NÁŠ ČASOPIS. Březen 2015 / 163

Transkript

1 NÁŠ ČASOPIS Březen 2015 / 163 Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu. Když to viděli učedníci, hněvali se: Nač taková ztráta? Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým! Ježíš to zpozoroval a řekl jim: Proč trápíte tu ženu? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále. Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila. (Matoušovo evangelium 26,6-13) Milí přátelé, sestry a bratři, členové i příznivci našeho evangelického sboru, srdečně Vás jménem staršovstva všechny zdravím v postní době, kdy se připravujeme na slavení Velikonoc. Postní doba a Ježíšovy pašije jsou obrazem mimo jiné našeho smutku i nepochopení, odcházení i smrti. Ježíšovi bylo smutno. Věděl, co ho čeká, kam směřuje jeho cesta. I když se mohl stáhnout do ústraní, rozhodl se setrvat na misi, která z lidského pohledu skončila násilnou a potupnou smrtí. Nerozuměli tomu ani jeho nejbližší učedníci. Ježíš byl na večeři u přátel v Betánii. Představuji si společenskou konverzaci, kdy Obr. Matyáš Fuksa, 11 let

2 není vhodné udělat trapas, nebo zábavu, kterou je škoda pokazit. Ale Ježíš je smutný. Možná tak, jako lidé, kteří jsou na smrt nemocní, a jejich blízcí to neberou vážně, a v dobře míněné snaze je povzbudit říkají např.: Ale dědo, ty tu s námi budeš ještě dlouho!. Žena, která prolomila tento okamžik, Ježíšovi porozuměla. Přinesla vzácnou nádobku (možná jste někdy viděli na nějakém zámku vzácnou delfskou fajáns, nebo něco podobného), jejíž hrdlo se muselo ulomit (tak jako se piluje hrdlo ampulky při očkování), čímž se vlastně znehodnotila. Ta nádobka včetně obsahu měla prý cenu jednoho ročního platu. Pragmatickému pohledu učedníků se dá rozumět: kolika lidem by se z toho dalo pomoci, a jistě by to byla větší pomoc, než nějaké gesto. Ale všechno v životě nejde přepočítat na peníze, i když to tak někdy vypadá, zvláště když se dnes můžeme dozvědět, kolik stojí ta či ona operace nebo léčba. Myslím na jednoho úžasného muže, jehož žena byla těžce nemocná, její život už visel na vlásku, lékaři přepokládali, že do několika dnů zemře. Při stěhování po nemocnici se někde trapně ztratily její zuby. Manžel chtěl zařídit, aby nemocnou paní na jednotce intenzivní péče navštívil stomatolog, aby mohl vyrobit zubní náhradu, která, jak každý ví, úzce souvisí s pocitem důstojnosti. Lékař se nad tím podivoval, že to přece už nemá cenu. Manžel mu to musel vysvětlit: jde o čin lásky. Ježíše to gesto lásky potěšilo. Ta žena jakoby jej už dopředu (v předtuše) pomazala k pohřbu. Asi jako jediná mu porozuměla. Ale hlavním důvodem, proč se zastal té ženy, bylo to, že se na ni učedníci osopili, že jejich pohled jim tak zaslepil oči, že nedokázali vidět další souvislosti. Chudých na tomto světě je dost. Jak nám připomněl br.f. Daniel Ženatý ve svém vyprávění o Americe, nejsme žádní chudáci, to jinde na světě je chudých opravdu mnoho. Ale nejde jen o to, jak se nám materiálně daří. Těch, kteří hladoví po přátelství a po lásce, je mnoho. Někdy jsou mezi nimi překvapivě i ti, kteří vypadají suverénně a sebevědomě. Ježíš nás učí mít pro chudé otevřené oči. A přesto náš pohled směřuje ještě jinam, než kam nás vede naše křesťanské vychování nebo i naše potřeba pomáhat, a také náš pohled na svět i náš názor na to, jak by se mělo to či ono řešit. Myslím si, že je důležité nenechat se natolik ovlivnit vlastním pohledem, že nebudu schopen se podívat na věc očima druhého. Své blízké nemáme kolem sebe napořád. Čím více si uvědomíme, jak jsou pro nás vzácní, a věnujeme jim svůj čas a energii, tím lépe. Najít rovnováhu mezi tím, abychom měli otevřené srdce pro chudé tohoto světa, a tím abychom byli blízko těm, se kterými nejsme napořád, nebývá snadné. Ale komu o to jde, hledá způsoby, jak to v životě skloubit. Na rozdíl od učedníků vnímáme jinak Boží přítomnost. Věříme, že Bůh je s námi stále. Ale víme, že my jej nedokážeme vnímat stále stejně silně, kdykoli a na každém místě. Proto také máme kostely a bohoslužby. Proto si vyhrazujeme čas, který nemá jiný lidský účel a nepřináší jiný viditelný zisk. Sklonění a pokora před Boží 2 č.163 Březen 2015

