Průvodce "Průvodce Česká republika"

Transkript

1 Skalní město Smolný vrch Skalní útvar 50 20'6.86"N 17 8'54.46"E Někdy bývá vrchol označován jako Venušiny misky, to je ovšem název národní přírodní památky která se na vrcholu kopce nachází. Smolný vrch, 404 m vysoký vrchol Žulovské pahorkatiny, je exfoliační klenbou, nebo též ostrovní horou, která vznikla v tropickém období třetihor. Skalní útvary na vrcholu jsou pleistocenního stáří, z doby pevninského zalednění. Tehdy Smolný vyčníval jako nunatak nad vrchol ledovce. V okolí vrcholu se pak nachází malé žulové skalní město, které bývá návštěvníky opomíjeno. Na skalách najdeme řadu útvarů erozních účinků vody na žulové podloží. Jedná se o skalní mísy, skalní sedla, křesla, výklenky, tafoni aj. Největší skalní mísa má rozměr 1505x1478 mm, Hluboká 1062mm, objem cca 650 l, je téměř neustále naplněná vodou. Výrazným útvarem je např. skalní křeslo s výraznými žlábkovými škarpy. Název misek je připisován bájným Venušiným lidičkám, kteří v nich měli provozovat obětní rituály, Okolní les je smíšený s převahou borovice lesní, s dubem zimním, javorem klenem, mléčem aj. Turisticky vyhledávaná lokalita s vyhlídkovou plošinou. Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 1

2 Venušiny misky (Smolný vrch) Přírodní památka 50 20'6.94"N 17 8'51.07"E Smolný vrch je kopec s malým skalním městem na vrcholu a NPP Venušiny misky. Venušiny misky jsou těsně pod vrcholkem Smolného vrchu, jež se zvedá na sever od obce Červená Voda v Rychlebských horách. Přírodní památku tvoří zajímavé skalní útvary. Podle starých pověstí to byla obětní místa. Misky mají průměr kolem 1 metru a objem až 500 litrů. Jsou to zajímavé přírodní výtvory. Vrchol je dostupnýz cesty od Velké Kraše směrem ke koupališti a bývalému pionýrskému táboru, kde se dá zaparkovat auto. Odtud po zelené směrem na Černou Vodu. Samozřejmě se dá jít i obráceně. Pozor, odbočka na Smolný vrch se dá snadno přehlédnout. Autor článku: Petr Hradecký Další informace najdete zde: Lánský vrch Vrchol 50 19'35.00"N 17 4'18.55"E Odlesněné návrší nedaleko Skorošic u osady Sedm Lánů vedle silnice 60 z Jeseníku do Javorníku. Přes poměrně malou výšku poskytuje zajímavý kruhový výhled. Na jih a západ to jsou hlavně hřebeny Rychlebských hor. Severně pak na Žulovskou pahorkatinu. Přímo před sebou máme pak Kaní horu, vzdálenější je Smolný vrch (Venušiny misky). Na této hoře je pěkně vidět, proč se jí říká ostrovní hora. Na východě pak máme přímo dvojici ostrovních hor a to Boží horu a Borový vrch nad Žulovu, za kterými se zvedá masiv Studniční hory nad Jeseníkem (patří k Rychlebám) a tyto vrch ještě převyšují svahy Šeráku a Keprníku v Hrubém Jeseníku. Nepřéhledutelný je Lánský vrch díky svérázné výzdobě vrcholu. Židle na Lánském vrchu nejsou reklamou nábytkářské firmy! Jsou dílem neformální skupiny mladých lidí REZ (viz www. r- e- z. cz). Protože jsem sebou neměl srovnávací krabičku zápalek, posadil jsem tam kolegu z práce... Další informace najdete zde: Bílé kameny Vrchol 50 16'56.39"N 17 12'41.94"E Bílé kameny jsou jedním z vrcholů Sokolského hřbetu Rychlebských hor. Sokolský hřbet je východní části masivu Rychleb, která začíná u sedla Na Pomezí a dosahuje nejvyššího bodu na Studničním vrchu nad lázněmi Jeseník, dál pak sestupuje k severovýchodu a končí někde u Velkých Kunětic, kde přechází v pahorkatinu která se již rozplývá v polské nížině k údolí Kladské Nisy. Kolem hory prochází modrá turistická značka od Jitřního pramene do Písečné (kolem jeskyní Na Špičáku). Vrcholek je ozdoben soustavou skalek, které spíš připomínají kameny, ostatně jak název upřesňuje. Geologicky hora patří k útvaru spodního paleozoika