost poměrně ostře rozděluje a k němuž se kromě očekávatelné reakce ministra školství a nejvyšších církevních představitelů má potřebu vyjádřit i sám pan premiér. Předpokládám, že po rozhodnutí nového ministra školství stáhnout příručku z webu ministerstva a po radikálním prohlášení jednoho z prezidentových mužů, že sexuální výchova je dalším krokem k postupnému zestátnění dětí, se oplzlá a perverzní příručka stala jedním z velmi vyhledávaných materiálů na českém internetu. Jak jsem již uvedl výše, nejsem odborníkem na sexuální výchovu, příručku jsem si stáhnul, ale ještě jsem ji nečetl (na moji výchovu je stejně již nejspíše pozdě) a nemám ani zcela fundamentalisticky vyhraněný názor na to, kde, kdy a jakým způsobem má taková výchova probíhat. Dosavadní průběh diskuse vedené na toto téma v naší zemi mne však utvrzuje v názoru, že vhodně připravenou a dobře podanou sexuální výchovu potřebují nejen naše děti, ale zřejmě i my jejich rodiče. Doc. RNDr. Josef Hynek, MBA, Ph.D. rektor Univerzity Hradec Králové 8

9 Vážené dámy, páni Pripadla mi milá povinnosť prihovoriť sa Vám z tohto miesta a privítať Vás v mene svojom, ale tiež v mene Společnosti pro plánovaní rodiny a sexuální výchovy, ako aj v mene ostatných participujúcich subjektov, na 18. kongrese k sexuální výchově. Ako je Vám známe, tu v Pardubiciach pod gesciou SPRSV sa každoročne stretávajú odborníci z viacerých oblastí, aby spolu s laickými účastníkmi kongresu otvárali diskusie o starších, ale aj celkom nových problémoch spojených s ľudskou sexualitou. Ak by bol Kongres dieťaťom, dnešným dňom by dosiahol plnoletosti. Na niektoré politické práva by si síce ešte musel počkať, ale dnes by nadobudol všetky svoje občianske práva. Za tých 18 rokov SPRSV viac krát potvrdila, že je dobré sa každoročne stretávať a diskutovať o rôznych témach spojených so sexualitou a sexuálnou výchovou. SPRSV vytvorila nielen priestor pre vzájomnú výmenu názorov uznávaných odborníkov, ale tiež nástroj na podporu tých, ktorí sa v odbornej diskusii na tému sex, sexualita, pohlavie, či sexuálna výchova cítia neistí vzhľadom k svojmu veku, profesii či iným dôvodom. Dámy a páni, konštatujem, že toto dieťa sa stalo občiansky plnoletým, teda oprávneným a spôsobilým hovoriť k veciam súvisiacich s ľudskou sexualitou v plnom rozsahu tejto témy. V domácich knižniciach viacerých z Vás sa nachádza 17 zborníkov, čo podľa môjho odhadu predstavuje približne 1500 strán zaujímavého čítania. Dnes k nim pribudol ďalší zborník. Verím, že aj v tohto ročných príspevkov sa nájdu mnohé, ktoré si tu nielen radi vypočujeme, ale ku ktorým sa ešte v pokoji svojho domova, či pracoviska vrátime. Vážené dámy a páni, milí kolegovia, dovoľte mi, aby som všetkým nám prítomným zaželala, aby sme sa na 18. kongrese k sexuálnej výchove obohatili nielen o nové poznatky, ale, ako sa to už tu v Pardubiciach stalo tradíciou, obohatili sa predovšetkým našimi osobnými kontaktmi, príjemnými stretnutiami s novými ľuďmi a dobrou náladou. Prof. PhDr. Jana Levická, Ph.D. prezidentka kongresu 9

10

11 Genetické riziko pro uživatelky hormonální antikoncepce možnosti testování Dr. Radovan Haluza Společnost GENERI BIOTECH uvádí v září 2010 na trh novou soupravu A-TEST, která je určena především pro ty ženy, které buď berou hormonální antikoncepci nebo se k tomuto kroku chystají. Díky zdravotnické osvětě je dnes už široce známo, že aplikace této antikoncepce může mít v kombinaci s některými rizikovými faktory nežádoucí účinky. Kromě faktorů, jichž si může být každá uživatelka antikoncepce vědoma (kouření, obezita, některé choroby jako např. diabetes) existuje i jeden zásadní faktor, jehož přítomnost u každého z nás nebývá běžně známa faktor genetický. Nosičství některých genetických znaků je samo o sobě rizikovým faktorem pro vznik závažných stavů, z nichž je nejzávažnějším stavem hlubokožilní trombóza. Pokud nositelka těchto rizikových faktorů je ještě navíc uživatelkou hormonální antikoncepce, pak se závažně zvyšuje riziko vzniku tohoto nebezpečného onemocnění. Kombinace s dalšími uvedenými rizikovými faktory činí z užívání perorální antikoncepce rizikovou záležitost. Je to několik typů mutací v genech, které hrají roli v mechanismu srážení krve. V procesu srážení krve se uplatňuje množství různých enzymů a dalších biologických látek. Ve dvou z nich se pak vyskytují relativně časté mutace (tj. mutace, které nese určité významné procento osob v populaci), které má smysl vyšetřovat u těch osob, které se díky dalším rizikovým faktorům ocitají v riziku vzniku trombóz a tromboembolií. Z tohoto pohledu jsou takovými osobami i ženy užívající antikoncepci. V rámci A-TESTu vyšetřujeme mutaci G1691A (tzv. Leidenská mutace) v genu pro faktor V a mutaci G20210A prothrombinového genu (faktor II). Jedná se o vyšetření, o kterém si klientka rozhodne sama, sama si ho hradí a zařídí si sama i odběr svého vzorku. Vlastní odběr je velmi jednoduchý a spočívá ve stěru sliznice dutiny ústní jemným kartáčkem podle přehledného návodu. Odebraný vzorek klientka zašle poštou k vyšetření a za několik dní obdrží výsledek. Detekce uvedených 2 mutací je z odborného hlediska běžná záležitost. Test lze v ČR provést v každé fakultní nemocnici a v dalších asi 10 laboratořích. Z hlediska žen užívajících hormonální antikoncepci, kterých je u nás podle statistiky ÚZIS cca 1,15 milionu 1, připadá na 1 laboratoř odhadem více než 50 tisíc žen. Z těchto čísel vyplývá nedostupnost vyšetření pro běžnou populaci: pokud by chtěly alespoň ty poučenější ženy zjistit oficiální cestou, tzv. na pojišťovnu, jaká je jejich generická predispozice vzhledem k uvedeným mutacím, oficiální zdravotnictví není schopno a ani ochotno je uspokojit. Náš A-TEST však z tohoto vyšetření dělá test dobře dostupný pro každou ženu. Nezatěžuje systém zdravotního pojištění, protože 1 ÚZIS: Celkem byl v roce 2009 evidován 1 milion 358 tisíc žen užívajících lékařem řízenou hormonální nebo nitroděložní antikoncepci, což je 53,4 % žen fertilního věku. Vysoce převažuje antikoncepce hormonální nad nitroděložní. (83-89 % lékařem řízené antikoncepce tvoří antikoncepce hormonální, podle kraje) 11

12 uživatelky testu jsou samoplátci, a dokonce ani nemusí zatěžovat nijak jejich gynekology, protože v procesu testování nejsou nijak zavzati. Našim klientkám však doporučujeme, aby svého gynekologa o testu informovaly, především v případě pozitivního výsledku. V případě pozitivního výsledku (může být několik typů výsledků podle toho, jaká mutace je nalezena a v jaké kombinaci heterozygothomozygot) vydáváme pro klientku laické doporučení a pro jejího lékaře odborný závěr. Více informací o testu na Kontakt na autora: GENERI BIOTECH s.r.o., Hradec Králové 12

13 Hormonální antikoncepce a tromboembolická nemoc: aktuální novinky MUDr. Miroslav Havlín Krevní srážlivost Synonyma hemokoagulace, hemostáza Jeden z vývojově nejstarších obranných mechanizmů Brání ztrátě krve při poranění Krevní srážlivost Multifaktoriální děj na kterém se podílí (velmi zjednodušeně) Stěna cévní Krevní bílkoviny: - aktivizující - brzdící Fibrinogen fibrinová síť Krevní destičky Vznik trombu 13

14 Tromboembolická nemoc (TEN) Vznik patologických sraženin v žilním systému bez narušení integrity cévní stěny a vmetení sraženiny do dalších částí krevního řečiště Důsledek porušení cirkulace krve Žilní trombóza 1 1,5 / 1000 ročně Plicní embolie 0,6 / ročně Ictus, trombóza mozkových splavů, infarkt myokardu spoluúčast trombotických dějů Hematologický aspekt Poslední dvě dekády rozvoj molekulárně genetických vyšetřovacích metod Diagnostika mnoha vrozených mutací krevních bílkovin trombofilní mutace Několik desítek mutací různé míry závažnosti Většinou recesivní alely Homo a heterozygotní formy Výskyt 3 20% bílé populace Trombogeneze Fyziologická situace: podnět trombus Trombofilní stav zesiluje odpověď na podnět, proto snažší vznik trombu: podnět + trombofilie trombus Objevy vyvolaly obavy Studium podnětů zvyšujících riziko TEN Hormonální terapie (vč. HA) jsou jedním z mnoha možných podnětů Role HA byla nepřiměřeně zvětšena Všechny mutace se začaly považovat za absolutní kontraindikaci hormonálních léčeb Klinická praxe TEN je komplexnější problém Rizikové faktory pro vznik TEN Rizikový faktor Relativní riziko Nitrožilní aplikace drog Závažné trombofilie 6 70 Marihuana Porod a šestinedělí

15 Těhotenství 7 9 Tabakismus 3 7 Hormonální antikoncepce 2,5 4 Dlouhodobé sezení (cestování, počítače) 2 5 Křečové žíly 2 4 Obezita 2 4 Deficitní pitný režim 1,5 3 Vyšší věk, úrazy DK, imobilizace, polytraumata, maligní tumory, kardiopatie 2 6 HA versus TEN HA lehce zvyšuje riziko TEN Na riziku se podílí - estrogenní složka dávka - gestagenní složka typ Moderní preparáty estrogenní dávka nízká, rozdíly minimální Moderní gestageny mírně rizikovější vůči TEN, ale pozitivní pro metabolismus lipidů apod. Trombofilie versus HA Trombofilie zakládá rodinný (rodový) výskyt TEN TEN vzniká obvykle v prvních 6 měsících užívání HA Porovnání rizik a benefitů HA oproti trombofiliím a TEN Gravidita je rizikovější než HA Rizika nežádoucího těhotenství a nechtěného dítěte Metodický problém Interní obory hodnotí obvykle jen dolní řádek, gynekologové celý trojúhelník 15

16 Komunikační problémy Spory mezi gynekology, internisty, pediatry, cévními specialisty, hematology Zahleděnost do vlastního oboru Odlišné konstrukce studií Málo mezioborových setkání Absence komplexního pohledu na pacientku Pochybnosti Nejsme dogmatičtí v absolutním zákazu hormonálních léčeb u trombofilii a TEN? Jednáme vždy v zájmu pacientky a v souladu se současným vědeckým poznáním? Pochybnosti u mnoha lékařů řady oborů Nové studie vztahu TEN x HA Snaha o mezioborovou komunikaci Dochází k přehodnocování dogmat Panelová diskuze na 42. Konferenci gynekologie dětí a dospívajících, duben 2010 Moderátor: prof. MUDr. J. Hořejší DrSc. (předseda České společnosti gynekologie dětí a dospívajících) Účastníci: Prof. MUDr. J. Janda CSc. (předseda České pediatrické společnosti) Prof. MUDr. J. Kvasnička CSc. (předseda Česká společnost pro trombózu a hemostázu) MUDr. I. Hadačová (hematolog) MUDr. M. Havlín (gynekolog) Cíle Konsensus v přístupu k uživatelkám HA, hlavně mladistvým Redukce protichůdných doporučení Výstup - ujasnění postojů jednotlivých oborů - zahájení dlouhodobější spolupráce - strukturovaný dotazník na rizika TEN Diagnostika trombofilních stavů společné doporučení hematologické a genetické společnosti III/ TEN je komplexní onemocnění, nelze vycházet jen z molekulárně genetických znaků 2. Z molekulárních vyšetření mají význam pro běžnou klinickou praxi pouze dvě - mutace faktoru V (Leidenská mutace) 16

17 - mutace genu pro protrombin 3. Molekulárně genetické vyšetření je indikováno: Před nasazením hormonální léčby u žen s rizikovou osobní nebo rodinnou anamnézou Po prodělané TEN Opakované potraty v I. trimestru či potrat ve vyšším stádiu gravidity Gravidní ženy jako v bodech 3.1 a 3.2 nebo při některých těhotenských patologiích 4. Ostatní vyšetření specializovaná centra 5. Genetická vyšetření trombofilních mutací provádět pouze v certifikovaných laboratořích Poznámky: - při pozitivitě vyšetřit i přímé příbuzné - testování před 12. rokem jen výjimečně Změna postojů hematologů Trombofilní mutace či prodělaná TEN již nejsou vždy považovány za absolutní kontraindikaci hormonálních léčeb! Kritéria rizikovosti Trombofilie různá klinická významnost - typ - homo či heterozygotnost Prodělaná TEN - vazba na hormonálně zátěžové situace (gravidita, hormonální léčba) - obecné vlivy zvyšující riziko TEN (úrazy ) Hematologické kontraindikace Absolutní kontraindikace - TEN v graviditě či při hormonální léčbě - homozygotní mutace FV Leiden a protrombinu Diskutované relativní či absolutní?? - heterozygotní mutace FV Leiden a protrombinu - jiné trombofilní mutace Relativní - TEN bez vazby na hormonální zátěž a bez mutace Strukturovaný dotazník Autorem MUDr. Hadačová Jednoduchá pomůcka pro lékaře nasazující hormonální léčby Trombofilie mají rodinný (rodový) výskyt Proto důraz na širokou podrobnou anamnézu 17

18 Strukturovaný dotazník Rodinná anamnéza: Žilní trombóza/plicní embolie (rodiče, sourozenci pacientky, sourozenci rodičů, prarodiče) Ischemická mozková příhoda nebo infarkt myokardu před 50. rokem věku Žilní trombóza/plicní embolie vzniklá u příbuzné pacientky v souvislosti s hormonální antikoncepcí Známá trombofilní dispozice u příbuzných v první linii (rodiče, sourozenci pacientky) ano Ne ano Ne ano Ne ano Ne Leidenská mutace Protrombinová mutace Pokud ano, zaškrtněte jaká Deficit antitrombinu Deficit proteinu C Deficit proteinu S Jiné Osobní anamnéza Chronická onemocnění, vrozené vývojové vady ano ne Pokud ano, uveďte jaká Obezita (BMI nad 30, popř. uveďte hmotnost a výšku) ano ne Abusus (cigarety, drogy) ano Závěr Každá medikace má klady i zápory Oboje je třeba hodnotit objektivně na základě současné míry vědeckého poznání Trombofilie a TEN maximálně individuální přístup ke konkrétní pacientce Uvedená doporučení zmenšují riziko preskripční chyby Kontakt na autora: ADC Sanatorium Hvězdova 1601 Praha 4 18

19 Vznik České společnosti gynekologie dětí a dospívajících MUDr. Miroslav Havlín Zrození oboru gynekologie dětí a dospívajících (GDD) léta 20. století ve světě ojedinělé publikace prof. Peter otevřel první ambulanci dětské gynekologie na světě v Praze v areálu dětských nemocnic Na Karlově Za měsíc poté první lůžkové oddělení Prof. Peter během války napsal první učebnici Kindergynäkologie (Lipsko 1947) Poválečný vývoj Obor přešel pod Fakultu dětského lékařství, nyní 2. LF UK FN Motol Lůžková a výuková základna Pregraduální výchova mediků Postgraduální výuka gynekologů 1962 lůžkové oddělení v Brně Od 1965 vzniká síť krajských ordinářů Ambulance a lůžka v krajských nemocnicích 70. léta Vzniká síť okresních ordinářů a ambulancí Pravidelné schůzky krajských a okresních ordinářů Vzniká Komise pro dětskou gynekologii jako poradní orgán hlavního gynekologa ČR 1984 komise se mění na Sekci gynekologie dětí a dospívajících České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně 80. léta Celoplošné pokrytí sítí specializovaných ambulancí Začínají programy preventivních prohlídek dívek ve 14 letech Pravidelné odborné konference 90. léta Se zánikem KÚNZ a OÚNZ skončila síť krajských a okresních ordinářů Rozvolnění organizační struktury Konec preventivních prohlídek 19

20 Specializovaná lůžka většinou zanikla, ubylo i nemocničních ambulancí Přibývá privátních ambulancí nárůst zájmu o postgraduální vzdělávání vč. atestací Zdravotní pojištění Seznam výkonů dětská a dorostová gynekologie samostatná odbornost 604 Zprvu pro lékaře s atestací či funkční licencí Nyní jen pro atestované proto mírný úbytek ambulancí v poslední dekádě Vedení oboru GDD měla štěstí na silné osobnosti ve svém čele Prof. Rudolf Peter ( ) Doc. Karel Veselý ( ) Prof. Jan Hořejší (1940) Pod jejich vedením: - Organizační zajištění - Vědecká aktivita - Postgraduální výchova - ČR se stala velmocí a vzorem v GDD Postgraduální vzdělávání Funkční licence (= kurz v oboru) cca 200 lékařů Atestace - od 1983 složilo ji 84 lékařů - 40 ve přípravě Kurzy pro cca 300 sestřiček Přes 250 zahraničních stážistů Současnost Poslední dekáda nešťastná politika výboru České gynekologické a porodnické společnosti směřující k omezení až likvidaci oboru Zrušení postgraduálního vzdělávání Světový trend je přesně opačný! Vznikají: - kontinentální organizace - národní společnosti Proč je GDD samostatný obor? Dítě je svébytný, specifický jedinec není zmenšeninou dospělého člověka! Pediatrie není zmenšená interna 20

21 Z pediatrie se odštěpují specializované obory, není zpochybňována jejich svébytnost (dětská chirurgie, onkologie, ortopedie ) Analogicky GDD není zmenšenou gynekologií dospělých Poptávka pediatrů na konziliární spolupráci Čas změny 42. konference sekce gynekologie dětí a dopívajících IV/2010 členská základna ventilovala svou nespokojenost Vznikl přípravný výbor pro vznik nové společnosti, nezávislé na ČGPS výbor České lékařské společnosti J. E. Purkyně schválil její založení Vznikla Česká společnost gynekologie dětí a dospívajících ČLS JEP (ČSGDD ČLS JEP) Volby VI/2010 proběhly korespondenční volby Hlasovalo 53 ze 75 tehdejších členů Vznik výboru - předseda prof. MUDr. J. Hořejší, DrSc. - místopředseda MUDr. M. Havlín - vědecký sekretář MUDr. L. Teslík - pokladník MUDr. J. Pertl - člen MUDr. H. Geržová ČSGDD ČLS JEP Oproti Sekci je otevřena lékařům všech specializací Výraznější zapojení pediatrů a dalších specialistů (endokrinologie, urologie a nefrologie, onkologie ) T. č. přes 120 členů vč. zahraničních Členem FIGIJ a EURAPAG (světová a evropská organizace GDD) Program společnosti Udržení a zlepšení úrovně stávající péče o dívky Obnova postgraduálního vzdělávání Mezioborová spolupráce, především s pediatrickými obory Mezinárodní aktivity FIGIJ, EURAPAG Osvětová činnost Náplň oboru Výtok a záněty vnějších rodidel Záněty vnitřních rodidel Patologie menstruačního cyklu 21

22 Náhlé příhody břišní Benigní a maligní tumory Stavy po operacích v malé pánvi Balneoterapie Vrozené vývojové vady rodidel Poruchy somatosexuálního vývoje Antikoncepční zabezpečení dospívajících Spolupráce s pediatrickými obory Osvětová činnost Postgraduální výchova Internetové stránky ČSGDD Stávající stránky Sekce gynekologie dětí a dospívajících budou do nich začleněny Souhrn ČSGDD je novou organizační strukturou 70 let existujícího oboru Její vznik je impulzem pro zlepšení vlastní práce a rozšíření mezioborové spolupráce Gynekologie dětí a dospívajících má nezastupitelné místo v péči o reprodukční zdraví Kontakt na autora: ADC Sanatorium Hvězdova 1601 Praha 4 22

23 Kvalita života osôb s ťažším mentálnym postihnutím v oblasti sexuality v domovu sociálnych služieb na Slovensku a Camphillských komunitách v zahraničí Doc. PaedDr. Ladislav Horňák Abstrakt: Príspevok sa zaoberá otázkami sexuality ťažšie mentálne postihnutých klientov v domovoch sociálnych služieb. Prezentuje výskumné zistenia v oblasti postojov personálu domovov sociálnych služieb na Slovensku a v camphillských komunitách v Škótsku a Nórsku k sexualite klientov s mentálnym postihnutím. V závere sú uvedené odporúčania ako súčasný stav v tejto oblasti kvality života týchto klientov zlepšiť. Kľúčové slová: ťažšie mentálne postihnutie, kvalita života, sexualita, domov sociálnych služieb, camphillská komunita Aj keď sa kvalita života klientov s ťažším mentálnym postihnutím domovov sociálnych služieb na Slovensku neustále zlepšuje, napriek tomu pretrvávajú niektoré nedostatky, ktoré s kvalitou života aj v oblasti sexuality úzko súvisia. Monitorovanie stavu ľudských práv v domovoch sociálnych služieb Slovenským helsinským výborom v roku 2003 okrem iných (aj pozitívnych zistení) konštatovalo, že: - pretrváva tradícia zriaďovať a prevádzkovať zariadenia pre mužov a pre ženy, - prostredie, najmä v starých budovách je často izolovaným, subkultúrnym sociálnym prostredím, život v takomto prostredí je zjavne rozdielny oproti bežným životným podmienkam občanov, - vysoký počet obyvateľov klientov, nekoedukované prostredie, absencia výchovných a sociálnych pracovníkov spôsobuje konflikty medzi obyvateľmi, - v tradičných zariadeniach je klient objektom služieb, absentuje individuálny prístup, individuálne rozvojové programy, aktívna komunikácia s klientom, klienti nie sú aktívne vedení k sebaobhajovaniu svojich práv, - domovy sociálnych služieb nezvládajú poskytovanie služieb pre ťažko a hlboko mentálne postihnutých a agresívnych obyvateľov, ktorí sú zaraďovaní do samostatných skupín s minimálnou aktivizáciou, - domovy sociálnych služieb vyvolávajú homosexuálne správanie klientov v nekoedukovanom sociálnom prostredí, menej často prejavy agresivity, personál tieto situácie rieši medikamentóznou liečbou alebo fixovaním klientov (sieťové postele), - v 90% prípadov súčasne s prijatím do zariadenia sa zaznamenalo aj zbavenie občanov spôsobilosti na právne úkony, len výnimočne sa členovia hel- 23

24 sinského výboru stretli so snahou špecifikovať podmienky zbavenia spôsobilosti na právne úkony, zbavenie spôsobilosti na právne úkony závažným spôsobom limituje možnosti rozvoja klientov v oblasti slobody pohybu, slobody prejavu, participácii na živote v zariadení a ich sociálnej integrácii. V porovnaní so zakladajúcimi štátmi európskej únie zaostávame v rámci demokratizácie a humanizácie spoločenských pomerov v deinštitucionalizácii starostlivosti o mentálne postihnutých. V krajinách západnej Európy od 90-tych rokov minulého storočia prešli na model komunitnej práce s mentálne postihnutými hoci tam ústavná starostlivosť tiež úplne nezanikla. Rozvíjajúci sa model komunitnej práce v týchto krajinách prechádza vo sfére postojov od prijímania k rešpektu a dodržiavaniu ľudských práv, vo vzťahoch od spolupráce k osamostatňovaniu, od individuálnych programov k podpore a poradenstvu, od integrácie k inklúzii a od pomenovania klient k pomenovaniu občan. Z výzkumu z roku 2008, který uskutočnila S. Mandzáková (2008) v 24 náhodne vybraných domovoch sociálnych služieb na Slovensku vyplývá, že postoje vychovateľov pracujúcich s osobami s mentálnym postihnutím sú vo väčšine prípadov na úrovni eliminacie sexuálnych prejavov či ich odstránenia ponukou náhradnej činnosti. Kultivácia sexuality klientov nebola, podľa uvedeného výskumu, registrovaná ani v jednej z výpovedí vychovateľov. V súvislosti s týmito trendmi nás zaujímalo ako sa to prejavuje vo vzťahu akceptácie sexuality ťažšie mentálne postihnutých v niektorých západných krajinách a na Slovensku. Kvalita života v oblasti sexuality ľudí s mentálnym postihnutím je ovplyvňovaná okrem organizačných (koedukovanosť, nekoedukovanosť) a priestorových podmienok najmä postojmi personálu zariadení sociálnych služieb k tejto dôležitej súčasti života každého človeka. Preto sme sa rozhodli urobiť prieskum týchto postojov u odborných zamestnancov v domovoch sociálnych služieb na Slovensku a v camphillských komunitách v zahraničí. Ciele a úlohy prieskumu Hlavným cieľom prieskumu bolo zistiť a porovnať rozdiely v postojoch personálu k sexualite a sexuálnej výchove jedincov s ťažším mentálnym postihnutím v domovoch sociálnych služieb (DSS) na Slovensku a v camphillských komunitách v zahraničí (Škótsku a Nórsku). Úlohy prieskumu Z vyššie uvedeného cieľa pre náš prieskum vyplynuli nasledovné úlohy: 1. Zostaviť časový plán, ktorý by výberom jednotlivých metód a krokov smeroval k naplneniu cieľov našej práce. 2. Realizovať prieskum u personálu v DSS na Slovensku a v camphillských komunitách v zahraničí. 3. Matematicko-štatistickými metódami spracovať a interpretovať získane údaje. 4. Formulovať závery a odporúčania pre špeciálnopedagogickú prax. 24

25 Charakteristika výberového súboru Výberový súbor tvoril personál pracujúci v Camphillských komunitách v Škótsku a Nórsku a v domovoch sociálnych služieb na Slovensku. Zahraničnú časť výberového súboru tvoril personál pôsobiaci v dvoch camphillských komunitách v Škótsku a jednej v Nórsku. Získali sme spolu vyplnené dotazníky od 57 respondentov, z ktorých bolo 24 mužov (42%) a 33 žien (58%). Domácu časť výberového súboru tvoril personál v domovoch sociálnych služieb na Slovensku. Dotazníky nám spolu vyplnilo 53 respondentov, z toho 46 žien (87%) a 7 mužov (13%). Metódy a metodika prieskumu Pre naplnenie cieľa prieskumu sme použili postojový dotazník, ktorý bol vytvorený Cuskellym a Brydom v roku 2007 s názvom Attitudes to sexuality questionnaire (ASQ) Dotazník o postojoch k sexualite. Túto metódu sme zvolili, pretože nám umožnila v pomerne krátkom čase získať informácie a údaje, a je vhodná na skúmanie jednotlivých názorov, postojov a ich porovnávanie. Otázky v dotazníku boli rozdelené do dvoch oblastí: 1. Attitudes to sexuality questionnaire (Individuals from the general population: ASQ GP). Táto časť obsahuje 9 otázok týkajúcich sa postojov voči sexualite intaktnej populácie. Respondenti v nej reflektovali postoje k vlastnej sexualite. 2. Attitudes to sexuality questionnaire (Individuals with an intelectual disability: ASQ ID). V tejto časti respondenti odpovedali na otázky týkajúce sa sexuálneho života osôb s mentálnym postihnutím. Táto časť obsahuje 34 otázok, ktoré sú rozdelené do oblastí: a) sexuálne práva, b) rodičovstvo, c) nereprodukčné sexuálne správanie, d) sebakontrola. Respondenti odpovedali na základe Likertovej škály, ktorá obsahuje 6 bodov od výrazne nesúhlasím k výrazne súhlasím. Obidve oblasti obsahujú otázky týkajúce sa sexuality žien a sexuality mužov, na ktoré respondent odpovedá zvlášť. Autori dotazníka obhajujú toto rozdelenie faktom, že sexuálne vyjadrenie žien a mužov je tradične odlišné a postoje respondentov by tým mohli byť ovplyvnené. Organizácia a priebeh prieskumu Prieskum bol realizovaný v mesiacoch september 2009 až február Respondentov sme určili náhodným výberom 20-tich DSS v rámci východného Slovenska a troma konkrétnymi camphillskými komunitami v zahraničí. Konkrétne camphillské komunity boli oslovené z dôvodu osobnej skúsenosti študentov psychopédie Pedagogickej fakulty PU v Prešove v rámci výmenného programu ERASMUS. Urobili sme tak prostredníctvom u a telefonátov. Do každej komunity a DSS sme zaslali jeden dotazník elektronickou poštou. Na žiadosť o vyplnenie dotazníka reagovali komunity skôr negatívne, pretože sa obávali napadnutia súkromia a intimity klientov. Na Slovensku v DSS sme pozorovali taktiež negatívne reakcie, personál 25

26 v niektorých prípadoch nebol ochotný odpovedať na dotazníky z dôvodu nevhodnosti témy sexuality klientov s mentálnym postihnutím. 26

27 Výsledky prieskumu a ich interpretácia Postoje personálu ku klientom s ťažším mentálnym postihnutím Sexuálne práva názory na ženskú sexualitu Ako môžeme vidieť podľa Tabuľky 1, takmer 88% opýtaných v camphillskej komunite v zahraničí má k tejto oblasti ženskej sexuality osôb s ťažším mentálnym postihnutím pozitívny postoj. Postoje slovenského personálu sú v tejto oblasti rozdelené takmer rovnomerne ale menej pozitívne. Tabuľka 1 Porovnanie negatívneho a pozitívneho postoja personálu k oblasti sexuálnych práv klientov ženského pohlavia Krajina Pozitívny postoj Negatívny postoj Spolu Slovensko 53,65% 46,35% 100% Škótsko, Nórsko 87,76% 12,24% 100% Sexuálne práva názory na mužskú sexualitu Podľa Tabuľky 2 môžeme vidieť, že názory personálu na mužskú sexualitu jedincov s ťažším mentálnym postihnutím sa od názorov na ženskú sexualitu príliš nelíšia. Tabuľka 2 Porovnanie negatívneho a pozitívneho postoja personálu k oblasti sexuálnych práv klientov mužského pohlavia Krajina Pozitívny postoj Negatívny postoj Spolu Slovensko 56,83% 43,17% 100% Škótsko, Nórsko 85,03% 14,97% 100% Rodičovstvo názory na ženskú sexualitu Názory personálu camphillských komunít na rodičovstvo žien s ťažším mentálnym postihnutím sa od vychovávateľov v DSS na Slovensku značne líši. Ako je demonštrované v Tabuľke 3, takmer 70% opýtaných v camphillskej komunite má k tejto oblasti pozitívny postoj. Naopak, v slovenských DSS má takmer 80% personálu k tejto oblasti negatívny postoj. Tabuľka 3 Porovnanie negatívneho a pozitívneho postoja personálu k oblasti rodičovstva klientov ženského pohlavia Krajina Pozitívny postoj Negatívny postoj Spolu Slovensko 20,95% 79,05% 100% Škótsko, Nórsko 69,39% 30,61% 100% Rodičovstvo názory na mužskú sexualitu Podobné výsledky priniesol prieskum aj v rámci rodičovstva mužov s ťažším mentálnym postihnutím. Výsledky sú uvedené v Tabuľke 4. 27

28 Tabuľka 4 Porovnanie negatívneho a pozitívneho postoja personálu k oblasti rodičovstva klientov mužského pohlavia Krajina Pozitívny postoj Negatívny postoj Spolu Slovensko 22,86% 77,14% 100% Škótsko, Nórsko 70,41% 29,59% 100% Nereprodukčné sexuálne správanie ženská sexualita Takmer 93% respondentov z camphillských komunít malo k tejto oblasti pozitívny postoj. Názory personálu DSS na Slovensku sa v oblasti nereprodukčného sexuálneho správania značne rozchádzali. Ako môžeme vidieť v Tabuľke 5, 58% opýtaných zastávalo pozitívny postoj a 42% opýtaných negatívny postoj. Tabuľka 5 Porovnanie negatívneho a pozitívneho postoja personálu k oblasti nereprodukčného sexuálneho správania klientov ženského pohlavia Krajina Pozitívny postoj Negatívny postoj Spolu Slovensko 58,00% 42,00% 100% Škótsko, Nórsko 92,86% 7,14% 100% Nereprodukčné sexuálne správanie mužská sexualita Podľa nasledujúcej tabuľky môžeme vidieť, že postoje personálu v zahraničí sa v tejto oblasti k mužskej sexualite príliš nelíšia od ženskej sexuality. Zaujímavé bolo zistenie, že na Slovensku mal personál odlišnejšie názory k mužskej sexualite v tejto oblasti než k ženskej. Viac ako 70% opýtaných malo pozitívny postoj, 30% respondentov malo postoj negatívny. Tabuľka 6 Porovnanie negatívneho a pozitívneho postoja personálu k oblasti nereprodukčného sexuálneho správania klientov mužského pohlavia Krajina Pozitívny postoj Negatívny postoj Spolu Slovensko 70,67% 29,33% 100% Škótsko, Nórsko 97,86% 2,14% 100% Sebakontrola ženská sexualita V oblasti sebakontroly prevládal v camphillských komunitách postoj pozitívny (takmer 78%). V DSS na Slovensku boli názory rozdelené približne na polovicu, ako môžeme vidieť v Tabuľke 7. Tabuľka 7 Porovnanie negatívneho a pozitívneho postoja personálu k oblasti sebakontroly klientov ženského pohlavia Krajina Pozitívny postoj Negatívny postoj Spolu Slovensko 46,67% 53,33% 100% Škótsko, Nórsko 76,79% 23,21% 100% 28

29 Sebakontrola mužská sexualita Názory na mužskú sexualitu v oblasti sebakontroly sa od názorov na ženskú sexualitu príliš nelíšili. 75% opýtaných v camphillských komunitách malo pozitívny postoj. V DSS na Slovensku to bola polovica opýtaných. Tabuľka 8 Porovnanie negatívneho a pozitívneho postoja personálu k oblasti sebakontroly klientov mužského pohlavia Krajina Pozitívny postoj Negatívny postoj Spolu Slovensko 50,00% 50,00% 100% Škótsko, Nórsko 75,00% 25,00% 100% Najväčšie rozdiely medzi názormi camphillskej komunity a DSS na Slovensku na sexualitu osôb s ťažším mentálny postihnutím personálu sme zaznamenali v nasledujúcich otázkach. Otázka č. 10: So správnou podporou môžu ženy s mentálnym postihnutím vychovávať vyrovnané deti. Obrázok 1 Postoje personálu k otázke č. 10 v rámci ženskej sexuality klientov s mentálnym postihnutím 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% slovensko škótsko, nórsko 10,00% 0,00% Vysvetlivky: 1 výrazne nesúhlasím, 2 nesúhlasím, 3 skôr nesúhlasím, 4 skôr súhlasím, 5 súhlasím, 6 výrazne súhlasím 92% opýtaných na Slovensku malo negatívny postoj k tomuto tvrdeniu. Viac než 61% respondentov v camphillskej komunite sa prikláňalo k pozitívnemu názoru na dané tvrdenie. Otázka č. 12: Plnoletým ženám s mentálnym postihnutím by malo byť dovolené žiť v homosexuálnom vzťahu, pokiaľ si to prajú. 29

30 Obrázok 2 Postoje personálu k otázke č. 12 v rámci ženskej sexuality klientov s mentálnym postihnutím 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% slovensko škótsko, nórsko Vysvetlivky: 1 výrazne nesúhlasím, 2 nesúhlasím, 3 skôr nesúhlasím, 4 skôr súhlasím, 5 súhlasím, 6 výrazne súhlasím Ako môžeme vidieť podľa Obrázku 2, väčšina zahraničných opýtaných (takmer 93%) mala pozitívny postoj k danej otázke. Na druhej strane, v slovenských DSS, malo viac ako 73% respondentov k otázke postoj negatívny. Otázka č. 15: Keď sa ženy s mentálnym postihnutím vydajú, malo by im byť právne zakázané mať dieťa. Obrázok 3 Postoje personálu k otázke č.15 v rámci ženskej sexuality klientov s mentálnym postihnutím 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% slovensko škótsko, nórsko 20,00% 10,00% 0,00%

31 Vysvetlivky: 1 výrazne nesúhlasím, 2 nesúhlasím, 3 skôr nesúhlasím, 4 skôr súhlasím, 5 súhlasím, 6 výrazne súhlasím Viac ako 92% respondentov z camphillských komunít s týmto tvrdením nesúhlasí. Na Slovensku s týmto tvrdením súhlasí iba 14% opýtaných. Otázka č. 19: Diskurzy (rozhovory) o sexuálnom styku podporujú promiskuitu žien s mentálnym postihnutím. Obrázok 4 Postoje personálu k otázke č. 19 v rámci ženskej sexuality klientov s mentálnym postihnutím 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% slovensko škótsko, nórsko Vysvetlivky: 1 výrazne nesúhlasím, 2 nesúhlasím, 3 skôr nesúhlasím, 4 skôr súhlasím, 5 súhlasím, 6 výrazne súhlasím Takmer 43% opýtaných na Slovensku skôr súhlasí s daným tvrdením, no v camphillskej komunite takmer 85% respondentov s týmto tvrdením nesúhlasí. Otázka č. 24: Ženy s mentálnym postihnutím nie sú schopné rozvíjať a udržať emocionálne intímny vzťah s partnerom. 31

32 Obrázok 5 Postoje personálu k otázke č. 24 v rámci ženskej sexuality klientov s mentálnym postihnutím 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% slovensko škótsko, nórsko Vysvetlivky: 1 výrazne nesúhlasím, 2 nesúhlasím, 3 skôr nesúhlasím, 4 skôr súhlasím, 5 súhlasím, 6 výrazne súhlasím Na Slovensku 80% opýtaných s týmto tvrdením súhlasí. Naopak, takmer 86% respondentov z camphillských komunít má k tomuto tvrdeniu negatívny postoj. Otázka č. 27: Sexuálny styk by mal byť povolený medzi plnoletými osobami s mentálnym postihnutím. Obrázok 6 Postoje personálu k otázke č. 27 v rámci ženskej sexuality klientov s mentálnym postihnutím 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% slovensko škótsko, nórsko Vysvetlivky: 1 výrazne nesúhlasím, 2 nesúhlasím, 3 skôr nesúhlasím, 4 skôr súhlasím, 5 súhlasím, 6 výrazne súhlasím 32

33 Viac ako 92% opýtaných v zahraničných camphillských komunitách zastáva názor, že sexuálny styk medzi plnoletými osobami s mentálnym postihnutím by mal byť povolený. Na druhej strane, v DSS na Slovensku, má opačný názor takmer 80% respondentov. Otázka č. 28: Chránené bývanie alebo zariadenie pre dospelých s mentálnym postihnutím by mali byť buď mužské alebo ženské, nie zmiešané. Obrázok 7 Postoje personálu k otázke č. 28 v rámci ženskej sexuality klientov s mentálnym postihnutím 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% slovensko škótsko, nórsko Vysvetlivky: 1 výrazne nesúhlasím, 2 nesúhlasím, 3 skôr nesúhlasím, 4 skôr súhlasím, 5 súhlasím, 6 výrazne súhlasím Za rozdelenie chráneného bývania podľa pohlavia klientov je viac ako 73% opýtaných na Slovensku. Proti tomuto názoru vystupuje takmer 83% respondentov z camphillských komunít v zahraničí. Otázka č. 41: Manželstvo by nemalo byť podporované ako budúca možnosť pre ženy s mentálnym postihnutím. 33

34 Obrázok 8 Postoje personálu k otázke č. 41 v rámci ženskej sexuality klientov s mentálnym postihnutím 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% slovensko škótsko, nórsko Vysvetlivky: 1 výrazne nesúhlasím, 2 nesúhlasím, 3 skôr nesúhlasím, 4 skôr súhlasím, 5 súhlasím, 6 výrazne súhlasím Takmer 85% opýtaných v camphillskej komunite s týmto názorom nesúhlasí, na Slovensku s týmto názorom skôr nesúhlasí iba 14% percent opýtaných. Zvyšných 86% respondentov v DSS na Slovensku je názoru, že manželstvo by nemalo byť podporované ako budúca možnosť pre ženy s mentálnym postihnutím. Otázka č. 42: Ženám s mentálnym postihnutím by malo byť povolené mať v manželstve deti. Obrázok 9 Postoje personálu k otázke č. 42 v rámci ženskej sexuality klientov s mentálnym postihnutím 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% slovensko škótsko, nórsko 10,00% 0,00% Vysvetlivky: 1 výrazne nesúhlasím, 2 nesúhlasím, 3 skôr nesúhlasím, 4 skôr súhlasím, 5 súhlasím, 6 výrazne súhlasím 34

35 Viac ako 75% opýtaných v camphillských komunitách v zahraničí súhlasí s tým, že ženám s mentálnym postihnutím by malo byť dovolené mať v manželstve deti. Na Slovensku je opačného názoru 100% opýtaných. Snažili sme sa zistiť, či postoje k ženskej sexualite jedincov s mentálnym postihnutím sa líšia od postojov k mužskej sexualite. Zamerali sme sa na rovnaké otázky ako pri oblasti ženskej sexuality. Zistili sme, že názory na mužskú sexualitu klientov sa v týchto otázkach príliš neodlišujú od názorov na ženskú sexualitu okrem 24. otázky. Takmer 47% respondentov z DSS na Slovensku skôr nesúhlasilo s tvrdením, že muži s mentálnym postihnutím nie sú schopní rozvíjať a udržať emocionálne intímny vzťah s partnerom. V oblasti ženskej sexuality s týmto tvrdením skôr nesúhlasilo iba 20% opýtaných na Slovensku. Otázka č. 24: Muži s mentálnym postihnutím nie sú schopní rozvíjať a udržať emocionálne intímny vzťah s partnerom. Obrázok 10 Postoje personálu k otázke č. 24 v rámci mužskej sexuality klientov s mentálnym postihnutím 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% slovensko škótsko, nórsko Vysvetlivky: 1 výrazne nesúhlasím, 2 nesúhlasím, 3 skôr nesúhlasím, 4 skôr súhlasím, 5 súhlasím, 6 výrazne súhlasím Závery prieskumu a odporúčania pre špeciálnopedagogickú prax Cieľom prieskumu bolo zistiť a porovnať postoje k sexualite jedincov s ťažším mentálnym postihnutím medzi personálom v camphillských komunitách v Škótsku a Nórsku a personálom v DSS na Slovensku. Taktiež sme sa snažili zistiť v akej oblasti sexuality klientov sa názory personálu camphillskej komunity a DSS najviac rozchádzajú. Po vyhodnotení výsledkov z dotazníkov sme dospeli k týmto záverom. Rozdiely medzi personálom na Slovensku a v zahraničí boli najmä v oblasti veku, vzdelania a rodinného stavu. V camphillských komunitách v zahraničí pracovali ľudia prevažne vo veku 20 až 30 rokov, na Slovensku sa najviac respondentov pohybovalo vo veku 41 až 50 rokov. Viac ako 66% respondentov v slovenských DSS bolo v manželskom zväzku. Takmer 58% opýtaných v camphillských komunitách bolo slobodných. Menej pozitívnym zistením bolo, že najviac respondentov zo Slovenska 35

36 malo ukončené len stredoškolské vzdelanie. Naopak, v zahraničných camphillských komunitách malo najviac respondentov ukončené vysokoškolské vzdelanie. V rámci názorov na sexualitu intaktných jedincov personálu DSS na Slovensku sa postoje značne líšili v dvoch tvrdeniach v porovnaní s personálom camphillskej komunity v zahraničí. Slovenský personál súhlasil s tvrdením, že je lepšie počkať, kým sa jedinec opýta na otázky týkajúce sa sexuality, na čo mal zahraničný personál camphillskej komunity opačný názor. Viditeľný rozdiel medzi postojmi sme zaznamenali aj v tvrdení, že plnoletým osobám by malo byť umožnené žiť v homosexuálnom vzťahu. S týmto tvrdením personál camphillskej komunity súhlasil na rozdiel od personálu DSS, ktorí k tejto téme zaujali skôr negatívny postoj. V oblasti sexuality klientov s ťažším mentálnym postihnutím bolo najviac rozdielnych postojov medzi personálom DSS na Slovensku a camphillskou komunitou v zahraničí k téme rodičovstva klientov. Z vyhodnotenia dotazníkov vyplýva, že personál camphillskej komunity súhlasí s názorom, že so správnou podporou jedinec s mentálnym postihnutím môže vychovávať deti a že ženám ani mužom s mentálnym postihnutím by nemalo byť právne zakázané mať dieťa. Personál DSS na Slovensku k týmto otázkam zaujal opačný názor. 100% opýtaných v DSS na Slovensku bolo názoru, že jedincovi s mentálnym postihnutím by nemalo byť povolené mať deti. Podľa personálu DSS by chránené bývanie alebo zariadenie pre dospelých jedincov s mentálnym postihnutím malo byť rozdelené podľa pohlavia klientov, personál camphillskej komunity s týmto tvrdením nesúhlasí. Takmer 80% slovenského personálu v DSS si myslí, že sexuálny styk medzi plnoletými osobami s mentálnym postihnutím by nemal byť povolený. Naopak, v camphillskej komunite sa stretávame s opačným názorom a to u 92% personálu komunity. Podľa pracovníkov camphillskej komunity rozhovory o sexuálnom styku nepodporujú promiskuitu klientov, personál v DSS na Slovensku s tým však nesúhlasí. S tvrdením, že ženy a muži nie sú schopní rozvíjať a udržať emocionálne intímny vzťah, nesúhlasí väčšina zamestnancov camphillskej komunity. Vychovávatelia v DSS na Slovensku na to majú opačný názor. Považujeme za dôležité poznamenať, že väčšina respondentov v camphillskej komunite nesúhlasila so štylizáciou niektorých otázok a tvrdení v dotazníku. Ako uviedli v komentároch v závere dotazníka, na otázky sa odpovedalo ťažko, pretože prístup ku každému klientovi je individuálny. Porovnanie postojov odborného personálu k sexualite klientov s ťažším mentálnym postihnutím na Slovensku a v zahraničí odhalilo archaické a rigidné postoje slovenského personálu v tejto dôležitej oblasti, ktorá významnou mierou vplýva na úroveň kvality života týchto klientov. Tieto nepriaznivé postoje je nutné meniť najmä preto, že klienti s mentálnym postihnutím sú v prevažnej miere závislí od ľudí, ktorí im pomáhajú. Nie sú poväčšine schopní ovplyvňovať kvalitu života svojimi vlastnými silami. Preto musíme zabezpečiť aby odborný personál bol nositeľom a presadzovaťeľom takých myšlienok a opatrení, ktoré budú kvalitu života osôb s mentálnym postihnutím neustále zvyšovať. Odporúčania pre špeciálnopedagogickú prax V zmysle zlepšiť kvalitu života klientov so stredným a ťažkým mentálnym postihnutím v domovoch sociálnych služieb na Slovensku v oblasti sexuality na základe zistených skutočností odporúčame: 36

37 - vedeniam DSS apelovať na zriaďovateľa a vzdelávacie inštitúcie, aby organizovaním odborných kurzov, školení a konferencií umožnili získať personálu zariadení, ale aj rodičom klientov, informácie a nové poznatky nie len z oblasti sexuality ale aj z oblasti dodržiavania práv klientov s mentálnym postihnutím, - vychovávateľom DSS odporúčame prostredníctvom odborných kurzov získavať praktické zručnosti ako poskytnúť pomoc a podporu klientom v otázkach ich sexuality a partnerských vzťahov, - postupne meniť neprimerané postoje personálu DSS k sexualite ťažšie mentálne postihnutých klientov, využívať pritom príklady zo zahraničia, - oblasť sexuality a sexuálnej výchovy by mala byť neoddeliteľnou súčasťou individuálneho rozvojového plánu každého klienta v DSS, - postupne zabezpečiť aby personál DSS, ktorý je v priamom kontakte s klientmi zaujímal jednotný postoj k ich sexualite v zmysle pozitívneho riešenia tejto doteraz na Slovensku tabuizovanej témy, - v DSS kde je väčší počet klientov bez potrebného súkromia zabezpečiť intímne zóny, - podporovať deinštitucionalizáciu DSS, - presadzovať a podporovať koedukovanosť DSS, podporovaného bývania a pod., - podporovať potrebu celoživotného vzdelávania zamestnancov v sociálnych službách z dôvodu neustálych zmien v existujúcom sociálnom prostredí, zariadenia poskytujúce sociálne služby by mali vytvárať vhodné podmienky pre profesionálny rozvoj svojich zamestnancov. Literatúra: MANDZÁKOVÁ, S Prejavy sexuality klientov s ťažším mentálnym postihnutím v domovoch sociálnych služieb na Slovensku. In: Sexualita mentálně postižených II.: Sborník materiálů z druhé celostátní konference organizované o. s. ORFEUS. Praha: ORFEUS, ISBN Kontaktné údaje: Ladislav Horňák, doc., PaedDr., PhD. Katedra špeciálnej pedagogiky Pedagogická fakulta PU Ul. 17. novembra č Prešov Slovenská republika hornakl@unipo.sk 37

38 Pohled na sexualitu u nejstarších Židů a křesťanů ThDr. Martin Chadima ThD. 1. Úvod: Od počátků civilizace provází člověka jeho sexualita. Energie, která je s ní neodmyslitelně spojena člověka fascinovala tak, že se v průběhu vytváření základních civilizačních hodnot postupně konstituuje i systém ustanovení (příkazů a zákazů), která se k lidské sexualitě vztahují. Podle pohledu na lidskou sexualitu lze říci, že vždy existoval pohled krajně příznivý: sexualita jako prostředek, smysl a cíl lidského snažení; sexualita nespoutaná, neomezená žádnými pravidly, sexualita pojatá libertinistickým způsobem; existoval však i pohled opačný, radikálně odmítavý: v něm je sexualita vnímána jako zdroj utrpení, hříchu a tělesného úpadku. Někde mezi těmito krajními polohami se nachází pohled většinový (nazvěme jej uměřený), který vnímá sexualitu jako prostředek zachování rodu, případně i smyslové a duševní rozkoše. Tyto jednotlivé pohledy se vyskytují ve všech kulturách, které na základě specifické náboženské zkušenosti, vytvořili nějaký náboženský systém. Dějinný pohled na sexualitu si můžeme demonstrovat také na tomto typu dělení: a) Pozitivní pohled: jóga (lotosový sed jógína, jehož tělo je symbolickým propojením ženského a mužského prvku, jinu a jangu, vaginy a penisu); Kámasútra pohlavní orgán muže i ženy je vníman jako soubor symbolických komponentů (ohně, vzduchu, vody, země, základních kovů, dřeva aj.); b) Negativní pohled: žena může souložit pořád, muž jen občas. Muž souloží bez překážek, ženě brání první souloži konvenční pojetí hymenu (panenské blány): ta se stává symbolem uctívání (v animismu defloruje náčelník nebo rodič!!) anebo symbolem definitivní uzavřenosti místa opovržení a rozkoše (kult Panny Marie a křesťanských nevěst mnišek); c) Prostředkující pohled: když už nelze ženě zabránit v hříšném styku je třeba jej krotit monogamií a ženskou sexualitu omezit jen účelem plození. Někdy má tento prostředkující pohled velmi kruté konotace. Ženu je totiž třeba zbavit potencionální rozkoše (odstranění klitorisu; plachta hozená přes ženské tělo během kopulace u některých ultrakonzervativních židovských komunit; pozice a tergo, bez líbání; či naopak jen tzv. pozice misionářská, která odkazuje na ženinu podřízenost muži) d) Ujařmující pohled: ženy vlastního kmene je třeba očistit božským (vlastním) spermatem: může s ní spát jen vyvolený (rituální chrámová oltářní sexualita) nebo se žena očistí tím, že svým tělem vydělává na božstvo : klasická chrámová prostituce, nacistické dívčí bundy uspokojující jen německé vojáky. Defloraci většinou zajišťuje elitní muž kmene, někdy šaman, někdy nejlepší bojovník, ale také otec či bratr. Cizí ženy je třeba geneticky opravit (a samozřejmě ponížit): např. anglické právo prime nocte ve Skotsku; nacistická teorie o Übermensch a kult arijského manželství; nacistický projekt Lebensborn) 38

39 Tato sexuální omezení nejsou samozřejmě namířena pouze směrem k ženám: - Podle rigoristů nelze obyčejného muže (hylikoi, psychikoi) od sexu odvrátit: jen skutečně zasvěcený (pneumatikoi) je chráněn železnou kázní a modlitbou; - sexualitu je třeba držet v mezích; k tomu slouží také institut rodiny (monogamie). Ten je paradoxně jen náhražkou skutečného ráje, z něhož jsme byli vyhnáni; - od vzniku prvotního hříchu není člověk schopen krotit své žádosti; to se týká především mužů proto je respektována (více či méně) prostituce; - protože však ženě neustále hrozí přijetí cizího, kukaččího plodu, je ona za smilstvo trestána smrtí, kdežto muž platí jen pokutu za případné rozbité manželství. Fenomén prostituce je ochranou rodiny před těmi muži, kteří nejsou schopni žít v rámci monogamního svazku; prostitutky jsou pohrdány (muž cítící vinu za své morální selhání je může odkopnout ), ale i respektovány, neboť chrání rodinu před jejím rozbitím. - ochranu božského stavu (monogamie) provádí tabuizátoři pomocí institutizace, kanonizace a dogmatizace věrouky včetněnastolení konkrétního kodexu chování (např. Desatero). - na dodržování božského statu quo dohlíží tabuizátor odborník (kněz, šaman, guru, vyvolený vůdce) - pokud tabuizátoři (stoupenci rigorismu) získají politickou moc, snaží se nezdravou sexualitu potlačit mocensky (čarodějnice a jejich obvinění z rajcování na Petrových kamenech; židé jako údajní sodomité a vrazi křesťanských panen); také kacířům a heretikům jsou připisovány prohřešky proti sexuální morálce (dolcinisté naprostí libertinisté; templářský Bafomet a jízda dvou na koni, jako důkaz homosexuality templářů; husité adamité; muslimové bigamisté; luteráni bigamisté;) Můžeme tedy říci, že sexuální pud a sexuální energie hrála v náboženství jednu z centrálních rolí: z jedné strany sexualita zaručuje narození potomka a pokračování relativní nesmrtelnosti lidského rodu, ze strany druhé odvádí člověka od klidu, od práce a od modlitby, jakož i od Boha stanoveného řádu (např. manželství). Náboženství se proto vyhraní vůči sexualitě buď negativně (křesťanství, židovství, islám, zoroastrismus) nebo se jí snaží pozitivně a kreativně sublimovat (přírodní náboženství, antika, většina asijských náboženství včetně buddhismu, taoismus, šintoismus, bonismus). Někdy se obě tendence střetávají: např. křesťanství v sobě obsahuje náznaky odporu vůči rigorismu (Ježíš a prostitutka); na straně jistá část křesťanské církve především římskokatolická vytvořila z Krista monofysitského mravokárce.v křesťanství se vyskytují jak rigorózní formy (mnišství; kněžský celibát), tak i náznaky libertinismu (Valentinos; Dolcino; adamité). 2. Antické Řecko, helenistický Řím: Jak již bylo řečeno, byly základy evropské civilizace položeny řeckou, židovskou a římskou civilizací. Jejich způsob myšlení není v žádném případě totožný, ovšem přesto vytváří podobný, spirituálně-etický systém hodnocení sexuality. V řecké kultuře se prolínají ryze polyteistické, mytologické motivy (Homér, Hesiodos) s počátky vědeckého uvažování propojeného ještě s mytologií (řecká přírodní filozofie, např. Thales), jakož i myšlení právní (zákony a výroky tzv. sed- 39

40 mi mudrců), ale i první opravdové racionální spekulativní myšlení (Sokrates, Platón); to vede až k přírodní vědě Aristotelově. Řecká filozofie obohatila intelektuální nazírání (teoria) termínem logos, který se stal alfou a omegou řeckého racionálního uvažování. Sexualita není samozřejmě oddělena od filozofického uvažování a je vždy spojena s komplexním vzděláváním mládeže. Např. u Platóna máme zachyceny cíle chlapecké výchovy ve škole a posléze ve společnosti 1 : - dobré chování, - čtení a psaní, - četba mravoučných básní a jejich memorování, - hudební výchova (hra na kitharu); učení se harmonii a rytmu, - rétorika, - tělocvik (bojová umění), - učení se zákonům, - v Akademii: matematika, geometrie. Ženy jsou z tohoto vzdělávacího systému ovšem vyloučeny, neboť jejich společenská úloha byla zúžena na roli matky, vychovatelky v rodinném krbu, milenky a konkubíny či elitní společnice ve smyslu vzdělané hétery. Zejména manželky byly určeny k zajištění domácího krbu, k rození dětí a k vytvoření pohody. Tak o tom mluví Démosthenes (+ 322 př. Kr.): Hetéry máme (muži) pro zábavu, nevěstky pro denní potřebu těla a manželky pro rozmnožování a spolehlivou starost o naše domácí blaho 2. Filozofie a vzdělání posilují ducha mladých lidí a vytvářejí mechanismy sebekontroly. Sebekontrola pak tvoří techniku výchovy (paideia), která činí duši zdrženlivou (sofrosyné): - mladý člověk má být zdrženlivý v pití, ve styku se ženami i se staršími lidmi, - je schopen ovládat své vášně, emoce a pudy, - má se pokud možno vyhýbat všem slastem; vnitřní postoj se stává povinností; z obce mizí nepravost (adikia) a prostopášnost (pleonexia). Římané okoukali od Řeků převážnou část toho, co posléze sami ve společnosti zavedli jako nosné prvky civilizace. Řada římských autorů se také zabývá vzděláním a otázkami sexuální výchovy mládeže. Např. Quintilianus (40 98?), autor obsáhlých a vynikajících Základů rétoriky, kladl důraz na mravnost a cudnost, které mají být mladému člověku vštěpovány od mládí. K dobré výchově přispívá především kvalitní učitel, který by měl být velmi zdrženlivý: Nestačí však, aby on byl nanejvýš zdrženlivý, nebude-li přísnou kázní držet na uzdě i mravy těch, kteří se u něho shromažďují A jestliže se pak někdo při vybírání učitele nevyhne zjevnému nemravovi, ať ví už od této chvíle, že zanedbá-li toto, i ostatní předpisy, které se pokoušíme dát dohromady k užitku mládeže, jsou pro něho neužitečné 3. 1 Platón. Prótagoras, s In. Janiš, Kamil. Z dějin sexu a erotiky, s Quintilianus. Základy rétoriky. Praha: Odeon 1985, s

41 Od mládí je třeba hlídat horkou krev mladíků, kteří jsou ohrožováni možným sklouznutím k homosexuální nepravosti: Nelíbí se mi, aby chlapci seděli pohromadě s jinochy, protože i když takový muž, jaký má být ten, který je ustanoven nad studiem a mravy, je schopen udržet mládež na uzdě, přece jen slabí věkem musí být odděleni od silnějších a je nutno se vyhnout nejen vině, ale i pouhému podezření z necudnosti 4. Homosexuální sklony jsou však v jistém věku spíše hledáním a zkoumáním, jak říká řecký myslitel Isokratés: Je ovšem zcela pochopitelné, že takto smýšlejí mladí, protože jejich mysl ve všem tíhne k přehnanostem k tomu, co vyvolává údiv 5. Mladí lidé měli v některých filozofech i zastánce, kteří hájili jejich myšlení a jednání proti zarytým moralistům : Mýlíš se, můj Lucilie, domníváš-li se, že hýřivost, nedbání dobrých mravů a jiné nepravosti, který každý spisovatel vytýkal své době, jsou vadou teprve našeho století. Vinni jsou jimi lidé, nikoli doba. Žádný věk nebyl prost poklesků Uvolnění městských mravů se někdy dá zkrotit kázáním a strachem, ale samo od sebe se nikdy neusadí. Proto bys bezdůvodně soudil, že za naší doby zmohou choutky nejvíce, zákony nejméně. Vždyť naše mládež je mnohem řádnější, než jaká byla tenkrát, kdy obžalovaný před soudci popřel cizoložství kdy byla páchána smilstva 6. Až křesťanství zásadním způsobem proměnilo poměrně liberální římskou společnost, když do etických norem i do zákonů prosadilo prvky, které ještě více zvýraznily rozdílné sociální role muže a ženy, a tím ženu zcela podřídily normám božským a mravním. Tyto normy budou ovšem pro futuro stále více určovat muži odborníci : kněží a mniši, žijící asexuálně, v celibátu. 3. Židovství: Židovská civilizace vytvořila svým přechodem od polyteismu k monoteismu odrazový můstek pro rigoróznější vnímání sexuality. Zatímco v panteonu pohanských bohů si (do jisté míry) můžete vybrat, zda-li budete uctívat božstvo asketického či hédonistického typu, monoteisticky vnímaný židovský bůh JHVH dostává atributy boha rigorózního, asketického, ba sexualitě ne příliš nakloněného. Nic na tom nemění ani skutečnost, že jeden z jeho prvních příkazů po stvoření člověka zní takto: Milujte se a množte se a naplňte zemi (Gn 1/28). Bůh JHVH má značně patriarchální konotace, což se projevilo i ve vnímání výchovy a vzdělávání u Židů. Tento Bůh sám sobě dostává mužské antropomorfní predikáty, neboť je: - Bohem žárlivě milujícím (Ex 20,5); Já jsem Hospodin a není jiných bohů mimo mne (Iz 45,5); - JHVH zachráncem (Oz); - Jahvem povyšujícím (Jer.); - Jahvem vznešeným (Abdiáš); - Jahvem otcem (Abd.). 4 Quintilianus. Základy rétoriky, s Isokratés, Helena. In. Antická próza Tribuni výmluvnosti. Praha: Odeon Seneca, Lucius Annaeus. Výbor z Listů Luciliovi. Praha: Svoboda 1969, s. 199 a

