REKODIFIKAČNÍ NOVINKY

Transkript

1 PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem REKODIFIKAČNÍ NOVINKY ZÁŘÍ 2013 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ZÁKON O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH ZÁKON O MEZINÁRODNÍM PRÁVU SOUKROMÉM OBSAH DĚDICKÉ PRÁVO PO REKODIFIKACI 2 DĚDICKÁ SMLOUVA A ODKAZ 6 DĚDICKÉ PRÁVO PO REKODIFIKACI PROCESNÍ ASPEKTY 9 KONTAKTY ÚSPĚCH SPOJUJE Strategické uvažování Individuální přístup Špičkový právní tým Dlouhodobé partnerství Nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích Začátkem srpna Poslanecká sněmovna schválila balík doprovodných zákonů, které budou nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích uvádět do praxe. Je to velmi důležitý krok, protože doprovodné zákony konečně vdechnou novým kodexům život. V Senátu by zřejmě neměly vzniknout větší diskuse, proto lze očekávat, že od bude nová právní úprava připravena. Uvedené znamená, že od roku 2014 nabydou platnost tři hlavní pilíře rekodifikace, t.j. nový občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích a zákon o mezinárodním právu soukromém. V důsledku rekodifikace se změní používaná terminologie a zavedou se nové právní instituty. Lidé i společnosti budou mít víc volnosti k úpravě vzájemných vztahů, avšak více volnosti znamená více zodpovědnosti. Významně se mění zejména právo nemovitostí. Je už téměř jisté, že se bude rušit celý občanský zákoník, zákon o nebytových prostorech, zákon o vlastnictví bytů, zákon o pojistné smlouvě a řada dalších předpisů. Velmi rádi s Vámi pohovoříme o tom, jaké přípravy plánujete nebo již realizujete a jak bychom Vám mohli s přípravou pomoci. Největší právnická firma v České republice Klienty nejlépe hodnocená právnická firma v České republice Právnická firma roku v České republice (2012) 1. místo v počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice (2012) 1. místo mezi domácími právnickými firmami (2012)

2 Rekodifikace v kostce od paragrafů nového občanského zákoníku 786 nových paragrafů zákona o obchodních korporacích ruší se 238 dosavadních předpisů nebo jejich částí bude novelizováno více než 130 dalších předpisů bude přijata řada nových prováděcích předpisů mění se zažitá terminologie zavádí se nové právní instituty lidé i společnosti budou mít více volnosti k úpravě vzájemných vztahů více volnosti znamená více odpovědnosti (práva patří bdělým!) Náš přístup k rekodifikaci Špičkový odborný tým právníků, kteří se podíleli na přípravě nových zákonů a komentářů k nim. Jako jeden tým složený z jednotlivých oborových specialistů umíme poskytnout právnická řešení pro naše klienty napříč různými obory práva. Specializujeme se podle oborů podnikání našich klientů (tzv. industry přístup). Díky tomu klientům a jejich podnikání dobře rozumíme. Komerční rozdílová analýza - pro střední a větší klienty a klienty s velkým produktovým portfoliem a procesy. Revize a úprava smluvní dokumentace, korporátních dokumentů a firemních procesů. Významná posila v rámci týmu pro rekodifikaci František Korbel novým právním expertem a 22. partnerem kanceláře Rozšíří tým předních odborníků na nový občanský zákoník a veřejnou správu. Dosavadní náměstek ministra spravedlnosti a místopředseda Legislativní rady vlády, spoluautor nového občanského zákoníku, František Korbel (37) odchází po šesti letech z veřejné sféry zpět do privátního sektoru. Od října povede speciální tým zaměřující se na implementaci nového občanského zákoníku. František Korbel v minulosti působil u Ústavního soudu, od roku 2002 byl v advokacii a od roku 2007 náměstkem na ministerstvech spravedlnosti a životního prostředí. Nejvýrazněji se zapsal do povědomí veřejnosti jako náměstek ministrů spravedlnosti Jiřího Pospíšila a Pavla Blažka pro oblast legislativy a informačních technologií, kde více než šest let řídil projekty e-justice, nového občanského zákoníku, nového trestního zákoníku a desítek dalších Dílčí analýzy a stanoviska; vzdělávání klíčových lidí a týmu; konzultace otázek se specialisty; podpora vedení interních projektů. zásadních změn právního řádu ČR. Od roku 2006 zastával funkci místopředsedy Legislativní rady vlády. Působil rovněž jako zastupitel a radní ve svém rodném městě Táboře. Zodpovídat bude spolu s Janem Topinkou za řízení a celkovou koordinaci aktivit souvisejících s novým občanským zákoníkem, dále komunikací, veřejnou správou a řízením rizik. Podílet se bude na strategických a obchodních aktivitách kanceláře, na tvorbě týmu, ať už ze stávajících pracovníků či externích zdrojů, a dále na rozvoji a vzdělávání jeho členů. Posílí právní skupiny zaměřující se zejména na oblast ochrany spotřebitele, veřejný sektor a regulaci, soudní, správní a rozhodčí řízení. Dalšími odbornými garanty kanceláře pro nový občanský zákoník jsou Dušan Sedláček, partner kanceláře a spoluautor připravovaného komentáře k novým předpisům, a senior advokátka Jana Buršíková, která zodpovídá za koordinaci interního vzdělávání a know-how v oblasti rekodifikace. Na bázi externí spolupráce je do projektu zapojen i Milan Hulmák, člen rekodifikační komise Ministerstva spravedlnosti a komise pro soukromé právo Legislativní rady vlády, který se na přípravě nových pravidel přímo podílel. František Korbel, Partner Juraj Steinecker Dovolujeme si Vás informovat o významném rozšíření a posílení týmu zkušených právníků poskytujících právní poradenství klientům v rámci česko-slovenského trhu, tentokrát ve Slovenské kanceláři Havel, Holásek & Partners. Kancelář v Bratislavě rozšířila tým o senior advo- káta Juraje Steineckera. Před svým nástupem pracoval v mezinárodní kanceláři Schoenherr, kde poskytoval právní služby zejména v oblasti soutěžního práva, fúzí a akvizic a obchodního práva. Těmto oblastem se bude věnovat i v kanceláři Havel, Holásek & Partners. Juraj Steinecker, Senior advokát Je to už třetí posila v Bratislavě, kde od začátku roku náš tým rozšířili Matej Firický, který se stal vedoucím advokátem zodpovědným za právní služby poskytované privátním klientům a právní a daňové optimalizace podnikatelských subjektů a nový partner Martin Jurečko zodpovědný za oblast nemovitostí, fúzí a akvizic či práva obchodních společností. Matej i Martin mají dlouhodobé zkušenosti s působením v mezinárodní advokátní kanceláři White & Case.