v soustavě Českého masivu, krystalinika a prevariského paleozoika., moravskoslezské oblasti, jednotky desenské skupiny. Název by naváděl, že se jedná o nějaký vápenec, ve skutečnosti je to však rula, přesněji biotit-silimanitická rula s granátem. (ovšem ty granáty vidět nejsou). Vrchol je v lese, takže žádné vyhlídky nenabízí, snad jen z paseky opodál, turistu může potěšit potůček Lubina, kolem kterého modrá značka prochází. Další informace najdete zde: Píšťala Přírodní památka 50 17'40.39"N 17 8'18.16"E PP Píšťala (16, 25 ha, metrů nad mořem) se nachází v katastru Černá Voda o rozloze, Chrání granodioritové skály, dokumentující přirozené zvětrávání a formování terénních útvarů v Žulovské pahorkatině, Výtvor dokumentuje přirozené zvětrávání a formování terénních tvarů. Je zde 10 m vysoká, žulová skála na vrcholu stejnojmenného kopce (447 m n.m.) s pravidelným rozpukáním Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 2

3 a pozoruhodnými drobnými tvary na horizontálních polohách. Jsou zde vyvinuty tři stupňovité nad sebou jdoucí skalní mísy, dále dvojitá skalní mísa a skalní sedadlo. Dobře jsou u některých mís vyvinuty odtokové žlábky. Hornina je představována biotitickým granodioritem (světlou slezskou žulou). Zda byl vrchol kopce překryt za maximálního rozsahu pleistocénního zalednění pevninským ledovcem, nelze zatím s jistotou potvrdit ani vyloučit. Drobné tvary (skalní mísy, sedadla, žlábky) patří k nejlépe vyvinutým a zachovalým v žulovském plutonu ale i v ČR.. Je zde, roste zde také vřes a metlička křivolaká. Chráněným územím neprochází žádná značená cesta. Autor článku: Pavel Folta Další informace najdete zde: Vidnavské mokřiny Rezervace 50 22'57.72"N 17 12'2.41"E PR Vidnavské Mokřiny ( ha, m n. m.) chrání území asi 1 km severovýchodně od obce Vidnava. Na severu a východě rezervace vymezené státní hranicí s Polskem, na jihu a severozápadě pak cestou a melioračním příkopem. Součástí mokřadů jsou také rašelinové louky ležící mezi melioračním příkopem a řekou Vidnávkou po levé straně silnice ke státní hranici. Jedná se o poslední dochovaný nížinný mokřad nadregionálního (evropského) významu, jeden z posledních dokladů tohoto typu vegetace na Moravě a ve Slezsku. Jedná se o zčásti meliorované rašelinné louky s tůněmi vzniklé zazemňováním bažin v bezodtokovém území. Ve společenství bažinných olšin, vrbin, Rákosin a ostřic se vyskytují vzácné druhy vodních rostlin : vachta třílistá, žebratka bahenní, blešník obyčejný, všivec bahenní a lesní, poměrně vzácný ďáblík bahenní, bezkolenec modrý, tolije bahenní a chráněná rosnatka okrouhlolistá. Lokalita s hojným výskytem modráska bahenního (Maculinea nausithous). Údaje zpracované Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR dále potvrzují mimořádnou pestrost živočišných druhů, zejména v oblasti ornitofauny. V mokřinách bylo pozorováno 90 hnízdících a 60 protahujících druhů ptáků. Z chráněných hnízdních druhů lze uvést s jistotou například tyto : čírka obecná, jestřáb lesní, pochop rákosní, koroptev polní, chřástal vodní i polní, holub doupňák, sova pálená, rorýs obecný, ledňáček říční, skřivan lesní, rákosník velký, lejsek šedý, bramborníček hnědý, slavík obecný, žluva hajní, volavka popelavá, konipas luční i dudek chocholatý. K vidění jsou velmi často také ptáci zalétající za potravou : rackové, čejky a čáp bílý. Z plazů se zde hojně vyskytuje ještěrka živorodá a užovka obojková. Jsou uváděny i nálezy krunýřů želvy bahenní (stav populace však nebyl zjištěn). Z chráněných druhů obojživelníků se vyskytuje hojně ropucha obecná i ropucha zelená, skokan zelený a čolek obecný. Jedinečnost a původnost mokřadu dokládá i výskyt