42 Právě tento Bůh je Stvořitelem země i lidu, vyvoleného lidu (Izrael). Je to Bůh, který se představuje také jako Válečník, vysvobozující lid z Egypta a vytvářející nový řád 7. Dalšími mužskými přívlastky k El (synonymu jména JHVH) 8 jsou např.: El Eljón (El Vznešený), El Šadaj (El Mocný), El Olam (El Věčný), El Bet el (El z Betelu) 9. Rodové jméno El, připojené ke slovu Jahve, má konotace mužského rodu a také řecký překlad Zákona jej mužským rodovým jménem překládá jako hó theós. V textu Zákona je El opisován jako Král, Pastýř, Hospodin, Otec, Manžel, Ba al Pán, Adonaj Pán. Základní struktury obce jsou ve starém Izraeli určovány příbuzenskými vztahy. Nejnižší jednotku tvoří rodina, označovaná často jako dům otce (bet ab), nebo prostě jako dům (bajit) (Ex 12,3). Tímto termínem se může označovat i velkorodina, v níž žije muž s manželkou (či dalšími ženami) a dětmi, se svými otroky a otrokyněmi, ale i se svými ženatými syny a dalšími závislými příbuznými (např. Lot v domě Abrahamově) 10. Nad rodinou stála vyšší jednotka, jíž byla čeleď (mišpácha), okruh pokrevných příbuzných v širším smyslu; více čeledí tvořilo kmen (šebet). Obava z napodobování pohanských primitivních sexuálních zvyků, týkající se např. incestu, vede Židy k vytvoření různých sexuálních tabu, jejichž porušení bylo velmi přísně trestáno; tak zákaz soulože s konkrétními skupinami příbuzných je dán slovy: neodkryješ nahotu! 11 : - otce svého tím, že bys odkryl nahotu svojí matky (incest): oba trest smrti; - nahotu ani jiné ženy svého otce. Je to také nahota tvého otce (incest): oba trest smrti; - žádné své sestry, dcery svého otce nebo své matky, ať zplozené v manželství nebo mimo (incest se sestrou): oba vyobcování z komunity; - nahotu dcery svého syna nebo své dcery (incest s vnoučaty); - dcery jiné ženy svého otce je to tvá sestra (incest): vyobcování s komunity; - sestry svého otce či sestry své matky (tety): odsouzeni Bohem k bezdětnosti; - bratra svého otce tím, že by ses přiblížil k jeho ženě (teta): odsouzeni k bezdětnosti; - nahotu své snachy, neb je to žena tvého syna (snacha): oba trest smrti; - ženy svého bratra (švagrová): odsouzeni k bezdětnosti; - nahotu ženy a její dcery či ženy a jejího syna (sexuální akt s oběmi): všichni upáleni; 7 Podle některých teorií se zde ozývají ugaritské motivy báje o Chaoskampf Chaosu, který byl na počátku, než do něj vnesl pravý bůh smysl, řád a harmonii. Také stvoření světa a lidu má silné sexuální konotace. Viz. Hošek, Pavel. Stvoření ve Starém Zákoně. In. Orientálka Antiqua Nova IV. Sborník. Plzeň: Nakladatelství a vydavatelství Aleš Čeněk, s.r.o 2004, s El (silný, vůdce, velitel), singulár od Elohim (Mocní). In. Bellinger, Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa, s Bellinger, Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa, s Rendtorff, Rolf. Hebrejská Bible a dějiny. Praha: Vyšehrad 2000, s Čerpáno z knihy Numeri 5, je pro cizoložnici určen Boží soud: dostala napít prokleté vody : pokud je vinna, naduje se jí břicho a její klín potratí. Bude prokleta (někdy to mohlo znamenat trest smrti) 42

43 - sestry své ženy (alespoň ne za života současné manželky); - nahotu manželky svého bližního (smilstvo cizoložství): oba trest smrti. Se zákazy sexuálního aktu s příbuznými jsou v této kapitoly zmíněny i zákazy, týkající se pohlavní nečistoty. - nepřiblížíš se k ženě v době jejího krvácení (menses): akt rituální očisty (v Lev. Se však navrhuje přímo vyobcování z komunity); - nebudeš obcovat s mužem jako s ženou (homosexualita): oba trest smrti; - nebudeš obcovat s žádným dobytčetem a neznečistíš se s ním (sodomie bestialita; zoofilie): smrt pro muže i dobytče. - ani žena se nepostaví před dobytče, aby se s ní pářilo. Je to zvrhlost (sodomie bestialita): smrt pro ženu i dobytče. Do pokynů ohledně pohlavní čistoty a nečistoty lze zařadit i ty, jež jsou uvedeny pro kněze v Řádu kněžské svatosti 12 : - zákaz dotýkat se mrtvol, jež nejsou jeho příbuznými: matka, otec, syn, dcera, bratr; a sestra, je-li svobodná; - zákaz oženit se s prostitutkou, se zneuctěnou ženou, se ženou zapuzenou či s vdovou; - příkaz vzít si za manželku jen pannu; - trest smrti byl vykonán na dceři kněze, která smilnila; - zákaz přijímat do kněžské služby lidi handicapované a nemocné: slepého, kulhavého, se zlomenou nohou či rukou, se znetvořenou tváří, s lišejem, se svrabem či s rozdrcenými varlaty 13 ; kněžími nesmí být ani ti, co trpí nějakým výtokem; - z kultovních svatých darů (obětovaných zvířat a plodů) nesmí jíst např. ti, kdo trpí výtokem, měli výron semene, jsou malomocní, dotkli se mrtvého zvířete či nečistého člověka (např. menstruující ženy) (Lev. 22/3 9); - pokud kněz přispěl k očistě lidu, byl Bohem povýšen, jako tomu bylo u kněze Pinchase, který zabil souložící pár muže z Izraele a ženy Midjánky: probodl je oba až k rodidlům (Num. 25, 6 18). Do rozboru některých pohlavních znečištění můžeme zařadit i toto: - nečistota se týkala hlavně mužů, kteří se poskvrnili polucí: bylo přikázáno omýt se vodou; nečistota člověka trvala však až do večera (s příchodem nového dne) (Lev. 15/16); - podobné je to při ejakulaci: nečistota zasáhla jak muže, tak ženu. Povinností bylo omytí se vodou; nečistota trvala až do večera (Lev. 15/18); - menstruující žena byla nečistá po sedm dní. Kdokoli se jí dotkne, je nečistý až do večera. Pokud s ní dokonce bude obcovat muž, bude nečistý po 7 dní (dříve navrhován v Lev. trest smrti). Po sedm dní je nečisté i vše, čeho se žena dotkne (Lev. 15/19.24); - nečistou je žena též v šestinedělí 14 : pokud porodí chlapce, je nečistá sedm dní a dalších 33 dní nebyla připuštěna ke kultovním záležitostem; pokud porodila dívku, byla žena nečistá 14 dní a další 66 dní se nesměla účastnit kultických záležitostí. Na konci nečistých dnů musela žena absolvovat 12 Lev. 21/ Hospodinu nesměla být také obětována zvířata, která měla rozmáčknutá, roztlučená, odříznutá či pořezaná varlata (Lev. 21/20). Pokud židé dobyli nepřátelské město, vyhladili všechno živé s varlaty, včetně zvířecích samců. 14 Lev. 12/6-8 43

44 koupel v mikve 15, a to ponořením (tevila), spolu s odříkáním požehnání (Lev. 12/2-8). Starožidovské společenství je svými sexuální příkazy a nelze přehlédnout ani vlivy okolních morálních kodexů, např. babylónského či asyrského. Židovské pojetí morálky se ovšem dále vyvíjelo a absorbovalo i vlivy okolních kultur. Např. v helénistické době byl prvotní hřích výjimečně vysvětlován i z pozice staré klasické filozofie. Představitelem tohoto specifického židovského výkladu je Filón Alexandrijský (25 př. Kr. 50 po Kr.), člen alexandrijské diasporní obce. Filónovým ideálem bylo skloubení starozákonní zvěsti a klasické řecké filozofie. Nepřítelem moudrého je především tělesná rozkoš : Sebevláda si totiž váží zdrženlivosti, střídmosti a vůbec všeho, co je nutné k důstojnému a úctyhodnému životu, kdežto rozkoš (hedoné) si oblibuje rozmařilost a nabubřelost, jež se stávají duši i tělu zdrojem požitkářství a změkčilosti, a tedy příčinou hříšného života, jež je podle názoru moudrých horší než smrt Křesťanství: Vystoupení Ježíše z Nazareta se stalo přelomovým bodem v dějinách židovství. Na základě jeho života a zvěsti o příchodu Božího království vzniká pod vlivem apoštolů Petra a Pavla, jakož i další učedníků prvotní církev tzv. kristovců. Pohled na ženy se stává v křesťanství specifickým fenoménem. Samotný Ježíš neváhá se ženami rozmlouvat o teologických otázkách: - rozpráví s matkou synů Zebedeových o význačných postech v království nebeském 17 ; - nepochopitelně vede rozhovor i s Židy nenáviděnou představitelkou Samařanů a žádá ji, aby mu dala napít, což znamenalo podle židovských pravidel jeho znečištění 18 ; - káže také všem těm, kteří byli podle dobových zvyklostí bráni jako nečistí (hříšníci): celníkům 19 kolaborujícím s Římem tím, že pro něj vybírali daně a občas okrádali své souvěrce; menstruujícím ženám, či dokonce prostitutkám a cizoložnicím. Jedné z nich dokonce zachrání život: když ji chtějí kamenovat, řekne Ježíš (klidně si kreslící prstem něco do písku): Kdo z vás je bez viny, první hoď kamenem! zaskočení a zmatení Židé se v klidu rozejdou a žena dostane pokyn: Nikdo tě neodsoudil, ani já tě neodsuzuji: jdi a už nehřeš 20. Jedním z vrcholů je Ježíšovo překračování židovských zákonů a dobových tradic: mezi tyto prohřešky patřilo i jeho setkání s Máří Magdalénou. 15 Mikve shromáždění vody; očistná rituální koupel, která musí obsahovat živoucí, tedy tekoucí pramenitou vodu a musí mít nejméně 800 l. K očistě musí dojít po každé souloži, poluci, menstruaci a po šestinedělí. Při koupeli je odříkáváno požehnání. Po koupeli je člověk čistý a opět připravený k pohlavnímu styku. 16 Alexandrijský, Filón. O Stvoření světa. Praha: Oikúmené 2001 ISBN , s Mt 20/ Jan 4/ Mt 9/ Jan 8/

45 Do domu jednoho z farizeů přivede Ježíš hříšnici (prostitutku), která před ním činí pokání a na rozdíl od pyšného farizeje mu myla nohy svými slzami a utírala je svými vlasy 21. Tato žena se stala Ježíšovou blízkou duší. Byla to Máří Magdaléna, která stála do poslední chvíle u Ježíšova kříže; nebyl to ani Petr ani jiný apoštol, kterým se poprvé zjeví Zmrtvýchvstalý Kristu vyvolenou byla Máří Magdaléna 22. Význam Máří Magdalény se odrazil i v jednom z nekanonizovaných, tzv. apokryfních evangeliích. Byly to i další ženy, které také zůstaly u jeho kříže, když zemřel (Máří Magdaléna; jeho matka Marie); věrní učedníci ze strachu utekli! Ježíšův třináctý apoštol, Pavel z Tarsu, se stal ve svém misionářském zápalu nositelem ježíšovské zvěsti. Pavel horlivě hlásal Krista, působil misijně v řadě oblastí a svým obcím psal mnoho dopisů, z nichž část přešla do knih Nového Zákona. Ani on se nemohl vyhnout stanoviskům zaměřeným na otázky sexuality. Např. v I. listě Korintským vymezuje Pavel subordinační místo ženám a zároveň dává pokyny, týkající se sexuálního života muže a ženy: Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali. Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh. Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou, zneuctívá toho, kdo je mu hlavou, a každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou; je to jedno a totéž, jako kdyby byla ostříhána. Jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. Je-li však pro ženu potupné se ostříhat, ať se zahaluje 23. Výrazně hierarchizovaná struktura vztahů muž žena je odrazem vztahu Otce Syna Ducha svatého. Ovšem v pozemském světě si žena drží nižší sociální pozici než muž. A ta je křesťany dána jejich patriarchální interpretací příběhu stvoření Adama a Evy: Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je odrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy. Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže. Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže 24. Jako náhražku za plnohodnotný manželský a rodinný život nabízí křesťanství ženám charitativní službu bližním, zejména formou charitativní péče a výuky mladších: Starší muži ať jsou střídmí, vážní, rozumní, ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a své děti, byly rozumné, cudné, staraly se o domácnost, byly laskavé a poslouchaly své muže, aby Boží slovo nebylo zneváženo 25. U východních křesťanů se občas nachází pochopení pro sexuální hřích, když jej vnímají jako specifickou cestu hříšníků k Bohu. 21 L 7/ Mk 16/1-8 a I. Kor. 11/ I. Kor. 11/ List Titovi 2/2-5 45

46 Tak v Historia religiosa je přirovnáván Symeónův (který žil na 30 m vysokém sloupu) způsob askeze, jako podivuhodný způsob Boha, jak upozornit na pravou (křesťanskou) víru: Já si myslím, že Symeónés takhle stojí proto, že ho k tomu přivedla božská prozřetelnost, a proto vyzývám jeho odpůrce, aby utišili svůj jazyk a nedovolili mu, aby si říkal, co se mu zlíbí. Ať sledují, jak Panovník (Bůh) takové věci vymyslel, aby lidem trochu lhostejným duchovně prospěl. Vždyť Izajášovi přece nařídil, aby chodil nahý a neobutý a Ozeášovi nařídil, aby si vzal za ženu nevěstku, a pak znovu, aby miloval ženu špatnou cizoložnou 26. Naopak v západním křesťanstvu převážilo pojetí rigorózní, které v tělesnosti vidí klam ďáblův, s nímž musí mnich stále bojovat. Do západního křesťanského mnišství vstoupila starořecká dualita těla a duše. Takto zápasil s vlastním tělem (ďáblem) sv. Antonín: Ďábel se ho nejprve snažil odvrátit od asketického života. Připomínal mu majetek, péči o sestru, o rodinu, důležitost peněz, lesk pozemské slávy, chuť a líbeznost jídla a pití a rozmanité radosti života 27. Antonín s Pokušitelem vedl rozhovor a ten se mu představil v naříkavých hlasech: Jsem přítel smilstva a v mladých lidech probouzím touhu po něm a po jeho svodech, mé jméno je duch smilstva. Kolik těch, kteří žili moudře, jsem oklamal, kolik zdrženlivých jsem erotickým drážděním svedl z jejich cesty 28. Vše, co souviselo se sexualitou, bylo pro apologety, martyry i církevní otce velmi podezřelé a zavánělo to návratem k hanebnostem pohanů. V nejčernějších formách popisovali křesťanští filozofové nepravosti vycházející z heretických a řeckých nauk a varovali křesťany před jejich morální nákazou. Manželství má i funkci socializační: Dovolené svazky se odlišují od těch ostatních, děti z nich narozené získávají statut dědiců, čili získávají předky, jméno, práva. Manželství zakládá vztahy příbuznosti, zakládá celou společnost. Je to svorník sociální stavby 29. Vztah muže a ženy dostává své posvěcení před Bohem ( Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!, Mt 19,6) a veřejností: proto je středověká svatba okázalá, veřejná, obřadná, plná gest a formulek, neboť hmotné se zde propojuje s duchovním; samozřejmě mluvíme především o sňatcích movitějších jedinců. Už z 9. století se zachovaly i biskupské pokyny týkající se manželství 30 : - laici mají vědět, že manželství zavedl Bůh; - manželství se nemá uzavírat kvůli smilstvu, ale z touhy po potomstvu; - až do svatby je třeba zachovat čistotu; ten, kdo má manželku, nemá mít konkubínu (ovšem neženatý ji mít může ); - cílem sexuálního obcování s manželkou nemá být rozkoš, ale plození a muži se mají odříkat manželky, když je těhotná; - ženu má milovat muž v cudnosti a má jí ctít jakožto bytost od přirozenosti slabou; 26 z Kyrru, Theodórétos. Historia Religiosa Bohumilá historie mnichů syrských. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty 2005, s Sv. Atanáš. Život sv. Antonína Poustevníka. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma 1996, s Sv. Atanáš. Život sv. Antonína Poustevníka, s Duby, Georges. Rytíř, žena a kněz, s Duby, Georges. Rytíř, žena a kněz, s

47 - muž by neměl manželku zapudit, a to ani z důvodu smilstva, neb se v novém svazku sám smilstva dopouští; - křesťané se mají přísně vyhnout krvesmilstvu. Kdo čte jejich sliby, vidí antiteze života ortodoxních mnichů a kněží, které uznávala sama církev usilující o reformu: vedle rozmachu konkubinátu u celibátníků se vrší stížnosti na duchovenskou nevzdělanost, hrubost a pijáctví ; duchovní se účastnili honů a lovů, zábav a opileckých litanií; účastnili se hazardních her; vybraně se strojili šperky a sbírali drahé zbraně 31. Kacířských společenstev se vyrojily desítky a počátky jejich vzniku mohou vycházet jak ze sociálních (např. Lombardští Chudí, Valdenští), tak z teologických důvodů (např. odpadlí františkáni spirituální bratří či dualističtí kataři). Občas byla tato hnutí spojena s národními ideami (angličtí lollardi a čeští husité). Obecně byl kacířům připisován odpor k římskokatolické církvi: - neuznávali svatého otce, - odmítali svátosti a křesťanské symboly; drahé ornáty a celou mši svatou, - zavrhovali tradiční modlitby; odmítali křest dětí a almužny obětované za mrtvé, - někteří neuznávali prvotní hřích a existenci očistce, - občas věřili v reinkarnaci (bogomilové a paulikiáni), - v extrémním případě jim byly připisovány činy čarodějnické a kouzelnické, - dopouštěli se hanebností, především orgií. Pravdou je, že některá kacířská hnutí liberalizovala svůj postoj k ženám: Kosmas si v Pojednání proti bogomilům stěžuje na to, že si ženy osobují právo udělovat pokání, zbavovat hříchů či dokonce kázat a udělovat svátosti 32. Kosmasův povzdech je povzdechem člověka, který vnímá nástup moderního věku. Rigorizmus vrcholného středověku (cca století) vytvořil nástupní prostor pro nástup renesance a humanizmu. S nastupujícím novou epochou ustupují teocentricky motivovaná témata tématům antropologickým a antropocentrickým. Vzdělance přestává zajímat ontologická bytnost Boha, nastupují existenciální otázky týkající se člověka a jeho úlohy a postavení ve společnosti. Sexualita začíná být vnímána jako přirozená součást lidského života, a nikoliv jako důsledek pádu prvních lidí. S ustupujícím vlivem římskokatolických elit (celibátního kněžstva) se stávají otázky spojené s lidskou sexualitou přirozenou součástí vědeckých disciplín. Přichází novověk 31 Rapp, Francis. Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku. Brno: CDK 1996, s Bretonová, Anne. Kataři Život a smrt jedné křesťanské církve, s

48 Představy veřejnosti o sexuální výchově Doc. PhDr., PaedDr. Kamil Janiš, CSc. Anotace: Předložený příspěvek je koncipován jako základ diskuse o skutečném vnímání sexuální výchovy. V poslední době se můžeme setkat s celou řadou mylných názorů a mýtů, které se sexuální výchovy týkají. Patří k nim například předimenzování sexuální výchovy jako prostředku ke zlepšení vztahů mezi partnery, mýtus, že sexuální výchova je výdobytek poslední doby, že se jedná o jedinou prevenci proti pandemii HIV/AIDS. Patří sem i diskuse o tom, zda se mnohdy nejedná o sexuální osvětu a ne o sexuální výchovu. Klíčová slova: sexuální výchova, škola, rodina Úvod Už samotné označení sexuální výchova může u mnohých navodit rozličné představy, a to od nostalgického vzpomínání na mladá, někdy i pubertální léta, i na zkaženost dnešní mladé generace, celkový úpadek mravů apod. Ale těžko dnes bude někdo pochybovat o tom, že i za doby T. G. Masaryka byla tak obrovská produkce eroticko-pornografických děl, případně že v současné době prostituce postupně vymírá na nezájem české klientely apod. Přesto ještě jednou na úvod připomenu charakteristiku sexuální výchovy vypracovanou Světovou zdravotnickou organizací (WHO): Podstatu a cíle sexuální výchovy tvoří vše, co přispívá k výchově celistvé osobnosti, schopné poznávat a chápat sociální, mravní, psychologické a fyziologické zvláštnosti jedinců podle pohlaví a díky tomu zformovat optimální mezilidské vztahy s lidmi svého i opačného pohlaví. Obdobné stanovisko k sexuální výchově zaujala v roce 1988 Mezinárodní federace plánovaného rodičovství (IPPF): Hlavním cílem školní výchovy je připravit mladé lidi pro život v dospělosti a pro jejich role ve společnosti. Jestliže sexualita, manželství a rodinný život jsou důležitým prvkem v životě většiny obyvatelstva, potom zcela jistě je logickou a nutnou povinností školy připravit mladé lidi i pro tuto oblast. Sexuální výchova musí být pokládána za jednu část celkové školní výchovy, která zprostředkovává dětem a mladým lidem informace nutné k tomu, aby byli schopné vytvořit si správný názor, úsudek i postoje. Každá složka výchovy v průběhu svého vývoje prochází několika stádii, která více či méně umožňují její rozvoj především na bázi interdisciplinárního přístupu. Současně však na pozadí sociokulturního prostředí dochází nejen k objektivnímu, ale mnohdy i k subjektivizaci společenského pohledu, který se nejčastěji projevuje ve formulaci četných omylů. Výjimkou není a ani být nemůže oblast lidské sexuality, obsažená nejvíce v poslední době a hojně frekventovaná v sexuální výchově. V následujících řádcích je uvedeno několik oblastí, které vnesly, případně mohou vnést, určitý křivý pohled na skutečné cíle, obsah i poslání sexuální výchovy, na přístup k sexuálním minoritám. V žádném případě se nejedná o taxativní výčet, ale pouze o naznačení potencionálních zdrojů omylů a mýtů, které si jako stereotyp můžeme nést s sebou ne-li celý život, pak dostatečně dlouhý kus života. 48

49 Sex jako takový není sám o sobě ani mravný, ani nemravný. Zjednodušeně řečeno, nemá svou mravní dimenzi. Naprostá většina postojů se týká především reprodukční funkce, která je však podmínkou existence všech živých organismů a dále komercionalizace ženského těla. To jsou limitující motivy, proč v sociálněkulturním prostředí musí být do výchovy implantována sexuální výchova. Navíc každá společnost má dostatek nástrojů, a to jak výchovných (např. instituci školy a rodiny), tak i legislativních, které si kladou za cíl co nejlépe připravit, a to nekonfliktně, nastupující generaci na život ve společnosti. Celá taškařice kolem sexuální výchovy představuje zajímavý prostředek zviditelnění. V neposlední řadě se jedná také o velký byznys. Utopické představy o zařazení sexuální výchovy do školní výuky je také zcela scestné. Není zřejmé, jak by učitel hodnotil žáka, jeho znalosti i dovednosti. Obdobně se v poslední době řeší otázka zavádění předmětu etické výchovy do škol. Přitom si většina zkušených pedagogů plně uvědomuje, že výchovu nelze měřit, zvláště pak kvantifikovatelnými nástroji. Sexuální výchova jako součást prevence proti pandemii HIV/AIDS. Zapomíná se na fakt, že sexuální výchova představuje nedílnou součást primární prevence. Vždyť se jedná o jednu z mála složek výchovy, která zaznamenala v poslední době pozitivní údaje, zejména pak výrazný pokles nežádoucího otěhotnění. Ale sexuální výchova dnes představuje zejména nejdůležitější a nejdostupnější nástroj primární prevenci před pohlavně přenosnými nemocemi. Každoročně se objevuje celá řada projektů s cílem nalézt řešení jednoho z globálních problémů lidstva, kterým je nepochybně pandemie HIV/AIDS. Všechna realizovaná výzkumná šetření mohou demonstrovat vznikající nebezpečí, co nejobjektivněji popsat skutečný stav, didaktické technologie mohou navrhovat nová a efektivní řešení v oblasti osvěty, přední autority světa mohou apelovat na svědomí lidí, ale bude-li nadále růst křivka počtu infikovaných osob HIV a zvláště pak počet zemřelých, musíme přehodnotit všechny stávající přístupy. V České republice je v současnosti registrováno přes dva tisíce osob postižených HIV/AIDS, z nichž přibližně již pětina zemřela. Podle odhadu ve světě zemřelo na AIDS více jak dvacet miliónů lidí a ukazuje se, že počet bude neustále a nekontrolovatelně stoupat. K tomu musíme připočítat i opuštěné a osiřelé děti, rozpadlé rodiny v důsledku této pandemie. Navíc, když si uvědomíme, že každý lidský život má ve své podstatě nenahraditelnou cenu, pak se jedná o katastrofické údaje, které ve svých důsledcích mají výrazný dopad nejen na demografické složení, multikulturní přístupy, ale také na výchovu, zejména na primární prevenci. Naskýtá se otázka, jakou měrou se na snižování předchozích statistik podílí právě sexuální výchova. Před několika málo lety se povyšovaly dopady cílené sexuální výchovy v oblasti prevence téměř jako všespasitelné. Ukazuje se, že někteří mají tendenci její dopady v oblasti prevence přeceňovat, mnozí naopak vulgarizujícím přístupem zesměšňovat. V tom je zapotřebí spatřovat jeden z velkých omylů. Na jedné straně velké nedocenění, na druhé straně výrazné přeceňování sexuální výchovy jako celku. Realizace sexuální výchovy musí být harmonicky včleněna do celého výchovného modelu, který garantuje jak škola, tak i rodina. Navíc sexuální výchova v současné době postupně vyklízí místo v obsahu učiva jiným předmětům na úrovni všech stupňů škol. Anketní šetření potvrzují postupný pokles zájmu o daná témata, a to nejen u samotných učitelů, ale i u studentů učitelských oborů. K největším argumentům za- 49

50 stánců tohoto názoru patří fakt, že informace jsou dostupné všude a v patřičné míře a děti si již umí odpovídající informace získat samy (zejména prostřednictvím internetu), že učitelé mají na starosti jiné věci, že není zapotřebí se sexuální výchovou ve škole vůbec zabývat, neboť je to problém především rodičů apod. Některá z výše uvedených stanovisek vyznávají přibližně 4/5 všech dotazovaných (N = 320). S takovým názorem se nelze zcela ztotožnit. Jestliže ještě nedávno představovala sexuální výchova významný prostředek v systému prevence před pandemií HIV/AIDS, pak dnes došlo k laxnímu přístupu, ignorování četných aktivit atd. Před zmiňovanými deseti lety se jednalo o jeden z vůdčích motivů zavedení sexuální výchovy do škol. Dnes, jak již bylo několikráte zdůrazněno, dochází k postupnému odsouvání tématu mimo prostředí školy. Sexuální výchova výdobytek poslední doby Bylo by mylné se domnívat, že se sexuální výchova začala rozvíjet až v posledním období a v našich krajinách až po roce Sexuální osvěta v podobě pohlavní osvěty (pohlavní výchovy) fungovala nejen na počátku 20. století, zvláště pak v meziválečném období, ale i v období komunismu, byť pod jinými výchovnými trendy a za pomoci jiných nástrojů. Ale už i v 18. a především pak v 19. století můžeme nalézt v úvahách celé řady osobností náměty k úvaze o vztahových záležitostech mezi mužem a ženou, pohlavním styku, prostituci apod. (např. filantropisté). Společným jmenovatelem byla nejen osvěta, ale především prevence před dalším šířením pohlavně přenosných chorob, konkrétně kapavky a syfilidy. Koncem 20. let minulého století prezentuje Z. Záhoř svůj velkolepý a dodnes nepřekonaný projekt Soustavný plán převýchovy všech vrstev národa. Vlastní projekt zahrnoval několik řad publikací pro jednotlivé cílové skupiny (děti, dospívající, rodiče, učitele) a také statě pro odborníky. Dnes můžeme sledovat jiný trend. Ve snaze podporovat demokratické tendence ve výchově došlo k populistickému a konjunkturalistickému zájmu o oblast, dochází k vydávání četných tiskovin všeho druhu, reprintů vrcholných děl erotiky a pornografie z minulosti. Pro objektivitu hodnocení by bylo zcela mylné se domnívat, že před rokem 1989 nebyly publikace obdobného druhu k dostání. V každém případě byly komplikovaněji dostupné. Obdobně je mylná představa o tom, že nebyla sexuální výchova vůbec ve školách realizována. Celá problematika byla částečně exponována ve výchově k rodičovství (např. vyučovací předmět Specifická příprava děvčat) a podle osvícenosti a odvahy i v jiných vyučovacích předmětech. V mnoha ohledech se jednalo o povrchní (zjednodušený a až pragmatický) přístup, z něhož byli vyřazeni dospívající chlapci. Sexuální výchova versus sexuální osvěta Zůstává diskutabilní otázkou, zda označovat realizaci dané složky výchovy za výchovu, či za pouhou osvětu. Z hlediska pojmového a navíc velice stručně řečeno, každá výchova musí zahrnovat v sobě prvky osvěty. Sexuální výchova není v tomto ohledu výjimkou. V mnoha ohledech je zapotřebí připustit, že ve školním prostředí se mnohdy jedná o sexuální osvětu, ne o výchovu v pravém slova smyslu. Sexuální osvěta ve škole je cílena v první řadě na pohlavně přenosné nemoci, nežádoucí otěhotnění, zneužití a znásilnění, prostituci. Navíc expozice se neodehrává v souladu s aktuálním vývojem. Dochází k němu dříve, než optimálně dozrají všechny sou- 50

51 části pohlavního ústrojí v přirozené časové posloupnosti. Dochází k výraznému ataku na psychoerotickou sféru. Současně i masmédia vytvářejí určité feminní i maskulinní modely chování. Uvedené formulace ve své podstatě vychýlily základní pozornost věnovanou sexuální výchově k prezentování té obsahové stránky, která úzce souvisí s reprodukční stránkou. Kvalitní sexuální výchova se musí věnovat i takovým aspektům, které představují láska, zodpovědnost, intimní vztah, rodičovství atd. Současně některé realizované sondy signalizují únavu z permanentního osvětového a výchovného působení v dané oblasti. S tím souvisí jeden z velkých problémů sexuální výchovy, kterým je nevyváženost mezi prezentací pozitivních a negativních informací. Podíl odborníků z řad lékařů, psychologů, právníků apod. je především v rovině poskytování odborných informací. Výchova ve škole spadá plně do kompetence učitelů. Všichni žáci touží po informacích z oblasti lidské sexuality Dalším omylem je představa o tom, že všichni žáci touží po informacích z oblasti sexuality a sexuálního chování. Výsledky dotazníkového šetření (Janiš, K., Svatoš, T. 1998) ukázaly, že existují výrazné rozdíly mezi zájmem chlapců a zájmem děvčat o konkrétní témata. Jak již bylo dříve uvedeno, prezentace témat v koedukovaných skupinách nemůže vyhovovat všem zúčastněným. Některým žákům jsou předkládány informace v optimálním čase, dalším přicházejí informace již opožděně a naopak se může vyskytovat ve třídě skupina, případně jedinec, kterému exponované informace ještě nic neříkají. Pro objektivnost je zapotřebí poznamenat, že se pochopitelně do případného zájmu promítá i forma realizace, přístup přednášejícího, dostupnost metodických materiálů apod. Ať chceme, či nechceme, musíme přiznat, že sexuální tématika patří (všeobecně) k vyhledávaným informacím v období puberty. Na druhé straně přemíra informací, snadný a v podstatě neomezený přístup k informacím, obrazovým materiálům erotického, případně pornografického obsahu v sobě skrývá nebezpečí, spočívající ve zvýšení míry erotizace v pozdějším věku, k vytváření pseudoideálu a tím ke komplikování při navazování známostí apod. Názorové odlišnosti, postoj k rozličným projevům lidské sexuality, může u některých žáků působit až příliš totalitně. Navíc umocnění celé výchovy samostatným vyučovacím předmětem by bylo takto ještě více zvýrazněno. Sexuální výchova jako prostředek ke zlepšení vztahů mezi partnery Dalším a závažným omylem sexuální výchovy je, že bývá považována za prostředek ke zlepšení vztahů mezi partnery. V posledních desetiletích minulého století se výrazně odtabuizovala oblast lidské sexuality. Došlo k deskripci dílčích projevů, výrazně vzrostl počet návodů jak dosáhnout co nejvyššího stupně slasti, a to nejen v knižních publikacích, ale i v tisku. Tlak na výkon při sexuálním ukojení, víra mnohých, že správným sexuálním chováním (technikou, triky atd.) se láska mezi dvěma partnery podpoří, utuží a udrží. Dlouhodobé odtržení od psychické kvality lásky zužuje celý problém jen na sexualitu, která celkovou životní spokojenost může uspokojit pouze částečně. Jak uvádí Lauster, (1996, ) láska vyžaduje duši, sexualita si vystačí s fyzickým tělem. Není-li mezi uvedenými oblastmi jednota, pak 51

52 nemůže být ani harmonický soulad, který je právě pro trvalost vztahu rozhodující. Přímo platí, že sexualita slouží lásce, a ne naopak. Současně musí jít o výraznější snahu přispět ke zrovnoprávnění pohledů na mužské a ženské pojetí sexuality, na gender role atd. Vždyť například společensko kulturní prostředí je k promiskuitnímu chování mužů mnohem více tolerantní než k ženám. Z tohoto pohledu se musí sexuální výchova otevírat směrem k psychické části osobnosti. To znamená neustále posilovat u dospívajících projevy přátelství, ohleduplnosti, slušnosti, kamarádství, přispívat k trvalosti partnerského (manželského) soužití, a tím významně přispět ke stabilitě rodiny snížením míry rozvodovosti atd. Proto trvalou součástí obsahu sexuální výchovy musí být zodpovědnost nejen za vlastní zdraví a zdraví ostatních, ale i rodičovská odpovědnost. Podle statistiky dochází ročně k rozpadu více jak dvaceti tisíc manželství s dětmi mladšími 18ti let. Tímto rozhodnutím ztrácí jednoho z rodičů více jak třicet tisíc dětí. Současně se potvrzuje všeobecně známý fakt, že při růstu podílu rozvádějících se párů s jedním dítětem, klesá počet rozvádějících se párů s více dětmi. Odborníci v oboru zdůvodňují tento jev jako důsledek toho, že více dětí mají rodiny věřících, u nichž je více zakódována zodpovědnost za výchovu dětí. K této skupině přistupují rodiny s nekontrolovatelnou plodností. I v této skupině dochází k rozvodům mnohem méně. Právě probíhající šetření u středoškolské mládeže, které se týká přístupu k nevěře, poukazuje na zajímavý názor, že 80 % dotazovaných (N = 862) nepovažuje krátkodobý flirt, případně citový vztah s ojedinělým pohlavním stykem (mnozí zdůrazňovali pouze 1x) za důvod ukončení vztahu. Mnohem žárlivější se ukázali dotazovaní chlapci než dívky. Škola jako jediná záruka kvalitní realizace V široké populaci převládá názor, že jedině škola může garantovat realizaci sexuální výchovy. V současné době tuto garanci škola do značné míry převzala a potrvá ještě dlouho, než se celá záležitost stane nedílnou součástí výchovy v rodině. Existuje celá řada objektivních příčin, které školu do této role staví. Například důvěra (spíše přenesení zodpovědnosti) ze strany rodičů na školu, pochybná kvalita rozličných zdrojů prvotních informací (např. kamarádi) ve vztahu k objektivní prezentaci informací z oblastí lidské sexuality atd. K tomu přistupuje i fakt, že celá řada učitelů má nejen odpovídající znalosti, ale i dostatečné metodické dovednosti, jak tuto výchovu v praxi realizovat. Stále se ještě objevují názory, že optimálním řešením na půdě základní školy a ideálním stavem by bylo, kdyby sexuální výchova byla samostatným vyučovacím předmětem. Interdisciplinární vztahy jsou v současné době tak výrazné, že by předmět sexuální výchova byl stavěn nejen na úroveň, ale i v mnoha směrech nad výše uvedené předměty. V poslední době se již ustoupilo od myšlenky vytvoření samostatného předmětu. Převládá snaha zakomponovat obsah do výchovy ke zdravému způsobu života. V poslední době se hojně diskutuje o učebnici pro sexuální výchovu. Žádná učebnice sexuální výchovy není a nebude odpovídat potřebám učitelské praxe. Zvláště negativní označení obdrží takové učebnice, které jsem nenapsal já. Při hodnocení učebnice by bylo vhodné zeptat se samotných adresátů, jaký je jejich názor, jak se jim učebnice líbí, zda rozumí jednotlivým problémům apod. Zpracovaná učebnice, která byla následně z webových stránek MŠMT odstraněna, představo- 52

53 vala spíše soubor zajímavých informací a také několik metodických námětů. Sexuální výchova patří zcela do kompetence rodiny Snahy přesunout otázky sexuální výchovy do prostředí rodiny představují celkem logický krok. Nelze pochybovat o významu rodiny, která sehrává nezastupitelnou úlohu v instalaci odpovídajících vzorů chování. Na základě četných šetření ještě stále přetrvává významný podíl vrstevníků na prvotní informovanosti. Vzhledem k tomu, že v posledním období vzrostla míra objektivity a srozumitelnosti těchto informací (např. prostřednictvím tisku, internetu, školy apod.) není akutní daný zdroj poznatků přímo potlačovat. Podle četných výzkumů patří k nejvýznamnějším informačním zdrojům vrstevníci, rodiče a škola. V České republice pak je výrazný právě podíl vrstevníků (cca %) na celkové informovanosti, který několikanásobně převyšuje vliv školy (10 %). Z toho lze odvodit další strategii při hledání efektivních cest sexuální osvěty orientace peer programy a zvýraznění úlohy školy. Ve vztahu k názvu příspěvku je třeba v této souvislosti odpovědět na otázku, o jaký omyl se vlastně jedná. Jde především o fakt, že je sexuální výchova zakomponována do RVP (Rámcových vzdělávacích programů), potažmo pak do ŠVP (Školních vzdělávacích programů), ale není tímto zabezpečeno, že bude exponována před žáky. Jestliže ještě před několika málo lety se uváděly jako základní motivy uvádění sexuální výchovy do škol: snižování počtu nechtěného těhotenství, prevence před pandemií HIV/AIDS (obecně, před všemi dalšími pohlavně přenosnými nemocemi) a předcházení sexuálnímu zneužití, pak se jednoznačně ukázalo, že tyto motivy splnily své poslání. V současné době je zapotřebí rozšířit předložené spektrum motivů o další, zejména pak o přípravu mladých na potencionální partnerský vztah a jeho zlepšení. Snaha široké veřejnosti o přesunutí sexuální výchovy do prostředí rodiny nemusí vždy znamenat pozitivum pro samotné dítě. Nejen rodina, ale i škola, má zájem o co nejkomplexnější přípravu žáka (pro školu), v případě rodičů dítěte, do reálného života. Mediální kampaň vedená v poslední době, směřovala k přesunutí sexuální výchovy do prostředí rodiny. Některé mírnější názory sledovaly požadavek směrem ke škole na sdělení obsahu sexuální výchovy. V tomto okamžiku se nabízí otázka: Umí rodiče žáky řádně a objektivně poučit? Za prvé je si zapotřebí uvědomit, že rodiče nemají objektivní informace a v případě, že je mají (alespoň se to domnívají, anebo jsou přesvědčeni), chybí jim odpovídající dovednosti k samotnému sdělení. Vždyť ani samotní rodiče neprošly odpovídajícím vzděláváním. Poznámka na závěr: Přesto existují rezervy realizace sexuální výchovy v prostředí školy. - Jedná se v první řadě o plošné exponování informací při převládající formě hromadné výuky, a to bez ohledu na věkové a individuální zvláštnosti. - Existuje a neustále narůstá nedostatečná příprava ochotných učitelů v oblasti teoreticko-metodické, a to zejména v pregraduální výchově. - Projevuje se rozličná úroveň (v oblasti rozsahu i obsahu) začlenění tématu sexuální výchovy do školních vzdělávacích programů; - Ve společnosti převládá naprosto mylná představa laické veřejnosti, včetně rodičovské, o obsahu prezentovaných poznatků ve školní výuce. 53

54 Zdroje: JANIŠ, K. Sexuální výchova jako součást výchovy ke zdravému způsobu života. In WIEGEROVÁ, A. (ed.) Cesty demokracie vo výchove a vzdelávaní. Bratislava: Univerzita Komenského, 2003, s ISBN JANIŠ, K. Sexuální výchova vybrané otázky. In MITLÖHNER, M. (ed.) 12. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. Praha: SPRSV, s ISBN JANIŠ, K. Toulky historií sexu a erotiky. Ústí nad Orlicí: OFTIS, ISBN JANIŠ, K., SVATOŠ, T. Aktuální výchovná témata ve výpovědích žáků. Hradec Králové: Gaudeamus, s In JANIŠ, K., SVATOŠ, T.(ed). Rodina a otázky s ní související. Hradec Králové: Gaudeamus, s. ISBN LAUSTER, P. Cesta k vnitřní svobodě. Praha: Knižní klub a Pragma, Adresa pracoviště: Doc. PhDr. PaedDr. Kamil Janiš, CSc. Slezská univerzita v Opavě Fakulta veřejných politik Ústav pedagogických a psychologických věd kamil.janis@fvp.slu.cz 54

55 Ukázka motivace v oblasti sexuální výchovy Doc. PhDr., PaedDr. Kamil Janiš, CSc. Na předchozích kongresech byla prezentována celá řada zajímavostí z oblasti historie lidské sexuality. V poslední době se většinou jednalo o poněkud morbidnější témata i osobnosti, podle kterých se nazývají některé sexuální úchylky. Stačí připomenout: Leopold von Sacher-Masoch, markýz de Sade, Alžběta Bathoriová. Proto se dnes zaměřím na osobnosti, které jsou spojovány s erotikou a romantismem. Jedná se o G. Casanovu, K. H. Máchu, v neposlední řadě o autorku povinné školní četby B. Němcovou a několik pohledů na postavení ženy z předminulého století. MILOVNÍK G. CASANOVA Náš rozum je jako střelný prach. Může snadno vybuchnout, ale nikdy nevybuchne, pokud jej nikdo nezapálí. Láska je ze tří čtvrtin zvědavost. Od nezkušených žen se můžeme mnohému naučit. Žena má vždy jen ten věk, který má pro svého milence. Sexuální zážitek je jenom v představách vrcholný. V praxi je poloviční. Dne se v Benátkách v tehdejším divadle San Samuele narodil známé herečce Zanettě Farussi syn Gian Giacomo Veroniko Casanova, (později si taky nechává říkat rytíř de Seingalt) a to poté, co byla unesena, neboť rodiče nepřáli lásce. Důvodem bylo i to, že si také nebyla jista otcem dítěte. Vedle Giacoma porodila v rychlém sledu také dalších 5 sourozenců, což v žádném případě nemělo negativní dopad na její kariéru. Pod uměleckým jménem Zanetta následně vystupovala v Drážďanech, Bayreuthu, ale také v Petrohradě. Otec budoucího světoběžníka se jmenoval Gaetano Giuseppe Giacomo Casanova, ale otcové, zvláště u hereček tehdejší doby, nejsou jistí. Někteří se oprávněně domnívají, že skutečným otcem byl člen jedné z bohatých benátských rodin Grimani. Jak to bylo skutečně, se již asi nedovíme, není to ostatně ani důležité. Faktem však zůstává, že matka brzy přenechala jeho výchovu babičce Marii. Důvodem bylo angažmá v Rusku. Babička o Giacoma pečovala až do jeho 18 let. Svého vnuka vedla ke skromnosti a cudnosti. Její, nepochybně dobře míněná snaha však vyšla nakonec vniveč. Budoucí milovník začal svou životní kariéru jako duchovní. Dráha duchovního však vzala brzy za své. V roce 1744 odchází do Padovy studovat práva. Později vystřídá množství zaměstnání, po jistý čas je doktorem práv, sekretářem kardinála v Římě, pobývá v armádě, stává se tajným agentem benátské inkvizice, vyjednávačem a tak dále. Často balancoval na hraně zákona, a ne vždy vzniklou situaci ustál. I otázka jeho finančních příjmů skýtá řadu otázek. Mnozí se domnívají, že zdroj k lehkovážnému životu získal z předávání zpráv, tzn. ze špionáže. Na začátku kariéry se snaží také získat i první milostné zkušenosti. První milostné dobrodružství proběhlo s dívkou Bettinou, sestrou abbého Gozzina, který Casanovu vychovával poté, co jeho babička musela na čas odjet pryč. Bettina (sestra abbého) v něm probudila první pocity lásky. Ve svých Pamětech 55

56 o tom píše: Líbila se mi a nejprve jsem nevěděl proč. Tato dívka roznítila v mém srdci ponenáhlu první jiskry vášně, které se později staly mým převládajícím sklonem Myla mi obličej, krk, prsa s dětinským laskáním, které jsem musel považovat za nevinné Byl jsem o tři roky mladší než ona, měl jsem tedy za to, že pro mne nemůže být milostně zaujata. Sedíc na mé posteli, tvrdila, že tloustnu, a přesvědčovala se o tom rukama, což mě velice rozpalovalo. Šlo o první setkání, ale ještě nevinné. První setkání dopadlo po sexuální stránce fiaskem. Ve svých Pamětech přiznává, že o panictví přišel v 11 letech. Přesto ani další pokusy (s jistou dívkou jménem Lucie) nedopadly podle očekávání, dokonce se mu některé ženy i vysmívaly. Teprve až potkává sestry Manettu a Marton Savorgnanovy (Casanovi je nyní již 16 let) je smůla protržena. Dosáhl vítězství, a to dokonce dvojnásobného. V Pamětech na danou událost vzpomíná následovně: Byl jsem si jist, že je to její primice: nemohl jsem pochybovat ani o bolesti, kterou jsem jí způsobil, a překvapilo mě to. Za rozkoš, jejíž sladkosti jsem okusil poprvé v životě, jsem byl zavázán onomu předsudku, i cítil jsem k němu zbožnou úctu. Tak vzpomíná G. Casanova ve svém životopisném díle Historie mého života (někdy se uvádí i označení Paměti, dílo o rozsahu stran) na dvojnásobnou ztrátu panenství sester. Není však prokázáno, že právě až v náručí Nanetty a Martičky ztratil svoje panictví. Je zapotřebí poznamenat, že jednu pannu ztráty panenství ušetřil. Jednalo se o Lucii z Paseanu, které v době vzájemného laškování bylo necelých 14 let. Po osmnácti letech ji opětovně potkává v Amsterdamu jako nevěstku. Pozdější léta jsou naplněna toulkami ve službách mocných tehdejší doby po celé Evropě (Francie, Anglie, Španělsko, Turecko, Švýcarsko, Rusko aj.). Jak ještě bude dále zdůrazněno, není vždy jisté, co lúze označit za skutečnost, co za případnou fikci. Casanova vzpomíná (a také velice podrobně popisuje) na jednu historickou událost, kterou jeho přítel hrabě Tirret de Trévis využil k sexuálním hrátkám. Dne psychicky vyšinutý muž Robert Francois Damiens napadl v zahradách zámku Versailles (nedaleko pavilonu Trianon) krále Ludvíka XV. Po dopadení násilníka celkem logicky následovalo mučení a krutý trest veřejná poprava: upálení pravé ruky, čtvrcení a nakonec upálení. Takových poprav proběhlo v 18. století několik, ale tato poprava se stala společenskou událostí. V palácích kolem popraviště si šlechta zamlouvala okna k pozorování morbidního divadla, Casanova uvádí, že muži odvraceli hlavu, ženy naopak sledovaly vzrušeně celou událost. Hrabě de Trévis při této příležitosti obšťastňoval zezadu jednu dámu, a to úspěšně dokonce čtyřikrát. Po návratu do Benátek se v červenci 1755 ocitá v neblaze proslulém benátském vězení olověných komorách v blízkosti dóžecího paláce. Jedním z důvodů, proč se dostal do vězení, byl velký zájem o okultní vědy a čarodějnictví, ale také za znásilnění a nemravné chování. Sám Casanova se pohyboval (dnešní terminologií řečeno) na hraně zákona a ne vždy se mu podařilo zákon obejít. V tomto případě zvítězil zákon. Dne se Casanovovi za spolupráce pátera Balbina podaří uskutečnit jeden z historických útěků z vězení, který jej proslavil. Při útěku sehrála svou roli celá řada šťastných náhod. Když se dostali do přízemí, jejich další cestu zastavily mříže. Náhodný kolemjdoucí upozornil vrátného, že někdo zůstal v budově. Vrátný nic neprověřoval a oba vězně pustil na svobodu. Celý útěk popsal Casanova v knize Historie mého útěku z vězení republiky benátské zvané Olověné kobky (tzv. kombky Piombi, 1787). Celých dalších 18 let křižuje Evropu a sbírá skalpy žen. Některé lásky zůstaly bez následků, ale je prokázáno, že bouřlivý den a ještě bouřlivější část noci prožité v Rimini v náručí milenky Terezy přinesla ovoce. Setkání bývalých milenců po 56

57 sedmnácti letech přivedlo na světlo boží fakt, že mladík jménem Cesarino je syn Casanovy. Osud mu připravil ještě jedno překvapení, a to v okamžiku, když se dovídá, že Leonilda, s níž se má a chce oženit, je dcerou nejen dony Lukrecie, ale i jeho. (Inu, na každého jednou dojde.) Lze opravdu jen těžko odhadnout, kolik potomků slavného milovníka běhá s jeho geny po světě. Ne vždy je však Casanova u žen úspěšný. Na ostrově Korfu (ve Středozemním moři) uháněl jakousi paní Foscarinovou, která jej však k velkému jeho překvapení odmítla. Z neúspěchu si pořídil malý harém, v němž se také, již po několikáté, nakazil kapavkou. Po bouřlivých letech se dostává nakonec do Čech, na zámek Duchcov. Na konci 18. století se jednalo o malé, v podstatě bezvýznamné městečko na severu Čech. Podle dostupných pramenů mělo v té době na 150 domů a necelou tisícovku obyvatel. Do Čech prvně přišel v roce 1753, v době, kdy ještě zdaleka nepomýšlel, že právě zde dožije posledních třináct let svého bouřlivého života. Do Duchcova se definitivně přistěhoval na podzim roku V této souvislosti lze směle prohlásit, že právě v Duchcově získal konečně klid a zajištěný příjem, který mu umožnil literárně tvořit. Majitel zámku hrabě Josef Karel Waldstein Wartenburg mu nabídl místo knihovníka. Zde, vzdálen od společenského života, píše svůj nejznámější román Historie mého života (Historie de ma vie, první díl vyšel 28 let po jeho smrti v Paříži), v němž se autor ztotožňuje s hlavním hrdinou příběhu. Na stránkách příběhu nechává ožít svá milostná dobrodružství, která jej učiní nesmrtelným. V díle, o kterém jeden z velkých znalců jeho života Václav Tichý prohlašuje, že jde zejména o krásný sen než o popis skutečnosti. Rukopis memoárů o nesvázaných stranách, praný francouzsky, zakoupila v roce 2010 francouzská vláda pro Národní knihovnu. Ani na Duchcově si stárnoucí playboy neodpustí milostnou epizodku s Dorotou, dcerou zámeckého vrátného Jakuba Kleera. Často s ní vyjížděl na projížďky do okolí zámku a tak není divu, že její těhotenství bylo připisováno intimnímu vztahu obou aktérů. Ukázalo se, že v tomto případě se opravdu jednalo spíše o pomluvu. Casanova přiměl Dorotu, aby veřejně sdělila skutečného otce. V případě, že jej prohlásí za otce, slibuje, že se s ní okamžitě ožení. Děvče pod tlakem veřejnosti přiznává, že otcem dítěte je malíř František X. Schrötter. Dorota po narození dcery (1788) s manželem opouští Duchcov. Epizodka skončila přesně, jak měla. Skutečný otec dítěte se k činu doznal a jako správný muž si nakonec dceru vrátného vzal. Poslední růžové psaní obdržel krátce před svou smrtí ( ) od romantické spisovatelky E. Recke. Že statistika není nuda, nás přesvědčí zajímavá čísla, zachycující sexuální život jmenovaného G. Casanovy. Mnohý muž může změnit názor a mnohý muž jistě ztratí svůj komplex před tímto historickým svůdcem. Je pravda, že proti mnohým dalším na tomto poli vypadá jako amatér, než idol mužů. Znalci jeho života spočítali (na základě rozboru 28 dílů vlastních Pamětí), že v průběhu svého života měl sex se 132 ženami. Stačí jednoduchá matematika, abychom spočítali, že v průměru měl tři (a něco) milenky za rok. Z dnešního pohledu se nejedná o žádný výkon. Nesmírně zajímavé je národnostní složení. S naprostou převahou vítězí, a celkem i logicky, Italky (47), následují Francouzky (19) a Švýcarky (10). Bohužel mezi třinácti národnostmi není ani jedna Češka. Zajímavé je i věkové složení. Ve věkové kategorii let měl dvě dívky. Pouhých pět žen, měl z věkové kategorie let. Dostal se také do postele 80tileté markýzy de Urfé. Té naordinoval svéráznou lékařskou proceduru proti stárnutí. Její podstatu tvořila jeho soulož s mladou dívkou před jejíma očima. Za tuto proceduru si nechal velmi dobře zaplatit. Mohl tak procestovat Francii, Německo a Itálii a přitom si ještě pořádně užít. 57

58 Z hlediska profese jeho milenek byla zřejmá převaha služek (24), zámožných dam (18), aristokratek (15). V přehledu nechybí ani dvě jeptišky. Casanova se rád vtěloval do role zavádějících učitelů na poli sexu. O panenství připravil celkem 31 dívek. Svou pozornost věnoval také pěti vdovám. Z hlediska barvy vlasů měl evidentní slabost na brunetky. Ze statistiky také vyplývá, že Casanova holdoval nepochybně orálnímu sexu, dokonce jednou uvádí anální sex. Třikrát se u něj projevil předčasný výron semene, sedmkrát impotence a to, co autor nedokázal dešifrovat, jedenkrát i milování albánské. (Bohužel autor neví, o jaký druh milování jde a byl by rád, kdyby někdo z čtenářů zaslal vysvětlení.) Také celkem 12krát měl dvě ženy najednou a jednou se údajně zúčastnil sexuálních orgií. Autor, který převáděl milostná dobrodružství do statistiky, si bezesporu vyhrál. Jako dobu nejkratšího milostného aktu uvádí čtvrt hodinu, naopak nejdelší čas věnovaný sexu trval sedm hodin. Celkem 12krát byl s jednou ženou v průběhu večera. Paměti, které pochválil přední francouzský romanopisec Henri Beyle Stendhal ( ), autor známých románů Červený a černý, Lucien Leuwen aj. Stendhal zvláště oceňoval vystižení společenského života 18. století. Na druhé straně někteří kritici a čtenáři označovali Paměti za pornografické dílo. Pro mnohé bude nepochybně zajímavé, že všechna čísla je třeba brát s určitou nadsázkou, neboť existuje dostatek důkazů pro tvrzení, že ledacos je produkt jeho fantazie než popis skutečnosti. (Přání otcem myšlenky.) V průběhu svého života nejen vyhrával, ale utrpěl občas i pořádnou prohru. Ve svých 38 letech v Londýně utrpěl porážku od jedné tanečnice, která se nechala od něj vydržovat, aby jej nakonec podvedla. V pozdním věku se u něho přece jen projevila snaha se usadit. Doba, kdy byl vydržován bohatými paničkami, patřila do nenávratna. Kolem padesátky se dostává do blízkosti jedné švadleny žijící v Benátkách, jisté Francescy Buschiniové. Nakonec jej nepokojná krev žene na toulky po Evropě. Dostává se k polské kněžně Lubomírské, ale (a na to nebýval Casanova zvyklý) ta ho odmítá. Následuje známá cesta směrem na Duchcov. Casanova byl nejen velký milovník, ale také filozof a navíc i poměrně schopný a plodný spisovatel. Tiskem vyšlo na 23 jeho děl, což představuje jen zlomek jeho neprávem opomíjeného literárního díla. Odborníci považují za klíč k pochopení jeho erotického života utopistický román Icosameron ( ), v němž autor na stranách líčí osudy hrdinů Eduarda a Alžběty v říši Megamikrů, která se nachází v nitru zeměkoule. Zde zmiňovaní hrdinové nalézají lepší společnost, v níž se rychle zavádějí nové vynálezy apod. Dnes můžeme sice oprávněně pochybovat o některých popisovaných epizodách, ale to nebrání tomu, aby Casanova nebyl považován za jednoho z největších milovníků v dějinách. V průběhu svého života se setkal s celou řadou významných osobností doby, jakými byl např. W. A. Mozart, s nímž se setkal v Praze ve Stavovském divadle při premiéře Dona Giovanniho ( ). Casanova možná upravoval i libreto slavné opery. Ostatně byl duševně spřízněn s hlavním hrdinou (Don Juan). Setkal se také s Ludvíkem XV., Josefem II. Měl příležitost poznat filozofy J. J. Rousseaua, Voltaira a další. S posledně jmenovaným učencem spolu strávil čtyři dny a noci, po kterých údajně prohlásil, že velký filozof už mu nemá co říci. Znal se s německým básníkem F. Schillerem. Líbal ručku ruské carevně Kateřině II. Pro ni vypracoval návrh na zlepšení ruského zemědělství a také jí poradil, aby zavedla gregoriánský kalendář. Ruská carevna jej však neuposlechla. Setkal se s císařovnou Marií Terezií. Poznal se s velkou metresou francouzského krále, Madame de Pompadour. 58