3 DĚDICKÉ PRÁVO PO REKODIFIKACI NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ZÁKON O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH ZÁKON O MEZINÁRODNÍM PRÁVU SOUKROMÉM Dědické právo představuje jedno ze základních odvětví soukromého práva a, v rámci odbornou i laickou veřejností diskutované rekodifikace, doznává značných změn. Rekodifikace soukromého práva znamená zásadní obrat v přístupu k dědickému právu, a to nejen změnami stávajících institutů, ale i vytvořením institutů nových. Dosavadní kritika stávající právní úpravy dědického práva poukazující na nedostatečné respektování vůle zůstavitele, na možné nepředvídatelnosti práva pro zůstavitele či na omezené možnosti věřitelů domoci se svých práv, přispěla k tvorbě nové koncepce dědického práva. Zatímco dosud se zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ( OZ ) věnoval dědickému právu pouze v , nyní se bude zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ( NOZ ) zabývat dědickým právem v rozmezí Rekodifikace dědického práva se zaměřuje zejména na zvýšení jistoty zůstavitele o následcích jeho jednání pro případ smrti. Na dědické právo je nutné vždy nahlížet s vědomím specifik dané oblasti, zůstavitel po své smrti již nemůže nijak ovlivnit průběh dědického řízení ani zřídit případnou nápravu. Nezřídka jsou zůstaviteli i podnikatelé či osoby s významným vlivem na chod obchodních společností. Pokud nebude v takovém případě řádně zajištěna kontinuita podnikání zůstavitele, mohlo by komplikované a zdlouhavé dědické řízení negativně ovlivnit nejen dědice, ale i zaměstnance či obchodní partnery zůstavitele. Nová právní úprava dědického práva přináší široké možnosti, jak pořídit pro případ smrti, vedle dědění ze zákona a závěti přibude nový titul dědická smlouva. Zůstavitel nyní může ve své závěti pomocí příkazů a podmínek i omezit dosavadní praxi dědiců, kteří mezi sebou uzavírají zůstavitelem nepředvídané dědické dohody a výsledné rozdělení předmětu dědictví přizpůsobují své vůli. Nová právní úprava rovněž umožňuje zůstaviteli pořídit tzv. negativní závěť, ve které zůstavitel určí, který z jeho zákonných dědiců nebude dědit. S účinností NOZ bude rozlišováno dědictví od pozůstalosti. Zatímco pozůstalost je nutné chápat v širším smyslu daném 1475, odst. 2: Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci, dědictvím se rozumí jen ta část pozůstalosti, která náleží dědici dle 1475, odst. 3: Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. DĚDIC Způsobilost být dědicem I dle nové úpravy NOZ mohou být dědicem jak fyzické, tak právnické osoby. Fyzickým osobám zůstala zachována možnost dědit bez ohledu na věk a svéprávnost. Nově je 1479 NOZ výslovně stanoveno, že nedědí ten, kdo zemře před nebo současně se zůstavitelem. Úpravou prošly i důvody dědické nezpůsobilosti, avšak důvody obsažené v současném občanském zákoníku (úmyslný trestný čin proti zůstaviteli nebo jeho příbuzným, zavrženíhodné jednání proti zůstavitelově poslední vůli) zůstaly zachovány s tím, že došlo ke zpřesnění jejich formulace. Zcela novými důvody dědické nezpůsobilosti jsou případy domácího násilí mezi manželi nebo zneužití, resp. zanedbání rodičovské zodpovědnosti. V obou těchto případech bude osoba vyloučena z dědického práva jako zákonný dědic. Právnická osoba může dědit za podmínky, že existuje v den úmrtí zůstavitele, anebo vznikne nejpozději do jednoho roku od tohoto dne. Právnické osoby mohou dědit pouze na základě závěti nebo dědické smlouvy, nezískávají však nároky z intestátní dědické posloupnosti. Nepominutelný dědic Nová úprava dědického práva i nadále poskytuje ochranu potomkům zůstavitele a přiznává jim status nepominutelných dědiců. Oproti stávající úpravě v OZ však dochází ke snížení nároku nepominutelných dědiců u nezletilého nepominutelného dědice ze stávajícího celého zákonného podílu na ¾ dědický podíl a v případě zletilého nepominutelného dědice ze stávající ½ na ¼ podílu ekvivalentnímu pro případ dědění ze zákona. Významnou změnu přináší NOZ v pojetí nároku nepominutelných dědiců. Dnešní koncepce povinného podílu, kdy dědic získá skutečný podíl na předmětu dědictví, je opouštěna a dle nové úpravy již bude nepominutelným dědicům náležet z pozůstalosti pouze nárok na povinný díl, který bude vyplácen přednostně REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 2

