Smysl života nebo cesta do pekel?

Transkript

1 Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Studijní obor: Učitelství odborných předmětů pro ZŠ a SŠ specializace obchod a služby Smysl života nebo cesta do pekel? Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Tomáš DVOŘÁČEK, Dis. Autor diplomové práce: Bc. Jan NÁDVORNÍK Brno 2011

2 Jméno a příjmení autora: Bc. Jan Nádvorník Název diplomové práce: Smysl života nebo cesta do pekel? Název práce v angličtině: Meaning of life or road to hell? Katedra: didaktických technologií Vedoucí diplomové práce: Mgr. Tomáš Dvořáček, Dis. Rok obhajoby: 2011 Anotace Otázky smyslu života a existence vůbec jsou od nepaměti předmětem filozofických, náboženských a vědeckých spekulací. Díky tomu existuje nepřeberné množství teorií ovlivněných kulturním a ideologickým zázemím. Ke klíčovým osobnostem současné existenciální terapie patří rakouský neurolog a psychiatr Viktor Emil Frankl, jehož teorie zčásti vychází z jeho prožitků vězně koncentračního tábora za druhé světové války. Součástí jeho logoterapeutické metody je přesvědčení, že smysl a důvod k pokračování života lze nalézt ve všech možných formách existence, včetně těch nejbídnějších. Řada expertů soudí, že hranice mezi středním věkem a stářím není ve všech kulturách stejná. Lidé jsou považování za staré v souvislosti se změnami v jejich životních fázích nebo sociálních rolích: když se stanou prarodiči, nebo když začínají pracovat méně či odchází do důchodu. Psycholog a psychoanalytik Erik H. Erikson ve svých osmi vývojových stádiích považuje za úkol stáří periodu Integrita a Nevyrovnanost, během které staří lidé zpětně hodnotí svůj život. Předpokládá se, že lidé, kteří neprojdou úspěšně touto fází, žijí s pocitem, že jejich život neměl valný smysl, což je naplní hořkostí a zoufalstvím. Naopak ti lidé, kteří disponují nadhledem a jsou hrdí na své dosavadní výkony, pociťují integritu a smysluplnost dalšího života. V konečném důsledku to vede k otevření se životní moudrosti, která snese i konfrontaci se smrtí. Klíčová slova: smysl života, stáří, integrita, logoterapie Resumé The meaning of life constitutes a philosophical question concerning the purpose and significance of life or existence in general. It has been the subject of much philosophical, scientific, and theological speculation throughout history. There have been a large number of theories to these questions from many different cultural and ideological backgrounds. However, to one of the key figures in existential therapy and a prominent source of inspiration for humanistic psychologists today belongs Austrian neurologist and psychiatrist as well as a Holocaust survivor Viktor Emil Frankl. He describes a 2

3 psychotherapeutic method of finding meaning in all forms of existence, even the most sordid ones, and thus a reason to continue living. Many experts agree that the boundary between middle age and old age does not have the same meaning in all societies. People can be considered old because of certain changes in their activities or social roles: when they become grandparents, or when they begin to do less or different work retirement. In Erik Erikson s Eight Stages of Life theory is old age a period of Integrity vs. Despair, during which a person focuses on reflecting back on their life. In fact, those who are unsuccessful during this phase will feel that their life has been wasted and will experience many regrets. The individual will be left with feelings of bitterness and despair. Those who feel proud of their accomplishments will feel a sense of integrity. Successfully completing this phase means looking back with few regrets and a general feeling of satisfaction. These individuals will attain wisdom, even when confronting death. Keywords: meaning of life, old age, integrity, logotherapy 3

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Rokytnici dne 28. října 2011 vlastnoruční podpis autora 4

5 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Tomáši Dvořáčkovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Děkuji všem, kteří se aktivně a obětavě zúčastnili mého kvantitativního výzkumu. 5

6 Úvod Obsah A. Část teoretická 9 1. Vymezení řešené problematiky a základních pojmů Pojem osobnosti, typologie, dynamika E. H. Erikson a osm vývojových stádií A. H. Maslow a Maslowova pyramida Životnmí fáze a přechody mezi nimi Životní krize Stáří a identita Viktor E. Frankl Jaro Křivohlavý Smysl života Smysl života názory Smysl života obsah pojmu Život vznik, vývoj a zánik Život podmínky pro přežití, boj o přežití Existence života Fyzické a duševní zdraví Smysl života a současná společnost Politická a společenská situace do roku Politická situace po roce Společnost, společenská situace Vztah společnosti k důchodcům Stáří a ústavní péče Domovy důchodců Hospice B. Část praktická Dotazníková akce Anketní akce Závěr. 93 Bibliografie. 97 Seznam tabulek Seznam grafů Seznam příloh

7 Úvod Ve své práci se zamýšlím nad smyslem života, odpovědností vůči svým blízkým a směřováním ke konci lidského bytí. Snažím se přijít na to, co přináší člověku úspěch a radost, ale také proč se nám nedaří a často procházíme životní krizí. Mnohdy přijde nemoc, nebo i duševní utrpení. Křesťanské péči o nemocné věnuji značnou část své práce. K této pomoci druhým bych se chtěl dopracovat, jak naznačuji ve shrnutí své práce. Byl bych rád, kdyby se mi mé plány splnily. Proto jsem si vybral tuto otázku, která je odlišná od jiných, ale mne velmi zajímá. O dění v našem státě i ve světě se nyní daleko rychleji dovídáme v televizi a ostatních sdělovacích prostředcích. Mnoho dobrých věcí přibylo, ale pesimistických zpráv a problémů se mi zdá víc. Někdy je p římo nemožné co všechno člověk udělá, nebo do čeho je schopen se zapojit. O smyslu života bychom měli přemýšlet všichni a k této otázce se vracet. Přicházím k názoru, že smyslem života je práce pro druhé. Podstatné je, nezůstávat sám a vycházet jiným vstříc. Nejvíce bolesti je tam, kde si lidé najednou přestávají rozumět. Mít sílu a pokoru pomáhat slabším, nadnést se nad malichernostmi a vnímat, že k rozvoji lidské společnosti a ke smyslu života patří pracovitost, upřímnost a ochota vnímat každou lidskou bytost. Tato práce se zabývá smyslem života obecně a konkrétně provázaností postojů starých lidí k uplynulému životu a hodnocení jeho smysluplnosti. Vychází přitom do jisté míry z předpokladu, že postoje dříve narozených jedinců odráží nejen jejich dosavadní životní zkušenosti, ale že se na nich podílí i určitá míra izolace od zbytku společnosti. Odhlédneme-li od tradičního rozporu mezi jednotlivými generacemi, je nepopiratelné, že v současné době nepožívají staří lidé ani zdaleka takovou míru vážnosti jako v minulosti, pokud se s nimi ovšem rovnou nenakládá jako s přítěží. Spolu s tím je přehlíženo to, že stáří má, ostatně jako všechny předchozí fáze života, svůj smysl a opodstatnění. Na základě modelu životních fází E. H. Eriksona chci zkoumat, nakolik platí, že existuje souvislost mezi postoji lidí, z toho zejména starých k dosavadnímu životu, resp. k jeho přijetí takového, jaký byl, s jejich současným náhledem na život. Nepřímo chci také ověřit, zda skutečně platí klišé, že staří lidé umístění v domovech důchodců zastávají spíše negativní postoje, ovlivněné zejména jejich izolací od 7

8 okolního světa a širších sociálních kontaktů. Nabízí se zde pochopitelně celá řada dalších úvah ohledně další vlivů, např. nakolik se bude lišit hodnocení mezi muži a ženami nebo zda existuje souvislost mezi společenskou angažovaností v minulosti a pozitivním hodnocením současnosti. Nabízí se pochopitelně otázka, proč jsem u tématu smyslu života zvýraznil problematiku starých lidí. Nejde jen o to, že k tomuto tématu směřuje celá řada teorií, ať už filozofických, náboženských nebo vědeckých, ale i vzhledem k tomu, že úzce souvisí s hodnotami jako takovými a s těmi se v rámci kvantitativního výzkumu pracuje s jistými obtížemi. Cílová skupina se navíc v rámci životního cyklu nachází ve fázi, kdy je potřeba integrace dosavadního života pociťována velmi intenzivně i díky tomu, že musí čelit úvahám o blížícím se jeho definitivním konci. Práce se skládá ze dvou částí, přičemž jeji praktická část se věnuje kvantitativnímu výzkumu, který vymezuje teoretická část a její jednotlivé kapitoly s vysvětlením základních pojmů, dosavadního stavu bádání, jakož i hodnocení přínosu Viktora Frankla a Jaroslava Křivohlavého. Obsahuje rovněž oddíly věnované vývojové psychologii, psychologii osobnosti a situaci lidí v České republice. Při psaní této práce jsem vycházel zejména z česky psaných publikací, případně ze zahraničních publikací, které byly v minulosti do češtiny přeloženy. Kromě prací Viktora Frankla a Jaroslava Křivohlavého ohledně logoterapie, která se smyslem života a jeho nacházením zabývá přímo, odkazuji zejména na publikace z oblasti vývojové psychologie jako Vývojová psychologie J. Langmeiera a D. Krejčířové (2006), Základy psychologie osobnosti M. Nakonečného (1993), Pozvání do psychologie osobnosti V. Smékala (2009), Životní krize jako vývojové šance R. Dahlkeho (2001), Životní cyklus rozšířený a dokončený E. H. Eriksona (1999), Léčebná péče o duši T. Moore (2010) a další. Na vývojovou problematiku stáří je zaměřena monografie Gerontopsychiatrie (J. Baštecký et al., 1994), která si všímá otázek biologických, psychologickopsychiatrických a filozoficko-etických, nebo novější Geriatrii a gerontologii (Z. Kalvach et al., 2004). Psychologické aspekty pozdní dospělosti a stáří jsou zpracovány v díle I. Stuart-Hamiltona Psychologie stárnutí (1999). 8

9 A. ČÁST TEORETICKÁ 9

10 1.Vymezení řešené problematiky a základních pojmů Charakteristika člověka Člověk je bytost, která je sice vybavena instinkty a pudy, ale je vybavena i vůlí k smysluplnému životu. Vytyčuje si cíle a úkoly ke kterým potom směřuje. Sám a zcela svobodně si může zvolit, koho bude milovat a co bude považovat v životě za smysluplné. Nemusí bezpodmínečně dělat to, co je mu přikázáno. V každé situaci se může sám rozhodnout. Transcendence znamená, že člověk je schopen překračovat (transcendovat) vlastní tj. osobní nebo až sobecké (egoistické) zájmy. Jde o duchovní rozměr lidské existence. I když je zaměřen hlavně na své potřeby, je schopen pracovat i pro jiné a přinášet pro ně dobro. Tzn., že pracuje a žije smysluplně. Duševní a duchovní stránka života. Celý člověk je tvořen duchovní, duševní a tělesnou stránkou. Člověk je nedílný celek. Jak žije, jaký je a jaké hodnoty vytváří, záleží jen na něm. Může být hodný nebo i zlý. Na jeho osobnosti je, ke které straně se přiblíží více nebo méně. Pro člověka mnoho znamená dědičnost a prostředí, ve kterém vyrůstá. Již od narození rodiče i příbuzní hádají, komu se dítě podobá. Matce nebo otci? Pokud známe i prarodiče přisuzujeme některé tělesné rysy potomka i jim ( gestikulaci, chůzi a některé volní vlastnosti). Psychoterapie pro laiky str. 138 Vilhelm Meisters Wanderjahre: Od přírody jsme nedostali žádnou vadu, která by se mohla stát ctností a žádnou ctnost, která by se nemohla stát vadou. Jedinec má svobodnou vůli, jak hledat smysl života. Má moc vzdorovat a uvnitř toho prostoru, který mu osud ponechává, je svobodný. Ve svých rozhodnutích se může přiklonit k dobru nebo zlu. Záleží to jenom na něm. Příklad ani v koncentračním táboře se všichni dozorci nechovali k vězňům stejně. Nebo dva lidé danou situaci řeší na pracovišti rozdílně. Dobro a zlo. Vnitřní klid, hluboké štěstí a spokojenost přináší dobro. Člověk rád otevírá srdce dobrému, protože mu slibuje radost. Každý toužíme po pěkném slově, pochopení, porozumění a soucítění. Rány, které téměř každý v životě dostáváme, nás bolí. Může to být duševní bolest, nepochopení, opovržení a v neposlední řadě i opuštěnost. Dobro vlastně nelze přesně určit, spíše je cítíme. Projevuje se ve formě laskavosti, 10

11 přívětivosti, ochotnosti, něžnosti i snášenlivosti. Ten, kdo zapomíná na sebe, dovede odpustit křivdy a je nezištný o tom říkáme, že je dobrý. K tomu patří i osobní skromnost. Dobrotivost nám získává přátele a sympatie. Štěstím však není ovládat jiné. Pod každým uznáním však může být skryto mnoho trpkostí a zklamání. Štěstí nespočívá v tom, že nás jiní chválí. Příliš často se může vplížit do takových projevů pochlebnictví a prospěchářství. Dnes se to projevuje v politice. Ti, kteří jsou na vyšších postech si myslí, že jsou nepostradatelní a nejchytřejší. Kritiku si nepřipouštějí a často se málokdo odváží jít proti jejich smýšlení. Jsou uneseni svou mocí. Myslí si, že jsou chytřejší a vzdělanější. Pravé štěstí člověka je v tom, že darujeme sami sebe, svou lásku, trpělivost, ochotu a dovedeme cítit s druhým. Dobré srdce se neuzavírá ani před zločinci. Platon říká: Pohrdneme -li jimi, zatvrdí se ve své zlobě. Každého trpícího potěší, když se dozví, že o jeho bolesti vědí jiní, že ho chápou a svou láskou podpírají. Nezištnost je však podmínkou, aby naše skutky nesly pečeť lásky. Dobrý člověk nikdy nepočítá, co získá. Působí mu větší štěstí, může-li dobrovolně dávat než přijímat. Mlčí a nikomu o tom nevypráví. Nečeká na vděk a pochvaly. Neptá se po národnosti, pomáhá tam, kde vidí bídu. To však neznamená, že by se měl dobrý člověk rozdávat bez rozmyslu. Za chvíli by neměl co rozdávat. Lidem, kteří jsou schopni pracovat, napomáháme hlavně tak, když můžeme pomoci se sháněním zaměstnání. Pobízíme je k práci a k zájmu o ni. Jsou však i dobrovolníci, kteří zraňují srdce trpícího chladnou povýšeností a sebevědomím, které uráží. Nikdy nikoho nepokořujme, ale zachováváme jeho lidskou důstojnost. I když odsuzujeme jejich skutky, buďme k nim shovívaví jakožto k lidem. Tato zásada je zdrojem laskavosti. S úsměvem a zdvořilostí rozdáme možná více dobroty, než je náš dárek či pozornost. Ale projevem dokonalé dobroty je teprve láska. Jakmile člověk miluje, je dobrý, kam směřuje srdce, tam tíhne celá bytost. Utrpení toho, jehož milujeme, nás dojímá, zahrnuje ho laskavostí, pozorností a obětavostí. Rozdíl mezi dobrotou a láskou není tak velký. Druhy lásky jsou rozdílné. Nezapomínejme i na přátelství. To oživuje prázdnotu opuštěných duší a rozptyluje smutek sklíčených. Osamělý člověk je nešťastný. Tento pocit však není u všech stejný. Ovšem, každý z nás si musí najít chvilku samoty pro sebe. Jinak je znavený a vyčerpaný. Lidem se často zdá, že už nechtějí nikoho vidět. Říkají, ať mi dají všichni pokoj. To se týká těch, kteří, jak říkáme, jsou stále v jednom kole. 11

12 Dobrotu člověka poznáme podle toho, jak dovede s jinými cítit. Soucit je základním citem srdce. Jsou lidé, kteří kolem sebe nevidí bolest a utrpení jiných. Přijdou bez povšimnutí, nezastaví se a nepodají pomocnou ruku. Tito lidé znají jen své záležitosti a své radosti. Neobětují nic ze svých zájmů ve prospěch jiných. Jsou sobečtí a místo toho, aby svým zájmem a soucitem posilnili, pátrají po jejich chybách, a proč se nezachovali jinak. Rozhlašují jejich slabosti a se zlomyslnou zálibou sdělují jiným chyby těch, která událost postihla. Potkáváme v životě mnoho lidí bezcitných a tvrdých. Radost a štěstí Radost může dát životu smysl pouze tehdy, jestliže má sama smysl. Spojovat ji se slastí nemůžeme. Slast pociťujeme pro něco, radost máme z něčeho. Radost a štěstí lze chápat dvojím způsobem. K první radost a štěstí dochází, když něco vyhrajeme ve sportce, loterii, na los atd. Taková radost se u nás dostaví bez naší zásluhy. Druhý význam radosti a štěstí se váže k tomu, co děláme, oč usilujeme - např. když dobře a správně napíšeme diplomovou práci, dosáhneme velké radosti a máme štěstí. Příkladů radosti by bylo nepřeberné množství. Radost je příjemná emoce, vznikající v reakci na úspěch či zisk. Slabší formou radosti je spokojenost, silnější je extáze. Trvalejší a intenzivní forma radosti je pocit štěstí. Radost je často doprovázena úsměvem nebo smíchem. Tělesnými projevy radosti je zvýšení srdečního tepu a krevního tlaku. V. F. Frankl se zmiňuje o dvou cestách, jak dojít k cíli o hyperreflexi přímá cesta, intenzivní myšlení na to, čeho chceme dosáhnout a o hyperintenci o příliš intenzivní snaze jedince. Oba tyto procesy nepomáhají, spíše člověka brzdí při cestě ke štěstí. Je známé přísloví: Kdo chce moc, nemá nic. Úspěch Mít úspěch znamená: měl jsem při všem svém úsilí štěstí, že jsem dosáhl cíle svého snažení. V každé naší činnosti a práci usilujeme o to, abychom byli úspěšní. Jestli-že vynaložíme určitou námahu a máme štěstí, dosáhneme úspěchu. Nejenom naše snažení, ale i shoda příznivých okolností pravděpodobnost úspěchu zvyšuje. Úspěch se sám určitě nedostaví. 12