59 Casanova v průběhu života prodělal celou řadu chorob. Vedle neštovic a zápalu plic, také celou směsici v té době nejen rozšířených, ale také těžko léčitelných pohlavně přenosných nemocí. Od roku 1794 začíná pociťovat problémy s prostatou. Zemřel v Duchcově dne ve věku 73 let. Duchcovská kronika uvádí stručný záznam o jeho úmrtí, včetně chybného údaje o jeho věku, následovně: Pan Jakub Casanoiva (Cassaneus), benátčan, katolík, mužského pohlaví, zemřel v 84 létech. O křesle, v němž velký milovník zemřel, se dodnes traduje, že ten, který v něm usedne, získá alespoň část neodolatelné schopnosti okouzlit ženy. Hrob by se stal nepochybně poutním místem všech zamilovaných. Bohužel. Místo posledního odpočinku dobrodruha na poli lásky není přesně známé. Pouze v průčelí kaple sv. Barbory v Duchcově je zasazena deska s nápisem: Jakob Casanova, Venedig 1725 Dux 1798, která se snad nachází v místech, které je hrobem Casanovy. Na náhrobku stával ještě železný kříž a plůtek, který trhal kolemjdoucím dívkám šaty. S tím souvisí i poznámka místních občanů o tom, že velký svůdník si nedává pokoj ani po smrti. Po několika letech se kříž zlomil a byl odstraněn. Místo závěru mohou posloužit verše, které napsal do památníku hraběnce Pahtové: Opuštěn celým světem, jen láskou nikoli, prostřednictvím nichž vyjádřil Casanova své životní krédo. Holdování smyslné rozkoši bylo vždy mou hlavní starostí. Nikdy jsem neměl důležitějšího zaměstnání. Cítil jsem vždy, že jsem stvořen pro uctívání druhého pohlaví, proto též jsem je vždy miloval a dával se jím milovati, jak jen jsem mohl. ROMANTIK K. H. MÁCHA Erotika se dostala natrvalo do literatury. Plejáda spisovatelů známých z čítanek se pokusila zachytit i méně popisovanou sféru lidského života. V předminulém století bylo velkou módou vést si deníček a v něm zachycovat onu pomíjivost času. Z milostných deníků je zajímavý zvláště deník manželky spisovatele L. N. Tolstého, deník F. Kafky a deník K. H. Máchy. Máchův intimní deník (dochovaly se dvě verze, přičemž druhá verze nezahrnuje některá nemravné detaily ) obsahoval poznámky toho nejintimnějšího charakteru, které měly zůstat navěky skryty před ostatními. Právě proto jej psal šifrovaně. Zaznamenával si i své náhodné známosti. Nebylo jich tolik, jak by se na první pohled mohlo zdát. Někdo spočítal, že počet poznaných žen nepřesáhl počet 5 (sám Mácha tvrdí, že Lori bylo jeho třetí děvče). Například při cestě do Itálie se jednalo o jakousi Zuzanu, dívku s jménem Dido a další. Máchův vztah k ženám (především však k Lori) měl hodně daleko do pouhého platonického dvoření. Na poli sexuálním patřil zcela nekompromisně mezi muže, kteří vyznávali poněkud nekonvenční způsob sexu. Jeho životem prošlo, na svou dobu poměrně málo milenek, a to jak před setkáním s Lori (ve skutečnosti se jmenovala Eleonora), tak i po něm. Lori Šomková ( ), velká Máchova láska, se prvně blíže s budoucím básníkem setkala ve svých 17ti letech v kavárně U červeného orla v Celetné ulici. Poznali se počátkem roku 1834 při jedné z divadelních zkoušek, a to pod vedením Josefa Kajetána Tyla. Po zkouškách se povětšinou odcházelo společně do některé z blízkých kaváren. Mladý student práva, velký vlastenec, který si ke svému jménu ještě po slavném českém králi přidal jméno Karel, hrával v tylových hrách především kladné hrdiny. Krátce po seznámení začal navštěvovat samotnou rodinu Lori, ale také (viz deník datum ) Chtěl jsem, aby mi dala; ona, že nemůže býti, už by 59

60 to málem skoro udělala; potom povídala, abych přišel zítra, že půjde za mnou ihned dozadu. Že mi všechno udělá. Málokterý umělec dokázal tak otevřeně a naplno hovořit o nejintimnějších zákoutích svého života tak, jak to dokázal K. H. Mácha ( ) legendární český romantický básník 19. století. Je zřejmé, že Mácha byl básníkem činu. Když se například dozvěděl, že milenka Lori očekává dítě, přes neshody s vlastními rodiči i s rodiči Lori, se s ní chtěl oženit. Je jen ironií osudu, že zemřel těsně před sňatkem, zřejmě na tyfus nebo úplavici. Pochován byl v Litoměřicích v den plánovaného sňatku. Život vstřebával všemi smysly. Každý nápad, myšlenku, pocit si chtěl hluboce vrýt do paměti. Tak vzniklo ojedinělé dílo deník. Přestože si vše psal tajným písmem, dokázal jej J. Arbes ( ) na konci 19. století poměrně snadno dešifrovat. Arbes však nechtěl způsobit skandál, který by Máchovi (byl přece jen teprve jen půl století po smrti) mohl ublížit. Ještě ve 30. letech minulého století se pokoušeli surrealisté o necenzurované vydání deníku. Deník (necenzurovaný) vyšel v plném znění až v roce 1993 v knize s názvem Intimní Karel Hynek Mácha. Proto si dnes můžeme například přečíst, že: 17. září (slečna lehla si na kanape, já na ni). Třikráte jsme byli vytrženi, až přišla matka s otcem, pak bylo po všem, 19. září Hned časně ráno (onanie) Uvečer (pozadu.), 21. září Doma jsem (ji svlíkal ze šatů, vyzvedl jí sukně a díval se na ni popředu, po straně i pozadu. Líbal stehna a tak dále.) Potom jsme stáli u sebe. (Seděla mi nahou prdelí na klíně.), 23. září Ráno (onanie.), 25. září (Pozadu.), 26. září (Pozadu.), 27. září Uvečer jsem (ji pical dvakrát po sobě. Podruhé na stolicích u okna.), 30. září Když po večeři všichni mimo Rózy odešli, byli jsme u kamen. (Já ji odkryl pozadu) a koukal jsem se na ni, ona vystupovala podívat se, co dělá Róza. Ta má mordyjánskou (prdel. Pical jsem ji pozadu. Mluvili jsme o tom, wie tief ich hinein je kommen bin. A ptal jsem se jí, bude-li křičet, ona povídala, že neví, bude-li to boleti. Že to má býti tak jako dnes.) 2. října (Přišlou jsem pical u okna na stolicích.), 4. října Lori mi seděla na klíně, (musila se vždy sehnouti, já jsem ho tam měl), 5. října (Ona zandala okna, já šel na stranu, a když jsem se vrátil, položil jsem ji u kamen na stolice, díval se na ni, měla pěkně bílá stehna, potom jsem pical třikrát po sobě, dvakrát to vyšlo, dvakrát ji, pravila, to lechtalo.) 6. října líbal jsem ji u kamen a díval se na ni, (až dovnitř, pak jsem ji fikal u kamen, podruhé když odešla, opět jsem pical, a vyšlo to, uvečer leželi jsme na sobě na kanapé, tam jsem ho měl v ní a seděla mi na klíně, pak jsem měl hlavu pod sukněmi, pak jsem ji pical vstoje vyzvednutou a vyšlo to. 20. října (zkusil jsem několikráte ji fikat, až posléz na kanapé, jednu nohu měla na stolici, druhou na nůši, jsem ji fikal.) 22. října (Mezitím jsem ji několikráte fikal, dvakráte to vyšlo pozadu, několikráte jsem to zadržel, až jsem ráno ztropil onanii. Hrál jsem si s její nohou, sundal punčochu, sedla si na kanapé, zvedla nohy a já jsem se jí díval atd. Když jsem ji fikal, musila se přehnout přes stůl a stěžovala si, že ji to tuze bolí.) K. H. Mácha byl rozporuplnou postavou. Na jedné straně nesmyslně žárlivý, na straně druhé nadbíhal každé dívce, kterou potkal. Jak ale byl úspěšný, se můžeme jen domnívat (na základě již zmiňovaného rozluštění deníku s mnohdy podrobným popisem pikantností ze sexuálního života), že hlavní prim přeci jen hrála Lori. Žárlivostí přinutí těhotnou Lori, aby přísahala nad rakví právě zemřelé matky, že před ním nikoho neměla a že dítě je skutečně jeho. (Přísaha na hrobě rodičů, na hřbitově a podobných místech, nebyla ve své době zvláštností. Významný český pedagog K. S. Amerling požádal Rajskou, aby mu slíbila věrnost na hřbitově.) Těžko si dovedeme představit atmosféru a chování budoucího romantického básníka, když 60

61 se Lori přiznává k tomu, že v mládí byla znásilněna. Navíc, když Lori oznamuje, že je těhotná, zpráva rozruší její nemocnou matku tak, že zemře. Otec ji vyhání z domu. Ve velkém romantikovi byly nepochybně znaky citového sadismu. Mácha byl neskonale žárlivý a v dopisech Lori mnohé věty mají podobu přímého rozkazu. Epilog velké lásky končí naprosto prozaicky. K. H. Mácha umírá , v den své svatby je pochováván v Litoměřicích. Syn Ludvík se narodil , přičemž např. jedním z kmotrů je i Máchův přítel Antonín Strobach, budoucí pražský primátor. Syn umírá následujícího roku (1837) v Praze. Básníkova láska Lori Šomková se v roce 1849 opětovně provdává za lehkomyslného policejního oficiála Sicha. Manželství končí neslavně. Lori umírá a je pochována na vinohradském hřbitově, kde na náhrobní desce je prostý nápis Máchova Lori. BOŽENA NĚMCOVÁ O intimním životě známé české spisovatelky B. Němcové ( ) kolují celé příběhy, přičemž mnohé z nich mají nepochybně realistické jádro. Manželství B. Němcovou nemohlo plně citově uspokojit. Manžel Josef Němec ( ) byl vlastenec, ale prost hlubších citů vůči citově předimenzované manželce, která navíc patřila k nehospodárným hospodyním. Vzhledem ke své impulzivní povaze se nelze divit, že ji i občas udeřil. Ostatně tato vlastnost mu způsobovala komplikace i při jednání s nadřízenými. Proto zůstávalo pouze otázkou času, kdy do jejího života vstoupí muž, který alespoň trochu vyplní citové strádání. K prohloubení manželské krize dochází v roce 1850, kdy je Josef Němec povýšen na komisaře finanční stráže a současně přeložen do Jageru (Eger) v Uhrách (dnešní Maďarsko). Manželka jej odmítla následovat a začala v podstatě žít nový život. Téměř ideální stav a situace pro potencionální milence. Krátce po narození dětí vyčerpaná B. Němcová onemocní. Ošetřující pražský lékař Čejka ji seznamuje s vlastenci, zejména pak s J. K. Tylem ( ) a básníkem Václavem Bolemírem Nebeským ( ). Mezi posledně jmenovaným a spisovatelkou vznikne hluboké citové pouto. Spolu vyráželi do okolí Prahy a na Mělnicko. Z její strany se jednalo o hluboký vztah, kterého se V. B. Nebeský lekl a který v říjnu 1843 ukončuje. Po oznámení spisovatelka omdlela, a doma vyvolala hádku s manželem. V roce 1851, když se chystá vyrazit za manželem do Uher, zastavuje se v Brně u svých přátel Františka Matouše Klácela a černovlasého krasavce 39letého Jana (Ivana) Helceleta, který byl nejen profesorem na technice v Brně, ale také ženatý. Spolu podnikají výlet na Mniší horu. Oba pánové se chovají galantně a stejně tak jí svorně doprovázejí do redakce Moravských novin, kde měla spisovatelka přenocovat. V té době boj o Němcovou vyhrává Helcelet a Klácelovi nezbývá nic jiného, než po zvážení situace v tichosti vyklidit bojiště. Co se následně odehrálo, se dá s jistotou vyčíst ze vzájemných dopisů mezi Helceletem a Němcovou: Předně dle mínění mého nepotřebuješ ani ty se za onu noc styděti, neboť i já jí nelituji. Hodnocení z pohledu Helceleta vyznívalo optimisticky, neboť dále v dopise píše hodlám tě zase s dobrým svědectvím zulíbati, jak v onu slavíkovou noc, a víc, ač budu se ti ještě tak líbiti jak tehdá. Když si uvědomíme společenské konvence tehdejší doby, kdy takové vztahy musely probíhat téměř v úplné konspiraci, představují dochované dopisy kus odvahy zveřejnit své city navenek. K dalšímu setkání mezi oběma aktéry dochází na Horách Matky Boží u České Třebové, a to opětovně v Klácelově společnosti. K samotnému aktu došlo v lázeňské komůrce ze dřeva. Tuto významnou událost dodnes připomíná 61

62 pamětní deska umístěna na bývalé lázeňské budově s textem: V září 1851 zde v lázních na Horách trávila B. Němcová radostné dny se svými dětmi a členy Bratrstva Klácelova. Je zřejmé, že si i Klácel činil na Němcovou nárok, ale v té době měl navrch Helcelet. Jako jeho dobrý přítel nemohl taktéž nevidět jeho nešťastné oči. O tom se můžeme dočíst v dopise Helceleta s dalším přítelem Ignácem Janem Hanušem (bibliotekář pražské univerzitní knihovny), v němž se uvádí: dvě sousední komůrky ubytovaly v onu noc obyvateli opačných vášní, či aspoň citů. Neboť z rána druhého dne bylyť patrně oči jednoho vybdělé a uplakané. Nevím, jednal-li jsem po bratrsku či zrádně Helcelet nebyl diskrétní milenec, což přineslo Němcové velké zklamání. Pro Helceleta byla jen jednou z dalších v řadě jeho milostných úspěchů, navíc se od Hanuše dozvěděla, že (jak o tom píše opětovně Helceletovi) ví, co jsem tropila na horách s Tebou. V té době dochází k citovému vyhasnutí vztahu mezi oběma aktéry. Byla to pro ni obdobná citová rána, jako odchod básníka a filozofa V. B. Nebeského z jejího života. V následující zimě přichází do její blízkosti další muž. Podnětem k tomu byla nemoc dvou dětí i jí samotné. Šlo o 27letého lékaře Václava Dušana Lambla. Byla to velká láska, alespoň ze strany B. Němcové, ale trvala poměrně krátce, a to na přelomu let Ještě následuje krátké citové vzplanutí k mladému studentovi medicíny Hanuši Jurenkovi. O něm se zmiňuje v dopise svému bývalému milenci Helceletovi (jinak profesoru přírodopisu na univerzitě v Olomouci a později v Brně), kterého nepřestala stále milovat. Její pozdní vyznání a vzpomínka stojí za připomenutí, neboť je jasným dokladem toho, jak citově založená to byla žena. Dobře, že jsme se málo viděli, tak se alespoň mezi nás nic nevetřelo, co by nám památku pokalilo, a památka na Tebe je mi tak milá, že Ti to povědít nemohu. To několikeré potkání s tebou jsou sladké melodie, které člověk, putuje světem, tu a onde zaslechne a které se mu tak do mysle vryjou s veškerou svou lahodností, že ho po celý život provázejí. Ještě jeden vztah ovlivnil závěr života. V druhé polovině roku 1854 se seznámila s 23letým studentem medicíny Hanušem Jurenkou, ale vztah koncem téhož roku skončil. Ve všech případech se všichni milenci lekli samotného vztahu, který B. Němcová v žádném případě nebrala na lehkou váhu. Do celé plejády známých milenců je zapotřebí přidat i neméně početný zástup milenců v místech jejího působení, kam byl muž přeložen. V každém případě je třeba ocenit vztah B. Němcové k erotice a sexu. Známá spisovatelka T. Nováková označuje chování B. Němcové k mužům pojmem erotická náruživost. Vzhledem k nerovnému manželství, neustálým konfliktům ve vlastní rodině, si B. Němcová léčila své city ve vztazích s milenci. Kvůli mileneckým vztahům ji nejen odsuzovalo okolí, ale také například známá dobová spisovatelka K. Světlá (skutečné jméno Mužáková, ), která ji označovala jako špatnou ženskou. Možná je v tom možné cítit závist, neboť její vlastní manželství (uzavřené v roce 1852) s jejím učitelem hudby Petrem Mužákem v žádném případě šťastné nebylo.díky korespondenci a dochovaným deníčkům se mnohdy můžeme dozvědět, kdy došlo k erotickým a nepochybně i sexuálním sblížením s konkrétními milenci slavné autorky Babičky. V její pozůstalosti se našlo také několik perel z lidové produkce. Sbírat folklór patřilo k samozřejmostem v období národního obrození. Žalo děuče, žalo réž a trhalo víčku, mělo bělé kolená, kučeravú pičku. 62

63 Text psaný kurzívou je v původní podobě psán ruskou azbukou. Snad proto, že hanlivější výraz přece jen neseděl známé spisovatelce. Šťastná to žena! Ostatně, proč ne. Její přítel V. B. Nebeský byl svého času považován dokonce za autora klasické knížky povinné školní četby Babička. Byl to on, kdo se slavnou spisovatelkou prožil několik dní v Ratibořicích. Jak popisuje proběhlé dny poněkud svérázný anonymní autor (snad se jednalo o jistého hanáckého spisovatele s pseudonymem Anonymus): To dež se smísí s vášnivéma nocema na Starém bělidle, s objetím stehen vytóžené dámy srdce, to je z toto výbušná nálož pro světové dílo. Sama spisovatelka se navíc se svými přátelskými vztahy ani před manželem netají. V jednom z dopisů manželovi píše: Měla jsem ctitele nejednoho, jeden měl ducha, který mne zaujal, onen tělo, ten srdce, onen rozum, ale konečně jsem přece v nich neviděla, po čem jsem toužila; muže, před nímž bych se ráda kořila. V závěru společného soužití požádal o rozvod (1859), ke kterému nikdy nedošlo. Po její smrti ( ) se podle možností staral o vydání jejího díla. Sám zemřel POSTAVENÍ ŽENY A NÁZORY ZNÁMÝCH NA EROTIKU Manželství se v 19. století uzavíralo v okamžiku, kdy byl muž schopen uživit manželku a celou rodinu. Proto vznikal i velký věkový rozdíl, podstatně výraznější, než je tomu běžné dnes. V průběhu 18. století se dívky zpravidla vdávaly v rozmezí 20 až 25 let, muži byli přibližně o 5 let starší. Tento věk se do 60. let 19. století postupně zvyšoval. Vzhledem k ekonomickým požadavkům, kladeným na budoucího manžela, zůstávala celá řada žen (stejně tak i mužů) svobodných. Jak již bylo dříve řečeno, mnohý vztah postrádal opravdovou lásku. Převládá názor (i z učených hlav), že cit se postupně v manželství vybuduje. Existovaly i výjimky, což je ovšem jiná kapitola. 19. století bylo stoletím ženy, jak jej lakonicky nazval francouzský spisovatel V. Hugo, a postavení ženy v této době nebylo jednoduché. Zákony tehdejší doby umožňovaly mužům mít nejen právní moc nad majetkem ženy, ale i nad ní samotnou. Žena se nemohla soudit, ani svědčit před soudem. Ženy středních a vyšších vrstev nesměly pracovat. V polovině minulého století však postupně dochází k zásadním změnám. První pokusy o osvobození ženy spadají do 18. století. Později začínají vycházet některé manifesty, jako například Deklarace ženských práv (autorka Olympie de Goudes), Obhajoba ženských práv (Mary Wollstonecraftová). Od roku 1851 se v kruhu ženské části anglické aristokracie rozšířilo hnutí, které si kladlo za cíl dosáhnout i pro ženy vstup do parlamentu. Prostředky k dosažení takového cíle byly očima dneška poněkud svérázné. Například připoutání se řetězy k železnému oplocení kolem parlamentu, psaní požadavků na zdi domů, zametání ulic a podobně. Reakce okolí však byla plná nepochopení a posměchu. Feminismus pomalu, ale jistě, zapouštěl kořeny i v našich krajích. Jednou z prvních představitelek feminismu se stala Anna Lauermannová ( ), mnohými označována jako česká G. Sandová. Do širšího povědomí vstoupila jako zakladatelka prvního literárního salonu v Praze na Jungmannově náměstí. V klubu si dávali dostaveníčko takové osobnosti tehdejší doby, jako např. spisovatelé K. Čapek, J. Zeyer, G. Preissová, B. Benešová, dcera pozdějšího prezidenta republiky A. Masaryková. Ještě předtím, pod pseudonymem Felix Téver (v italštině šťastný, Téver italsky název řeky Tibery) poslala A. Lauermannová do Květů tři práce, které dostal do rukou redaktor Svatopluk Čech. Jen pro zajímavost je možné uvést, že zcela opačný 63

64 postup zvolil spisovatel F. X. Svoboda, který se představil J. V. Sládkovi pod pseudonymem Arnoška Farkačová. Žil totiž v přesvědčení, že jako žena bude mít určitou protekci. A. Lauermannové se manželství moc nepovedlo, což se také promítlo do obsahu jejích románů. Od agresivního muže utekla do Říma (odtud pseudonym) a zbytek života prožila v úplné lhostejnosti k jeho osobě. Dokonce nešla ani na jeho pohřeb, přestože se jednalo o vnuka významného obrozence J. Jungmanna. Další představitelkou prvotní vlny českého feminismu byla Božena Benešová (označovaná jako Paní Bo). V soukromém životě jí chybělo nadšení pro rodinný život a domácí práce. Naopak ji silně přitahovalo setkávání se s přáteli a tzv. volně dýchat. K projevům svobody a volnomyšlenkářství patřilo v dané době kouření žen. K dalšímu rozmachu feminismu došlo na počátku 20. století zejména pak po vzniku Československé republiky. U nás se k předním bojovnicím za plnoprávné postavení ženy řadí v prvé řadě spisovatelky: B. Němcová ( ), E. Krásnohorská ( ), K. Světlá ( ), S. Podlipská ( ), T. Nováková ( ), ale i další, jako například J. Náprstková či B. Viková-Kunětická. Spisovatelka H. Zapová je považována za průkopnici ženského hnutí v Čechách. Stala se totiž zakladatelkou Spolku Slovanek (1848) a významnou organizátorkou jedné z prvních dívčích škol. Koncem století pak dochází ke sdružování žen do rozličných spolků (např. Spolek českých učitelek). Pod vlivem rozsáhlé emigrace do Ameriky se začala rozvíjet činnost obdobných spolků také v USA (např. Jednota českých dam). I dnes můžeme nalézt povětšinou v archívech jejich poznámky, které mají erotický podtext. Prosazovat ženskou otázku nebylo v dané době vůbec jednoduché. Přístupy (nebo spíše motivy) k řešení problému byly rozdílné, obdobně jako snaha se vůbec takovou otázkou zabývat. Již zmiňovaná K. Světlá po sňatku se svým učitelem hudby P. Mužákem (1852) a po úmrtí dcery Boženy, se ve svých čtyřiadvaceti letech (1854) vzdala zcela intimního života a začala se věnovat literární tvorbě a ženské otázce. Často zmiňovaná její láska k J. Nerudovi byla vysloveně platonická. Pro vytvoření objektivní představy o atmosféře té doby je nutné připomenout, že některé dobové autority, jako např. F. L. Rieger, J. E. Purkyně a další, se stavěli k feministické otázce velice zdrženlivě. Přesto ženy dosáhly celé řady úspěchů. Zorganizovaly sbírku na věno dcery národa Zdeňky Havlíčkové (dcera K. H. Borovského), staraly se o vzdělávání děvčat, vznikla první dívčí škola atd. K erotické tématice se vyjádřil také známý satirik K. H. Borovský napsal jeden epigram (Beata virgo maria Jesuitis salutem) na sexuální téma: Děkuji vám za to udatenství, jímž jste zastávali mé panenství, děkuji vám dvakrát, neb bych nebyla panenství zachovala, kdybych byla v letech mladých vaše moralisty čítávala. Pro úplnost je zapotřebí uvést i verš ze Křtu svatého Vladimíra: Vladimír byl ještě k tomu punkto sexu štvanec, jako lev kraloval mužům a k ženám co k. c. Přesto nejvýraznějším znakem daného století bylo nebývalé mlčení o sexuálních tématech. V literatuře se tak objevovaly pouhé náznaky, text byl plný pomlček a čtenář se mohl pouze domýšlet běh dalších chvil. Když v roce 1855 vydal J. V. Frič 64

65 almanach s názvem Lada Nióla a v něm uveřejnil povídku A. Štraucha Plháč. Milostná scéna byla v uvedené povídce popsána následovně dlouho tak seděli podle sebe, milostná slova vyměňujíce. Lampa na blízkém stolku ozařovala dvé blaženců, až se konečně snad náhodným, snad i úmyslným hnutím ruky jeho se převrhla. Dívka vykřikla, avšak nové políbení zavřelo ústa její. Byla tma a ticho vůkol. Obdobně popsaných erotických scén je v almanachu několik, a proto se mu také dostalo pro svou erotičnost ostré kritiky. V té době stačilo jen otevřít, případně se jen dotknout tématu, jako například předmanželský, či mimomanželský pohlavní styk, nevěra atd. a oheň byl na střeše a cenzura v pohotovosti. Proto se do kritického pole dostal obraz padlé dívky v Máchově Máji. Jednou věcí je umělecká tvorba, druhou pak skutečný život autorů. Na jedné straně prezentování cudnosti se všemi projevy, na druhé straně pak bohémský a mravně uvolněný život samotných autorů. Jako příklad pro ilustraci poslouží život Josefa Kajetána Tyla ( ). Tvůrce naší národní hymny se původně jmenoval Josef František Till (jméno Kajetán získal při biřmování a od roku 1838 se podepisuje tak, jak ho známe dodnes Tyl). V Hilmerově kočovné společnosti se seznámil s o 6 let starší Magdalénou Forchleinovou. Řadu let spolu žili tzv. na hromádce. Když bylo Magdaléně 36 let, stala se oficiálně manželkou J. K. Tyla. Problém byl v tom, že již měla za sebou milostnou zkušenost znemožňující být v budoucnosti matkou. V té době začíná vznikat klasický manželský trojúhelník, jehož členem se stala podstatně mladší sestra Anna, tzn. švagrová, jinak pozdější žena J. L. Turnovského. S tou měl J. K. Tyl celkem 8 dětí, z nichž první se narodilo Toto neobvyklé soužití přerušila až Tylova smrt. V 19. století vycházely také velice oblíbené příručky pro erotické sblížení (např. Tajemník lásky, Dvorní společník a jiné), které poskytovaly rady pro tajná setkání, návody na šifrování textu, vzájemnou výměnu dopisů a podobně. Jeden z námětů zvacího dopisu ze zmiňované knihy Tajemník lásky. (Prosba za dostaveníčko, po příznivé odpovědi dívky) V Luskově, dne Má nejdražší! Smím Vás takto nazvati? Ó zajisté, že mi svého laskavého svolení k tomu neodepřete, vždyť celý Váš včerejší dopis, každé slovo jeho zvěstuje mi přeradostnou zprávu, že city mé živého došly ohlasu v srdci Vašem a že mně věnujete tutéž vroucí lásku, kterou já k Vám jsem poután. Blaženým snem zdá se vyznání Vaše, a abych přesvědčen byl, že láska Vaše není snem, nýbrž nezměrně krásnou skutečností, vznáším k Vám prosbu, snad příliš smělou, na jejíž vyhovění však nevýslovně mi záleží. Rád bych slova, jež Jste mi napsala, uslyšel jako hudbu rajskou z luzných Vašich rtíků, rád bych, abychom si vzájemně ústně mohli říci nejsladší Miluji Vás! Snad rozličné překážky zmaří vyslyšení prosby mé, ale přece ji vyslovuji v pevné naději, že pokud na Vás záleží, neprosím nadarmo. Zítra odpoledne mám volno a toho použiji k vycházce do Loučenské stráně. A tu osměluji se prositi Vás, abyste mezi čtvrtou a šestou hodinou aspoň na skrovnou chvilku přišla na východní okraj lesíka. Jenom na tak dlouho, co bych Vám opakovati mohl ujištění o nevadnoucí lásce své. Ve šťastné shledání doufá Váš věrný Miloš. 65

66 Jedním z dalších prioritních cílů ženského hnutí bylo odstranění nerovnosti ve vzdělání mezi ženami a muži. Dne bylo otevřeno z iniciativy E. Krásnohorské první dívčí gymnázium Minerva v Praze. Jednalo se o první dívčí školu v celém mocnářství Rakousko - Uherském. V roce 1897 se konal na Staroměstské radnici v Praze Sjezd českoslovanských žen. Ve stejném roce (1897) byl ustaven Ústřední spolek českých žen. Současně byl, především pro ženy, vydáván časopis Ženský svět (redaktorkou v letech byla T. Nováková). Obsahově se zaměřoval na řešení některých palčivých ženských otázek, jako např. celibát učitelek, nedostatky v dívčím školství, přiznání volebního práva i ženám a tak dále. 66

67 Lidská sexualita nebezpečná ideologie? Analýza argumentů odpůrců sexuální výchovy v českých školách Lucie Jarkovská, Ph.D. U příležitosti prvního dne nového školního roku byla před Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy svolána demonstrace s názvem Neexperimentujte s našimi dětmi! Na podporu Výboru pro rodičovská práva (VORP) ji zorganizovalo občanské sdružení Akce D.O.S.T, které si vytklo za cíl bránit tradiční konzervativní hodnoty. Oba tyto subjekty bojují proti sexuální výchově ve školách, která se během letošního léta stala neuvěřitelně žhavým tématem a lakmusovým papírkem poukazujícím na sílící hlasy propagující konzervativní ideje. Doposud jsme žili v přesvědčení, že Česko je jedním z nejsekulárnějších a nejliberálnějších států a těší se v důsledku toho mnohým svobodám, které nejsou samozřejmostí ani ve všech státech Evropské unie. Jedná se např. o možnost žen rozhodovat o své reprodukci a v případě nutnosti ukončit nechtěné těhotenství, stejně jako o liberální postoj k sexuální výchově ve školách. Ta se do škol v masovějším měřítku dostala po roce I její zásluhou klesla obrovskou měrou míra potratovosti přesto, že stát neklade ženám téměř žádné bariéry, a nenaplnila se katastrofická očekávání, že po otevření hranic dojde k zamoření republiky pohlavními chorobami. Tato čísla ukázala, že liberální postoje vůči sexualitě se vyplatí více než represe a tabuizace. Aktivita iniciativ jako Akce D.O.S.T. nebo VORP a pozornost, jaká se jim dostává, však signalizuje, že se asi v Čechách něco mění a že je možné, že by svobodám, kterým jsme se doposud těšili, mohl být také jednou konec. Česká společnost není na extrémní konzervativismus zvyklá a kupříkladu na rozdíl od Polska, kde jsou ultrakonzervativní názory stejně jako opozice vůči nim běžnou součástí veřejných debat, zde jakoby opozice vůči konzervativcům trochu ztrácela dech. Považuji proto za důležité podívat se podrobněji na výše zmíněné iniciativy a předložit do diskuse analýzu některých jejich, dle mne zcestných a demagogických názorů. Dítě zestátněné nebo soukromé? Odpůrci sexuální výchovy jako např. senátor Kubera nebo prezidentův vicekancléř Petr Hájek (MF Dnes ) uvádějí, že sexuální výchova ve školách je ukázkovým krokem tzv. zestátňování dětí, kterého jsme byli svědky za éry socialismu. Strašení socialistickou totalitou je oblíbenou praktikou konzervativců. Kdo je za sexuální výchovu je podle nich zastáncem totalitních socialistických praktik. Kritizují stát za to, že předepisuje, co je správná výchova dítěte. Ohánějí se odkazy na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, kde se ve článku 18, odstavci 4. praví: Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují respektovat svobodu rodičů zajistit náboženskou a morální výchovu svých dětí podle vlastního přesvědčení rodičů. Dítě není majetkem státu, ale není ani soukromým majetkem rodičů. Dítě je lidskou bytostí se svými právy, které se stát zavázal ochraňovat. Proto ani vlastní rodiče nesmí své děti zneužívat, týrat či zanedbávat. V tomto 67

68 směru skutečně stát předepisuje, co je správná výchova dítěte a snaží se zasáhnout v případech, kdy se zdá, že dítěti je ubližováno. Rodiče mají plné právo vychovávat své dítě v morálním a náboženském přesvědčení, které je jim vlastní. Sexuální výchova ve škole ale ničemu takovému nezabraňuje.v žádném případě není míněna jako převýchova. To, že se ve škole o sexu mluví, neznamená, že škola bude předepisovat, jak mají lidé vést svůj vlastní sexuální a intimní život. Naopak. Kvalitní sexuální výchova ve školách by měla být v první řadě výchovou k toleranci, otevřenosti a respektu při zachování vlastních morálních a názorových stanovisek, což byl i cíl autorek a autorů brožury, proti které se VORP vzbouřil. Vyučující musí být schopni představit sexualitu v kontextu kulturní, náboženské i individuální rozmanitosti a tuto rozmanitost respektovat. Pokud dívka bude vyrůstat v rodině, která odmítá např. hormonální antikoncepci, vyučující tu nejsou od toho, aby ji přesvědčili, že hormonální antikoncepci užívat musí. To je zcela absurdní představa. Odpůrci přirovnávají prosazování sexuální výchovy k totalitním praktikám. Stejnou paralelu by mohla udělat i druhá strana. Za totality se ve škole muselo o mnoha věcech mlčet, např. o náboženském vyznání, ale nebyly dostupné ani informace o sexualitě, antikoncepci a prevenci pohlavních chorob. Tyto informace byly považovány za ideologicky závadné stejně tak konzervativci dnes označují za ideologicky závadné informace o sexualitě. Neučte naše děti ideologiím Dalším argumentem konzervativců je, že sexuální výchova indoktrinuje děti ideologií. Tento argument stojí na představě, že vychovávat lze i neideologicky, což je opět demagogie. Za výchovou vždy stojí nějaká ideologie. Jde ale o to, zda je tato ideologie legitimní či nikoli. Výchova je vždy výchovou k něčemu a funkcí školy v moderní demokratické společnosti není zdaleka jen předávání určitých znalostí, ale i výchova k určitým společensky uznaným hodnotám. Těmi mají být v naší společnosti i tolerance a respekt k pluralitě. Proč by se katolické dítě nemělo dozvědět o existenci hormonální antikoncepce a o tom, že někteří lidé považují za normální sex mimo manželství a jiní zase nikoli? Představa některých rodičů, že budou mít monopol na (nejen) sexuální výchovu svých dětí je naivní. Sexualita neexistuje pouze za zavřenými dveřmi manželských ložnic, je ve veřejném prostoru, v médiích, je komerčně využívána i zneužívána. Mnohdy je degradována a skandalizována. Rodiče nemohou děti od těchto vlivů separovat, pokud je nehodlají zazdít ve sklepě. Jak již bylo řečeno výše, dítě není soukromým majetkem a nemůže být uvězněno v názorové totalitě rodiny. Jak roste, setkává se dítě liberálů s názory konzervativců, dítě z nábožensky založené rodiny s nevěřícími, nelze tomu zabránit a v demokratické společnosti není ani považováno za vhodné, aby mu v tom bylo bráněno. Proto Evropský soud rozhodl, že dítěte má právo na informace v oblasti sexuality. To ale neznamená, že bude nuceno k nějakým konkrétním morálním postojům. Zajímavé je, že škola byla za indoktrinaci určitým typem ideologie kritizována i z pozic levicových intelektuálů. Ivan Illich filosof vzdělávání, kritizoval moderní západní vzdělávání za to, že se instituce školy stala reklamní agenturou, která chce, aby člověk uvěřil tomu, že potřebuje společnost právě takovou, jaká je. Tj., že nás škola učí konformitě s dominantní ideologií a zbavuje potenciálu aktivně se podílet na utváření společnosti takové, jakou bychom ji chtěli mít. Škola se od ideologie nemůže oprostit. V totalitní společnosti se o náplni vyučování nevyjedná- 68

69 vá, v demokratické naštěstí ano a právě i k této schopnosti vyjednávat a diskutovat i o tématech, na které mají různé občanské skupiny radikálně odlišné názory, by měla demokratická škola děti vést. Roman Joch v nedávném rozhovoru pro Respekt uvedl, že přece ve svobodné a názorově pluralitní společnosti, jako je Česká republika, kde lidé vyznávají velice rozdílná pojetí sexuální morálky, je správné, aby rodiče mohli své děti vychovávat v sexuální morálce podle svého přesvědčení a není správné, aby se vnucoval jeden morální názor všem rodičům. Přesně tak. Rodina ukáže dítěti jedno morální stanovisko, škola pluralitu a toleranci k ní, protože to je jedním z principů demokracie. Ke změně morálního stanoviska nikdo nucen není. A my si dejme pozor na demagogické hrátky se slovem demokracie. Zvrhlí vyučující a pornoprůmyslová lobby Samostatnou kapitolu tvoří bludy, které o příručce její odpůrci šíří. Bludem číslo jedna je, že MŠMT vyučující a děti k něčemu nutí. České školství prošlo v nedávné době kurikulární reformou, v rámci které došlo k zrušení centrálně stanovených osnov, které musí dodržet všechny školy a zavedení rámcových vzdělávacích programů (RVP), na základě kterých si jednotlivé školy vytváří vlastní školní vzdělávací programy (ŠVP). Školy se tedy těší mnohem větší autonomii než v dřívějších dobách. RVP představuje určité mantinely, do kterých by se škola měla vejít, ale konkrétní náplň je již na vyučujících. RVP pro jednotlivé stupně škol jsou poměrně obecným dokumentem a představují určité tématické okruhy jako třeba člověk a zdraví. Tato svoboda má své výhody i nevýhody, vyučující mohou být kreativní a inovativní, avšak v případě, že takoví nejsou, může pro ně být problém vymyslet, čím výuku naplnit. Jsou předměty, u kterých to není takový složité, jako třeba matematika, pro kterou existuje široká škála učebnic a osvědčené didaktické postupy, jak děti matematice učit. U sexuální výchovy je to horší. Přesto, že jde o téma citlivé a velmi složité, vyučujícím se mnoho možností nenabízí. Tento dluh se MŠMT pokusilo alespoň částečně splatit brožurou, která nic nenařizovala, nikoho do ničeho nenutila, pouze byla k dispozici těm, kdo o ni měli zájem. Velmi zavádějící jsou také informace v tisku, že se proti brožuře vyjádřilo několik tisíc rodičů. V petici, kterou VORP inicioval, se signatáři a signatářky podpisem vyjadřovali k otázce: Opravdu chcete, aby se vaše děti učily na základní škole souložit bez zábran a výčitek s kýmkoli, kdykoli a jakkoli? Brožura ani žádný vyučující sexuální výchovy samozřejmě nic takového nevyučuje. Není tedy na místě chápat podpisy pod peticí jako odpor vůči brožuře. Odpůrci brožury tvrdí, že propaguje pornografii a zvrhlé sexuální úchylky. Jeden z organizátorů středeční demonstrace, ultrakonzervativec Michal Semín, se pro Parlamentní listy vyjádřil, že se obává, aby ministra nesemlela byrokratická mašinerie na MŠMT, která je podle jeho názoru navázaná na pornoprůmyslové lobby. Co se pornografie týče, dala by se brožura označit spíše za konzervativní, rozhodně pornografii nijakým způsobem nepropaguje a představa, že za jejím vydáním a vůbec za sexuální výchovou ve škole stojí pornoprůmyslová lobby je naprosto zvrhlá. Za propagaci pohlavních odchylek a nemocí považuje VORP uvádění informací o homosexualitě a masturbaci. Tito zodpovědní rodiče, jak byli ministrem Dobešem označení, chtějí, aby byly děti informovány o negativních důsledcích autoerotiky. Za zdravé asi považují to, aby jejich děti, pokud tuto činnost budou vyvíjet, měly z toho výčitky svědomí a bály se, že oslepnou. Prosazují, aby homosexualita nebyla označována za normální, ale byla prezentována jako nemoc. 69

70 Kritici brožury tvrdí, že jsou v ní vyučující nabádáni, aby nutili děti k zveřejňování intimních informací jako třeba, zda už jim roste pubické ochlupení. Nic takového v brožuře není. V návodu, jak hrát tolik kritizovanou hru Kompot, je kladen důraz na to, aby žákyně a žáci k ničemu nuceni nebyli, aby si byli vědomi svého práva se aktivit neúčastnit, popřípadě v průběhu aktivit říci ne, pokud by měli pocit, že se k danému tématu vyjadřovat nechtějí. Učí se tím uvědomovat si své vlastní hranice a ty si také obhájit. Netolerance k rovnosti Demonstrace pořádaná Akcí D.O.S.T. 1. září nebyla zaměřena pouze proti sexuální výchově, ale demonstrující chtějí projevit také svůj odpor proti genderovému znásilňování českého jazyka a dalším podobným experimentům, které pod vlivem Evropské unie pronikají do českých škol. VORP se na svých stránkách vyjadřuje: Naprosto nesouhlasíme s tím, aby děti byly ve školách formovány ideologií, kdy různé pohlavní odchylky a nemoci jsou prezentovány jako varianty sexuálního chování. Nesouhlasíme, aby byly seznamovány na základní škole s perverzními sexuálními praktikami. A kromě ministerské brožuře k sexuální výchově bojují také proti publikacím Pomůcka při prosazování gendrové korektnosti učebnic, Kultura genderově vyváženého vyjadřování, Homofobie v žákovských kolektivech. Těmito výpady signalizují jaké další hodnoty jsou jim proti srsti, jsou zaměřeny protievropsky a odmítají principy rovnosti a nediskriminace na základě pohlaví a sexuální orientace. Protože jsem autorkou kapitoly Genderové aspekty sexuální výchovy, chci uvést na pravou míru výhrady VORPu právě k tomuto aspektu sexuální výchovy. VORP se proti této kapitole ohrazuje následujícím způsobem: Publikace MŠMT nerespektují přirozené rozdíly mezi mužem a ženou, kteří se ve vztahu navzájem doplňují. Nezmiňují se o jejich odlišném vnímání sexuality, nenahraditelnosti matky v prvních letech života dítěte, rozdílnosti mateřské a otcovské role, jak nás učí staleté zkušenosti. Kapitola o genderu naopak vnáší do školy ničím neprokázaný názor o stejnosti a zaměnitelnosti obou rolí, který může vytvořit u dítěte zmatek. Nechceme, aby naše děti byly vystaveny působení této módní ideologie. Ve své kapitole nikde netvrdím, že muži a ženy jsou zaměnitelní či stejní. Poukazuji na to, že genderové stereotypy se promítají i do sexuální výchovy a je proto potřeba, aby vyučující tuto skutečnost reflektovali. Sexualita je mnohdy vnímána jako přirozený základ pro mužské a ženské role ve společnosti. Avšak proces je spíše opačný. Nerovné postavení žen a mužů způsobuje, že i jejich sexualita je vnímána rozdílně a ženy a muži čelí v oblasti sexuality různým problémům. Ženám je přisuzována větší emocionalita, menší sexuální touha, větší stydlivost, pasivita. Za projev mužnosti je zase považováno, pokud muži demonstrují svou potenci a sexuální apetit. Stereotypně se předpokládá, že jsou muži k sexu puzeni více než ženy, že v sexu pro ně není důležitý vztah, ale výkon, že mají sklon k nevěře a jsou aktivní. Již dospívající dívky a chlapci mohou mít s těmito stereotypy problém, protože cítí, že jim neodpovídají. Ti, kteří těmto stereotypům odpovídají se zase potýkají s problémy způsobenými tím, že se jejich osobnost a sexualita nerozvíjí komplexně, ale poněkud jednostranně: muži nedokáží mluvit o svých obavách či problémech, bojí se něhy a blízkosti, ženy mohou mít problémy s pozitivním přijetím vlastního těla a sebe jako sebevědomé sexuální bytosti. 70

71 Sexuální výchova má své genderové aspekty. Je třeba, aby vyučující nezastávali sexistické postoje a snažili se nereprodukovat genderové nerovnosti. Úkolem sexuální výchovy je kromě jiného zpochybnění výše zmíněných stereotypů a vysvobození chlapců i dívek z mýtů, které sexualitu žen a mužů v naší kultuře opředly. Sexuální výchova je potřeba Škola by neměla mlčet o tom, o čem všichni ostatní mluví. Mlčení je také způsob komunikace, kterým by škola zahalila sexualitu do hávu něčeho nepatřičného, nepřístojného, vykázaného do šedé zóny, o které všichni vědí, ale slušní lidé předstírají, že neexistuje. Místo, aby rodiče viděli ve škole nepřítele, který chce poskvrnit jejich čisté děti, měli by v ní vidět spojence, který pomůže dětem zorientovat se ve světě přesyceném komercionalizaovanou sexualitou a zavádějícími informacemi o sexu. Škola může podat pomocnou ruku k tomu, aby si jejich ratolesti byly schopny vybudovat zdravé sebevědomí. To je může ochránit před nebezpečími mnohem lépe, než hradba mlčení. Důležité je toto téma i z hlediska prevence zneužívání dětí. Není možné zavírat oči před tím, že děti jsou sexuálně zneužívány i v rodinách. K převážné většině sexuálních zneužití dítěte dochází ze strany někoho z rodiny či okruhu známých rodiny. Jsou to právě vyučující, u koho pak může dítě nalézt pomoc. A aby ho napadlo ji tam hledat, musí se dozvědět, že toto téma není tabu. I pro psychicky zdravé kluky a holky z dobře fungujících rodin může být nepříjemné ptát se (i liberálních) rodičů na sex. Vyučující využívají anonymní listárny, kam mohou studující vložit své dotazy, aniž by vzbudili podezřívavé pohledy. Anonymní listárnu v rodině těžko zavedete a proto bez sexuální výchovy ve škole zůstane mnoho dotazů nezodpovězeno a mnoho pubertálních strachů nerozptýleno. Sexuální výchova je citlivé a složité téma a je proto potřeba, aby vyučující sami měli dostatečně široké vzdělání a trénink k tomu, aby ho se svou třídou dobře zvládli. V zahraničí existují komplexní možnosti školení na toto téma a v případě, že si vyučující na sexuální výchovu se svými žákyněmi a žáky netroufají, mohou si objednat vysoce kvalitní přednášky na klíč od organizací, které se na toto téma specializují. Vyučující v Česku toho mají k dispozici zatím poměrně málo. Sexuální výchova doposud byla spíše na okraji zájmu a vyučující se s tím museli vypořádat sami. Každá iniciativa, která pomůže rozvíjet a kultivovat kvalitu sexuální výchovy v českých školách, je proto záslužná. Na závěr ještě považuji za nezbytné zmínit, že vedle VORPu existuje také rodičovská iniciativa hájící brožuru a právo dětí na informace v oblasti sexuality. Jde portál hovormeotom.cz, který je zatím v začátcích, ale snad se mu podaří stát se místem, kde bude možné o sexuální výchově diskutovat a sdružovat informace, kterými se budou moci vyučující pro svou práci v hodinách sexuální výchovy inspirovat. Spojení na autorku: Katedra sociologie, obor genderových studií Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity Joštova 10, Brno, jarkovsk@fss.muni.cz 71

72 Informace o pedofilii v médiích, literatuře a na internetu Jiří Fx100d Dobrý den, jmenuji se Jiří, na internetu mne najdete pod přezdívkou Fx100d. Někteří mě z loňského kongresu již znají a vědí, že jsem nekriminální pedofil. Dnes zde nebudu vyprávět o sobě, ale rád bych zde poreferoval o informacích o pedofilii v knihách, médiích a na internetu. Když jsem si v patnácti uvědomil, že jsem pedofil, začal jsem o této deviaci hledat informace. Internet byl tehdy v plenkách, možná někde v Nasa nebo už i v některých vysokých školách, každopádně pro domácí použití to byla věc fantazie. Začal jsem tedy hledat v knihovně. Půjčil jsem si nějaké ty knihy o sexualitě, ale našel jsem maximálně malou zmínku o tom, že někteří lidé preferují malé děti a říká se jim pedofilové a pak popis negativních projevů pedofilie, které jsou však nespecifické. Jako další zdroj informací mi posloužila média. Když vyslovím název Červené uši, jistě si pan doktor Uzel vzpomene na pořad na rádiu Nová Alfa, který se tak jmenoval. Spolu s moderátorem Pavlem Malůšem tam odpovídal na dotazy posluchačů týkající se sexuality. Každý večer jsem usedal k přijímači s nadějí, že se někdo zeptá alespoň na podobný problém, sám jsem se neodvážil zavolat. I když tam podobný dotaz tehdy zazněl, odpověď byla velmi stručná a neodpověděla mi na spoustu dalších otázek. Když se pak rozšířil internet a začal být běžnou součástí domácností, pořídil jsem si jej také. Když pominu zprávy typu Hledá se nebezpečný pedofil a podobné, informací na internetu moc nebylo. Tehdy jsem ale přeci jen něco našel. Jednalo se o osobní weby některých pedofilů a kupodivu to byli převážně lidé, kteří dle jejich výpovědí dětem nikdy neublížili. Ač tyto informace nebyly odborné, byly pro mně velmi přínosné a díky nim jsem se teprve dokázal se svou odlišnou sexualitou vyrovnat. Přesuňme se nyní do současnosti. Pokud někdo z Vás čeká, že se dostupnost informací o pedofilii zlepšuje, mohu ho vyvést z omylu a říci, že je tomu spíše naopak. Odborná literatura se z krátkého stručného popisu pedofila plynule přesune k popisu trestné činnosti páchané na dětech, a co se týče internetu, webů s popisem životů pedofilů ubylo. Důvodem jsou postoje mnoha poskytovatelů prostoru pro webové stránky, kteří, ač nedochází na těchto webech k porušování jakýchkoliv zákonů, weby s touto tématikou bez upozornění mažou. O médiích zde raději ani nemluvím. S několika pedofily jsem se rozhodl, že situaci v tomto směru zkusíme alespoň mírně zlepšit. Vytvořili jsme web, na kterém bychom rádi publikovali pravdivé informace o pedofilii a pokoušeli se tak bořit některé mýty, které se okolo této deviace mezi lidmi šíří. Web je primárně určen pro mladé lidi, kteří u sebe projevy pedofilie pozorují a nedokáží se s tím vyrovnat a hledají informace a možná i nějaký návod, jak s touto deviací žít. První problém s tímto webem vznikl, když jsme hledali vhodný hosting. Po negativních zkušenostech s hostingy zdarma jsme se rozhodli pro hosting placený. Abychom předešli nedorozumění, oslovili jsme provozovatele těchto služeb předem 72

73 a zeptali jsme se, zda by web s podobnou tématikou byl ochoten hostovat. Ten nám však odpověděl negativně. Hledali jsme tedy dál a nakonec jsme hosting našli a web mohl vzniknout. Ač na tomto webu zatím moc informací není, rád bych Vám jej nyní představil. Najdete jej na adrese ale i na adresách popřípadě na slovenských doménách a Součástí tohoto webu by měla být také poradna. Do této poradny bychom uvítali někoho z řad sexuologů nebo psychologů. Na letošních Bohnických sexuologických dnech se taková spolupráce sice podařila navázat, ale dotyčný psycholog z ní později vycouval s tím, že má strach, aby nebyl zdiskreditován médii. Proto bych zde nyní rád požádal, zda by se zde nenašel nějaký odvážnější psycholog či sexuolog, který by byl ochoten spolu s námi v poradně reagovat na anonymní dotazy a zároveň dohlížel na informace na webu podávané po odborné stránce, aby nedošlo k šíření dalších mýtů a nepravd. Když se poslední dobou objevují protesty proti sexuální výchově na školách, protiargumentem by mohl být i fakt, že neinformovanost lidí s odlišnou sexualitou může vyvolat u těchto jedinců traumata podobná těm, která prožívají sexuálně zneužívané děti. Děkuji Vám za pozornost. 73

74 Vybrané aspekty reprodukčního chování populace ČR RNDr. Jiřina Kocourková, Ph.D Od poloviny 90. let 20 století probíhají v ČR zásadní změny reprodukčního chování, jejichž hlavní charakteristikou je odklad mateřství do vyššího věku žen a pokles úrovně plodnosti. Důsledkem této přeměny je prohlubování procesu demografického stárnutí a zastavení přirozeného růstu populace České republiky. Současná úroveň reprodukce v dlouhodobější perspektivě již nezajistí početní náhradu obyvatelstva ČR. V letech převyšovaly počty zemřelých osob nad počty živě narozených. V poslední době roste role imigrace, i když její objem dostačuje pouze k zachování velikosti populace a nemůže vyřešit problém stárnutí obyvatelstva ČR. Před rokem 1990 byly hlavní životní události, tj. zahájení pracovní kariéry, budování vlastní domácnosti, sňatek a založení rodiny, nakumulovány do úzkého časového rozmezí života jednotlivce. Většina mladých lidí ve věku 25 let již žila v manželství a měla dvě děti, tzn., že typickým rysem pro ČR byla vysoká úroveň plodnosti na počátku reprodukčního období společně s koncentrací plodnosti do úzkého věkového rozpětí. Většina rodin měla dvě děti. V populaci byl nízký podíl bezdětných žen. V průměru měly ženy první dítě ve věku 20 let a druhé ve věku 23 let. Po roce 1990 mladí lidé začali poznávat, že výhodnější je jednotlivé životní starty rozložit do delšího časového období. Kromě prodlužování školní docházky a snahy o dosažení co nejvyššího vzdělání je odklad sňatku a rodičovství vynucen potřebou nejprve se ekonomicky zajistit a vybudovat si určitou pozici v zaměstnání. Dalším rysem probíhající přeměny reprodukčního režimu je kromě odsunu základních životních událostí do pozdějšího věku spolu s jejich rozložením do delšího časového období také rozvolňování vztahu mezi sňatečností a plodností. Narození dítěte čím dál tím méně předchází uzavření sňatku. Pokud ženy chtějí mít děti, mají je stále více jako svobodné matky. Některé z nich pak dodatečně narození dítěte legitimizují sňatkem. Na změnu v uvedeném vztahu lze v ČR usuzovat již od roku 1994, kdy růst průměrného věku žen při prvním sňatku předběhl růst průměrného věku matky při narození prvního dítěte. V současné době jsou prvorodičky v průměru o 1,5 roku mladší než svobodné ženy uzavírající sňatek. Rostoucí význam plodnosti nevdaných žen je plně v souladu s evropskými trendy. Pro většinu evropských států platí, že vyšší úroveň plodnosti je spojena s vyšším podílem dětí narozených mimo manželství. Lze se domnívat, že se jedná o jeden z důsledků tzv. politiky rovných příležitostí pro muže a ženy. Větší úspěšnost z hlediska vlivu na úroveň plodnosti má taková rodinná politika, která ženám umožňuje finanční nezávislost na mužích. Je však otázkou, do jaké míry je oslabení instituce rodiny jako nutného rámce pro výchovu dětí žádoucí z hlediska budoucího rozvoje společnosti. Podíl živě narozených mimo manželství v posledním dvacetiletí v ČR neustále roste. Zatímco před rokem 1990 tento podíl nepřesáhl 8%, v roce 2009 dosáhl již 42%. Vytváření nového reprodukčního režimu je úzce spojeno s přechodem od modelu častých a časných sňatků k modelu málo četných a pozdních sňatků. Zatímco před rokem 1990 vstupovalo do manželství 95% žen a 90% mužů, v současné době uzavírá do věku 50 let sňatek pouze 70% žen a 63% mužů. Věk, kdy ženy v průměru 74

75 vstupují do manželství se během dvaceti let zvýšil z let na let. S poklesem intenzity sňatečnosti souvisí nárůst podílu tzv. faktických manželství. V minulosti žily ve faktických manželství především starší rozvedené osoby. V posledním dvacetiletí se stále více jedná o mladé svobodné a bezdětné páry, kteří společné soužití vnímají jako manželství na zkoušku. ČR se již před rokem 1990 vyznačovala relativně vysokou úrovní rozvodovosti, neboť se třetina manželství rozváděla. Navzdory očekávání, že pokles neuváženě uzavřených sňatků se odrazí ve snížené míře rozpadu manželství, rozvodovost pokračovala v růstu i po roce V současné době se již polovina manželství rozvádí. Vysoká intenzita rozvodovosti byla dříve vysvětlována uzavíráním sňatku v poměrně nízkém věku často z důvodu těhotenství partnerky. Nyní je zdůrazňovaná především souvislost s nízkým stupněm religiozity českého obyvatelstva. Rozvod je v české společnosti považován za přijatelné řešení narušených partnerských vztahů. Trendům v rozvodovosti se v podstatě přizpůsobovala i legislativa, neboť změny zákonů obvykle směřovaly ke zjednodušení rozvodů. Poměrně snadnou dostupnost rozvodu dokumentuje i způsob vyřízení podaných žádostí o rozvod. Zamítnutých návrhů na rozvod představuje méně než 0,5% z úhrnu podaných žádostí. Společenské změny po roce 1990 vytvořily v ČR předpoklady pro zásadní pokles počtu interrupcí. Zatímco před rokem 1990 patřila ČR vysokou úrovní umělé potratovosti ke státům východní Evropy, během dvaceti let se dostala na úroveň nižší než uvádí některé západoevropské státy, např. Velká Británie či Švédsko. K tomuto poklesu došlo v ČR bez jakéhokoliv legislativního omezení interrupcí, což potvrzuje důležitost účinné prevence nechtěných těhotenství zpřístupněním moderní antikoncepce. Úroveň umělé potratovosti zaznamenala nejvýraznější propad v první polovině 90. let. Na konci 80. let připadalo více jak 80 interrupcí na 100 živě narozených dětí. V současné době je zaznamenáváno jen 20 interrupcí na 100 živě narozených dětí. Snížení umělé potratovosti bezprostředně souviselo s rychlým růstem podílu žen s předepsanou antikoncepcí ze 17% v roce 1990 na téměř 55% v roce S odkladem plodnosti do vyššího věku žen také souvisí mírný nárůst samovolných potratů. Vzhledem ke zvyšujícímu se průměrnému věku matek při narození prvního dítěte je značný pokles intenzity interrupcí u žen do věku 30 let výsledkem zlepšování prevence otěhotnění u bezdětných žen v zájmu odkladu narození dítěte do vyššího věku. V souvislosti s probíhající přeměnou reprodukčního chování se česká společnost stala tolerantnější k rodičovství nesezdaného páru a mateřství svobodných žen. Během dvacetiletého období došlo ke značnému sblížení potratového chování vdaných a nevdaných žen. Ještě v první polovině 90. let byla u nevdaných žen interrupce častější než narození dítěte, a to bez ohledu na počet dětí. Vdané ženy se častěji rozhodovaly pro interrupci jen v případě, že již měly dvě děti, což dokumentovalo převládající orientaci na dvoudětný model rodiny, kdy třetí těhotenství bylo spíše nechtěné. V současné době se již všechny ženy bez ohledu na rodinný stav častěji rozhodují pro narození dítěte než pro interrupci. Nicméně z hlediska počtu již narozených dětí rozdíly v rozhodování žen přetrvávají. Největší pravděpodobnost interrupce je stále zaznamenávána u nevdaných žen se dvěma a více dětmi. 75

76 Menopauza a sexualita ženy Doc. MUDr. Peter Koliba, CSc.,MUDr. Peter Koliba ml. Sexuální aktivita je většinou spojována s mládím, případně se středním věkem a často se zapomíná, že je důležitou součástí života i lidí ve vyšším věku. Po menopauze dochází u žen k celé řadě fyziologických změn. Dlouhodobé chybění pohlavních hormonů, zejména estrogenů má ale negativní vliv na sexualitu starších žen. Chybění estrogenů způsobuje involuci rodidel, včetně trofických změn kůže a sliznic. Sliznice poševní se ztenčuje a poševní stěna ztrácí pružnost. Důsledkem může být bolest při pohlavním styku nebo pálení a svědění při nebo po pohlavním styku. Další změny se projevují i v psychické labilitě a negativně ovlivňují její schopnost adaptace, komunikace i životní energii. Proto ženy často v tomto věku propadají depresím, trpí nespavostí, pocením, návaly horka apod. Všechny tyto změny, často kombinované se ztrátou partnera, nebo s jeho nezájmem o sex, případně sníženou schopností sexuální aktivity, vedou ke zhoršení možností sexuálního života. Ženy si uvědomují také snížení vlastní atraktivity a tím i schopnosti navázat případný nový kontakt. V tomto věku se také mění obsah sexuálních aktivit koitální sex je méně častý a stoupá význam citových projevů, pozornosti ze strany partnera, doteků a dalších projevů lásky. Projevuje se rozdílný vliv hormonů na libido estrogeny mají nepřímý vliv, na rozdíl od androgenů, které zvyšují sexuální motivaci i u žen. Významná je vlastní percepce, hlavně ve vztahu k vulnerabilitě sexuální identity. Sexualita ženy po menopauze je spojena s řadou handicapů a je úkolem lékaře pomáhat řešit i tyto problémy. Jedinou výhodou je, že po menopauze u žen není potřebné řešit kontracepci. Součástí zkvalitnění péče o starší lidi je komplexní eliminace negativních faktorů věku. Kromě zdravé výživy a přiměřené tělesné aktivity může hormonální léčba v indikovaných případech přispět ke zlepšení celkové kvality života a to i v oblasti sexuální. Je známou skutečností, že sexuální aktivita lidí ve vyšším věku, především při pravidelném monogamním spolužití významně prodlužuje délku a zlepšuje kvalitu života. Kontakty na autory: Doc. MUDr. Peter Koliba, CSc. Gynekologická ambulance, Gynartis,s.r.o., Ostrava Vřesina MUDr. Peter Koliba ml. Gynekologicko porodnická klinika VFN Praha 76