4 dových pravidel ke zvýšení jistoty zůstav penězích. Tento způsob nejen umožní opět respektovat ve vyšší míře vůli zůstavitele, ale zejména odstraňuje nechtěný vznik spoluvlastnictví mezi dědicem zůstavitelem určeným a nepominutelným. Intestátní dědická posloupnost Dědění ze zákona představuje ultimativní posloupnost v rámci dědického řízení, jehož cílem je udržení majetku v blízkém okruhu zůstavitele v soukromoprávní sféře. Pokud nedojde k dědění dle dědické smlouvy nebo závěti, nastupují postupně dědicové povolaní zákonem. NOZ přináší dílčí změny v jednotlivých dědických třídách a konstruuje novou pátou a šestou dědickou třídu. Toto rozšíření dědických tříd a okruhu možných dědiců si klade za primární cíl minimalizovat případy, kdy majetek zůstavitele přechází na stát. Zatímco první tři třídy zůstávají beze změny, ve čtvrté třídě se vypouští dědění strýců a tet a dědí pouze zůstavitelovi prarodiče. Nová pátá dědická třída umožňuje dědění prarodičům rodičů zůstavitele, přičemž dle 1639 odst. 1, druhá věta NOZ stanoví, že Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá. Poslední šestá dědická třída pak pamatuje na děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, přičemž pokud nebude dědit některé z dětí prarodičů zůstavitele, připadne nárok jeho dětem. Nepřipadne-li dědictví žádné z povolaných osob, připadne pozůstalost státu, na který se bude dle NOZ hledět jako na zákonného dědice, zatímco dosud státu připadá pouze tzv. právo odúmrtní. Změna postavení státu v dědickém řízení eliminuje případy, kdy zejména nemovitý majetek českých občanů v zahraničí připadá státu, na jehož území se nemovitost nachází, a nikoli České republice. zůstavitele, jak vyloučit právo nepominutelných dědiců na jejich zákonný nárok. Zůstaviteli NOZ umožňuje zkrátit povinný díl nepominutelnému dědici pouze částečným vyděděním. Dle dosavadní úpravy, pokud nebyl v listině o vydědění uveden přesný důvod vydědění, způsobovala tato absence důvodu její neplatnost. Nová právní úprava tento požadavek nepřejala a nebude nutné důvod vydědění uvádět v prohlášení o vydědění. Posun nastává i ve skutečnosti, že důvod k vydědění nemusí existovat již v době prohlášení o vydědění. Dle 1648 NOZ však Nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění. NOZ dále upravuje jednotlivé důvody vydědění v ZÁVĚŤ Pořizovací způsobilost Způsobilost pořídit závěť má osoba svéprávná. Osoba starší 15 let však může pořídit závěť ve formě veřejné listiny, a to i bez souhlasu zákonného zástupce. Výjimky se vztahují na osoby omezené ve svéprávnosti dle NOZ. Formální hledisko Z hlediska formálního zachovává NOZ stávající formy závěti. Po více než šedesáti letech se však do právní úpravy vrací tzv. privilegovaná závěť s úlevami - ústní závěť, závěť před starostou a závěť na palubě letadla, lodi a závěť učiněná ve válečném konfliktu. Jedná se o instituty umožňující pořídit závěť za mimořádných situací (např. bezprostřední ohrožení života nebo jiný obdobný vážný důvod), přičemž zákon v takovém případě klade nižší formální nároky na pořízení závěti. Konkrétní požadavky na závěť pořízenou s úlevami stanoví NOZ. vitele, že jeho vůle bude respektována, jedno z výkladových pravidel představuje např. 1494, odst. 2 NOZ. Vedlejší doložky v závěti podmínka, doložení času, příkaz Pravděpodobně největší a nejzásadnější změnu v souvislosti se závětí přináší NOZ v možnosti připojit k závěti tzv. vedlejší doložky, kterými jsou podmínka, doložka času a příkaz. Jedná se o zásadní změnu, neboť současný OZ stanoví, že podmínky připojené k závěti jsou bez právních účinků. Z důvodu ochrany dědice před případnými nepřiměřenými vedlejšími doložkami zůstavitele stanoví NOZ v 1551 a 1552, že se nepřihlíží k doložkám, které směřují ke zjevnému obtěžování dědice, které jsou v rozporu s veřejným pořádkem nebo k doložkám přikazujícím nebo zakazujícím uzavřít manželství, setrvat v něm, anebo manželství zrušit. Zůstavitel však může určit, že vymezené právo připadne dědici pouze na dobu do uzavření manželství. NOZ výslovně stanoví, že splnění podmínky musí (byť opakovaně) nastat až po zůstavitelově smrti, není-li zřejmá jiná vůle zůstavitele. Dle 1563, odst. 1 a odst. 2 NOZ Uděluje-li se někomu právo s nemožnou rozvazovací podmínkou, nepřihlíží se k ní a Ustanovení závěti, kterým se někomu uděluje právo s nemožnou odkládací podmínkou, je neplatné. Má se za to, že na řádné splnění podmínky budou dohlížet zejména zákonní dědicové, jimž v případě nesplnění podmínky připadne daná část dědictví. Doložka času je institutem blížícím se podmínce, avšak na rozdíl od podmínky, u které není jisté, zda v budoucnu nastane, doložka času se váže k určité události v budoucnu, která v budoucnu nastat musí, a právo přechází jako nepodmíněné, anebo není jisté, zda čas nastane, a dané právo je považováno za podmíněné. Vydědění Vydědění patří mezi krajní možnosti Pro závěť zakotvuje NOZ i několik výkla- Vedlejší doložka ve formě příkazu umožňuje zůstaviteli přikázat, aby dědic určitým REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 3

5 způsobem konal, nebo se určitého konání zdržel. NOZ výslovně uvádí možnost zůstavitele na přiměřenou dobu s odůvodněním vážného zájmu zakázat dědici zcizení či zatížení věci, kterou mu zůstavitel zanechal. Soud však může vždy konkrétní příkaz v závěti posoudit a rozhodnout, že se k danému příkazu nepřihlíží. Vykonavatel závěti a správce pozůstalosti V rámci možností zůstavitele uspořádat majetkové poměry po své smrti se umožňuje zůstaviteli v závěti ustanovit vykonavatele závěti, jehož hlavním posláním je dohlížet na dodržení poslední vůle zůstavitele a hájit platnost závěti. Zůstavitel může vykonavateli uložit povinnosti, případně stanovit odměnu. Vykonavatel je povinen vykonávat svoji funkci s péčí řádného hospodáře a má všechna práva potřebná k splnění svých úkolů. Dále má zůstavitel možnost určit ve své závěti i správce pozůstalosti, který vykonává správu pozůstalosti, a zároveň se řídí pokyny vykonavatele v závěti. Zůstavitel může rovněž i správci uložit povinnosti, případně stanovit odměnu. Dědická substituce Další zcela nový institut v NOZ představuje dědická substituce, přičemž náhradnictví je rozlišováno na obecné a svěřenecké. Na základě institutu obecného náhradnictví může zůstavitel stanovit náhradníka pro svého dědice, který dědictví nenabude. Omezení uložená dědici postihují i náhradníky, ledaže zůstavitel nebo povaha věci stanoví něco jiného. Pomocí svěřenského nástupnictví určí zůstavitel svému dědici svěřenského nástupce, který nabude dědictví po smrti původního dědice či v jiných zůstavitelem určených případech. Dědic je de facto pouze dočasným poživatelem předmětu dědictví, který je omezen na možnosti tento předmět dědictví zcizovat nebo zatěžovat. Zůstavitel však může dědici přiznat právo s dědictvím volně nakládat. ZŘEKNUTÍ SE, VZDÁNÍ SE A ODMÍTNU- TÍ DĚDICTVÍ Odmítnutí dědictví nedoznává žádných výrazných změn. I nadále se po odmítnutí dědictví hledí na dědice, jako kdyby se smrti zůstavitele nedožil, a nárok na dědictví přechází na potomky odmítnuvšího dědice. Vedle možnosti dědice odmítnout dědictví NOZ přináší možnost zřeknout se nebo vzdát se dědictví. Zavedení institutu zřeknutí se dědictví požadovala praxe. Dědic se může zříci dědického práva smlouvou ve formě veřejné listiny se zůstavitelem, řešit tak lze např. situaci darování za života zůstavitele jednomu z potomků. Zříci se lze vůči všem ostatním dědicům, anebo jen vůči konkrétnímu dědici, přičemž nestane-li se osoba, vůči které bylo zřeknutí se učiněno, dědicem, účinky zřeknutí nenastanou. Zřeknutí se má účinky i vůči potomkům dědice a není odporovatelným úkonem ani v případech, pokud by byl dědic předlužen, a mohl by dědictvím získat majetek k uspokojení svých věřitelů. Nově se může dědic vzdát dědictví ve prospěch druhého. Toto právo se realizuje v průběhu dědického řízení a nezbytností je, aby došlo k přijetí dědictví, kterého se následně dědic vzdá. Dědictví se ovšem může vzdát jen dědic, který ho neodmítl, a se vzdáním musí souhlasit osoba, v jejíž prospěch se dědic vzdal. Jestliže se vzdá dědictví ten, kdo je obtížen osobním příkazem či odkazem, musí jej přesto splnit. Vzdání se má rovněž účinky i pro potomky dědice. OCHRANA VĚŘITELŮ Zásadní koncepční změnou, kterou NOZ přináší, je povinnost dědiců hradit dluhy zůstavitele primárně v plné výši. Dědicové si však mohou vyhradit soupis inventáře majetku a vyhradit si hrazení dluhů jen do výše nabytého majetku. Toto právo REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 4