13 Hodnoty Hodnoty jsou představy jedinců nebo sociálních skupin o tom, co je žádoucí, správné, dobré či špatné. Právě na rozdílných hodnotách do značné míry spočívá rozmanitost mezi lidmi. Hodnoty jedince jsou výrazně ovlivněny zejména výchovou a dále konkrétní kulturou, v níž žije (Smékal, 2008 str. 1). Motivace To, čím je člověk do hloubi duše naplněn, není ani vůle k moci, ani vůle k rozkoši, nýbrž vůle ke smyslu. Na základě právě této vůle ke smyslu je člověk uzpůsoben k tomu, aby hledal a naplňoval smysl, ale také aby se setkával s jinými lidskými bytostmi, aby je miloval. Toto obojí, naplnění i potkávání, dává člověku důvod ke štěstí i k rozkoši Utrpení Je utrpení lehké a těžké. Existuje v různých podobách. Smysl utrpení není v tom, že zde je Záleží na tom, jaký postoj k utrpení zaujmeme. Jsou různé druhy utrpení: Fyzické zranění těla (úrazy, nehody), můžeme si je způsobit sami, svou neopatrností a nekázní. Bolest nám může způsobit i někdo jiný např. při autonehodě. Psychické a psychická traumata mohou být horší než ta, kdy dochází ke zranění těla (pomluvy, sváry, urážky). Způsobené vyšší mocí ( zemětřesení, výbuchy, kalamita apod.). Šikana učitelé ze základních i středních škol se shodují v tom, že do školních lavic usedají děti nebo i studenti, kteří jsou na štíru s elementárními pravidly chování, nerespektují a netolerují odlišnosti jiných, vyvolávají hádky, jsou agresivní, drzí, nedodržují školní řád, jsou hrubí a vulgární, šikanují slabší spolužáky a odmlouvají dokonce i učitelům. Stále častě ji se s počítačovou dovedností dětí rozšiřuje i kyberšikana, včetně kyberšikany zaměřené na pedagogy. Tento problém sebou přináší neustálý technický vývoj. V podstatě jde o klasickou šikanu za využití mobilních telefonů, internetu či dalších komunikačních technologií. Oběť útoků bývá zesměšňována, pomlouvána a urážena. 13

14 Prostřednictvím SMS je jí vyhrožováno. Útočníci mohou vytvořit internetové stránky, nechat kolovat videa, zvukové nahrávky nebo fotografie. Za každou cenu chtějí ponížit šikanovaného. Je dobré spolupracovat s rodiči, s policií a některé závažné případy řešit právní cestou. Internetové a facebookové generaci schází společenský kontakt. Jde o etiku, v nichž se klade důraz na soucítění, tvořivost a komunikaci. Je dobře, že se do škol znovu vrací etická výchova. Svědomí Svědomí je specificky jen lidským jevem. Svědomí nám pomáhá tušit, co je správné a co nesprávné. Je to spíš záležitost intuice než rozumu. Lépe se člověku uvažuje a medituje v ústraní a v klidu Svědomí je orgán smyslu, podobně jako oko je orgán zraku. Vede nás k tomu, abychom se rozhodli v dané situaci. Může to být rozhodnutí správné nebo špatné. Na vytváření svědomí má u každého jedince vliv výchova, prostředí, ve kterém vyrůstá, vzor rodičů, vliv okolí atd. člověk má svobodnou vůli při vytváření svého svědomí. Jedinec může jednat i proti svému svědomí. Pak s e mohou dostavit výčitky svědomí, obviňování, pocity viny. Svědomí má kladnou, ale i zápornou hodnotu. Znamená to, že se v dané situaci můžeme rozhodnout buď, a nebo. Příklad: Člověka vidíme v nouzi a snažíme se mu pomoci a nebo si ho nevšímáme a nepomůžeme mu. 1.1 Pojem osobnosti, typologie a dynamika Předmětem našeho zájmu je v souvislosti se smyslem života především postoj člověka jako individuality: Člověka charakterizuje především jeho individualita, tj. osobitost, jedinečnost, a to nejen psychická, ale i fyzická, která s přibývajícím věkem po určitou mez narůstá. Současně se však u mnoha lidí projevuje jednota individuality a typu, tzn. že jsou jedineční, ale současně mají s některými lidmi něco společného, co je výrazně charakterizuje jako určitou skupinu (Nakonečný, 1993 str. 113). 14

15 1.1.1 E. H. Erikson a osm vývojových stádií Psycholog a psychoanalytik E. H. Erikson ( ) představil jako jeden z prvních koncem šedesátých let minulého století koncepci, která stále patří k nejvlivnějším teoriím vývoje identity. Navrhl osm vývojových stádií, kterými člověk prochází v průběhu celého života. V každém z nich řeší vývojový úkol, který je pro dané stádium charakteristický. V každém vývojovém stádiu vznikají nové jevy, které v předchozích stádiích neexistovaly. Jednotlivá období a jejich vývojové úkoly jsou uvedeny v následující tabulce (Macek, 2003 str. 18): Tabulka č Stadium vývoje Útlé dětství Důvěra vs. nedůvěra Rané dětství Autonomie vs. nejistota Předškolní věk Iniciativa vs. vina Školní Věk Kvalita vs. podřadnost Adolescence Perspektiva vs. zmatek Sebejistota vs. vysoké sebeuvědomění Experimentování vs. fixace Učení se vs. neschopnost Identita vs. zmatek Sexuální polarizace vs. bisexualita Vedení a řízení vs. zmatek Ideologický závazek vs. zmatek Raná dospělost Intimita vs. izolace Dospělost Produktivnost vs. stagnace Zralý věk - stáří Integrita vs. nevyrovnanost Na základě interakce s prostředím si člověk z daného období osvojí určitou - dobrou či špatnou - zkušenost, od níž se vyvíjí jeho průchod dalšími životními fázemi. Osvojení si síly či ctnosti klíčové pro dané období se stává podmínkou toho, aby i následující životní fáze mohly být dobře prožity a integrovány (Erikson, 1999). Jednotlivá stádia si můžeme představit jako části stromu od kořenů po jeho nejvyšší větve. Teprve dobře zakořeněný strom může mít odvahu dotýkat se nebe. Integrované, 15

16 naplněné a moudré stáří je tedy možné, jen pokud jsme poctivě zvládli průchod všemi životními stádii. (Naučí-li se mládí nebát se života, nebude se stáří obávat smrti.) 1. Orálně smyslové do 1 roku (základní důvěra x nedůvěra, naděje): V prvním roce života je úkolem dítěte získat základní důvěru v život a svět skrze vytvoření pevného vztahu k matce nebo zastupující osobě. Stálost a účinnost péče, kterou od ní dostává, umožňuje kojenci vytvořit si v sobě pocit naděje, že život je, přes dočasné utrpení a neuspokojení, v základě dobrý 2. Muskulárně-anální 1-3 roky (autonomie x stud síla, chtění): V druhém roce života je úkolem dítěte osvojit si sebedůvěru, že je schopno se správně a samostatně rozhodovat (rozvoj volních vlastností). Jestliže je pocit autonomie a možnosti volby u dítěte popírán, dítě se obrátí proti sobě, bude samo sebe zavrhovat a manipulovat. Rozvine se u něj předčasné špatné svědomí. Dítě by mělo cítit základní víru v existenci. 3. Pohybově-genitální (3-6 let iniciativa x vina, záměr): Ve třetím až pátém roce života je úkolem dítěte osvojit si základní postoj zodpovědnosti za své činy. Svou iniciativu by mělo vnímat jako dobrou a mělo by v ní být okolím podporováno. Úspěšné vyrovnání s konfliktem iniciativy podporuje vývoj osobnosti ve směru zaměřenosti a cílevědomosti vlastního úsilí. Neúspěch vede k postojům rezignace a sebeobviňování za činy uskutečněné nebo zamýšlené. 4. Latentní 6-12 let (výkonnost x méněcennost, kompetence): V tomto období přesahuje jeho zkušenost rámec rodinných vztahů a je vystaveno srovnávání a hodnocení v širším výběru školních a mimoškolních situací. Úspěšné dosahování praktických cílů vlastní snahou v tomto období je základem rozvoje kompetence, sebedůvěry a sebeprosazení v praktické činnosti. Neúspěchy vedou k ustavení pocitů vlastní nedostatečnosti a méněcennosti ve srovnání s ostatními. 5. Adolescence let (identita ega x zmatení rolí, poctivost): Po ukončení dětského období vývoje je v průběhu biologického a psychologického dospívání úkolem mladého člověka ustavit si pevné pojetí vlastního já, svého místa a smyslu v životě. Úspěšné zakotvení ve světě s jasným sebepojetím jedinci umožňuje vytváření jednoznačných a smysluplných vztahů k vlastní osobě i k druhým. Nebezpečím tohoto stadia je zmatení rolí. Může dojít ke 16

17 zmatení sexuální identity, delikvenci, výjimkou nejsou ani psychotické incidenty. 6. Raná dospělost let (intimita x izolace, láska): Úkolem raného údobí dospělosti je dosažení schopnosti spojit se v důvěrném citovém vztahu s druhým člověkem, s nímž osoba plně sdílí všechny podstatné stránky života. Úspěšné ustavení životního partnerství vyžaduje vydat se druhému v situacích, v nichž se člověk vzdává záruk bezpečí. Byl-li dosavadní vývoj málo úspěšný, člověk nemá odvahu podstoupit riziko utrpení, kterým hrozí případné selhání pokusu navázat důvěrný vztah, a místo toho směřuje k uhýbání před ním a ke společenské izolaci. 7. Střední dospělost let (generativita x stagnace, péče): Úkolem zralé dospělosti je přispívat druhým. A to především péčí poskytovanou vlastním dětem ve své nové rodině, dále i ve společenství, v němž člověk žije, vytvářením něčeho užitečného. Člověk je produktivní, něco vytváří, je nápomocný a užitečný pro druhé. Neúspěšný vývoj se projevuje neschopností být takto prospěšný svému okolí, prožíváním životního ochuzení a ztrátou činného kontaktu s druhými lidmi. Objevuje se pocit stagnace, že život nemá smysl, nic se nikam nevyvíjí, člověk předčasně uvažuje o jistotách stáří. Necítí životní naplnění. 8. Pozdní dospělost nad 65 let (integrita ega x zoufalství, moudrost): V období stáří je cílem osobnostního vývoje dospět k jistotě o smysluplnosti toho, jak člověk blížící se smrti svůj život prožil (moudrost). Smysl svého jedinečného a konečného života může najít pouze ve vztazích, které jej přesahují. Neúspěch při zvládání této vývojové krize se projevuje strachem z konce osobního života, nespokojeností s jeho prožitím a zoufalstvím z toho, že již nelze začít znovu a lépe (frustrace, zlost, sebelítost, nenávist "k mládí"). Tato varianta může vést v krajním případě až k sebedestruktivitě A. H. Maslow a Maslowova pyramida V této souvislosti je nezbytné zmínit hierarchické uspořádání potřeb, tak jak je vyjadřuje například Maslowova pyramida amerického psychologa A. H. Maslowa (Nakonečný, 1993 str. 109): 17

18 A. Základní potřeby: a) fyziologické potřeby (uspokojení hladu, žízně, sexu) b) potřeby bezpečí (vystupují v situacích vyvolávajících ztrátu pocitu jistoty, v situacích nebezpečí, ekonomického selhání) B. Psychologické potřeby: a) potřeby přináležitosti a lásky (být milován druhými, být akceptován a patři někomu) b) potřeby uznání (potřeba výkonu, kompetence, respektu, důvěry, získání souhlasu) C. Potřeby sebeaktualizace: potřeby realizovat své schopnost (duševní potenciál být tím, kým mohu být ), osobního růstu, zahrnující kognitivní a estetické potřeby (potřeby objevovat, tvořit, uspořádávat). Podle této teorie má člověk pět základních potřeb (od nejnižších po nejvyšší - společně pak tvoří pomyslnou pyramidu ): fyziologické potřeby, potřeba bezpečí, jistoty, potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti, potřeba uznání, úcty, potřeba seberealizace. Všeobecně platí, že níže položené potřeby jsou významnější a jejich alespoň částečné uspokojení je podmínkou pro vznik méně naléhavých a vývojově vyšších potřeb. Toto však není možné tvrdit zcela bezvýhradně a je dokázáno, že uspokojování vyšších potřeb (estetických, duchovních) může napomoci v krajních situacích (nouze, nedostatek, strádání) lidského života, ve kterých je možnost uspokojování nižších potřeb omezena či znemožněna (například v prostředí koncentračních táborů, o čemž referovali např. Viktor Frankl. Tato hierarchie se do jisté míry odráží i v tradičnějším dělení člověka na tělo, duši a ducha, jimž odpovídají tři formy lásky (Křivohlavý, 1994 str. 64): Sex ve smyslu pohlavního spojení, zaměřený na tělesnou stránku milujících. Eros zaměřený na duševní, psychickou stránku člověka. Agape zaměřená na duchovní rovinu milované bytosti k jádru jeho či její osobnosti, k hloubce já druhého člověka. 18

19 1.2 Životní fáze a přechody mezi nimi Pro současnou společnost je charakteristické, že jednotlivé životní fáze (viz. rozdělení podle E. H. Eriksona v podkapitole 1.1) zde nejsou rámovány přechodovými rituály, které by tyto fáze symbolicky oddělily. Mnohem častější bývá tyto fáze vázat na vstup do pracovního života, resp. na fáze jemu předcházející a následující. Omezit se ovšem výhradně pevně daným časovým rozpětím nemá zřejmě valný smysl: Naše snaha vázat rozhodující přechody, pokud je vůbec bereme vážně, na pevná věková období a tím i na kvantitativní hodnotu času, je většinou odsouzena k nezdaru. Člověk prostě není žádná zprůměrovaná bytost (Dahlke, 2001 str. 291). To ovšem neznamená, že k těmto přechodům lze bez následků nebrat vážně: Všechny přechodové krize mají svůj čas. Předčasné jsou těžko zvládnutelné, s opožděnými je to ještě těžší (Dahlke, 2001 str. 290). Právě zde totiž nejvíce hrozí ztráta směřování a tím i pocitu smysluplnosti života: Odborně se zde hovoří o teleologickém postupu (telos znamená cíl). Představa cíle, kterého chceme dosáhnout, se stává hnací silou. Jinak řečeno: tato představa cíle, k němuž směřujeme, dává naší činnosti smysl. Pak vše, co k tomuto cíli směřuje, je smysluplné (Křivohlavý, 1994 str. 49). Zde máme na mysli směřovat k určitému cíli. Snažíme se o jeho splnění. Nezáleží na profesi, tu můžeme opustit a nasadit své síly jinam. Výsledkem našeho snažení jsou skutky. Pasivní člověk vytyčené mety nedosáhne. Umět se rozhodnout dobře v dané situaci a nést zodpovědnost za své rozhodnutí je to hlavní. 1.3 Životní krize Životní přechody jsou následované životními krizemi, které jsou pro osobní růst nezbytné v tom smyslu, že je při nich člověk nucen přehodnotit dosavadní způsob života. Ani ve stáří tomu není jinak: Po krizi středního věku a období sklizně následuje vědomý či nevědomý čas odchodu, který nazýváme stářím. Většinou přijde vědomě právě proto, že se mu bráníme. Prakticky všichni lidé v naší společnosti se chtějí dožít vysokého věku, ale nikdo nechce být starý. Tento paradox musí vyvolávat problémy (Dahlke, 2001 str. 237). 19

20 Trend zvyšování délky dožití v civilizovaných zemích zastírá fakt, že u řady lidí dochází k pouhému vegetování s negativními dopady na hodnocení smysluplnosti takového života: Při zvažování smysluplnosti celého života určitého člověka jeho životní cesty se ukazuje, že nezáleží ani tak na tom, jak dlouhý byl tento život, jako spíše na tom, oč v něm šlo (Křivohlavý, 1994 str. 72). Právě zde přichází na řadu i nepříliš často prožívaný aspekt krize, a to nejen jako problému či ohrožení, ale i šance, kterou je záhodno využít: Ve skutečnosti nás každá krize konfrontuje přinejmenším s možností volby, zda ji vědomě přijmeme, nebo se budeme všemi silami bránit. Již zde se rozhoduje, zda se stane nebezpečím, nebo šancí (Dahlke, 2001 str. 11). 1.4 Stáří a identita Stárnutí populace je nejcharakterističtějším rysem demografického vývoje České republiky i dalších rozvinutých zemí Evropy. Tento demografický vývoj bude v dalších letech pokračovat. Přispěje k němu zestárnutí populačně silných poválečných ročníků a v dalším období zejména prodlužující se pravděpodobná doba dožití. Demograficky řečeno bude česká populace stárnout shora věkové pyramidy. Podle střední varianty projekce demografického vývoje zpracované Českým statistickým úřadem by měli lidé starší 65 let v roce 2030 tvořit 22,8 % populace, v roce 2050 pak 31,3 %, což představuje přibližně 3 miliony osob. V roce 2007 tvořily osoby starší 65 let 14,6% obyvatel České republiky. Současné trendy se odráží i v celkovém zájmu zkoumat vývojové změny ve stáří: Zatímco vývojové změny v dětství přitahovaly pozornost psychologů už dávno, a pedopsychologie se proto rozrostla do značné šíře, vývojové změny v dospělosti a ve stáří byly studovány nepoměrně méně, i když v posledních letech prací z vývojové psychologie dospělosti a stáří adultpsychologie, gerontopsychologie rovněž přibývá (Langmeier, 2006 str. 14). Spolu s tím se začíná obracet i pohled na to, co vlastně je smyslem stáří: Hromadí se studie, které potvrzují, že stáří není pokud odhlédneme od vyslovené patologie jen pouhým smutným úbytkem sil a schopností, stejně jako dětství není jen jejich 20

21 šťastným přibýváním. Mění se emoční postoje, přehodnocuje se žebříček hodnot a zájmů a mohou narůstat vědomosti v jiných oblastech, na které dříve nebyl čas (Langmeier, 2006 str. 21). Věk představuje spíše formální a úředně stanovenou součást identity starého člověka. Přesto má tento znak velký význam, protože zdravotní stav, kondici, stav mysli, životní styl a sociální pole nemůžeme zjistit v jednom okamžiku, zatímco věk identifikují dvě číslice. Čím blíže je věku šedesáti let, tím více je rozhodující jeho zdravotní stav, kondice, individuální sociální statut, tedy individuální znaky. Čím blíže sedmdesáti letům, tím více rozhodují objektivní charakteristiky seniora. Obecné představě starého člověka nejlépe odpovídá osoba, která přesáhla šedesát let, pobírá důchod, většinou je dědečkem nebo babičkou a potýká s reálnými nebo hrozícími zdravotními problémy. Kostru sociálního pole seniorů tvoří dva víceméně rovnocenné prvky - partner(ka) a děti. Tyto prvky se vyskytují s velkým předstihem před ostatními a jsou významné. Na dalším místě jsou vnoučata a pravnoučata. Rodina a rodinné vztahy jsou pro sociální pole a život seniora naprosto dominantní. Na dalším místě jsou přátelé. Významnou pozici má také zdravotnický personál. O něco menší pozici zaujímají v sociálním poli seniora sociální pracovníci. Následují kolegové ze zaměstnání, sousedé a známí z volnočasových aktivit. Zcela ojedinělý význam má pro seniora domácí zvíře (pes, kočka). Se zvířetem žije senior častěji než s partnerem i než s dítětem. Je to nejčastější živý tvor v životě seniora. Pro seniory, kteří nežijí s partnerem či s dítětem, zvíře supluje řadu funkcí partnera. 1.5 Viktor E. Frankl Rakouský neurology a psychiatr Viktor Frankl ( ) je považován za zakladatele existenciální analýzy a logoterapie. Během druhé světové války byl vězněn v koncentračním táboře a tato zkušenost velmi ovlivnila i jeho další veřejné působení. Je autorem celé řady knih a k jeho následovníkům patří do jisté míry i český psycholog a spisovatel Jaro Křivohlavý. 21