77 Kuplířství v zák. čís. 40/2009 Sb., trestním zákoníku JUDr. Mgr. Jiří Kubík, JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. Trestní právo je odvětvím práva veřejného. Chrání zájmy společnosti a ústavního zřízení České republiky, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob před protiprávním jednáním, jakým je trestný čin. Od ostatních právních odvětví se liší především poskytováním ochrany takovým zájmům, při jejichž ohrožení nebo porušení nepostačuje vznikající nebo vzniklé nebezpečí odstranit, ale kdy je v zájmu bezpečnosti společnosti nutno pachateli uložit trestní sankci 1 a mladistvému opatření podle 10 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Nedávná rozsáhlá rekodifikace českého trestního práva vychází ze současné trestněprávní materie. Zohledňuje závazky v trestněprávní oblasti, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv a dalších dokumentů, a vyjadřuje soulad vnitrostátní právní úpravy s normami práva Evropské unie, jakož i s doporučeními a stanovisky Rady Evropy. Účinnost nový trestní zákon nabyl od 1. ledna Zatímco předchozí trestní zákon vycházel z materielního pojení trestného činu, kdy součást skutkové podstaty tvořil znak nebezpečnosti činu pro společnost, současný trestní zákoník vychází z formálního pojetí trestného činu, které slouží k dosažení maximální legality podmínek trestní odpovědnosti, což vede ke zvýšení jednotnosti při výkladu a aplikaci zákona a k posílení rovnosti všech před zákonem. Formálně právní pojetí trestného činu bylo důsledně promítnuto do definic skutkových podstat trestných činů. 2 V této souvislosti je třeba poukázat na výkladové pravidlo uvedené v ustanovení 12 odst. 2, tedy, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. To tedy znamená, že je třeba v každém konkrétním případě posoudit tuto společenskou škodlivost především s ohledem na skutkové okolnosti, které vytvářejí znaky skutkové podstaty a dále pak s ohledem na ty okolnosti, které jsou vedeny v ustanovení 39 a ke kterým je třeba přihlédnout při stanovení druhu a výměry trestu. Ustanovení 12 odst. 2 tedy slouží k tomu, aby bylo možno zabránit trestnímu postihu pro bezvýznamné delikty protože formální pojetí trestného činu nevylučuje tyto činy nestihat s ohledem na již připomenutou subsidiaritu trestní represe definovanou v principu ultima ratio. Podle 13 trestního zákoníku je trestným činem protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně. Zvláštní část trestního zákoníku doznala v porovnání s předchozí právní úpravou výrazné změny, které vyjadřují význam objektů trestných činů tj. zájmu společnosti na ochraně těch kterých společenských vztahů a hodnot. I tr. zák. 2 MITLÖHNER, M. Trestní právo hmotné, Hradec Králové: Gaudeamus

78 Tak kupříkladu trestné činy proti životu a zdraví tvoří obsah I. hlavy zvláštní části 3 a stejně tak trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti byly soustředěny do III. hlavy zvláštní části. 4 Trestný čin kuplířství byl v trestním zákoně čís. 140/1961 Sb. zařazen do hlavy páté tj. mezi trestné činy hrubě narušující občanského soužití 5, zatímco je v současně platném a účinném trestním zákoníku zařazen jako 189 mezi trestné činy podle hlavy III zvláštní části tj. trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Problematiku kuplířství obsahuje rovněž trestný čin obchodování s lidmi podle 168 tr. zák. Jedná se o kriminalitu, která zasahuje do citlivé sféry osobní integrity. Objektem je tlumení prostituce jako formy vykořisťování. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel buďto jiného zjedná, přiměje, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kořistí z prostituce provozované jiným. Prostitucí se rozumí poskytování pohlavního styku za úplatu, přičemž forma úplaty je nerozhodná, stejně tak jako její výše. Pohlavním stykem se rozumí jakákoliv forma ukájení pohlavního pudu v kontaktu s tělem druhé osoby a to bez ohledu na pohlaví účastníků. Vedle klasické soulože tedy může jít o orální či anální sex, osahávání pohlavních orgánů či prsů, použití erotických pomůcek a podobně. Na rozdíl od předchozí úpravy 6, kdy nemohlo být za pohlavní styk považováno pouhé prohlížení intimních partií bez dotyku, se jeví opačný výklad s ohledem na ustanovení 186 tr. zák. jako zcela reálný. Při splnění podmínek prostitučního chování tedy lze postihovat nejen pohlavní styk uskutečněný formou soulože, tedy genito-genitálního spojení, ale i všechny další formy ukájení pohlavního pudu jiné osoby stejného nebo opačného pohlaví jako je osahávání a masturbace genitálií, zasouvání prstů do pochvy ženy, zasouvání mužského údu mezi prsa ženy, zasunování pohlavního údu muže do podpaží, ale i situace, kdy dochází k vzájemnému tření pohlavních orgánů žen, nebo případů, kdy je dochází k realizaci orálního a anální styku. Zásadně platí, že se nepostihuje prostituční chování jako takové, nýbrž ten, kdo se na prostitučním chování jiného nějakým způsobem podílí, nebo z něho kořistí. Zjednáním se rozumí uzavření smlouvy nebo dohody, a to i jinou než výslovnou formou, jejímž obsahem je realizace prostitučního chování. Musí nastat oboustranný souhlas kuplíře a prostitutky. Podobně i svedení k prostituci postrádá jakýkoliv náznak násilí a jde oboustranně dobrovolnou aktivitu. Svedení spočívá v úmyslném vzbuzení rozhodnutí pro prostituční chování. Může mít formu přemlouvání, slibů snadných výdělků, ospravedlňování prostitučního chování a podobně. Naproti tomu přimět jiného k prostituci již znamená využití vlivu na osobu, která má prostituční chování realizovat. Přimět lze rovněž využitím tísně nebo závislosti. Tíseň je chápána jako přechodný či trvalý stav, jehož příčina spočívá ve skutečnostech, které mají nepříznivé do- II. 3 Dříve hlava VII. 4 Dříve hlava VIII, označená jako trestné činy proti svobodě a lidského důstojnosti tr. zák. čís. 140/1960 Sb. 78

79 pady na volní složku, a tudíž vedou k omezení svobodného rozhodování. Závislost je stav, ve kterém se osoba nemůže svobodně rozhodovat právě s ohledem na nejrůznější vazby na pachatele nebo s pachatelem. Není podmínkou, aby tato závislost vyplývala z právního vztahu. I když současná právní úprava oproti předchozí již neobsahuje znak použití násilí, pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné vážné újmy anebo zneužití tísně nebo závislosti, lze nepochybně všechny tyto skutečnosti shledat za naplněné v pojmu přimět k provozování prostituce. Stejně tak pachatel naplní tento znak v situaci, kdy např. v sociálně slabých rodinách, ve kterých rodiče nutí své děti k prostituci, kdy jde o intrafamiliální model a bývají jim častěji ohroženy děti mentálně retardované či s tělesným handicapem, který je činí zcela závislými na svých rodičích či blízkých a právě pro svůj handicap se stávají snadnou obětí obchodu. 7 Kořistění z prostituce je získávání jakéhokoliv majetkového prospěchu, takže jakákoliv zisková činnost z prostitučního chování jiné osoby je trestnou činností. Nemusí se jednat jen o ochránce prostitutek (pasáky), ale i hotelové recepční, taxikáře, barmany, členy ochranky, provozovatele ubytovacích zařízení, erotických klubů a podobných zařízení. Postačí, že taková osoba má z umožnění prostituce majetkový prospěch, aniž by si tento prospěch vynucovala nebo výslovně vyžadovala. Pachatelem může být kdokoliv, po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Ze celospolečenského hlediska je za nejnebezpečnější považována dětská prostituce. Jde o vysoce latentní formu prostituce, a to z toho důvodu, že kuplíři a organizátoři dětské prostituce jsou si dobře vědomi, že se dopouštějí velmi společensky nebezpečné trestné činnosti. Je zajímavé, že se množí případy, kdy děti provozují prostituci z vlastního rozhodnutí, za účelem získání finančních prostředků. Častější je však dětská prostituce organizovaná kuplíři. Dětská prostituce je velmi úzce provázána i na dětskou pornografii. 8 V porovnání s předchozí právní úpravou současná právní úprava nepostihuje jednání toho, kdo přiměje, zjednání, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce osobu mladší osmnácti let jako kuplířství, nýbrž jako trestný čin obchodování s lidmi, s trestní sazbou odnětí svobody na pět až dvanáct let. 9 Trestná je příprava tohoto trestného činu. I zde pachatelem může být kdokoliv a po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Smyslem našeho krátkého vystoupení bylo seznámit s novou právní úpravou postihu kuplířství, kterou přinesl trestní zákoník čís. 40/2009 Sb. I přes rozporuplné přístupy k prostituci jako takové a zachování její beztrestnosti s výjimkou, kdy je provozována za podmínek, které ohrožují mravní vývoj dětí 10 je zachován trestněprávní postih osob, které mají z realizace prostituce provozované jinou osobou prospěch. III. 7 VANÍČOVÁ, E. Dětská prostituce, Praha: Grada Publishing 2005 s. 30 ISBN CHMELÍK, J. a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita, Praha: Portál 2003 s.64 ISBN tr. zák tr. zák. 79

80 Současná právní úprava znamená trestní postih kuplířů v souvislosti s dětskou prostitucí významnější posun v přísnosti trestání a to právě v souvislosti s novou úpravou trestného činu obchodování s lidmi. 80

81 Incest ako zabudnutá udalosť Prof. PhDr. Jana Levická, Ph.D., Mgr. Zuzana Truhlářová, Ph.D., Ing. Anna Tomašovičová, Ph.D. Úvod Jednou zo zmien, ktoré priniesol november 1989 je aj otvorenie širokej spoločenskej diskusie o problémoch súvisiacich s ľudskou sexualitou, teda o problémoch starých ako ľudstvo samo. Postupne na verejnosť začali prenikať témy ako zneužívanie detí, sexuálna frustrácia, či incest. Verejnosť aj dnes mnohé z problémoch spojených s ľudskou sexualitou pokladá za problémy dnešnej doby, alebo za akúsi nákazu západnej civilizácie. Mohli by sme sa nad tým usmiať, keby tieto postoje tak významne neovplyvňovali aj prístup k riešeniu problémov s tým spojených. K takto vnímaným problémom patrí aj incest a incestné správanie. Incest Termín incest, ktorým sa označuje pohlavný styk medzi blízkymi príbuznými je odvodený od latinského slova incestus, ktoré by sme mohli preložiť ako nečistota. V staršej terminológii(a dodnes napr. aj v kresťanskej terminológii) sa v súvislosti s incestom stretávame s pojmom krvismilstvo, ktorým sa naznačuje, že prichádza k nežiaducemu zmiešaniu krvi, čiže k pohlavnému styku, ktorý môže nejakým spôsobom ohroziť spoločnosť. Pôvodne bol incest vnímaný predovšetkým ako morálny a biologický problém. Morálny z dôvodu prekročenia spoločensky akceptovaných morálnych pravidiel, ktoré chápu pohlavný styk medzi blízkymi príbuznými (predovšetkým medzi rodičom a dieťaťom) za nesprávny, nedobrý. Biologickým z toho dôvodu, že na genetickej úrovni môže v dôsledku pohlavného styku medzi blízkymi príbuznými prísť ku genetickému poškodeniu plodu. Spoločnosť prirodzene spela k potrebe chrániť deti pred morálne a biologicky nežiaducim konaním dospelých a preto sa incest objavuje v rôznych právnych normách. Jeden z najznámejších zákazov incestu môžeme nájsť napr. ešte v 18. st. p.n.l. v Chamurapiho zákonníku (Levická, J. a Zeman, K., 1999). Až oveľa neskôr, a to predovšetkým v súvislosti s otvorením diskusie o syndróme CAN, sa začalo uvažovať o inceste aj v širších súvislostiach ako napr. o dopade incestu na psychický vývoj dieťaťa, o zmenách správania spôsobených incestom apod. Napriek závažnosti, ktorý tento jav v živote jednotlivcov i spoločnosti spôsobuje, je incest ešte aj dnes sociálnym tabu, čiže akýmsi nepísaným konsenzom spoločnosti o tom, že o pohlavných stykoch medzi príbuznými je vhodné diskutovať len v nevyhnutných situáciách a to ešte iba medzi špecifickými účastníkmi, ku ktorým sa radia právnici, lekári, psychológovia a od 20. storočia aj sociálni pracovníci. Takýto prístup k incestu nie je charakteristický len pre situáciu v Čechách, či na Slovensku. Stretneme sa s ním takmer vo všetkých krajinách sveta. Dá sa povedať, 81

82 že sociálne tabu incestu je univerzálnym javom. 1 Nič na tom nemení skutočnosť, že sa ten jav objevuje v společnosti už celé tisícročia. Incest ako jav opakujúci sa v histórii Oboznámiť sa s incestom v historickom kontexte nám najlepšie umožňujú rôzne cirkevné a právne dokumenty, ktoré o. i. zachytávajú tiež myslenie doby, v ktorej vznikli. Ide o zdroje, ktoré z rôznych dôvodov spoločnosť pokladala za potrebné oživovať pre súčasníkov a preto sú ľahko dostupné aj dnes. Pre náš príspevok sme si zvolili príklady spojené s rannou históriou ľudstva. Incestné vzťahy v starom Egyte, Grécku a Ríme Ako uvádza vo svojej práci Frazer (2007) v starom Egypte bol pohlavný styk medzi príbuznými, okrem kráľovskej rodiny, neakceptovateľný a historický dôkaz o manželstve v rodinných kruhoch neexistuje. Panovníci boli v časoch egyptskej ríše považovaní za stelesnenie boha žijúceho na zemi, boli držiteľmi titulu dokonalý boh (nečer nefer) a pretože všetci dávni bohovia boli deťmi jedného stvoriteľa museli sa rozmnožovať výlučne v rodinnom kruhu. Toto sa stalo nielen vzorom, ale aj akousi dogmou kráľov staroegyptskej ríše. Výsostná pozícia faraóna sa získavala na základe nástupnického práva, ktoré sa odovzdávalo výlučne po ženskej línii. Ale výkonná moc faraóna patrila mužom, manželom. Z toho vyplýva, že ak chcel faraón zabezpečiť následníctvo pre syna, musel ho oženiť so svojou dcérou. 2 Manželstvo medzi súrodencami obsahovalo množstvo výhod ako napríklad nedelenie dedičstva, či upevnenie si práva na trón. V starovekom Egypte bol incest považovaný za základnú podmienku násobenia požadovaných genetických vlôh, čo predpokladalo vytváranie dokonalejších potomkov, zdokonalenie svojho druhu. Je paradoxné, že namiesto degenerácie sa panovníci vyznačovali neobvyklou inteligenciou, dobrým zdravotným stavom a dlhovekosťou. O inceste v starom Grécku sa dozvedáme najmä prostredníctvom dochovanej gréckej mytológie, z ktorej sa dozvedáme napr. o vzťahu medzi Zeusom, ktorý si za manželku zobral vlastnú sestru Héru. Keďže Zeus v gréckej mytológii bol najvyšším bohom, povýšil týmto incest na božskú vec. Je preto prirodzené, že jeho konanie nasledovali aj iní bohovia ako napr. Kronos, ktorý si za manželku vzal vlastnú sestru Rheiu, ktorá mu porodila 6 detí. Hádam najznámejším príbehom antického Grécka 3 založeným na incestnom vzťahu je príbeh thébskej kráľovnej Iokasté, vdovy po kráľovi Láiosovi, ktorá si za manžela zoberie vlastného syna Oidipa. Z tohto manželstva sa potom narodili štyri deti. Je treba pripomenúť, že v čase uzatvorenia manželstva ani Iokasté, ani Oidipus netušili, že sú matka a syn. Toto manželstvo bolo vlastne trestom kráľa Láiosa. 1 Viď napr. práce: Hweretík, 2004., Weiss,P. et all., 2005, Ondrejkovič,P, a kol., 2009., Levická, J. a Zeman, K., V súčasnosti táto teória nie je jediná, ktorá vysvetľuje píčinu incestných vzťahov v starom Egypte. 3 Príbeh preslávil Z. Freud, ktorého inšpiroval ku skúmaniu správania chlapcov vo veku 3-6 rokov, pre ktorých je charakteristická silná, až intímna náklonnosť k matke a agresívne správanie voči otcovi, ktoré pomenoval Oidipovský komplex 82

83 Rím, ktorý je známy ako najväčší vojnový agresor svojej doby, si prostredníctvom svojich vojen podrobil veľký rad štátov. Napriek vojenskému podrobeniu cudzích krajín si však Rím nepodrobil tieto krajiny aj kultúrne. Sociálny život a morálka starého Ríma sú tak ovplyvňované rímskymi provinciami. Pravdepodobne toto spôsobilo, že na vrchole rozkvetu Ríma sa môžeme stretnúť s rozpadom morálky práve u vtedajšej rímskej elity. Z viacerých príbehov sme si vybrali príbeh Caligulu, vládcu Ríma, ktorý sa v 15. rokoch sa so svojimi sestrami presťahoval k starej mame a od toho obdobia sa povrávalo, že svoje sestry miluje. Mimoriadny vzťah mal najmä k svojej prostrednej sestre Drusille. Tá sa zúčastňovala spolu s ním aj sexuálnych orgií, ktoré Caligula organizoval. Napriek tomu, že neexistuje priamy písomný dôkaz od Calligulu, či Drusilly o ich intímnom vzťahu, fakt, že po jej náhlej smrti Calligula za ňou smútil ako vdovec, upevnil všeobecnú mienku, že Drusilla bola jeho milenkou. Prítomnosť incestu v dávnej histórii ľudstva je nesporná nielen na základe nami spomínaných príbehov. Ale aj na základe dochovaných právnych kódexov. Za všetky spomeňme aspoň jeden. V už spomínanom Chamurapiho zákonníku sa nachádzajú aj nasledovné ustanovenia: Ak mal niekto styk so svojou dcérou, tohto človeka vylúčia z obce., alebo Ak niekto vybral pre svojho syna nevestu a syn s ňou mal styk, on sám sa potom vyspal v jej lone a prichytili ich, tohto muža zviažu a hodia do vody, alebo Ak niekto po smrti svojho otca vyspal sa v lone svojej matky, upália ich oboch. Incest skrytý v Biblii? Biblia je kniha ktorá sa skladá zo Starého a Nového zákona. Starý zákona vznikol ústnym podaním, neskôr bol zachytený v písomnej podobe, rozšírený a doplnený. Starý zákon je spoločným kultúrnym dedičstvom židov aj kresťanov. Nový zákon vznikol predovšetkým na základe tzv. listov evanjelistov Marka, Matúša, Lukáša, Jakuba a Jána. Úvahy o tom, že Biblia incestné vzťahy nezamieta sa objavili koncom 20 stor. Ako najčastejší argument sa objavuje tvrdenie, že pôvodne tvorili základ ľudstva Eva a Adam, z ktorých sa narodilo potomstvo. Neprítomnosť iných ľudí na zemi nutné predpokladá, že prišlo medzi potomkami Adama a Evy k incestu. Moderný človek uvažuje logický priamočiaro, ak existoval len jeden muž a len jediná žena, všetky deti vzniknuté z tohto biologického páru museli byť priamymi pokrvnými príbuznými. Ich vzťahy, ak boli sexuálneho charakteru, museli byť teda incestnými vzťahmi. Niektorí autori upozorňujú, že v dôsledku takéhoto vzťahu, by nutne prišlo ku genetickým deformáciam človeka.. Schwartz (2002), ale argumentuje, že Adam a Eva nemali vo svojich génoch žiadne chyby. Boli stvorení ako absolútne dokonalí a jedineční. Tak isto aj prvá generácia ľudí mala prakticky dokonalé gény. Genetické deformácie ich potomkov by boli minimálne, pretože akumulácia kopírovacích chýb sa prejaví až po rade generácií. V takejto situácii sa mohli súrodenci medzi sebou množiť bez rizika genetického poškodenia potomstva a preto ani na začiatku ľudských dejín nebolo potrebné, aby zákaz incestu bol vyslovený. 83

84 Ohrozenie ľudstva degeneratívnymi chybami mohlo nastať až oveľa neskôr a preto sa ja zákaz incestu objavuje v židovských a kresťanských dokumentoch historicky neskôr. O čom svedčí aj fakt, že zákon zakazujúci sobáše medzi príbuznými neexistoval do dôb Mojžiša, aspoň sme v starom zákone nenašli takúto zmienku. Modernejší názor na prvých ľudí prezentujú Trutwing a Maga (1993), 4 ktorí vo svojej práci chápu Adama a Evu ako symboly ľudí, ako generálny opis ľudských vlastností. Podľa nich je potrebné Bibliu chápať ako zašifrovaný, ťažko zrozumiteľný text. Prví ľudia, Adam a Eva, boli vytvorený Bohom. Keďže samotný Boh je láska a dobro, aj títo ľudia sú stvorení na jeho obraz. Adam a Eva teda nemajú byť chápaní ako konkrétni jedinci, ale ako prototypy, ktorých budúce smerovanie určil Boh. Novšie časti Biblie, ktoré zachytávajú obdobie po Mojžišovi, už obsahujú aj tzv. Rád pohlavného života, ktorý zakazuje pohlavný styk s príbuznými a aj so zvieratami a zákaz iných pohanských zvráteností. Zakázané sú akékoľvek vzťahy a styky nie len s blízkymi príbuznými, ale aj so vzdialenejšími príbuznými (tety, strýkovia, bratranci, sesternice). Tento zákaz bol potom, zapracovaný aj do Kódex kánonického práva (CIC, 1983 Štvrtá kniha Posväcovacia úloha cirkvi), ktorý je základným právnym dokumentom katolíckej cirkvi. Napr. v časti Kán sa uvádza, že v priamej línii pokrvnosti je manželstvo neplatné medzi predkami a potomkami tak zákonnými, ako aj prirodzenými. 5 V 2 sa dočítame, že manželstvo uzavreté v bočnej línii je neplatné až do štvrtého stupňa vrátane. 6 Paragraf 4 pamätá na možnosť, že nemusia byť záujemcom o uzavretie manželstva, dostatočné známe ich príbuzenské korene a preto uvádza, že nikdy sa nemá dovoliť manželstvo, ak je pochybnosť, či stránky sú pokrvné v niektorom stupni priamej línie alebo v druhom stupni bočnej línie. Vzťahy, ktoré sú založené v rozpore s kánonickom právom, sa v katolíckej cirkvi označujú ako krvismilstvo, čiže ako intímne styky medzi priamymi pokrvnými príbuznými, alebo príbuznými v takom stupni, ktorý nedovoľuje uzavrieť medzi nimi manželstvo. Podľa nášho názoru nie je možne tvrdiť, že Biblia, teda starý a nový zákon akceptujú incestné vzťahy. Naopak tieto vzťahy sú v Biblii opakovane označované, ako prehrešok voči Bohu. Záver Cieľom nášho príspevku bolo ukázať, že v prameňoch, ktoré sú spájané s civilizačným rozvojom ľudstva sledovaných v historickom kontexte, sa téma incestu opakovane objavuje. Niekedy ako výsada (faraóni, grécki bohovia), inokedy ako ťažký hriech, či ako trestný čin. Zároveň môžeme na príkladoch z histórie sledovať, ako spoločnosť umožňuje a akceptuje incestné správanie u niektorých príslušníkov elity (Calligula). Konštatujeme, že ako sociálne tabu, k vzniku ktorého prišlo možno na začiatku nášho letopočtu, po stáročie umožňovalo, aby incest ako sociálno-patologický jav 4 Marianová (2005), Trutwin a Maga (1993) a ďalší patria medzi súčasných autorov, ktorý sa zaoberajú niektorými teologickými problémami. 5 Termín prirodzený potomok sa používa na označenie biologického potomka, ktorý sa nenarodil v legálne uzavretom manželstve podľa kanonického práva. 6 Bočnou líniou sa označujú vzťahy medzi tzv. ďalším príbuzenstvom. Sesternica - bratranec. V dnešnej dobe viaceré rodiny už takto široké svoje príbuzenské vzťahy nepoznajú 84

85 v spoločnosti pretrval, o čom v novšej histórii svedčia napr. sobáše uzatvárané medzi predstaviteľmi panovníckych rodov v Európe. Pokladáme preto za potrebné, aby prišlo k zrušeniu sociálneho tabu incestu, ak chceme tento nežiaduci jav v spoločnosti postupne minimalizovať a v konečnej fáze odstrániť. Použitá literatúra: ANGOT, CH Incest. Červený Kostelec: Vydavateľstvo Pavel Mervart. 180 s. ISBN BIBLIA. Písmo Sväté Starej a Novej zmluvy Liptovský Mikuláš: Tranoscius, s. ISBN X FRAZER, J.G Zlatá ratolest. Plzeň: Nakladatelství a vydavatelstvi Aleš Čeněk, s., ISBN HERETIK, A Forenzná psychológia. Bratislava: SPN Mladé letá, s. ISBN LEVICKÁ, J., ZEMAN,K Sociálnoprávna ochrana detí a mládeže. Trnava: TU FZaSP, ISBN MANLEY, B Sedemdesiat veľkých záhad starého Egypta. Bratislava: Slovart, ISBN ONDREJKOVIČ, P. ET AL Sociálna patológia. Bratislava: VEDA, s. ISBN SCHWARTZ, M Láska v Biblii. Bratislava: Ikar, 2003, 247 s. ISBN TÄUBNER, V Nejstřeženější tajemství sexuální zneužívání dětí. Praha: TRIZONA, ISBN TRUWING W., MAGA J Úvod so sveta Biblie. Trnava: Dobrá kniha, s. ISBN WEISS,P. ET AL Sexuální zneužívání dětí. Praha: Grada, ISBN-10:

86 Determinanty prejavov sexuality klientov s ťažším mentálnym postihnutím v domovoch sociálnych služieb na Slovensku PaedDr. Stanislava Mandzáková Abstrakt: Príspevok na základe analýzy výskumov a protirečení odborníkov analyzuje prejavy sexuality klientov s ťažším mentálnym postihnutím v domovoch sociálnych služieb. Výsledky výskumu ukazujú, že sexualita sa u týchto osôb prejavuje nielen na úrovni pregenitality. Tieto osoby inklinujú i k činnostiam pohlavného charakteru, ako je pohlavný styk či masturbácia. Pri analýze vplyvu premennej pohlavie sme nezistili štatisticky významný rozdiel. Pri analýze premennej stupeň mentálneho postihnutia sme zistili štatisticky významný rozdiel v prospech klientov so stredným mentálnym postihnutím. Kľúčové slová: sexuálne prejavy, ťažšie mentálne postihnutie, domov sociálnych služieb, pohlavie, stupeň mentálneho postihnutia Úvod Sexualita má v živote každého človeka určité miesto. Je prirodzenou súčasťou ľudského života a postihnutie v žiadnom prípade neznižuje právo jednotlivcov s ťažším mentálnym postihnutím k ich sexuálnemu vyjadreniu. Zámerom predloženého príspevku je poukázať na skutočnosť, že sexualita v prípade, že nie je potláčaná je týmto ľuďom vlastná, že je súčasťou ich života, že aj medzi osobami s ťažším mentálnym postihnutím môže vzniknúť skutočné priateľstvo, ak majú možnosť sa vzájomne stretávať. Našim zámerom pritom nie je zaoberať sa iba nízkym rizikom sexuálnej aktivity, ako je bozkávanie, objímanie a maznanie, ale riešenie sexuálnych aktivít, ktoré predstavujú riziko otehotnenia, prenosu choroby alebo spôsobenie zranenia jedného z účastníkov (viac pozri Sundram, 1992). Aby sme mohli túto problematiku uchopiť, je potrebné analyzovať súčasný stav a zamyslieť sa nad jeho možnými príčinami. V nasledujúcej časti príspevku uvádzame prehľad niektorých z výskumov sexuality osôb s ťažším mentálnym postihnutím, ktoré boli realizované najmä v zahraničnom výskumnom priestore. Analýza výskumov sexuality osôb s ťažším mentálnym postihnutím Súčasný zahraničný výskum ukazuje, že veľa jedincov inštitucionalizovanej starostlivosti má skúsenosti s niektorými sexuálnymi aktivitami, aj keď rozsah ich sexuálneho správania je pravdepodobne obmedzený čiastočne v dôsledku potláčania sexuálneho vyjadrenia týchto jednotlivcov (McCabe, 1993). A. Timmers, M. Ducharm a M. M. Jakub (In McCabe, 1993) vo svojej štúdii zistili, že 65% mužov a 82% žien s mentálnym postihnutím zažili pohlavný styk, aj keď s oveľa menšou frekvenciou ako je to u ostatných osôb. Bohužiaľ, problémy, ako sú malé veľkosti výberového súboru, neschopnosť opísať závažnosti zdravotného postihnutia a spoliehanie sa na opatrovateľov správy o správaní subjektov, oslabujú silu výskumov v tejto oblasti. 86

87 Podľa L. Conoda, L. Servaisa (2008) očakávania ľudí s mentálnym postihnutím v oblasti sexuality a jej vyjadrenia sa značne líšia podľa stupňa ich mentálneho postihnutia. Podľa autorov (tamtiež) niektoré zahraničné štúdie, ktoré sa špecificky zaoberali pohlavnou aktivitou u osôb s mentálnym postihnutím prostredníctvom interview s rodičmi, opatrovateľmi zistili, že 50% žien so stredne ťažkým a ťažkým mentálnym postihnutím vo veku 11 až 23 rokov mali pohlavný styk. Uvedené zistenie potvrdzuje J. A. Mc Gillivary (1999), ktorý zistil, že z opýtaných 60-tich dospelých (35 mužov a 25 žien) s ľahkým až stredne ťažkým mentálnym postihnutím žijúcich v komunite 42% oznámilo, že sú v súčasnosti, resp. boli v minulosti sexuálne aktívni. Rovnako N. Diederich, T. Graecen (1996) prostredníctvom ových interview s inštitúciami zistili, že 41% dospelých s ťažším mentálnym postihnutím inštitucionalizovanej starostlivosti v oblasti Paríža mali kedysi pohlavný styk. S podobnou metodikou D. A. Gust, S. A. Wang, J. Grot et al. (2003) oznámili, že 48% riaditeľov štátnych obytných zariadení s menej ako 50-ným% zastúpením osôb s ťažším mentálnym postihnutím v USA poukazujú na skutočnosť, že sexuálne vzťahy medzi prijímateľmi sociálnych služieb niekedy nastali, zatiaľ čo u 15% odhaduje, že sa vyskytujú často. Tieto odlišné štúdie ocenili predchádzajúcu alebo očakávanú pohlavnú alebo romantickú aktivitu osôb s mentálnym postihnutím hlásenú rodičmi a ošetrovateľmi. Je zrejmé, že tieto aktivity závisia nielen na očakávaniach ľudí, ale taktiež na príležitostiach poskytovaných ich sociálnym prostredím. V podmienkach slovenského výskumu možno spomenúť zistenia L. Kvasničku (1986), ktorý na základe pozorovania klientov (jedného) domova sociálnych služieb konštatuje, že sexuálny život sa realizuje na dvoch úrovniach, ktoré sa objavujú aj v zmiešaných formách. Najčastejšie pozorujeme ipsačnú aktivitu, ktorú vykonávajú klienti so stredným a ťažkým mentálnym postihnutím verejne pred ostatnými klientmi alebo aj pred odbornými zamestnancami. Z celkového počtu klientov (100) masturbuje 20 (5%). Masturbácia je častejšia u klientov s ťažkým mentálnym postihnutím ako u klientov so stredným mentálnym postihnutím. Druhou formou sexuálneho života klientov sú heterosexuálne erotické záujmy, ktoré autor uvádza vo forme krátkych kazuistík. Vlastné pozorovania zhrňuje nasledovne: celkový počet klientov, u ktorých boli pozorované aktívne erotické záujmy, alebo boli aspoň predmetom takýchto záujmov, bolo 14, z toho 5 chlapcov a 9 dievčat; z piatich chlapcov boli štyria v nadväzovaní kontaktov aktívni (80%) a jeden pasívny (20%); z deviatich dievčat bolo päť aktívnych (55%) a štyri pasívne (45%); u všetkých aktívnych jedincov išlo o záujmy heterosexuálne, homosexuálne záujmy neboli pozorované; v 8 prípadoch išlo o heterosexuálne záujmy selektívne, tzn., že záujem bol zameraný len na jedného vybraného klienta (chlapca alebo dievča), z toho v 3 prípadoch bol heterosexuálny záujem opätovaný; v troch prípadoch išlo o heterosexuálny záujem bez výberu, t. j. záujem zameraný podľa okolností na ktoréhokoľvek klienta. V štúdii J. A. McGillivaryho (1999) 82% žien s ľahkým a stredným stupňom mentálneho postihnutia žijúcich v koedukovaných zariadeniach už zažili pohlavný styk, zatiaľ čo v nekoedukovaných zariadeniach mali pohlavný styk len 4% osôb. Ďalšie zistenia poukazujú na skutočnosť, že 14,46% osôb s ľahkým a stredne ťažkým mentálnym postihnutím bez predchádzajúcej sexuálnej skúsenosti oznamujú, že majú v úmysle stať sa sexuálne aktívni, hneď ako budú mať príležitosť. 87

88 S. M. Pueschel, P. S. Scola (1988) viedli rozhovory s rodičmi 73 tínedžerov s Downovým syndrómom (36 mužov a 37 žien), z ktorých vyplynuli nasledujúce závery: viac ako polovica tínedžerov vyjadrila záujem o opačné pohlavie, masturbácia bola registrovaná u 40% mužov a 22% žien, len štyria rodiča uviedli, že ich syn alebo dcéra niekedy spomenuli túžbu po pohlavnom styku. Nezrovnalosti s výsledkami McGillivaryho sú s väčšou pravdepodobnosťou zapríčinené metodologickým rozdielmi medzi oboma štúdiami (interview s osobami s mentálnym postihnutím verzus interview s rodičmi), ako aj z osobitostí osôb s Downovým syndrómom z hľadiska ich sexuálneho očakávania. Tieto a ďalšie z mnohých výskumov sa z hľadiska hodnotenia sexuálneho správania osôb s ťažším mentálnym postihnutím sústreďujú na činnosti vyslovene pohlavného charakteru, ako je pohlavný styk alebo masturbácia. Sexuálne správanie však zahŕňa aj také prejavy, akými sú rojčenie, romantické predstavy i dočasná či trvalá náklonnosť. Z. Kozáková (2005) je toho názoru, že už aj sama potreba vyzerať pekne a príťažlivo pred osobou, do ktorej sa osoba s mentálnym postihnutím zahľadí a ktorej záujem si želá vzbudiť, sa musí považovať za súčasť pohlavnosti. Ak má človek s mentálnym postihnutím právo rozvinúť svoju sexualitu vo všeobecnosti, treba si všimnúť aj tieto jeho ďalšie prejavy. V kontexte uvedeného je nutné upozorniť na nejednotnosť názorov odborníkov na prejavy sexuality osôb s ťažším mentálnym postihnutím. Na jednej strane sa môžeme stretnúť s názorom, že osoby s ťažším mentálnym postihnutím sa nachádzajú v tzv. pregenitalite, čo je podoba detskej sexuality preferencia sa týka skôr maznania, túlenia, exhibície a pod. Nevyhľadávajú a ani nepotrebujú pohlavný styk (Prevendárová, 2000; Šurabová, 2002; Šantavá In Škorpíková, 2007 a i.). V porovnaní s postojmi niektorých ďalších odborníkov a výskumov uskutočnených v zahraničí, ktoré sme prezentovali vyššie, sú tieto poznatky prekvapujúce. Je zrejmé, že v tomto smere nemôžeme zovšeobecňovať, ale ako konštatuje V. Šedá (2004, s. 73) mnohí jednotlivci chcú žiť a sú schopní sexuálneho života, len im to nie je umožnené, častokrát si s touto situáciou nevedia rady. J. Mellan (2004) tiež zdôrazňuje, že je mylné predpokladať, že u osôb s mentálnym postihnutím nie je vytvorená potreba sexuálneho života. Sexualita môže byť iba nedokonale vyjadrená alebo oneskorená. K uvedeným názorom sa prikláňa aj R. Uzel (2004), podľa ktorého je sexuálna motivácia podmienená automatickým mechanizmom prežitia a človek je týmto biologickým atribútom vybavený bez ohľadu na stupeň svojej mentálnej úrovne. Z uvedeného prehľadu je zrejmé, že v súčasnej dobe sú naše vedomosti o sexuálnych prejavoch ľudí s mentálnym postihnutím neúplné. Na Slovensku sa pozornosť tejto problematike venuje iba sporadicky. V žiadnom zariadení sociálnych služieb nie je doposiaľ systematicky určované, v akej oblasti, a či je klient s ťažším mentálnym postihnutím schopný sexuálneho správania a v akej podobe. V tomto smere nám zatiaľ chýbajú spoľahlivé údaje, ktoré by boli získané priamym pozorovaním. Vzhľadom na vyššie prezentované protichodné názory považujeme za potrebné zrealizovať výskum prejavov sexuality osôb s ťažším mentálnym postihnutím, na základe ktorého by bolo možné prezentované názory odborníkov konfrontovať a zaujať k nim hodnotiace stanovisko. 88

89 Výskum prejavov sexuality klientov s ťažším mentálnym postihnutím Problém výskumu V empirickej časti práce nás zaujímalo: 1. Ako sa prejavuje sexualita u klientov s ťažším mentálnym postihnutím v domovoch sociálnych služieb? 2. Ovplyvňujú prejavy sexuality klientov s ťažším mentálnym postihnutím také premenné, akými sú pohlavie a stupeň mentálneho postihnutia? Odpovede na tieto a ďalšie otázky uvádzame pri interpretácii údajov, ktoré sme získali od vychovávateľov domovov sociálnych služieb. Cieľ výskumu Hlavným cieľom výskumu bolo získať poznatky o prejavoch sexuality klientov s ťažším mentálnym postihnutím v domovoch sociálnych služieb a zistiť vplyv takých faktorov na sexuálne vyjadrenie týchto osôb, akými sú pohlavie a stupeň mentálneho postihnutia. Úlohy výskumu 1. Zostavenie časového plánu, ktorý by výberom jednotlivých metód a krokov smeroval k naplneniu hlavného cieľa výskumu. 2. Príprava výskumného nástroja priameho nezúčastneného pozorovania, definovanie oblastí pozorovania, príprava pozorovacieho hárku na pozorovanie prejavov sexuálneho správania a konania klientov domovov sociálnych služieb. 3. Náhodný výber domovov sociálnych služieb v Prešovskom a Košickom kraji. 4. Zber údajov v súlade s problémom, cieľom výskumu a definovaným výberovým súborom. 5. Matematicko-štatistické spracovanie údajov a ich interpretácia. 6. Formulovanie záverov a odporúčaní pre špeciálnopedagogickú prax. Hypotézy výskumu Vo vzťahu k hlavnému cieľu výskumu formulujeme nasledujúce hypotézy: Hypotéza 1 Nulová hypotéza: Nie je štatisticky významný rozdiel v sexuálnej aktivite 1 medzi mužmi a ženami s ťažším mentálnym postihnutím. Alternatívna hypotéza: Je štatisticky významný rozdiel v sexuálnej aktivite medzi mužmi a ženami s ťažším mentálnym postihnutím. Hypotéza 2 Nulová hypotéza: Nie je štatisticky významný rozdiel v sexuálnej aktivite medzi klientmi so stredne ťažkým mentálnym postihnutím a ťažkým mentálnym postihnutím. Alternatívna hypotéza: Je štatisticky významný rozdiel v sexuálnej aktivite medzi klientmi so stredne ťažkým mentálnym postihnutím a ťažkým mentálnym postihnutím. Charakteristika výberového súboru Výskum sme realizovali v 26-tich náhodne vybraných domovoch sociálnych služieb v Prešovskom a Košickom kraji. Celkovo bolo pozorovaných 453 klientov, z toho u 29-tich klientov nebol uvedený vek. Priemerný vek klientov bol 35,847, 1 operacionalizácia pojmu sexuálna aktivita = počet sledovaných prejavov u daného klienta počas dňa 89

90 medián bol 33,5. Smerodajná odchýlka veku je 13,885. Analyzované dáta nemajú normálové rozloženie, pretože p hodnota vypočítaná Anderson-Darling testom normality bola menšia ako stanovená hladina významnosti α = 0,05. Najstarší pozorovaný klient mal 83 rokov, najmladší klient 9. Najpočetnejšiu skupinu tvorili klienti vo veku od rokov (celkovo ich bolo 170). Z hľadiska pohlavia bolo z celkového počtu klientov 48,79% mužského a 48,12% ženského pohlavia. Z hľadiska stupňa mentálneho postihnutia bolo 3,33% klientov s hlbokým mentálnym postihnutím, 40% s ťažkým mentálnym postihnutím, 50% so stredným mentálnym postihnutím a 6,67% s ľahkým mentálnym postihnutím. Zo všetkých pozorovaných klientov nebol stupeň mentálneho postihnutia uvedený u 13,90% klientov. Percentuálny podiel rozloženia klientov s jednotlivými stupňami mentálneho postihnutia uvádzame na nasledujúcom obrázku. Obrázok 1 Rozloženie klientov podľa stupňa mentálneho postihnutia Legenda: ĽMR ľahká mentálna retardácia, SMR stredná mentálna retardácia, ŤMR ťažká mentálna retardácia, HMR hlboká mentálna retardácia Z pohľadu koedukovanosti zariadenia bolo 84,55% klientov umiestnených v koedukovaných zariadeniach a 15,45% v nekoedukovaných. Metódy a metodika výskumu K objasneniu a deskripcii sexuálnych prejavov klientov domovov sociálnych služieb sme použili priame nezúčastnené pozorovanie. Nakoľko sa kvalita ľudského pozorovania špecifických podrobností výrazne mení, bez ohľadu na pozorovateľovu skúsenosť a predpokladanú objektivitu, bolo k zvýšeniu spoľahlivosti výsledkov použité dotazníkové šetrenie a interview. V predloženom príspevku sa sústredíme na analýzu údajov získaných z priameho nezúčastneného pozorovania. Pri tejto metóde sme museli najskôr odpovedať na jednu základnú otázku: Aké sú prejavy sexuality klientov s ťažším mentálnym postihnutím? Aby sme mohli začať riešiť tento problém, sústredili sme sa na vypracovanie vhodných pozorovacích hárkov a ich záznamov. Druhým stupňom bola príprava pozorovacieho hárku elicitovaného v rámci predvýskumu a analýza relevantnej literatúry, ktorá nám v ďalšej fáze umožnila vysloviť predpoklady vyjadrené v hypotézach výskumu. 90

91 Pozorovanie a záznamy sexuálnych reakcií klientov s ťažším mentálnym postihnutím nám umožnila skupina odborných zamestnancov, ktorí boli ochotní podrobiť sa výskumu. Výsledky pozorovania zaznamenávali do nami vytvoreného pozorovacieho hárku. Jeho prvá časť obsahovala podrobné inštrukcie k vypĺňaniu a údaje o klientovi a zariadení. Základnú časť pozorovacieho hárku tvorili: 1. Frekvenčná tabuľka pozorovania prejavov sexuality a sexuálneho konania klienta domova sociálnych služieb s cieľom podrobnejšie zmapovať sexuálne prejavy klientov domovov sociálnych služieb Odborní zamestnanci počas siedmych dní pozorovali a do pozorovacieho hárku zaznamenávali do príslušnej kolónky (deň a hodina) určeným symbolom (kódom) spozorované sexuálne správanie alebo konanie klienta pri každodenných aktivitách počas celého dňa. Symboly sme uviedli v samostatnej prílohe a rozdelili sme ich (ako aj samotné sexuálne prejavy klientov) na sexuálne správanie a konanie klienta voči klientovi a sexuálne správanie a konanie klienta voči odborným zamestnancom. Aj v prípade, že sa daný prejav opakoval niekoľkokrát denne, vždy ho mali zaznačiť. V prípade, že spozorovaný prejav nebol zapísaný v tabuľke, respondentom sme dali inštrukciu, aby uvedené správanie dopísali a zaznamenali jeho výskyt do frekvenčnej tabuľky (v príslušných dňoch a hodinách). 2. Záznamová tabuľka sexuálnych prejavov a konania klienta domova sociálnych služieb s cieľom identifikovať dôsledky zaznamenaného sexuálneho správania (reakcie odborných zamestnancov a následné reakcie klienta). V uvedenej tabuľke mali odborní zamestnanci bližšie charakterizovať konkrétne spozorované sexuálne správanie alebo konanie klienta a ich prípadné reakcie. 3. Formulár pre celkovú charakteristiku sexuálneho správania a konania klienta cieľom tretej časti pozorovacieho hárku bolo získať podklady pre vytvorenie parciálnych kazuistík sexuálneho správania konkrétnych klientov s ťažším mentálnym postihnutím. V tejto časti odborní zamestnanci mali uviesť krátku charakteristiku sexuálneho správania a konania klientov na základe osobného dlhodobého pozorovania klienta pri každodennom styku s ním, počas pôsobenia odborného zamestnanca v zariadení. Z týchto pozorovaní a prebiehajúcich interview sme stanovili závery odpovedajúce sexuálnemu správaniu klientov s ťažším mentálnym postihnutím. Na základe protirečení odborníkov v tejto oblasti i z dôvodu vyhodnotenia získaných údajov sme sexuálne prejavy klientov domovov sociálnych služieb následne rozdelili na tieto úrovne: 1. úroveň pregenitalita (sexualita sa neprejavuje) asexualita, nezáujem o akýkoľvek sexuálny prejav, prejavy na úrovni taktilných kontaktov, láskania, maznania, dotykov, pritúlenia, pohladkania skôr dotykové uspokojovanie. 2. úroveň sexualita sa prejavuje záujem o masturbáciu, koitálny styk. Pri testovaní nami stanovených hypotéz (H1 a H2) sme postupovali podľa nasledujúcich krokov: 1. Formulovanie nulovej a alternatívnej hypotézy Hypotéza je tvrdenie o podstate určitej situácie v skúmanej oblasti. Ide o návrh, resp. predstavu o vzťahu medzi uvažovanými výskumnými premennými. Nulová hypotéza H0 je tvrdenie, ktoré obvykle deklaruje žiaden rozdiel. Naproti nulovej hypotéze H0 sa stanovuje hypotéza alternatívna H1, ktorá vyjadruje situáciu, kedy 91

92 nulová hypotéza neplatí. Obvykle sa vyjadruje ako existencia diferencie medzi skupinami alebo existencia závislosti medzi premennými (Hendl, 2006) 2. Zvolenie prijateľnej chyby rozhodovania Za chybu rozhodovania sa považuje hladina významnosti α, čo je pravdepodobnosť, že sa zamietne nulová hypotéza aj keď v skutočnosti platí. Táto hodnota hovorí o miere výskumníka zmieriť sa s výskytom tejto chyby. Hladina významnosti sa stanovuje ako hodnota veľmi malá, štandardne v oblasti pedagogiky 0, Posúdenie normality rozdelenia skúmaných dát Jedným zo základných predpokladov rôznych štatistických analýz je posúdenie normálneho rozdelenia dát (normalita). Na základe zistenej normality môžeme rozhodnúť, aký typ testu pre ďalšie vyhodnotenie použijeme (parametrický/neparametrický). Pri jej overovaní sme v práci použili nasledujúce nástroje: Histogram ponúka vizuálne porovnanie rozloženia dát s normálovým rozložením. Test normality Andersov-Darlingov. 4. Voľba vhodnej testovacej štatistiky Pri voľbe vhodnej testovacej štatistiky je potrebné vziať do úvahy povahu dát a stanovenú hypotézu. Pri testovaní tých hypotéz, kde získané údaje nevykazovali normálové rozloženie, sme za testovaciu štatistiku zvolili neparametrický Mann- Whitney U-test. 5. Výpočet testovacej štatistiky Výpočet sme realizovali prostredníctvom štatistického softvéru STATISTICA Cz 7 a Minitab Solutions. Výsledok sme porovnávali s kritickými hodnotami určenými pre daný typ testu. Analýza výsledkov výskumu sexuálnych prejavov klientov s ťažším mentálnym postihnutím V tejto časti príspevku interpretujeme výsledky pozorovacích hárkov, ktorými sme mapovali najčastejšie sa vyskytujúce sexuálne prejavy klientov s ťažším mentálnym postihnutím v domovoch sociálnych služieb. 1. fáza interpretácie V prvej fáze interpretácie výsledkov pozorovania sme sa zamerali na všeobecné vyhodnotenie frekvencie výskytu jednotlivých sexuálnych prejavov u 453 klientov domovov sociálnych služieb. Získané údaje prezentujeme na obrázku 2. 92

93 Obrázok 2 Frekvencia výskytu sexuálnych prejavov klientov s mentálnym postihnutím 1 Celkovo bolo zaznamenaných 3456 sexuálnych prejavov klientov voči klientom. Z obrázku 1 je zrejmé, že zo všeobecného vyhodnocovania pozorovacích hárkov boli vychovávateľmi s najvyššou frekvenciou zaznamenané sexuálne prejavy prvej úrovne (tzv. pregenitalita, pozri vyššie) v nasledujúcom poradí: K14 prejavy radosti, šťastia v prítomnosti opačného pohlavia (12%), K1 objímanie sa klientov toho istého pohlavia (11,2%), K3 pohladenie po tvári, vlasoch a pod. klienta toho istého pohlavia (10,5%), K2 objímanie sa klientov opačného pohlavia (7,3%), K9 počúvanie piesní láske, zaľúbenosti (5,8%) (ostatné prejavy tejto úrovne boli zastúpené s menším ako 5% zastúpením). Z hľadiska sexuálnych prejavov druhej úrovne boli registrované najmä tieto: K20 masturbácia (8,8%), K16 bozkávanie sa s jedincom opačného pohlavia (6,4%), K15 bozkávanie sa s jedincom toho istého pohlavia (2,8%), K5 dotýkanie sa intímnych častí jedinca toho istého pohlavia (2,2%), K19 pohlavný styk (koitus) (1,3%). Na základe získaných výsledkov môžeme konštatovať, že u klientov domovov sociálnych služieb je prítomná sexuálna potreba, ktorá sa vzhľadom na stupeň men- 1 Kódovanie pozorovaných sexuálnych prejavov: K1 objímanie sa klientov toho istého pohlavia, K2 objímanie sa klientov opačného pohlavia, K3 pohladenie po tvári, vlasoch a pod. klienta toho istého pohlavia, K4 pohladenie po tvári, vlasoch a pod. klienta opačného pohlavia, K5 dotýkanie sa intímnych častí jedinca toho istého pohlavia, K6 dotýkanie sa intímnych častí jedinca opačného pohlavia, K7 chcenie sa páčiť klientovi toho istého pohlavia (úprava zovňajšku, vyzdvihovanie ženskosti, mužnosti), K8 chcenie sa páčiť klientovi opačného pohlavia, K9 počúvanie piesní láske, zaľúbenosti, K10 prezeranie si erotických obrázkov a porno videa, K11 sčervenanie sa v prítomnosti toho istého pohlavia, K12 sčervenanie sa v prítomnosti opačného pohlavia, K13 rivalita o priazeň klientky(a), K14 prejavy radosti, šťastia v prítomnosti opačného pohlavia, K15 bozkávanie sa s jedincom toho istého pohlavia, K16 bozkávanie sa s jedincom opačného pohlavia, K17 obnažovanie sa na verejnosti, K18 sexuálne ataky (útoky), K19 pohlavný styk (koitus), K20 masturbácia, K21 fetiše (dotýkanie sa siloniek a pod.), K22 K25 iné sexuálne prejavy 93

94 tálneho postihnutia a podmienok, v ktorých sa klienti nachádzajú, prejavuje vyššie uvedenými sexuálnymi prejavmi. Zaujímavým faktorom, ktorý by nám umožnil hlbšiu analýzu prejavov sexuality je zrejme prostredie, v ktorom sa klienti nachádzajú (koedukovanosť, počet klientov obývajúcich jednu izbu a pod.), ako aj možnosti vzájomne sa stretávať, postoje odborných zamestnancov k sexualite klientov a pod. Uvedené konštatovanie je však potrebné podrobiť ďalšiemu skúmaniu. Napriek uvedenému môžeme konštatovať, že u klientov s ťažším mentálnym postihnutím sú prítomné sexuálne prejavy a to nielen na úrovni tzv. detskej sexuality, ale i činnosti vyslovene pohlavného charakteru, ako je pohlavný styk alebo masturbácia. 2. fáza interpretácie V druhej fáze interpretácie sme sa zamerali na zistenie, či na sexuálne prejavy klientov s ťažším mentálnym postihnutím vplývajú také faktory, akými sú pohlavie a stupeň mentálneho postihnutia. V prvej hypotéze nás zaujímalo, či sú rozdiely v sexuálnych prejavoch klientov s ťažším mentálnym postihnutím z hľadiska pohlavia. Pri testovaní sme volili štandardne definovanú prijateľnú chybu rozhodovania α = 0,05. V nasledujúcich obrázkoch dokumentujeme výpočty na potvrdenie resp. vyvrátenie hypotézy o normalite analyzovaných údajov. Na identifikáciu normality sme použili tieto nástroje: 1. histogram, ktorý v oboch prípadoch dokladuje, že analyzované údaje nemajú normálové rozloženie, 2. výpočet Anderson-Darlingovho testu normality obe hodnoty sú menšie ako stanovená hladina významnosti α = 0,05, teda obe skupiny údajov nemajú normálové rozloženie. Summary for muži Summary for ženy A nderson-darling Normality Test A nderson-darling Normality Test A -Squared 16,64 A -Squared 24,74 P-Value < 0,005 P-Value < 0,005 Mean 7,0498 StDev 9,5037 V ariance 90,3202 Mean 8,234 StDev 14,081 V ariance 198,281 Skewness 2,37085 Kurtosis 7,23973 N 221 Skewness 5,7556 Kurtosis 47,5064 N 218 Minimum 0,0000 Minimum 0, st Q uartile 0,0000 Median 3,0000 3rd Q uartile 10,0000 Maximum 60, st Q uartile 1,000 Median 5,000 3rd Q uartile 10,000 Maximum 147,000 95% Confidence Interval for Mean 95% Confidence Interval for Mean 5,7899 8,3097 6,354 10,114 95% Confidence Interval for Median 95% Confidence Interval for Median 3,0000 4,0000 4,000 6,000 95% Confidence Intervals 95% Confidence Interval for StDev 8, , % Confidence Intervals 95% Confidence Interval for StDev 12,872 15,543 Mean Mean Median Median Obrázok 3 Histogram a posúdenie normality muži Obrázok 4 Histogram a posúdenie normality ženy Na základe predchádzajúcich zistení sme na verifikáciu stanovenej hypotézy volili neparametrický Mann-Whitney U-test. 94

95 Tabuľka 1 Koeficienty k Mann-Whitney U-testu pre hypotézu H1 N Median muži 221 3,000 ženy 218 5,000 Point estimate for ETA1-ETA2 is 0,000 95,0 Percent CI for ETA1-ETA2 is (-1,000;-0,000) W = 47029,0 Test of ETA1 = ETA2 vs ETA1 not = ETA2 is significant at 0,2314 The test is significant at 0,2279 (adjusted for ties) Vypočítaná hodnota p = 0,2279. Hodnota je väčšia ako stanovená hladina významnosti α = 0,05, môžeme teda tvrdiť, že nemáme dostatok dôkazov na zamietnutie nulovej hypotézy, t. j. medzi analyzovanými skupinami nie je štatisticky významný rozdiel. Záver dokladujeme aj na nasledujúcom BoxPlot grafe. 160 Boxplot of muži; ženy Data muži ženy Obrázok 5 Krabicový graf pre komparáciu sexuálnych prejavov klientov s ťažším mentálnym postihnutím z hľadiska pohlavia Na základe uvedeného odmietame alternatívnu hypotézu a prijímame nulovú hypotézu a konštatujeme, že v sexuálnej aktivite medzi mužmi a ženami nie je štatisticky významný rozdiel. Považujeme to za zaujímavé zistenie, nakoľko odborná literatúra sa zmieňuje o rozdieloch v sexuálnom správaní u mužov a žien, ktoré sú ovplyvnené jednak biologickými faktormi, ale aj vplyvom rodičovskej výchovy, postoja spoločnosti k mužom a ženám a niekedy aj faktormi ekonomickými. Žena je vo výbere svojho partnera vyberavejšia a jej sexuálne správanie viac závisí od kvality partnera a celého vzťahu naproti tomu muži sú skôr náchylní k striedaniu partneriek a aj k odosobnenému sexuálnemu vzťahu (Raboch, 1988). Ako uvádza A. Oakleyová (2000, s ) muž i žena musia mať istú tendenciu k sexuálnemu správaniu, ak má k pohlavnému spojeniu dôjsť, táto tendencia sa však u muža i ženy líši. Vo väčšine prípadov muž pristupuje k sexu z pozície moci, keď zaujíma dominantnú pozíciu. Napriek uvedenému sme v sexuálnych prejavoch mužov a žien s ťažším mentálnym postihnutím nezistili štatisticky významné rozdiely. Výsledky môžu byť ovplyvnené sledovaním rozdielov vo všetkých sexuálnych prejavoch, ako aj špecifikami klientov, 95

96 ktoré vyplývajú z ich mentálneho postihnutia. Uvedené predpoklady je však potrebné podrobiť ďalšiemu skúmaniu. V druhej hypotéze nás zaujímalo, či sú rozdiely v sexuálnych prejavoch klientov s ťažším mentálnym postihnutím z hľadiska stupňa mentálneho postihnutia. Pri testovaní uvedenej hypotézy sme rovnako ako v predchádzajúcom prípade volili štandardne definovanú hladinu významnosti α = 0,05. V nasledujúcich obrázkoch dokumentujeme výpočty na potvrdenie resp. vyvrátenie hypotézy o normalite analyzovaných údajov. Na identifikáciu normality sme použili analogické nástroje ako v predchádzajúcom prípade. Anderson-Darlingov test ukázal, že dáta v oboch skupinách nie sú rozložené normálovo. Summary for SMR Summary for ŤMR A nderson-darling Normality Test A nderson-darling Normality Test A -Squared 17,27 A -Squared 16,75 P-Value < 0,005 P-Value < 0,005 Mean 7,7557 StDev 9,8726 V ariance 97,4673 Mean 4,7029 StDev 8,2120 V ariance 67,4366 Skewness 2,43823 Kurtosis 7,27388 N 221 Skewness 3,1414 Kurtosis 11,6478 N 138 Minimum 0,0000 Minimum 0, st Q uartile 1,0000 Median 5,0000 3rd Q uartile 9,0000 Maximum 60,0000 0,0 7,5 15,0 22,5 30,0 37,5 45,0 1st Q uartile 0,0000 Median 2,0000 3rd Q uartile 6,0000 Maximum 50, % Confidence Interval for Mean 95% Confidence Interval for Mean 6,4468 9,0645 3,3206 6, % Confidence Interval for Median 95% Confidence Interval for Median 4,0000 6,0000 1,0000 3, % Confidence Intervals 95% Confidence Interval for StDev 9, , % Confidence Intervals 95% Confidence Interval for StDev 7,3441 9,3144 Mean Mean Median Median Obrázok 6 Histogram a posúdenie normality stredné mentálne postihnutie Obrázok 7 Histogram a posúdenie normality ťažké mentálne postihnutie Na základe predchádzajúcich zistení sme na verifikáciu stanovenej hypotézy volili neparametrický Mann-Whitney U-test. Tabuľka 2 Koeficienty k Mann-Whitney U-testu pre hypotézu H2 N Median SMR 221 5,000 ŤMR 138 2,000 Point estimate for ETA1-ETA2 is 2,000 95,0 Percent CI for ETA1-ETA2 is (1,000;3,000) W = 44200,5 Test of ETA1 = ETA2 vs ETA1 not = ETA2 is significant at 0,0000 The test is significant at 0,0000 (adjusted for ties) Vypočítaná hodnota p = 0,0000. Hodnota je menšia ako stanovená hladina významnosti α = 0,05, môžeme teda tvrdiť, že máme dostatok dôkazov na zamietnutie nulovej hypotézy a prijímame alternatívnu hypotézu, ktorá hovorí o tom, že medzi analyzovanými skupinami je štatisticky významný rozdiel. Na základe mediánov môžeme konštatovať, že v prospech klientov so stredným mentálnym postihnutím. Záver dokladujeme aj na nasledujúcom BoxPlot grafe. 96

97 Boxplot of SMR; ŤMR Data SMR ŤMR Obrázok 8 Krabicový graf pre komparáciu sexuálnych prejavov klientov s ťažším mentálnym postihnutím z hľadiska stupňa mentálneho postihnutia Na základe uvedeného prijímame alternatívnu hypotézu a odmietame nulovú hypotézu a konštatujeme, že v sexuálnej aktivite medzi klientmi so stredným a ťažkým mentálnym postihnutím je štatisticky významný rozdiel. Uvedené zistenie potvrdzujú aj výskumy analyzované v úvodnej časti príspevku, ktoré ako jeden z faktorov ovplyvňujúcich sexuálnu aktivitu klientov uvádzajú stupeň mentálneho postihnutia. Obrázok 9 Komparácia frekvencie výskytu sexuálnych prejavov u klientov so stredným a ťažkým mentálnym postihnutím Z hľadiska celkového vyhodnocovania frekvencie výskytu sexuálnych prejavov môžeme konštatovať, že sexuálne prejavy sa častejšie vyskytovali u klientov so stredným mentálnym postihnutím ako u klientov s ťažkým mentálnym postihnutím. Pri komparácii rozdielov v sexuálnych prejavoch sme dospeli k záveru, že u klientov so stredným mentálnym postihnutím prevládali sexuálne prejavy na úrovni pregeni- 97