6 nemůže zůstavitel dědici odejmout. Uplatňuje se ústně u soudu nebo písemně v případě zaslání poštou soudu. Pokud se ale prokáže, že při soupisu dědic zatajil úmyslně majetek, výhrada soupisu zaniká a dědic je povinen hradit dluhy zůstavitele v plné výši. du ostychu jedno z tabuizovaných témat, bylo by vhodné, aby zůstavitel patřičně zhodnotil možnosti, které mu nová právní úprava pro jeho pořízení pro případ smrti nabízí, a tyto možnosti s rozvahou využil. ZÁVĚR Rekodifikace dědického práva přináší mnoho změn, které jistě naleznou příznivou odezvu a budou hojně využívány v praxi. Již nyní je možné pořídit závěť dle NOZ za předpokladu, že ke smrti zůstavitele dojde až za účinnosti nové právní úpravy. Ačkoli často dědické právo představuje v soukromé sféře z důvo- Jan Pavelka, advokát Iva Jahodová, koncipientka INFOBOX možnost připojit vedlejší doložky v závěti podmínka, doložení času, příkaz; možnost určit dědici obecnou i svěřeneckou substituci; právnická osoba může dědit za podmínky, že existuje v den úmrtí zůstavitele, anebo vznikne nejpozději do jednoho roku od tohoto dne; snížení nároku nepominutelných dědiců o ¼; nepominutelným dědicům bude náležet z pozůstalosti pouze nárok na povinný díl, který bude vyplácen přednostně v penězích; rozšíření okruhu zákonných dědiců; možnost zřeknutí se, vzdání se dědictví; povinnost dědiců hradit dluhy zůstavitele primárně v plné výši, při výhradě soupisu hradí pouze do výše zděděného majetku. REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 5

7 DĚDICKÁ SMLOUVA A ODKAZ NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ZÁKON O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH ZÁKON O MEZINÁRODNÍM PRÁVU SOUKROMÉM Dědická smlouva a odkaz jsou v rámci úpravy dědického práva v novém občanském zákoníku (,,NOZ ) pravděpodobně nejvýznamnějšími novinkami. Nejde však o instituty úplně nové, protože český, resp. československý, právní řád je znal ještě v dobách platnosti všeobecného občanského zákoníku, a vracejí se tak na českou právní scénu po více než padesáti letech. Nicméně v důsledku tohoto přerušení si k nim bude muset česká laická i odborná veřejnost znovu najít cestu. Úprava dědické smlouvy a odkazu, jakožto tradičních soukromoprávních institutů, značným způsobem rozšiřuje dosud chudé možnosti zůstavitele disponovat se svým majetkem. V následujících řádcích si proto podrobněji rozebereme úpravu těchto institutů. DĚDICKÁ SMLOUVA Dědická smlouva je především novým právním důvodem dědění a doplňuje tak stávající způsoby dědění ze zákona a ze závěti. Zákon výslovně stanoví, že zůstavitel touto smlouvou povolává druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka. Uzavřením dědické smlouvy vzniká smluvnímu dědici právo být dědicem zůstavitele v případě jeho smrti. Toto právo je nepřevoditelné, nedohodnou-li se smluvní strany jinak. Pro zůstavitele tak dědická smlouva představuje hlavně alternativu k závěti. Na rozdíl od ní však bude muset zůstavitel v případě dědické smlouvy jednat mnohem rozvážněji. Zatímco závěť je jednostranným právním úkonem, a jednu závěť tak lze kdykoliv nahradit závětí s jiným obsahem, dědická smlouva je dvojstranný právní úkon a vztahuje se na ni jedna ze základních zásad soukromého práva - pacta sunt servanda. Bude-li proto chtít zůstavitel změnit nebo zrušit jednou uzavřenou dědickou smlouvu, bude k tomu v zásadě vždy potřebovat souhlas smluvního dědice. Lehkovážné a nepromyšlené uzavření dědické smlouvy tak může v některých situacích zůstaviteli, ale i jeho dědicům, výrazně znepříjemnit život. NÁLEŽITOSTI DĚDICKÉ SMLOUVY Zákon stanovuje, že dědická smlouva může být uzavřena pouze ve formě notářského zápisu, a vyžaduje se osobní jednání smluvních stran, a tedy ji nelze uzavřít v zastoupení. Základními subjekty jsou zůstavitel a druhá strana, která se sama stává smluvním dědicem, anebo je za smluvního dědice povolaná třetí osoba. Zůstavitelem pořizujícím dědickou smlouvou může být v zásadě jedině zletilá a plně svéprávná osoba. Je-li zůstavitel omezen ve svéprávnosti, tak může tuto smlouvu uzavřít pouze se souhlasem svého opatrovníka. Nesplnění výše uvedených podmínek má pak za následek neplatnost dědické smlouvy. PŘEDMĚT DĚDICKÉ SMLOUVY Zůstavitel nemůže dědickou smlouvou pořídit o celém svém majetku, ale pouze o třech čtvrtinách. O zbylé jedné čtvrtině může pořídit v prospěch smluvního dědice závětí, ale ani v takové situaci nesmí být opomenut nepominutelný dědic. Co do věcného rozsahu, zůstavitel může dědickou smlouvou pořídit o kterékoliv části svého majetku. Pasiva přecházejí na smluvního dědice za stejných podmínek jako na dědice ze závěti nebo ze zákona. Po uzavření dědické smlouvy může zůstavitel nadále libovolně disponovat se svým majetkem. Avšak smluvní dědic se může dovolat neúčinnosti zůstavitelova pořízení pro případ smrti nebo darovací smlouvy, které jsou neslučitelné s již uzavřenou dědickou smlouvou. NOZ toto sice výslovně neupravuje, ale dědická smlouva může být uzavřena jako bezúplatná a rovněž jako úplatná. ODKAZ Odkazem zůstavitel nařizuje určité osobě, aby odkazovníkovi vydala předmět odkazu. Odkazovníkovi tedy zřízením odkazu vzniká právo na vydání určité věci v případě, že zůstavitel zemře. Toto právo však nemá přímo vůči zůstaviteli, ale vůči dědici nebo odkazovníkovi. Vzhledem k tomu, že odkazy jdou k tíži pozůstalosti, je nevyslovenou podmínkou, že zůstavitel může nařídit vydání odkazu jen tomu, kdo má určitý prospěch z pozůstalosti. Odkaz je sice systematicky správně zařazen do dědického práva, ale není děděním v pravém slova smyslu a odkazovník se nepovažuje za dědice. V případě odkazu především nedochází k univerzální sukcesi a na odkazovníka proto společně s odkazem nepřecházejí zůstavitelovi dluhy. Současný občanský zákoník sice tedy umožňoval, aby zůstavitel pořídil v závěti o určité konkrétní věci v pozůstalosti, ale společně s ní vždy přecházela i poměr- REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 6