22 Centrálním tématem logoterapie je člověk jako bytost hledající smysl: Logoterapie = psychoterapie, které jde o smysluplnost života (Křivohlavý, 1994 str. 7). V lidském životě poukazujeme stále na jeho smysluplnost a na plnění. Řecké slovo logos (λόγος od legein, sbírat, mluvit, počítat) má velmi široký význam. Může znamenat (mluvenou) řeč, slovo, příběh, význam, poměr, číslo, někdy také rozum a "smysl". Slovo logos naproti tomu neznamená jazyk, ani v anatomickém, ani ve filologickém významu. Jako odborný pojem se logos užívá ve filosofii a v křesťanské teologii. V logoterapii mluvíme o vůli ke smyslu. Dalo by se říci, že je oprávněna zabývat se nejen vůlí ke smyslu, nýbrž také vůlí k poslednímu smyslu, a to z náboženského hlediska. Na výchově mládeže si musíme dát záležet. Nejen zprostředkovávat vědomosti, ale vychovávat k odpovědnosti, soucitu a ochotě pomáhat slabšímu. Jestliže přemýšlíme o smyslu či smysluplnosti lidské činnosti, máme na mysli plnění vytyčeného cíle. Když děláme něco, abychom došli k vysněné metě, víme, že naše úsilí je smysluplné. Jednoduše řečeno, že naše práce má smysl. To co k takovému cíli směřuje je nesmyslné, případně smysluprázdné. Máme-li se v životě pro něco v životě rozhodnout, musí to mít kladnou hodnotu. Nástupem noogenních neuróz se však rozšířil horizont psychoterapie a změnila se i její klientela: Kromě psychogenních neuróz, tedy neuróz v užším smyslu, totiž existují také noogenní neurózy, jak jsem je pojmenoval, tj. neurózy, při kterých nejde jen o duševní onemocnění, ale spíše o duchovní bídu, a to nezřídka v důsledku pocitu bezesmyslnosti (Frankl, 1998 str. 15). Žijeme si dobře, ale jiní nemají co jíst, nemají kde spát, cítí se méněcení. Je třeba, abychom s nemocnými dovedli mluvit mluvit, diskutovali i duchovními zbraněmi. Pomoci mu najít vzdor ducha a povnést se nad křivdami, které mu dosavadní život uštědřil. Poukázat na to, že jiní jsou na tom daleko hůře. Existenciciální vakuum smysluprázdnota se projevuje u lidí, kteří se cítí nevyužiti. Nikdo po nich nic nechce, nedává jim žádný úkol, nemají před sebou žádný víl. Cítí se vnitřně prázdní, frustrovaní. Myslím, že takových lidí, je nejvíce v různých ústavech či penzionech: Máme-li zkrátka dojít k příčinám, které by mohly způsobit existenční vakuum, musíme se vrátit zpět ke dvěma oblastem: ke ztrátě instinktu a ke ztrátě tradice. Na rozdíl od zvířat člověku neříkají žádné instinkty, co musí dělat, a 22

23 dnešnímu člověku už také neříkají žádné tradice, co by dělat měl; a často se zdá, že už vůbec neví, co vlastně chce (Frankl, 1998 str. 15). 1.6 Jaro Křivohlavý Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. (narozen 1925) je český psycholog a spisovatel. Zabývá se psychologií zdraví, experimentální psychologií, logoterapií, pozitivní psychologií a problematikou manželského života. V posledních letech napsal několik knih o odpouštění a o jeho pozitivním vlivu na lidské zdraví. Ve své knize Konflikty mezi lidmi uvádí, že život je nepřetržitá řada konfliktů. Problémy v životě nám ničí radost, spokojenost a pohodu. Narušují dobré vztahy mezi lidmi. Špatné až nepřátelské vtahy mezi manžely, jednotlivými členy rodiny, sousedy spolupracovníky, a také mezi přáteli a bývalými kamarády. Existuje již mnoho lidí znechucených životem, neurotizovaných, zklamaných a nemocných. Někteří z nich se již pokusili o sebevraždu nebo ji i dokonali, když nenašli podporu ve svém okolí. Někdy je to však velmi těžké porozumět a pomoci tam, kde konflikt je již vyhrocený. Bohužel, až se přihodí tragédie, výčitky proč jsem nepomohl. Neporadil, proč jsme si problém nevyjasnili, to vše už nám nepomůže a jak se říká, svědomí nám nedá spát. Často vznikají spory z malichernosti a neústupnosti. Co je to konflikt? Je to slovo latinského původu pocházející z confligó, conflictum a znamená srážku dvou nebo několika neslučitelných stanovisek či nesmiřitelných stran, které se nechtějí nebo nemohou dohodnout. Je to střetnutí dvou nebo vícerých, do určité míry se vylučujících nebo protichůdných snah, sil, potřeb, zájmů, citů, hodnot nebo tendencí. Konflikty mohou být skryté nebo otevřené, názorové nebo mocenské, případně vnitřní nebo vnější. Konflikty lze podle J. Křivohlavého rozdělit do čtyř tříd: I. Intropersonální konflikty vnitřní osobní konflikty jedné osoby II. Interpersonální konflikty mezi dvěma lidmi III. Skupinové konflikty konflikty, které existují UV ITL dané skupiny lidí 23

24 IV. Meziskupinové konflikty konflikty mezi dvěma skupinami lidí Konflikty v reálném životě jsou však smíšeného typu. Podle mého jsou nejhorší ty, které vedou k ublížení na zdraví nebo k válce. Z konfliktů ke krizovému jednání není daleko. 24

25 2. Smysl života 2.1. Smysl života -názory Na základě předchozích statí je jasné, že otázka smyslu života byla popsána a vědecky rozebrána i s příslušnými závěry, vytvořenými vědeckými kapacitami. Podrobné rozbory a vědecké poučky jsou dále podpořeny širokým množstvím názorů široké laické i profesionální veřejnosti, což je dokumentováno i neskutečně obrovským množství článků zveřejněných na internetu, v novinách a letácích. Při zkoumání tohoto tématu, bylo zjištěno, že názory na smysl života jsou většinou podmíněny: - u laické veřejnosti většinou profesí, kterou autor provozuje, - vědecké články a přednášková témata představujíc snahu o zobecnění a vytvoření obecně platných pravidel s vystižením zákonitostí - samostatnou kapitolou, nikoliv však opomenutelnou, jsou pak práce umělců. Nutno ovšem konstatovat, že provedené zkoumání tímto způsobem má spoustu omezení a to : - pokud jsou názory zveřejňovány tímto způsobem, jedná se většinou o autory s vyšším vzděláním, než je základní škola - samozřejmě, že byla prověřena pouze část článků v češtině, což představuje velmi nepatrný výběr ze souboru názorů z celého světa Názory na smysl života získané tímto zkoumáním se liší jak v obsahu, tak i ve formě a samozřejmě i v odvozených závěrech. Dá se zobecnit, prakticky tak jak u všech volných témat lidského myšlení, že obsahy článků se pohybují ve spektru : - od ryze vědeckých názorů zakládajících se na materiálních základech až po - oblasti iracionálního myšlení hledající odpovědi na dané otázky v teologickém učení a náboženském smýšlení - dají se ovšem nalézt i vědecké přednášky vycházející z materiální podstaty a končící přesvědčením o nadpřirozených jevech Obrovské množství názorů samozřejmě nelze vypočítávat, většinou se však při určitém zjednodušení dá odvodit několik základních okruhů, které lze vysledovat a také byly vysledovány v kterémkoliv okolí, tedy společenské skupině, v níž se daný jedinec nachází. Pokud okruh co nejvíce zúžíme, pak se jedná zejména o : - spokojený život v rodině - zdraví své a všech bližních - pomoc, a to trvalá a nezištná, všem kdo pomoc potřebují - vlastní víra v boha z vlastního přesvědčení - šíření náboženských myšlenek ve svém okolí 25

26 - spousta ostatních názorů prosadit se ve společnosti, dosáhnout úspěchu v zaměstnání, dožít se vysokého věku, cestovat atd. Jak bylo zjištěno, a projevuje se tento fakt i v článcích i ve výsledcích osobního zkoumání, názory na smysl života se u jedinců dále mění v závislosti na následujících faktorech : o věk jedince o pohlaví jedince o vzdělání jedince o majetkové poměry jedince o zdravotní stav jedince o rodinné zázemí o pracovní zázemí o náboženské smýšlení o společenské zřízení v dané oblasti, státě Popsaná fakta byla ověřena dvěma průzkumy mezi spoluobčany, které jsou podrobně popsány v praktické části a které orientačně potvrzují již uvedené údaje. Jestliže se provedou podrobněji rozbory uvedených faktorů, pak je nutno uvést, že jeden z nich je základní a neovlivnitelný, který pak spolupůsobí se všemi ostatními a to je věk jedince. Všechny další jsou jedincem do jisté míry ovlivnitelné a jejich význam vzrůstá a klesá, případně zaniká, v závislosti na věku daného jedince Smysl života - obsah pojmu Až dosud byly v této práci uváděny informace přejaté, závěry, poučky i axiomy, které byly v rámci studia přejaty z odborné literatury, vědeckých přednášek a článků. Zamysleme se však nad tím, co opravdu pojem smysl života je, co je jeho obsahem a náplní a dá-li se nadefinovat jednoznačná poučka tak jako definují pojmy například poučky matematické. Smysl života je pojem sestávající se ze dvou slov, při čemž podstatnou část tohoto pojmu je slovo život. Připomeňme si proto, co tento pojem znamená a jaký je jeho význam. Život ve zjednodušeném podání představuje několik etap a fází vzniku vývoje a zániku jednoduchých, či složitějších organismů v různě dlouhých časových intervalech ve vztahu k danému prostředí, historických a přírodních poměrech. Protože tato část vyžaduje zpřesnění, podívejme s podrobněji na jednotlivé atributy života : 26

27 2.3. Život - vznik vývoj a zánik Rozpracujeme li tyto vlastní životní etapy, pak se jedná o následující : o početí - vytvoření semene a jeho uchycení o zrození organizmu, vyklíčení o vývoj organizmu včetně dosívání o aktivní život dospělého jedince o stáří a odpočinek organizmu o odumírání a zánik jedince Celý tento cyklus je provázen přijímáním energie v různých formách, kdy mezi nejzákladnější patří následující : o potrava, voda o sluneční světlo o kyslík, kysličník uhelnatý a další plyny Při zkoumání návazností těchto životních etap dostáváme v podstatě dvě zásadní formy, kterými jsou: o vznik následující generace je umožněn v období aktivního života generace předchozí o vznik následující generace umožňuje zánik generace předchozí V současném historicky daném období převažuje první způsob organizace života v přírodě, což s sebou přináší s ohledem na délku života organizmů nezvratný fakt, že vedle sebe žije několik generací, ve většině případů také proto, aby se vzájemně podporovaly a chránily před vlivy okolního světa. Život - časové intervaly Při posuzování adekvátní délky života je nutno rovněž se zaměřit na relativnost časových intervalů což jsou hodiny, dny, roky staletí. Na dobu života má největší vliv složitost živých organizmů, jejich velikost a částečně i životní prostředí. Život - prostředí pro život, životní formy Pokud omezíme zkoumání pouze na zeměkouli, pak lze rozdělit životní prostředí na dvě základní a to: o vodu a prostředí potoků, řek, jezer, moří a oceánů o vzduch a prostředí podle nadmořské výšky Základními formami života ve vodě jsou pak : o volně se pohybující formy, např. ryby a další o pevně ukotvené formy na jedno místo : 27

28 živočichové např. korál vodní rostliny Základní formy života v atmosféře : o volně se pohybující po povrchu země zvířata, lidé, o volně se pohybující v atmosféře např. Ptáci, o pevně uchycené na povrchu země rostliny, stromy Prostředí pro život ovlivňuje vývoj a zejména přizpůsobení života od nejzákladnějších forem až po dílčí mutace jednotlivých životních druhů na určitých územních lokalitách. K těm nejvýznamnějším faktorům patří zejména: o teplota - vody, vzduchu o tlak v prostředí vody, vzduchu o proudění - vody, vzduchu Život - historické a přírodní poměry Zatím existují dvě základní teorie o vzniku a vývoji života na zemi : o materialistická, vycházející z předpokladu, že život vznikl, nebo byl na zeměkouli zavlečen v té nejjednodušší podobě a dále se rozvíjel, přizpůsoboval prostředí i sám sobě v rámci zachování své existence o idealistická, která propaguje učení církví, že život byl stvořen nadpřirozenou bytostí,která doposud jako věčná a nesmrtelná nad existencí života na zemi bdí a zabezpečuje jeho zachování 2.4. Život podmínky pro přežití, boj o přežití Vývoj života Současná podoba životních druhů je výsledkem několika milionů let, kdy přerušení určitých vývojových forem zajistily velké globální přírodní katastrofy a kdy ze strany přírody jsou neustále hledány a opouštěny slepé směry. Zachování existence Podmínkou pro zachování již existujícího organizmu je příjem energie a její zpracování. Pokud je energie vázána na nositele, například strava, pak přibývá i vylučování nespotřebovaných zbytků stravy. Propojení 28

29 Boj o přežití fauny a flory, kdy jeden organizmus je potravou pro organizmus jiný a zpětně přeměněné zbytky stravy a odumřelé organizmy jsou živnou půdou pro organizmy výchozí, zajišťuje zachování a další rozvoj života. Samozřejmě, že je na vrcholu potravního řetězce je člověk. Každá z existujících forem života potřebuje pro své zachování a rozvoj určité podmínky prostředí, klimatické podmínky, hustota osídlení, zdroje energie atd. Pokud se nepodaří zachovat proporcionalitu těchto podmínek, životní forma zaniká. Prakticky se dají rozpoznat tyto základní druhy bojů za zachování rodu : boj mezi jedinci a skupinami stejného druhu jedná se o věčné soupeření o území ať již z hlediska přírodního bohatství a úrodnosti, nebo z hlediska prostorové náročnosti daného živočišného či rostlinného druhu boj mezi skupinami různých druhů zpravidla se jedná o získávání potravy, avšak zařadit sem lze zčásti i boj o územní převahu např. kulturní rostlinné kultury a plevel. Samozřejmě, že všechny organizmy jsou na útoky a obranu proti nepřátelům vlivem vývoje vybaveny a je otázkou, jak tyto obranné a útočné zbraně dokáží využít boj živých organizmů proti přírodním vlivům nadměrný mráz, nadměrné vedro, výbuchy sopek, záplavy, výkyvy v pravidelném střídání ročních období spolehlivě zabezpečí likvidaci živočišných druhů, které na dané přírodní katastrofy nejsou připraveny, nebo které se nedokáží přizpůsobit 2.5. Existence života V předchozí stati jsou uvedeny hlavní body, kterými se charakterizuje život, živé organizmy. Nyní je nutno obdobným způsobem určit obsah slova smysl. Zde není možno použít slovníkový výklad definující, že smysl je nástrojem poznání. Naopak zde uvedený pojem je použit jako určující, determinující prvek označující rámec náplně následujícího pojmu život. Jestliže se znovu zamyslíme nad zkoumaným pojmem v nejširším slova smyslu, opětovně si uvědomíme již vyřčenou tezi, že neumíme obsah tohoto pojmu přesně definovat. Zkusíme proto k této definici dojít zkoumáním jednotlivých forem života. 29

30 Položme si tedy následující otázky : - Jaký je smysl života pro ryby a ostatní vodní živočichy - Jaký je smysl života pro vodní rostliny - Jaký je smysl života pro zvěř ptáky a ostatní faunu vůbec - Jaký je smysl života pro rostliny strom a celou floru - Jaký je smysl života pro člověka Odpověď, že vše je výsledkem vývoje není odpovědí na danou otázku. Pokud zkusíme zúžit výběr na nejvyšší organizovanou formu živých organizmů tj. na člověka a jako další omezující kriteria požijeme současné období, naše zeměpisné územní teritorium a povolání pak odpovědi budou ekvivalentní dané oblasti a povolání, které člověk zastává. Jaký je smysl života pro : - Technika: Vytvořit účelný stroj - Stavbaře: Postavit dokonalou stavbu - Zemědělce: Vypěstovat maximálně užitečnou rostlinu - Sportovce: Zvítězit na olympijských hrách - Vědce : Získat prvenství v dané oblasti zkoumání - Učitele: Beze zbytku předat všechny docílené vědomosti - Lékaře: Zajistit maximálně zdravý a maximálně dlouhý život pro spoluobčany Opět vidíme, že zde sklouzávají odpovědi na smysl života do oblasti cíle života, až na případ lékaře. Při výkonu tohoto povolání je lékař nezřídka nucen řešit otázky pracovní a otázky etické, ptající se na smysl života, zároveň. Jedná se zejména například o netypické otázky výběru v případě komplikací při zrození nového života : - Má smysl zachovat život rodícího se dítěte a zahubit matku, nebo má smysl zachovat zdravou matku a zahubit život dítěte - Má smysl ponechat vývoj dítěte a jeho zrození, i když víme, že se narodí mentálně postižený jedinec, který se v životě o sebe nepostará a jehož život nedojde naplnění tak, jako je to dáno u ostatních zdravých jedinců Obdobně formulovaných otázek je možno vyslovit velké množství, pro názornost následujícího odvození však postačují. Při řešení problému z oblasti lékařské etiky i vlastní práce doktorů, zda má smysl zachovat život tohoto jedince, nebo zda je smyslem života život jedince, bez náležitého vybavení pro život docházíme k závěru, že smyslem života je život sám, 30

31 se všemi jeho atributy, což je fyzické a psychické zdraví, prostředí, vzájemné interakce s okolím a všechny další životní náležitosti. Jinými slovy se jedná o blíže nedefinovanou energii (přeneseně motor), která zajišťuje vznik a rozvoj života, včetně boje o přežití i života proti sobě samému. Méně učeně jedná se o soubor všech vědomostí, zkušeností, dovedností, prací pro zachování a rozvoj života, udržení jeho telesného i duševního zdraví, zabezpečení jeho interakcí s okolím a zabezpečení všeho dalšího materiálního, duševního a fyzického, co je k životu potřebné. Výše uvedený závěr podporuje dále fakt, že jakýkoliv život : - je nositelem života dalšího - stará se o následující a další pokolení - kolabuje při přerušení této vývojové řady Tento smysl života vnímají živé organizmy jak smyslově - pocitově, tak mimosmyslově - nevědomky. U člověka mají jednotlivé fáze smyslu života zhruba následující podobu : - před početím o pudovou, tedy zčásti mimosmyslovou záležitost - po zrození dítěte o přímou vazbu pocitu zodpovědnosti za uchránění organizmu před okolím - při dospívání dítěte pocitová vazba je nahrazována morální zodpovědností za výchovu přímé - následné generace - po osamostatnění potomka morální zodpovědnost vystřídá potřeba přímo pomáhat již dospělému jedinci v začátcích jeho dospělého života - tato pomoc pozvolna přechází v přímou výpomoc při výchově vnuků, tedy generace následující - Po osamostatnění se i této generace přichází potřeba všeobecně pomáhat ostatním lidem ať již přímo přímá péče, nákupy, výpomoc při pracích, nebo obecně práce veřejně prospěšné kultura hudební soubory, divadla, zájmová seskupení, nebo jen materiální práce - úprava veřejných prostranství, opravy společných prostor v domech apod. Všeobecná pomoc ostatním převládá i u jedinců, kteří zůstali sami, nebo se vůbec nepokusili, o založení rodiny - Ve stáří a pokročilém stáří se opět zvyšuje vazba na rodinu a dožívající jedinec se snaží se maximálně uskrovňovat ve prospěch zejména finančních výhod následujícímu pokolení. 31