98 tality, zatiaľ čo u klientov s ťažkým mentálnym postihnutím to boli skôr činnosti pohlavného charakteru (pozri obrázok 9) Najväčší rozdiel sme registrovali v masturbácii (K20), ktorá sa vyskytovala častejšie u klientov s ťažkým mentálnym postihnutím ako u klientov so stredným mentálnym postihnutím. K rovnakým záverom dospel v rámci výskumu aj L. Kvasnička (1989), aj keď jeho výskum prebiehal iba v jednom zariadení sociálnych služieb. U klientov s ťažkým mentálnym postihnutím sme zistili vyššiu frekvenciu výskytu aj týchto sexuálnych aktivít: obnažovanie sa na verejnosti (K17), K22 K25 iné sexuálne prejavy a pohlavný styk (koitus) (K19). U klientov so stredným mentálnym postihnutím sme častejšie registrovali objímanie sa klientov toho istého pohlavia (K1), pohladenie po tvári, vlasoch a pod. klienta opačného pohlavia (K4), pohladenie po tvári, vlasoch a pod. klienta toho istého pohlavia (K3). Uvedené zistenia nie sú v smere nášho očakávania nakoľko sme predpokladali, že klienti so stredným mentálnym postihnutím z hľadiska vyššej hodnoty inteligenčného kvocientu budú viac ako klienti s ťažším mentálnym postihnutím inklinovať k činnostiam pohlavného charakteru, ako je masturbácia a pohlavný styk. Závery výskumu Hlavný zámer predloženého príspevku bol zacielený na analýzu sexuálnych prejavov klientov domovov sociálnych služieb. Na základe analýzy výsledkov pozorovacích hárkov určených pre vychovávateľov, sme dospeli k týmto záverom: - Zistili sme, že u klientov domovov sociálnych služieb je prítomná sexuálna potreba, ktorá sa prejavuje najmä na úrovni prejavov radosti, šťastia v prítomnosti opačného pohlavia, objímania sa klientov toho istého pohlavia, pohladenia po tvári, vlasoch a pod. klienta toho istého pohlavia, objímania sa klientov opačného pohlavia, počúvania piesní o láske, zaľúbenosti. - Zároveň sme dospeli k zisteniu, že klienti s ťažším mentálnym postihnutím inklinujú k sexuálnym aktivitám, ktoré nezodpovedajú iba detskej sexualite. Vychovávatelia registrovali aj masturbáciu, bozkávanie sa s jedincom opačného a toho istého pohlavia i činnosti vyslovene pohlavného charakteru, ako pohlavný styk (koitus). Z hľadiska sledovania vplyvu faktorov, akými sú pohlavie a stupeň mentálneho postihnutia, sme dospeli k týmto záverom: - V sexuálnej aktivite medzi mužmi a ženami s ťažším mentálnym postihnutím nie je štatisticky významný rozdiel. - V sexuálnej aktivite medzi klientmi so stredne ťažkým a ťažkým mentálnym postihnutím je štatisticky významný rozdiel. U klientov so stredným mentálnym postihnutím prevládajú sexuálne aktivity na úrovni pregenitality objímanie sa klientov toho istého pohlavia, pohladenie po tvári, vlasoch a pod. klienta opačného pohlavia, pohladenie po tvári, vlasoch a pod. klienta toho istého pohlavia. U klientov s ťažkým mentálnym postihnutím sú to činnosti pohlavného charakteru, konkrétne masturbácia, obnažovanie sa na verejnosti, iné sexuálne prejavy a pohlavný styk (koitus). 98

99 Záver Prezentovaným príspevkom sme chceli poukázať na skutočnosť, že aj medzi osobami s ťažším mentálnym postihnutím môže vzniknúť priateľstvo, vzájomná náklonnosť a to nielen na úrovni detskej sexuality. Je zrejmé, že tieto osoby inklinujú i k činnostiam vyslovene pohlavného charakteru. Túto skutočnosť by si mali uvedomiť najmä odborní zamestnanci domovov sociálnych služieb, ktorí sú v priamom kontakte s používateľmi sociálnych služieb a prijali skutočnosť, že aj osoby s ťažším mentálnym postihnutím sú sexuálne bytosti a tomu prispôsobili svoje výchovné i vzdelávacie pôsobenie a najmä informovanosť klientov s ťažším mentálnym postihnutím v rámci cielene vedenej sexuálnej výchovy, ktorá je nepochybne v tomto smere pre klientov nevyhnutná. Literatúra CONOD, L. SERVAIS, L Sexual life in subjects with intellectual disability. In La vida sexual de las personas con discapacidad intelectual. Cuernavaca: Salud Pública de México, 2008, vol. 50, no. 2. ISSN DIEDERICH, N., GREACEN, T Enquête sur la sexualité et la prévention du SIDA chez les adultes handicapés mentaux en Ile de France. In Revue Européenne du Handicap Mental. 1996, vol. 3, no. 9, pp GUST, D. A., WANG, S. A., GROT, J., et al National survey of sexual behavior and sexual behavior policies in facilities for individuals with mental retardation/developmental disabilities. In Am J Ment Retard, 2003, vol. 5, no. 6, pp KOZÁKOVÁ, Z Výchova k bezpečnosti a sexuální výchova osob s mentálním postižením coby účinný přostredek prevence zneužití. In Domácí násilí a zdravotně postižené: sborník materiálů z celostátní konference. Praha: HB Print, ISBN KVASNIČKA, L Erotické záujmy imbecilných zverencov ÚSS. In Špeciálna pedagogika, 1986, č. II, s McCABE, M. P Sex Education Programs for People With Mental Retardation. In Mental Retardation Journal, 1993, vol. 131, no. 6, pp McGILLIVARY, J. A Level of knowledge and risk of contracting HIV/AIDS amongst young adults with mild/moderate intellectual disability. In J Appl Res Int Dis, 1999, vol. 12, no. 4, pp MELLAN, J Biologické hlediská sexuality mentálně postižených osob: Somatopsychické základy sexuality. In Sexualita mentálně postižených: sborník materiálů z celostátní konference. Praha: Centrum denních služeb o.s. ORFEUS, s ISBN OAKLEYOVÁ, A Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál, ISBN PREVENDÁROVÁ, J Výchova k manželstvu a rodičovstvu. Bratislava: SPN, ISBN PUESCHEL, S. M., SCOLA, P. S Parents perception of social and sexual functions in adolescents with Down syndrome. In J Ment Defic Res, 1988, vol. 32, no. 6, pp RABOCH, J Očima sexuóloga. Praha: Avicenum,

100 SUNDRAM, C. J Plain Talk About Sex and Mental Retardation. In Newsletter [online]. 1992, vol. 54. [cit ]. Dostupné na internete: < ISSN X. ŠEDÁ, V Zamyšleni nad sexualni vychovou mentalně postiženych. In Sexualita mentálně postižených: sborník materiálů z celostátní konference. Praha: Centrum denních služeb o.s. ORFEUS, s ISBN ŠKORPÍKOVÁ, A Partnerský a sexuální život osob s mentálním postižením: diplomová práca. Brno: Masarykova univerzita PF, ŠTĚRBOVÁ, D Sexualita osob s mentálním postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, ISBN ŠTĚRBOVÁ, D Sexuální výchova a osvěta u osob s mentálním postižením. Praha: SPRSV, ISBN ŠURABOVÁ, I Partnerské vzťahy a sexualita občanov s mentálnym postihnutím. In Informácie ZP MP v SR, 2002, roč. X, č , s ISSN UZEL, R Antikoncepce u mentálně postižených osob. In Sexualita mentálně postižených: sborník materiálů z celostátní konference. Praha: Centrum denních služeb o.s. ORFEUS, s ISBN Kontaktná adresa Stanislava Mandzáková, PaedDr. Pedagogická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove Katedra špeciálnej pedagogiky Ul. 17. novembra Prešov mandzak@unipo.sk 100

101 Postoje adolescentů k sexualitě, partnerství a rodičovství ve vztahu k současnému pojetí sexuální výchovy ve škole PaedDr. Eva Marádová, CSc. Mgr. Lenka Jirušková Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Příspěvek je zaměřen na problematiku školního vzdělávání v oblasti sexuální výchovy, které se v současné době dostalo do popředí zájmu médií. Zveřejnění materiálu Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách (1), vč. příloh, vyvolalo ostrou diskuzi o formách a metodách realizace sexuální výchovy, dokonce se vyskytují i pokusy zpochybňovat význam zařazení výchovy v této oblasti do kurikula základních škol. Pedagogové i další odborníci jsou poněkud zaskočeni, neboť v souladu s platným kurikulem by měla výuka formující odpovědné chování a rozhodování dospívajících v situacích souvisejících s reprodukčním zdravím, partnerskými vztahy, rodinným životem a rodičovstvím probíhat již řadu let. Jaká je současná situace ve školách? V příspěvku jsou předloženy výsledky jedné z etap výzkumného šetření, kterým jsou dlouhodobě sledovány proměny postojů dospívajících k sexualitě, partnerství a rodičovství v návaznosti na pojetí sexuální výchovy ve školách. 1 Úsilí o systémové řešení problematiky sexuální výchovy Dle kurikulárních dokumentů již více než 15 let patří k cílům základního vzdělávání a výchovného působení školy výchova ke zdravému životnímu stylu, jejíž nedílnou součástí je také ochrana před sexuálním zneužíváním, péče o reprodukční zdraví, výchova k partnerství a rodičovství (2). Potřeba komplexního působení na děti a mládež v dané oblasti vyplývá ze současné celospolečenské situace. Výsledky výzkumných šetření poukazují například na šíření chorob přenosných pohlavním stykem včetně HIV/AIDS, zvýšený výskyt rakoviny prsu a děložního čípku, ohrožení dětí sexuálním zneužíváním, domácím násilím a syndromem komerčního sexuálního zneužívání (4). Také široká exploze informačních a komunikačních technologií představuje pro děti ohrožení, které si zatím mnozí dospělí v plné šíři neuvědomují. Nelze tedy pochybovat o tom, že výchovné působení, které pozitivně ovlivňuje formování osobnosti dítěte v otázkách rodiny a lidské sexuality, je nezbytným předpokladem pro jeho harmonický rozvoj a významnou přípravou na život v dospělosti, na život v souladu s mravními principy a normami společnosti. Nejvhodnějším prostředím pro sexuální výchovu je nesporně dobře fungující rodina. V takovém rodinném zázemí je možné spojovat teoretické informace poskytované rodiči s praxí láskyplného soužití manželských partnerů. Bohužel, většina rodičů není pro sexuální výchovu svých dětí připravena nebo ji ani nechce provádět. Proto zde nabízí pomocnou ruku škola. V průběhu uplynulých dvaceti let lze v ČR zaznamenat několik významných pozitivních změn v přístupu k možné realizaci sexuální výchovy na školách (3). Připomeňme například období kolem r. 1995, kdy ovládla média diskuse v mnohém po- 101 ***

102 dobná té současné. Rozšíření zcela nepodložené informace, že ve školách bude vyučován nový předmět sexuální výchova, vyvolalo paniku. Argumenty odborníků prosazujících výchovu k partnerství a rodičovství, které se objevují v tehdejším denním tisku, nepozbyly platnosti ani dnes: děti by měly mít dostatek informací jak chránit své reprodukční zdraví, potřebují znát rizika spojená se sexuálním chováním apod. Dočteme se, že ministerstvo školství podporuje začlenění sexuální výchovy do širšího rámce výchovy ke zdravému životnímu stylu a že se rozhodně zavádění samostatného předmětu neplánuje. Doporučuje se, aby školní vzdělávání v dané oblasti vycházelo z úzké spolupráce s rodinou, mělo by odpovídat věku dětí a důsledně respektovat etický přístup k sexualitě. Četné diskuse o cílech a obsahu sexuální výchovy nakonec vedly ke konsenzu v podobě formulací uvedených v programových dokumentech ve Standardu základního vzdělávání (5) i v následně akreditovaných vzdělávacích programech (Základní škola, Obecná škola, Národní škola). Dohady o tom, zda rodinná a sexuální výchova ve škole ano či ne se staly bezpředmětnými. Zůstaly však další klíčové problémy: Jakými způsoby (formami, metodami) vymezené cíle ve školách realizovat? Jak postupovat, aby byly dodrženy všechny požadavky kurikula? Jsou na školách dostatečně erudovaní učitelé? Do základního vzdělávání (zejména do prvouky, přírodovědy, rodinné výchovy, občanské výchovy, výchovy ke zdraví aj.) byla postupně implementována výchova ke zdraví a s ní i témata spadající do oblasti sexuální výchovy, což bylo signálem pro hlubší rozpracování teoretických základů sexuální výchovy, konkretizaci cílů učivem i pro hledání efektivních forem a metod výuky. Tyto otázky byly předmětem pedagogického výzkumu a odborných diskuzí i na každoročně pořádaných kongresech k sexuální výchově v Pardubicích(7, 8, 9). 2 Poznatky z realizace sexuální výchovy na školách V průběhu uplynulých 15 let se tak již téměř dvě generace dětí ve škole setkávaly se vzdělávacím programem, který jim poskytoval informace z oblasti reprodukčního zdraví a který měl vytvářet podmínky pro adekvátní (bio-psycho-sociální) rozvoj v oblasti přípravy na partnerství a rodičovství. Pro současný pedagogický výzkum se v této souvislosti stávají aktuálními otázky: Jak probíhala a skutečně probíhá sexuální výchova na základních školách? Do jaké míry ovlivnila sexuální výchova realizovaná školou postoje současných adolescentů k sexualitě, partnerství a rodičovství? Problematikou výchovy ke zdravému životnímu stylu se dlouhodobě zabývá oddělení výchovy ke zdraví (dříve rodinné výchovy) na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. I přes problémy spojené s metodikou výzkumu v dané oblasti (výběr adekvátních evaluačních kritérií a nástrojů) přinesla zde realizovaná dílčí výzkumná šetření řadu zajímavých výsledků, které byly průběžně publikovány (7). Především byl zaznamenán kvantitativní i kvalitativní posun ve znalostech dětí a dospívajících (mají více informací, jejich znalosti o reprodukčním zdraví jsou hlubší a přesnější než v minulosti). Je samozřejmé, že poznatky děti mají možnost získat nejen ve škole. Informovanost rychle stoupá především vlivem médií (televize, internet), a to bohužel často i předčasně. Přesto bylo prokázáno, že o diskuzi nad tématy, která se týkají lidské sexuality, partnerství a rodičovství, projevují děti a dospívající zájem i pokud je jim 102

103 nabídnuta v rámci školní výuky a že školu (tj. učitele) považují za spolehlivý zdroj informací. Například výzkumné šetření, kterým bylo v r osloveno žáků 9. ročníků ZŠ (11), prokázalo, že téměř polovina dotázaných si uvědomuje také přínos školy pro své poučení v dané oblasti. Učitelé na základě získaných zkušeností potvrzují, že sexuální výchova má v praxi škol svá specifika. Usiluje o to, aby žáci získali jak dostatečné informace o reprodukčním zdraví, tak i správné postoje k sexualitě, neboť tyto kompetence jsou nezbytné pro odpovědné rozhodování a ochranu před sexuálním zneužíváním. Sexuální výchova má zároveň vést k pochopení sexu jako daru, který umožňuje předávání života. Je třeba v ní zahrnout i emotivní působení ukázat krásu a jedinečnost rozvíjejícího se nového života. Naplnit tyto cíle není pro učitele jednoduché (10). Při přípravě na výuku musí zejména zvažovat, zda sdělení určitých informací je vhodné právě v této chvíli a pro tyto zcela konkrétní žáky. Přitom využívá naplno svých kreativních schopností k tomu, aby zvolil pro výuku nejvhodnější formy a metody. Citlivý přístup k žákům, který je základním atributem sexuální výchovy, nezajistí autoři učebních osnov ani autoři učebnic. Pouze učitel zná potřeby svých žáků i přání jejich rodičů. Proto právě učitel je tím nejdůležitějším článkem na cestě k ozdravění školy, na cestě od proklamovaných idejí ke skutečným hodnotám života. Při dotváření obsahu učiva, které se týká sexuální výchovy, je třeba zohlednit nejen věk a zájem žáků, postoje jejich rodičů, ale i regionální odlišnosti. 3 Z výsledků analýzy školních vzdělávacích programů vybraných základních škol S využitím speciálně vytvořené metodiky pro sledování implementace výchovy ke zdraví do školního kurikula a do edukační reality na ZŠ bylo podrobeno hlubšímu zkoumání 60 školních vzdělávacích programů základních škol se sídlem v Praze. V souvislosti s diskutovanou implementací sexuální výchovy (dle RVP, 6) je zajímavé sledovat, jak učitelé v jednotlivých školách konkretizují v tematických plánech očekávané výstupy v dané oblasti a jakým učivem jsou tyto cíle konkretizovány. Na základě získaných výsledků je možno sledovat například způsob začlenění vybraných tematických okruhů do plánů jednotlivých ročníků apod. V následující tabulce je představeno, kolik škol (z celkového počtu 60 zkoumaných ZŠ) v roce 2009 uvádí určitá vybraná konkrétní témata z oblasti sexuální výchovy ve svém školním vzdělávacím programu: Tematický okruh Dospívání (tělesné, psychické, sociální), menstruace, poluce, masturbace, nekoitální sexualita, pohlavní styk Předčasná sexuální zkušenost a její rizika 60 Nemoci přenosné pohlavním stykem, vč. HIV/AIDS 60 Plánování rodičovství, antikoncepce 60 Těhotenství: životospráva, porod 57 Hygiena dívek a chlapců v období dospívání Počet škol, které téma zařadily do ŠVP 60

104 Lidské tělo, rozdíly mezi mužem a ženou 53 Pohlavní orgány muže a ženy 50 Rizika ohrožující reprodukční zdraví 50 Rizikové chování v souvislosti se sexualitou 49 Sexuální orientace 47 Poruchy pohlavní identity 34 Sexualita a zákon, pracoviště odborné pomoci 33 Role matky a otce, péče o dítě: kojení, výživa dítěte 31 Volba partnera, možná rizika 27 Promiskuita, pornografie, komerční zneužívání 25 Sexuální deviace 25 Náhradní rodinná péče, adopce, pěstounská péče aj. 19 Péče o tělo, pleť a o celkový vzhled v dospívání 18 Přestože rámcové programy jasně vymezují okruhy učiva, které by měly být implementovány do školního kurikula, z výše uvedeného přehledu vyplývá, že některé okruhy problémů jsou na sledovaných školách opomíjeny. K takovým tématům patří například komerční sexuální zneužívání či legislativa související se sexualitou. Již tento malý vhled do praxe škol vyvolává oprávněné pochybnosti, zda je problematika sexuality, partnerství a rodičovství skutečně na školách realizována v požadovaném komplexním pojetí. Připomenutí základní strategie systémového přístupu formou metodického doporučení ze strany ministerstva školství je v tomto smyslu rozhodně opodstatněné. 4 Výsledky výzkumného šetření realizovaného mezi středoškoláky Cílem jedné z etap longitudinálního sledování vývoje kurikula i edukační reality v oblasti rodinné a sexuální výchovy na PedF UK v Praze bylo mapování znalostí a postojů středoškoláků k problematice sexuality, partnerství a rodičovství provedené v r Na sběru dat se podíleli studenti učitelství oboru rodinná výchova. Výsledky tohoto výzkumného šetření korespondují s obecným zjištěním, že dospívající v ČR projevují odpovědnější chování v sexuálních vztazích. Používají antikoncepci (snížil se počet těhotenství mladistvých a interrupcí), chrání se před HIV/AIDS (kondomem). Bez zábran hovoří o sexualitě nejen s vrstevníky, ale i s dospělými, kterým důvěřují. Metodou anonymního dotazníkového šetření byli oslovení studenti 3. a 4. ročníků náhodně vybraných gymnázií a středních odborných škol (např. z Prahy, Mostu, Hradce Králové, Pelhřimova, Březnice apod.). Výzkumný vzorek zahrnoval 482 respondentů ve věku 18 až 19 let. a) Zjišťování znalostí adolescentů Testování znalostí adolescentů přineslo vcelku uspokojivé výsledky. Lze konstatovat, že dotazovaní byli dostatečně vybaveni informacemi o svém těle, o rizicích poškození reprodukčního zdraví (zejména v souvislosti s předčasným zahájením pohlavního života), o antikoncepci, o ochraně před chorobami přenosnými pohlavním stykem apod. Otázka, kterou antikoncepcí se lze chránit před pohlavně přenosnými chorobami, vyžadovala volnou odpověď. Správně odpovědělo 93,5 % dotázaných (kromě 104

105 kondomu se vyskytly i odpovědi sexuální abstinence ). Chybné odpovědi adolescentů (například hormonální antikoncepce ), i když se nevyskytovaly často, jsou určitě výzvou zkvalitnění školního vzdělávání v oblasti sexuální výchovy. Zjišťován byl také přístup dospívajících k používání antikoncepce, tj. kdo z partnerů by dle jejich názorů měl antikoncepci používat. Záměrně i zde bylo vyžadováno volné vyjádření respondentů. O tom, že antikoncepci má používat výhradně žena je přesvědčeno 38 % dotázaných, volbu muž uvedlo pouze 9,5 % respondentů. Odpověď každý z partnerů zvolilo 43,5 % dotázaných. K zamyšlení vede zjištění, že pouze 9 % dospívajících uvažovalo o vzájemné dohodě obou partnerů. Nejčastější odpověď (43,5 % dotázaných) byla totiž muž i žena, tj. že každý z partnerů by měl spoléhat na sebe a používat antikoncepci. Dále byly zjišťovány znalosti o HIV/AIDS. I když cesty přenosu a možnost ochrany před nákazou virem HIV adolescenti dobře znají, správně vysvětlit pojem HIV dokázalo jen 67 % respondentů, pojem AIDS správně objasnilo 71 % respondentů. I zde by tedy mohl být prostor pro rozšíření informovanosti o daném problému prostřednictvím školní sexuální výchovy. Na základě výsledků šetření lze konstatovat, že také zvyšování právního vzdělání žáků v souvislosti se sexualitou, partnerstvím a rodičovstvím má v rámci výuky značně rezervy. Například na otázku týkající se věkové hranice trestní odpovědnosti (formulovanou v souvislosti s možným pohlavním stykem) správně odpovědělo pouze 80 % dotázaných. b) Postoje adolescentů k sexuálnímu životu a partnerství Zde je třeba připomenout, že zachycení postojů adolescentů bylo mnohem náročnější. Poznatky zjištěné dotazováním na postoje a preference hodnot vždy představují pouze určitým způsobem redukovaný model reality. Za relevantní výpověď o hodnotovém systému by bylo možno považovat pouze chování, jednání adolescentů, což ve sledovaných aspektech není reálné. Výsledky výzkumné sondy proto není možné v žádném případě absolutizovat. Získané výsledky zpravidla korespondovaly s výstupy sociologických studií (6). Pro ilustraci je dále uvedeno sumární vyhodnocení odpovědí na některé otázky: Vyjádření k otázce jak dlouhou dobu by se měli partneři znát, než spolu začnou sexuálně žít je uvedeno v tabulce: DOBA 1 rok ½ roku 3 až 4 měsíce 1 až 3 měsíce 1 měsíc krátce 1 den doba je individuální Počet studentů Dospívající se nejčastěji domnívají, že tato doba je zcela individuální a záleží na každém páru, kdy spolu začnou partneři sexuálně žít. Z tabulky je patrné, že za nejvhodnější dobu uplynulou od seznámení po první pohlavní styk, považují dospívající kolem 3 měsíců známosti. Některým bohužel stačí jedno setkání. Rozsáhlejší diskusi o tom, do jaké míry se informovanost promítá v sexuálním chování, vyžadují výsledky získané komparací dat, neboť právě tito respondenti prokázali ve znalostním testu uspokojivé výsledky. 105

106 K bližší charakteristice sledované skupiny přispěla otázka týkající se sexuálního života respondentů. Jejich výpovědi jsou shrnuty v následujícím grafu. Věk prvního pohlavního styku nezodpovězeno 13 dosud ne 111 před 19. rokem 8 před 18. rokem 56 před 17. rokem 130 před 16. rokem Výsledky výzkumného šetření přibližně korespondují s celostátními průzkumy sexuologů z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Současní mladí lidé častěji užívají spolehlivou antikoncepci a nemají potřebu střídat partnery tak často, jak tomu bylo u jejich rodičů a jejich přístup k sexualitě je zodpovědnější. c) Představy adolescentů o budoucím životě Zajímavé jsou také výsledky sledování představ 482 adolescentů o jejich budoucím partnerském a rodinném životě. Jak budou přibližně za 10 let, tj. ve svých cca třiceti letech, žít? Představa o partnerském a rodinném životě ve 30 letech: v manželství s dětmi (267 respondentů); v manželství bez dětí (19 respondentů); volné soužití s partnerem (157 respondentů); žít sám/sama (26 respondentů); nezodpovězeno (13 respondentů). Nejpočetnější skupinou jsou sice ti, kteří si představují svůj partnerský život ve 30 letech v manželství s dětmi, ale zvyšuje se však počet adolescentů, kteří zatím o založení rodiny ve spojení s uzavřením manželství neuvažují. U dospívajících převažuje představa o dvou dětech. Tuto možnost zvolilo 68 % jedinců z celkového počtu dotázaných. 29 respondentů o dětech zatím nepřemýšlí. Shrnutí úvah o počtu dětí znázorňuje následující graf. 106

107 Plán počtu dětí nevím 6 4 děti 5 3 děti 46 2 děti dítě Závěrem Společnost, ve které stanou současní žáci základních škol na práh dospělosti, bude od každého mladého člověka vyžadovat velkou schopnost řešit nové situace, zvládat případná rizika a problémy. Jestliže má škola dobře připravit děti skutečně pro život, to znamená vybavit je potřebnými kompetencemi, které se projeví odpovědným chováním v situacích ohrožení zdraví a bezpečí, nemůže se rozhodně vyhýbat systémově koncipované sexuální výchově. Dosavadní zkušenosti z realizace rodinné a sexuální výchovy na školách ukazují, že (vedle získávání přiměřených informací) pro žáky má stěžejní význam osvojování sociálních dovedností a bezpečných způsobů chování, které by se měly stát samozřejmou součástí jejich života. Při tvorbě školních programů je proto třeba respektovat etický přistup k sexuální výchově a vytvářet dostatečný prostor, aby ve spolupráci s rodinou měli žáci možnost rozvíjet kompetence důležité pro svou budoucí partnerskou a rodičovskou roli. Působení školy by tedy mělo být systematické, citlivé, s využitím vhodných aktivizujících forem a metod výuky. Tato nová dimenze výchovně vzdělávací práce však znamená i zásadní posun v nárocích na osobnost učitele a jeho profesní přípravu. Literatura 1. Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách. MŠMT, čj / , Praha MARÁDOVÁ, E. Educational Programs as a Challenge for new Conception of Education towards Health in Czech Schools and Trachet Training. In School and Health 21, (ed. E. Řehulka). Brno: Paido, MU, MARÁDOVÁ, E. Proměna primární školy v oblasti zaměřené na rodinnou a sexuální výchovu. In Sborník referátů z 13. celostátního kongresu k sexuální výchově v ČR. Pardubice: SPRSV, 2005, s MARÁDOVÁ, E. Na cestě od rodinné výchovy k výchově ke zdraví. In Studia Paedagogica 26, Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2005, s

108 5. Standard základního vzdělávání. MŠMT, Praha: Fortuna, Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: MŠMT, MARÁDOVÁ, E. Postoje středoškolské mládeže k otázkám partnerství, manželství a rodičovství jako východisko pro koncepci sexuální výchovy. In. Sborník referátů z 12. celostátního kongresu k sexuální výchově v ČR. Pardubice: SPRSV, 2004, s MARÁDOVÁ, E. K pojetí rodinné a sexuální výchovy v programech pro základní vzdělávání. In Sborník 11. celostátního kongresu k sexuální výchově v ČR. Pardubice: SPRSV, 2003, s MARÁDOVÁ, E. K aktuálním otázkám rodinné a sexuální výchovy v transformované škole. In Sborník referátů z 14. celostátního kongresu k sexuální výchově v ČR.. Pardubice: SPRSV, MARÁDOVÁ, E. Výchova ke zdraví. Školní vzdělávací program. Praha: Fortuna, s. 11. MARÁDOVÁ, E. Jsou učitelé dostatečně připraveni chránit děti před komerčním sexuálním zneužíváním? In Sborník referátů z 15. celostátního kongresu k sexuální výchově v ČR. Pardubice: SPRSV,

109 Postoje študentov a študentiek sociálnej práce k sexuálnej výchove1 PhDr. Dagmar Marková, PhD., Mgr. Zuzana Ďurčeková, doc. PaedDr. Roman Králik, ThD. Úvod Potreba analýzy postojových mikrodiskurzov o sexualite u budúcich sociálnych pracovníkov a pracovníčok je náležitou, nakoľko práve ich možné budúce pôsobenie môže prispievať buď k bohatšiemu a autonómnejšiemu zaobchádzaniu klientov a klientok so sexualitou alebo naopak, môžu podporovať a upevňovať mnoho predsudkov a stereotypov v tejto oblasti. Nakoľko sociálni/e pracovníci a pracovníčky, ako aj študenti a študentky tohto odboru operujú s odlišnými postojmi v oblasti sexuality a taktiež si odlišne konštruujú význam, obsah a cieľ sexuálnej výchovy, tak sme v uskutočnili výskum, ktorý bol zameraný na špecifikáciu niektorých konštrukcií a postojov k sexuálnej výchove u budúcich sociálnych pracovníkov a pracovníčok. Vzhľadom k tomu, že výskumom získané a spracované dáta sú obšírne, sme nútení/é sa zamerať len na niektoré z nich. Konkrétne sa zameriavame na prezentáciu tých vybraných výsledkov výskumu, ktoré sa týkali niektorých postojov k sexuálnej výchove u budúcich/e sociálnych/e pracovníkov a pracovníčok. Výskum sme realizovali prostredníctvom nami zostrojeného dotazníka, ktorý bol rozdelený na 3 časti a bol zameraný na identifikáciu vybraných postojov a poznatkov z oblasti sexuality, resp. sexuálnej výchovy v rámci vzdelávania v sociálnej práci. Dotazník bol administrovaný spolu 384 študentom a študentkám denného a externého štúdia odboru Sociálna práca na UKF v Nitre. Niektoré výsledky výskumu Súčasťou tretej časti dotazníka boli výroky, ktoré sa týkali sexuálnej výchovy a ku ktorým mali účastníci a účastníčky výskumu vyjadriť svoj postoj na päťstupňovej škále, pričom: 1 = úplne súhlasím, 2 = súhlasím, 3 = niečo medzi, 4 = nesúhlasím, 5 = úplne nesúhlasím. Z priestorových dôvodov uvádzame výsledky získané prostredníctvom Kruskalovho-Wallisovho testu ako aj χ 2 testu zhrňujúco len v závere, pričom sme sa zamerali na zisťovanie štatistiky signifikantných diferencií v sledovaných položkách z hľadiska: - absolvovania sexuálnej výchovy 2, - pohlavia, 1 Príspevok vznikol na základe podpory grantu VEGA 1/0516/08: Sexuálne životné štýly mladých ľudí a ich socio-kultúrne kontexty. 2 Tento predmet absolvovali niektorí/é študenti a študentky aj pod názvom Intímne vzťahy, manželstvo a rodičovstvo. 109

110 - veku, - deklarovania viery. Vzhľadom k položke Sexuálna výchova 3 patrí do rodiny, nie do škôl možno z tabuľky č. 1.A vidieť, že najčastejšou odpoveďou bola odpoveď súhlasím, ktorú uviedlo 36% (t.j. 140) opýtaných. Diferencie v odpovediach na túto položku sú pomocou percent zobrazené v grafe č. 1. Celkovo možno usudzovať, že stále u niektorých respondentov/tiek pretrváva konštrukcia sexuality, resp. sexuálnej výchovy, ktorá ju odsúva do súkromnej sféry. Tab. 1.A Štatistické ukazovatele vzhľadom k položke Sexuálna výchova patrí do rodiny, nie do škôl Priemer Modus Početnosť modusu Smerodajná odchýlka 2, ,3 Graf 1 Analýza položky Sexuálna výchova patrí do rodiny, nie do škôl % Početnosť % 14% 20% 15% Legenda: 1 úplne súhlasím; 2 súhlasím; 3 niečo medzi; 4 nesúhlasím; 5 úplne nesúhlasím. Čo sa týka položky Sexualita má zostať intímnou vecou človeka, o ktorej sa nehovorí najčastejšie s ňou participanti/tky výskumu úplne nesúhlasili 34% (129 z nich). Avšak v zastúpených odpovediach sa nachádzali aj odpovede úplne súhlasím v 9% a súhlasím v 15%. V prepojení na predchádzajúcu otázku možno usudzovať, že pre viacerých opýtaných/é študentov a študentky sociálnej práce je sexualita konštruovaná stále ako patriaca do intímnej oblasti, o ktorej sa verejne nemá hovoriť, čo je dôležité vzhľadom k tomu, že pri výkone svojho povolania sa nevyhnutne stretnú u klientov a klientok aj s touto problematikou a môžu tak prispievať skôr k tabuizácii sexuality, ako byť nápomocní/é v hľadaní pozitívneho prístupu k sexualitám u možných budúcich klientov a klientok. 3 Opýtaní/é účastníci a účastníčky výskumu boli inštruovaní/é, aby posudzovali pri všetkých položkách sexuálnu výchovu v rámci vzdelávania v sociálnej práci. 110

111 Tab. 2.A Štatistické ukazovatele vzhľadom k položke Sexualita má zostať intímnou vecou človeka, o ktorej sa nehovorí Priemer Modus Početnosť modusu Smerodajná odchýlka 3, ,3 Graf 2 Analýza položky Sexualita má zostať intímnou vecou človeka, o ktorej sa nehovorí % % 100 Početnosť % 15% 40 9% Legenda: 1 úplne súhlasím; 2 súhlasím; 3 niečo medzi; 4 nesúhlasím; 5 úplne nesúhlasím. S kresťanskými princípmi v sexuálnej výchove sa úplne stotožňujú opýtaní/é budúci/e sociálni/e pracovníci a pracovníčky najčastejšie 29%. Dokladá tak analýza odpovedí na položku Sexuálna výchova má byť postavená na kresťanských princípoch zobrazená v grafe č.3. Tieto zistenia sú v súlade s tradičným kresťanským diskurzom o sexualite, čo môže však byť problematické aj v prepojení na ostatné odpovede vzhľadom k tomu, že opýtaní/é môžu byť budúcimi odborníkmi a odborníčkami a sprostredkovať tak pomoc aj ľuďom, ktorí/é si konštruujú svoje sexuality inak ako tradičnými diskurzívnymi zdrojmi. Na základe výsledkov χ 2 testu možno však zhrnúť, že tí/tie, ktorí/é sexuálnu výchovu absolvovali častejšie kresťanské princípy v nej odmietajú v porovnaní s tými, ktorí/é ju neabsolvovali. Štatisticky významné rozdiely v odpovediach na túto položku boli zistené aj pomocou Kruskalovho-Wallisovho testu z hľadiska viery na hladine významnosti α = 0,01. Tab. 3.A Štatistické ukazovatele vzhľadom k položke Sexuálna výchova má byť postavená na kresťanských princípoch Priemer Modus Početnosť modusu Smerodajná odchýlka 2, ,5 111

112 Graf 3 Analýza položky Sexuálna výchova má byť postavená na kresťanských princípoch % 28% 100 Početnosť % 17% 40 9% Legenda: 1 úplne súhlasím; 2 súhlasím; 3 niečo medzi; 4 nesúhlasím; 5 úplne nesúhlasím. Kým kresťanské princípy sú respondentmi a respondentkami schvaľované, v prípade feministických prístupov je to naopak. S položkou Sexuálna výchova má zohľadňovať feministické prístupy najčastejšie opýtaní/é muži a ženy úplne nesúhlasili 47% z nich. Celkovo priemer 3,9 naznačuje nesúhlas s touto položkou (tabuľka č. 4.A). Tieto zistenia sú v súlade s našimi očakávaniami kým feminizmus je v našom kultúrnom okruhu konotovaný prevažne negatívne, tak pri kresťanských hodnotách muži a ženy nespochybňujú ich dôležitosť aj v rámci sexuálnej výchovy naznačujú tak aj odpovede opýtaných mužov a žien na otvorené otázky. Tiež tu nepublikované výsledky poukazujú na to, že kým kresťanský prístup k sexuálnej výchove je nazeraný ako objektívny, feministický naopak. V tejto súvislosti sa vynára potreba vytvárania väčšieho priestoru pre rozvoj kritického myslenia u študentov a študentiek sociálnej práce spolu s požiadavkou rodovo citlivého pôsobenia a aj vzdelávania aj v oblasti feministickej sociálnej práce ako jedného z možných prístupov v sociálnej práci. Náležité je posilnenie sebareflexie budúcich sociálnych pracovníkov a pracovníčok v tejto oblasti v rámci vlastných východiskových prístupov, aby neboli prenášané na klientov a klientky a ich budúca sociálna práca vytvárala otvorený nepredpojatý priestor pre klientov a klientky. Tab. 4.A Štatistické ukazovatele vzhľadom k položke Sexuálna výchova má zohľadňovať feministické prístupy Priemer Modus Početnosť modusu Smerodajná odchýlka 3, ,3 112

113 Graf 4 Analýza položky Sexuálna výchova má zohľadňovať feministické prístupy % Početnosť % 25% % 5% Legenda: 1 úplne súhlasím; 2 súhlasím; 3 niečo medzi; 4 nesúhlasím; 5 úplne nesúhlasím. Odpovede na v poradí ďalšiu položku Morálka je v sexuálnej výchove veľmi dôležitá sú pomerne rozptýlené. Najčastejšou je súhlasím uviedlo ju 109 z opýtaných osôb (28%). Tieto odpovede sú v súlade s prijímanými tradičnými hodnotami v sexuálnej výchove. Tab. 5.A Štatistické ukazovatele vzhľadom k položke Morálka je v sexuálnej výchove veľmi dôležitá Priemer Modus Početnosť modusu Smerodajná odchýlka 3, ,4 Graf 5 Analýza položky Morálka je v sexuálnej výchove veľmi dôležitá % % 24% Početnosť % 40 9% Legenda: 1 úplne súhlasím; 2 súhlasím; 3 niečo medzi; 4 nesúhlasím; 5 úplne nesúhlasím. S položkou Sexuálna výchova má poskytovať otvorené informácie bez ohľadu na hodnoty študentov/tiek najčastejšie opýtané osoby súhlasili 48% (t.j. 183 z nich). Ak však komparujeme tieto odpovede s tými, ktoré skôr prijímali morálne a kresťanské hodnoty v sexuálnej výchove, tak sa môžeme domnievať, že otvorené infor- 113

114 mácie sú pre viacerých opýtaných/é síce žiadané, ale zrejme v súlade s ich morálkou t.j. otvorenosť v sexuálnej výchove je zrejme len deklarovaná, ako naozaj žiadaná. Tab. 6.A Štatistické ukazovatele vzhľadom na položku Sexuálna výchova má poskytovať otvorené informácie bez ohľadu na hodnoty študentov/tiek Priemer Modus Početnosť modusu Smerodajná odchýlka 2, ,3 Graf 6 Analýza položky Sexuálna výchova má poskytovať otvorené informácie bez ohľadu na hodnoty študentov/tiek % Početnosť % % 11% 12% Legenda: 1 úplne súhlasím; 2 súhlasím; 3 niečo medzi; 4 nesúhlasím; 5 úplne nesúhlasím. Má byť sexuálna výchova prednostne zameraná na heterosexuálne orientovaných ľudí? Aj na to sme sa zamerali v dotazníku, pričom odpovede sú graficky zobrazené pomocou percentuálneho vyjadrenia v grafe č. 7. Najčastejšie s touto položkou opýtané osoby súhlasili 45% z nich (celkom 173 účastníkov/čok výskumu). Odpoveď úplne súhlasím uviedlo 36% participantov/tiek výskumu. Ostatné možné odpovede sú zastúpené zriedkavejšie. Tab. 7.A Štatistické ukazovatele vzhľadom na položku Sexuálna výchova má byť prednostne zameraná na heterosexuálne orientovaných ľudí Priemer Modus Početnosť modusu Smerodajná odchýlka 2, ,1 114

115 Graf 7 Analýza položky Sexuálna výchova má byť prednostne zameraná na heterosexuálne orientovaných ľudí % % 120 Početnosť % 7% 6% Legenda: 1 úplne súhlasím; 2 súhlasím; 3 niečo medzi; 4 nesúhlasím; 5 úplne nesúhlasím. Poslednou tu analyzovanou položkou je Sexuálna výchova má byť postavená na hodnotách, ktoré vyhovujú homosexuálom a lesbám. V súlade s odpoveďami na predchádzajúcu položku respondenti/ky najčastejšie túto položku odmietajú 37% vyznačilo odpoveď úplne nesúhlasím (t.j. 142 z nich) a 32% s výrokom nesúhlasilo. Odpovede na posledné dve otázky môžu naznačovať, že opýtaní/é študenti a študentky sociálnej práce majú predsudky v oblasti sexuality a na základe analýz na otvorené otázky, týkajúce sa postojov ku gejom a lesbám sme zistili mnoho heterosexistických a homofóbnych vyjadrení, čo je podstatné zistenie vzhľadom k tomu, že heterosexistické a homofóbne presvedčenia vedú k homofóbnym prejavom, k netolerancii a necitlivosti aj u odborníkov a odborníčok pôsobiacich v pomáhajúcich profesiách. Preto zdôrazňujeme, že je žiaduce tematizovať rozmanitosť ľudských sexualít, pričom rôznorodosť sexualít má byť akceptovaná ako spoločenská realita a nazeraná rovnocenne. Tab. 8.A Štatistické ukazovatele vzhľadom na položku Sexuálna výchova má byť postavená na hodnotách, ktoré vyhovujú homosexuálom a lesbám Priemer Modus Početnosť modusu Smerodajná odchýlka 3, ,3 115

116 Graf 8 Analýza položky Sexuálna výchova má byť postavená na hodnotách, ktoré vyhovujú homosexuálom a lesbám % 32% 100 Početnosť % % 7% Legenda: 1 úplne súhlasím; 2 súhlasím; 3 niečo medzi; 4 nesúhlasím; 5 úplne nesúhlasím. Výsledky χ 2 a Kruskalovho-Wallisovho testu Vzhľadom k získaným výsledkom, ktoré sa týkajú postojov k sexuálnej výchove, možno diferencie v postojoch, týkajúcich sa sexuálnej výchovy a testované prostredníctvom Kruskalovho-Wallisovho testu ako aj χ 2 testu sumarizovať: Štatisticky významné rozdiely v postojoch k sexuálnej výchove z hľadiska absolvovania, resp. neabsolvovania predmetu sexuálna výchova testované prostredníctvom χ 2 testu boli zistené v položkách: - Sexuálna výchova patrí do rodiny, nie do škôl. - Sexualita má zostať intímnou vecou človeka, o ktorej sa nehovorí. - Sexuálna výchova má byť postavená na kresťanských princípoch. - Sexuálna výchova má zohľadňovať feministické prístupy. - Morálka je v sexuálnej výchove veľmi dôležitá. - Každý/á právo dostať všetky informácie o sexualite, ktoré sú dostupné. - Sexuálna výchova prednostne zameraná na heterosexuálne orientovaných ľudí. - Sexuálna výchova má byť postavená na hodnotách, ktoré vyhovujú homosexuálom a lesbám. Štatisticky významné diferencie v postojoch k sexuálnej výchove z hľadiska pohlavia testované prostredníctvom χ 2 testu boli zaznamenané v položkách: - Sexuálna výchova má zohľadňovať feministické prístupy. - Morálka je v sexuálnej výchove veľmi dôležitá. - Sexuálna výchova má byť postavená na hodnotách, ktoré vyhovujú homosexuálom a lesbám. Štatisticky významné diferencie v postojoch k sexuálnej výchove z hľadiska veku testované prostredníctvom Kruskalovho-Wallisovho testu boli zistené v položkách: - Sexuálna výchova patrí do rodiny, nie do škôl. - Sexualita má zostať intímnou vecou človeka, o ktorej sa nehovorí. - Morálka je v sexuálnej výchove veľmi dôležitá. - Sexuálna výchova má poskytovať otvorené informácie bez ohľadu na hodnoty študentov/tiek. 116

117 - Každý/á právo dostať všetky informácie o sexualite, ktoré sú dostupné. - Sexuálna výchova prednostne zameraná na heterosexuálne orientovaných ľudí. Štatisticky významné rozdiely v postojoch k sexuálnej výchove z hľadiska deklarovanej viery testované prostredníctvom Kruskalovho-Wallisovho testu boli zistené v položke: - Sexuálna výchova má byť postavená na kresťanských princípoch. Záver Sme si vedomí/é toho, že nami koncipovaný výskum bol len orientačný a výsledky nemožno zovšeobecňovať a mohol by slúžiť ako podklad pre širšie a komplexnejšie koncipovaný výskum. Avšak získané výsledky naznačujú, že študenti/tky sociálnej práce podporujú niektoré predsudky a stereotypy v oblasti sexuality, čo môže mať negatívne dôsledky vzhľadom na ich budúcu prax. K vzdelanostnej výbave sociálneho pracovníka a pracovníčky musí patriť aj oblasť rodovej a sexuálnej antidiskriminačnej výchovy, pretože predsudky odborníkov a odborníčok na poli pomáhajúcich profesií majú závažné dôsledky. To podporujú aj zistenia Markovej (2007, s ), ktoré poukazujú na to, že u budúcich sociálnych pracovníkov a pracovníčok je potrebné zvyšovať nielen senzitivitu k relevantným témam v oblasti sexuality, ale je potrebné vypracovávať aj postupy na modifikáciu diskriminujúcich postojov a na nepredpojatú prácu s členmi a členkami sexuálnych minorít. Zoznam bibliografických odkazov JANIŠ, K Typologie partnerského soužití v předmetu rodinná výchova. In: WIEGEROVÁ, A. Cesty demokracie vo výchove a vzdelávaní VIII: Kvalita života ako mulitdisciplinárny problém, jej odraz v projektovaní obsahu výchovy a vzdelávania v materských a základných školách. Zborník referátov. Bratislava: Univerzita Komenského PF, Občianske združenie V4 pri PdF UK, 2004, p ISBN X. KOTRUSOVÁ, J Človek a okamih. In: Osamelý havran. Zborník z vedeckej konferencie konanej Nitra: UKF, ISBN MARKOVÁ, D Heterosexizmus a rodina. In: VAŠŤATKOVÁ, J. LOUKOTOVÁ, V. (Ed.). Akční pole sociální práce aneb sociálněpedagogické otázky současnosti: Sborník příspevků z I. ročníku konference konané dne 2. dubna 2007 v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, p (CD-ROM). ISBN MATEJOVIČOVÁ, B Somatické a psychosexuálne dospievanie dievčat. In: Česká antropologie, 52, Olomouc, p ISSN

118 Kontakt na autorky a autora PhDr. Dagmar Marková, PhD. Katedra všeobecnej a aplikovanej etiky FILOZOFICKÁ FAKULTA Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre Hodžova 1, , Nitra dmarkova@ukf.sk Mgr. Zuzana Ďurčeková Katedra sociálnej práce a sociálnych vied FAKULTA SOCIÁLNYCH VIED A ZDRAVOTNÍCTVA Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre Kraskova 1, , Nitra zuzana.durcekova@ukf.sk doc. PaedDr. Roman Králik, ThD. Katedra všeobecnej a aplikovanej etiky FILOZOFICKÁ FAKULTA Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre Hodžova 1, , Nitra rkralik@ukf.sk 118

119 Problematika nepřekažení a neoznámení trestného činu v praxi zdravotnického pracovníka JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. Ve svém sdělení se chci zabývat problematikou, která se v právnické veřejnosti chápe zcela jednoznačně, zatímco jinde a v jiných souvislostech může budit určité pochybnosti a nebo dokonce dilemata. V kontaktu s pacientem, se může zdravotnický pracovník dostat do situace, kdy se od něho, případně z jiných zdrojů dozví o připravované, páchané nebo již spáchané trestné činnosti. Dostává se tak z jeho hlediska do složité situace, jak dále postupovat. U vybraných trestných činů navíc existuje pro zdravotnického pracovníka reálné nebezpečí trestního postihu, pokud nebude postupovat takovým způsobem, který zcela nekompromisně a pregnantně stanoví trestní zákon. Jen opravdu zcela zdánlivě se může zdravotnický pracovník, ale nejen ten, nýbrž i každý občan či obyvatel České republiky dostat do jakéhosi dilematu, zda v této situaci konat a nebo učinit příslušné oznámení a nebo nekonat či zvolit mlčení o získaném poznatku. Rozhodne-li se nekonat a nebo zvolí-li mlčení je zcela lhostejno jakými úvahami si sám před sebou svůj postup zdůvodní. Rozhodující je fakt, že nekonal ač konat měl, že mlčel, ač mlčet neměl, protože mu zákon nekonat nebo mlčet nedovoluje. Ba dokonce mu ukládá nemlčet, ale konat způsobem zcela jednoznačně stanoveným v zákoně. V tomto případě především v trestním zákoně. Tak tedy zní právo. Nicméně může vzniknout otázka, co to je právo. Existuje celá řada jeho definicí a snad pro toto sdělení postačí ta, která charakterizuje právo jako soubor pravidel chování, kterými se organizuje a řídí lidská společnost. Právo je pojem o více významech a rozlišuje se především právo objektivní a právo subjektivní, přičemž se objektivním právem rozumí právo v normativním smyslu tj. souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených či uznaných státem. Právní normy se vyznačují formální účinnosti a jsou obsaženy v oficiálních, státem uznaných pramenech práva. V kontinentálním typu právní kultury kam náleží rovněž i Česká republika jsou rozhodujícím pramenem práva zákony a jiné právní předpisy. Právní normy mají preskriptivní charakter, čili stanoví pomocí příkazů, zákazů a dovolení, jaké chování se považuje za žádoucí a jaké za nežádoucí. V zájmu objektivity nutno dodat, že tento charakter mohou mít i jiná pravidla chování jako kupříkladu pravidla náboženská, etická, společenská., avšak s tím zásadním rozdílem, že právní norma má všeobecnou platnost, její dodržování je 119 I. II.

120 vynutitelné a za porušení práva či v případě chování z hlediska právních norem nežádoucího hrozí subjektu práva sankce. Ta je pochopitelně vynutitelná institucemi veřejné moci. Abych byl konkrétní tedy v krajním případě orgány činnými v trestními řízení. Nicméně tyto mimoprávní systémy mají vliv na motivaci sociálního chování a dost často bývá regulace určitého společenského vztahu právní normou a mimoprávní normou rozdílná. Tak kupříkladu umělé přerušení těhotenství právní norma připouští a celkem pregnantně jeho realizaci upravuje, morální norma někdy odsuzuje a náboženská norma vždy zakazuje. Subjektivní právo představuje možnost chování zaručenou objektivním právem čili právními normami. Struktura subjektivního práva zahrnuje mimo jiného možnost chovat se způsobem, který je vymezený právní normou. Samozřejmě že tato struktura zahrnuje i možnost opačnou tj. nechovat se způsobem, který je vymezený právní normou. Pak ovšem jde o jednání protiprávní, v souvislosti s protiprávním jednáním vzniká subjektu právní odpovědnost a nutným důsledkem této právní odpovědnost je sankce a povinnost tuto sankci strpět. Právo jako spravedlnost pojímá přirozenoprávní přístup, právo jako soubor právních norem pojímá pozitivistický přístup. Pramenem přirozeného práva je střídavě Bůh, lidský rozum nebo lidská přirozenost. Tato škola nalezla své uplatnění v institutech základních lidských práv a svobod. Naproti tomu kritikové přirozeněprávního přístupu odmítají existenci všeobecně závazných ideálů, které se nemění. Podle nich takové východisko činí právo nepružné, neschopné přizpůsobení měnící se společnosti. Podle pozitivistického přístupu k právu je právo souhrn pravidel stanovených politickým suverénem. Jde tedy obrazně řečeno o právo lidí pro lidi, nikoliv Boha pro lidi. Pozitivní právo se týká práva takového, jaké je, nikoliv, jaké by mělo být. Pozitivní právo je obsaženo v platné a účinné právní normě a je tím právem, které je závazné a vykonatelné. Právní norma je nehmotný produkt lidského myšlení a jako takový je součástí společenského vědomí. Z charakteru právní normy vyplývá, že musí být sdělná, že musí být někomu adresována a musí být svému adresátovi seznatelná. Jejím vnějším výrazem a zároveň hmotným nositelem, který ji činí sdělnou, je u nás právní předpis. 1 Právní norma je definována formálními a materiálními znaky, přičemž z jejich materiálních definičních znaků je nejdůležitější její obecnost a její vynutitelnost státní mocí. Podle Radbrucha právník od té doby, co asi před sto lety mezi juristy vymřeli zastánci přirozeného práva, žádné výjimky z platnosti zákona a z poslušnosti těch, kdo jsou podřízeni zákonu, nezná. Zákon platí, poněvadž je zákon, a je zákonem, pokud v obvyklých případech disponuje mocí se prosadit. 2 Po tomto, možná poněkud rozsáhlejšímu antré mi dovolte, abych přešel k výkladu skutkových podstat dvou trestných činů, které jsou uvedeny v názvu přednášky. Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin 1 KNAPP, V. Vědecká propedeutika pro právníky. Praha: 2003 Eurolex Bohemia s. 47 ISBN HANUŠ, L. Spravedlnost a právní jistota. Právní rozhledy č. 16, roč. 2009, s. 582 ISSN 120

121 je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti, 3 U nepřekažení trestného činu podle 367 tr. zákoníku objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel, který se hodnověrně dozvěděl o přípravě nebo páchání některého ze zde taxativně vypočtených trestných činů, tuto činnost nepřekazí. Překazit spáchání trestného činu lze do okamžiku jeho dokonání. Zákoník nevymezuje způsob, jakým má k překažení dojít. Z logiky věci vyplývá, že se tak musí stát efektivně tj. tak, aby k dokonání trestného činu nedošlo. Pouze stanoví, že překazit trestný čin lze i jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a voják tak může místo toho učinit oznámení nadřízenému. Bude tedy především záležet na okolnostech, které přípravu nebo páchání trestného činu provázejí, na osobě pachatele a jeho pohnutce či motivu, sociálním prostředí, způsobu uvažovaného spáchání trestného činu a na celé řadě dalších podmínek a hledisek, jaký bude ten správný a efektivní způsob a ten zvolit. Povinnost překazit trestný čin nezná žádnou výjimku na rozdíl od neoznámení již spáchaného trestného činu. Tuto povinnost má tedy každý, i kupříkladu duchovní, dozví-li se o připravovaném či páchaném trestném činu v souvislosti se zpovědním tajemstvím. Vezme-li se v úvahu ustanovení církevního (katolického) práva v Kán podle kterého zpovědník, který přímo porušil svátostné tajemství, upadá do exkomunikace, nastupující bez rozhodnutí představeného, vyhrazené Apoštolskému stolci; kdo pouze nepřímo, bude potrestán podle závažnosti zločinu, pak tzv. dilema sociálního pracovníka či kohokoliv jiného působí spíše úsměvně než-li jakkoliv jinak. 4 Absolutní a bezvýjimečná povinnost překazit připravovaný nebo páchaný trestný čin je dána skutečností, že jde o takové stadium skutku pachatele, ve kterém lze ještě škodlivý následek trestného činu odvrátit nebo ho alespoň zmírnit. Výrazně odlišná je právní situace u neoznámení trestného činu podle 368 tr. zákoníku, kdy je postihováno jednání toho, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal některý ze zde taxativně vypočtených trestných činů. Oznámení je třeba učinit bez prodlení. Povinnost oznámit (již spáchaný) trestný čin nezávisí na tom, zda ten, kdo se o jeho spáchání hodnověrným způsobem dozvěděl, zná či nezná jeho pachatele. V tomto případě však oznamovací povinnost nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. Tedy nikdo jiný z titulu své činnosti, povolání, zaměstnání nebo funkce není oznamovací povinnosti zbaven. To platí i v případech, kdy se jinak uplatňuje státem uznaná povinnost mlčenlivosti tr. zákoníku 4 Codex Iuris Canonici, Praha: 1994, Zvon s. 609 ISBN

122 Překazit nebo oznámit trestné činy uvedené v 367, 368 tr. zákoníku nemusí ten, kdo by tím způsobil sobě nebo osobám blízkým nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jinou závažnou újmu nebo trestní stihání. Nicméně uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stihání nezbavuje pachatele nepřekažení trestného činu povinnosti oznámit zvláště závažné trestné činy taxativně vypočtené v 367 odst. 2 tr. zákoníku. Z hlediska objektivní stránky se předpokládá neoznámení trestného činu o němž se pachatel dozví po jeho spáchání. Jestliže by šlo o trestný čin, který nebyl ještě dokončen a nachází se tedy ve stadiu trestné přípravy nebo pokusu, přichází v úvahu kvalifikace jako nepřekažení trestného činu (argumentace páchá ) podle 367 tr. zákoníku. 5 5 MITLÖHNER, M. Právo v pedagogickém prostředí, Hradec Králové: 2008 Gaudeamus s. 15 ISBN

123 Přehled právních nástrojů k prevenci zanedbávání péče o dítě JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc., JUDr. Mgr. Ing. Petr Wisiński Učitelé, vychovatelé, další školští pracovníci ale i pracovníci nejrůznějších institucí a zařízení pro děti a mládež, včetně zařízení pro volnočasové aktivity se mohou setkat a také se reálně setkávají s dětmi, na kterých jsou patrny znaky jejich zanedbávání se strany osob, které jsou naopak povinny péčí o tyto děti. Toto zanedbávání může mít různé formy, být různě intenzivní a dokonce může být někdy i méně zřetelné. Smyslem našeho sdělení je seznámení se základními právními nástroji, jejichž uplatněním lze účinně tomuto nežádoucímu jevu čelit, případně mu zcela zabránit a zanedbávající osoby varovat či případně potrestat. Patří k českému folkloru, že vždy dojde-li k odhalení nějakého závažného případu zanedbávaného dítěte, volat po přijetí účinné a konkrétní právní úpravy, která by zabránila v opakování podobného dalšího případu. Přitom existuje řada adekvátních možností, postupů a metod jak škodlivým následkům zanedbávání péče o dítě předejít, zanedbávání ukončit či dokonce efektivně potrestat. Bohužel jen se o nich často nic neví. Ubližování dítěti je většinou způsobeno mnoha příčinami a mechanismy, často různě zřetězenými a propojenými. Má rozsáhlou symptomatologii, mnoho forem a způsobů. Nejčastěji se odehrává v dysfunkčních a afunkčních rodinách. To jsou také všechno důvody pro to, aby detekce a diagnostika ubližování dítěti a jeho řešení byly uskutečňovány na multidisciplinárních, mezioborových a komplexních přístupech. 1 Zanedbávání péče o dítě přináší celou řadu negativních dopadů na jeho psychický a somatický vývoj. V této souvislosti uvádí Pemová, že dochází-li v útlém dětství k hrubému zanedbávání především rozvoje verbálních dovedností jen velice těžko se tento deficit v pozdějších letech vyrovnává. Zanedbávané děti mívají problémy se svým verbálním projevem, což komplikuje nejen jejich výsledky ve škole, ale významně ovlivňuje i jejich schopnost navazovat a udržovat sociální kontakty. 2 Problematika zanedbávání péče o dítě je velmi rozsáhlá a projevuje se v nejrůznějších formách. Proto je v zorném poli státu a jeho orgánů takže je jeho řešení a prevence upravena v řadě předpisů z různých právních odvětví. Jde zejména o ústavní právo a normy práva občanského, rodinného, sociálního, zdravotnického, školského, správního, přestupkového a jako ultima ratio i trestního. Významnou roli hrají i mezinárodní pakty, smlouvy, konvence a úmluvy. Právní úprava přichází nejen v zákonech, ale i v celé řadě podzákonných norem jako jsou především vyhlášky ministerstev a nařízení vlády. 1 DUNOVSKÝ, Jiří, MITLÖHNER, Miroslav, HEJČ, Karel, HANUŠOVÁ-TLAČILOVÁ, Jaroslava. Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě, Praha: Grada 2005, s.18 ISBN PEMOVÁ, Terezie. Zanedbávání dětí není výjimečné. Děti a my, 32, 2002, č. 3, s