3 velikostí, ale i radost z Boží blízkosti, to vypadá jako velká slova, ale ve společenství lidí, kteří, ač tak různí, dívají se stejným směrem, to můžeme prožít. To není jen tak, Boží přítomnost je mocná. Někdy člověka dojme, jindy dává povstat a jít dál. Srdečně Vás zveme ke slavení Velikonoc, ale i každé neděle, která je oslavou Kristova vzkříšení, i toho, že i nás i všechny lidi zve Kristus k životu, který jeho vzkříšení proměňuje. Nebojte se mezi nás přijít. Jsme společenství hříšných lidí, kteří se radují, že jim Bůh odpouští a že jsou si před ním rovni. Zveme Vás také na sborové shromáždění, při kterém máte možnost nahlédnout hlouběji do toho, co se ve sboru událo, a na další akce a setkání. Zvlášť bych chtěl zmínit Den Diakonie v neděli (bohoslužby, prezentace činnosti střediska, benefiční koncert), který prožijeme s česko-africkým pěveckým sborem Nsango Malamu (Dobrá zpráva). Myslím, že něco takového Valašské Meziříčí ještě nezažilo. Jeden ze zpěváků, původem z Konga, má za manželku jednu členku našeho sboru a meziříčskou rodačku. Řekněte o tom svým známým, bude to stát za to. Přeju Vám všem pokorou i radostí naplněné dny. Srdečně Váš Daniel Heller, farář Jubilanti Zdeněk Fabián Drahomíra Kramplová Květuše Volková Věra Palacká Jaroslav Mikš Marie Zetková Milan Palacký Staršovstvo Žádosti - koncert ZUŠ B-art v pátek v 16hod. v našem kostele - svatba Daniela Jelínková a Josef Holiš - sobota v 11.00hod - svatba Aneta Čáňová a Radomír Münster - pátek svatba Jana Schwarzová a Pavel Kořínek - sobota ve 12.00hod Příprava sborového shromáždění zprávu za staršovstvo připraví br. kurátor M. Fojtů a přednese ses. místokurátorka V. Tyralíková zprávu kazatele sboru připraví bratr farář Daniel Heller zprávu o nedělní škole přednese sestra Ľubica Trusinová nebo sestra Daniela Jelínková zprávu o spolku Communio viatorum přednese bratr Václav Fuksa zprávu o hospodaření sboru za rok 2013 přednese sestra Eva Janírková zprávu revizorů sborového hospodaření přednese sestra Jarmila Valchařová zprávu o mládeži sboru přednese sestra Daniela Jelínková Březen 2015 č.163 3