32 Je samozřejmé, že takto naprogramovaní nejsou všichni jedinci a že existuje dosti vysoké procento lidí, kteří buď selhávají v jednotlivých životních fázích, nebo činnost ohýbají ve svůj vlastní prospěch. Bylo by opět možné vysledovat i jedince, kteří své dušení i fyzické bohatství věnují obnově fauny či flory, což však jsou v konečném důsledku podmínky pro život člověka i přírody ve vzájemné symbióze. Potřeba některých jedinců a skupin obyvatel hromadit bohatství ať již ve formě zlata, peněz, nemovitostí, pozemků, otroků, či jiných atributů zachází do potřeb buď vykořisťovat, nebo vyhlazovat jiné skupiny obyvatel, což s sebou přináší zároveň i vytváření disproporcí v přímo navazujících oblastech flory a fauny. Je paradoxem, že tyto činnosti buď skryté nákup pracovní síly, vývoz kapitálu atd., nebo zjevné války, se opět dějí v rámci zachování života agresivní skupiny jedinců Fyzické a duševní zdraví Jak bylo výše uvedeno, jednou ze základních podmínek zachování života a tedy naplnění smyslu života je fyzické i duševní zdraví jedince i celé společnosti. Není účelem této stati podrobně rozvádět organizaci zdravotnických zařízení a starost o tělesnou schránku člověka. Zde se chci zamyslet nad řešením, které člověk dne a všechny předchozí generace používa a používal pro zajištění své duševní vyrovnanosti, zahnání strachu před neznámem, získání životního optimismu a samozřejmě i vzdělání. Jedná se o fakt, že stále více lidí se v současné společnosti a době obrací na víru v boha, víru v posmrtný život a nadpřirozené jevy. A nejsou to jen výsledky nepřízně osudu úmrtí, poškození zdraví, nemoc, nýbrž i víra v pomoc při významných událostech zkoušky, zaměstnání apod. Co však je příčinou tohoto jevu, kdy v ryze materialistické společnosti se člověk obrací na nehmotné a neuchopitelné myšlenky a přes to jim věří. Naprosto jasným důvodem je rovněž hledání jak upevnit a posílit své duševní zdraví i duševní zdraví svých blízkých. Je samozřejmé, že když si odmyslíme nadpřirozené jevy, musíme konstatovat, že spousta prvků náboženských vyznání je to, co člověk potřebuje pro život pokora, láska k bližnímu, víra v budoucí události, vysvětlení a spoluúčast událostí smutných a povzbuzení do dalšího života atd. Jedná se o psychickou, duševní útěchu prováděnou odborně vyškolenými kněžími a podepřenou staletími prověřeným učením a slavnostními, duševno povznášejícími bohoslužbami, případně rituály, které se konají ve slavnostně upravených kostelích či jiných svatostáncích, nebo pro bohoslužby upravených prostorách. Všechny církve mají navíc svůj základní kancionál, například u církve římskokatolické je to bible. Jedná se prakticky o soustředěné moudro lidstva, tedy předchozích i dávných pokolení. Toto moudro je předáváno veřejnosti velmi 32

33 jednoduchým a pochopitelným způsobem, a to formou biblických příběhů s jasnou pointou i závěrem. Navíc toto učení se již desítky staletí nemění a představuje tak jakýsi pevný pilíř, o který se věřící člověk může v duchu opřít a který jej nemůže nikdy zradit, protože je součástí myšlení daného jedince. Výchovná funkce církví spočívá nejen v předávání nabytých zkušeností a vzdělávání veřejnosti, nýbrž i v poukazování na následky nežádoucích jevů a trestných činů. Pro jedince, kteří se nechovají dle daného morálního kodexu, má církevní učení několik stupňů pokání, zejména modlení spojené s rozřešením, pro nenapravitelné jedince pak několik stupňů trestů, duševních i fyzických od pohrůžky peklem, až po vyobcování s církve s případným následným pohřbem mimo posvátnou půdu hřbitova. Bohužel na závadu pro širší veřejnost i pro věřící samotné je fakt, že církví je na světě velké množství a že tyto nejsou schopny se názorově sjednotit, zejména v otázkách nadpřirozena. Jen v české republice je podle sčítacího archu prováděného statistického šetření 32 církví a není naděje na snížení jejich počtu a sjednocení učení. 33

34 3. Smysl života a současná společnost 3.1. Politická a společenská situace do roku 1989 Další úvahy a fakta jsou opět odvozovány z části společnosti naší zeměpisné oblasti v současných historicky společenských podmínkách. Současný člověk za období své existence většinou zažil minimálně dvě historicko společenské formy vývoje společnosti a to do roku 1989 socializmus, po tomto roce pak období demokracie. Dříve narození, a je jich ještě dost, zažili navíc období demokracie první republiky, válku a poválečnou demokracii. Jestliže vynecháme období války, pak se život našich obyvatel odehrává a odehrával pouze ve dvou již jmenovaných vývojových etapách. Období socializmu představovalo jednotné řízení celého státu s maximální eliminací možnosti vzniku hospodářských krizí a výkyvů v ekonomické sféře hospodaření jak celého státu, tak každého jedince. V oblasti majetkových vztahů byla uzákoněna myšlenka všelidového vlastnictví, kdy výrobní prostředky byly státní a propůjčeny pouze určeným skupinám lidí k zabezpečování výroby, služeb a všech životních potřeb. Z tohoto se pak odvíjelo veškeré společenské dění, jehož prvním zákonem byla pracovní povinnost pro všechny členy společnosti, s odpovídajícími odměnami podle jednotného celorepublikového zařazení. Plánovitost řízení hospodářství s ohledem na odbyt a možnou spotřebu a neměnnost cen byla zárukou velké setrvačnosti hospodářství a jistoty výroby i spotřeby. Státní rozpočet byl vždy koncipován jako rovnovážný, tj. bez zadlužení státu v zahraničí. Daňový systém byl nastaven na nízké ceny potravin, na úkor spotřebního zboží. Jednotný celostátní systém cen zaručoval možnost plánovitého řízení života jedince a rodiny. Cena byla většinou vyjádřením hodnoty výrobku, při čemž neměnnost cen šla tak daleko, že byla raději přijata direktivní opatření k omezení spotřeby, než zvýšení cen vyvolávající řetězovou reakci v nárůstu cen ostatních např. ropná krize v osmdesátých létech minulého století. V oblasti ostatních oborů řízení společnosti byly východiskové podmínky zaměřeny na podřizování života jedince kolektivnímu životu. Jako příklad může posloužit jednotný systém levné a časté hromadné dopravy, který potlačoval potřebu jedince mít vlastní dopravní prostředek, nehledě k tomu, že individuální dopravní prostředky byly velmi drahé, drahý byl i jejich provoz. Kolektivizaci odpovídal i rozvoj v oblasti zemědělství, bytové výstavby a dalších oborech činnosti. V oblasti sociálního zázemí a života bylo cílem trvalé zabezpečení všech sociálních potřeb členů společnosti v průběhu celého jejich života a zejména 34

35 vytvoření životních jistot. Každý si byl jist, že nezůstane bez prostředků v případě nouze, nezůstane bez prostředků na stáří a v případě bezmoci bude o něj odpovídajícím způsobem postaráno. Rovněž jistoty pokud se týká lékařského ošetření, výdeje léků a bezplatných ozdravných pobytů v lázních představovaly nezanedbatelný přínos pro klid a spokojenost obyvatel. Zřízené ústavy pro děti a mládež jesle, školky s nízkými poplatky, domovy důchodců, domovy s pečovatelskou službou a dále pečovatelská služba vše s odpovídajícími poplatky adekvátními příjmům jedinců. Studium na školách zdarma, na vysokých školách byli studenti dotováni sociálním a prospěchovým stipendiem, výrazně dotována byla i strava a ubytování. Problém stáří a důchodců nebylo nutno řešit, neboť o tyto se staral sociální odbor příslušného úřadu. Těžkopádnost časových prodlev plánování na všech řídících stupních a ve všech oblastech výrobního, politického, sociálního odvětví, se odrážela v pomalejším technickém a technologickém rozvoji. Nutným důsledkem byla rovněž úspornost a jednoduchost při návrzích vývojových řad výrobků s co nejdelší možnou plánovanou dobou životnosti a s co nejdelší možnou dobou produkce. Ke cti společenského a politického uspořádání nutno připomenout, že vedle oficiálních škol a odborných učilišť prakticky pro všechny obory činnosti existovala i celá řada dalších dotovaných zájmových organizací a kroužků a to technických i uměleckých. Negativním obrazem společnosti bylo rovněž potlačení možností individuálního prosazení se jak ve vědě a technice, tak i co do možnosti výroby a odbytu hotových výrobků. Individuální aktivity i v oblasti soukromého života, například zahrádkář, se stávaly nežádoucími se společensky záporným hodnocením daného jedince, pokud se zahrádkář nezapojil do například do svazu zahrádkářů. Společenský život se nesl v postupně se zvyšující proorganizovanosti společnosti do té míry, že povinnost účasti na vybraných oslavách se stávala aktuálnější, než účast v zaměstnání. Neustálé hodnocení pracovních i mimopracovních aktivit vedlo od aktivní účasti na pracích pro společnost až ke znechucení, zlehčování a bojkot původně nadšeně realizovaných aktivit. Tento trend začínající na školách a pokračující v zaměstnání byl dále podporován průběžně nařizovanými politickými školeními, jejichž efektivita byla nejen nulová, ale vzbuzovala i aktivní odpor. Politika jediné vládnoucí strany a s tím spojené povinnosti celého národa učit se vzývat jednostranné názory jako nejdokonalejší, radikálně omezila to co je předmětem pokroku a vývoje a to dialog, soupeření, případně i politický boj. Jednoznačně byly odsouzeny politické organizace a zájmová sdružení s jiným než provládním smýšlením. K zajímavému úkazu došlo ve střetu státu s církví. I když státní materialistická ideologie nedovolovala úvahy o nadpřirozených, nevysvětlitelných jevech a nedovolovala svým představitelům účast na náboženských aktech, přesto zachovala 35

36 církve, kostely, církevní svátky a zvyky. Pro mnohé občany však křest, nebo svatba v kostele byla nedostupnou záležitostí s ohledem na povolání a hodnocení celé rodiny. Nutno zdůraznit že i přes spoustu negativních jevů zamezení cestování, nízké příjmy, nesvoboda v projevu, omezené vlastnictví většině obyvatel tento systém vyhovoval, zejména vzhledem k sociálním jistotám a bezstarostnému životu v sociální oblasti. Dále je možno konstatovat, že společnost se o všechny své členy, žijící v rámci daných pravidel, se v rámci daných možností postarala Politická situace po roce 1989 Počátek vládnutí nových demokratických stran je charakterizován některými razantními změnami oproti předcházejícím období, ke kterým zejména patří : - Zadlužení státu, realizací zahraničních půjček kapitálu údajně pro rozběhnutí zejména bankovního sektoru a soukromých výrob - Zrušení válečných výrob a tím i podniků produkujících zbraně a střelivo a uprázdnění tohoto trhu ve prospěch zahraničních výrobců - Vpuštění cizího kapitálu do republiky. V některých případech i vytvářením daňových prázdnin odkupem pozemků apod. - Rozprodání státních podniků a organizací včetně zdravotnictví - Vytvoření podmínek pro zřizování bank a dalších peněžních institucí - Nastartování inflace Plánovitost řízení hospodářství se omezuje pouze na sestavu státního rozpočtu s očekávanými zisky a plánovanými výdaji podle jednotlivých ministerstev. Mizí plánování podle výrob a výrobků, jako jediné plánovací nástroje se objevují pouze finanční prostředky, s tím spojené pouze neustále opakované náklady, výnosy, zisky. Na trhu práce mizí základní zásada socializmu a to pracovní povinnost pro všechny členy společnosti, zřizují se úřady práce, rozšiřují se sociální odbory, roste armáda nezaměstnaných. Vpuštěním zahraničního kapitálu dochází k likvidaci drobných provozoven i velkých a mamutích podniků. V republice prakticky neexistuje žádná dřívější firma, která by se dokázala udržet na trhu. Markantní likvidace jsou zejména v oblasti potravinářských prodejen, úpadky vyhlásily téměř všechny výroby v oblasti lehkého průmyslu, těžký průmysl a jeho podniky jsou rozprodány. Původní slibovaná myšlenka neviditelné ruky trhu se při snižování cen se promítá v období rozvinutého kapitalizmu v naší společnosti přesně opačně, než byla proklamována vedoucími představiteli. Ceny nejen že s konkurencí neklesají, nýbrž 36

37 rostou a zastavují se pouze při výrazném poklesu zájmu obyvatel o daný produkt. Za všechny výrobky možno jmenovat například ceny benzínu a energií vůbec. Průběžně dochází ke změnám zákonných ustanovení a právních norem, zejména v oblastech sociální sféry : - Ruší se regulace nájemného u bydlení - Snižují se dávky sociálních výpomocí na opatrování - Snižují se dávky pro invalidní spoluobčany - Nezvyšují se důchody, v současné době dochází rovněž k jejich snížení, ruší se důchody vdovské - Razantně se snižují příspěvky na zdravotní zařízení, domovy důchodců, hospice. - Zvyšuje se daňové zatížení obyvatelstva - Je rozkradena část fondu na výplatu důchodů - Navyšují se poplatky za zdravotnictví a léky Změnám v oblasti politické, hospodářské i sociální pak odpovídají i důsledky v oblasti společenské sféry života : - Roste zadluženost obyvatelstva - Roste počet exekucí - Roste počet bezdomovců - Roste počet zlodějů, podvodníků a vrahů - Roste počet drogově a jinak závislých jedinců - Roste napětí mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva - Roste napětí mezi obyvatelstvem a obyvateli s rodovým zřízením Mezi zajímavé fenomény rozkrádání státních peněz pod rouškou sociální výpomoci patří příspěvky na bydlení. Tyto finanční prostředky dávané státem lidem s nízkou hladinou příjmů končí přímo v kapsách majitelů nemovitostí s poskytnutým pronájmem. Neustálé snižování platů, sociálních jistot obyvatel a veškerých atributů spojených s běžným denním životem vedou ke staronovým jevům ve společnosti a to: - K aktivizaci odborových hnutí - Ke stávkám - K organizaci protestních akcí, demonstrací a dalších projevů občanských nepokojů Snižování životní úrovně je zapříčiněno zejména nezvyšováním platů a snižováním důchodů při současném průběžném zvyšování cen za suroviny a energie. Zvýšené ceny prvotních surovin a energií automaticky nabalují zvýšení cen polotovarů, dopravy, konečných produktů a výrobků vůbec. 37

38 Je s podivem kolik záškodnických a podvodných akcí se objevuje v oblasti politického života naší společnosti. Již při volbách je realizováno mnoho očerňujících i podvodných akcí, volební programy jsou koncipovány jako populární beletrie, která však muže být vykládána velmi různorodě a mnohoznačně. V průběhu volebních období se nejdříve zapomene na proklamovaný volební program, posléze dochází k přesunům politických sil přeběhnutím zvolených poslanců k jiným politickým stranám. Taktika a strategie neúčasti na jednáních při připomínkování a schvalování zákonů, nezájmu o nabízená řešení poslanci jiné strany, odmítání jakékoliv komunikace a dialogu je běžným jevem naší politické scény. Dalším průvodním jevem je naprostý nezájem našich čelních představitelů o veřejné mínění spoluobčanů, k organizovaným demonstracím se staví odmítavě, stávky organizované zejména proti zákonům snižujícím sociální úroveň obyvatelstva pouze urychlují schvalování těchto zákonů. A při tom se jedná o zástupce voličů, jejichž zájmy by měli reprezentovat. Všechny oblasti společenského života vlivem schvalovaných zákonů se mění z účelově zaměřených, na obchodní produkty podřízené pouze kapitálu. Není rozhodující, zda se jedná o divadelní představení, jízdenku na autobus, zájmový kroužek, nebo platbu za pečovatelskou službu. Lidský život se v průběhu uplynulých let u valné většiny obyvatel změnil z plnohodnotného života na pouhý existencialismus s první a poslední starostí, kde sehnat peníze Společnost, společenská situace Dá se říci, že v současné době a na daném zeměpisném území žijeme ve společnosti relativního nadbytku materiálního zboží a také informací. Chce li člověk obstát v této záplavě, musí vědět, co je a co není důležité, jednoduše, co má a co nemá smysl. Zažíváme různé situace, ve kterých se správně nebo nesprávně rozhodujeme. Logoterapie předkládá jak zpracovat vědění, jak v životě nalézt smysl. Aby naše existence na zemi nebyla zbytečná. Jestliže přemýšlíme o smyslu či smysluplnosti lidské činnosti máme na mysli plnění vytyčeného cíle. Když děláme něco, abychom dospěli k vysněné metě víme, že naše úsilí je smysluplné. Jednoduše řečeno, že naše práce má smysl. To co k takovému cíli nesměřuje je nesmyslné, případně smyslu prázdné. Máme-li se v životě pro něco v životě rozhodnout, musí to mít kladnou hodnotu. Záleží na nás, jak se rozhodneme a jak budeme situaci řešit. Smysl je jiný 38

39 termín pro naši životní orientaci. Pomáhá nám v tom, abychom se neutopili v močálu sobectví, lenosti a planých řečí. Tak je mysl mostem k tvorbě bytí v moři chaosu. Smyslem života je tedy směřování k určitému cíli, o což se každý vědomky, či nevědomky snaží. Nezáleží na profesi, tu můžeme opustit a nasadit své síly jinam. Výsledkem našeho snažení jsou skutky. Pasivní člověk vytyčené mety nedosáhne. Umět se rozhodnout dobře v dané situaci a nést zodpovědnost za své rozhodnutí je to hlavní k čemu by mělo směřovat lidské konání. Ten, kdo si vybral povolání, které je jeho koníčkem, má vyhráno. Je to známá a pravdivá věta. Práce je mu potěšením, přináší uspokojení. Zaměstnání nás staví každý den do mnoha situací. Malé i velké úkoly a problémy se musí řešit. Kdo své práci rozumí a dělá ji rád, zapomíná na čas a nepřemýšlí stále, co by dělal. Je spokojený, život mu přináší radost a uspokojení, což pak přináší i zvládání neoddělitelných životních atributů k životním situacím a to zejména obtíží při stanovené míře zodpovědnosti. Na tomto místě je nutno se pozastavit u denně skloňovaného pojmu - nezaměstnanost. Nezaměstnanost je pro každého z nás v této době velkou hrozbou. Bojíme se ji všichni. Již delší dobu se odehrává v nejedné domácnosti smutná událost. Jeden z rodičů, v horším případě i oba dva nebo i další členové rodiny dostanou výpověď z práce. Ztráta zaměstnání figuruje v žebříčku stresujících životních situací na osmém místě. Může se stát, že firma snižuje stavy nebo celá krachuje a jde do konkurzu. Člověk i připadá méněcenný, nikdo ho nechce a nepotřebuje. Ztráta výdělku, půjčky, rozbití dosavadní struktury času, kontakt s kamarády atd. všechno je najednou pryč. Mezi lidmi se objevuje často apatie, úzkost, deprese a psychická onemocnění. Psychologové rozeznávají tři fáze reakce na ztrátu zaměstnání. První etapa je ve znamení šoku. Ve druhé fázi začnou nezaměstnaní intenzivně hledat práci. Telefonují, odpovídají na inzeráty, ptají se známých atd. Pokud se však doba nezaměstnanosti protahuje a to hlavně u lidí nad padesát let, přijde třetí fáze. Velká část si přestane věřit a rezignuje. Čas plyne pomalu, dny se vlečou, nemají žádný časový plán, doma začíná být nuda. Samozřejmě, že se člověk může více věnovat svým koníčkům nebo se rekvalifikovat. Ne však každý je však stejně aktivní a přizpůsobivý. 39