vzácného drobného savce hraboše mokřadního a rejska černého. V tůních Vidnavských mokřin žije kromě původních druhů ryb ( kapr, karas, štika, okoun, cejn atd.) také uměle vysazená ryba - amur, která se živí výhonky rákosů a tak pomáhá udržovat volnou plochu vodní hladiny. (Výkon práva rybářství a myslivosti je možný jen v omezené formě a při respektování ochranného režimu této přírodní rezervace.) Uzemí leží mino značené trasy. Autor článku: Pavel Folta Další informace najdete zde: K romantickým Nýznerovým vodopádům v Rychlebských horách Vodopád 50 17'33.90"N 17 4'43.79"E Máteli rádi vodopády, nemusíte jezdit daleko k Niagáře, o něco menší, ale také zajímavé najdete, když projdete romantickým údolím po pohodlné modře značené asfaltce souběžně vedoucí s cyklostezkou z podhorské obce Nýznerov v Rychlebských horách. Staly se významným cílem turistů. Z Nýznerova kolem zástavby obce, potom okolo rybářské bašty s posezením a občerstvením dojdete po okraj lesa. Odtud vás značená lesní asfaltka dovede až k cíli cesty, kde u soutoku dvou potoků s hlavním kaňonem se nachází kaskádovitá soustava vodopádů. Nýznerovské vodopády, aneb vodopády Stříbrného potoka jsou od roku1965 chráněnou přírodní památku, najdete v romantickém údolí trochu ukryté pod silničkou, proto je nutné kousek k nim sestoupit svahem, aby byly lépe viditelné. Celková výška vodopádů je 14 metrů, kolem jsou vidět skalnaté útesy. Kaskádovitá soustava vodopádů se rozkládá na ploše 1, 24 ha. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 3

4 Zdejší lesy tvoří smrky, javory, buky, možno zde vidět i různé druhy mechů. Pohled z odstupu se otevírá, pokud vystoupáte až k adrenalinové skalní vyhlídce opatřené zábradlím, nacházející se nad vodopády, kde jejich prohlídka končí. Vodopády jistě návštěvníky zaujmou, ale jejich poetická krása vynikne zejména v podzimních barvách. Nad vodopády stojí dřevěný turistický přístřešek, nad Bučínským potokem a pravostranným přítokem Stříbrného potoka stojí kamenný most s dřevěným hrazením. Soutěska má délku asi 110 m, nejvyšší vodopád má kolem 4 metrů. Dolní část vodopádu protéká úzkou skalní soutěskou, obtížně přístupnou. Horní část je zpřístupněna skalním schodištěm, a tak se dá sestoupit až ke dnu. Velmi studená voda padá dolů ze 14 metrů. Od nádherných přírodních Nýznerovských vodopádů je možno vrátit se stejnou cestou do Nýznerova, Žulové nebo pokračovat podél některého z potoků k hlavnímu hřebenu Rychlebských hor, do Horní Lipové i dál do Jeseníku. Autor článku: JANA LYSÁČKOVÁ Další informace najdete zde: Velká Kraš - Bludné kameny Chodník, naučná stezka 50 21'51.44"N 17 9'55.44"E Oblast Horního Slezska severně od našich pohraničních hor měly jednu z mála výsad, že do nich v nedávných geologických dobách (tedy pleistocénu) zasahovaly jižní okraje pevninských ledovců, tedy ledové masy, která k nám zasahovala ze Skandinávie. Jek se ledovce valily na jih (spíš se nenápadně, ale jistě plazily), cestou sebraly i nějaký pevný materiál, který celkem logicky, když roztály, zůstal tam, kam je zmrzlá voda donesla. Nakonec když občas v minulosti lidé narazili na kámen, který se nepodobal žádnému šutru který byl v okolí běžnější, přiřkli mu i nějaký nadpřirozený původ a to povětšinou přímo ten pekelný. Nevědomky měli celkem ve svém domnění pravdu, velká část bludných balvanů, jak se těmto ledovcovým artefaktům říká, má původ v hlubinách země. Drtivá většina je totiž tvořena horninami vyvřelými, případně přeměněnými. Hlavními horninami jsou žula, ortorula, metakvarcit, migmatit nebo porfyr. Jejich mateční tělesa pak najdeme nejspíše ve Švédsku či Finsku, případně na dně Baltského moře (nebo z