8 ná část pasiv. Vzhledem k tomu, že širší veřejnost mezi odkazem a děděním příliš nerozlišuje, mnohdy mohl být zůstavitel překvapen, že dle současné právní úpravy nemohl odkázat určitou věc, aniž by přešly i dluhy. Lze proto předpokládat, že právě v důsledku absence univerzální sukcese se odkaz rychle stane v praxi poměrně rozšířeným institutem. POŘÍZENÍ ODKAZU Odkaz není samostatným pořízením pro případ smrti a může být pořízen pouze jako součást závěti, dovětku nebo dědické smlouvy. Proto i jeho forma bude následovat formu těchto primárních úkonů. To platí i pro podmínky zůstavitelovi způsobilosti pořídit odkaz. NOZ připouští i možnost nařízení tzv. pododkazu, kterým zůstavitel nařídí odkazovníku, aby splnil další odkaz, přičemž jeho hodnota může být i vyšší než hodnota prvního odkazu. Jednou nařízený odkaz lze odvolat, ale samozřejmě toto odvolání bude závislé od formy, ve které byl odkaz pořízen. Nicméně zákon stanovuje vyvratitelné do- mněnky odvolání odkazu úzce související se skutečností, že předmětem odkazu je určitá konkrétně vymezená věc. Jedná se např. o situaci, kdy zůstavitel zničí nebo trvale zcizí předmět odkazu. Nenařídí-li zůstavitel splnění odkazu některému z dědiců konkrétně, jsou všichni dědicové povinni splnit odkaz dle poměru jejich podílů. PŘEDMĚT ODKAZU Předmětem odkazu může být jakákoliv část pozůstalosti. NOZ výslovně upravuje tři druhy odkazů, a to odkaz věcí určitého druhu, odkaz určitých věcí a odkaz pohledávky. Zákon připouští i nařízení odkazu věci, která není součástí pozůstalosti. Jde-li v takovém případě o věc určenou druhově, a nestanoví-li zůstavitel výslovně že má být vydána z pozůstalosti, je osoba, jíž byl odkaz nařízen, povinna tuto věc obstarat. U odkazu individuálně určené věci, která není součástí pozůstalosti, musí zůstavitel výslovně stanovit, že tato věc má být koupena. Osoba povinná z odkazu se pak musí pokusit věc koupit, a pokud neuspěje, vyplatí se odkazovníkovi obvyklá cena. Důležitým pravidlem je, že zůstavitel může zatížit pozůstalost odkazy maximálně tak, aby každý z dědiců měl alespoň jednu čtvrtinu svého dědictví nezatíženou odkazy. Překročí-li však zůstavitel tuto hranici, neznamená to neplatnost odkazu. Dědic však může uplatnit své právo na poměrné zkrácení odkazů. Neučiní-li tak a pozůstalost je zatížena odkazy natolik, že ji téměř vyčerpávají, má dědic právo pouze na náhradu nákladů spojených s vyřízením odkazu a na přiměřenou odměnu. Zákon počítá i se situací, že pozůstalost nebude postačovat k úhradě nákladů a odměny. V takovém případě je hradí odkazovníci dle poměru hodnot jejich odkazů a dědic má zadržovací právo k odkazům jako zajišťovací prostředek. NABYTÍ ODKAZU Jak již bylo výše uvedeno, nařízením odkazu nabývá odkazovník pouze právo k vydání předmětu odkazu v případě zůstavitelovi smrti. Toto právo je za života zůstavitele nepřevoditelné a odkazovník o něm nemůže ani pořídit. Vlastnické právo k předmětu odkazu pak nabývá odkazovník samotnou smrtí zůstavitele, ten ale může stanovit i pozdější okamžik. V zása- REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 7

9 dě platí, že odkaz je splatný rok po smrti zůstavitele, ale v případě jednotlivě určených věcí, nebo odkazů pro dobročinné a veřejně prospěšné účely, může odkazovník požadovat vydání odkazu okamžitě. ZÁVĚR Dědická smlouva i odkaz nepochybně přináší do českého dědického práva nové příležitosti, a oba instituty se určitě prosadí i v praxi. Současně přináší ale i určitá rizika. Jak bylo výše uvedeno, zrušit neuváženě uzavřenou dědickou smlouvu nemusí být pro zůstavitele vůbec jednoduchou záležitostí, ale rovněž v případě odkazu musí být dědicové obezřetní, aby včas využili svého práva ke zkrácení odkazů, pokud jimi zůstavitel nadměrně zatížil pozůstalost. Lze tak konstatovat, že v souladu s duchem celé rekodifikace soukromého práva kladou tyto instituty zvýšené nároky na bdělost jejich subjektů. Jan Pavelka, advokát David Šmíd, koncipient INFOBOX nové instituty dědického práva odkaz a dědická smlouva; dědická smlouva jakožto nový dědický titul; možnost zanechat určitou konkrétní věc prostřednictvím odkazu, bez současného přechodu dluhů zůstavitele. REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 8