40 Odpovědnost znamená, že jedinec je si vědom nesení důsledků za svá rozhodnutí. Ne všechna rozhodnutí jsou správná. Někdy bývají také obtížná a často i litujeme, že jsme se pro rozhodli. A ty nemusí dopadnout dobře. Uplynulý čas nelze vrátit zpátky. Citově vyzrálý člověk nese zodpovědnost za své rozhodnutí a neschvaluje vinu na toho druhého. Pokud se sám svobodně rozhodne v dané situaci, je odpovědný sám sobě svému svědomí. Rozhodnu-li se pro určitou cestu, beru na sebe riziko odpovědnosti. Toto riziko pak má dvě úskalí promiskuitu a fanatismus. Promiskuita znamená mixovat měnit. Znamená to, že jedinec často mění svá rozhodnutí, nemůžeme mu věřit, rozhodnutí jsou nestálá, není zodpovědný. Lidové rčení říká, že Často převléká kabát. Pokud na to přijdeme, naše přátelství se rozpadá a v lepším případě se mění jen ve slušnost. O promiskuitě můžeme mluvit i v sexuálních stycích mezi muži a ženami. Jde o krátké sexuální zábavy. Dnes bychom našli příklady ve všech vrstvách společnosti i v těch, které nám mají být příkladem. Opakem této promiskuity je manželská věrnost. Fanatismus znamená slepě plnit svá rozhodnutí, jít zvolenou cestou, nepřijímat rady druhých. Říkám, že jde jako slepý, nedívá se napravo ani nalevo. Tento člověk se může nepřátelsky nesnášenlivě a netolerantně chovat k těm, kteří si zvolili jinou cestu. Vzpomeňme teroristické útoky, které jsou dnes ve světě na denním pořádku a dokonce propukají i v občanské války. Víra u jednotlivců může i náboženské otázce přerůst ve fanatismus. M. Scheller říká: Člověk je bytost odpovědná. Za co? Za uskutečňování hodnot, nejen těch obecných a věčných, ale i těch situačních, velice konkrétních. Mít pro co žít str. 23. Neoddělitelným pojmem ke smyslu života, je pak ztráta smyslu života ztráta zaměstnání, úmrtí v rodině, nemoc. Je nepopíratelným faktem, že člověk se ve svém životě opírá o tři zásadní oblasti a to o rodinu, práci a zdraví. Jestli-že ztratí některou z nich, lehce se stává duševně nevyrovnaným člověkem, se všemi důsledky z toho vyplývajícími, dovršenými například skutečností, že se z člověka stává bezdomovec, drogově závislý jedinec, nebo tvor se snahou o sebepoškozování se. U těchto jedinců se projevuje existenciciální vakuum smysluprázdnota. Lidé se cítí nevyužiti, nikdo po nich nic nechce, nedává jim žádný úkol, nemají před sebou žádný cíl. Cítí se vnitřně prázdní, frustrovaní. Takovýchto lidí, je nejvíce v různých ústavech či penzionech, dále se jedná o osoby se sníženou pracovní schopností, či 40

41 osoby neprůbojné se sníženým vlastním sebevědomím.. Do existenciální prázdnoty upadají dnes už i děti. Jsou znuděné, potulují se po městě, ba dokonce i na vesnicích už nemají žádné velké povinnosti, jak to bývalo dříve. Podle Sigmunda Freuda Lidé jsou silní, pokud hájí určitou silnou ideu. Zeslábnou však a stávají se bezmocnými, když se jim tato idea ztrácí. Je nutné, pokud probíráme pojmy smysl života, ideje, cíle, se také zamyslet nad skupinou jedinců, kterých je však v současné společnosti bohužel čím dál více, kteří si dali za cíl pouze nenáročný způsob života, tj. život bez práce, bez rodiny a bez snahy se o sebe v současné společnosti postarat. Svou životní potřebu jednoduchého existencionalismu, pak uspokojují v lepším případě sociálními podporami, v horším případě pak krádežemi násilnými činy, ubytování hledají v nápravných ústavech. Do této skupiny jedinců lehce přeskočí i lidé, u kterých selhala jedna ze tří výše uvedených oblastí (rodina, práce, zdraví). Další, byť velmi malá skupina lidí pak existencialismus považuje za svůj cíl života, pokud přijme filosofii některých církví, že pobyt na světě je pouze přípravou a čekáním na život posmrtný a věčný. Úlohou společnosti by mělo být nastavení odpovídajících parametrů pro pochopení smyslu života jedincem a stanovení si svých priorit a odpovídajících cílů pro vlastní seberealizaci a tím i uspokojení potřeb vlastních a vytvoření předpokladů pro uspokojování potřeb ostatních členů společnosti. K tomu by mělo společně fungovat spojení rodiny, školy, zájmových sdružení, zájmových kroužků, církví, občanských sdružení a pod. Současná spotřební společnost, je však zaměřená pouze na hromadění materiálních statků, neumožňuje jedinci vytvořit si v dětství výchovou a v dospělosti ekonomickým přinucením odpovídající postoje k životu ve smyslu standardů uvedených v předchozí stati. Zatím, co předchozí společenské zřízení upřednostňovalo řešení sociálních potřeb členů společnosti na úkor možnosti hromadění majetku, pak nyní dochází 41

42 k potlačování sociálních potřeb na úkor hromadění kapitálu a majetků u silných jedinců společnosti. Protože současné politické zřízení a způsob politického řešení problémů je výsledkem voleb, ve kterých mají vyslovit své názory všichni občané a také vyslovují, dá se odvodit, že se jedná o politickou dezorientaci a rovněž dezorientaci ekonomickou velké většiny občanů. Následná kritika davu zaměřená neplnění volebních slibů vládnoucí garniturou pouze přispívá k celkové názorové rozpolcenosti a následně ke zrátám výše citovaných atributů, jako je cíl života, smysl života atd. Společenské dění, v současné době jen velmi málo ovlivňované vůlí občanů, vede k čím dál rychlejšímu zvyšování rozdílů mezi bohatými a chudými a tím také k prohlubování názorových rozporů uvedených skupin společnosti. Pokud nedojde k radikálním změnám ve společenských názorech na život jedince ve spoečnosti a vyrovnávání standartu pro žití alespoň u nejchudších jedinců, bude docházet k radikálním způsobům řešení a smyslem života se pak může stát násilí, byť za účelem řešení ušlechtilých cílů. Nedostane se pak společnost na cestu zháhuby tedy cestu do pekel? Ostatně v naší spolčnosti sledujeme proces, který zde, jak učí dějiny, byl již mnohokrát a který můžeme v současné době sledovat i v jiných zemích a jiných životních kulturách. V současné době naše společnost své jedince pouze eviduje a inventarizuje, avšak nenabízí odpovídající řešení problémů se kterými se všichni musí potýkat od útlého dětství do pozdní dospělosti a stáří. Nejen, že nenabízí, ale ani nechce tyto problémy řešit. Řešení je ponecháno pouze na kapitálovém podkladu zákona nabídky a poptávky.tímto berou za své jakékoliv ideály a míry hodnot se zplošťují pouze do problému mám peníze, nemám peníze. Radost, štěstí, kulturní naplnění života jsou pojmy, které se rovněž vytrácejí z obecného povědomí a člověk, který je duševně vyzrálý se obrací do sféry duchovního života, člověk nevyzrálý do oblastí okamžitých úniků ze života formou dog, alkoholu apod. Dalším a naprosto nezanedbatelným atributem života současné společnosti s pokroucenou mírou hodnot se stává fenomén čím dále vynalézavějších a rafinovanějších podvodů, na kterých se živí zejména obchodní společnsti ve spolupráci s marketigovými firmami, kdy na výsměch zákonům tohoto státu se uzavírají nevypověditelné smlouvy, zakládají se společnosti, které po vybrání záloh 42

43 na služby, na stavbu, na dodání výrobku, nevysvětlitelně mizí, peněžní ústavy neustálými změnami podmínek u svých účtů doslova okrádají své klienty, avšak vše ve smyslu obchodních podmínek a vydaných zákonů. Neméně závažná otazka vyslovená v této souvislosti je otázka zdraví. Proč si má občan, který pravidelně platil povinné příspěvky na zdravotnictví najednou doplácet za léky, pobyt v nemocnici, návštěvu u lékaře apod. A proč nejsou z peněz nás všech placeni nejdříve lékaři a potom teprve zdravotní pojišťovny. Na tomto místě je nutno se zamyslet, zda průměrně zdatný jedinec, který má zájem o využívání všech rádo-by výhod současného života a technického pokroku je vúbec schopen průběžně rozpoznávat všechny nástrahy, které na něj společnost klade a čelit jim. Konkrétně se jedná o smluvy s propracovanými texty na dodávky nekvalitních výrobků, podvody peněžních ústavů při rušení účtů s následnými řádově padesátitisíkorunuvými pokutami, nezájem úřadů k problémům krátkosti termínů pro platby ze strany občanů, zatím co běžné lhůty pro vyřizování administrativy nejsou zákonný měsíc, nýbrž i několik let. Celkový rozpolcený život jedince, který nemá dostatečné finanční zázemí je pak umocněn nástupem do domova důchodců, pokud si jej nebo jeho rodina může finančně dovolit. V současné době se stále mluví o stárnutí obyvatelstva. Ekonomové počítají, že na důchodce nebude mít kdo pracovat, protože procento mladších lidí se snižuje. Vymýšlejí důchodovou reformu tak, že chtějí ubrat peníze, kde se dá. Jednoduše řečeno, zestárneme všichni a k životu jsou peníze potřebné. O ty, kteří pracovali, by mělo být i ve stáří postaráno. Stačí fakt, že lidé, kteří odešli do důchodu ještě při dobrém zdraví a už nemají žádné náhradní zaměstnání, duševně trochu rovnocenné svému původním, u povolání, zákonitě propadají pocitu méněcennosti, zbytečnosti, stresu a objevují se u nich nemoci. Vrcholem drzosti naší společnosti vůči svým zestárlým jedincům je fakt, že i když tito jedinci celý život přinášeli své společnosti finanční i věcné oběti, stávají se nyní finanční přítěží státu a pokud jim stát nedává dostatečné finanční podpory - důchod na kulturní dožití jejich života, pak tentýž stát vymáhá potřebné finanční prostředky formou exekucí u rodinných příslušníků, či domovských obcí. 43

44 3.4. Vztah společnosti k důchodcům Vztah společnosti ke svým starším spoluobčanům vychází z celkového současného dění v našem státě i okolních zemích. Již bylo konstatováno, že ze společnosti mizí jakékoliv fyzické materiální i duchovní hodnoty, vše je nahrazováno pouze penězi. Mezilidské vztahy nejsou v lidech vychovávány, nýbrž jsou nahrazovány právními norami, pro jistotu hned normami vydávanými EU. Z norem EU jeden citát za všechny dříve narození spoluobčané jsou rozděleni na seniory a starší seniory, k oběma skupinám spoluobčanů i dementních nutno přistupovat s otázkou, zda je s nimi možno promluvit. Poznámka i tato práce by měla používat pouze slovo senior. Co z této malé ukázky vyplývá? Nic jiného, než to, že společnost odosobnila svůj vztah ke svým vlastním čleenům a slušné chování nahrazuje právními normami. Znamená to, že svědomí, pocit studu, radosti a jiných projevů člověka ve vztahu k bližnímu se nahrazuje právními normami a standartami. Přesný opak toho, jak se společnost má a nemá chovat ke svým starším spoluobčanům je vidět přímo ve veřejných sdělovacích prostředcích a to nejlépe na reklamách na pleny pro důchodce, na lepidlo pro umělý chrup apod. Pro spoustu rodin se důchodce stává zbožím, se kterým se šoupe do domova důchodců a zpět, podle toho, co je zrovna ekonomicky výhodné. Toto je umožněno faktem, že nejsou vydány společenské normy jak se chovat doma. Je ovšem pravdou, že jinak se chovají jedinci a rodiny na vekově, kde jsou pod mravním dohledem sousedů, ale ve městech veškeré morální zábrany padají. Důchodci, i když se proklamuje, co všechno se pro ně dělá, jsou pro společnost přítěží viz politická opatření vlády ale zároveň jsou zdrojem financí jak pro stát, tak pro rodinu. Kolaps nastává, když příjem důchodců je natolik malý, že se na ně musí doplácet. Je samozřejmé, že tento neutěšený stav důchodci těžce nesou, neboť odosobněním vztahů ve společnosti se porušují vazby smyslu života, a člověk zůstává bez naděje, že své zkušenost, dovednosti i vědomosti bude mít možnost předat. Tím, že o získané informace nikdo nestojí, se dostává starší spoluobčan do bezvýchodné sytuace přebytečnosti na tomto světě. Na závadu je v této společnosti rovněž i fakt, že z veškerých svátků v životě lidském se udělali pouze běžné epizody denního života a tak naození, smrt, křest, svatba jsou pouze událostmi, které nanejvýš stojí peníze, které však pro současného člověka nemají ten hluboký duchovní význam, jako například před 50 léty. Bohužel, konzumní, přetechnizovaná společnost a úbytek sociálních výhod se sebou přináší nárůst stresových situací, doplněných navíc zrátou orientace i v oblasti 44

45 základních informací např dodávka elektřiny od plynárem, obsluha peněžních účtů přes internet apod Stáří a ústavní péče Díky demografickému vývoji v České republice i v Evropě s sebou nese nárůst seniorské populace, je třeba řešit zajištění péče o seniory včetně otázky bydlení. Protože život dnešní moderní rodiny většinou neumožňuje soužití se seniory způsobem, který byl obvyklý dříve, je nutno hledat jiná vhodná řešení, která by umožnila příjemný život a důstojné dožití starých lidí. V knize Duševní hygiena stárnutí od E. Frankla na str. 49 je psáno, že již před 300 lety napsal Pascal: Nic není člověku tak nesnesitelné, jako stav bez úkolů, bez cílů. Nedá se tím říci, že důchodci se mají v zaměstnání držet zuby nehty, to jistě ne, protože pracovních míst, není dost ano pro mladé. Penzisté by mohli, pokud chtějí, zastávat třeba bezplatné a čestné funkce. Navzdory svému stáří mohou být užiteční a v rodině žít smysluplný život. Mladí by je měli úkolovat takovými prácemi na které ještě stačí, oceňovat je alespoň pochvalou a dárky. V každé domácnosti se pak také najde velké množství příležitostí, kde se mohou dříve narození uplatnit. Ovšem tito velmi brzy vycítí, jak se to s nimi myslí a jestli nejsou jenom využívaní. Jsou i jedinci, kteří záměrně trpí chronickými nemocemi. Jiní si udržují návyk pasivního života, těla i mysli. Je to také jedna z mnoha příčin nemocí. Nečinnost organismus tělesně i duševně oslabuje. Špatná imunita, deprese, apatie, nejistota a strach ze stáří, nemocí a opuštěnosti každého velmi ničí. Mnozí se denně potýkají s únavou, častými infekcemi, nespavostí i dalšími nepříjemnými jevy, které jsou příčinou špatné nálady a malé radosti ze života. Většina z nás si neumí poradit se skutečností, že někdo blízký z rodiny onemocněl. Někdy se to stane zničehonic a nemoc je tady. Nebo pozvolna slýcháme, že člena rodiny něco pobolívá a pak nemoc vypukne. V knize Jaro Křivohlavý - Křesťanská péče o nemocné se dovídáme velké množství poznatků jiných lidí, kteří se s touto realitou setkali. Nepojednává se v ní o tom, co máme dělat při různých nemocech a potížích, ale o tom co se vyjadřuje slovy křesťanská péče o nemocné. Má tedy 45

46 hlubší rozměr-duchovní. D. Wook říká: Nemoc je pro člověka vždy katastrofální záležitostí, neboť postihuje celého člověka/1977,18/. Pokud se doslechneme, že náš blízký je v nemocnici na delší dobu navštívíme ho tam. Malý dárek je dobré vzít s sebou. Potřebuje vědět, že na něj někdo myslí, vzpomíná a má ho rád. Samozřejmě na první návštěvě zjistíme, co může jíst a pít nebo co si přeje přinést. Je jisté, že tam není prostředí na důvěrné rozhovory, ty si necháme na návštěvu doma. Snažíme se, abychom pacienta nechali mluvit, pozorně jej poslouchali a usilovali o jeho rozveselení a zklidnění. Dobré slovo přináší radost /biblické přísloví 12,25/ nebo Řeč mnohých zraňuje jako meč, ale jazyk moudrých přináší uzdravení /přísloví 12,18/. Bolest mění člověka až k nepoznání. Vyčerpává ho tělesně, psychicky i duchovně. Je podrážděný, přecitlivělý a nic ho nebaví. Vše se mu zdá již beznadějné, nemá zájem ani o to, co ho dříve bavilo, je skleslý. Trpí depresí a strachem. Dobře míněné rady vzchop se, to nic není apod. se míjí účinkem. Nemocný má strach např. z lékařských zákroků, pobytu v nemocnici. Ví, že je v ohrožení. V tomto směru je mu třeba pomoci. Např. po operaci mu při návštěvě řekneme, že tušíme, jak to bolí, ale že každý den se to bude již zlepšovat. Dáváme mu naději, mluvíme klidně, protože po těžkém zákroku se může u pacienta objevit i agresivita různého stupně. Nechme pacienta uvolnit, nevšímáme si toho, že obviňuje neprávem třeba členy rodiny, prostě ho necháme ventilovat. Pak je důležité, aby nepoznal vážnost zhoršování situace při jeho nemoci. Např. lékaři si ho tak nevšímají, jen přidávají léky, návštěvnost u jeho lůžka klesá, nálada je pesimistická apod. Naději máme dávat stále / např. vyprávět, že bude svatba v rodině, ukončení studia musíš to vidět atd./ Pro nábožensky založeného člověka a pro křesťana zvlášť je silou a nadějí povědomí, že není sám, že po jeho pravici stojí ten, který je Pánem života a smrti a ten, že ho má rád, že ho neopustí a bude s ním na každém kroku i třeba na tom posledním. Může žít v naději, že jde domů a ví kam Jaro Křivohlavý Křesťanská péče o nemocné str. 26. V této těžké situaci je třeba pomáhat rodině nemocného, jsou vyčerpaní a stresovaní. Některé chyby, kterých se dopouštíme při návštěvách pacienta již byly řečeny, ale jsou i další. Zásadní je, abychom nemocnému neškodili. Nerušíme při návštěvě ostatní pacienty na pokoji Nevšímáme si jen tělesných potřeb pacienta Necháváme dostatečně vymluvit nemocného Nenecháváme bez povšimnutí duchovní oblast 46