124 Listina základních práv a svobod (zákon čís. 2/1993 Sb.) je součástí ústavního pořádku České republiky. Jejím smyslem a cílem je zajišťovat a chránit základní práva a svobody všem lidem bez jakéhokoliv rozdílu. Ochrana dětí a jejich rodin je obsažena v její čtvrté hlavě mezi hospodářskými, sociálními a kulturními právy a to v článcích 30 až 33, které deklarují povinnost státu pomáhat svým občanům v obtížných sociálních situacích a vytvářet podmínky pro jejich uspokojivé vyřešení. Tvoří východiska pro poskytování sociálních služeb a sociálního zabezpečení a zároveň poukazují na potřebu ochrany děti a rodiny jako základní společenské jednotky. Zároveň jsou rámcem pro prevenci zanedbávání péče o dítě jako sociálně patologického jevu. Úmluva o právech dítěte (sdělení čís. 104/1991 Sb.) Jejím základním smyslem je posílit postavení dítěte ve společnosti a zdůraznit potřebu jeho ochrany a zabezpečení. Proklamuje základní potřeby a občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dítěte a to od základních práv zabezpečujících přežití až po práva vyjadřující možnost dítěte o sobě rozhodovat. Podle Článku 3 je jejím cílem především hájit zájmy dítěte a chránit jeho blaho. Ve vztahu k prevenci a postihu zanedbávání dítěte Úmluva formuluje práva, která přímo či nepřímo zajišťují dítěti ochranu před zanedbáváním. Opatření směřující přímo k ochraně dětí před různými formami zanedbávání obsahují články 19, 32 a 36 (ochrana před všemi formami vykořisťování). Nepřímo se zanedbávání také týká ustanovení článku 9 o odloučení dítěte od rodičů, článek 18 o rodičovské zodpovědnosti a článek 27 o právu dítěte na zabezpečení adekvátní životní úrovně. Úmluva věnuje v článku 24 pozornost prevenci zanedbávání a v článku 39 reintegraci dětí, které se již staly obětí zanedbávání. Zákon o rodině (čís. 94/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů) Upravuje především vztahy uvnitř rodiny, přiznává členům rodiny práva a ukládá povinnosti. Vymezuje základní předpoklady, za jakých rodiče či jiní zákonní zástupci dětí mohou tato svá práva a povinnosti vykonávat. Stanoví podmínky ze jakých může stát zasahovat do rodiny a jaká opatření může v zájmu dítěte provést. Zásadou je, že stát rodině, kde není poskytována dětem řádná péče, nejdříve nabídne pomoc pro nápravu a až následně uplatní represivní opatření. Podle 32 náleží rozhodující úloha ve výchově dětí rodičům. Ti také mají být osobním životem a chováním svým dětem příkladem. Vztahy mezi rodiči a dětmi jsou upraveny v 31 jako rodičovská zodpovědnost, kterou tvoří souhrn práv a povinností při a) péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, b) zastupování nezletilého, c) správě jeho jmění. Rodiče jsou povinni aktivně předcházet jeho zanedbávání, chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled. K tomu mohou použít pouze takových výchovných prostředků, kterými nebude dotčena důstojnost dítěte, ohroženo jeho zdraví a všestranný rozvoj. Pokud rodiče z jakýchkoliv důvodů nemohou, nechtějí či nejsou schopni plnit své povinnosti, v důsledku čehož dítě nějakým způsobem zanedbávají, přistupuje 124

125 stát k pozastavení, omezení anebo v případech velmi vážného zanedbávání ke zbavení rodiče jeho rodičovské zodpovědnosti. Podle intenzity zanedbávání a míry ohrožení života a vývoje dítěte se volí vhodná opatření. Při méně závažném zanedbávání, kdy dítě zůstává v rodině, se přistupuje k výchovným opatřením uvedeným v 43 odst. 1, která mají rodinu vést k odstranění nedostatků v péči. Jedná se a) napomenutí nezletilého či osob, jež narušují jeho řádnou výchovu, b) stanovení dohledu nad nezletilým, c) uložení takových omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu. Pouhé uložení výchovného opatření pro zlepšení situace však zpravidla nestačí a proto lze zprostředkovat služby, které budou rodinu podporovat v úsilí o pozitivní změnu. Ve velmi závažných případech zanedbávání, kdy není možné dítě dále nechávat v rodině, se dítě z rodiny odebírá. Dítě může být svěřeno do péče jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte ( 45 odst. 1). Od této situace je třeba odlišit svěření dítěte do pěstounské péče fyzické osobě, nebo pěstounské péče manželů ( 45a odst.1,3), případně svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám, které jsou podle 27a zák. čís. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, zařazeny do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu ( 45a odst 2). Pro tento postup jsou v zákoně explicitně vymezeny důvody, které nelze rozšiřovat. Problematika kvalifikace osob pro řádný výkon pěstounské péče je stále častěji diskutovaným problémem a sílí hlasy po profesionalizaci této činnosti. Podle bývalého ministra práce a sociálních věcí ČR a současného premiéra RNDr. Nečase mají úkol dnešních ústavů v budoucnu převzít profesionální pěstouni. Klíčovou změnou celého stávajícího systému by tedy mělo být rozšíření pěstounské péče, včetně její profesionalizace. V budoucnu má proto být v souladu s touto změnou pěstounská péče chápána jako způsob obživy a ne altruismus a pěstounská rodiny by měla fungovat jako mikrokomunita s důrazem na krátkodobý pobyt dítěte v ní. Znamená to, že citová fixace by neměla být stejná jako v klasické rodině, přičemž prostředí v němž dítě žije by mělo být příjemnější než v ústavu. S plnohodnotnou realizací tohoto požadavku bezprostředně souvisí odborná příprava pěstounů, a to tak, aby byli schopni postarat se i o handicapované děti a to nejenom ze zdravotního hlediska, ale i z jiného etnického prostředí či jinak sociálně znevýhodněného prostředí. 3 Tam, kde se nepodaří nalézt vhodné osoby, které by se o dítě postaraly, výchova dítěte je vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření by nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud podle 46 odst. 1 nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tento postup je možný za situace, kdy se dítě octlo bez jakékoliv péče nebo jsouli jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy anebo octlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané anebo dítě, které se octlo v prostředí nebo situaci,kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. 3 Důvodová zpráva k Rámcovému návrhu na zpracování systému školních aktivit pro členy pěstounských rodin v rámci České republiky, Praha: Hefaistos

126 Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování, v zajištění zdravotní péče zdravotnickým zařízením a v psychologické a jiné obdobné nutné péči. 4 Soud je však před nařízením ústavní výchovy povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péči nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, která má přednost před výchovou ústavní. Soud má ze zákona povinnost nejméně jednou za 6 měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro nařízení tohoto opatření nebo zda není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péči. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí (č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů) Má základní význam pro oblast problematiky zanedbávaného dítěte. Definuje všechny typy sociálně-právní ochrany dětí, upravuje činnosti orgánů sociálně-právní ochrany, jejich vzájemnou součinnost a vymezuje úlohu nestátních subjektů v rámci sociálně-právní ochrany dětí. Sociálně-právní ochrana zahrnuje zejména zajištění práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů dítěte a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Z tohoto vymezení jasně vyplývá ochrana dítěte před zanedbáváním. Zákon v 6 odst. 1 přesně vymezuje skupinu dětí, kterým je poskytována sociálně-právní ochrana. Okruh těchto dětí je velmi rozsáhlý a lze v něm najít všechny situace, které jsou obsaženy v jednotlivých typech zanedbávání. Jedná se kupříkladu o děti, jejichž rodiče neplní povinnosti či nevykonávají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, o děti, které vedou zahálčivý nebo nemravný život, o děti, které jsou opakovaně umisťovány do ústavů, či o děti které jsou ohrožovány násilím mezi vychovateli. Zákon v těchto případech předpokládá, že tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí. Podle 7 odst. 2 je každý oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany dětí na výše uvedené skutečnosti anebo na zjištění, že rodiče zneužívají práva či nemohou plnit povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti. Jinak řečeno, každý je oprávněn ohlašovat případy dětí, u nichž je podezření, že jsou ohroženy zanedbáváním. Stejně tak je každý oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče ( 7 odst.). Upozornění má charakter důvěrnosti a tak ustanovení 57 odst. 1 citovaného zákona ukládá zaměstnancům sociálně-právní ochrany povinnost zachovávat mlčenlivost o osobě, která na skutečnosti nasvědčující negativnímu jednání vůči dětem upozornila. Podle 8 má dítě právo požádat příslušné orgány o pomoc při ochraně svého života, zdraví a dalších svých práv, a to i bez vědomí vychovatelů. To významně přispívá k ochraně dětí, které jsou již schopny vzhledem ke svému věku a rozumové vyspělosti upozornit na nedostatečnou péči v rodině. Podle 9 mají stejné právo na pomoc při výkonu svých práv a povinností vychovatelé dítěte. Podle 10 odst. 1 je obecní úřad povinen vyhledávat z úřední povinnosti děti na které se podle 6 odst. 1 zaměřuje sociálně-právní ochrana, státní orgány. Obdobně 4 42 odst. 1. zák. čís. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí 126

127 pak jsou podle 10 odst. 4 povinny státní orgány, pověřené osoby, školy, školská zařízení a zdravotnická zařízení popřípadě další zařízení učená pro děti oznámit bez zbytečného odkladu obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností dítě uvedené v 6 odst. 1 skutečnosti a to bez zbytečného odkladu poté, co se takovou skutečností dozví. Zvláštní povinnost je uložena v 10 odst. 5, 6 lékařům, kteří mají v případě podezření z týrání dítěte, zneužívání dítěte nebo na zanedbávání péče, povinnost zajistit zaznamenání nálezu a upozornit na to příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Smyslem tohoto ustanovení je přispět ke včasnému podchycení případu zanedbávaného dítěte a záznam se stává podkladem pro sociální šetření případně zahájení trestního stihání. S tímto postupem souvisí ustanovení 53 odst. 1, podle kterého mají státní orgány, zaměstnavatelé a další fyzické či právnické osoby (tzn. školy, školská, zdravotnická a jiná obdobná zařízení či jejich zřizovatelé) povinnost sdělit na výzvu orgánu sociálně-právní ochrany údaje potřebné pro poskytnutí sociálně-právní ochrany. Povinnou mlčenlivost nelze uplatnit v případě podezření z týrání, zneužívání dítěte nebo ze zanedbávání péče o něj. Ustanovení 53a zavazuje výslovně ke spolupráci a rozsáhlým povinnostem na úseku sociálně-právní ochrany Ministerstvo vnitra a Policii České republiky. 5 K základní charakteristice zákona o sociálně právní ochraně dětí patří důsledné oddělení preventivní a poradenské činnosti od intervenčních činností orgánů sociálně právní ochrany, které směřují k zabránění vzniku nežádoucích situaci včasným odstraňováním jejich příčin. Právní ukotvení je obsaženo v 10,11 a spočívá především ve vyhledávání ohrožených dětí, v působení na rodiče a děti, při zprostředkování poradenství, při zjišťování a následném odstraňování příčin vzniku nepříznivých vlivů působících na děti anebo při činnostech sociálních pracovníků pomáhajících rodičům řešit výchovné, sociální a jiné problémy související s péčí o děti a jejich výchovou. Důležitou úlohu v oblasti prevence hrají komise pro sociálně-právní ochranu dětí v obcích s rozšířenou pravomocí. Jejich snahou je zajistit interdisciplinární přístup při řešení případů ohrožených dětí ( 38). Mezi intervenční aktivity patří především rozhodování o výchovných opatřeních a opatřeních na ochranu dětí ( 13,14) jako je pozastavení, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti 6 či nařízení ústavní výchovy, svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo jeho prodloužení či zrušení. Dále sem náleží řešení situaci dítěte, jež se ocitlo bez péče přiměřené jeho věku, kterému je obecní úřad povinen zajistit neodkladnou péči, při níž se dává přednost příbuznému dítěte ( 15,16) a to včetně vymezení podmínek pro vydání předběžné opatření 7 ke kterému by se mělo přistupovat pouze v akutních případech vážného zanedbávání. Využití tohoto institutu je třeba chápat jako krajní řešení nepříznivé situace dítěte, pokud veškeré předchozí snahy o nápravu selhaly. Obecně platí, že má obec v těchto případech nejprve zkoumat možnost svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu ( 27a), využít služeb zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ( 42) a až v poslední řadě by se mělo přikročit k umístění dítěte do ústavní výchovy ( 28). Současně musí orgány sociálně právní ochrany pravidelně spolupracovat s rodiči těchto dětí a poskytovat jim pomoc při řešení 5 S účinností od zák. č. 94/1963 Sb., o rodině, v platném znění 7 76a občanského soudního řádu 127

128 sociální situace rodiny, což by mělo dítěti umožnit relativně rychlý návrat domů ( 12 odst. 2). Protože je zanedbávání dítěte velmi častým důsledkem poruchy ve výchově a špatně chápaného rodičovství, které je nutné usměrnit, měla by všechna tato ustanovení zákona přispět ke včasnému podchycení nežádoucích jevů a k intervenci do rodiny tak, aby dítě mohlo setrvat ve svém rodinném prostředí anebo se do svého prostředí mohlo co nejdříve vrátit. Zákon o sociálně právní ochraně dětí v části sedmé, hlavě I přestupky vyplňuje mezeru mezi jednáním osoby ohrožující dítě týráním, zanedbáváním či jiným obdobným jednáním, které je nepostižitelné jinými, zejména trestně právními normami, a jednáním osoby vůči dítěti, které již svoji intenzitou naplňuje některou ze skutkových podstat trestných činů dle trestního zákona. Na určité formy zanedbávání lze aplikovat především ustanovení 59 odst. 5, podle kterého je přestupkem ponechání dítěte bez náležitého dozoru přiměřeného jeho věku, rozumové vyspělosti, případně zdravotnímu stavu, a tím je vystaveno nebezpečí vážné újmy na zdraví, nebo v důsledku toho toto dítě způsobí újmu na zdraví jiné osobě nebo škodu na cizím majetku nikoli nepatrnou. Zákon o přestupcích (č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů) Na jednotlivé formy chování, které jsou způsobilé vést k zanedbávání dítěte lze aplikovat hned několik ustanovení přestupkového zákona. Tak jako přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle 30 postihuje toho, kdo úmyslně umožňuje požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek než látek omamných a psychotropních osobě mladší osmnácti let, ohrožuje-li tím její tělesný nebo mravní vývoj, či umožní neoprávněně požívání omamných a psychotropních látek osobě mladší osmnácti let nejde-li o čin přísněji trestný, prodá, podá nebo jinak umožní užití tabákového výrobku osobě mladší 18 let nebo neodepře jejich prodej osobě, o níž lze mít pochybnost, že splňuje podmínku věku. K zanedbávání je možno vztáhnout přestupek na úseku školství a výchovy mládeže podle 31, který spočívá v ohrožení výchovy a vzdělání dítěte tím, že není přihlášeno k povinné školní docházce či dochází k zanedbávání péče o ni. Trestní zákon (č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů) Trestní právo je ze své podstaty ultima ratio a tudíž postihuje taková protiprávní jednání, která tvoří jen nejzávažnější formy zanedbávání. Podle 13 trestního zákoníku je trestným činem protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně. Vyjádření zásady subsidiarity trestní represe znamená, že trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Významným předpokladem uplatňování zásady zákonnosti a jejího upevňování na úseku trestního práva je dokonalejší diferenciace podmínek trestní odpovědnosti a trestu. Je tedy třeba spolehlivě vymezit hranici trestní odpovědnosti z hlediska závažnosti protiprávního jednání, tj. rozlišení mezi přestupkem a trestným činem. 128

129 K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Zanedbávání dítěte se může pachatel dopustit řadou trestných činů a to jednak přímým jednáním, jednak nepřímo, kdy je vlastně strádání a zanedbávání dítěte určitým důsledkem jiné trestné činnosti. Z hlediska zkoumané problematiky lze trestněprávní ingerenci vymezit dvojím směrem. Jde jednak o trestné činy u kterých je jejich přímou obětí dítě tj. osoba mladší osmnácti let 8, pokud trestní zákon nestanoví jinak, jednak o trestnou součinnost s pachatelem takového trestného činu 9. Opuštění dítěte nebo svěřené osoby ( 195) Objektem je zájem na ochraně života a zdraví dítěte, které si samo nedokáže nebo nemůže opatřit pomoc a nebo osoby, která dovršila sice věk 18 roků, ale není vzhledem ke svému somatickému či psychickému zdravotnímu stavu způsobilá v případě ohrožení života či zdraví toto nebezpečí odvrátit. Objektivní stránka spočívá v tom, že ten, kdo má povinnost o takovou osobu pečovat ji opustí, a vystaví tak nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví. Odložení dítěte na frekventovaném místě, v čekárně zdravotnického zařízení, blízkosti jeslí nebo školky, charitativní organizace a podobně, nebude zpravidla trestným činem. Naproti tomu, jestliže pachatel odložením dítěte na odlehlém místě sleduje jeho usmrcení, půjde o trestný čin vraždy. Opuštěním se rozumí jednání, kterým je osoba ponechána svému osudu a spočívá jak v konání, tak opomenutí. Nejde o opuštění dítěte jestliže žena porodí, dítě zanechá v porodnici a odejde, protože v tomto prostředí není život a zdraví dítěte ohroženo. Pachatelem může být jen osoba, která má povinnost pečovat. Vedle rodiče to může být opatrovník, pracovník výchovného či ochranného ústavu, osoba, které bylo dítě nebo osoba svěřena soudním rozhodnutím, ale třeba i taková osoba, která fakticky převzala o dítě péči. Čin musí být spáchán s úmyslem vyvolat nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví. Zanedbání povinné výživy ( 196) Objektem je nárok na výživu, vyplývající ze zákona o rodině. Patří sem vedle vyživovací povinnosti rodičů k dětem i vyživovací povinnost dětí k rodičům, mezi manžely, osvojencem a osvojitelem, jakož i právo neprovdané matky podle 95 zákona o rodině. Předpokladem pro vznik vyživovací povinnosti je, že existuje rodinnoprávní vztah se kterým je tato povinnost spojena. Obsahem vyživovací povinnosti je vedle vlastní výživy i ošacení, bydlení, příprava na budoucí povolání apod. Pokud jde o formu, jsou to zpravidla nároky na peněžité plnění. Nárok na výživné nemusí být zpravidla vysloven soudním rozhodnutím, protože vzniká přímo ze zákona. Povinnost přispívat na výživu rozvedeného manžela vzniká na základě dohody nebo rozhodnutím soudu. Výše výživného je závislá na výdělkových a majetkových poměrech osoby povinné a na odůvodněných potřebách osoby oprávněné. Může se v průběhu času měnit.vyživovací povinnost zpravidla zaniká tehdy, když má dítě možnost živit se vlastní prací. Objektivní stránka má dvě formy jednání. Jednak neplnění, byť z nedbalosti, své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného (odst.1), jednak úmyslné zák. čís. 40/2009 Sb., trestní zákoník 9 Zejména 367, 368 zák. čís. 40/2009 Sb. 129

130 vyhýbání se plnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného (odst. 2) a to v obou případech po dobu delší než čtyři měsíce. V druhém případě jde o takové jednání, kterým pachatel usiluje o zbavení se své povinnosti nebo o zmaření možnosti nárok na výživné vymáhat. Protože splnění vyživovací povinnosti je okolností důležitější než potrestání pachatele, trestnost tohoto činu zaniká, jestliže trestný čin neměl trvalé nepříznivé následky a pachatel svoji povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek ( 197). Pachatelem může být pouze ten, kdo má vyživovací povinnost podle zákona o rodině. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl nebo nedbalost. Týrání svěřené osoby ( 198) a Týrání osoby žijící ve společném obydlí ( 199) Objektem je zájem společnosti na ochraně osob, které jednak vzhledem ke svému věku nebo zdravotnímu stavu jsou v péči nebo výchově jiných, jednak žijí z nejrůznějších důvodů ve společném bytě nebo domě s násilníkem. Objektivní stránka spočívá v týrání osoby, která je buďto v péči nebo výchově pachatele, anebo s pachatelem společně žije z nejrůznějších důvodů. Za týrání se považuje, jestliže pachatel hrubší necitelností působí nepříznivě na tělesnou nebo duševní stránku poškozeného. Nemusí jít o způsobení újmy na zdraví, ale týraná osoba pociťuje jeho bolestivost a krutost jako příkoří. Týrat lze i opomenutím povinné péče. Za určitých okolností může být tímto způsobem postižena šikana.pachatelem je v prvém případě jen ten, v jehož péči nebo výchově se týraná osoba nachází, v druhém případě pak kdokoliv, kdo žije s týranou osobou ve společném bytě nebo domě. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou ( 200) Objektem je zájem na řádné výchově dítěte nebo psychicky hendikepované osoby. Objektivní stránka spočívá v jednání, kdy pachatel dítě nebo osobu stiženou duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutou odejme z opatrování toho, kdo má podle zákona nebo podle úředního rozhodnutí povinnost o ni pečovat. Eventuelní souhlas dotyčné osoby s jednáním pachatele je právně bezvýznamný. Dítětem se rozumí osoba mladší než osmnáct let ( 126). Úředním rozhodnutím je zde zpravidla soudní rozsudek. O únos nejde v případě, že rodič dítě nevrátí po povolené návštěvě a nebo ukrývá dítě, které uprchlo z ústavu. Toto jednání by mohlo být za určitých podmínek kvalifikováno jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, spočívající v závažném jednání směřujícímu ke zmaření výkonu rozhodnutí, týkající se výchovy nezletilých dětí. Pachatelem může být každý s výjimkou toho, kdo má povinnost o takovouto osobu pečovat. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný podobný účel. Tímto podobným účelem může být kupříkladu svěření do pěstounské péče apod. Obchodování s dítětem za účelem, aby bylo užito k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání, k otroctví nebo nevolnictví, nebo k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování je postižitelné jako trestný čin obchodování s lidmi podle 168 tr. zák. Pachatelem může být ten, kdo má dítě ve své moci nebo má povinnost o dítě pečovat, tedy v první řadě rodič. Po subjektivní stránce je třeba úmysl. 130

131 Ohrožování výchovy dítěte ( 201) Objektem je zájem na ochraně mládeže, tj. osob mladších než osmnáct let, před negativními vlivy, které ji vystavují nebezpečí zpustnutí. Objektivní stránka je naplněna čtyřmi formami. Jde o jednání, které má jednak určité charakteristické znaky pomoci nebo návodu, nejde však o účastenství, protože chybí hlavní trestný čin a jednak charakteristické znaky hlavního trestného činu, pokud jde o závažné porušení povinnosti pečovat o osobu mladší osmnácti let. Umožnění vést zahálčivý nebo nemravný život, svádění takové osoby k zahálčivému nebo nemravnému životu, byť i z nedbalosti umožnění hry na hracích přístrojích, které jsou vybaveny technickým zařízením, které ovlivňuje výsledek hry a které poskytuje možnost peněžité výhry (výherní hrací přístroje, výherní automaty), umožnění opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem, nebo závažným způsobem poruší svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti. Podle některých autorů tato poslední forma trestného jednání otevírá možnost trestního postihu těch osob, které odloží dítě na takové místo, kde mu nehrozí újma na zdraví, ale bude mu včas poskytnuta pomoc, čehož si je pachatel vědomý. Jde tedy o určitou analogii k trestnému činu odložení dítěte podle 205 tr. zákona Slovenské republiky. 10 Projevy zpustnutí spočívají především v příživnickém způsobu života, prostituci, pohlavní nevázanosti, záškoláctví, návyku na alkohol a drogy, výtržnictví, páchání trestné činnosti, zanedbávání hygienických zásad, tuláctví, v bezdomoveckém způsobu života apod. Není třeba, aby skutečně ke zpustnutí došlo, stačí, že tento stav hrozí. Trestní odpovědnost není vyloučena ani v případech, že šlo o osobu již předtím mravně narušenou. Pachatelem může být kdokoliv, po subjektivní stránce stačí nedbalost, u formy svádění pak úmysl. Svádění k pohlavnímu styku ( 202) Objektem je zájem na ochraně mládeže před komerčním sexuálním zneužíváním, které začíná nabývat zcela neúnosných rozměrů. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel nabídne, slíbí nebo poskytne dítěti nebo jinému za pohlavní styk s dítětem, pohlavní sebeukájení dítěte, jeho obnažování nebo jiné srovnatelné chování za účelem pohlavního uspokojení úplatu nebo výhodu nebo prospěch. Pachatelem může být kdokoliv, po subjektivní stránce musí jít o úmysl. Dítě, které žádá nebo příjme úplatu nebo jinou výhodu či prospěch za uvedené jednání není pro takový čin trestné. Výhoda či prospěch může být cokoli. V případě drogy by šlo o jednočinný souběh s trestným činem šíření toxikomanie. Nabídka a slib plnění musí být učiněn před realizací pohlavního styku nebo obdobného jednání, k poskytnutí plnění může dojít jak před, tak po této realizaci. Není tímto trestným činem, jestliže dojde k poskytnutí úplaty nebo jiné výhody či prospěchu až po pohlavním styku či obdobném jednání a bez jakékoli předchozí nabídky nebo slibu. Samotný název tohoto trestného činu svádění k pohlavnímu styku vylučuje jakékoli svádění k činu poté, kdy byl čin spáchán. 10 Čentéš, J., Kolcunová, M.: Opuštění dítěte a odložení dítěte z hlediska trestního práva v Slovenské republice, Trestněprávní revue, 9, 2010, č. 6, s. 131

132 Pro spáchání tohoto trestného činu je nerozhodné, jde-li o heterosexuální nebo homosexuální praktiky. Trestný čin je naplněn, i když k realizaci nabídky či slibu úplaty, výhody nebo prospěchu nedošlo. Jednočinný souběh s trestným činem pohlavního zneužívání podle 187 tr. zák. je možný. Podání alkoholu dítěti ( 204) S ohledem na rozsah, v jakém je alkohol dítěti podáván, může mít tato trestná činnost rovněž charakter zanedbávání dítěte. Tento trestný čin je spáchán buďto prodáním, podáním nebo poskytnutím alkoholu dítěti jednorázově ve větší míře a nebo opakovaným prodáváním, podáváním nebo poskytováním alkoholu v menší míře. V osobě kupce či konzumenta mohou být různé osoby. Podobná úprava je v u omamných a psychotropních látek, jedů, jiných návykových látek než alkoholu a látek s hormonálním účinkem. Nepřekažení trestného činu ( 367) Spočívá v tom, že se někdo hodnověrně dozví o přípravě nebo páchání zde taxativně uvedeného závažného trestného činu a tuto činnost úmyslně nepřekazí. Překažení trestného činu musí být realizováno efektivně a tak, aby pachatel upustil od zamýšleného trestného činu nebo jeho dokonání. K překažení trestného činu může dojít i včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníkovi. Tato povinnost se týká například trestných činů vraždy podle 140, zabití podle 141, těžkého ublížení na zdraví podle 145, obchodování s lidmi podle 168, zbavení osobní svobody podle 170, znásilnění podle 185, pohlavního zneužívání podle 187, zneužití dítěte k výrobě pornografie podle 193 a týrání svěřené osoby podle 198 trestního zákoníku. Neoznámení trestného činu ( 368) Spočívá v tom, že se někdo hodnověrně dozví o spáchání tj. dokonání zde taxativně uvedeného závažného trestného činu a tuto skutečnost úmyslně bez prodlení neoznámí. Tato povinnost nastává i tehdy, kdy není pachatel trestného činu známý. Jestliže by šlo o trestný čin, který nebyl ještě dokončen, přichází v úvahu trestný čin nepřekažení trestného činu podle 167. Povinnost oznámit již spáchaný trestný čin se týká kupříkladu vraždy podle 140, těžkého ublížení na zdraví podle 145, obchodování s lidmi podle 168, zbavení osobní svobody podle 170, zneužití dítěte k výrobě pornografie podle 193 a týraní svěřené osoby podle 198. Na rozdíl od povinnosti překazit dokonání trestného činu, povinnost oznámit spáchaný trestný čin nemá advokát nebo advokátní koncipient, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Tuto oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. Paradoxně se tato oznamovací povinnost nevztahuje kupříkladu na trestné činy zabití podle 141, znásilnění podle 185 a pohlavního zneužívání podle

133 Závěr Smyslem tohoto sdělení, které autoři pojali spíše z hlediska represivních prostředků, kterými právo disponuje, je poskytnutí nejen potřebné orientace v problematice, ale zároveň i předání určitého množství kvalifikovaných informací, které mohou být dále využité především v terénní odborné praxi. O tom, že v těchto tématech přetrvává informační středověk, přinášejí dostatečné množství důkazů hromadné sdělovací prostředky, které často přinášejí informace plné nepřesností, nekompetentnosti a vyložených nesmyslů, o přesné terminologii už vůbec nemluvě. Proto je správná orientace v oblasti této právní problematiky nezbytná a potřebná rovněž pro práci širokého pedagogického a i lékařského spektra. 133

134 Šíření nakažlivé lidské nemoci podle 152,153 trestního zákoníku JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. Na serveru Novinky.cz se objevila 21. srpna 2010 pozoruhodné informace či spíše názory a sice, že v Česku, pokud HIV pozitivní má sex bez kondomu, porušuje zákon o ochraně zdraví, že má morální povinnost sdělit partnerovi diagnózu, že se HIV pozitivní musí chovat tak, aby HIV nešířil, a že záměrné šíření nákazy je výjimkou a mnohem víc je těch, kdo o své pozitivitě nevědí a nemoc šíří. Autor dále pokračuje, že pokud někdo o své pozitivitě mlčí, může to být z obavy, že si těžko najde partnera, když mu předem sdělí, že je HIV pozitivní. Do toho by málokdo šel, přitom s ochranou není problém, s ní lze vést normální sexuální život, samozřejmě s tím omezením, že kondom musí být při orálním, vaginálním i análním styku. Nevím, který zákon o ochraně zdraví měl autor těchto myšlenek na mysli, ale pokud by mělo jít o zákon čís. 258/2000Sb., o ochraně veřejného zdraví, pak tato právní norma nestanovuje žádnou morální povinnost sdělovat partnerovi diagnózu HIV pozitivity. Citovaný zákon v 53 odst. 1 stanoví, že fyzické osoby po nákaze vyvolané virem lidského imunodeficitu jsou povinny mimo jiného nevykonávat činnosti, při nichž by vzhledem ke svému nosičství ohrožovaly zdraví jiných fyzických osob. Tolik tedy, pokud jde o normu správního práva, která reguluje v dané oblasti či za dané situace chování HIV pozitivní osoby. Obsah článku dále přibližuje činnost Domu světla, kde lékař sděluje diagnózu a řekne člověku, co se s ním bude dít, jak by se měl dál chovat, je to o reálném sexu, jakou polohu volit a co a jak dělat, aby k přenosu nedošlo a pacient je pak v péči některého ze sedmi AIDS center, kde podepíše desatero, jak by se měl chovat. Pokud to nedodrží, porušuje zákon. Nevím, co toto desatero obsahuje a ani mne to nikterak zvlášť nezajímá, protože pro další úvahy to je naprosto nepodstatné. Chci se zastavit nad úvahou co dál, když se pacient podle desatera nechová a jaký že to porušuje zákon. Nejspíše tedy v prvé řadě onen již připomenutý 53 odst. 1 písm. b), c) zák. čís. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Jen stručně připomínám základní charakteristiku práva: Má všeobecnou platnost, je vykonatelné a důsledkem jeho porušení je vznik sankce pro toho, kdo právo porušil. Jinými slovy řečeno, porušením práva vzniká právní odpovědnost za škodlivý následek, který může být buďto účinek a nebo ohrožení. Dostávám se tak pomalu ale jistě k jádru problému a tím je pohled na věc z hlediska ucelenosti právního řádu. Ten, jak je všeobecně známo tvoří všechna právní odvětví, všechny platné a účinné právní normy na daném teritoriu v našem případě České republiky. Trestní právo je sice ultima ratio tj. až krajní prostředek ochrany společnosti tam, kde nelze s její ochranou vystačit podle jiných právních norem, ale od účinnosti 134

135 zákona čís. 40/2009 Sb., trestního zákoníku se situace v porovnání s dřívější právní úpravou 1 výrazně změnila. Zatímco předchozí trestní zákon vycházel z materielního pojení trestného činu, kdy součást skutkové podstaty tvořil znak nebezpečnosti činu pro společnost, současný trestní zákoník vychází z formálního pojetí trestného činu, které slouží k dosažení maximální legality podmínek trestní odpovědnosti, což vede ke zvýšení jednotnosti při výkladu a aplikaci zákona a k posílení rovnosti všech před zákonem. Formálně právní pojetí trestného činu bylo důsledně promítnuto do definic skutkových podstat trestných činů. Subsidiární úlohu trestního práva formuluje trestní zákoník tak, že lze trestně právní odpovědnost pachatele a z ní vyplývající trestně právní důsledky uplatňovat pouze tehdy a tam, kde ve společensky škodlivých případech nepostačuje uplatnění právní odpovědnosti podle jiného předpisu. To tedy v praxi znamená nezbytnost uplatňování prostředků trestní represe především tam, kde jiné právní prostředky nejsou dostatečně efektivní, selhávají a nebo jsou vůbec neúčinné. V této souvislosti je třeba poukázat na výkladové pravidlo uvedené v ustanovení 12 odst. 2, tedy, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. To tedy znamená, že je třeba v každém konkrétním případě posoudit tuto společenskou škodlivost především s ohledem na skutkové okolnosti, které vytvářejí znaky skutkové podstaty a dále pak s ohledem na ty okolnosti, které jsou vedeny v ustanovení 39 a ke kterým je třeba přihlédnout při stanovení druhu a výměry trestu. Ustanovení 12 odst. 2 tedy slouží k tomu, aby bylo možno zabránit trestnímu postihu pro bezvýznamné delikty protože formální pojetí trestného činu nevylučuje tyto činy nestihat s ohledem na již připomenutou subsidiaritu trestní represe definovanou v principu ultima ratio. Podle 13 je trestným činem protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Protiprávnost je třeba posuzovat z pohledu celého právního řádu, neboť trestným činem může být pouze jednání právním řádem zakázané a nedovolené. Protiprávnost nelze tedy v žádném případě posuzovat pouze z hlediska trestního práva, při posouzení je nutno brát v úvahu i hlediska všech ostatních právních odvětví, výsledkem posouzení musí být rozpor činu s právním řádem. Protiprávnost se zpravidla dovozuje z porušení právních norem jiných právních odvětví, než je trestní právo. Protiprávnost může také vyplývat přímo z trestního zákoníku (např. znásilnění a další trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti), neboť tím, že je čin uvedený v trestním zákoně jako trestný, je zároveň vyjádřeno, že je to i čin zakázaný. 2 Společenská škodlivost není jednoznačný termín, formální kriteria společenské škodlivosti nejsou uvedena v definici trestného činu, ale mohou být pouze odvozeny z ustanovení 39 odst. 2, které se ale týká hledisek pro stanovení druhu a výměry trestu. 1 Zák. čís. 140/1961 Sb., trestní zákon 2 HERCZEG, J., Právní omyl v novém trestním kodexu, in Trestní právo 14, 2010 č. 6 s. 5 ISSN

136 Rovněž tak není výslovně stanoveno, že při nenaplnění nebo nedostatečném naplnění těchto znaků není podmínka společenské škodlivosti naplněna a tudíž skutek není trestným činem. Jestliže tedy byl v předchozí úpravě trestným činem pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky byly uvedeny v trestním zákoně a čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost byl nepatrný, nebyl trestným činem, i když vykazoval znaky trestného činu 3, takže při naplnění určitých podmínek skutek nebyl trestným činem i když pachatel jeho znaky naplnil, tak podle současné právní úpravy takováto úvaha možná není. Čili jestliže spáchaný skutek je protiprávním činem, který trestní zákon označuje za trestný a vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně, jde o trestný čin. 4 Samozřejmě lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých 5, ale může se někdo podepsat pod tvrzení že šíření HIV/AIDS není společensky škodlivým případem? V příloze č. 1 k nařízení vlády č. 453/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanovní, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé nemoci zvířat, nakažlivé nemoci rostlin a škůdce užitkových rostlin se hned na prvém místě, což je dáno abecedou, uvádí AIDS včetně nosičství viru HIV. Trestní zákoník kromě celé řady zásadních změn v českém trestním právu přinesl i zpřísnění ochrany lidského života a zdraví jako jednu z nejdůležitějších společenských hodnot. Zdůraznil, že život jedince je základní podmínkou pro uplatnění všech jeho práv a svobod a proto trestní právo zabezpečuje ochranu života a zdraví před všemi úmyslnými i nedbalostními útoky. Objektem těchto trestných činů jsou život a zdraví člověka. Tento princip byl formálně vyjádřen i zcela zásadní změnou struktury zvláštní části trestního zákoníku, kde byly do její I. hlavy soustředěny trestné činy proti životu a zdraví. 6 Do této hlavy byly kromě jiných úprav zařazeny i dva trestné činy, které byly až dosud ve IV. hlavě mezi trestnými činy obecně nebezpečnými a to šíření nakažlivé lidské nemoci ( 152) a šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti ( 153). Objektivní stránka spočívá ve způsobení nebo zvýšení nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé lidské choroby, uvedené ve výše citovaném nařízení vlády. Jednání, jímž se takové nebezpečí způsobuje nebo zvyšuje, může být nejrůznější povahy, zejména nešetření nebo maření různých opatření čelících vzniku choroby v určitém okruhu a jejím rozšíření. Není třeba, aby k zavlečení nebo rozšíření nakažlivé choroby skutečně došlo. Stačí bezprostřední nebezpečí jejího zavlečení nebo rozšíření. Důvodem vyšší trestnosti je především způsobení těžšího poruchového následku jako je těžká újma na zdraví, těžká újma na zdraví způsobená nejméně dvěma osobám, smrt nebo smrt nejméně dvěma osobám. Zákon stanoví odlišné přísné sankce u úmyslné a nedbalostí formy zavinění. Kardinální zásada, že bez zavinění není trestný čin ani trest, je obsažena v 13 odst. 2 a dále podrobněji rozvedena v 15 až 19. Zavinění je vnitřní psychický stav člověka ke skutečnostem, které zakládají trestný čin. K trestnosti činu je třeba úmy- 3 3 trestního zákona čís. 140/1960 Sb odst. 1 zák. čís. 40/2009 Sb., trestní zákoník 5 12 odst. 2 zák. čís. 40/2009 Sb., trestní zákoník 6 Obsah I. Hlavy zvláštní části trestního zákona č. 141/1960 Sb. tvořily trestné činy proti republice, které současná právní úprava řadí do IX. Hlavy trestního zákoníku. 136

137 slného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačuje zavinění z nedbalosti. Zavinění, které je vybudováno na složkách vědění a vůle, musí existovat v době činu. Rozlišují se tyto formy zavinění: Úmysl přímý, který je charakterizován v 15 písm. a), že pachatel věděl, že způsobem uvedeným v trestním zákoně poruší nebo ohrozí zájem chráněný trestním zákonem, a chtěl takové porušení nebo ohrožení způsobit. Úmysl nepřímý, který je charakterizován v 15 písm. b) tak, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn. Nedbalost vědomá je charakterizována v 16 písm. a) tak, že pachatel věděl, že může způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Nedbalost nevědomá je charakterizována v 16 písm. b) tak, že pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Nedbalost hrubá uvedená v 16 odst. 2 nastává, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o jeho zřejmé bezohlednosti k zájmům chráněných trestním zákonem. Z tohoto stručného exkursu do základních principů trestního práva hmotné vyplývá zcela jednoznačně, že osoba, která je nositelem a tím i potencionálním šiřitelem onemocnění HIV/AIDS, jehož si je vědoma, je zároveň přinejmenším potencionálním pachatelem trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti při každé realizaci pohlavního styku. Tento názor lze opřít o fakt, že s ohledem na kvalitu a fyzikální vlastnosti prezervativu nelze vyloučit jeho selhání a tudíž i bezprostřední kontakt mezi pohlavními orgány nemocné a zdravé osoby. V tomto okamžiku jsou naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti, protože pachatel z nedbalosti zvýšil nebezpečí rozšíření nakažlivé nemoci u lidí. Jak ale vypadá právní situace v těch případech, kde potencionální pachatel neví, že je HIV pozitivní, s možnou pozitivitou vůbec neuvažuje a nechráněným pohlavním stykem nákazu přenese. Zde by, podle mého názoru, nebo možno shledat naplnění citované skutkové podstaty. Rozdílná situace by ovšem mohla nastat tehdy, kdyby si daná osoba byla vědoma byť nepotvrzené možnosti onemocnění v souvislosti s nechráněným pohlavním stykem za rizikových podmínek. Tady by v případě přenosu nákazy přicházelo úvahy zavinění alespoň ve formě nevědomé nedbalosti. Pachatel totiž nevěděl, že svým jednáním může zvýšit nebezpečí rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Takže pouze vzájemný sexuální styk osob HIV/AIDS pozitivních není trestným činem ve smyslu 152, 153 trestního zákoníku. Vracím se tak na samý začátek svého sdělení a s plným vědomím závažnosti si dovoluji poopravit tam citový názor tak, že v Česku, pokud HIV pozitivní má sex bez kondomu, je pachatelem trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti (přinejmenším). 137

138 Sexuální výchova v základních školách Mgr. Vladimíra Neklapilová V poslední době bylo vedeno hodně diskusí kolem sexuální výchovy ve školách. Média informovala veřejnost o zavádění sexuální výchovy do českých škol, o tom, že se již od 1. třídy děti budou učit o sexu apod. Pravdou je, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nezavádí nově ani problematiku sexuální výchovy, ani samostatný předmět Sexuální výchova. Témata sexuální výchovy jsou v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) již obsažena, a to od roku 2004, kdy byl RVP ZV po obsáhlé veřejné diskusi schválen. Podle RVP ZV základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií vyučují již od roku V RVP ZV jsou témata sexuální výchovy začleněna zejména do vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, Člověk a zdraví (vzdělávací obor Výchova ke zdraví), Člověk a příroda, Člověk a společnost a dále pak v průřezových tématech Osobnostní a sociální výchova a Multikulturní výchova, přičemž tematika dále prolíná i ostatními vzdělávacími oblastmi. Očekávaným výstupem vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví je mimo jiné žák, který respektuje přijatá pravidla soužití mezi vrstevníky a partnery a pozitivní komunikací a kooperací přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů v širším společenství (v rodině, komunitě), vysvětlí role členů komunity (rodiny, třídy, spolku) a uvede příklady pozitivního a negativního vlivu na kvalitu sociálního klimatu (vrstevnická komunita, rodinné prostředí) z hlediska prospěšnosti zdraví, v souvislosti se zdravím, etikou, morálkou a životními cíli mladých lidí přijímá odpovědnost za bezpečné sexuální chování. Jak uvádí Výzkumný ústav pedagogický v Praze ve svém Stanovisku k Prohlášení výboru na ochranu rodičovských práv ze dne , sexuální výchova na základních školách byla vždy koncipována jako součást širšího vzdělávání směřujícího k rozvoji přirozených a zdravých vztahů mezi lidmi (v rodině, v manželství, mezi partnery), k uplatňování zdravého životního stylu, k odpovědnému chování v běžném životě i v situacích ohrožujících zdraví a k získání dovedností pro osobnostní a sociální rozvoj. Přechod od Rodinné výchovy k Výchově ke zdraví byl ovlivněn materiály Světové zdravotnické organizace (WHO), která upozorňovala na širší holistické pojetí zdraví, které zahrnuje nejen prevenci zdraví člověka, ale i zdravé vztahy, zdravé prostředí atd. Je také zřejmé, že se nikdy neusilovalo o samostatný vyučovací předmět sexuální výchova. Pokud se v roce 1995 podobné názory vyskytly, šlo o propagační výroky médií či výroky nepoučených politiků, možná sexuologů, nikdy ne o koncepčně připravovaný vzdělávací obsah. Také termín sexuální výchova je pro školu dobrovolný. RVP ZV sice operuje ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět v doporučeném učivu s termínem základy sexuální výchovy, v ostatních oblastech jsou již pouze obsažena témata, která sice obsahově do sexuální výchovy patří, jsou však jinak pojmenována a spadají především do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví. Vzhledem k tomu, že témata sexuální výchovy jsou tedy roztříštěná v různých vzdělávacích oblastech, vyvstala potřeba pomoci školám orientovat se v této problematice, správně uchopit souvislosti a přistupovat k sexuální výchově komplexně. 138

139 Tento požadavek byl formulován na schůzce tehdejšího ministra školství Mgr. Ondřeje Lišky s odborníky z oblasti sexuální výchovy. Výstupem byl návrh na přípravu Doporučení k realizaci sexuální výchovy popř. další publikace, která by materiál doplňovala. Při MŠMT tak vznikl pracovní tým odborníků z oblasti vzdělávání, psychologie sexuologie vč. zástupce České biskupské konference, který se na přípravě Doporučení aktivně podílel. Prvním počinem bylo zadání Rychlých šetření, která měla zmapovat realizaci sexuální výchovy ve školách. Rychlá šetření dokazují, že školy sexuální výchovu realizují, tak jak je to dáno v RVP ZV již od 1. stupně, nedostatky však vidí jednak v aprobovanosti pedagogů, ale také např. v nedostatku učebních materiálů, pomůcek a interaktivních programů. Některé z hlavních závěrů Rychlých šetření z roku 2009: Podíl škol zařazujících problematiku sexuální výchovy do jednotlivých ročníků ZŠ 80% 70% 60% 50% podíl škol 40% 30% 20% 10% 0% ročník 139

140 Výhrady k výuce sexuální výchovy založené na etnické, náboženské či jiné kulturní odlišnosti podle kraje 25% podíl škol uvádějících výhrady ze strany rodičů 20% 15% 10% 5% 0% PHA STČ JČ PL KV ÚS LI HK PA VY JM OL ZL MS kraj Aprobace zastoupené mezi vyučujícími sexuální výchovy 100% 90% 80% 70% podíl škol 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% bez pedagogického vzdělání externí spolupracovník bez pedagogického vzdělání pracovník školy rodinná výchova jiný příbuzný obor (např. biologie) jiná aprobace aprobace 140

141 Formy a metody výuky sexuální výchovy průměrná míra použití míra použití formy/ metody (1=největší; 5=nejmenší) 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 diskuse učitele s žáky výklad učitele beseda s osobou mimo školu instrukce rodičům, spolupráce s rodinou projektová výuka vzdělávací program pro žáky na objednávku doporučené samostudium exkurze Uplatňování různých hledisek při výuce sexuální výchovy průměrná míra 1 míra uplatňování hlediska (1=největší; 5=nejmenší) 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 5 přírodovědné sociální osobnostně-zkušenostní hledisko 141

142 Potřeba přípravy nějakého shrnujícího materiálu vycházela také z dalších šetření a různých legislativních či koncepčních dokumentů. Zmínit můžeme např. Zdraví 21 Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR Zdraví pro všechny v 21. století (usnesení vlády č. 1046, ze dne 30. října 2002, aktualizováno usnesením vlády č. 936 ze dne 22. srpna 2007); Koncepci státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období (usnesení vlády č. 611, ze dne 4. června 2007); Národní strategii boje proti obchodování s lidmi pro období (usnesení vlády č. 67, ze dne 23. ledna 2008); Národní onkologický program ČR (2003); Strategii prevence rizikových projevů chování u dětí a mládeže v působnosti MŠMT , č. j. 37/ (2009), Národní program řešení problematiky HIV/AIDS v České republice v období let (usnesení vlády č. 130, ze dne 11. února 2008) či Chartu sexuálních a reprodukčních práv (1996). Po dlouhodobé zodpovědné přípravě tedy vzniklo Doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k realizaci sexuální výchovy v základních školách, jehož cílem bylo především pomoci pedagogům v pochopení všech souvislostí a propojení sexuální výchovy s celým výchovně vzdělávacím procesem. MŠMT v úvodu Doporučení upozorňuje na naléhavost systematického přístupu k řešení problematiky sexuální výchovy v souvislosti s aktuálními výsledky různých šetření a analýz realizovaných v této oblasti (nebezpečí hrozící v souvislosti s užíváním internetu, nárůst počtu HIV pozitivních osob, zvyšující se výskyt pohlavně přenosných chorob, zvýšený výskyt rakoviny prostaty, rakoviny prsu a děložního čípku, sexuální zneužívání dětí zejm. s ohledem na komercionalizaci sexu, nežádoucí otěhotnění, zvyšující se počet případů domácího násilí, šikana vykazující homofobní znaky, změny ve struktuře rodiny, apod.), s potřebou akcentovat nejen mravní jednání v obecné rovině, ale i mravní bezpečné jednání v souvislosti se sexuálním chováním. Výše uvedeným a dalším aktuálním tématům je věnována autorská příručka pro učitele Sexuální výchova vybraná témata, ve které dalo MŠMT prostor odborníkům vyjádřit se k daným tématům. Příručka tedy vznikla pouze jako doplněk a možnost rozšíření informací pedagogů o náhledy odborníků na některá aktuální témata. Za stěžejní materiál musíme chápat právě Doporučení, neboť upozorňuje na nutnost respektování různých specifik, principů, požadavků na způsoby využití metod a forem práce, ale především na osobnost pedagoga a nutnost spolupráce s rodinou. Sexuální výchova v rodině začíná, z rodiny vychází a škola by měla na rodinnou sexuální výchovu navazovat, dále ji rozšiřovat a prohlubovat, neboť rodina je nejvýznamnějším zprostředkovatelem tzv. sociálního učení, díky kterému si žáci osvojují hodnoty, normy a pravidla chování. Dle Doporučení by pedagog realizující témata sexuální výchovy měl být dostatečně odborně vybavený, kvalifikovaný zejména v oblasti didaktiky sexuální výchovy, v rámci DVPP se účastnil seminářů, na kterých se naučí efektivní techniky práce s citlivými tématy, měl by umět spolupracovat s rodičovskou veřejností, umět vysvětlit potřebu a opodstatněnost sexuální výchovy, uměl poradit, případně doporučit odborníka, pracovat s rodinou zejména v případech řešení etnických, národnostních, sociálních či náboženských specifik, byl si vědom etických hranic osobní výpovědi, byl otevřený k více možným náhledům na 142

143 sexualitu (byl otevřený např. k diskusi v téhle souvislosti) a respektoval individuální zvláštnosti žáka popř. rodiny, ze které žák pochází Škola by měla dbát na dodržování tzv. Desatera sexuální výchovy (některé publikace hovoří o principech sexuální výchovy), z nichž můžeme jmenovat např. spolupráci školy s rodinou (informovanost rodičů, respektovat případná etnická, národnostní, náboženská či sociální specifika rodin apod.), koedukovanost v sexuální výchově (přičemž učitel má možnost k realizaci některých témat využít podle potřeby a možností školy dělené výuky), etický přístup (zachování morálních zásad v sexuální výchově), přiměřenost v sexuální výchově (z hlediska biologické, psychické a sociální zralosti žáka, s přihlédnutím k náboženské příslušnosti, tradicím v rodině, rodinným hodnotám, regionálním zvláštnostem, ale také s ohledem na další specifika žáků. Specifika žáků doporučujeme respektovat také u výběru pomůcek a učebních materiálů. Je třeba, aby škola dostatečně informovala rodiče o způsobech výuky sexuální výchovy a plně respektovala stanovisko rodičů, jejichž hodnotové a morální postoje jsou odlišné. K problematice postupu ředitele školy v případě, že si rodiče nepřejí, aby jejich dítě bylo účastno sexuální výchovy ve škole, se vyjádřil také odbor legislativy MŠMT, který ve svém stanovisku zdůraznil oprávnění rodiče rozhodovat o výchově dítěte, přičemž škola musí respektovat jeho případný nesouhlas s tím, aby se dítě účastnilo částí sexuální výchovy, které nemají výhradně povahu předávání objektivních medicínských poznatků v rozsahu a formě přiměřených věku dítěte. Zmiňován je též čl. 13 odst. 3 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, v němž se smluvní státy zavazují respektovat svobodu rodičů zajišťovat náboženskou a morální výchovu jejich dětí ve shodě s jejich vlastním přesvědčením. Opatření, která by z toho měla ve školách vyplynout, je nutné volit ve spolupráci s rodiči tak, aby realizace práva rodiče nezpůsobila jemu nebo dítěti nepřiměřenou újmu. Krajním řešením by bylo uvolnit dítě z vyučování podle 50 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, z jiných závažných důvodů. Budou li tedy na tom rodiče trvat, nelze jim postup podle citovaného ustanovení odepřít. Měl by to být ovšem na prvním místě učitel, kdo může posoudit situaci žáka v kolektivu třídy a odhadnout případnou újmu, které by byl žák tímto vyčleněním vystaven (necitlivý postup v této věci by mohl vyústit až v projevy šikany ze strany spolužáků). Učitel zároveň nemusí akceptovat všechny části Doporučení MŠMT (popř. příručky), měl by se vyhnout vyvozování (byť implicitnímu) morálních závěrů kolidujících s přesvědčením žáka a jeho rodičů. Řešení spočívá v dialogu mezi učitelem a rodiči, ve vzájemném vyjasnění si obsahu sexuální výchovy, jak bude daným učitelem pojímána, a v případných korekcích, které učitel provede v obsahu, formě vzdělávání tak, aby právo rodičů rozhodovat o výchově jejich dítěte nedoznalo újmy. Teprve jako krajní řešení se jeví uvolnění žáka z vyučování. Závěr: Doporučení k realizaci sexuální výchovy v žádném případě nevyžaduje od škol žádné zásahy do ŠVP, ani zavádění samostatného předmětu sexuální výchova, 143

144 jedná se pouze o doporučující materiál, který může pomoci realizovat témata sexuální výchovy tak, jak jsou dána závazným RVP ZV, příručka, která byla do škol rozeslána, obsahuje autorské články odborníků ve své oblasti, není závazná, informace v ní nabízené, mohou a nemusí pedagogové při své práci využít, škola by měla informovat rodiče o tom, jakým způsobem realizuje sexuální výchovu, v případě, že rodič s některými obsahy sexuální výchovy ve škole nesouhlasí, doporučujeme zahájit dialog a v případě požadavku rodiče přistoupit k dohodnutým opatřením. 144

145 Něco málo ke kapitole Didaktické náměty z příručky Sexuální výchova vybraná témata PaedDr. Pavel Petrnoušek Kapitola Didaktické náměty je určena učitelům, kteří chtějí vyučovat sexuální výchovu v intencích Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy na základních školách, a to především v nejvyšších ročnících ZŠ tj. v 8. a 9. ročníku, pokud není uvedeno jinak. Popsané metodické postupy a cvičení jsou ověřené šestnáctiletou pedagogickou praxí, během níž jsem měl více než 2000 účastníků ve dvou, popřípadě třech po sobě následujících (po zhruba 5 měsících) šestihodinových výukových kurzech. Všechny děti byly vždy do kurzu písemně přihlášeny svými rodiči, kteří byli seznámeni s obsahem a metodikou kurzu. Pokud se výjimečně najde rodič, který si sexuální výchovu nepřeje (za 16 let jsem měl takové případy pouze tři, z toho po osobní konzultaci a vyjasnění metodiky dvoje rodiče se zařazením dítěte do kurzu souhlasili), jeho dítě je po dohodě s ředitelem školy z výuky z rodinných důvodů omluveno. Za 16 let se mi ani jedinkrát nestalo, že by si po kurzu nějaký rodič popřípadě samotný žák stěžoval na psychickou či citovou újmu nebo na to, že byl narušen jeho přirozený vývoj. Při prvním kurzu jsou dívky a chlapci 8. ročníku rozděleni zvlášť do samostatných skupin, teprve na druhém popř. třetím kurzu pracují společně. Hra Kompot se hraje výhradně na 1. kurzu, kde jsou spolu buď jen dívky, nebo pouze chlapci. Výroky a dotazy letých dívek a stejně starých chlapců se totiž na prvním kurzu značně liší. Zatímco dotazy dívek nejčastěji směřují ke vztahovým a citovým záležitostem, dále k menstruaci a hygieně, problematice možností antikoncepce, těhotenství aj., chlapci věnují více pozornosti problematice dospívání, masturbaci a často přiznávají i sledování pornografie (nejčastěji na internetu), i když vědí, že ji mohou sledovat pouze osoby starší 18 let. Kurzy probíhají v atmosféře vzájemné důvěry, respektu, pohody, otevřenosti a mají svá jasná a společně schválená pravidla. Jedním z nich je, že nikdo nemusí odpovídat nebo se zapojovat do aktivit, které mu připadají příliš intimní tzn. každý má právo říct ne. Toto pravidlo žáci dokáží použít, aniž by se jim kdokoli posmíval nebo je nutil odpovídat. Z mé pedagogické praxe mohu potvrdit, že žáci pracují aktivně, spontánně, často i nadšeně, reagují bezprostředně a několikrát se na mě jednotlivci obrátili ihned po kurzu nebo i o několik dnů i týdnů později se svými osobními problémy. To je jen dokladem skutečnosti, že se se svými citovými popř. i sexuálními otázkami nechce nebo nedokáže každé dítě svěřit svému rodiči. Z nejrůznějších výzkumů a stanovisek je navíc zřejmé, že se ve většině rodin dětem informace ze sexuální oblasti nesdělují, nebo se sdělují jednostranně, účelově popř. nevhodně (strašení otěhotněním, pohlavní nemocí atd.). Odpůrci sexuální výchovy argumentují tím, že právo vychovávat dítě má pouze rodina a nikdo jiný, což je názor nesprávný, neboť škola nemůže pouze vzdělávat, ale má i vychovávat. Proto hovoříme o výchovně vzdělávacím působení. Kromě toho se zapomíná na smutnou skutečnost, že 32% dětí vyrůstá v neúplných nebo nefunkčních rodinách, rodinách sociálně problematických nebo v ústavech apod., kde se jim nedostává často vůbec žádné informace ze sexuální oblasti. Proto by měla být sexuální výchova ve škole vyučována. Je třeba ale zdůraznit, že sexuální výchova v ČR není samostatným 145

146 předmětem tj. není zaváděna povinně, ani o to nikdo neusiluje, ať už z autorů ministerského doporučení nebo příručky, z řad učitelů nebo sexuologů. Záleží tedy čistě na rozhodnutí vedení každé ZŠ, zda sexuální výchovu jako průřezové téma do svého školního vzdělávacího programu zařadí nebo ne. Kapitolka Didaktické náměty není ucelenou metodikou výuky od 1. do 9. ročníku ZŠ nebo dogmatem, jak jedině a správně učit, ale metodickým materiálem, který má sloužit vyučujícím pouze k inspiraci a k zamyšlení. Každý učitel se může svobodně rozhodnout, zda některou konkrétní aktivitu použije nebo ji upraví popř. ji nevyužije vůbec. Zároveň je třeba připomenout, že sexuální výchova není odtržená mezipředmětová disciplína, ale je přičleňována k tématům, která jsou povinnou součástí školních vzdělávacích programů:vztahy v rodině, pocit bezpečí, vrstevnické vztahy, komunikace mezi lidmi, důvěra, láska, přátelství, člověk, lidské tělo atd. atd., které jsou již obsaženy v předmětech prvouka, přírodověda, výchova ke zdraví, výchova k občanství, biologie, tělesná výchova, etická výchova aj. (Předmět s názvem rodinná výchova již není od školního roku 2010/2011 v učebním plánu RVP). Sexuální výchova tedy na tyto předměty navazuje, vychází z nich, uvádí věci do souvislostí a vždy respektuje věkové zvláštnosti dětí. Mnoho odpůrců sexuální výchovy ji bohužel vydává za výchovu k sexu, opomíjí komplexnost sexuální problematiky, vytrhává věci ze souvislostí, manipuluje s veřejností, účelově lže a překrucuje fakta. Zároveň však mnoho kritiků sexuální výchovy prokazuje hrubé neznalosti v oblasti lidské sexuality a často napadá a odmítá něco, o čem ví opravdu jen velmi málo. Jejich neznalost plyne z tabuizace tohoto tématu, pokrytectví a absence sexuální výchovy v jejich samotném dětství a dospívání. Zajímavé je, že odpůrce sexuální výchovy pohoršuje už jen skutečnost, že by se v hodině mohlo zmínit slovo ochlupení. Zapomínají však na to, že jsme do češtiny z latiny převzali slovo pubes ochlupení, kterým označujeme všechny dospívající od 11 do 15 let jako pubescenty. Podobně oponenty sexuální výchovy děsí slovo kondom, natož představa, že by tento jednoduchý a praktický antikoncepční prostředek, který jako jediný navíc může zabránit přenosu pohlavních nemocí včetně viru HIV, mělo jejich dítě umět používat. Zatímco kritiky motivační hry Kompot děsí slova ochlupení, menstruace nebo onanie, vůbec nikdo z nich se nepodivil faktu, že žáci přiznávají zkušenost s kouřením (v poslední době kouří více dívky než chlapci!), užíváním alkoholu, nabízením alkoholu vlastními rodiči a příbuznými, opakované stavy opilství, pohlavní styk aj. Prodej alkoholu a cigaret osobám mladším 18 let je přitom trestný, kdežto prodej kondomu nebo menstruačních vložek či tampónů dítěti nezakazuje žádná norma. Pikantní je fakt, že jsem byl před deseti lety chválen za spolupráci na scénáři a výraznou pomoc při natočení edukativní videokazety Dospívání a menstruace. Odbornou konzultaci scénáře zajišťoval např. i skvělý a respektovaný psycholog pan profesor Zdeněk Matějček nebo pan profesor Jan Hořejší. Na kazetě je uvedena i sekvence ze hry Kompot, kterou tam hráli chlapci a dívky společně. Kazeta vzbudila velký ohlas, získala 1. cenu na výstavě Schola nova v roce 2000, a na základě doporučení MŠMT byla bezplatně distribuována do všech základních škol, které o ni požádaly. Dnes (po více než 10 letech) jsem za tutéž aktivitu otištěnou v příručce mediálně napadán a urážen. Ve veřejné diskusi, která se rozpoutala po vydání příručky, ani v médiích nebyl bohužel zdůrazněn, na rozdíl od jiných, jeden z nejdůležitějších cílů sexuální výchovy, kterým je pěstování sebeúcty dítěte a vlastního vědomí, že je sexuálně nedotknutelné od nejútlejšího dětství. Přitom k sexuálnímu zneužívání dětí dochází nejčastěji v rodině (otec, otčím, strýc, děda) nebo v různých komunitách včetně církevních, jak 146