ostrovů tamtéž). Protože útvary tvořící Skandinávii patři k nejstarším geologickým jednotkám (prekambrické období), nazývané též jako baltský štít, vznikly již v období Starohor (proteozoikum). Na starší horniny nasedaly mladší sedimenty prvohor. Tyto horniny jsou ale již zastoupeny řídčeji. Nejčastější jsou tedy různé žuly nebo amfibolity. Vlastně i barva červené švédské žuly napomohla v minulosti objasnit, jak se tyto kameny na naše území dostaly. Oblast Jesenicka, nebo řekněme Javornicka je na své severní hranici obrácena do nížin Dolního Slezska a Polska, kterými se čtvrtohorní ledovce doplazily až na hranici hor (Rychlebských, nebo Zlatohorské vrchoviny). Tyto vyšší překážky už pevninský ledovec nepřekonal (ovšem ve vyšších polohách se tvořily horské ledovce, např. Velký kotel v Hrubém Jeseníku). Malou sbírku bludných kamenů můžeme najít v obecním parčíku ve Velké Kraši u Vidnavy. Byly sem svezeny z celé oblasti Vidnavska která patří k nejúrodnější oblasti bludných balvanů. V severních končinách Polska, v Dánsku, či Pobaltí byl nalezeny bludné balvany až 15 m dlouhé a obrovských objemů až stovek krychlových metrů, k nám se přece jen dostaly ty spíše skromnější. Největší balvan ve Velké Kraši má rozměry cca 125x120x110 cm a hmotnost asi 2 t. Další jsou již menší. Z hornin se dá najít rapakivická žula, porfyr z Alandu, horniny z ostrova Rödö, červená žula z oblasti Smaland, žula a porfyr ze středošvédské Dalarny aj. Jsou tu i prvohorní pískovce ze středního Švédska aj. Vše podstatné i vznik bludné sbírky lze vyčíst z poměrně rozsáhlé dokumentace přímo u venkovní expozice. Venkovní kamenná sbírka bude i příjemným místem k odpočinku, poměrně nedaleko totiž vyúsťují trasy turistický cest od Smolného vrchu, či jedna z větví Rychlebských stezek (Trail Černého potoka). Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 4

5 Borový vrch Přírodní památka 50 18'55.30"N 17 6'49.49"E PP Borový vrch (36, 84 ha, 487 m n. m.) chrání morfologicky významný vrch tvořený žulou v Žulovské pahorkatině, 1 kilometr severně od Žulové. Jedná se o takzvanou ostrovní horu, jejíž vznik se klade do teplého, popř. tropického podnebí třetihor. vyčnívá nad okolní terén díky menšímu navětrávání žuly. Na vrcholu a svazích se nachází skalní město - soustava exfoliačních slupek s množstvím vyvinutých drobných tvarů zvětrávání žuly jako tafoni, voštiny, skalní výklenky, skalní mísy s odtokovými žlábky, žlabové škrapy a sedadla. Největší ze skalních mís má rozměry 112,5 x 78,5 x 93, 5 cm. Geologicky patří území k žulovskému plutonu, k jeho bazičtější části. Vystupuje zde biotitický granodiorit, světlá slezská žula. Vrchol během pleistocénního zalesnění Žulovské pahorkatiny čněl pravděpodobně nad ledem jako nunatak. Na vrcholu Borového se rozkládá skalní město. Špatně přístupné skály pokrývá rozvolněný smíšený porost s převahou borovice lesní a buku lesního, s příměsí modřínu opadavého a s vtroušeným Dubem letním, břízou bělokorou, a smrkem ztepilým. V podrostu převládá bika bělavá, vřes obecný, hasivka orličí, bělomech sivý a lišejníky. Ve štěrbinách skal roste sleziník severní. Žije zde myšice lesní, rejsek obecný a rejsek malý, ptáci: lejsek bělokrký, pěnkava obecná a strakapoud velký. Brouk roháček bukový indikuje zachovalost smíšeného lesa. Ze skal je pouze částečný výhled do okolí. Východním úbočím vede modře značená tur. trasa z Žulové a Boží hory k rozcestí Bažanznice. Autor článku: Pavel Folta Další informace najdete zde: Lom Rampa - Černá Voda 50 17'47.82"N 17 8'8.86"E Asi nejznámější zatopený lom Žulovské pahorkatiny. Jeho jakoby naříznutá vysoká svislá stěna působí majestátně. Dostaneme se sem po červené