47 Nezapomínáme říci, více povzbuzujících informací o jeho kamarádech, kdo se na něho ptal, co nového v místě bydliště apod. Nenutíme pacienta, aby uvěřil, že mu nic není, dodáváme mu naději na uzdravení Faber/1980/ rozeznává tři úseky rozhovoru s pacientem Úvodní fáze naslouchání - vytváření vhodné atmosféry k rozhovoru, navázání důvěrného vztahu, neklást vysoké požadavky, příkazy, umění naslouchat pacientovi, zapomenout na to, co o něm kdo dříve říkal, pozorně ho vnímat, spolucítit s ním, nenutit ho k něčemu co nechce, neodsuzovat ho, přátelský tón v řeči, nespěchat a být trpělivý Střední část terapeutickou léčebná zdravotní zařízení je pro nás i nemocného velkou nadějí. Lékař je zde nejdůležitější a k němu se upírají veškeré naděje, jak nemocného, tak i příbuzných. K nemocnému člověku se chováme s úctou a taktně. Vždy se snažíme splnit, co jsme slíbili. Závěrečná fáze pastorační péči o duchovní stav pacienta nepodceňujeme. Na jeho přání mu můžeme zavolat kněze. Nemůžeme ho však k tomu nutit. Takový rozhovor kněze s udělením svátostí nemocnému může pomoci k upevnění jeho křesťanské, nebo jiné víry, případně vede k jejímu prohloubení. Je jen v našich silách, jak jsme schopni takový rozhovor zajistit a uskutečnit. Je to velice choulostivá věc, hlavně u těch jedinců, kteří jsou vlažní ve víře. Pacientovi je třeba dát možnost uvolnit a ventilovat vnitřní napětí. Cílem pastýřského rozhovoru je porozumění dané situace z hlediska evangelia. Kněz ví jak citlivě má s nemocným mluvit, co ho trápí, z čeho má strach, obavy. Vyznání vin zpověď, pacientovi se velmi uleví, když sdělí zpovědníkovi, co ho tísní, dostane duševní úlevu. Biblické slovo má daleko větší váhu, než i krásná slova moudrých lidí. Ovšem pozor na to, abychom je říkali ve vhodnou chvíli. Schulz /1981, 114/: Boží slovo má být řečeno s ohledem na situaci citlivosti k situaci, ve které se pacient nachází. Jsou to slova útěchy a pomoci. Nemocný musí cítit, že i my jim plně věříme. Také my jsme mnohokrát zjistili, že když si vypovídáme někomu, komu důvěřujeme uleví se nám. S určitou formou boje se setkáváme u v rámci křesťanské církve i u Pána Ježíše Krista v Getsemani / Marek 14,32/ s prosbou: Otče, odejmi ode mě tento kalich, ale ne jak já chci, nýbrž co ty 47

48 chceš. Těžké chvíle v nemoci a utrpení mohou být hlubším poznáním toho, že člověk není sám, není opuštěný ani tehdy, kdyby ne něj všichni zapomněli. Je to zkouška věrnosti a síly víry. Zde také hraje roli fyzický, psychický a duchovní stav pacienta. Oblast ducha a duchovní hodnoty hrají velkou roli. Věřící člověk jistě slyšel v kostele zaslíbení Pána Ježíše Krista: Kdo věří ve mne i kdyby zemřel, bude žít /Jan 11,26/. Odchod ze života byl dříve orientován na ponechání lidí doma a jejich poslední hodinka se odehrávala v důvěrně známém prostředí. Říká se, že i smrt patří k životu. Mladí se starali o své rodiče až do konce, tito byli na výminku. Komunikace dětí s babičkou a s dědečkem měla na ně, ve většině případů, velmi dobrý výchovný vliv. Poznamenala je na celý život. Staří rodiče pomáhali svým dětem vnoučata vychovávat, předávali jim své zkušenosti, vyprávěli zážitky, učili práci. Když zemřeli, dospělí je nevytěsnávali ani z této smutné události. Postarat se o své staré rodiče až do konce života, byla něčím naprosto běžným. Dnes je situace úplně jiná. Mladí chtějí bydlet sami, ne vždy se o svých rodičích pěkně vyjadřují a na pohřeb děti nechtějí brát, prý aby se nestresovaly a nezanechalo v nich smutek. Jenže dnes se podaří umřít doma jen asi čtvrtině lidí, zbývající většinou umírá v nemocnicích, v léčebnách a v domovech důchodců. Smrt je zkrátka něco, co jsme vytěsnili z našeho života a nechceme o tom mluvit. Otázka o životě a smrti je jednou z nejstarších lidských otázek. O konečnosti svého života ví každý člověk, ale ne každý o ní přemýšlí. Určitě ne v mladším věku. Až když přijede nemoc, začne rozjímat o tom, že nevíme dne ani hodina. Otázkami umírání se dnes zabývá samostatný vědní obor thanatologie. Zabývá se jimi religionistika nauka o náboženství. Začneme o ní uvažovat, když onemocníme a naše nemoc je vážná. Víme, že ne vždy ji dokáže lékařská věda přemoci. Nejde o druhého člověka, ale o nás. Nemoc přiměje každého myslet na mnoho věcí o kterých dříve vůbec nepřemýšlel. Otázka vlastní smrti je nám nepříjemná a snažíme se jí vyhýbat nebo jí zatlačit do pozadí. Daří se nám to, když máme hodně práce a starostí. Chvíle nemoci a bolesti nás však najdou a nepříjemné otázky jsou zpět. Je dobré, když máme u sebe člověka se kterým můžeme důvěrně o tom hovořit. 48

49 Náboženství a toho křesťanská víra zvlášť přináší naději, že smrtí vše nekončí. Mluví o nebeském království o Otcově domu, kde se budeme mít mnozí lépe než tady. Stoprocentní správné odpovědi na tyto otázky z okruhu života a smrti nemáme. Je to tajemství, kterým nelze proniknout již za života. Jsme si však vědomi toho, že není třeba rozumět všemu, protože pak by to bylo o pro všechny lidi velmi jednoduché a pak by podle mé úvahy nabylo hříšníků, jinými slovy řečeno zlých lidí. Umírání lat. procesus znamená pokračující tj. neustále se měnící stav dění v čase. Rozlišujeme rychlou smrt tkz. Pomalé umírání. Rychlá smrt je překvapením pro příbuzné i pro umírajícího, Člověka na ni není obyčejně přípravě. Příklad smrtelná nehoda v práci, autonehoda, infarkt, mozková mrtvice, záchvat při cukrovce atd. Skoro všichni si přejeme rychlou smrt, ovšem v pozdním věku. Pomalé umírání nese sebou mnoho problémů. Přináší dlouho trvající bolesti a utrpení. Také na příbuzné klade mimořádné požadavky. Ne všichni jsou schopni je zvládnout. Dlouho trvající umírání blízkého člověka je také prověrkou víry a lásky. Místo, kde člověk umírá u rychlého umírání si nikdo nevybere. U pomalého je však o určité míry rozhodnout o místě odchodu. Pokud je naděje na vyléčení pobývá pacient většinou v nemocnici. Také při aplikaci tz. podpůrné terapie ta se už nesnaží zlikvidovat příčinu nemoci, ale snaží se přibrzdit bolesti. Blíží se však ch víle odchodu, tj. pacient z fáze před smrtí do fáze vlastní umírání. Je ověřeno, že 90 % pacientů si přeje být doma a tam i zemřít. Kolika lidem se však toto splní? Chceme-li splnit přání nemocného, měli by se příbuzní domluvit, jak se budou o něj starat, a v péči střídat. Poslední fázi života vyžaduje nemocný nepřetržitou péči. Je třeba, aby se u lůžka střídalo více lidí. S rozhodnutím nechat blízkého zemřít doma, by se nemělo příliš otálet a váhat. Mohl by dříve zemřít v nemocnici nebo v jiném zařízení. Člověk nepřichází do styku s umírajícím často. Lékař však při déletrvající praxi už mnohé případy zná. F. Winter Křesťanská péče o umírajícího rozlišuje dva typy umírání. Do první skupiny patří pacienti. Jsou neseni silnou vírou, která je vede ke statečnosti, důvěře a naději. Pacienti umírají v plném vědomí, avšak beze strachu. Lidé dobré nálady tzv. lidé euforičtí i v poslední chvíli si plánují, co musí ještě udělat. Jsou to ti, jejichž život byl bohatě naplněn činností. Ti, kteří jsou na smrt připraveni, tuší, že se blíží jejich konec. Lidé kolem nich chodí tiše a zdá se jim, že umírající je už duchem jinde. 49

50 Do druhé skupiny patří lidé, kteří za žádnou cenu nechtějí zemřít, patří sem hlavně lidé majetní a ti, kteří se měli na světě dobře. Nechtějí vzít na vědomí, že se přiblížil jejich konec. Co se děje ve chvíli odchodu? Co se děje v jeho těle po stránce fyzické. Fyzické projevy znají nejvíce lékaři. Odumírají orgány nezbytné pro život srdce, plíce, mozek. Nedostatek vzduchu, nesnesitelná bolest, zúžené vědomí. Co se děje v jeho mysli po stránce psychické. Nevnímá okolí a proces vyúsťuje v často v agonii a bezvědomí. Co se děje v jeho duchovní oblasti. Je to velké tajemství, které se lidé snaží odkrýt v průběhu dějin. U křesťana bible, u jiných církví učení dané církve, mají pro nás radostnou zprávu o novém životě. Nemluví o nesmrtelnosti, ale o zmrtvýchvstání. Ve Starém zákoně čteme: Hospodine tvoji mrtví obživnou, mrtvá těla vstanou /Izák 26,19/. U proroka Daniela čteme: Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou. Toto zmrtvýchvstání nebude pro všechny jednoznačně kladnou záležitostí. Jedni procitnou k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí /12,2/. V domě mého otce je mnoho příbytků, kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. Opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. /Jan 14,43/. Velké množství lidí kolem nás chápe svůj pozemský život jako dobu existence vyjádřenou počtem let a dnů života. Smrt je pak konečnou tečkou za životem Domovy důchodců Domovy pro seniory jsou potřebné. Jejich výstavbě a rekonstrukcím je v současné době věnována značná pozornost. Je známo, že ve větších zařízeních je provoz levnější, ovšem přišlo se na to, že se takové bydlení podobá spíše nemocnicím s velkou frekvencí lidí, rušným prostředím a s nedostatečným soukromím. Všechno v životě nemůže být jen o ekonomice a účetnictví. V předimenzovaných velkých budovách se senioři necítí dobře. V budoucnu by měli vznikat malé domovy, kde by mělo žít maximálně šest lidí v individuálních buňkách. 50

51 J Je třeba brát ohledy na to, že lidé více tíhnou k místům, kde se narodili. Mají tam své životní vzpomínky a, jak se říká, kořeny. Proto by měly být tyto služby rozmístěny rovnoměrně po celé republice. Klienti, pokud jim to zdravotní stav dovolí, mohou cestovat domů nebo ke svým příbuzným. Méně zaplatí za dopravu, dobře se orientují na známých místech, setkávání s bývalými kamarády je jednodušší. Čas jim rychleji utíká, mají se na co těšit i návštěvy u nich v domově bývají častější Hospice Hospice jsou zřizované pro všechny umírající bez ohledu na jejich diagnózu nebo věk. Pečují tedy i o mladé lidi nebo dokonce děti. Hospice nenahrazují domovy důchodců ani léčebny dlouhodobě nemocných. Sem přichází lidé různého věku. Kterým nemocniční péče nemůže jejich zdravotní stav zlepšit, a oni jsou na konci života. Nejčastěji se jedná o onkologicky nemocné, pacienty s AIDS nebo s pokročilou fází demence. Jeho účelem je pomáhat umírajícím pacientům při odchodu ze života. Je to místo laskav é péče o umírající. Tam se režim dne podřizuje jejich potřebám. Nikdo je nenutí stávat brzy ráno nebo obědvat v předem určenou hodinu. Tomu, kdo není schopen se sám najíst nebo napít, pomáhá personál. Podle svých přání mohou klienti hospice trávit čas na terase nebo na zahradě a to i na vozíku nebo posteli. Jejich blízcí za nimi mohou kdykoliv přijít a zůstat libovolně dlouhou dobu. Také děti zde mají přístup. Spolu s nemocným může být v hospici ubytován i jeho blízký člověk. Toto je třeba do žádosti o umístění uvést a domluvit se s pracovníky hospice, aby rezervovali jednolůžkový pokoj s přistýlkou. Žádost o pobyt v hospici může podat rodina, ošetřující lékař nebo sociální pracovník. Péče o nemocného v hospici se dá kombinovat s domácí péčí. Ještě před tím než se rozhodneme blízkého z hospice domů, poradíme se s jeho ošetřujícím lékařem. Péče o něj může trvat i několik týdnu nebo měsíců a bude velmi náročná. Nepotřebujeme zdravotní vzdělání, ale je dobré získat praktické znalosti v ošetřování. Vhodné je spojit se s hospicem včas pokud se na péči o umírajícího teprve připravujeme. Ani nevyléčitelně nemocný člověk nemusí trpět nesnesitelnými bolestmi. Dají se dobře tišit léky. Důležité je, abychom ho nenechávali opuštěného. Je 51

52 ale pravdou že někteří lidé nemají doma takové podmínky, aby si umírajícího přestěhovali domů. V posledních chvílích života ho mohou doprovázet i v hospicích. Zde najde pacient i jeho rodina klid a prostor ke smíření se situací. Už nejsou pod tlakem, nečekají na zázračný zvrat. Zkušení hospicoví lékaři i sestry poznají již den až dva před úmrtím, že se blíží konec života a o této skutečnosti informují rodinu. Ta přijíždí a se svým blízkým tráví poslední dny či hodiny. Tak se mohou spolu rozloučit, odpustit si a říct si třeba to, na co celý život neměli čas. Jsou to chvíle, které se již nikdy nemohou opakovat. Tělesný dotyk, vděčnost za prožitý život a lásku, smíření a odpuštění, to všechno patří k odchodu do neznáma. Protikladem k ušlechtilým cílům, pro něž se hospice zřizují, je fakt, že se neustále snižují příspěvky na pobyt nemocných v těchto zařízeních a ceny za pobyt v některých ústavech převyšují rodinný rozpočet, či příjem méně finančně situované rodiny. Dalším faktem je skutečnost, že česká republika je v pořadí až na 21 místě ve světě při budování, případně zřizování těchto ústavů. 52

53 B ČÁST PRAKTICKÁ 53

54 Praktická část Dotazníková akce Tato část je zpracována jako podpora dříve uvedených tézí a závěrů. Byla zpracována na podkladě výsledků dvou samostatně provedených zjišťovacích akcí a to : - dotazníková akce v domovech důchodců a sociálních zařízeních - anketa u spoluobčanů v rámci bydliště autora diplomové práce a spolupracovníků Proto je tato část zpracována ve dvou samostatných statích s vypíchnutím jednotlivých dílčích závěrů ale také nedostatků plynoucích z daných pozorování. 4, Dotazníková akce v domovech důchodců a dalších sociálních zařízeních Akce byla provedena na jaře r u obyvatel následujících sociálních zařízení: - Domov seniorů Loučka - Domov soutředěné péče Slavičín - Nemocnice Vizovice Dotazníkovou akci prováděli tito respondenti : - Lékařka nemocnice Vizovice, věk 55 let, vdaná, vzdělání vysokoškolské, praxe pouze v oblasti lékařské péče - Ředitel základní školy Karolinka, věk 58 let, ženatý, vzdělání středoškolské odborné, praxe v oblasti pedagogiky a péče o mládež - Důchodkyně Slavičín, věk 65 let, vdova, vzdělání střední všeobecné, praxe v oblasti sociálních služeb v rámci červeného kříže Soubor otázek byl cíleně zpracován se zaměřením na : - Postoj k problematice smyslu života - Názor na osobní uplatnění ve společnosti a následné uplatnění jako důchodců - Postoj k současnému životu Příprava akce : Dotazníková akce byla projednána na společné schůzce vybraných spolupracovníků, kde byla projednávána zejména otázka získání pravdivých odpovědí od dříve narozených spoluobčanů, kteří mají hrůzu z jakéhokoliv papíru a předem se zaštiťují buď mlčením, nebo povšechnými, nic neříkajícími názory. Byly proto přijaty tyto hlavní závěry : 54

55 - S důchodcem nejdříve pobesedovat, navázat přátelský kontakt - Je nutno navazovat kontakt pouze s mentálně zdravými jedinci, u nichž nehrozí, že by návštěva s podivnými dotazy vyvolala následná traumata, nebo že by odpovědi byly zdravotním stavem dotazované osoby zkresleny - Odpovědi na otázky nedefinovat přímo a stroze, nýbrž získávat je formou přátelského pohovoru - V žádném případě nepředávat seniorům dotazníkové listy, tyto vyplní respondent - Akce bude anonymní, respondenti nebudou vyžadovat žádný podpis Omezující východiska dotazníkové akce Již při přípravě akce bylo jasné, že vypovídací schopnost závěrů dotazníkové akce bude omezena následujícími podmínkami : - Cílovou skupinou jsou dříve narození spoluobčané. - Cílová skupina většinou není schopna používat poslední výdobytky moderní techniky, jako například internet, zčásti mobilní telefon, platební karty, atd. - Cílová skupina má omezený počet jedinců, pro zvýšení objektivnosti by bylo třeba zvýšit počet dotazovaných osob - Cílová skupina představuje obyvatele skupinových zařízení, nejsou zde zahrnuty názory individuálně žijících osob - Cílovou skupinou jsou bývalí obyvatelé malých měst a vesnic, nejsou zde zástupci z velkých městských aglomerací - Ne u všech osob lze na dané a kladené otázky jednoznačně odpovědět ano, nebo ne, ve všech oblastech života i techniky je nutno pracovat s tzv. šedou oblastí, pro zjednodušení je šedá oblast v tomto případě potlačena. Vzhledem ke skladbě otázek a záměru dotazníkové akce však postačuje zvolený výběr, při čemž hodnotící musí počítat s potřebnou mírou pravděpodobnosti a rozptylu odpovědí. Seznam a forma otázek : Formulace dotazů byla zvolena tak, aby bylo možno volit odpovědi ano nebo ne, nebo spíš ano, spíš ne. Vlastní dotazník byl konstruován tak, aby v první řadě rozdělil dotazované do dvou skupin v závislosti na tom, zda jejich hodnocení uplynulého života je převážně pozitivní nebo negativní. Toho je dosaženo kombinací otázek vyžadující 55