10 DĚDICKÉ PRÁVO PO REKODIFIKACI PROCESNÍ ASPEKTY NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ZÁKON O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH ZÁKON O MEZINÁRODNÍM PRÁVU SOUKROMÉM Na změny dědického práva, které přináší nový občanský zákoník, navazuje dále novelizace úpravy dědického řízení v rámci práva procesního. Dochází k novelizaci zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( OSŘ ), v rámci které dojde mimo jiné ke zrušení ustanovení upravujících tzv. nesporná řízení (kam patří i řízení dědické). Zároveň bude přijat zcela nový zákon o zvláštních řízeních soudních, který dědické řízení nově upraví. Zákon o zvláštních řízeních soudních bude speciální k OSŘ, a na otázky jím neupravené se tedy použijí příslušná ustanovení OSŘ. V současné době již oba zákony spolu s další doprovodnou legislativou prošly třetím čtení v Poslanecké sněmovně a měly by nabýt účinnosti spolu s hmotněprávními předpisy, tedy dnem 1. ledna ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ O POZŮSTALOSTI A URČENÍ MÍSTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI Zahájení řízení I nadále bude možné zahájit řízení o pozůstalosti jak na návrh dědice, tak i bez návrhu usnesením soudu, přičemž tento způsob v praxi značně převažuje. Stejně tak zůstává zachována i funkce soudního komisaře, kterým je vždy notář, pověřený soudem dle rozvrhu práce. Notář jako soudní komisař vykonává v rámci řízení o pozůstalosti veškeré úkony a vydává veškerá usnesení s výjimkou těch úkonů, které jsou vyjmenovány v 99 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních (,,ZŘS ). Ve vyjmenovaných případech notář pouze připraví všechny podklady pro usnesení a jiné úkony soudu a učiní návrhy na jejich znění. Určení místní příslušnosti V ZŘS dále došlo ke zjednodušení určení místní příslušnosti okresního soudu; k řízení o pozůstalosti je v první řadě příslušný soud, v jehož obvodu měl zůstavitel v době své smrti evidováno místo trvalého pobytu v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, případně místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Není to již tedy soud, v jehož obvodu měl zůstavitel naposledy bydliště, jak stanovila současná právní úprava. Místo zůstavitelova posledního bydliště je pro určení místní příslušnosti důležité teprve tehdy, jestliže zůstavitel nebyl evidován v žádné evidenci dle zvláštních zákonů. Pokud nelze určit ani místo zůstavitelova bydliště, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je místo, kde se naposledy zdržoval, a nelze-li příslušnost určit ani tak, pak místo, kde je zůstavitelův nemovitý majetek. Posledním možným kritériem pro určení místní příslušnosti je místo, kde zůstavitel zemřel. Tato změna by tedy měla přinést zjednodušení a urychlení určení místní příslušnosti. Vzhledem k tomu, že v řízení o pozůstalosti poměrně často dochází k jeho delegaci z důvodu vhodnosti, při které je věc přikázána okresnímu soudu příslušnému dle bydliště dědiců, nikoli zůstavitele, obsahuje nová úprava rovněž speciální úpravu přikázání věci oproti obecné úpravě OSŘ. Právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána z důvodu vhodnosti, mají pouze dědici zůstavitele, dále stát, je-li zákonným dědicem, a vypravitel pohřbu; a to pouze v případě, že jsou soudu známi v době, kdy byl podán návrh na přikázání věci jinému soudu. ÚČASTNÍCI PŘI PROJEDNÁVÁNÍ POZŮSTALOSTI, PROCESNÍ NÁSTUPNICTVÍ Účastníci při projednávání pozůstalosti V ZŘS je oproti původní úpravě v OSŘ odlišně upraveno účastenství v řízení o pozůstalosti. Obecně dle 6 ZŘS platí, že účastníkem řízení je navrhovatel a ten, o jehož právech a povinnostech má být v řízení jednáno, a dále ti, které zákon za účastníky označuje. V první řadě je nezbytné zajistit, aby účastníky řízení byly osoby, které mají nabýt majetek zůstavitele, tedy osoby, o nichž lze důvodně předpokládat, že jsou zůstavitelovými dědici; má-li pozůstalost připadnout státu jako odúmrť, pak je účastníkem řízení stát. Jestliže zůstavitel nezanechal žádný majetek nebo zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty, je účastníkem řízení pouze vypravitel pohřbu. Potud zůstává úprava účastenství stejná. Nově pak ZŘS musí reagovat na instituty zavedené novým občanským zákoníkem (,,NOZ ), tedy na institut vykonavatele závěti, který je (jestliže byl povolán) účastníkem řízení o pozůstalosti v případech, kdy pozůstalost nenabývá stát nebo řízení nebude zastaveno, a dále na institut správce pozůstalosti, který je účastníkem řízení tehdy, jde-li v něm REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 9

11 o ustanovení správce pozůstalosti nebo o úkony správy pozůstalosti. Účastníky pouze části řízení jsou dále manžel zůstavitele, který je účastníkem, jde-li o rozhodnutí o právech a povinnostech ze společného jmění při zániku manželství smrtí zůstavitele, a neopominutelný dědic zůstavitele, který je účastníkem, jde-li v řízení o soupis pozůstalosti, určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání jeho povinného dílu. Věřitel zůstavitele je účastníkem, jde-li v řízení o odloučení pozůstalosti nebo o soupis pozůstalosti, které navrhl. Všechny tyto osoby přestávají být účastníky řízení, jakmile se účel jejich účasti naplní. Všem těmto shora vyjmenovaným účastníkům přitom zaniká účast na řízení dnem nabytí právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti. Účastníky řízení jsou po nařízení likvidace pouze věřitelé, kteří se přihlásili, nebo kteří mají právo na uspokojení své pohledávky, i když ji nepřihlásili, a likvidační správce, byl-li jmenován. Věřitelé jsou samozřejmě účastníky řízení jen dokud jde v řízení o uspokojení jejich pohledávky. Procesní nástupnictví Odlišně je pak oproti obecné procesní úpravě upraveno procesní nástupnictví v případě, ztratí-li účastník v průběhu řízení způsobilost být účastníkem, například jestliže zemře. Soudní komisař v tomto případě na jeho místě pokračuje v řízení s tím, kdo u soudu do protokolu výslovně prohlásí, že je právním nástupcem účastníka, a své tvrzení o přechodu práv a povinností prokáže (například usnesením o dědictví). V případě, že dojde odvážnou smlouvou, která vyžaduje formu veřejné listiny, ke zcizení dědictví po smrti zůstavitele dle 1714 NOZ, soud pokračuje dle 121 ZŘS nadále na místě dědice s nabyvatelem dědictví, jestliže zcizitel a nabyvatel o to u soudu do protokolu výslovně požádají a jestliže zcizení dědictví prokážou. VEŘEJNOST ZJIŠTĚNÍ Jestliže se v průběhu dědického řízení zjistí, že zůstavitel zanechal listinu o pořízení pro případ smrti, smlouvu o zřeknutí se dědického práva, listinu o prohlášení o vydědění nebo o zrušení těchto právních jednání, popřípadě další listiny, které mohou mít pro nabytí pozůstalosti význam, je nezbytné, aby byl zjištěn jejich obsah. Přitom je nově stanoveno, že jedná-li se o listiny, které nebyly sepsány ve formě notářského zápisu a které notář přijal do notářské úschovy, provádí se toto zjištění veřejně. O tomto veřejném zjištění listin přitom soudní komisař vyrozumí v úvahu přicházející dědice, na úřední desce soudu vyvěsí oznámení o jeho konání a ve výjimečných případech může být takovéto vyrozumění zveřejněno prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků; tento způsob zveřejnění přitom v řízení o pozůstalosti představuje dosti podstatnou novinku, o které se ještě zmíním. V ZŘS bylo dále třeba vypořádat se s novou možností zůstavitele pořídit dle 1542 NOZ závěť ústně před třemi současně přítomnými svědky, jestliže se ocitl pro nenadálou událost v patrném a bezprostředním ohrožení života. V tomto případě je samozřejmě nezbytné postupovat v zájmu předcházení možnému zneužití tohoto institutu co nejobezřetněji. Ke zjištění obsahu takového pořízení nařídí soud jednání, při kterém vyslechne všechny svědky, před kterými zůstavitel projevil svou vůli, jestliže tomu nebrání závažné okolnosti na straně svědků, a sepíše o tomto jednání protokol. OCHRANA VĚŘITELŮ ZŮSTAVITELE Soupis pozůstalosti Jednou ze zásadních změn, které NOZ v 1704 přináší, je povinnost dědiců hradit dluhy zůstavitele v plném rozsahu, pokud neuplatní výhradu soupisu. O možnosti vyhradit si soupis pozůstalosti musí dle 172 ZŘS soudní komisař poučit každého, kdo byl vyrozuměn o dědickém právu nebo kdo uplatnil u soudu své dědické právo, a jehož účast v řízení o dědictví nebyla ukončena. Soudní komisař musí kromě poučení, jakým způsobem je možno výhradu soupisu pozůstalosti uplatnit, dědice upozornit, jaké jsou následky v případě neuplatnění výhrady. Důsledky přitom mohou být pro dědice dosti zásadní, zejména není-li dobře obeznámen s majetkem zůstavitele. Samotný soupis pozůstalosti provádí notář jakožto soudní komisař, případně jeho zaměstnanci, kteří jsou k tomu notářem pověřeni. O době a místě provedení soupisu vyrozumí soudní komisař nejméně 15 dní předem všechny osoby, které mají právo být soupisu přítomny a vznášet dotazy a připomínky (zejména tedy každého, kdo osvědčí své dědické právo nebo právo na povinný díl, správce pozůstalosti, vykonavatele závěti, odkazovníky, věřitele, který navrhl odloučení pozůstalosti, a pokud soud souhlasí, pak i jinou osobu, která na tom prokáže právní zájem). Pokud by takové vyrozumění mohlo vážně ohrozit včasné provedení soupisu, soudní komisař vyrozumění neprovede a přizve si k soupisu dva svědky, kteří musí splňovat podmínky stanovené v 175 odst. 2 ZŘS. Soupis pozůstalosti následně uvede soudní komisař v protokolu, ve kterém kromě obecných náležitostí uvede, kdo byl soupisu přítomen, jaké měl dotazy a připomínky, popis majetku způsobem, aby bylo možno zjistit totožnost jednotlivých věcí a aby byla vyloučena jejich záměna, dále uvede, kde se majetek nachází, zda byl zajištěn a jak. Odůvodňují-li to okolnosti případu, může soudní komisař rozhodnout o nahrazení soupisu pozůstalosti seznamem pozůstalostního majetku, který vyhotoví správce pozůstalosti a který potvrdí všichni dědici. Soudní komisař může usnesením rovněž rozhodnout, že soupis pozůstalosti bude nahrazen společným prohlášením dědiců REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 10