značce ze Žulové nebo Kaltenštejna. Značka částečně kopíruje starou železniční trať vedoucí z Žulové k tomuto lomu. Kdo chce, může hledat kousek od lomu směrem k Žulové vlevo zbytky nákladiště této trati. Autor článku: Ondřej Dedek Další informace najdete zde: Brankopy, Žulový vrch - Vápenná 50 16'36.00"N 17 7'48.89"E Romantický zatopený lom na vrcholu kopce (krásně se zapotíte, než se vykoupete) s trampským srubem. Lom vybudovalo kamenické družstvo z Vápenné - podle něj je lom nazýván Brankopy (Brandt coop...). Dostanete se sem po modré značce z Vápenné nebo také ze zastávky autobusu Vápenná -Lesní čtvrt (hned za budkou vpravo do kopce a po asfaltové lesní cestě přes železniční trať stále vzhůru, Těsně před vrcholem se přidá i modrá značka. Před areálem lomu je vlevo Studánka s pitnou vodou. Autor článku: Ondřej Dedek Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 5

6 Vápenná - Vycpálkův lom Zajímavost 50 17'22.56"N 17 7'18.80"E První zmínky o těžbě vápenců v okolí Vápenné pocházejí z počátku 17. století. Je však nepochybné, že k ní docházelo i dříve. S postupem času dochází k rychlému rozvoji těžby. Od druhé poloviny 19. století zde byly objemy těžby ve Vápenné absolutně největší v celé jesenické oblasti. Vycpálkův kamenolom je situován na jižním svahu Haspelberku (500 m). Původně nesl jméno Zothe- Brand-Bruch podle majitele, kterým byla firma Jan Zothe z Velké Kraše. Po znárodnění byl v roce 1949 přejmenován na památku odborářkého pracovníka Jana Vycpálka, jehož pamětní deska se nachází u vstupu do lomu. Krátce nato se zásoby vápence vyčerpaly a po roce 1959 zde byla těžba ukončena. Dnes je lom opuštěný a zatopený. Dnes je lom proslulý především mezi mineralogy, kteří sem chodívají hledat červenohnědé krystaly hessonitu (odrůda granátu) dosahující pozoruhodných velikostí. Autor článku: Jitka Štěpánková Další informace najdete zde: Arcibiskupský lom, Arcibiskupák - Vápenná Zajímavý velmi romantický zatopený lom '4.53"N 17 7'43.71"E Dostanete se sem buď z osady Zelená Hora, nebo můžete odbočit z červené značky (Lázně Jeseník - Prudký potok - Kaltenštejn - Žulová)vlevo kousek za Mariiným pramenem. Autor článku: Ondřej Dedek Další informace najdete zde: Mariin pramen u Černé Vody Technická památka 50 16'27.37"N 17 9'13.18"E Kamenné valy v místě přístupu k jednoumu z opuštěných dolů v okolí Černé Vody u Žulové na Jesenicku. V minulosti bylo v Černé Vodě a okolí ještě daleko více lomů, jejichž zbytky můžeme dnes obdivovat. Tato lokalita je ojedinělá právě mohutnými valy u přístupové cesty. Ve výklenku ve stěně vedoucí podél cesty je pramen, podle kterého je lokalita pojmenována. Nejkratší přístup je červenou turistickou značkou od Starého Podhradí (zřícenina hradu Kaltenštejn). Další informace najdete zde: Skorošice - Lom Vaněk 50 19'27.44"N 17 5'30.44"E Najdeme ho kousek za Skorošicemi při hlavní cestě na Javorník, první odbočkou doprava. Jeden z mnoha zatopených lomů v okolí Žulové před úpatím Kaní hory. Není sice obklopen vysokými skalními stěnami jako třeba Rampa nebo Brankopy, přesto patří k nejhezčím zatopeným lomům. Velikost zátopy je přibližně 100x30m, na jihovýchodní straně najdeme mírnější vstup do vody, téměř pláž. Ostatně velmi oblíbené místo ke koupání. Kolem lomu malý remízek oddělující lokalitu od okolního pole. Jak praví některé prameny z Vaňkova lomu údajně pocházela žula použitá na obklady pražského metra. Tomu bych i milerád věřil, ale v sedmdesátých letech jsem jezdil na tábory do Skorošic a tady jsme se byli několikrát koupat, nezdá se mi, že by lom mohl být tak brzy po zaplavení vhodný ke koupání. Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 6