56 jednoznačnou odpověď ano/ne. Dále je zkoumána míra aktivního postoje k životu, který zahrnuje iniciativu, schopnost vidět sám sebe s určitým nadhledem a přiznat vlastní nedostatky a omyly. V další části je sledována míra společenské angažovanosti a zázemí. Poslední otázka je výběrová a jejím prostřednictvím zjišťuje, co je pro dotazované nejdůležitější v životě. Struktura dotazníku Vzor dotazníku 1 1. Pohlaví Muž/Žena 2. Věk 3. Všechno v životě přišlo v pravý čas Ano/Ne 4. Všechno zlé, co mne v životě potkalo, mne posílilo Ano/Ne 5. V mém životě byla spousta promarněných příležitostí Ano/Ne 6. Život je nespravedlivý Ano/Ne 7. Svět spěje k horšímu Ano/Ne 8. Za mými neúspěchy stojí především druzí lidé Ano/Ne 9. Osud je jednou daný a není v lidských silách jej změnit Ano/Ne 10. Je mnoho věcí, které bych chtěl vzít zpět Ano/Ne 11. Štěstí je potřeba jít naproti Ano/Ne 12. Utrpení patří k životu Ano/Ne 13. Je důležité dělat chyby Ano/Ne 14. V mém životě bylo dostatek příležitostí Ano/Ne 15. Během mého života mne ovlivnilo mnoho lidí Ano/Ne 1 Správnou odpověď zakroužkujte, v případě věku doplňte 56

57 16. Cítím se osamělý/á Ano/Ne 17. Považují se za věřícího člověka Ano/Ne 18. Vím, co trápí dnešní mladé lidi Ano/Ne 19. Účastním se církevních akcí Ano/Ne 20. Nejdůležitější v životě je: a) rodina b) úspěšná kariéra c) přátelství d) koníčky Otázka 1. je zaměřena na proměnnou Pohlaví Otázka 2. je zaměřena na proměnnou Věk Otázky jsou zaměřeny pozitivní a negativní hodnocení, tj. dvě skupiny v rámci vzorku, které budeme dále porovnávat prostřednictvím proměnných Otázky jsou zaměřeny na proměnnou Postoj, tj. na aktivní a pasivní postoj k životu a k řešení problémů Otázky jsou zaměřeny na proměnnou Zázemí, tj. společenskou angažovanost Otázka 20. je zaměřena na proměnnou Preference, tj. životní hodnoty 2 Kvantitativní výzkum 2 U této otázky se bohužel ukázalo, že její výpovědní hodnota je minimální, neboť respondenti v drtivé většině považovali za nejdůležitější rodinu, přičemž ostatní z nich otázku nezodpověděli. 57

58 Nejdříve je nutné rozdělit vzorek na dvě skupiny, aby bylo co porovnávat. V našem případě se jedná o rozlišení na negativní a pozitivní. Celkový počet respondentů je 48. Muži Ženy Celkem Složení respondentů Muži Ženy 54% 46% Graf 1 Pozitivní Negativní Celkem Rozdělení vzorku Pozitivní Negativní 40% 60% Graf 2 58

59 Statistické testování Testování je kvalifikovaná procedura vedoucí v zamítnutí nebo nezamítnutí nulové hypotézy v podmínkách nejistoty Testy jsou vázány na rozdělení náhodných veličin Testy jsou podmíněny formulací vědeckého problému a experimentálním designem Hypotéza: předpoklad o statistických parametrech nebo jejich kombinacích. Typy: hypotéza nulová H 0 a alternativní H 1 H 0 zamítáme, je-li vypočtená testovací statistika v oblasti zamítnutí Zamítnutí H 0 závisí na rozsahu souboru, zvolené hodnotě alfa, variabilitě dat, parametrech rozdělení testovací statistiky za platnosti H 0 a H 1 O hypotéze obecně Použijeme jednovýběrový z-test na zjištění rozdílu mezi proporcemi Z-test (za předpokladu, že zde funguje normální rozdělení) nám poslouží jako východisko pro odhad distribuce střední hodnoty. Ten můžeme použít vzhledem k tomu, že máme více než 30 pozorování. Testování hypotézy 1 1 1/ í ě í í, ří á ě ě í ě í í, ří á ě ě ý 59

60 V následující analýze používáme hladinu spolehlivosti 3 α=0,05, která stanoví Z KRIT na 1,65, pokud se jedná o jednostrannou hypotézu. Nulovou hypotézu zamítneme v případě, že: 1,65 Rozdělení vzorku Negativně a pozitivně hodnotící byli vybráni na základě odpovědí na otázky 3. 7., přičemž jako velmi významné byly hodnoceny 4. a 7. Jako pozitivně hodnotící byli označeni ti, jejichž počet bodů se rovnal nule nebo byl větší (body byly přiděleny za kladnou odpověď v případě pozitivní otázky a za záporné odpovědi v případě negativní otázky, přičemž velmi významné otázky obdržely dvojnásobné množství bodů). 3+2*4-(5+6+2*7)=počet bodů 3 Jelikož data jsou náhodná, nelze závěr testování vyslovit s naprostou jistotou. 60

61 Aktivita, pasivita a zázemí Otázka č. 8 - Za mými neúspěchy stojí především druzí lidé Graf Za mými neúspěchy stojí především druzí lidé Negativní Positivní Ověření hypotézy: Závěr: Nulovou hypotézu NELZE zamítnout. 61

62 Otázka č. 9 - Osud je jednou daný a není v lidských silách jej změnit Graf Osud je jednou daný a není v lidských silách jej změnit Negativní Positivní Ověření hypotézy: :. :. 0,690, 0,632, 0,67 0,690 0,632 0,67 0, /19 0,418 Závěr: Nulovou hypotézu NELZE zamítnout. 62

63 Otázka č Je mnoho věcí, které bych chtěl vzít zpět Graf 5 1 Je mnoho věcí, které bych chtěl vzít zpět Negativní Positivní Ověření hypotézy: : :. 0,862, 0,474, 0,71 0,862 0,474 0,71 0, /19 2,905 Závěr: Nulová hypotéza zamítnuta. 63

64 Otázka č Štěstí je potřeba jít naproti Graf Štěstí je potřeba jít naproti Negativní Positivní Ověření hypotézy: :. :. 0,931, 0,736, 0,85 0,931 0,736 0,85 0, /19 1,84 Závěr: Nulová hypotéza zamítnuta. 64

65 Otázka č Utrpení patří k životu Graf Utrpení patří k životu Negativní Positivní Ověření hypotézy: :. :. 0,759, 0,894, 0,81 0,759 0,894 0,81 0, /19 1,166 Závěr: Nulovou hypotézu NELZE zamítnout. 65

66 Otázka č Je důležité dělat chyby Graf Je důležité dělat chyby Negativní Positivní Ověření hypotézy: :. :. 0,552, 0,474, 0,52 0,552 0,474 0,52 0, /19 0,529 Závěr: Nulovou hypotézu NELZE zamítnout. 66

67 Otázka č. 14 V mém životě bylo dostatek příležitostí Graf V mém životě bylo dostatek příležitostí Negativní Positivní Ověření hypotézy: :. :. 0,448, 0,632, 0,52 0,448 0,632 0,52 0, /19 1,248 Závěr: Nulovou hypotézu NELZE zamítnout. 67

68 Otázka č. 15 Během mého života mne ovlivnilo mnoho lidí Graf Během mého života mne ovlivnilo mnoho lidí Negativní Positivní Ověření hypotézy: :. :. 0,759, 0,474, 0,65 0,759 0,474 0,65 0, /19 2,025 Závěr: Nulová hypotéza zamítnuta. 68

69 Otázka č. 16 Cítím se osamělý/á/ Graf Cítím se osamělý/á/ Negativní Positivní Ověření hypotézy: :. :. 0,379, 0,105, 0,27 0,379 0,105 0,27 0, /19 2,091 Závěr: Nulová hypotéza zamítnuta. 69

70 Otázka č. 17 Považuji se za věřícího člověka Graf Považuji se za věřícího člověka Negativní Positivní Ověření hypotézy: :. :. 0,586, 0,684, 0,63 0,586 0,684 0,63 0, /19 0,688 Závěr: Nulovou hypotézu NELZE zamítnout. 70

71 Otázka č Vím, co trápí dnešní mladé lidi Graf Vím, co trápí dnešní mladé lidi Negativní Positivní Ověření hypotézy: :. :. 0,370, 0,474, 0,38 0,370 0,474 0,38 0, /19 1,145 Závěr: Nulovou hypotézu NELZE zamítnout. 71

72 Otázka č Účastním se církevních akcí Graf Účastním se církevních akcí Negativní Positivní Ověření hypotézy: :. :. 0,207, 0,632, 0,38 0,207 0,632 0,38 0, /19 2,967 Závěr: Nulová hypotéza zamítnuta. 72

73 Závěr k dotazníkové akci : Akce proběhla zejména zásluhou vzdělání a zkušenostem respondentů nad očekávání hladce. Tak, jak bylo již při přípravě očekáváno, našli se jedinci, kteří měli obavy se k čemukoliv vyjádřit a dále jedinci, kteří již předem odmítali jakoukoliv komunikaci. Celková doba trvání akce, včetně vyhodnocení trvala cca 1 měsíc. Dosažení stanoveného cíle : Jak vyplývá z tabulkových údajů, i grafických znázornění projevily se ve sledované skupině lidí všechny atributy odvozené pro zásady smyslu života v předchozí kapitole. Je vidět, že staří lidé, byť se jedná o izolované komunity, jimž jsou informace zprostředkovávány pouze veřejnými sdělovacími prostředky, mají zájem o současné dění i vývoj, dokáží rozborovat své životní postoje, úspěchy i neúspěchy a věří mladé generaci. Ztrátu přímého kontaktu se svým okolím nahrazují vírou v boha, zároveň v náboženství hledají duševní útěchu i sílu pro další život v omezeném prostoru sociálních ústavů. Je zajímavé, že u tohoto souboru dotazovaných se promítl výrazněji osudový životní postoj, tj. lidé věří, že jsou jen málo schopni ovlivnit svůj osud a že tento je dán již při narození, případně, že tento je určen od boha. 73

74 B, Anketa u spoluobčanů v rámci bydliště autora diplomové práce a spolupracovníků Akce byla provedena v prázdninových měsících r u spoluobčanů v těchto zeměpisných oblastech : - Slavičín a okolí - Ostrava a okolí Anketa byla provedena těmito pracovníky : - Autor diplomové práce, věk 50 let, vzdělání středoškolské odborné, praxe v oblasti pedagogiky a péče o mládež - Nezaměstnaný, bývalý administrativní pracovník, věk 60 let, vzdělání vysokoškolské technicko-ekonomického zaměření, praxe v řídících a technickoorganizačních funkcích velkého podniku Soubor otázek byl cíleně zredukován a omezen pouze na jednu hlavní otázku : - Jaký je smysl života dotazovaných Vysvětlující podotázky byly zaměřeny na jádro problematiky tj. : Formulace dotazu: o Zda si dotazovaní uvědomují co to vlastně smysl života je o Zda umí definovat, své postoje k životu, zda tyto jsou vědomé či nevědomé o Další názory dotazovaných, zejména zda si myslí, že jejich život je determinován, nebo že respondenti jsou strůjci svého osudu a svůj osud jsou schopni ovlivnit o V případě ochoty i vztah dotazovaných k víře a náboženství Navázání kontaktu s dotazovaným a zaměření jeho úvah a vlastní diskuze bylo plně ponecháno na dotazujících se. Příprava akce : Dotazníková akce byla projednána na společné schůzce, kde byla projednávána zejména otázka způsobu navazování kontaktů pro získání pravdivých odpovědí zejména od dříve narozených spoluobčanů. Byly proto přijaty tyto hlavní závěry : - Se všemi nutno nejdříve pobesedovat, navázat přátelský kontakt - Výběr dotazovaných je ponechán na tazatelích, na nichž zároveň závisí i objektivnost zhodnocení odpovědí a správné vyhodnocení odpovědí 74

75 - Odpovědi na otázky nedefinovat přímo a stroze, nýbrž získávat je formou přátelského pohovoru - V žádném případě nepředávat dotazníkové listy, tyto zpracuje tazatel - Akce bude anonymní, tazatelé nebudou vyžadovat žádný podpis Omezující východiska anketní akce Již při přípravě ankety bylo jasné, že vypovídací schopnost závěrů akce bude omezena následujícími podmínkami : - Cílovou skupinou jsou dříve narození spoluobčané. - Cílová skupina má omezený počet jedinců, pro zvýšení objektivnosti by bylo třeba zvýšit počet dotazovaných osob - Dotaz není přesně determinovaný, z čehož vyplyne velká názorová různorodost dotazovaných daná výchovou, prostředím, vzděláním apod. Vzhledem ke skladbě otázek a záměru anketní akce však postačuje zvolený výběr, při čemž hodnotící musí počítat s potřebnou mírou pravděpodobnosti a rozptylu odpovědí. Přehled respondentů a jejich odpovědí Respondent 1 - Miroslav B. Věk 72 let, důchodce, svobodný, vzdělání středoškolské odborné v oboru slaboproudé elektrotechniky. Pracovní zaměření a náplň technika na vysílači odpovídalo dosaženému vzdělání. Ze zálib možno vyjmenovat zahraniční turistiku a přehledy společenského dění.mimo dětství strávil život v městské aglomeraci nad 400 tisíc obyvatel. V současném životě starobní důchodce od základů změnil své návyky a v současné době věnuje veškerý svůj volný čas přátelství s rodinou své bývalé spolupracovnice, která žije pod hranicí ekonomického minima. Toto přátelství jednostranně ze strany jmenovaného přerostlo do formy osobní i materiální a finanční nenávratné pomoci dané rodině. Jedná se o nákupy dražších zařízení lednička, pračka, dražší oblečení, fyzická výpomoc při přípravě stravy a fyzická výpomoc bývalé spolupracovnici v zaměstnání uklízečky mytí oken, úklid po zednících apod. Na dotaz po smyslu života respondent po delším přemýšlení konstatuje : o že vlastně neví, o co se jedná, neví co je smyslem života o není schopen rozumově zdůvodnit svou osobní, finanční i materiální pomoc známým 75

76 o Nečeká, ani nedostává reciprocitní odměnu v žádné materiální, či duchovní formě, nebo podobě o Pokud by uvedenou formu pomoci neposkytoval, neví, co by dělal s uspořenými penězi o Myslí si, že zčásti může ovlivnit svůj osud Závěr : - Respondent nevědomky hledá smysl svého života v pomoci bližním - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaný jednoznačně nevěřící Respondent 2 Anna B Věk 59 let, vdova, dvě dcery, tři vnučky. Vzdělání pouze základní, celý život pracovala v dělnických profesích, záliby ruční práce. Ekonomická situace pod hranicí životního minima. Bydlí v lokalitě do 10 tisíc obyvatel v dosahu velkého města. Životní návyky byly zaměřeny celý život na udržení rodinného života, bez ambicí na zvýšení vzdělání, výše platu nebo společenského postavení. V nedávné době nastala zlomová situace, když jí nečekaně zemřela rozvedená dcera, po níž zůstaly dvě vnučky. Životní styl se u dotyčné změnil v přežívání, z letargie ji vytrhuje pouze nejnutnější starost o vnučky. Závěr : Na dotaz po smyslu života respondent po delším přemýšlení konstatuje : o Neví co je to za pojem smysl života o Životní osud ji připravil roli, která se mění v cíl života co nejdéle se udržet v dobrém zdravotním stavu a vychovat vnučky o Pomoc bližním se zredukovala na ochranářský pud v rámci rodiny o Nedokáže si představit, že by jakkoliv dokázala ovlivnit svůj osud - Respondent nezná pojem smysl života, pudově jej mění ve starost o pokračování života rodiny - Respondent si jasně uvědomuje cíl života a je ochoten mu cokoliv podřídit - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaná charakterizována jako věřící Respondent 3 Andrea M. Věk 38 let, rozvedená, bezdětná, vzdělání vysokoškolské odborné v oboru ekonomiky a provozu administrativy. Pracovní zaměření a náplň vedoucí provozně 76

77 technologického útvaru odpovídá dosaženému vzdělání. Ze zálib možno vyjmenovat sport, turistiku. Bydlí v lokalitě do 5 tisíc obyvatel v dosahu dvou velkých měst. V současné době žije jednotvárný život s pracovním zaneprázdněním od noci do noci, přerušovaný občasnými výlety o sobotách a nedělích. Veškeré cíle a záměry se změnily pouze na konzumní smysl života, s přežíváním u televizoru, magnetofonu a snění co udělat Závěr : Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Je složité definovat co smysl života je o Předpokládá, že se jedná o zachování zdraví a života a všeobecnou pomoc svému okolí o Předpokládá, že zčásti dokáže ovlivnit svůj osud - Respondent nevědomky hledá smysl svého života v pomoci bližním - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaná charakterizována jako věřící jednoznačně nevěřící Respondent 4 Marie C. Věk 55 let, vdaná, dvě dcery jeden syn. Vzdělání střední odborné ekonomické. Celý život pracovala v administrativě, záliby turistika, fotografování, ruční práce. Bydlí v městské aglomeraci nad 400 tisíc obyvatel. Životní návyky byly zaměřeny na společenský život a udržení rodiny, netajila se potřebou veřejného uznání a určité míry společenského postavení. Závěr : Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Tento pojem předpokládá složitější úvahu, dá se pravděpodobně zobecnit, že se jedná o výpomoc okolí o Vlastní způsob a styl života vědomě tuto pomoc eliminuje o Má cíl života spokojené stáří své a pouze nejbližší rodiny o Věří, že svůj osud ovlivňuje - Respondent zná pojem smysl života jako veřejně prospěšnou činnost - Respondent si jasně uvědomuje cíl svého života a není ochoten akceptovat obecně zažité povědomí - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaná charakterizována jako jednoznačně nevěřící 77

78 Respondent 5 Zdena S. Věk 67 let, důchodkyně, rozvedená, bezdětná, vzdělání středoškolské odborné v oboru ekonomika. Pracovním zaměřením byla administrativní činnost. Ze zálib možno vyjmenovat fotografování a tuzemskou i zahraniční turistiku doplněnou publikační činností. Vystřídala několik bydlišť, vždy se jednalo o sídla do 20 tisíc obyvatel. V současném životě starobního důchodce zcela převládly výše uvedené koníčky, doplněné výpomocí svým přátelům při údržbě a opravách rekreačních objektů. U těchto výpomocí se nejedná o vědomou činnost, spíše se jedná o nově pudově převládající koníček. Navenek tuto činnost zdůvodňuje předpokladem, že jí bude umožněno dotčené objekty využívat k rekreaci, avšak z hlediska logického je toto s ohledem na časové návaznosti nemožné. Pro radost svou i svého okolí ráda a často rozdává drobné dárky a upomínkové předměty svému okolí Závěr : Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Smysl života vidí ve všem, co dělá, bez ohledu na to zda se jedná o užitečnou, či škodlivou činnost o Prakticky nečeká žádnou odměnu za výpomoc známým o Očekává možnost, aby ovlivnila svůj životní osud - Respondent nevědomky hledá smysl svého života v pomoci bližním - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaná charakterizována jako jednoznačně nevěřící Respondent 6 Josef A. Věk 82 let, svobodný, vzdělání pouze základní, žije na venkově v dosahu malého města. Celý život pracoval v obchodě jako prodavač, vedoucí, zásobovač, záliby sledování finančních trhů, pohybů měn, vydávání akcií, cenných papírů, depozit apod. Tento koníček trvale využívá k rozmnožování úspor, které však následně nevyužívá, nýbrž je rozdává nejbližším příbuzným. Žije velmi skromně, často však i na úkor sousedů, jejichž výpomoci využívá ve svůj prospěch bez adekvátní náhrady. Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Smyslem života je hromadění peněz a majetku o Pomoc bližním je kvalifikována jako předávání průběžně hromaděného majetku nejbližším příbuzným o Je přesvědčen, že dokáže ovlivnit svůj životní osud 78