12 komisaře nebo jiného vhodného schovatele, případně jej zapečetit v bytě zůstavitele, dále může zakázat výplatu z účtu nebo vkladní knížky, případně může uložit dlužníkům zůstavitele, aby plnění ukládali do úschovy soudu. Z odloučené pozůstalosti se následně uspokojí věřitel, který si odloučení vyžádal. Tento postup se však pro věřitele může ukázat i jako nevýhodný, neboť ztratí možnost se uspokojit z ostatního dědicova majetku, jestliže se jeho původní obava ukáže jako mylná a majetek dědice předlužený nebude. V tomto případě totiž dědic nebude za dluhy zůstavitele odpovídat svým vlastním majetkem ani v případě, že neuplatnil výhradu soupisu. Promlčecí lhůta V souvislosti se snahou o zvýšení ochrany věřitelů zůstavitele bych dále ráda upozornila ještě na jednu novinku, která je sice upravena NOZ, nicméně úzce souvisí s řízením o pozůstalosti. V 643 odst. 1 NOZ je stanoveno, že přešla-li povinnost uhradit pohledávku zůstavitelova věřitele na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědictví potvrzeno. To v podstatě znamená, že promlčecí doba nemůže skončit v průběhu řízení o pozůstalosti, a to ani v případě, že věřitel nepřihlásil svou pohledávku do pasiv pozůstalosti; promlčecí doba tedy uplyne teprve šest měsíců po pravomocném skončení dědického řízení. Pro věřitele zůstavitele tak odpadne dosavadní nutnost žalovat svou pohledávku v průběhu řízení o pozůstalosti za situace, kdy ještě není rozhodnuto o tom, kdo je dědicem zůstavitele. V takovém případě byl doo pozůstalostním majetku, jestliže jej dědicové předloží. V tomto případě tak zůstane pro dědice zachována výhoda výhrady soupisu, avšak zároveň ušetří čas a náklady na pořízení soupisu pozůstalosti. V této souvislosti je však nezbytné upozornit na 1688 NOZ, dle kterého prokáže-li se, že prohlášení dědiců nebo seznam majetku neodpovídají skutečnosti, ruší se tím dědicům od počátku účinky výhrady soupisu. Tento účinek však nenastane vůči dědici, který prokáže, že neúplnost nezavinil, například v případě, že o majetku zůstavitele nevěděl. Odloučení pozůstalosti I nadále zůstává zachován princip, dle kterého platí, že jestliže dědic v rámci řízení o pozůstalosti nabude majetek zůstavitele, tento majetek splyne s jeho vlastním. To však může znamenat ohrožení pro věřitele zůstavitele, neboť dědic může být natolik zadlužený, že i majetek z pozůstalosti bude použit pro uspokojení věřitelů dědice a na uspokojení pohledávek zůstavitelových věřitelů již z pozůstalosti nezbudou finanční prostředky. Proto byl v 1709 NOZ zaveden nový institut odloučení pozůstalosti, při němž soudní komisař na návrh věřitele, který osvědčí důvodnou obavu z předlužení dědice, usnesením rozhodne o odloučení pozůstalosti nebo její části od jmění dědice. Následně soudní komisař vyhotoví seznam majetku patřícího do odloučené pozůstalosti a ukáže-li se to nezbytným, majetek zajistí. Při tomto zajištění postupuje podle ustanovení o závěře pozůstalosti (dosud nazýváno jako neodkladné opatření ); soudní komisař je tedy oprávněn uložit majetek zůstavitele do úschovy soudu, soudního posud věřitel nucen žalovat všechny v úvahu přicházející dědice, chtěl-li promlčení své pohledávky v průběhu řízení o pozůstalosti zabránit. LIKVIDACE DĚDICTVÍ Rovněž úprava likvidace dědictví doznala celou řadu změn, kterým však, vzhledem k omezenému rozsahu tohoto článku, není možné se zevrubněji věnovat. Proto se budu dále zabývat pouze podmínkami nařízení likvidace a zavedení institutu likvidačního správce. Nařízení likvidace Soud nařídí likvidaci pozůstalosti na návrh dědice, kterému svědčí výhrada soupisu, nebo na návrh státu, na nějž se hledí, jako by byl zákonný dědic, anebo na návrh věřitele, který prokázal svou pohledávku. Učiní tak pouze v případě, že nejsou splněny předpoklady pro zastavení řízení o pozůstalosti, že bylo provedeno vypořádání majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a jeho manžela a že dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o dědictví. Samozřejmě je dále nezbytné, aby bylo stanoveno předlužení majetku zůstavitele. Vyžaduje-li to veřejný zájem, může soud při splnění všech těchto podmínek nařídit likvidaci dědictví i bez návrhu. O nařízení likvidace soud rozhodne usnesením, ve kterém rovněž vyzve věřitele zůstavitele, aby u něho přihlásili své pohledávky ve lhůtě, kterou stanoví; pro přihlášení pohledávek je v zákoně nově stanovena minimální lhůta, která nesmí být kratší než 3 měsíce od právní moci usne- REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 11