147 jsme tomu ne zřídka svědky. I to je jeden z důvodů, proč by sexuální výchovu měli zajištovat ve vzájemné shodě jak rodiče, tak i škola. Zodpovědní rodiče, ale i zodpovědní učitelé by měli usilovat o totéž: zajišťovat zdravý vývoj dítěte a jeho ochranu před rizikovými společenskými faktory. Věřte mi, že tento nelehký úkol měli na mysli všichni autoři příručky k sexuální výchově na základních školách v České republice včetně mě. 147

148 Sexuální výchova v ČR z pohledu ředitele základní školy PaedDr. Pavel Petrnoušek Situace s výukou sexuální výchovy na základních školách v České republice není příliš dobrá. Řekl bych, že je dnes výrazně horší, než v 90. letech minulého století, kdy byla pod názvem Základy sexuální výchovy zařazena do učebních programů Základní škola, Obecná škola i Národní škola. Přijetím nového školského zákona v roce 2004 výše uvedené vzdělávacích programy i s osnovami zanikly a byly nahrazeny Rámcovým vzdělávacím programem základního školství, na jehož základě si každá škola musela vytvořit vlastní školní vzdělávací program. Na sexuální výchovu se v RVP na rozdíl od jiných průřezových témat, příliš nemyslelo, sexuální výchova totiž není jako specifické průřezové téma v RVP vůbec zmiňována. Ve vzdělávacích programech jednotlivých základních škol byste ho až na několik málo výjimek také marně hledali. Její témata se stala součástí jiných předmětů, ve kterých se ale spíše ztratila. Absence sexuální výchovy v českém vzdělávacím systému byla tak zřejmá, že si jí všimli i v Evropské unii, která nás v roce 2009 vyzvala k zintenzivnění výuky sexuální výchovy. Výsledkem ročního snažení bylo vydání Doporučení MŠMT ČR k realizaci sexuální výchovy na základních školách na jaře Doporučení je ovšem, jak z názvu vyplývá, nezávazné a ředitel/ka ZŠ se jím nemusí vůbec řídit. Zcela zásadní roli ale hraje, zda ředitel školy vůbec má ve svém sboru učitele, kteří budou schopni a ochotni sexuální výchovu kvalitně vyučovat a zároveň budou vyhovovat všem požadavkům na ně kladeným. Této otázce je v doporučení věnována velká pozornost. Rozhodnutím realizovat sexuální výchovu na své škole na sebe bere ředitel ZŠ i rizika s tímto krokem spojená. Mezi největší obavy patří strach z reakcí rodičů, kteří si sexuální výchovu zásadně nepřejí, tj. zejména strach z konfliktů s nimi (možné stížnosti zřizovateli, ČŠI, nepříjemné y, telefonáty, osobní jednání, medializace v regionálním tisku apod.) a následný strach z odhlašování žáků ze školy těmito rodiči. Ředitel školy musí počítat i s odporem některých členů pedagogického sboru i s nepříjemnými reakcemi rodičů, kteří sice výuku sexuální výchovy schvalují, ale nepovažují její zařazení do ŠVP za podstatné. Požadují, aby se pozornost vedení školy zaměřila raději na důležitější věci jako je zlepšení kvality výuky v povinných předmětech (zvláště při výuce cizích jazyků), zvýšení kvalifikovanosti a aprobovanosti některých učitelů, nebo zařazování a akcentaci jiných průřezových témat (finanční gramotnost, ekologická výchova, zdravotní výchova, dopravní výchova, prevence jiného rizikového chování ) popř. rozšíření nabídky kroužků, vylepšení okolí školy, zlepšení technického vybavení školy atd. atd. Velmi výraznou roli, při rozhodování ředitelů základních škol o tom, zda dají sexuální výchově od školního roku 2010/2011 na své škole zelenou nebo zda si raději nebudou komplikovat život, sehrála zvýšená aktivita nejrůznějších odpůrců a kritiků sexuální výchovy, kteří dokáží manipulovat s veřejností prostřednictvím petic, ů adresovaných přímo ředitelům škol, medializací v tisku bez uvedení věcí do souvislostí apod. Nejaktivnějšími se stalo Hnutí Pro život, sdružení, které do škol před lety zaslalo videokazetu Němý výkřik s naturalistickým nafilmováním potratu a vyzývalo ředitele škol a učitele rodinné výchovy, aby ji žákům pouštěli. Tentokrát hnutí do základních škol ještě před koncem minulého školního roku zaslalo brožuru 148

149 Důvody, proč neučit sexuální výchovu amerického autora psychoanalytika Melvina Anchella, která vyšla v USA v roce Brožura je typickou ukázkou subjektivního a jednostranného náhledu lékaře, který samozřejmě vychází z amerických společenských kořenů. Do naší veřejnosti je uvedena předmluvou Radima Ucháče z Hnutí Pro život, který jednoznačně doporučuje ředitelům škol nabídku MŠMT nevyužít a sexuální výchovu do osnov nezařazovat. Doporučení MŠMT a především příručku Sexuální výchova vybraná témata pokládá Hnutí Pro život za pouhou instruktáž sexu, která údajně vede k promiskuitě. Zde je třeba zdůraznit, že sexuální výchova není odtržená mezipředmětová disciplína, ale průřezové téma, které je přičleňováno k tématům, která jsou již dávno povinnou součástí školních vzdělávacích programů:vztahy v rodině, pocit bezpečí, vrstevnické vztahy, komunikace mezi lidmi, důvěra, láska, přátelství, člověk, lidské tělo atd. atd., jež jsou obsaženy v předmětech prvouka, přírodověda, výchova ke zdraví (název rodinná výchova se jako předmět v učebním plánu ZŠ od roku 2010/2011 již neobjevuje), výchova k občanství, biologie, tělesná výchova, etická výchova aj. Sexuální výchova tedy na tyto předměty navazuje, vychází z nich, uvádí věci do souvislostí a vždy respektuje věkové zvláštnosti dětí. Mnoho odpůrců sexuální výchovy ji bohužel vydává za výchovu k sexu, opomíjí komplexnost sexuální problematiky, vytrhává věci ze souvislostí, manipuluje s veřejností, účelově lže a překrucuje fakta. Kritici sexuální výchovy často prokazují hrubé neznalosti z oblasti lidské sexuality. O to horlivěji však napadají něco, čemu nerozumí a co si ani podrobně neprostudovali. Další skupinou odpůrců a kritiků sexuální výchovy je Výbor na obranu rodičovských práv (VORP). Základním omylem tohoto sdružení je názor, že právo na výchovu má výhradně rodina, kdežto škola má pouze vyučovat. Další nepravdou je tvrzení, že škola žákům vnucuje pouze jeden model výuky, propaguje onanii, je vstřícná k homosexuální menšině a chválí ji (?!), propaguje především bariérovou a chemickou (zvláště hormonální antikoncepci) bez předávání informací o dalších možnostech antikoncepce, kam řadíme tvz. přirozené metody, apod. Přímo za demagogii považuji tvrzení členů VORPu veřejnosti i ministrovi školství, že autoři Doporučení i Příručky chtějí zavádět povinnou sexuální osvětu a že budou ředitelé ZŠ kontrolováni ČŠI, zda doporučení zavedli do školních vzdělávacích programů. Ve snaze dodat váhu svým argumentům zorganizoval VORP petici, která probíhala velmi často v kostelech a organizovali ji přímo faráři. Odluka církve od státu iniciátorům zcela zjevně nevadila stejně jako nevhodná forma sbírání podpisů, kdy byl zájemcům z řad veřejnosti (nejčastěji věřícím) sugestivně podsouván dotaz:souhlasíte s tím, aby se děti ve školách učily od 1. třídy souložit kdykoliv s kýmkoliv a jakkoliv? I touto manipulací s lidmi, kteří se upřímně vyděsili z takové představy a houfně podepisovali rozhodné NE, se podařilo VORPu shromáždit přes 6000 podpisů, aby jejich tlak na nového ministra školství dostal patřičnou váhu a ten příručku, která nejvíce vadila, stáhl z webových stránek ministerstva, popřípadě ze škol, kam byla distribuována. Autor se osobně setkal s řadou věřících lidí, kterým se tento manipulativní způsob hrubě nelíbil, a proto svůj podpis pod petici nepřipojili. Aby toho nebylo málo, zasílal VORP do co největšího počtu základních škol ještě před prázdninami s opět velmi sugestivním názvem NE sexu ve škole, ve kterém bylo vyjádřeno nesouhlasné stanovisko této organizace se zaváděním sexuální výchovy do škol od 1. září. Zároveň byli ředitelé škol vyzváni, aby VORP co nejdříve informovali, zda budou doporučení MŠMT respektovat či nikoliv. Během léta se objevily na internetu seznamy škol, které údajně sexuální výchovu odmítají, 149

150 přičemž se v něm našla i jména škol, které na výzvu VORPu vůbec nereagovaly a nenechaly se tímto sdružením úkolovat. Řada ředitelů základních škol se vzhledem k výše uvedeným tlakům a akcím jednoduše rozhodla, že si raději nebude komplikovat život, a koncepční sexuální výchovu na své škole zajišťovat nebude. Samozřejmě, že důvody mohou být i zcela jiné, a to buď osobní nebo pracovní. Jednou z možností, jak zajistit alespoň nějakou sexuální osvětu, je pozvat do školy externí organizaci nebo lektora, kteří tuto citlivou problematiku ošetří jednorázovou nebo rozšiřující přednáškou. Ředitelé škol jsou písemně nebo po internetu zahrnováni nejrůznějšími nabídkami organizací, které jim slibují osvětu provést, a to dokonce zdarma (grant, financování z jiných zdrojů apod.). Pokud ovšem nemá ředitel o konkrétní vzdělávací agentuře nebo přednášejícím dostatečné doporučující reference, raději by se neměl do takové zkušenosti vůbec pouštět. Autor osobně ví o případech, kdy byli ředitelé škol natolik zaskočeni hlásáním dogmat, která odporují nejnovějším vědeckým poznatkům z oblasti zdravovědy a sexuality, a jednostranností přednášejících, že akci raději sami rychle ukončili. V několika dalších případech žáci z přednášky jednoduše odešli, a to zvláště poté, když zjistili, že po výzvě můžete se zeptat úplně na všechno na jejich dotazy, které lektorka rozbalila, přečetla a dala stranou, údajně nezbyl čas. Mezi nejčastější dogmata, sexuální mýty a nepravdy, které se během posledního půlroku objevily i v tisku patří:onanie je projevem slabé vůle, onanie u dívek je zvrácená a zdravotně nebezpečná, o menstruaci by se spolu dívky a chlapci neměli vůbec bavit, nejlepší je sexuální abstinence až do svatby (ta je přitom v ČR let), láska je oběť, homosexualita není normální, homosexualita je proti bohu, přírodě, homosexualita je nepřirozená, homosexuálové nemohou mít děti, učitelé sexuální výchovy nerozlišují mezi homosexualitou a homosexuálním chováním, transsexualita je deviace, učitelé sexuální výchovy podporují promiskuitu, učitelé sexuální výchovy propagují hlavně hormonální antikoncepci, která ničí přírodu, učitelé sexuální výchovy narušují přirozený vývoj dětí, kondom stejně propouští virus HIV, proč používat kondom, když jsme si věrní, interrupce je vražda aj. aj. Pokud ředitel školy nechce nebo nemůže z nejrůznějších důvodů koncepční (tj. od 1. do 9. ročníku probíhající) sexuální výchovu do školního vzdělávacího programu zařadit, ale chce zajistit alespoň základní sexuální osvětu pro žáky II. stupně (nejčastěji ročníku), může sexuální problematiku zařadit do minimálního preventivního programu školy, ať už ve formě jednorázových přednášek nebo několikahodinových kurzů. Doporučuji oslovit vhodného učitele pro výuku sexuální výchovy z vlastního pedagogického sboru, zajistit mu odborná proškolení formou DVPP a každoročně sexuální výchovu v nejvyšších ročnících II. stupně zajišťovat, a to na základě písemného souhlasu rodičů žáků. Na obsahové náplni přednášek nebo kurzů se ředitel domluví s vyučujícím, znát by ji měli ale i učitelé souvisejících předmětů (biologie, výchovy ke zdraví, výchovy k občanství), školní preventista a výchovný poradce, aby nedocházelo ke zbytečnému zdvojování témat a byla věnována pozornost především specifickým sexuálním tématům (dospívání, pohlavní hygieně, vztahům mezi patnery, sexualitě muže a ženy, heterosexualitě a homosexualitě, sexuálním aktivitám a jejich rizikům, těhotenství, antikoncepci, pohlavním úchylkám (deviacím), pohlavně přenosným nemocem, AIDS, rizikovému sexuálnímu chování aj.). Metodiku výuky si vytvoří každý učitel sexuální osvěty postupně sám. Inspiraci může čerpat mimo jiné i z kapitoly Didaktické náměty ministerské příručky Sexuální výchova vybraná témata, kde je řada aktivit podrobně popsána. 150

151 Ředitelům škol a učitelům sexuální výchovy přeji při jejím zajištění ve školách hodně vytrvalosti, trpělivosti a úspěchů. PaedDr.Pavel Petrnoušek ředitel ZŠ Kuncova 151

152 Průsečíky sexuální a etické výchovy v současné primární škole Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D. Výchova v obecném slova smyslu je jevem společenským a historickým, neboť existuje od vzniku společnosti a její úlohou z hlediska společnosti je celková kultivace osobnosti. Proces záměrného formování a kultivace osobnosti je zachována, přestože se mění cíle, obsah, podmínky i prostředky výchovy. Výchova je tedy determinována společností, vznikla ze společenských potřeb, společnosti slouží a ve společnosti se rozvíjí. Cílem výchovy je všestranný rozvoj osobnosti ve všech jeho složkách, tj. rozumové, mravní, estetické, tělesné a pracovní. Rozvoj osobnosti probíhá v čase (ve všech věkových obdobích člověka) a uskutečňuje se ve výchovném procesu, který je vymezen jako řízená společenská činnost skládající se z dílčích etap a dílčích cílů. Cíl výchovy jako jeden z prvků výchovného systému, jenž vytyčuje směr výchovného působení, je kulturně a historicky proměnlivý. Sexuální výchova je v současné české primární škole povinnou součástí komplexní výchovy, má interdisciplinární charakter. Obsahově je vymezena v platných školských dokumentech (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005 dále RVP ZV) prostřednictvím vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, v tematickém okruhu Člověk a jeho zdraví (RVP ZV, 2005, s ). Je koncipována jako součást rozvoje pozitivního lidského cítění a mezilidských vztahů v rámci záměrné cílevědomé (formativní) činnosti učitele i žáka. Sexuální výchova má svůj obecný cíl, a to kvalitní život v partnerství, manželství i rodičovství s akcentem na harmonii biologickou, psychickou, sociální a etickou. Má i své konkrétní cíle, které vycházejí především z věkových a individuálních zvláštností dětí mladšího školního věku (ČÁP, MAREŠ, 2001, VÁGNEROVÁ, 2000 aj.), a jsou naplňovány prostřednictvím všech vyučovacích předmětů. Na základních školách se nevyučují jen povinné předměty, ale podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále RVP ZV) prostřednictvím doplňujících vzdělávacích oborů existují dva takové (Další cizí jazyk, Dramatická výchova), které lze nepovinně zařadit do edukačního procesu. Na základě pověření Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy předložil Výzkumný ústav pedagogický v Praze k diskusi návrh dalšího doplňujícího vzdělávacího oboru RVP ZV nazvaného Etická výchova. Tato výchova se stala třetím doplňujícím vzdělávacím oborem, který mohou základní školy nepovinně zařadit do svého edukačního procesu. Hlavním důvodem, který vedl k zařazení etické výchovy do RVP ZV, byla skutečnost, že v naší školské soustavě chyběl předmět, který by systematicky rozvíjel mravní stránku osobnosti žáka, a to i na 1. stupni základní školy. Etická výchova velmi úzce souvisí s mravní složkou výchovy, která se zabývá formováním názorů a přesvědčení, jež ovlivňují chování člověka tak, aby se v životě choval a jednal podle norem a pravidel společnosti, podle morálky. Při výchově ve škole by žáci měli shromažďovat pozitivní mravní zkušenosti a získat základní poznatky o pravidlech společenského chování. Dále by žáci měli být vedeni k rozvoji mravních požadavků a mravního cítění, měli by si vybudovat nezbytné návyky a způsoby chování. 152

153 Podle odborníků je etika filozofická disciplína, která se zabývá vztahem lidského jednání k mravním normám, původem a povahou těchto norem, jakož i smyslem lidského života a problémem jeho štěstí. Teoretická etika věnuje pozornost teoretickým otázkám etiky a praktická etika se zabývá konkrétním mravním jednáním a aplikací mravním norem v konkrétní situaci. Etická výchova velmi úzce souvisí s mravní složkou výchovy, která se zabývá formováním názorů a přesvědčení, jež ovlivňují chování člověka tak, aby se v životě choval a jednal podle norem a pravidel společnosti, podle morálky. Morálkou se rozumí soubor společenských požadavků na chování lidí v určitém zájmu. Připomeňme si, že morálka jako jedna z forem společenského vědomí je jevem historickým a třídním, proto se mravní názory mění v závislosti na vývoji společnosti. Společenské požadavky na chování lidí existují ve formě mravních principů, norem, určitých zvyklostí či obyčejů, názorů a postojů jako vnější projev jejich společenského vědomí a v praxi odpovídajícímu chování. Při výchově ve škole by žáci měli shromažďovat pozitivní mravní zkušenosti a získat základní poznatky o pravidlech společenského chování. Dále by žáci měli být vedeni k rozvoji mravních požadavků a mravního cítění, měli by si vybudovat nezbytné návyky a způsoby chování. Etická výchova stejně jako sexuální výchova tvoří neoddělitelnou součást výchovy. Podle již zmíněného pojetí a cílů vzdělávání, zakotveného v RVP ZV, je základní vzdělávání na 1. stupni ZŠ založeno na poznávání, respektování a rozvíjení individuálních potřeb, možností a zájmů každého žáka. Vzdělávání svým činnostním a praktickým charakterem a uplatněním odpovídajících metod motivuje žáky k dalšímu učení, vede je k učební aktivitě a k poznání, že možné hledat, objevovat, tvořit a nalézat vhodnou cestu řešení problémů. Vzdělávání vyžaduje také podnětné a tvůrčí školní prostředí. Základní vzdělávání na 1. stupni ZŠ má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout základ vzdělání se zřetelem na situace blízké životu a na praktické jednání. Sexuální výchova jako výchova komplexní (RAŠKOVÁ, 2007, 2008 aj.) zahrnuje vedle předávání informací i postoje k sexuální morálce a podporu osobnostní autonomie. Komplexní sexuální výchova vštěpuje dítěti morální principy, formuje jeho jednání a postoje k sexuální problematice, rozvíjí citovou oblast v návaznosti na jeho budoucí sexuální touhy a potřeby. Nezahrnuje pouze předávání faktů, ale zahrnuje i postoje k sexuální morálce, podporuje osobnostní autonomii a učí schopnosti uspokojit sexuální potřeby. Mezi cíle etické výchovy patří zejména: Připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti. Vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací, rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě. Vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi. Vedle obecných cílů existují také etické zásady sexuální výchovy (kurikulární dokumenty, ZVĚŘINA, 1994). Každý vychovávající vůči vychovávanému by se měl etickými zásadami řídit. Do výčtu etických zásad patří například pojímání rovnocennosti mužů a žen v sexuální morálce, odmítání rasové diskriminace, odmítání porušování osobní svobody prostřednictvím psychického a fyzického nátlaku či agrese, respektování pozice homosexuálů ve společnosti. Uvedený výčet etických zásad není úplný. Existují další zásady, které rozhodně nestojí v ústraní a souvisejí například s nevhodnou sexuální liberalizací, protože není možné tolerovat takové 153

154 projevy, které jsou v lidské společnosti nepřípustné (např. útoky, agrese, zneužití atd.), s existencí sexuálních vztahů mezi nejrůznějšími skupinami lidí, ve kterých nikdo nesmí nikoho využívat pro svoje sobecké uspokojení. Doporučuje se, abychom ve výchově dětí pozitivně hodnotili partnerskou věrnost, neboť sexualita v partnerském vztahu je označována jako hodnotnější než v příležitostném sexu, a abychom nezapomněli také na otázku pornografie a znázornění sexuality. A to nejen v umění, kde oceňujeme specifický pohled autora na oblast sexuality, jeho originální ztvárnění, poselství, které není v rozporu s humanitním pojetím díla na rozdíl od pornografie, kterou odmítáme pro dehumanizaci vzhledem k tzv. necudnému obsahu, který nevkusně zobrazuje sexuální život. Při realizaci sexuální výchovy platí principy (tj. určitá pravidla), které nelze podceňovat ani přehlížet. Představují nejzákladnější zásady, které vyjadřují zobecněnou společenskou zkušenost a zvyšují efektivitu výchovy ve vztahu ke specifice jednotlivých věkových kategorií dětí. Principy souvisejí s psychickými potřebami dítěte, a proto musíme mít i při sexuální výchově na zřeteli, že dítě potřebuje být především milováno (vyrůstat v atmosféře lásky a být ochraňováno) a akceptováno (projevovat mu pozornost, chválit, vzájemně s ním komunikovat, hodnotit jeho činnost), mít pocit bezpečí (být ochraňováno) a vhodné vzory pro napodobování i ztotožňování. V souvislosti s uplatňováním etických zásad a principů sexuální výchovy při její realizaci v pedagogické praxi by mělo výchovné působení podporovat také sexuální a reprodukční práva (Charta sexuálních a reprodukčních práv, 1997, s ). Z pedagogického hlediska sexuální výchova přispívá k celistvosti rozvoje osobnosti, musí mít na dítě pozitivní vliv, a to zejména z hlediska poznávání a získávání potřebných informací, formování názorů a postojů k nejširší oblasti lidské sexuality, utváření dovedností, návyků a chování v rámci mezilidských vztahů. Obsah sexuální výchovy by měl v tomto věkovém období dítěte vycházet z předchozích poznatků a zkušeností. Je nutné předávat dětem informace a dovednosti, které jsou adekvátní jejich věku, dále je prohlubovat, doplňovat, zpřesňovat. Protože se jedná o poměrně dlouhou a specifickou vývojovou etapu v životě dítěte, rozšiřuje se obsah sexuální výchovy z předškolního věku (RAŠKOVÁ, 2008, SMOLÍKOVÁ, HAJNOVÁ, 1997) o další závažná témata, se kterými již mohou mít děti zkušenosti, nebo je žádoucí, aby na ně byly předem připraveny. Děti by si už měly uvědomovat odpovědnost za své chování, měly by dokázat rozpoznávat nebezpečí, které je ohrožuje, měly by si osvojovat způsoby bezpečného chování v různých situacích. Měly by také chápat význam rodiny a domova pro jejich život, měly by si osvojit základní pravidla společenského chování. Vedle základních poznatků o jednotlivých částech lidského těla včetně reprodukčních orgánů, o anatomicko-fyziologických a psychosociálních aspektech lidské sexuality si děti musí vytvářet etické postoje k sexualitě a dokázat se vyvarovat rizikovým formám sexuálního chování. Prvotní úloha rodiny se v sexuální výchově nepopírá, ale nelze její realizaci ponechat jen na svobodné volbě rodiny. Sexuální výchova musí být odborně garantována učitelem vzhledem ke specifickým zvláštnostem dětí mladšího školního věku a nutnosti respektování humanizačních kritérií a etických zásad. I přesto, že sexuální výchova má mít těžiště v rodině, nelze zaručit, že v ní dítě bude získávat (pokud nebude tabuizována) subjektivně i společensky žádoucí vědomosti, postoje a chování z nejširší oblasti sexuálního chování. Učitelé však nemají při realizaci sexuální výchovy žádnou direktivní pozici a měli by respektovat princip spolupráce školy a rodiny při sexuální výchově (RAŠKOVÁ, 2008 aj.) 154

155 Při vzájemné spolupráci školy a rodiny (MARÁDOVÁ 2006 aj.) by měli být rodiče žáků informováni o průběhu a obsahu a sexuální výchovy, o používaných metodách i cílech. V případě, že rodiče nesouhlasí z různých důvodů s účastí dítěte na školním vyučování, mají právo tuto skutečnost učiteli oznámit. Vyřešení zmíněné situace náleží zcela do kompetence učitele. Většina informací všeobecné povahy (např. tělesný vzhled, vývoj člověka, rozmnožovací orgány, asertivní chování apod.) tvoří neoddělitelnou součást všeobecných znalostí, které patří do obecného a základního vzdělání každého jedince, a kde postoj rodiče učitel nemusí vzít v úvahu (nehledě na nejzákladnější a nejobecnější poznatky, které mají žáci získat v primární škole). Učitel by měl respektovat alternativní světonázorové postoje rodičů, které nejsou v rozporu s principy a normami společnosti. Bez trvalé a koncepční spolupráce s rodinou žáka a současně s akceptováním rodinných světonázorových postojů (s výjimkou asociálně orientovaných) nelze sexuální výchovu zcela bez problémů zvládnout. Jakým způsobem lze integrovat sexuální a etickou výchovu do edukačního procesu žáků mladšího školního věku? Existuje celá řada příkladů integrace obsahu učiva prostřednictvím nejrůznějších vzdělávacích oblastí včetně průřezových témat. Důležitou roli hraje didakticko-metodický aspekt uplatňování těchto výchov v pedagogické praxi. I když bylo v různých zdrojích poukázáno na to, že etická výchova nemá vlastní metody a má využívat především metody běžné v zážitkové pedagogice, nemusíme se obávat žádných složitostí, protože, podle mého názoru, lze využít všech známých metod s přihlédnutím k pedagogicko-psychologickým specifikům žáků mladšího školního věku. A navíc jsou tyto metody totožné s metodami, které jsou vhodné pro sexuální výchovu. Nejrůznější herní aktivity se dají doplnit o následující metody: práci s obrázky, čtení příběhů a pohádek, poslech příběhů doplněný slovním komentářem dospělých, rozhovory, sledování vhodných videoprojekcí s komentářem, kresebné a jiné výtvarné činnosti, vymýšlení příběhů na daná témata, jednoduchá vysvětlení a poučení, nácviky jednotlivých dovedností, dramatizace, situační, simulační a interakční hry, vyjadřování zážitků nejen slovem a kresbou, ale též pohybem, řešení modelových situací, modelování, využití stavebnic, luštění hádanek, křížovek, kvízů apod. Integrovat sexuální a etickou výchovu do edukačního procesu žáků mladšího školního věku lze také prostřednictvím tzv. principu koncentrace, což představuje využití daného ústředního problému (například tématu z etické výchovy), který se 155

156 integruje do všech činností v různých oblastech edukačního působení. V tomto případě se jedná o využití projektové metody (projektu), která v ideálním případě integruje vybrané téma v učivu všech vyučovacích předmětů včetně implementace průřezových témat. Sexuální výchova se dotýká široké oblasti lidského života a je určena pro současný i budoucí život. Mezi základní předpoklady spokojeného života patří nejen soulad v oblasti partnerské, manželské a rodičovské, ale i vytváření dobrých vztahů mezi ostatními lidmi, které by měly fungovat s principy a normami společnosti. Implementací sexuální výchovy do edukačního procesu žáků mladšího školního věku jako integrální součásti výchovy ke zdraví se navázalo na historický odkaz, který podpořil snahy o její realizaci v primárním vzdělávání od druhé poloviny 20. století. Sexuální výchova v české primární škole získala už v posledním desetiletí minulého století stabilní pozici v primárním vzdělávání obdobně, jako je tomu i v jiných školských systémech v zahraničí. Etická výchova jako novodobá integrální součást výchovy má své opodstatnění v kontextu pojetí a cílů základního vzdělávání na 1. stupni základní školy, které vyplývají z RVP ZV. Z četných názorů pedagogů i nepedagogické veřejnosti můžeme v současnosti usuzovat, že nám problematika etické výchovy není lhostejná. Mnozí se ve svých názorech již dříve přikláněli k zavedení samostatného vyučovacího předmětu. A to je zjištění velmi pozitivní. Shrneme-li společné průsečíky sexuální a etické výchovy v edukačních podmínkách současné primární školy, pak nelze přehlédnout zejména společné cíle, které směřují k pozitivnímu ovlivňování postojů a chování člověka. Osvojení dovedností (zejména těch sociálních) probíhá na základě vhodné a přiměřené komunikace, dbá se na důstojnost lidské osoby a budování si úcty k sobě, vychází z pozitivního hodnocení druhých a je založeno na tvořivosti, iniciativě, vzájemném vyjádření citů, empatii, asertivitě, pomoci, přátelství a spolupráci. Velmi důležitou roli nejen při osvojování dovedností mají vzory reálné i zprostředkované. Společným cílem je nabídnout žákům pozitivní vzory a ukázat jim, že i oni sami mohou svým chováním a jednáním pro druhé znamenat pozitivní vzor. Mezi společné průsečíky sexuální a etické výchovy lze zahrnout též společná témata rodina, hodnotový systém, výchova k sexuálnímu zdraví a k rodinnému životu, vytváření kulturního slovníku aj. Naplňování stanovených cílů sexuální a etické výchovy probíhá prostřednictvím identické metodiky, která je založena na respektování pedagogicko-psychologických specifik žáků mladšího školního věku a na spolupráci rodiny a školy. Sexuální výchova v primární škole je povinnou součástí edukačního procesu a etická výchova jen nepovinným doplňujícím vzdělávacím oborem RVP ZV. Domnívám se, že pro školskou praxi bylo zavedení Etické výchovy velmi přínosné, neboť v naší školské soustavě již nechybí samostatný předmět pro ty školy, na kterých pedagogové chtějí systematicky rozvíjet mravní stránku žákovi osobnosti a nepřímo či přímo podporovat také sexuální výchovu. 156

157 Literatura ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN X. MARÁDOVÁ, E. K aktuálním otázkám pojetí rodinné a sexuální výchovy v transformované škole. 14. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. Sborník referátů. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu a Nová tiskárna Pelhřimov, 2006, s ISBN RAŠKOVÁ, M. Připravenost učitele k sexuální výchově v kontextu pedagogické teorie a praxe v české primární škole. 1. vyd. Olomouc: VUP, s. ISBN RAŠKOVÁ, M. 5 otázek k sexuální výchově dětí předškolního a mladšího školního věku. Informativní příručka o sexuální výchově nejen pro studenty, učitele, vychovatele a rodiče. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, s. ISBN Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, ISBN [on-line] Dostupné na WWW: SMOLÍKOVÁ, K., HAJNOVÁ, R. Než se dítě zeptá Program sexuální výchovy dětí předškolního věku. Praha: Portál, ISBN VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN ZVĚŘINA, J. Lékařská sexuologie. 2. přepracované vydání. Praha: SCHERING Pharma, s. Kontaktní adresa: Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta Katedra primární pedagogiky Žižkovo nám. 5, Olomouc miluse.raskova@upol.cz 157

158 Sexuálně deviantní jednání u adolescentů MUDr. Petra Sejbalová, MUDr. Helena Reguli, MUDr. Jaroslav Janák Jak všichni víme, puberta je období vyzrávání sexuální sféry s výraznou úrovní erotizace a vysokou sexuální potřebou a z toho vyplývající aktivitou. V tomto období bývá fyziologicky zhoršená diferenciace věku a pohlaví sexuálních objektů, ale také sexuálních aktivit. Často u klientů nacházíme nestejnoměrné tempo somatosexuálního a psychosexuálního vývoje. Tyto disproporce ve vyzrávání sexuální sféry mohou způsobit sexuální chování podobné deviantnímu. Proto zvláště u chlapců může docházet v pubertálním období k projevům, které jsou okolím považovány za odchylné (deviantní). Výskyt tohoto chování budoucích sexuálně zcela normálních jedinců je právě v pubertě nejčastější. Je důležité vědět, že deviantní sexuální chování ještě nemusí nutně signalizovat vývoj nebo přítomnost parafílie. U konkrétního adolescenta nelze přesně předpovědět, zda jeho vývoj bude směřovat do normy nebo do konkrétní úchylky. I přesto lze v tomto období najít určité rizikové faktory, které pro deviantní vývoj svědčí. Nejčastější druhy sexuálních deliktů, se kterými se u adolescentů setkáváme, jsou pedofilní aktivity homo i heterosexuálně orientované, dále incestní chování (nejčastěji se sourozenci), exhibicionistické a agresivní sexuální chování (zejména tušérské). Občasně se adolescenti také chovají fetišisticky, obscénně telefonují nebo zakládají ohně. Dále vás chceme seznámit s několika statistickými údaji o sexuální delikvenci mladistvých. Následující graf zobrazuje procentuální podíl adolescentů na páchání mravnostních trestných činů v letech 2000 až 1. pololetí Podíl mladistvých na páchání mravnostních trestných činů v ČR (dle MVČR) 120% 100% 80% 60% 80% 84% 83% 83% 87% 84% 84% 82% 86% 84% 86% 40% 20% 0% 20% 16% 17% 17% 13% 16% 16% 18% 14% 16% 14% Mladiství Mravnostní činy celkem 158

159 Problematika sexuologické diagnostiky adolescentů: Pubertální klienti se málokdy plně svěří se svými sexuálními fantaziemi, zážitky a touhami. Diagnostika se musí v těchto případech opírat o popis jejich chování, což závisí na kvalitě sdělení poškozených či dalších svědků. Faktory v chování adolescentů, které nesvědčí pro vývoj sexuální deviace (tzv. nedeviantní obraz jednání): - poruchy chování nesexuálního i sexuálního charakteru v anamnéze klienta - vysvětlitelný motiv jednání (upoutání pozornosti, pomsta, udržení si postu ve skupině) - měnivost a různá intenzita sexuálních projevů - definovatelný vztah k obětem - různorodost sexuálních objektů v pohlaví i věku, ale i různorodost sexuálního chování Faktory v chování adolescentů, které svědčí pro možný počátek vývoje sexuální deviace (tzv. deviantní obraz jednání): - repetitivnost analogického chování (charakter činu, včetně místa a času) - nepřítomný vztah k obětem napadení zezadu ze zálohy (typické pro sexuální agresory) - zdánlivě chybí motiv jednání - zkracovaní časového intervalu mezi skutky - pokračování v jednání i přes aktivní odpor oběti - agrese spojená s velkou fyzickou silou (typické pro sex. agresory) Podrobný rozbor získaných subjektivních i objektivních anamnestických údajů je velmi důležitou (někdy nejdůležitější) součástí diagnostiky. Dle různých výzkumných studií asi 40 50% dospělých sexuální deviantů uvedlo, že nástup deviantních potřeb, ať v ideatorní formě nebo ve formě aktivit, zaznamenali před svým 18. rokem věku. U části sexuální deviantů bylo zjištěno atypické a problémové sexuální chování již před 6. rokem věku. Již před pubertou můžeme najít projevy parafilního vývoje: - disharmonický vývoj osobnosti - defektní rodinné zázemí - chybění identifikační figury otce - sexuální nebo fyzická viktimizace (pohlavní zneužívání, projevy fyzického násilí v dětství) - atypické zaměření: odlišné hry, hračky, převlékání se (transsexualismus i fetišismus) - atypické chování: zakládání ohňů, obecně zvýšená a bezúčelná agresivita, týrání zvířat Mezi typické projevy parafilního vývoje v pubertě dále patří: - defekt sociální sexualizace - poruchy psychosexuálního vývoje: 159

160 - odlišná náplň masturbačních fantazií a polučních snů - výskyt funkčních sexuálních poruch při zahájení heterosexuálních aktivit anebo nápadně opožděný nebo výjimečně předčasný nástup sexuálních vztahů - nápadný časový odstup mezi prvním zahajovacím a druhým následujícím pohlavním stykem - slabá motivace k obvyklým sexuálním aktivitám - nedostatek sexuální empatie - parcialistické zaměření na určitou část lidského těla - absence hlubších citových vztahů Katamnestický rozbor: Na sexuologickém oddělení jsme provedli katamnestický rozbor našich mladistvých pacientů s atypickým a problémovým sexuálním chováním. Charakteristika souboru: Soubor zahrnoval 37 chlapců v aktuálním věku 13 až 19 let. Průměrný věk při prvním sexuálním deliktu nebo při objevení se prvních deviantních fantazií byl 13,14 roku v intervalu 6 18 let. U 44% mladistvých byla první návštěva sexuologie až v důsledku šetření trestného činu a nutnosti znaleckého zkoumání. 50% mladistvých bylo odesláno institucí (škola, psycholog, psychiatr, dětský domov). Pouze 6% prvních návštěv iniciovali rodiče nebo sám mladistvý. Použité diagnostické postupy: - psychiatrické a sexuologické vyšetření (včetně tělesného) - zjištění úrovně znalostí ze sexuální výchovy - psychologické vyšetření - hormonální vyšetření - komplexní endokrinologické vyšetření včetně určení kostního věku - PPG vyšetření - event. genetické vyšetření Nejčastější psychopatologické a jiné nálezy byly: - disharmonický vývoj osobnosti - defektní rodinné zázemí (pouze 23% klientů mělo úplnou a funkční rodinu) - chybění identifikační figury otce - opoždění psychosexuálního vývoje proti somatosexuálnímu - zvýšená sexuální dráždivost v období puberty - snížená volní kontrola, zvýrazněná impulsivita - situační podmíněnost deliktu (intoxikace návykovou látkou) - přítomná jiná duševní porucha (ADHD, MR, psychóza) 160

161 - absence znalostí normality lidského sexuálního chování hlavně u incestů (necelých 14% klientů bylo informováno o sexualitě přiměřeně věku a intelektu) Diagnostické zhodnocení souboru: U 11 klientů bylo zjištěno podezření na vývoj do sexuální deviace, kdy u 2 klientů, byla diagnóza sex. deviace pro recidivu analogického jednání již potvrzena. U 8 klientů atypické sexuální chování souviselo s mentální retardací, z toho u jednoho byl diagnostikovaný Klinefelterův syndrom U 18 klientů bylo atypické sexuální chování jako jeden z projevů diagnostikovaných poruch chování nejčastěji skupiny ADHD. Další zjištění Katamnestickým rozborem souboru našich mladistvých pacientů se nepotvrdila hypotéza, že mladiství s podezřením na vývoj sexuální deviace páchají své delikty dříve. U 18 klientů bylo atypické sexuální chování jako jeden z projevů diagnostikovaných poruch chování nejčastěji skupiny ADHD. Skupina mladíků s deviantním vývojem měla nižší výskyt psychopatologie a nižší výskyt situačně podmíněného jednání (intoxikace) Skupina mladíků s deviantním vývojem měla vyšší dosažené vzdělání a měla menší výskyt defektního rodinného zázemí většina pocházela z úplných rodin Sexuální deviace s obsahem agrese (tušérství, SM) byly diagnostikovány u našich klientů v nižším věku než pedofílie S jistotou nelze předpovědět, zda určitý mladistvý bude sexuálním deviantem či ne. Mladiství sexuální delikventi deviantní i nedeviantní potřebují vždy odbornou péči. Cílem terapie je snížit riziko recidivy sexuálních deliktů u obou dvou skupin. I zdánlivě měně závažně působící sexuální jednání pubertálních osob si zaslouží náležitou pozornost. Literatura: 1. Brichcín, S., Kolářský, A., Netík, K., Weiss, P. Sexuální delikventi z pohledu psychiatrické sexuologie. Praha: Psychiatrické centrum 1996; 108 s. Zprávy č Furby L, Weinrott MR, Blackshaw L. Sex offender recidivism: a review. Psychol Bull. 1989; Jan: 105(1): Langstrom N, Grann M, Lindblad F. A preliminary typology of young sex offenders. J Adolesc Jun; 23(3): Smallbone SW, Wheaton J, Hourigan D. Trait empathy and criminal versatility in sexual offenders. Sex Abuse Jan; 15(1): Truscott D. Adolescent offenders: comparison for sexual, violent, and property offences. Psychol Rep Oct; 73(2):

162 6. Valliant PM, Bergeron T. Personality and criminal profile of adolescent sexual offenders, general offenders in comparison to nonoffenders. Psychol Rep Oct; 81(2): Weiss P. Sexuální deviace. Praha: Portál 2002; 351 s. 8. Weiss P. Sexuální zneužívání pachatelé a oběti. Praha: Grada 2000; 9. Worling JR. The Estimate of Risk of Adolescent Sexual Offense Recidivism (ERASOR): preliminary psychometric data, Sex Abuse Jun; 16(3): Worling JR., Personality-based typology of adolescent male sexual offenders, differences inrecidivism rates, victim-selection characteristics, and personal victimization histories.: Sex Abuse Jul;13(3): Zvěřina J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: Akademické nakladatelství CERM 2003; 287 s. 162

163 Právní problematika uzavírání manželství osob s různým státním občanstvím JUDr. Olga Sovová, Ph. D. Jakkoli je v České republice trend neuzavírat manželství, globalizace přináší v realitě mnohé přeshraniční vztahy, které nakonec manželstvím skončí. Uzavření manželství je však nejen dotvrzením citového pouta, ale především právním aktem, který snoubencům s různým státním občanstvím a zejména tam, kde jeden z manželů není občanem členského státu Evropské unie (EU), může přinést neočekávané právní důsledky či komplikace. Uzavření manželství mezi osobami, které jsou občany různých států, se řídí tzv. kolizními normami, kdy se část právních vztahů posuzuje podle práva toho státu, jehož je manžel občanem, a část právních vztahů se řídí právem státu, na jehož území byl sňatek uzavřen. Pokud manželé po uzavření sňatku žijí v jiné státě, než ve kterém došlo k jeho uzavření, mnohé majetkové vztahy a rovněž vztahy mezi manželi navzájem a rodiči a dětmi, se velmi často podřizují právu státu, na jehož území rodina aktuálně žije. Je proto vhodné některá úskalí sňatků osob s různým státním občanstvím posoudit nejen z pohledu sociálně-kulturního, ale rovněž právního. Základním právním předpisem, který upravuje postavení fyzických osob v soukromoprávních vztazích s tzv. přeshraničním či kolizním prvkem, je zákon o mezinárodním právu soukromém (ZPMS). 1 Způsobilost k uzavření manželství se, v souladu s 19 ZPMS, řídí právem státu, jehož je každý ze snoubenců občanem. Obecně však nejen v České republice, ale prakticky v každém státě platí tzv. výhrada veřejného pořádku, která znamená, že ta ustanovení právního řádu domovského státu jednoho z manželů, která jsou v rozporu s kongentními (donucovacími) ustanoveními vnitrostátního prává, nelze použít. V České republice (ČR) tak nemůže platně uzavřít manželství osoba mladší 16ti let, ač některé náboženské právní systémy nebo zvykové právo toto umožňují. V EU není rovněž povoleno mnohoženství, takže sňatek, ve kterém by se Češka stala třetí manželkou saudskoarabského šejka by sice v Dubaji byl uzavřen platně, avšak na území ČR by manželství nevzniklo. Velmi často jsou manželé nejen občany různých států, ale žijí ve třetí zemi, kde uzavřou sňatek. Pro platnost manželství na území ČR je vhodné takový sňatek uzavřít přímo na zastupitelském úřadu ČR. Pokud toto není možné, pak lze doporučit, aby z důvodu právní jistoty si manželé nechali vystavit český oddací list. Na základě úředního překladu zahraničního oddacího listu a prokázání českého občanství jednoho z manželů tento dokument vystavuje Zvláštní matrika Brno. 2 Pokud jde o majetkové vztahy v manželství, ZPMS stanoví, že si manželé mohou zvolit rozhodné právo, což je praktické právě v případě, že žijí ve třetí zemi. Pokud tuto volbu manželé písemně, nejlépe formou úředního zápisu, neprovedou, pak se 1 Zákon č. 97/1963 Sb. 2 Informace na 163

164 jejich majetkové vztahy řídí právem státu, jehož jsou příslušníky nebo právem toho státu, na jehož území žijí. Většina právních řádů také stanoví, že právní vztahy k nemovitosti se vždy řídí právem toho státu, na jehož území daná nemovitost leží. Z hlediska praktického považuji za vhodné, aby se práva a povinnosti manželů řídily právem toho státu, kde manželé skutečně žijí a mají svůj domov. ZMPS stanoví, že zrušení manželství rozvodem, prohlášení manželství za neplatné nebo zjištění, zda tu manželství je či není, se spravuje právním řádem státu, jehož občany jsou manželé v době zahájení řízení. 3 Jsou-li manželé příslušníky různých států, pak kolizní normy stanoví povinnost použít ten právní řád, podle něhož bylo manželství uzavřeno. Tím by se však mohli manželé dostat do neřešitelné situace, kdy by např. český soud při rozvodu měl aplikovat australské právo. Z uvedených důvodů umožňuje ZPMS použití českého právního řádu v případě, kdy alespoň jeden z manželů žije na území ČR delší dobu a situace by pro něj byla jinak zvlášť tíživá. Velmi zajímavá situace v praxi nastala v okamžiku, kdy manželé, občané Ruské federace, kteří žili dlouhodobě v ČR, žádali o rozvod. Český soud vyslovil svou nepříslušnost věc řešit, protože ruské rodinné právo u tzv. nesporného rozvodu, kde nejsou děti nebo jsou děti již zletilé, stanoví rozvod na matrice. V rámci kompetenčního sporu, kdo má řešit rozvod tohoto manželství, kompetenční senát soudců nejvyšších soudů dospěl k závěru, že se zde mj. uplatní výhrada veřejného pořádku, neboť české právo nedovoluje žádný typ rozvodu prostřednictvím správního úřadu. Pokud manželé chtějí žít na území ČR, je nutno rozlišit, zda jsou oba občany států EU nebo státú Evropského hospodářského prostoru. V tomto případě se na ně vztahují především, předpisy EU a základní svoboda volného pohybu osob, které v sobě zahrnuje i svobodu usazování. Tyto osoby mohou na území ČR vstupovat bez jakéhokoli omezení a pouze tehdy, pokud doba jejich nepřetržitého pobytu překročí 30 dnů, pak musí pobyt ohlásit na cizinecké policii. Tyto osoby si mohou kdykoli požádat o udělení trvalého pobytu. Pokud je manžel osobu z tzv. třetí země, právo EU mu zaručuje možnost vstupu i soužití s rodinou. Jde-li o stát, se kterým má ČR bezvízový turistický styk, pak zde manžel může pobývat nepřetržitě 3 měsíce a pouze musí svůj pobyt ohlásit. Nejde-li o tento případ, již při vstupu na území ČR musí manžel ze třetí země mít vízum. Vízová procedura je zjednodušená a jakékoli odepření vstupu je možné pouze z důvodu bezpečnostního rizika a musí být odůvodněno. Cizinec může požádat o povolení dlouhodobého pobytu v ČR a po dvou až pěti letech manželství o povolení trvalého pobytu. 4 Mnohem složitější otázkou je nabytí občanství manželem, cizincem ze třetí země. Česká republika má velmi rigidní zákon o státním občanství. 5 O udělení státního občanství rozhoduje Ministerstvo vnitra (MV). Na udělení státního občanství není právní nárok a u cizince se vyžaduje, aby se po dobu nejméně pěti let nepřetržitě zdržoval na území ČR. Právě u manželství, která jsou zavírána osobami, které se seznámili v zahraničí, je tato podmínka velmi těžko splnitelná. I když ji lze promi ZPMS. Podmínky pobytu cizinců upravuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, viz též Zákon č. 40/1993 Sb. 164

165 nout, MV často hledá formalistický výklad, aby občanství uděleno být nemuselo. U vdaných žen by přitom situace měla být snazší, protože jsme vázání Úmluvou o občanství vdaných žen, 6 která stanoví signatářským státům, aby usnadnily rodinné soužití i zjednodušenou procedurou získávání občanství pro vdané ženy. České republika nepřijala v tomto směru žádné konkrétní postupy a vše je ponecháno správnímu uvážení MV při řízení o udělení státního občanství. MV tvrdí, že zákon o občanství je dostačujícím provedením této Úmluvy, o čemž já na základě praktických zkušeností přesvědčena nejsem. Zákon o státním občanství v České republice jako základní kritérium zvolil ius sanguinis právo krve. V případech smíšených manželství to znamená, že dítě českého občana, bez ohledu na to, kde se narodí, je automaticky občanem České republiky. K vyřízení osvědčení o státním občanství dítěte je samozřejmě třeba i aktivního přístupu rodičů, jak bude pojednáno dále. V některých zemích získává dítě narozením automaticky občanství matky. Další státy naopak uplatňují ius soli právo místa narození tedy dítě se stává občanem země, na jejímž území se narodilo, 7 bez ohledu na občanství rodičů. Islámské země automaticky dítěti v případě, že se neuplatní ius soli, připisují občanství otce. Narodí-li se dítě českého rodiče v cizině, pak pro potvrzení českého občanství je třeba opatřit úřední překlad rodného listu a dále osvědčení o státním občanství dítěte. Toto osvědčení na základě přeloženého rodného listu a dokladu o občanství českého rodiče, vydá matrika místa pobytu dítěte v ČR. 8 Na základě těchto dokumentů se dítě zapíše do Zvláštní matriky narozených v Brně viz výše a obdrží český rodný list. U dětí ze smíšených manželství je možné, aby si ponechaly obojí státní občanství, pokud vnitrostátní předpisy některého ze států nestanoví jinak. Nároky dětí na výživné se řídí právem státu, jehož je dítě občanem, avšak opět se zde uplatní jednak ochrana zájmů dítěte, pokud toto žije na území ČR, jednak rovněž mezinárodní úmluvy o ochraně dítěte. 9 Závěrem lze říci, že u občanů členských států EU, resp. Evropského hospodářského prostoru, je manželské soužití z hlediska práva podstatně jednodušší a je možné i v duchu již uvedeného aktuálního trendu vynechat sňatek. Neuzavření sňatku však komplikuje možnost péče o děti, neboť většina členských států se přiklání, i v souladu s Haagskou úmluvou 10, k tomu, aby dítě zbytečně neopouštělo ten členský stát, jehož je občanem nebo ve kterém má domov. Samozřejmě pro rodiče, který není občanem daného členského státu a navíc nežije v manželství s druhým rodičem, může být získání péče o dítě podstatně obtížnější. U těch párů, kde jeden nemá občanství státu EU, lze jednoznačně doporučit uzavření sňatku, avšak s vědomím určité složitosti zabezpečení nerušeného rodinného života, neboť ze strany orgánů státu, a to nejen v ČR, bývá často zkoumáno, zda manželství není pouze fiktivní. I z těchto důvodů zavedla ČR institut přechodného pobytu pro rodinné příslušníky a teprve následně trvalý pobyt, zatímco v poměrně 6 Vyhlášena pod číslem 71/1967 Sb. 7 Např. USA. 8 Nemá-li dítě pobyt ČR, pak je to matrika pro Prahu 1. 9 Podrobně tyto úmluvy viz na 10 Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, č. 34/1988 Sb., též 165

166 nedávné minulosti uzavření manželství s občanem ČR znamenalo automaticky nárok na získání trvalého pobytu. Právo na nerušený rodinný život je chráněno nejen Listinou základních práv a svobod, 11 ale i mezinárodními úmluvami, z nichž je vhodné uvést Úmluvu na ochranu lidských práv a svobod 12 a rovněž Listinu základních práv Evropské unie. 13 Proto je nutné, aby jak snoubenci, tak odborníci byli poučeni o základech právní úpravy slučovaní rodin, kde jeden z manželů, případně i děti mají jiné státní občanství, a byli schopni svá práva účinně hájit nebo poskytnout klientům základní informace a kontakty. 11 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., čl. 32, odst č. 201/1990 Sb. m. s. 13 Dostupná na čl

167 Význam evoluční psychologie, sociobiologie a teorie sociálních rolí pro sexuální výchovu aneb symbióza teorií nemožná či nezbytná?! Mgr. Aleš Svoboda Úvod V názvu referátu zmíněné vědní disciplíny, teorie, pro někoho jen spekulativní pohledy, nejsou v oblasti věd o člověku žádnou horkou novinkou. O teorii sociálních rolí slýcháme možná častěji než o evoluční psychologii či sociobiologii. Nakolik jsou tyto oblasti výzkumu lidského chování a myšlení zakořeněny v naší paměti, resp. nakolik s nimi souhlasíme nebo je odmítáme, je třeba hledat na různých rovinách. Jednak se některé narodily dříve než ostatní, jednak zkoumají člověka, jeho chování a myšlení z různých úhlů pohledu, ale především nám nabízejí různá až, dle některých, protichůdná vysvětlení, teorie o člověku, jeho podstatě a rozdělují tak nejen vědeckou obec na několik táborů. Rád bych Vás krátce seznámil s každou z těchto věd, teorií, přičemž doba, kdy se o daných aspektech začíná hovořit, není pro nás ani tak důležitá jako jejich teorie, teze, jež se nám snaží nabídnout odpovědi na otázky lidského chování, jednání, myšlení, či snad lidské podstaty, lidské sexuality. Závěrem se pokusím odpovědět na otázku, která zazněla již v podnázvu mého referátu. Domnívám se totiž, že evoluční psychologie, sociobiologie, teorie sociálních rolí a zodpovězení oné otázky mohou mít pro sexuální výchovu, a nejen pro ni, velký význam. Vznik a podstata sociobiologie a evoluční psychologie Je zde třeba odlišit vlastní vznik sociobiologie, evoluční psychologie a jejich prapočátky, resp. první myšlenky, ze kterých vychází dnešní komplexní systémy. Tak při sociobiologickém historickém exkurzu dojdeme až do půle 17. stol., kdy Thomas Hobbes ve svém Leviatanovi zmiňuje vrozené složky člověka, jež je od přírody egoista, a sice 5 smyslů, které jsou kulturou a učením modifikovány. Přes Augusta Comta a Herberta Spencera se dostáváme až do nám bližší druhé půle 20. století. Roku 1975 vychází Sociobiology: The new synthesis od Edwarda Wilsona. Zavádí pojem geneticko-kulturní koevoluce, tedy vzájemnou interakci genů a kultury. O rok později vychází The selfish gene od Richarda Dawkinse. Sociobiologie pak vysvětluje chování živých organismů, nejen člověka, pomocí evoluční teorie. Zkoumá biologické základy sociálního chování. Pro sociobiology je gen tzv. prvním replikátorem (kopírujícím se prvkem) a jelikož je co by úsek DNA nositelem informace, je naše chování geneticky determinováno tedy žádná tabula rasa. Tato genetická evoluce probíhá ale velmi pomalu a je málo flexibilní. Druhý, vývojově mladší replikátor, je tzv. mem soubor myšlenek, postojů, gest, reakcí jde o kulturní ekvivalent genu. Tato v mozku sídlící a komunikací se šířící kulturní evoluce podléhá změnám mnohem rychleji a je více flexibilní než genetická evoluce. Ač započala genetická evoluce nesporně mnohem dříve, existují od určitého okamžiku obě souběžně, ve stejném prostoru a čase (viz výše). 167

168 Podobně jako sociobiologie vychází i evoluční psychologie také z myšlenek Charlese Darwina. Vlastní vznik vědy je kladen do 70. let 20. stol. Roku 1992 pak vychází The Adapted Mind. Evolutionary Psychology and The Generation of Culture Jerom Narkos, Leda Cosmides a John Tooby. Známější je ale patrně Human Evolutionary Psychology Louise Barett, Robin Dunbar, John Lycett 2001, český překlad I evoluční psychologie vidí evoluci jako hnací princip, zaměřuje se ale na člověka, resp. jeho prožívaní a chování a to i v době, kdy se dnešní mechanismy chování a myšlení utvářely. Oproti sociobiologii je zde tedy především rozdíl v objektu zkoumání. Vznik a podstata teorie sociálních rolí Závěr 19. stol. dal vzniknout myšlenkám této teorie, kdy Ferdinand Tönnies popisuje člověka jako sociální osobu a nositele sociálních rolí. Socializaci a sociální struktury rozvádí ve 30. letech 20. stol. George Herbert Mead a Ralph Ponton. Dnešní podobu dostává teorie sociálních rolí roku 1987 od Alice Eagly, jež vidí sociální prostředí jako stěžejní při utváření pohlavně specifických vzorců chování, sociálních rolí a tedy i genderových stereotypů. Některé teze evoluční psychologie a sociobiologie relevantní pro sexuální výchovu (možná diskusní témata) - muži investují do rozmnožování méně než ženy muž je schopen mít nespočetně více potomků neboli diskrepance mezi kvantitou a kvalitou potomstva - omezené reprodukční období ženy aneb babičky raději jako pomocnice při výchově vnoučat? - přitažlivá a mladá žena je pro muže indikátorem zdraví a jako taková je schopna porodit mu zdravé dítě - prestiž, moc a peníze jsou pro ženu indikátorem potenciálního otce, jež je schopen dobře zaopatřit rodinu, potomstvo ( Bez žen nemají peníze žádnou cenu. Aristoteles Onassis) aneb co stabilita a perspektiva vztahu padesátiletého milionáře a dvacetileté modelky? - vlastní hodnota (sebou i jinými přisuzovaná) je důležitá při výběru partnera aneb hledáme opravdu partnery sobě rovné? - mater certa, pater incertus est aneb v porodnici otřepaná fráze To je celý tatínek! Anebo také horší chování otcovy matky k (možná) vlastním vnoučatům - zabijácké (kamikadze) spermie oplodnění neschopné, bránící a ničící cizí spermie aneb Bůh nepočítal jen s monogamií? - výskyt polygamie v 708, monogamie ve 137 a polyandrie ve 4 světových společnostech aneb je většina světových kultur a společenství morálně zkažených, a nebo se již od pradávna uchylují k takové formě soužití, která je pro jejich životní podmínky ekonomicko-hospodářsky nejvýhodnější? - široký pás ženy jako indikátor těhotenství, tedy nevlastních potomků pro muže, jež ženu se širokým pasem poprvé spatří aneb takto se stal úzký pas ideálem krásy? A co pravěké Venuše? Byly to opravdu ideály krásy nebo jen znamení pro Bohy, že bez plodnosti žen a polí žádný kmen nepřežije, tedy jakousi symbolickou přímluvou za onu plodnost? 168