79 Závěr : - Respondent zná pojem smysl života pouze jako hromadění majetku při vlastním odříkání se radostí denního života - Je ochoten cokoliv podřídit pouze ziskovým akcím, výdajové části života se snaží přehodit na sousedy - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaný charakterizován jako hluboce věřící Respondent 7 Leoš S. Věk 58 let, ženatý, středoškolské vzdělání odborného směru v oblasti elektrotechniky zúročil v řídících i výkonných funkcích v softwarové firmě. Ze zálib možno vyjmenovat fotografování a aplikace výpočetní techniky v denním životě. Bydlí v lokalitě do 15 tisíc obyvatel v dosahu dvou velkých měst. V současné době žije jednotvárný život s velkým pracovním zaneprázdněním, přerušovaný konzumním způsobem trávení volného času o sobotách a nedělích. Veškeré cíle a záměry se změnily pouze na řešení otázek jak přežít v zaměstnání do důchodu a co dělat v důchodu. Závěr : Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Pochybuje, že nějaký smysl život vůbec má, a pokud má, nedovede si představit v čem spočívá o Předpokládá, že se jedná o zachování zdraví a života o Od života nic neočekává, životu nechce nic dát, pohrává si s myšlenkou na ukončení svého bytí o Myslí si, že životní osud je neovlivnitelný - Respondent vědomě nehledá smysl svého života, omezuje se pouze na existencialismus - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaný charakterizován jako jednoznačně nevěřící Respondent 8 Alena S. Věk 48 let, vdaná, dva synové. Vzdělání - základní. Celý život pracovala v obchodě, záliby ruční práce. Bydlí v městské aglomeraci do 15 tisíc obyvatel. 79

80 Životní návyky byly zaměřeny na zabezpečení a udržení rodiny, nemněla zájem na potřebě veřejného uznání. Před cca deseti léty se jí zabil na motocyklu jeden ze synů, následovalo nervové zhroucení a cca pět let trvající léčba. Po několika krátce trvajících zaměstnáních je dotazovaná v současné době bez zaměstnání a bez jakéhokoliv zájmu. Z letargie dotyčnou nedokáže vytrhnout ani druhý syn ani manžel. Závěr : Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Tím, že se jí zhroutil cíl života žít pro své potomky nemá zájem na ničem, ani na vlastním životě o Nezná rozdíl mezi smyslem a cílem života, nebyl vysloven ani pokus o definici o Je přesvědčená, že životní osud je jednoznačně určen od boha - U respondenta došlo k přerušení životní vývojové řady a tím ke kolapsu osobnosti po duševní i fyzické stránce. - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaná charakterizována jako věřící Respondent 9 Eva K. Věk 45 let, rozvedená, jedna dcera, vzdělání středoškolské odborné v oboru techniky a konstrukce strojů. Pracovní zaměření projekce strojních konstrukcí, následně pak pracovnice administrativy odpovídá dosaženému vzdělání. Ze zálib možno vyjmenovat sběratelství porcelánu a chov domácího zvířectva. Mimo dětství a dospívání strávila život v městské aglomeraci nad 400 tisíc obyvatel. V současné době se osamostatnila dcera a rodinně založená respondentka se ocitla sama ve velkém bytě. Bez nároku na jakoukoliv odměnu se proto rozhodla vzít zdarma na podnájem studenta střední hudební školy, který zůstal naprosto bez prostředků, bez rodinného zázemí a bez možnosti ubytování v místě studií. Tohoto pak šatí, živí a financuje jeho hudební nástroje. Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Neví co je smyslem života o není schopna rozumově zdůvodnit svou osobní, finanční i materiální pomoc studentovi, kterého se jí zželelo o Nečeká, ani nedostává reciprocitní odměnu v žádné materiální, či duchovní formě, nebo podobě o Myslí si, že zčásti může ovlivnit svůj osud 80

81 Závěr : - Respondent nevědomky hledá smysl svého života v pomoci bližním - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaná jednoznačně nevěřící Respondent 10 Jitka S Věk 52 let, podruhé vdaná, jedna dcera. Vzdělání středoškolské odborné v oboru stavebních činností. Zaměstnání referent a vedoucí oddělení investiční výstavby, stavební dozor investora. Záliby vaření, zahrádkářské práce, kynologie. Bydlí v lokalitě nad 100 tisíc obyvatel. Životní návyky směřují k udržení rodinného života druhého manželství, bez ambicí na zvýšení vzdělání, výše platu nebo společenského postavení. Letargický a konzumní životní styl dotyčné se změnil až po rozvodu s prvním manželem a v současné době se rozšiřuje okruh zájmů a koníčků a zvyšuje se chuť k životu. Ráda obdarovává své okolí svými kuchařskými produkty. Závěr : Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Smysl života vidí ve všem, co dělá. o Prakticky nečeká žádnou odměnu za výpomoc známým o Nedokáže si představit, že by jakkoliv dokázala ovlivnit svůj osud - Respondent zná pojem smysl života, pudově jej mění ve starost o pokračování života rodiny - Respondent si nyní jasně uvědomuje cíl života a je ochoten mu cokoliv podřídit - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaná charakterizována jako nevěřící Respondent 11 Josef J. Věk 45 let, rozvedený, bezdětný, vzdělání středoškolské odborné v oboru bezpečnosti práce a provozu administrativy. Pracovní zaměření a náplň - referent bezpečnosti práce a stavební technik. Ze zálib možno vyjmenovat motorismus a turistiku. Bydlí v lokalitě do 200 tisíc obyvatel. V současné době žije jednotvárný život s plným pracovním zaneprázdněním, přerušovaný občasnými výlety o sobotách a nedělích. Veškeré cíle a záměry se změnily pouze na konzumní smysl života, s přežíváním u televizoru. 81

82 Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Je složité definovat co smysl života je, avšak uvědomuje si, že se pravděpodobně jedná o vytváření podmínek k žití o Vědomě nemá zájem na jakékoliv formě výpomoci svému okolí o Předpokládá, že zčásti dokáže ovlivnit svůj osud Závěr : - Respondent vědomě odmítá jakýmkoliv způsobem naplňovat smysl svého života i když si tento uvědomuje - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaný charakterizován jako jednoznačně nevěřící Respondent 12 Kristýna K. Věk 47 let, vdaná, tři synové a dcera. Vzdělání střední odborné ekonomické. Celý život pracovala v odborných dělnických profesích pokladní, hospodářka, učitelka, záliby turistika, lyžování, cyklistika. Bydlí v městské aglomeraci nad 400 tisíc obyvatel. Životní návyky byly zaměřeny na udržení rodiny, má potřebu veřejného uznání svého okolí. Ráda se angažuje v oblasti odborné i fyzické výpomoci svým spolupracovníkům i svým kolegům v místě bydliště. Svou angažovanost promítá i do činnosti ve veřejných funkcích a politických stranách. Závěr : Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Tento pojem představuje blíže nedefinovanou výpomoc okolí o Má cíl života angažovanost za sociální spravedlnost o Věří, že svůj osud významně ovlivňuje - Respondent zná pojem smysl života jako veřejně prospěšnou činnost - Respondent si jasně uvědomuje cíl svého života a není ochoten akceptovat obecně zažité povědomí - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaná charakterizována jako jednoznačně nevěřící Respondent 13 Radoslav O. Věk 75 let, vdovec, dva synové. Vzdělání střední odborné elektrotechnické slaboproud. Celý život pracoval u telekomunikačních firem. Záliby nejsou. Bydlí v městské aglomeraci nad 400 tisíc obyvatel. 82

83 Životní návyky byly zaměřeny na zabezpečení a udržení rodiny, nemněl zájem na potřebě veřejného uznání. Po smrti manželky se upnul pouze na přežívání, neláká jej ani konzumní způsob života. Letargie dostoupila té výše, že u dotčeného padly i sociální zábrany, což se promítlo například v zanedbávání pravidelné docházky do zaměstnání Závěr : Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Tím, že se mu zhroutil cíl života manželství nemá zájem na ničem, ani na vlastním životě o Nezná rozdíl mezi smyslem a cílem života, neví, o co se jedná, nebyl vysloven ani pokus o definici o Je přesvědčený, že životní osud je jednoznačně určen - U respondenta došlo k přerušení životní vývojové situace a tím i ke kolapsu osobnosti po duševní i fyzické stránce. - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaný charakterizován jako nevěřící Respondent 14 Marie R. Věk 63 let, důchodkyně, vdova, dvě děti, vzdělání základní, doplněné kurzem pro švadleny Pracovní zaměření prodavačka a švadlena. Šití pak se přeneslo i do osobního života jako koníček a doplňkový zdroj obživy. Bydlí v sídle do 10 tisíc obyvatel. V současném životě starobního důchodce je plně vytížena a to již cca 15 let nepřetržitou péčí o bezvládnou matku svého manžela. Tuto péči bere jako svůj životní úděl, bez náznaku vypočítavosti, očekávání majetkového prospěchu. Touto péčí se srovnává se smrtí svého manžela. Závěr : Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Nedovede si pod tímto pojmem nic představit o Prakticky nečeká žádnou odměnu za otrockou výpomoc rodině o Nevěří, že by mohla jakkoliv ovlivnit svůj osud - Respondent nevědomky hledá smysl svého života v pomoci bližnímu. Touto péčí se srovnává s duševním kolapsem, který nastal smrtí manžela - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaná charakterizována jako jednoznačně věřící 83

84 Respondent 15 Jan N. Věk 57 let, ženatý, vysokoškolské vzdělání odborného směru v oblasti elektrotechniky zúročil v řídících i výkonných funkcích v softwérových útvarech. Ze zálib možno vyjmenovat motorismus, zahrádkaření a aplikace elektroniky v denním životě. Bydlí v lokalitě do 15 tisíc obyvatel v dosahu dvou velkých měst. V současné době žije jednotvárný život s velkým pracovním zaneprázdněním, vylepšovaným dlouhými služebními cestami. Na požádání neodmítne pomoc okolí, tuto nabízí i záměrně a dobrovoklně. Závěr : Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Má vyhraněný názor na pojem smysl života, jasně odlišuje životní cíle o Předpokládá, že se jedná o zachování zdraví o Od života nic neočekává, životu nechce nic dát, o Myslí si, že životní osud je ovlivnitelný - Respondent vědomě nehledá smysl svého života, omezuje se pouze na existencialismus - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaný charakterizován jako jednoznačně nevěřící Respondent 16 Jaroslav D. Věk 72 let, svobodný, vzdělání pouze základní, žije na venkově v dosahu malého města. Celý život pracoval ve velkém průmyslovém podniku jako dělník. Záliby práce se dřevem, výroba nábytku a stavebních polotovarů. Tento koníček trvale využívá k výpomoci sousedům. Získané peníze nevyužívá, nýbrž je rozdává nejbližším příbuzným. Žije velmi skromně. Závěr : Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Neví, o co se jedná o Pomoc bližním je kvalifikována jako předávání průběžně hromaděného majetku nejbližším příbuzným o Je přesvědčen, že nedokáže ovlivnit svůj životní osud - Respondent sice nezná pojem smysl života avšak mimosmyslově hromadí majetek při vlastním odříkání se radostí denního života 84

85 - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaný charakterizován jako nevěřící Respondent 17 Jarmila Z. Věk 45 let, vdaná, dvě děti, vysokoškolské vzdělání odborného směru v oblasti ekonomiky úročí jako samostatná administrativní pracovnice v řídících i výkonných funkcích ve velkém podniku a to na úseku. Ze zálib možno vyjmenovat studium jazyků a četba literatury v originále. Bydlí v lokalitě nad 400 tisíc obyvatel. V současné době žije jednotvárný život s velkým pracovním zaneprázdněním, které dále umocňuje tím, že práce se jí stala koníčkem a věnuje jí veškerý svůj volný čas. Velmi ráda a nezištně vypomáhá kolegyním v práci, ráda řeší za tyto i jejich pracovní problémy, i když si tímto dost často následně přivodí i problémy vlastního pracoviště. Závěr : Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Okamžitě kalkuluje všechna pro a proti ve všech známých a dostupných definicích, při čemž jasně odlišuje rozdíly mezi životními cíly a variacemi na dotazované téma o Od života a bližních nic neočekává, svůj pracovní i volný čas ráda věnuje svým přátelům a spolupracovníkům o Myslí si, že životní osud je ovlivnitelný - Respondent vědomě nehledá smysl svého života, podvědomě je transformuje do pomoci blízkým - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaný charakterizován jako jednoznačně nevěřící Respondent 18 Vlasta M. Věk 61 let, vdaná, dva synové. Vzdělání středoškolské odborné. Celý život pracovala ve velkých podnicích a to zejména na úseku výchovy mládeže a v oblasti kontrolní činnosti. Záliby ruční práce, chov drobného zvířectva. Bydlí na venkově v dosahu městské aglomerace do 15 tisíc obyvatel. Životní návyky byly zaměřeny na zabezpečení a udržení rodiny, neměla zájem na potřebě veřejného uznání. V rámci občanského soužití se snaží vypomáhat sousedům a známým v běžném životě lidí obývajících samoty. 85

86 Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Nezná pojem smysl života, tento nahrazuje životními cíly o Je přesvědčená, že životní osud je jednoznačně určen Závěr : - U respondenta není možno vysledovat možnosti úvah na dotazované téma, pomoc bližním a okolí je prováděna mimosmyslově - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaná charakterizována jako nevěřící Respondent 19 Josef Č. Věk 86 let, vdovec, dvě děti, vzdělání středoškolské odborné v oboru optiky a jemné mechaniky. Pracovní zaměření a náplň dělník na úseku obrábění a leštění skla. Ze zálib možno vyjmenovat zahrádkaření a kutilství. Bydlí v lokalitě do 40 tisíc obyvatel. V současné době jako starší senior žije monotónní život zdravotně omezeného důchodce s cílem zabezpečit vlastními silami chod své domácnosti s co nejmenší potřebou pomoci blízkých či sousedů. Život si zpestřuje výlety po blízkém okolí a drobnými domácími pracemi. Závěr : Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Uvědomuje si, že se pravděpodobně jedná o vytváření podmínek k žití, avšak nedokáže definovat o co se jedná o Vědomě nemá zájem na jakékoliv formě výpomoci svému okolí, i když podvědomě se o toto v rámci možností snaží o Předpokládá, že zčásti nedokáže ovlivnit svůj osud - Respondent vědomě odmítá jakýmkoliv způsobem naplňovat smysl svého života, i když si tento uvědomuje - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaný charakterizován jako jednoznačně nevěřící Respondent 20 Emilie T. Věk 52 let, vdaná, dvě děti, vzdělání středoškolské odborné v oboru pedagogiky. Zaměření a náplň administrativní pracovnice ve školství. Ze zálib možno vyjmenovat zahrádkaření, chov domácího zvířectva, domácí práce. Bydlí v lokalitě do 40 tisíc obyvatel. V současné době se angažuje ve veřejném životě, pomoc svému okolí vnímá jako své poslání, této činnosti věnuje veškerý volný čas. 86

87 Na dotaz po smyslu života respondent konstatuje : o Předpokládá, že se jedná o jakoukoliv formu výpomoci fyzickou i duševní svému okolí a všem kdo o tuto pomoc požádají o Tvrdě odmítá jakoukoliv náhradu za prokázané služby o Předpokládá, že nedokáže ovlivnit svůj osud Závěr : - Respondent podvědomě průběžně a trvale naplňuje své neustálé nutkání pomáhat druhým i na úkor svého života - V oblasti otázek víry a náboženství je dotazovaná charakterizována jako jednoznačně věřící 87

88 Vyhodnocení : Akce proběhla zejména zásluhou vzdělání a zkušenostem tazatelů dle očekávání naprosto bezproblémově. U všech dotazovaných bylo nalezeno pochopení pro řešení daného problému a maximální ochota k výpomoci. Přes to, že se v některých případech jednalo prakticky o zásah do osobních a intimních stránek života, respondenti se většinou potřebovali svěřit a vypovídat se. Vyhodnocení bylo provedeno na základě získaných údajů zobecněním do jednoduchých kritérií. Prvotní údaje byly následně vyhodnoceny do tabulek, pro názornost výsledků pak bylo použito grafického znázornění kruhovými a sloupcovými grafy a to následovně : - Přehled účastníků cílové skupiny tabulky a grafy s koncovými čísly Pro vlastní otázky - tabulky a grafy s koncovými čísly 3 7 Ze strany tazatelů bylo osloveno cca 30 osob, z toho vyhodnocení bylo provedeno na základě výběru a úplnosti odpovědí u dvaceti spoluobčanů viz následující tabulka. 88

89 Na základě dohody byly vynechány osoby mladší a mladé. Proto je logické,že z celkové skupiny dotazovaných byla v pracovním procesu pouze polovina. Nahodilost výběru dotazovaných byla koordinována tak, aby tito byli jak z venkova, tak z malých i velkých městských aglomerací. Po prostudování skladby je patrné, že muži i ženy byly osloveni přibližně stejně, žádný z oslovených pak nebyl z domova seniorů či jakéhokoliv jiného kolektivního ubytovacího zařízení. Jedná se hlavně o skutečnost, že oslovení jedinci se musí individuálně starat o sebe a svou rodinu ubytování, ošacení, jídlo, energie, společenský život. 89

90 Předchozí tabulka a graf znázorňují všeobecné povědomí a ochotu společnosti uvažovat na složitější témata, které lidský život provází a které jsou též částečně určující pro další vývoj lidské společnosti. Otázkami lidského bytí jsou ochotni se zabývat lidé s vyšším vzděláním, lidé se základním vzděláním se touto problematikou odmítají vůbec zabývat, i když je to právě tato skupina lidí, která se podvědomě, pudově a mimosmyslově průběžně zabývá teoretickými i praktickými myšlenkami zjevné, i skryté výpomoci svému okolí. Naopak, skupiny uvědomující si, o co se vlastně jedná, se spíše orientují na výpomoc pouze vlastní rodině, případně pouze omezení se na svou vlastní osobu. Určitou, byť omezenou představu poskytuje následující tabulka. 90

91 Tabulka Ztráta smyslu života po rozboru názorně dokumentuje jednu z vyslovených tezí - pokud dojde k přerušení vývojové řady v posloupnosti úmrtí osob a není zaručeno pokračování rodu, pak dochází ke kolapsu u předchozí generace, což se událo ve sledovaném souboru osob ve dvou případech, v dalších dvou případech se postižené osoby upnuly náhradně na vnuky. V tomto případě se však již jedná spíše o pudovou povinnost, než na programové jednání ve smyslu života. V této souvislosti pak nutně vznikají otázky do jaké míry může člověk ovlivnit svůj osud odpověď dle respondentů viz následující tabulka. 91