13 zůstalosti úkoly, které jsou vyjmenovány v 203 ZŘS, přičemž při výkonu funkce jedná svým jménem na účet pozůstalosti. Likvidačnímu správci náleží za učiněné úkony odměna, která se uhradí z majetku likvidační podstaty podle rozhodnutí, kterým se řízení o likvidaci pozůstalosti končí. Není-li likvidační správce soudem jmenován, plní jeho práva a povinnosti notář, který byl pověřen provedením úkonů jako soudní komisař. Hlavním úkolem zákona o zvláštních řízeních soudních bylo přizpůsobit procesní právo právu hmotnému tak, aby řízení o pozůstalosti lépe vyhovovalo současným potřebám. Zároveň bylo nezbytné přizpůsobit procesní předpisy obnovené právní terminologii, zejména právnímu pojmu pozůstalost, a reflektovat znovuzavedesení. Usnesení se v den jeho vydání vyvěsí na úřední desce soudu, u něhož probíhá řízení o pozůstalosti, a rovněž je možné v odůvodněných případech zveřejnit usnesení též prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků. Obě zmíněná opatření by v rámci likvidace pozůstalosti měla přispět k lepší ochraně věřitele. Likvidační správce ZŘS dále zavádí zcela nový institut likvidačního správce, kterého jmenuje soud v případě, že to vyžaduje potřeba správy nebo zpeněžování majetku patřícího do likvidační podstaty anebo existence sporů o pasiva likvidační podstaty. Soud jmenuje likvidačním správcem osobu, která je zapsána v seznamu insolvenčních správců, vedeném Ministerstvem spravedlnosti. Likvidační správce plní při likvidaci poní celé řady institutů, například odkazů, náhradníků, dědické přihlášky, svěřenského náhradnictví, dědické smlouvy atd. Rovněž bylo v souladu se snahou NOZ posílit postavení věřitelů a vůli zůstavitele, nezbytné upravit i k tomu se vztahující ustanovení procesního práva. Jak se tyto cíle podařilo naplnit, se ukáže teprve po 1. lednu 2014, pokud k tomuto datu skutečně dojde k nabytí účinnosti těchto zákonů. Teprve praxe totiž ukáže, zda se podařilo ošetřit jak v hmotném, tak i v procesním právu veškeré eventuality, které mohou nastat a se kterými se je v rámci řízení o pozůstalosti nutno vypořádat. Markéta Menclerová, notářská kandidátka JUDr. Dany Menclerové, notářky ve Vsetíně INFOBOX odlišná úprava určení místní příslušnosti soudů v řízení o pozůstalosti; nová úprava účastenství a procesního nástupnictví; zavedení veřejného čtení pořízení pro případ smrti a dalších listin pořízených zůstavitelem; úprava procesních aspektů nově zavedených institutů soupisu pozůstalosti a odloučení pozůstalosti; zavedení institutu likvidačního správce. REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 12

14 PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem REKODIFIKAČNÍ NOVINKY ZÁŘÍ 2013 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ZÁKON O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH ZÁKON O MEZINÁRODNÍM PRÁVU SOUKROMÉM Havel, Holásek & Partners kancelářemi v Praze, v Brně, Ostravě a Bratislavě je s týmem více než 140 právníků, několika desítek studentů právnických fakult a více než 400 spolupracovníků, včetně 130 zaměstnanců spolupracující inkasní agentury Cash Collectors, největší česko-slovenskou právnickou firmou. Kancelář v současné době poskytuje služby zhruba 1000 klientům, z toho více než 35 společnostem patřícím do Czech TOP 100 a cca 100 společnostem patřícím do Fortune 500. Kancelář je podle historických výsledků všech pěti ročníků oficiální soutěže Právnická firma roku podle celkového počtu nominací a titulů nejúspěšnější českou advokátní kanceláří v rámci tohoto hodnocení. Kancelář také získala prestižní ocenění Who s Who Legal Award, je vyhodnocena jako nejlepší advokátní kancelář roku 2011 a 2012 v České republice a v celkovém hodnocení publikace Practical Law Company za všechny hodnocené právní obory získala 1. místo mezi domácími advokátními kancelářemi. Kancelář dále získala ocenění ILO Client Choice Awards 2010 a 2013 udělované mezinárodní ratingovou agenturou International Law Office (ILO), čímž se stala klienty nejlépe hodnocenou právnickou firmou v České republice. Právníci kanceláře jsou pravidelně uváděni mezi vedoucími či doporučovanými specialisty renomovanými mezinárodními ratingovými publikacemi jako jsou PLC Cross-border, European Legal 500, Chambers Global Guide, European Legal Experts, Global Law Experts a IFLR 1000; tyto publikace uvádějí kancelář jako jednu z nejlepších právních firem pro transakce realizované v České republice v oblasti fúzí a akvizic, obchodního práva a práva obchodních společností, bankovního a finančního práva, práva kapitálových trhů, insolvence a restrukturalizace, stavebního práva, práva nemovitostí, pracovního práva a řešení sporů. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners má nejkomplexnější mezinárodní podporu dostupnou pro české a slovenské advokátní kanceláře. Týn 1049/ Praha 1 Česká republika Tel.: Fax: Hilleho 1843/ Brno Česká republika Tel.: Fax: Poděbradova 2738/ Ostrava Česká republika Tel.: Fax: Apollo Business Center II, blok H Mlynské Nivy Bratislava Slovenská republika Tel.: Fax: Za vydání Rekodifikačních novinek odpovídají: Jan Topinka, partner (jan.topinka@havelholasek.cz), Dušan Sedláček, partner (dusan.sedlacek@havelholasek.cz) a Jana Buršíková, senior advokátka a professional support lawyer (jana.bursikova@havelholasek.cz) Účelem tohoto dokumentu a informací v něm obsažených je informovat obecně o vybraných významných legislativních změnách, nikoliv podat jejich vyčerpávající právní rozbor. Přestože přípravě tohoto dokumentu byla věnována maximální pozornost a péče, advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners doporučuje si před přijetím jakýchkoliv rozhodnutí na základě informací v tomto dokumentu vyžádat detailnější právní konzultaci Havel, Holásek & Partners s.r.o. Všechna práva vyhrazena.