169 - altruistický člověk je nositelem egoistického genu aneb matka vystrašeně hledající své malé dítě má dostatečně vyvinutý mateřský pud nebo dostatečně egoistické geny, jimž jde v prvé řadě o vlastní replikaci, přežití, nikoli o dítě samotné.. Některé teze teorie sociálních rolí relevantní pro sexuální výchovu (možná diskusní témata) - sociální role jsou dány výchovou, kulturou, hodnotami aneb jsme v zajetí vlastních rolí? - lidské vlastnosti, pohlavně-specifické chování jsou pak součástí, následkem sociálních rolí, nikoliv geneticky dané aneb můžeme výchovou zcela přebudovat zažité vzorce chování, sociální role? Pakliže ano, dáme této přestavbě hodnot nějaké meze? - muž a žena se chovají tak, jak společnost očekává aneb pohlavněspecifické chování je podporováno, atypické trestáno - u chlapců je podporována nezávislost, průbojnost, u dívek závislost aneb lze dnes vychovávat dítě zcela neutrálně, nezávisle na jeho pohlaví? - chlapci jsou za dívčí chování více trestáni než dívky za chlapecké aneb co když je moje dítě gay či lesba? Vzbuzují více pohoršení gayové či lesby? Proč? - gender není vrozen, je podmíněn kulturně aneb co teď s tím? Symbióza teorií tedy nemožná či nezbytná?! Při studiu genderu je nutné dbát třech principů 1) Příroda a výchova jsou neoddělitelné. 2) Organismy jsou aktivní, vyvíjející se. 3) Žádná teorie nám nenabízí nejlepší odpověď. Anne Sterling, Sexing the body, 2000 Z výše uvedeného výčtu tezí je zřejmé, že oba tábory vysvětlují v jisté míře podstatu člověka, resp. jeho chování, jednání, myšlení, sexualitu, ale z odlišných úhlů pohledu. První tábor tvrdí, že jsme determinování přírodou, geneticky, druhý tábor vidí jako hybatele kulturu, výchovu. Jsou-li mezi posluchači v sále přísní a nekompromisní zastánci jednoho či druhého tábora, ptám se právě jich Je možné při jasné komplexnosti a složitosti lidské podstaty, ano nebojím se říci při zcela zřejmých důkazech o vlivu jak přírody, tak kultury, brát zaslepeně v potaz jen jednu oblast a druhou odmítat?! Já se bytostně domnívám, že nikoliv, že symbióza oněch teorií je pro co nejkomplexnější a pravdě nejvíce podobný pohled nezbytná! Nový pohled sexuální výchovy? Nejen němečtí sexuologové a sexuální pedagogové nazírají člověka jako sexuální bytost. Ať už jde o profesní deformaci či skutečně trefný příměr, jsem i já téhož názoru. Není předmětem tohoto referátu posuzovat, kde všude a do jaké míry je člověk ovládán svou sexualitou, svým libidem. Nám postačí fakt, že výše probírané vědy a teorie nám nabízejí opravdu nemálo odpovědí a vysvětlení, nejen co se lidské sexuality týče. Člověk by až pomalu nabyl dojmu, že je ta sexualita snad všudypřítomná.. Budeme-li s právě řečeným alespoň z části souhlasit, vyvstane nám pro sexuální výchovu nejen nová výzva, ale i nový úkol, nové možnosti. I když některé 169

170 didaktiky, směry sexuální výchovy obsahují ve svých plánech námi probírané novější vědy a koncepty, jde v lepším případě jen o teoretický nástin těchto oblastí, jen o zmínku v rámci výuky, semináře. Jsem ale přesvědčen, že tyto vědy a teorie skrývají mnohem větší pedagogicko-didaktické využití. Jejich největší sílu vidím v tom, že vysvětlují podstatu člověka, jeho chování, jednání, myšlení a to nejen v oblastech pro sexuální výchovu relevantních, jako je sexuální chování, vztahy, výchova, druhy soužití, atd. Více prostoru je třeba věnovat také lidské fylogenesi, kulturněantropologickému pohledu, protože právě zde nejlépe studenti pochopí, jak a hlavně proč se člověk vyvinul do té podoby, která je nám dnes vlastní. Namísto memorování latinských označení našich předchůdců s připojenými daty bychom se měli, tedy konkrétně učitelé biologie, jelikož mezioborovost je a měla by být dnes všudypřítomná, zaměřit spíše na změny, jakými člověk a jeho kultura prochází, a dále na jejich příčiny a následky. Bližší konfrontace s lidskou, kulturní rozmanitostí (např. formy soužití) posiluje v individuu schopnost více akceptovat odlišnosti, být více tolerantní. Svým právě zmíněným mezioborovým charakterem potěší naše vědy a teorie snad každého zastánce RVP, a doufejme, že nejen jeho. Spornost, až provokativnost některých tezí, nenechá jistě studentovu mysl v klidu. A co si více přát než studenta, jež se nad látkou z vlastního zájmu zamýšlí? Existuje-li něco, co může přispět ke změně postoje, hodnot či chování, pak je to právě zamyšlení se. Dále bych zmínil vyváženost mezi táborem přírody a táborem kultury, jež by měla být našim cílem. Kritikové totiž sociobiologům vytýkají podporu sexismu. Sociobiologové ale argumentují, že jejich cílem je vysvětlit stav věcí, popsat skutečnost, a zásadně abstrahují od toho, zda jsou jejich zjištění pro západoevropskou společnost morální či nikoli. A právě naše teorie sociálních rolí je onou druhou stranou mince i když jsme tedy bezesporu nějakým způsobem predisponováni, můžeme tuto predispozici výchovou a normami posílit či změnit, prostě a jednoduše ovlivnit. V onom uvědomění si stavu a příčin věcí vidím velevýznamný moment při utváření vlastních hodnot, vlastní identity mladých lidí. Stejně jako genetikové chování jsem i já přesvědčen, že se naše pomyslné tábory, jejich teze, nevylučují, ba naopak skvěle doplňují a jako celek nám evoluční psychologie, sociobiologie a teorie sociálních rolí poskytují snad nejkomplexnější, nejobjektivnější pohled na naši podstatu, naši sexualitu. Literatura - Barrett, L., Dunbar, R., Lycett, J.: Evoluční psychologie člověka, Praha Blažek, V.: 25 let sociobiologie člověka - Dietz, K., Hesse P.: Wörterbuch der Sexuologie und ihrer Grenzgebiete, Rudolstadt Fricker, R., Lerch, J.: Zur Theorie der Sexualität und der Sexualerziehung, Basel Gräfrath, B.: Evolutionäre Ethik? Philosophische Programme, Probleme und Perspektiven der Soziobiologie, Essen Grupe, Ch. et al.: Anthropologie: ein einführendes Lehrbuch, Berlin Hartl, P.: Psychologický slovník, Praha Hesse, P., et al.: Sexuologie. Geschlecht, Mensch, Gesellschsft. Band 1, Leipzig Höschl, C.: Sociobiologie 170

171 - Hučín, J.: Člověk jako živočišný druh - Lippa, R.: Pohlaví, příroda a výchova, Praha Mohrs, T.: Vom Weltstaat. Hobbe s Sozialphilosophie, Soziobiologie, Realpolitik, Berlin Moll, A.: Handbuch der Sexualwissenschaften, Leipzig Ridley, M.: Červená královna. Sexualita a vývoj lidské přirozenosti, Praha Skupnik, J.: Sociobiologie: antropologická perspektiva - Timmermanns, S., Tunder, E., Sielert, U.: Sexualpädagogik weiter denken, München Voland, E.: Die Natur des Menschen. Grundkurs Soziobiologie, München Voland, E.: Soziobiologie. Die Evolution von Kooperation und Konkurenz, Heidelberg Weber, T. P.: Soziobiologie, Frankfurt am Main Wegener, F.: Memetik: der Krieg des neuen Replikators gegen den Menchen, Norderstedt Weiss, P.: Ženská a mužská sexuální aktivita z pohledu sociobiologie - Wuketits, F.: Was ist Soziobiologie, Münschen

172 Potřeba sexuální výchovy u osob s handicapem základní informace PhDr. Dana Štěrbová, Ph.D. Hart, Douglas-Scott (2004) vnímají sexuální výchovu jako celoživotní proces, během něhož získáváme postoje, hodnoty a vztahy k sexualitě v rámci zásad společnosti a etického rámce a uvádějí následující klíčové principy. a) Sexuální výchova by měla být vnímána jako jeden z prvků zdravotnické výchovy uvnitř širší souvislosti zdravotní propagace a prospěšného zdraví. b) Sexuální výchova by měla přispět k emočnímu, mravnímu a duchovnímu vývoji všech mladých lidí. c) Vzdělání o sexualitě a vztazích by mělo odrážet kulturní, etnické a náboženské vlivy z domova, školy a širšího společenství. d) Sexuální výchova by měla být nediskriminační a citlivá na různorodá prostředí a potřeby všech mladých lidí. e) Sexuální výchova má neformální začátky v raném stupni vývoje dítěte ze strany rodičů, jejich péčí a pokračuje až do dospělosti za podílu a vlivu školního života. Sexuální výchova v rodině začíná, z rodiny vychází a škola by měla na rodinnou sexuální výchovu navazovat, dále ji rozšiřovat a prohlubovat, neboť rodina je nejvýznamnějším zprostředkovatelem tzv. sociálního učení, díky kterému si žáci osvojují hodnoty, normy a pravidla chování.(doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách, str.9). Sexuální výchova zdravých, ale i tělesně či mentálně postižených dětí stále hledá své místo v pedagogické praxi i teorii. Hlavní úkoly sexuální výchovy lze shrnout do několika oblastí: - Základní informace o lidském těle, zdraví a jeho ochraně, životním stylu, lidském sexuálním chování, základních mezilidských vztazích, partnerství, manželství a rodičovství. - Vytváření pozitivních racionálních a emocionálních postojů k základním lidským hodnotám, jako je např. zdraví, přátelství, láska a negativních postojů jako je promiskuita atd. - Vytvářet žádoucí dovednosti, návyky a sexuální chování v nejširším slova smyslu, které konstituují lidskou seberealizaci a subjektivní pocity lidského štěstí v pozitivním kontextu s očekávaným socháním chováním. (Täubner, 2002, 44). V doporučení k realizaci sexuální výchovy je sexuální výchova součástí komplexního pojetí ochrany a podpory zdraví. Významným aspektem efektivní sexuální výchovy je osobnost vyučujícího pedagoga. Cílenou sexuální osvětu by měli provádět ti, kteří: a) mají znalosti z vývojové psychologie, patopsychologie a psychologie rodiny mající dítě se zdravotním postižením a b) současně jsou schopni vnímat různé vlivy formující sexualitu a c) se svou vlastní sexualitou jsou vyrovnáni. 172

173 Sexuální výchova je nástrojem prevence před sexuálním zneužitím. Abychom děti ochránily, je potřeba dávat jim informace o sexualitě vhodnou a jejich věku přiměřenou formou. V Austrálii jsou např. pro děti věkové skupiny 6 8 let realizovány programy zaměřené na prevenci sexuálnímu útoku např. jak asertivně reagovat na nevodný sexuální kontakt. V sexuální výchově jsou důležité informace o vhodném a nevhodném chováním: např. v tématech osobní hygieny, sexuálního vyjádření soukromí a veřejné, ochrany zdraví sebe a druhých pohlavně přenosné nemoci, sexuální obtěžování, navazování vztahů, zneužití atp.u osob se zdravotním postižením respektujeme jejich mentální věk a formy komunikační módy (informace jim musí být srozumitelné). Co je a co není vhodné v sexualitě? Vše výše uvedené je optimální a bylo by dobré kdyby se cíle sexuální výchovy realizovaly bez problémů u osob bez handicapu i s handicapem, a to skutečně poučenými pedagogy či odborníky. Domnívám se, že realita je jiná. Svědčí o tom bouřlivé diskuse, které se rozpoutaly mezi laiky, poučenou a odbornou veřejností. V diskusích vycházejí na povrch osobní, skupinové a společenské postoje k sexualitě. Řeší se jako by samotná vhodnost či nevhodnost sexuální výchovy u dětí prostřednictvím pedagogických pracovníků a školských pracovišť. Dle mého názoru nelze vyloučit ze sexuální osvěty a výchovy odborné pracovníky zdravotníky, pedagogy, pracovníky ze sociální oblasti. Děti a dospívající s postižením i bez by měli být informován natolik, aby o sobě dokázali odpovědně rozhodovat. Oblast rozhodování v sexualitě je každodenní odpovědností za své chování vůči sobě i druhým. Normy a postoje vycházejí z rodiny. Rámec rozhodování o sobě, tedy schopnost činit vlastní rozhodnutí, možnost volby a převzetí odpovědnosti může být u osob s postižením limitováno legislativně. Příkladem takovéto legislativní normy je Adult with Incapacity (Scotland) Act z roku 2000 a Mental Capacity Act z roku 2005 (Anglii a Wales), které stanoví, že osoba je neschopna činit sama o sobě rozhodnutí, jestliže není schopna: a) porozumět informaci relevantně k rozhodnutí, b) podržet tuto informaci, c) užít nebo zvážit tuto informaci jako část procesu činění rozhodnutí nebo d) sdělit své rozhodnutí z důvodu, že nemluví, užívá znakový jazyk nebo z jiných důvodů. Osoba musí mít základní znalosti o sexualitě, musí rozumět důsledkům sexuální aktivity a vědět, jak se ochránit v případě hrozícího nebezpečí. Osoby s handicapem jsou v otázkách sexuality nedostatečně informovány. Jejich chování může být hodnoceno jako nepřijatelné a nevhodné a mohou být označeny za nekompetentní rozhodovat o sexuálních otázkách. Je nezbytné, aby se předešlo diskriminujícímu chování ze strany rodin, školských zařízení a zařízení poskytujících sociální služby tím, že by jim byly informace odepřeny či jim byly předkládány nevhodnou (pro ně nesrozumitelnou formou). Nepoučená osoba s handicapem se může projevovat a vyjadřovat sexuálně méně vhodně či dokonce její chování může nést znaky odpovídající trestnému činu, aniž je schopna si důsledky takového chování uvědomit (např. masturbace na veřejnosti, sexuální obtěžování, sexuální zneužití, obnažování). Při nedostatečné sexuální výchově je vystavena vysokému riziku zneužití (Štěrbová, 2009). Samostatnou kapitolou je rodičovství osob s postižením a jejich schopnost starat se o potomka tak, aby nebyla narušena jeho práva, zájmy a blaho. K otázce rodičovství osob s mentálním postižením se česká společnost staví negativně. 173

174 Sexuální výchova se u osob s handicapem odehrává mnohdy mlčením. Mlčí rodiče, pedagogové, zdravotníci, poradci. Jako by osoby s postižením byli asexuálními bytostmi. Tedy jako by neměli stejné prožívání, touhy a přání jako osoby bez handicapu. Jako by nemohli zažívat v důsledku handicapu libost a rozkoš, jemnost stejně jako zklamání, nelibost a mnoho dalších pocitů spjatých s intimitami vztahu s druhým či k sobě. Sexuální výchova osob s handicapem není jen naplněním práva na vzdělání v oblasti sexuality, je součástí rozvoje jejich informovanosti, umožňuje co nejvíc svobodné rozhodování o sobě, přijímání odpovědnosti a slouží prevenci rizikového chování. Literatura Hart, P., Douglas-Scott, Z. (2004). Batteries not included*, A sexuality resource pack for working with people with complex communication support needs.* Common Know-ledge The Adelphi Centre, Glasgow Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (2010). Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách Č.j / z Täubner, V. (2002). Vybrané aspekty prevence sexuálního zneužívání dětí. In Sdružení zdravotně postižených v ČR (Ed.), Ochrana zdravotně postižených před sexuálním zneužitím (pp ). Praha: Informační centrum Ústředního stacionáře. Štěrbová, D.(2009). Sexuální výchova a osvěta u osob s mentálním postižením. Strategie odborných služeb a modelový protokol sexuality a vztahů. Praha: SPRSV Kontakty na autorku: dana.sterbova@upol.cz KKI FTK UP Olomouc; SŠ, ZŠ a MŠ pro sluchově postižené, Olomouc 174

175 Sexuální výchova a její časová proměna Doc. PhDr. Boris Titzl, Ph.D. Jakákoli výchova, bez ohledu na její obsah, musí být zabezpečena třemi oporami: rodinou, školou a společností. Jestliže jedna noha této trojnožky kulhá, výchovný proces je narušen. V případě rodiny Achillovou patou nemusí být ani tak její častá neúplnost, jako absence možnosti dítěte identifikovat se ve smysluplné činnosti se svým rodičem a z toho plynoucí oslabení neformální rodičovské autority. Škola se imputovaným důrazem na výkon a liberálním náhledem na práva dětí a mládeže nestala respektovanou institucí, ale nadále setrvává ve služebném postavení a její obrat spočívá jen v opačném ideologickém předznamenání. Budeme-li uvažovat o společnosti, pak je třeba hlavně brát v úvahu její podstatně změněnou sociální stratifikaci a s ní spojené účelové vzory chování, dále politický systém, který byl užit jako výtah k moci a nikoli jako prostředek veřejné služby a v neposlední řadě masové ovlivnění veřejnosti konzumní kulturou, což tak účinně provozují sdělovací prostředky. Výchova tedy nenapadá jen na jednu nohu, ale zchromla na všechny tři. Produktem toho všeho je zespratkovatělá generace, se kterou si nikdo neví rady, ale kterou by bez účinných výchovných nástrojů a bez étosu opírajícího se o princip nejdřív povinnosti a až po nich práva škola měla umravnit. Maně si při tomto konstatování vybavuji knihu Džungle před tabulí Evana Huntera, která byla napsána v roce 1954, u nás vydána roku 1967 jako názorný příklad degradované a destruující kapitalistické společnosti a která názorně ukazuje, kam směřujeme a kam jsme nikdy za žádného režimu nechtěli dojít. Za této situace se začalo jevit jako potřebné, že by se školství jako celek mělo věnovat i sexuální výchově! Okamžitě se však vynořil přetrvávající problém: Rodiče, jimž podání vstupních vysvětlení vlastním dětem nepochybně přísluší, tuto povinnost odkládají tak dlouho, až může být dost pozdě. Přitom na jedné straně vítají, když to za ně udělá někdo jiný, na straně druhé běda však, odkryje-li ten jiný cosi, co je pro ně tabu. Evidentně se přitom nebere na zřetel, že kulturní povědomí je v naší společnosti i u mladé generace velmi rozrůzněno, tudíž kulturní ale i sociální konotace lidské sexuality se vymykají jednomu mustru, byť vtěleného do různých naukových předmětů. Toto rozrůznění platné i v našich malých poměrech /blíže Mistrík 2010/ lze popsat asi takto: Dominantní kultura: V jejím rámci můžeme pozorovat úroveň standardní respektive masovou. Informační média tu představují uznávané hodnoty a vzory. Produkují je televizní novely, bestsellery a střední hudební proud. Jejich zosobnění představují tzv. celebrity s jejich milostnými příběhy a skandály, ale hlavně i pro střední třídu s nedosažitelnou existenční úrovní. 175

176 O patro výš se nachází vrstva kultury elitní, která se opírá o hodnoty spíše intelektuální a estetické s jistým etickým zázemím. Reprodukuje ji rodinná tradice a pro mládež bez takového zázemí je dosažitelná jen výjimečně. Do této sféry bývá řazena i kultura věku mladistvých. Její nositelé jsou zhusta jen generačně se vzpouzející děti rodičů uznávající předchozí dva standardy a které se do výchozí roviny časem vracejí. Rozlišujícím znakem této kulturní úrovně je dominance zábavy. Kultura konzervativní: Je to orientace na místní a krajové tradice se specifickými zkušenostmi života na vesnici a s tamním folklorem. Zdá se, že tato kultura v typických národopisných oblastech ožívá, a to nikoli jako skanzen, ale jako žitá realita. O kultuře etnických skupin se u nás též dá mluvit, ale je nutno rozlišovat. Např. zde usedlí Řekové a z Volyně repatriovaní Češi se v podstatě integrovali natolik, že jim stačí jen občas oživované povědomí původní identity. Postavení národnostní menšiny si udržují Poláci. Zcela novou vrstvou je vietnamská komunita. Kvalita jejího přístupu ke vzdělání je nejvíc patrná při srovnávání s hodnotami vyznávaným většinou romského obyvatelstva. Alternativní kultury: Toto je velice rozrůzněná scéna, jejímž společným jmenovatelem je demonstrativní odpor proti tzv. establishmentu. Jejími nositeli jsou do sebe uzavřené skupiny i skupiny výrazně populistické. Jejich hodnotový systém může být podložen orientací rasistickou, náboženskou, či jakoukoli jinou, ale i zaměřením na určitý hudební styl ba i drogu. Všechny tyto kulturní vrstvy, tj. jejich nositelé představitelé, apologeti i souputníci zaujímají osobitá stanoviska k sexualitě. Mládež školou povinnou nalezneme ve všech z nich. Její černobílé vidění světa, potřeba někam patřit a zároveň mít respekt je živnou půdou pro to, aby byla vtahována do těchto subkultur. Nyní dovolte, abych dosavadní zaměření svého příspěvku doplnil upozorněním na souvislost po mém soudu podstatnou: Ještě před stažením příručky o sexuální výchově na školách prošla tiskem zpráva, že ministr školství Josef Dobeš si o této problematice chce popovídat s kardinálem Dominikem Dukou, s nímž si k tomuto tématu sjednal schůzku. /LN, / (Podotýkám, že nežijeme v době před první světovou válkou, kdy katoličtí představitelé byli z titulu svého církevního postavení členy školních rad a jejich slovo bylo těmito grémii respektováno.) Kdyby za tímto krokem následovala setkání za tímtéž účelem i s jinými morálními autoritami této země, pan ministr by mohl získat oporu pro autonomní postup v celé věci. Místo toho jen ustoupil tlaku členů Výboru na obranu rodičovských práv. Ministerskou příručku i doporučení k realizaci sexuální výchovy v základních školách jsem si stačil ještě opatřit. I když bych mohl vznést námitky k obsahovému zaměření i metodickému pojetí těchto materiálů, ohrazuji se proti postupu pana ministra výhradou podstatnější: Ve školním čase se totiž vracíme o víc jak o sto let zpět. Řád školní a vyučovací z roku 1879 předpisoval, aby se od dovršeného dvanáctého roku věku vyučování chlapců a dívek dělo (v malotřídkách) pokud možno odděleně, (školách čtyř a vícetřídních) odděleně na každý pád. Dobový pedagogický tisk tento přístup odůvodňuje jednak pěstěním stydlivosti jakožto prevence před mrzkostmi tělesnými, jednak ochranou před hříchem. Boží zrak totiž vidí, byť by hřešící dítě bylo lidmi neviděno. /Školník, 1872/ 176

177 V posledním desetiletí 19. století se stala doslova strašákem samoprzeň čili onanie. Ač se už od názorů průkopníků zdravotní výchovy ze století osmnáctého /A. J. Tissot, ad./ výrazně ustoupilo a přestalo se hrozit zblběním a úbytěmi míchy v důsledku masturbace, počala se v tomto konání spatřovat příčina nežádoucích odchylek projevů pudu pohlavního. /Posel z Budče, 1895/ První desetiletí století devatenáctého objevilo postulát zdravovědného vyučování, jehož částí nejdůležitější se mělo stát poučování mládeže o věcech pohlavních. Pedagogové sice přišli na to, že onanii poučováním nezabrání a tak se její negativní zdravotní důsledky mládeži podávaly jaksi strukturovaněji. Posuďte sami: Tento hřích mládeže prý vede ku slábnutí paměti, malátnosti, nervóznímu škubání, bušení srdce, bolestem zad, zácpě, hemeroidům, u dívek navíc k bledničce, hysterii, mdlobám a bolestivé menstruaci. Toto pojetí zdravovědy bylo doplňováno varováním před pohlavně přenosnými chorobami. Ty bylo lze považovat za trest povahy přírodní, jímž je člověk stižen za to, že se odchýlil od prvotního stavu a pud se mu stal požitkem. /Posel z Budče, 1907/ Ovšem i toto bylo pro církevní vidění věcí silné a tak se v okruhu katolicky orientovaných učitelů zformulovala sexuelní pedagogika /Vychovatelské listy 1907/, jejímž výchozím postulátem bylo tvrzení, že mravnost pohlavní jest podstatou veškeré mravnosti. Sexuální poučení se připouštělo od 12. roku věku, ale s tím, že musí být neseno v nábožensko-mravním duchu. Provedení takového aktu se svěřuje škole, přičemž církev nadále přímé poučování odkazuje rodičovské kompetenci, sama pak působí jen negativně varováním před hříchy. Pro ilustraci si uveďme dva návody jak by se dětem a mládeži mělo odpovídat Dítěti šesti až osmiletému, až když se táže! Dítky přicházejí od Pána Boha. Nechává je růsti v těle matky, až jsou dosti veliké, aby mohly samy žíti. Pak je v průvodu anděla strážného posílá na svět i Panně Marii narodilo se svaté dítko, jež přišlo od Boha Podobně i když ty jsi se narodil, přišel s tebou anděl strážný, ten tě doprovází po celý život a bude šťasten, když tě bude moci jednou dovésti zase k Bohu. Teprve dítěti třinácti až čtrnáctiletému se smí sdělit, že podíl na dítku má i otec: Vysvětlení se má uvést analogií o oplodnění květu pylem, neboť něco podobného zařídil Pán Bůh svým zákonem i u lidí. V jejich případě nejdříve ustanovil Kristus Pán posvátný stav manželský a v tomto stavu dovolil Bůh rodičům spojení dvou různých zárodků, by vznikla bytost nová, které hned dává nesmrtelnou duši. Načež speciálního varování se má dostat synovi od otce před neznámým rozčilením, které ho bude sváděti ke skutkům zlým. Toto rozčilení je sice přirozené neb je známkou dospívání těla, avšak hříchem by bylo, kdyby se pod jeho vlivem mladík oddal něčemu špatnému. Matka má zase upozornit dceru na situaci, kdy dívky po několik dní pozbývají trochu krve což se děje každé čtyři neděle neb jest toho potřebí ke zdraví. Hlavně však dívce nestačí být jen pannou, ani v myšlenkách se bez potřeby nemá podobnými věcmi zabývati. Proti tomuto stanovisku se formuje pojetí, tak říkajíc vědecké, odmítající báchorky jako tu o čápovi přinášejícím děti. Avšak netáže-li se dítě, není třeba mu nic vykládati. Při vykládání ale mají být kompetence rozděleny tak, že škola má doplňovati poučování domova. Přitom se doporučuje, aby přírodovědné poznatky byly kultivovány pohledem na umělecká díla a děti se tak učily přirozeně nahlížet na nezahalené lidské tělo. /Pedagogické rozhledy, 1907/ 177

178 Pomalu ale jistě se na tuto stranu přidávaly i učitelské organizace, tzv. Budče. Postulovaly zejména požadavek na pořádání společných besed učitelů s rodiči o pohlavní výchově mládeže. /Komenský, 1909/ Uvážíme-li, že filantrop a pedagogický reformátor Jan Bernard Basedow ( ) už v roce 1776 dal při veřejné zkoušce vyvěsit obraz rodící ženy a nechal své žáky tento děj pravdivě popisovat, nutně nás musejí napadat různá časová srovnání. Takže co v době počínajícího dvacátého století mohl činit probudilý učitel? Učitel vesnický, náš první praktický reformní pedagog František Bakule, který jako dítě vídal pářící se skot, to řešil tak, že posadil proti sobě vždy dvě dívky a dva chlapce a taktně, přitom pravdivě, je poučil. Měl přitom souhlas rodičů, kteří za to spíš byli vděčni, což ho zachraňovalo, neboť jeho přímí nadřízení byli proti výkladům tohoto druhu. Dodejme, že do školních osnov se u nás tato tématika dostala až v roce /Titzl 1998, 81 82/ Jak však zůstat v této věci na výši úkolu doby, toť otázka! Jeví se mi to tak, že v civilizačním okruhu, v němž žijeme, bychom se mohli více opřít o antické pojetí lásky, které zasahuje lidské vztahy ve více rovinách. V podobě storgé je to starostlivá láska rodičovská, v podobě agapé láska duševní spřízněnosti, v podobě filiá láska oddaná, cenila se i neúčelová podpora jakožto xéniá a jenom erós představoval lásku smyslnou a vášnivou. /Koukolík 2010, 138/ V ideálním případě tyto podoby lásky tvořily komplementární celek. Co nám brání ve výchově, ale především ve vlastním životě usilovat o tuto celistvost? Odpovídám: Nic. Patrně se mnohým přítomným můj postoj bude zdát naivní, nicméně dovolte jeho obhajobu osobní zkušeností, kterou si dovolím formulovat jako otázky: Jak byste se zachovali, kdybyste se ocitli v situaci, kdy vás dvacetiletý muž ztrácející se vám před očima poprosí s plamínkem naděje v hlase: Pane vychovatel, nemohl byste to nějak zařídit, abych byl aspoň jeden den ženatý? Jaký konkrétní postup podpory dospívající dívky byste volili, kdybyste zblízka poznali její tajené trauma a která zůstává na internátě jen proto, aby ji doma nemohl zneužívat vlastní otec a aby nebyla vystavena alibistickým výčitkám matky, že jí rozbila rodinu? Věděli byste si rady jak účinně utěšit plačícího kluka, který utekl od dívky, do níž se bláznivě zamiloval, ona se před ním svlékla, ale on nebyl schopen dotknout se jejího deformovaného těla? Sám si nejsem jist, zda jsem v těchto a podobných situacích vždy obstál. Prostě život píše něco, co se vyhýbá učebnicím a patrně i konferencím. Literatura: Časopisy a noviny: Komenský. Roč. XXXVIII, Lidové noviny. Roč. XXIII, Posel z Budče. Roč. XXVI, 1895 a XXXVIII, Školník. Časopis katolického učitelstva světského i duchovního. Roč. XII, Vychovatelské listy. Roč. VII, Publikace: Koukolík, F.: Lidství. Neuronální koreláty. 1. vyd. Praha: Galén, s. ISBN Mistrík, E.: Stratifikácia kultúry. S

179 In Mistrík a d. Kultúra a multikultúrna výchova. 1. vyd. Bratislava: PhDr. Milan Štefanko IRIS, ISBN Titzl, B.: To byl český učitel. František Bakule, jeho děti a zpěváčci. 1. vyd. Praha: Společnost FB, s. ISBN Klíčová slova: Sexuální výchova, formy kultury, zdravovědné vyučování, láska. Abstrakt: Jakýkoli způsob výchovy ovlivňují rodina, škola a společnost. Každý z těchto činitelů sehrává specifickou roli v kulturách, které jsou v dané společnosti dominantní, konzervativní a alternativní. Výchova sexuální v delším časovém horizontu prochází odklonem od principů vycházejících z křesťanského základu a příklonem spíše k pojetí liberálnímu. Koncepce sexuální výchovy, která vyšla z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, byla tímtéž úřadem pozastavena. Autor: Doc. PhDr. Boris Titzl, Ph.D., katedra speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové 179

180 Orální sex výhody a rizika MUDr. Radim Uzel, CSc. Nekoitální sexuální techniky jsou pravděpodobně staré jako lidstvo samo. Ze sexuologické literatury je známo, že okolí všech otvorů do lidského těla představuje vlastně erotogenní zóny s individuální citlivostí a preferencí. Vždyť už i klasické líbání je možno považovat za poměrně intimní formu sexuální partnerské interakce a potenciální test hodnoty vztahu. V poslední době se pak vyskytly informace o tom, že líbání představuje také složitou výměnu informací umožňující mimo jiné rozpoznat genetickou a imunologickou inkompatibilitu účastníků. Líbání je pravděpodobně univerzálním zvykem všech kultur. Už Charles Darwin ve své knize Výraz emocí u člověka a zvířat v roce 1898 poznamenal, že je líbání v některých částech světa nahrazeno vzájemným třením nosů. Také olizování nosních dírek, ústí zevního zvukovodu a očních víček představuje oblíbené sexuální praktiky některých lidských dvojic. Mezi nekoitálními sexuálními praktikami se však největšímu rozšíření těší takzvaný orální sex představující kontakt mezi genitálem a ústy. Ještě před půlstoletím byly veškeré kontakty mezi ústy a genitálem považovány za jednání úchylné. Mezi deviace je počítal i zakladatel české sexuologie prof. Hynie, který ještě před padesáti lety napsal, že felace a cunnilinktus jsou okrajovými sexuálními praktikami, jimž se oddávají pouze lidé úchylní nebo duševně zaostalí. V poslední době se však zdá, že cunilinktus společně s felací nabývá neustále více na popularitě, takže někteří autoři hovoří již v poslední třetině dvacátého století o jakési renesanci orálního sexu. Podle výzkumů Weisse a Zvěřiny z let 1993 a 1998 (8) pouze každá třetí česká žena tuto praktiku nikdy neprovozovala, zatímco procento mužů neprovádějících cunnilinktus za těchto pět let kupodivu stoupl z 21% na 27%. Snad je to způsobeno větší dostupností antikoncepčních metod, jelikož dříve byl zřejmě orální sex provozován mimo jiné také jako účinná ochrana před nežádoucím otěhotněním. Ve Velké Británii zjistila Johnsonová a spol. (3) zkušenosti s cunnilingem u 73% mužů a 66% žen, v USA pak Michael a spol. (4) zjistil o incidenci jen něco vyšší 77 % mužů a 73% žen. Člověk není jediným tvorem na světě, který provozuje orální sex. Evoluční biolog Sharon Moalem uvádí pozorované kontakty mezi tlamou a genitálem také u makaků, gepardů, hyen a gibbonů a samozřejmě u psů. Dokonce i některé kozy se podobným praktikám vůbec nebrání a dokonce polykají semeno. V USA frekvence orálního sexu prokazatelně stoupla po vynesení soudního rozsudku ve známé aféře prezidenta Clintona s Monikou Lewinskou. Nekoitální aktivita nebyla soudem označena za sex v pravém slova smyslu, takže přísaha bývalého prezidenta popírající sex se stážistkou byla shledána pravdivou. Toto rozhodnutí připomíná podobný verdikt, kdy kouření marihuanové cigarety bez vdechnutí kouře do plic nebylo uznáno jako kouření. Kromě prevence nežádoucí koncepce je mezi výhody orálního sexu nutno počítat také možnost účinné klitoridální stimulace. Zdá se, že dříve udávané procento žen s klitoridální preferencí (kolem 30%) bude asi vyšší a zřejmě se bude jednat o většinu žen. Orální styk bývá někdy spojován také s jakýmisi prvky větší iniciativy, kreativity a sexuálního novátorství. Lidé se již za tuto praktiku přestávají stydět a nekoi- 180

181 tální sexuální aktivity i v anonymních dotaznících směle zařazují do svého sexuálního repertoáru. Kladný vztah k orálnímu sexu má naprostá většina mužů, zatímco přibližně asi třetina žen tento styk odmítá. Většinou se jedná o námitky estetické vyplývající z anatomického handicapu mužského pohlaví představující jeden orgán k sexuálnímu kontaktu i k vyměšování. Některé ženy zkrátka odmítají brát do úst orgán, kterým muž močí. V sexuologickém poradenství se občas vyskytují také problémy s ejakulací do úst a polknutí semenné tekutiny. V roce 2003 kolovala na internetu zpráva o tom, že orální sex a zejména polykání semene snižuje u ženy riziko rakoviny prsu. Zprávu převzala i některá naše bulvární media a nakonec se ukázalo, že je to nesmysl a že se jedná pouze o jakýsi žert amerických vysokoškoláků (6). Také zaručené informace o příznivých účincích ejakulátu na pleť, nebo o obsahu vitamínů jsou většinou kachny záměrně vypouštěné muži, kteří se snaží o ovlivnění sexuálních preferencí svých partnerek. Odmítání orálního sexu ze strany legitimní partnerky bývá některými muži uváděno jako příčina vyhledání služeb prostitutky. Je totiž známo, že zejména orální sex je prostitutkami preferován, zdá se jim totiž technicky jednodušší. Z této okolnosti je možno pravděpodobně odvodit také jeho nižší cenu v porovnání s klasickou souloží. Rozšířeným diskusním námětem poslední doby se stalo ovlivnění chutě ejakulátu různou stravou. Tomuto tématu se nevěnují jen internetové diskuse a bulvární média, ale i seriózní vědecké výzkumy. Je už dávno známo, že káva a alkohol způsobují mírně nahořklou chuť semenné tekutiny, zatímco pokrmy s jemnou chutí, jako meloun, ananas nebo celer ovlivní ejakulát do příjemnějších chuťových dimenzí. Také vegetariáni se holedbají tím, že chuť jejich semene je daleko příjemnější než u masožravých mužů. Při pojednání o orálním sexu stojí také za zmínku chuťové elementy ženského genitálu související s vaginální sekrecí a zejména s ženským ejakulátem. Chemické složení vaginálního sekretu je nápadně podobné včelímu medu. Profesor Dualibi z univerzity v San Diegu používá dokonce termín poševní med. Obsahuje také všechny ostatní součásti medu, jako jsou vitamíny B1, B2, B6, K, C, a provitamin A karoten. Konzumace tohoto poševního medu při orálním styku údajně zvyšuje imunitu a snižuje pravděpodobnost onemocnění při chřipkových epidemiích. Jelikož však ph zdravé pochvy je v důsledku mléčného kvašení způsobeného Döderleinovým lactobacilem výrazně kyselé, po většinu menstruačního cyklu právě převažuje tato kyselá chuť. Ženský ejakulát, o jehož existenci navzdory dřívějším skeptickým teoriím už dnes není pochyb, pak obsahuje kromě prostatické fosfatázy i dva přírodní cukry glukózu a fruktózu. Tím se dá také vysvětlit, proč lidé, kteří někdy ochutnali ženský ejakulát, uvádějí, že je sladký. Ženský ejakulát také obsahuje nápadně vysoké množství zinku, který může sloužit jako jakási desinfekční prevence zánětu močových cest. Existuje dokonce teorie, že ženská ejakulace se vyvinula právě proto, aby napomáhala bránit infekcím močových cest u sexuálně aktivních žen (6). Zcela novým poznatkem je skutečnost, že orální styk může příznivě ovlivňovat plodnost. Na první pohled je sice i polknutí mužského semene aktem dokonale antikoncepčním. Bylo však nad veškerou pochybnost prokázáno, že opakovaný kontakt s ejakulátem partnera vede k přátelskému chování ženského imunitního systému. Stejně jako alergik se očkováním postupně seznamuje s cizorodou bílkovinou, která mu posléze neškodí, tak i žena začíná bílkovinu semene lépe tolerovat. S partnerem, jehož ejakulát je ženské sliznici známý, žena pak mnohem snáze otěhotní. Nad 181

182 veškerou pochybnost byla prokázána skutečnost, že častý kontakt s ejakulátem stabilního partnera zvyšuje pravděpodobnost početí právě s tímto partnerem, zatímco koncepce s partnerem náhodným je méně pravděpodobná. Jeho bílkoviny totiž představují pro ženu vlastně cizorodou tkáň. Koelman se spolupracovníky pak v roce 2000 jednoznačně prokázali, že ženy, které se svým partnerem provozují často orální sex, trpí podstatně méně často těhotenskou preeklampsií (4). Není však zcela zřejmé, zda se to týká pouze orálního sexu, nebo to zahrnuje častější kontakt ženy se spermatickou tekutinou obecně. Pokud jsem dosud pojednával o výhodách a příznivých účincích souvisejících s orálním sexem, je na místě zmínit se také o možných rizikových faktorech této sexuální aktivity. Mezi největší rizika orálního sexu patří nebezpečí sexuálně přenosné infekce. Jedná se zejména o infekci anaerobní a mykotickou. V poslední době se podstatně změnil obraz etiologického činitele vulvovaginálních infekcí. Zatímco dříve kromě hnisavých kolpitid dominovala nákaza Trichomonas vaginalis (promořenost až 30% populace ještě v 60. letech), v současné době díky možnostem specifické léčby je tato infekce na ústupu a její místo zaujaly nákazy mykotické a anaerobní. Jejich časté recidivy zřejmě padají na vrub právě orogenitálním kontaktům. U ženy pak zde hrozí časté riziko ascendentních infekcí. Intrakanalikulární komunikace dutého systému ženského genitálu umožňující spojení dutiny břišní se zevním prostředím je nesporným anatomickým handicapem ženského organismu. Tato komunikace, tak důležitá pro ženskou fertilitu, se může škodlivě uplatnit nejen při vzestupném šíření infekce z pochvy přes děložní hrdlo, děložní dutinu a vejcovody, ale také při insuflaci vzduchu stejnou cestou. A právě průnik vzduchu při sexuálních praktikách může v některých případech představovat značné zdravotní riziko. Zmínku o frekvenci insuflace vzduchu při olizování ženských rodidel sice nikde v literatuře sice nenacházíme, nicméně kreativita, iniciativa a novátorství soudobých sexuálních partnerů v souběhu s odstraňováním letitých předsudků, tabuizovaných postupů a mýtů bude mít nepochybně vliv na oblibu této sexuální praktiky, která ve svých důsledcích může přinášet závažné zdravotní komplikace způsobené průnikem vzduchu až do peritoneální dutiny. Při normálním klasickém pohlavním styku působí sice penis při frikčních pohybech mechanismem pístu, v důsledku elasticity poševních stěn a pochopitelné absenci jakýchkoliv těsnících kroužků nemůže v horní části pochvy docházet k jakékoliv kompresi a vzduch pak retrográdně uniká zpět. Tento mechanismus způsobuje někdy při souloži svérázné akustické fenomeny intrakoitální vulvární flatulenci, zvanou též garrulitas vulvae, ve starším českém písemnictví nazývanou téměř poeticky žvanivostí vulvy. Jiná situace nastává však při orální insuflaci vzduchu do pochvy. Pokud dojde k dokonalému utěsnění rtů k poševnímu introitu, nemusí být partner ani školeným hráčem na dechové nástroje, aby svou exspirací překonal odpor hlenové zátky děložního hrdla a následně pak také sfinkter uterotubární junkce. Odborníci hry na dechové nástroje Ing. Elger a Dr. Peřina (1) sdělili, že průměrně zdatný člověk dokáže výdechem z úst vyvinout tlak nejméně 0,2 atm. trénovaný jedinec snad až 0,5 atm. U hudebníka na dechový nástroj se vytvářejí dechové návyky už v době výuky hry na nástroj, což vede k vyššímu dechovému výkonu s minimální námahou, takže trumpetista či pozounista hravě dosáhne 0,5 atm. Jmenovaní odborníci rovněž vyslovili hypotézu, zda profesionální hudebníci na dechové nástroje nejsou také více 182

183 k insuflaci vzduchu při orálních sexuálních praktikách disponováni. Tato teorie zasluhuje ještě ověření. Při diagnostické pertubaci CO2 doporučuje učebnice (2) již při tlaku 100 mmhg vyčkat a pak tlak v diagnostické soustavě pozvolna zvyšovat na 180 mmhg a v žádném případě nezvýšit nad 200 mmhg. U zdravého průchodného a mobilního vejcovodu dochází zpravidla již při iniciálním tlaku 100 mmhg k průniku plynu. Pertubace CO2 byla v gynekologii zavedena Rubinem v roce 1914 a v důsledku zdokonalení jiných diagnostických metod se dnes již téměř nepoužívá. Při tubární průchodnosti byla popisována typická následná freniková bolest, která mizela vždy maximálně do 24 hodin. Práce týkající se insuflace plynu do ženského genitálního traktu se většinou shodují na tom, že průchodnost vejcovodů se dostavuje zpravidla už při tlaku 60 mmhg (5). V případě neprůchodnosti vejcovodů by pak tlak neměl být vyšší než 180 mmhg (7), jinak hrozí ruptura tuby. Přepočtem a zaokrouhlením na SI jednotky je možno tedy konstatovat, že i netrénovaný jedinec vyvine ústy tlak 20 kpa, tedy asi 150 mmhg, což bohatě převyšuje iniciální tlak při diagnostické insuflaci a trénovaný trumpetista pak téměř dvojnásobně překoná kritický maximální při diagnostické insuflaci povolený tlak (vyvine až 50 kpa = 350 mmhg). Po insuflaci vzduchu do peritoneální dutiny se postižená žena většinou dostaví s náhlou nevolností, která následovala po orální sexuální interakci, při čemž samotný fakt prováděného cunnilinktu nezřídka zatají. Prostým snímkem břicha zjištěné pneumoperitoneum pak při této insuficientní anamnéze může vést až k indikaci laparotomické revize dutiny břišní. Pečlivá sexuologická anamnéza těchto náhlých příhod břišních odhalí často etiologii sexuálního pneumoperitonea, takže při jeho ošetření je možno pak volit konzervativní vyčkávací postoj a pacientku ušetřit chirurgického zákroku. Nicméně je však zapotřebí důrazně upozornit na jednu nesmírně významnou okolnost. Tato zdánlivě neškodná sexuální hříčka se totiž může změnit v život ohrožující manipulaci. Postačí k tomu totiž pouze skutečnost, že se jedná o ženu těhotnou. Již ve velmi raném těhotenství utvářené chorioplacentární krevní spojení způsobí, že insuflovaný vzduch nepronikne vejcovody do dutiny břišní, ale může odchlípit nidované vejce a bezprostředně pak vniknout do uteroplacentárního řečiště se smrtelnými následky vzduchové embolie. V posledních letech došlo jen v České republice ke dvěma takovýmto náhlým úmrtím. Obě tyto ženy byly ve čtvrtém měsíci těhotenství. Zejména jeden tento případ měl málem tragické následky také pro původce sexuálního partnera dotyčné zemřelé ženy. Nebyl totiž obviněn z neúmyslně způsobené smrti, nýbrž z chladnokrevně promyšlené vraždy. Soudní znalec gynekolog ve svém posudku konstatoval, že insuflace vzduchu při cunnilinktu je naprosto neznámou sexuální praktikou a že dotyčný tento postup volil se záměrem vyvolat potrat a v důsledku této manipulace došlo k náhlému úmrtí v důsledku vzduchové embolie. Celou situaci zachránil pouze revizní znalecký posudek profesora Uhra, přednosty gynekologickoporodnické kliniky v Brně (8). Dotyčný ve svém posudku poukázal na zcela rutinní používání této sexuální praktiky již ve třicátých letech minulého století v kraji svého mládí v Bystřici pod Pernštejnem. Foukání do pochvy představovalo prý na celém Tišnovsku tehdejšími Uhrovými vrstevníky velice oblíbenou sexuální praktiku. Je jistě velice užitečné upozorňovat na podobné příhody nejen v odborném tisku, nýbrž i prostřednictvím zdravotní výchovy obyvatelstva. Jelikož není možno 183

184 před každým orálním sexem zcela jistě vyloučit případnou, byť iniciální, graviditu partnerky, je nutno insuflaci vzduchu označit za aktivitu životu nebezpečnou. Literatura 1. Elger, M., Peřina, F.: Osobní sdělení, Gynekológia a porodníctvo, celostátní kolektivní učebnice, Osveta, Martin 1979, díl IV. str Johnson, A.M., Wadsworth, J., Wellings, K., Bradshaw, S., Field, J.: Lifestyles and HIV Risk. Nature 360, 1992, Koelman, C.A., Coumans, A.B., Nijman, H.W. et al.: Correlation between Oral Sex and Low Incidence of Preeclampsia: A Role for Soluble HLA in Seminal Fluid? J.Reprod. Immunol., 46, 2, 2000, Michael, R.T., Gagnon, J.H., Laumann, E.O., Kolata, G.: Sex in America, Little Brown, Boston Moalem S.: Jak funguje sex, Dokořán, Praha 2010, 280s. 7. Newmann, H.F.: Spasm in Uterotubal Insuflation, AmJOG, 79: , Uher, M.: Osobní sdělení, Vallvé, J., Palmer, R.: Curves of Descending Insuflation of Tube during Plastic Oprerations on the Tubes. Bull Féd. soc. Gynéc. et Obst. 9: 1937, Weiss, P., Zvěřina, J.: Sexuální chování v ČR situace a trendy, Portál, Praha 2001, 159 s. 184

185 Vplyv programu Sexuálnej výchovy na vybrané aspekty identity adolescentov PhDr. Jana Vernarcová, Ph.D., PaedDr. Peter Selvek, Ph.D. Abstrakt Príspevok sa venuje sledovaniu vplyvu programu Sexuálnej výchovy na školách na niektoré aspekty identity (rodová identita, štýly identity), na úroveň niektorých vedomostí a postojov k sexuálnym otázkam. Významnou súčasťou práce bola tvorba a realizácia programu SV na 3 základných a 1 strednej škole. Obsah programu bol vytvorený na základe učebných osnov pre SV na základných a stredných školách. Program bol realizovaný vždy počas jedného školského roka v rozsahu stretnutí s časovou dotáciou minút na jedno stretnutie. Cieľovou skupinou boli žiaci/žiačky a študenti/študentky. Sledované položky (úroveň vedomostí a charakter niektorých postojov k sexuálnym otázkam, rodová identita a štýly identity u adolescentov) sme porovnávali v rámci skupín, ktoré sa zúčastňovali programu (experimentálne skupiny), súčasne sme zisťovali rozdiely medzi experimentálnymi a kontrolnými skupinami (takými, kde sa nerealizoval náš program) na konci školského roka, teda v čase, kedy bol ukončený program SV v experimentálnych skupinách. Pre tento príspevok vyberáme výsledky, ktoré naznačujú, že existujú štatisticky významné rozdiely medzi experimentálnou a kontrolnou skupinou po realizácii programu v úrovni maskulinity u chlapcov aj dievčat v smere zvýšenej hodnoty maskulinity. Kľúčové slová sexuálna výchova, rodová identita, maskulinita, femininita, adolescentky/adolescenti Úvod Ľudská sexualita je nesmierne rozsiahla oblasť skúmania disciplín psychologických, medicínskych, sociologických, filozofických, pedagogických i mnohých iných. Je integrálnou súčasťou individuality každého jedinca a je výsledkom obrovského množstva vplyvov, z nich niektoré sú viac, iné menej, či vôbec ovplyvniteľné. Výskumné štúdie, ktoré sa na tomto poli uskutočňujú, sa stále častejšie dotýkajú aj otázok vývinu a možného formovania rodovej (genderovej) identity a rodovej roly. K aspektom, ktoré ju ovplyvňujú najzreteľnejšie, patrí predovšetkým rozdielna socializácia chlapcov a dievčat. Príčiny tejto odlišnosti sú sčasti podmienené biologicky, mnohé je však riadené celospoločenským očakávaním bazálnej rozdielnosti pováh, vlôh a ambícií mužov a žien. Stereotypné vnímanie rodovej identity môže viesť k obmedzenému rozvoju niektorých schopností, teda tých, ktoré sú typické pre opačné pohlavie. Práve edukačné prostredie (či už v škole alebo v rodine) by malo byť jedným z významných prostredí vplývajúcich na vývin a zmeny v rodovej role. 185

186 Priestor na danú tému je napr. v oblasti výchovy k manželstvu a rodičovstvu/ sexuálnej výchovy. Príspevok je stručným a počiatočným náčrtom obsahu niekoľkoročnej práce autorov s deťmi a mládežou na základných a stredných školách v oblasti sexuálnej výchovy, ako aj práce pri pregraduálnej príprave budúcich učiteľov. Domáca aj zahraničná literatúra potvrdzuje pozitívny vplyv sexuálnej výchovy na úroveň vedomostí, postoje i správanie v oblasti sexuality. Nás však zaujali tiež ďalšie oblasti, kam by mohol vplyv sexuálnej výchovy siahať. Preto sme sa zaoberali aj problematikou rodovej identity a štýlov identity u adolescentov/adolescentiek. Významnou súčasťou práce bola tvorba a realizácia programu sexuálnej výchovy (ďalej SV) na 3 základných a 1 strednej škole. Obsah programu bol vytvorený na základe učebných osnov pre SV na základných a stredných školách. Program sme realizovali vždy počas jedného školského roka v rozsahu stretnutí s časovou dotáciou minút na jedno stretnutie. Cieľovou skupinou boli žiaci/žiačky ZŠ a študenti/študentky SŠ. Naša práca bola súčasne úzko prepojená na spoluprácu a komunikáciu s rodičmi detí a mládeže, s učiteľmi a vedením škôl (stretnutia s rodičmi, učiteľmi, vypracovanie informačných materiálov pre nich). Sledované položky (úroveň vedomostí a charakter niektorých postojov k sexuálnym otázkam, rodová identita a štýly identity u adolescentov) sme porovnávali v rámci skupín, ktoré sa zúčastňovali programu (experimentálne skupiny), súčasne sme zisťovali rozdiely medzi experimentálnymi a kontrolnými skupinami (takými, kde sa nerealizoval náš program) na konci školského roka, teda v čase, kedy bol ukončený program SV v experimentálnych skupinách. Cieľ práce Odvíjajúc sa od teoretickej analýzy skúmanej problematiky ako i výskumných zistení domácich i zahraničných autorov sme stanovili výskumné problémy, vymedzené nasledovne: 1. Je možné zámerne ovplyvňovať štýl identity adolescentov/adolescentiek, rodovú identitu adolescentov/adolescentiek, úroveň vedomostí v oblasti sexuality a sexuálne postoje adolescentov/adolescentiek v rámci edukačného procesu, konkrétne vplyvom programu SV? 2. Je prítomný rozdiel v štýle identity adolescentov/adolescentiek, rodovej identite adolescentov/adolescentiek, úrovni vedomostí v oblasti sexuality a sexuálnych postojoch adolescentov/adolescentiek pred a po realizácii nami vytvoreného programu SV? 3. Ak áno, v ktorých konkrétnych oblastiach? 4. Sú tieto rozdiely skutočne spôsobené absolvovaním programu SV? Hlavným cieľom výskumu bolo identifikovať vplyv nami vytvoreného programu sexuálnej výchovy na niektoré aspekty identity adolescentov/adolescentiek, konkrétne štýly identity a rodovú identitu, súčasne zistiť úroveň niektorých vedomostí v oblasti sexuality a charakter niektorých sexuálnych postojov. Pre tento príspevok sme vybrali oblasť rodovej identity. Podľa tradičných predstáv o partnerstve majú byť muži dostatočne maskulínni a ženy femininné a táto požiadavka prežíva i v súčasnosti. Prispôsobenie sa jej znamená z pohľadu adolescentov zvýšenie šancí pri dobývaní vytúženého objektu. Konformita s touto požiadavkou je však v rozpore s predchádzajúcou úlohou dospievania, ako ju definoval E.Erikson, a to s úlohou vytvorenia originálnej identity. Podľa 186

187 Beckovej však spoločnosť už nemá o jednoznačné bipolárne genderové identity záujem a rozpúšťa štruktúry, na ktoré sa indivíduá dosiaľ mohli normatívne orientovať. (Becková, 1986 in Šmausová, G., 2004, s.1, podobne Plaňava, I., 2000). Autorka týmto vyjadrením zachytáva uvoľňovanie sociálneho tlaku na produkciu gender typed ľudí (v zmysle jednoznačnej maskulinity muža a femininity ženy) a relatívnu voľnosť pri kreovaní vlastného gender konceptu alebo identity. Podľa P.Janošovej (2008) je rodová identita do značnej miery tvárna. Zaujímalo nás, či práve zámerným vplyvom nami vytvoreného programu SV je možné dosiahnuť posun v rodovej identite dievčat a chlapcov a akým smerom. Preto sme si položili otázku: Aké rozdiely možno identifikovať po realizácii programu SV v rodovej identite adolescentov/adolescentiek? Na meranie miery rodovej identity sme použili dotazník Personal Attributes Questionnaire (PAQ, Spence, Helmreich, Stapp, 1973) / Dotazník osobných čŕt. Zber dát bol z časovo-organizačných dôvodov realizovaný na 3 základných a 1 strednej škole v priebehu rokov 2004, 2006 a 2007 vždy v priebehu septembra pred realizáciou programu (pretest) a následne v júni v tom istom školskom roku po ukončení programu (posttest). Do výskumnej vzorky sme zaradili 67 adolescentov (33 chlapcov, 34 dievčat) v rámci 4 experimentálnych skupín (E1 E4) a 60 adolescentov (29 chlapcov, 31 dievčat) v rámci 4 kontrolných skupín (K1 K4). Študenti/tky v experimentálnej skupine prešli počas školského roka programom SV, študenti/tky kontrolnej skupiny neabsolvovali žiaden program počas trvania nami realizovaného programu, teda v období od vstupného testovania pred začiatkom realizácie programu po výstupné merania po jeho ukončení u experimentálnej skupiny. Vek adolescentov bol v rozmedzí od rokov, s priemerným vekom 14,89 rokov. Išlo o žiakov/čky deviatych ročníkov základných škôl a študentov/tky 2. ročníka strednej zdravotníckej školy. Ilustračné znázornenie nášho výskumného plánu znázorňuje nasledovný obrázok č.1. Obr.1 Znázornenie výskumného plánu Experimentálna skupina pretest program SV posttest Kontrolná skupina pretest bez programu SV posttest Rozdelenie respondentov do skupín uvádza tab. 1. Tab.1 Rozdelenie respondentov podľa školy, pohlavia a skupiny. Experimentálna skupina Kontrolná skupina chlapci dievčatá chlapci dievčatá N % N % N % N % ZŠ Levická ul. NR 10 66, , , ,67 15 ZŠ Beethovenova ul. NR 0 0, , , ,29 14 ZŠ Nové Zámky 11 73, , , ,25 16 SŠ zdravotnícka NR 12 54, , , , , , , ,

188 Súčasne sme si vedomí vplyvu iných premenných počas realizácie programu (počas obdobia od septembra do júna) ako je napr. vplyv prirodzeného zrenia, procesy učenia, vplyv médií, vplyv rodinnej výchovy či vplyv sociálnych skupín, do ktorých sa respondenti/-ky dostávali. Z tohto dôvodu boli sledované a testované kontrolné skupiny. Získané údaje boli spracované pomocou štatistického programu SPSS ver.8.0 for Windows. Štatistickú významnosť rozdielov priemerov medzi KS a ES sme posudzovali pomocou MANOVA. Model MANOVA pre opakované merania overil výskumné hypotézy. Konkrétne ktoré premenné spôsobili významnosť sme zisťovali pomocou ANOVA. Pri testovaniach v jednotlivych skupinach KS1 KS4 a ES1 ES4 sme použili Wilcoxonov znamienkový párový test pre závislé súbory a Mann-Whitneyov U-test. Výsledky 1.Predpokladáme štatisticky významné rozdiely v oblasti rodovej identity u dievčat a chlapcov vplyvom realizácie programu SV (experimentálna skupina) v smere vyššej hodnoty maskulinity u dievčat a vyššej hodnoty femininity u chlapcov po realizácii programu SV. 2.Predpokladáme štatisticky významné rozdiely v oblasti rodovej identity u dievčat a chlapcov medzi experimentálnou skupinou a kontrolnou skupinou v smere vyššej hodnoty maskulinity u dievčat a vyššej hodnoty femininity u chlapcov v experimentálnej skupine oproti kontrolnej skupine po realizácii programu SV. Štatistickú významnosť rozdielov priemerov medzi KS a ES sme posúdili pomocou MANOVA. Nasledujúci model MANOVA pre opakované merania overil výskumné hypotézy. Pretože P1>0,05, zmeny všetkých premenných boli rovnaké u mužov aj žien. Pretože P2>0,05, zmeny všetkých premenných boli v ES a KS rovnaké u mužov aj žien. Bez ohľadu na skupinu, došlo ku zmene priemeru pri premennej maskulinita a maskulinita femininita, zmena priemeru nenastala pri premennej femininita. Odlišné zmeny medzi skupinami boli iba pri premennej maskulinita, nenastali pri premenných femininita a maskulinita femininita. Opisné charakteristiky sledovaných premenných pred aj po realizácii experimentu popisuje tab

189 Tab.2 Neskreslené odhady priemerov premenná skupina pohlavie meranie priemer štandard.odch. Maskul. Feminin. Maskul. feminin.f kontrolná muži ženy experimentálna muži ženy kontrolná muži ženy experimentálna muži ženy kontrolná muži ženy experimentálna muži ženy 1. 28,207, ,310, ,355, ,419, ,818, ,182, ,000, ,559, ,172, ,310, ,806, ,710, ,182, ,000, ,676, ,412, ,207, ,103, ,516, ,387, ,606, ,273, ,412, ,265,563 Nasledujúce grafy ilustrujú vyššie uvádzané priemery. 189

190 Graf 1 Graf neskreslených odhadov priemerov pre maskulinitu muži (KS_pred = 28,207, KS_po = 28,310, ES_pred = 26,818, ES_po =28,182) Graf 2 Graf neskreslených odhadov priemerov pre maskulinitu ženy (KS_pred = 26,355, KS_po = 26,419, ES_pred = 26,000, ES_po =26,559) Hodnota maskulinity sa u chlapcov aj dievčat v experimentálnej skupine štatisticky významne zvýšila. 190

191 Graf 3 Graf neskreslených odhadov priemerov pre femininitu muži Femininita sa u mužov v experimentálnej skupine znížila (KS_pred = 29,172, KS_po = 29,310, ES_pred = 29,182, ES_po =29,000), pokles však nebol štatisticky významný. Graf 4 Graf neskreslených odhadov priemerov pre femininitu ženy 191