4 zprávu za místní středisko Diakonie ČCE přednese ředitelka střediska sestra Zdislava Odstrčilová Česká křesťanská akademie zve na přednášku Tomáše Halíka na téma Současné proměny náboženství v pátek v hod. v kině Svět Seniorátní konference se koná v sobotu od 9.00 hod v Uherském Hradišti téma: Vysluhování Večeře Páně dětem. Nominace nových členů dozorčí rady Diakonie - domácí péče: k minulé volbě byla doplněna zaměstnankyně střediska, a to paní Marie Semančíková. Sestra Fuksová odpoví za nemocnou sestru Cibulcovou bratrům Trčkovi a Šrámkovi na jejich dopisy ze závěru roku Sestra Eva Janírková zaslala finanční informace k 1. březnu 2015: pokladna:12.330,- Kč, bankovní účet: ,- Kč, saláry hotově - únor: 8.700,- Kč, saláry bankou - únor: 7.400,- Kč, sbírky celkem - únor: ,- Kč, z toho 2.200,- Kč účelová sbírka, 4.915,- Kč pro potřebu sboru, 1.890,- Kč na tisk - staršovstvo rozhodlo podpořit touto částkou časopis Český bratr, 8.185,- Kč sbírka při ekumenických bohoslužbách - na Hospic Citadela. Účelová sbírka za rok 2014 vynesla ,- Kč. Staršovstvo o jejím rozdělení rozhodlo takto: 4.900,- Kč na Adopci na dálku, 580,- Kč na předplatné časopisu Český bratr pro české evangelické sbory na Ukrajině, 7.407,- Kč na sociální fond, 7.000,- Kč pro Diakonii - domácí péči na nový automobil. Sbírka na Hlavní dar lásky Jeronýmovy jednoty proběhne Sbírka na Jeronýmovu jednotu bude probíhat do Sbírka na podporu etiopských žen bude probíhat do Staršovstvo rozhodlo založit spořící konto u Poštovní spořitelny. Hospodářské záležitosti: Bratr Zajíček informoval o řešení odvlhčení chodby a bytu na faře, a to odvětráním ventilačními okny: z bytu do schodiště a nahoře na schodišti. ze zápisu Tomáše Jelínka Pozvání Série programů o Izraeli nazvaná Chaverut - CHAVERUT - PŘÁTELSTVÍ neděle 8. března 2015 v 16 hod., M-Klub, hudebník, teolog, hebraista a pedagog Tomáš Novotný, přednáška na téma Zábavný úvod do judaismu doplněná ukázkami z francouzské filmové komedie Dobrodružství rabína Jákoba (v hlavní roli Luis de Funès). neděle 22. března 2015 v 16 hod., velký sál Zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí, velvyslanec státu Izrael v ČR J. E. Gary Koren a poslanec Evropského parlamentu Pavel Svoboda, beseda na téma Aktuální situace na Blízkém východě. 4 č.163 Březen 2015

5 V rámci programu vystoupí pěvecké trio ZUŠ Alfréda Radoka ve Valašském Meziříčí pod vedením Terezy Válkové. Kronika Farního sboru ve Valašském Meziříčí Leden Letošní první novoroční bohoslužby vyšly na čtvrtek Nový Rok. Jak jsem se již zmínil na konci uplynulého roku, nebyly ani bohoslužby s poděkováním za celý rok, avšak ani ty Novoroční, nějak více navštíveny. Řada rodin s dětmi byla asi v rámci dlouhého školního volna u svých širších rodin mimo Valašské Meziříčí. U starších pravidelných návštěvníků bohoslužeb se nejspíše projevila také únava. Na obou bohoslužbách bylo přítomno jen asi 30 členů sboru. Na začátku roku nám posloužil kázáním br. Josef Hurta ze Stříteže, když náš br. Heller kázal na oplátku ve Stříteži a Rožnově pod Radhoštěm. V kázání hovořil o prospěšnosti výkladu biblického textu v původních dobových souvislostech a o následném navázání směrem k tomu, co nám vybraný text chce říci v dnešní době. Připomnělo mi to již zmíněný obsah článku br. psychologa Říčana o dvou koncích bible v Českém bratru, jako doporučení pro vedení biblických hodin. Staršovstvo se na své první schůzi v novém roce sešlo v pondělí 5.1. Pravidelný týdenní program byl zahájen rovněž až v týdnu od neděle 4.1. Také biblická hodina ve středu 7.1. byla zahajovací. Vzhledem k tomu, že v dalších týdnech budou v úterky ekumenická shromáždění a budou se konat tentokrát 4x, rozběhnou se biblické hodiny prakticky až po těchto shromážděních Ekumenická shromáždění jsou v letošním roce plánována v kostele ŘKC, v modlitebně Apoštolské církve v budově Numeri na Zašovské ulici, předposlední v modlitebně Adventistů na ulici Hranické a poslední v našem kostele jako večer chval. Jsou letos o týden posunuta, protože v úterý přednáší ve Valaš. Meziříčí paní Jiřina Šiklová (v ohláškách) a řada lidí si nechce nechat tuto přednášku ujít. V pátek dne 9.1. jsme se ve 13 hodin odpoledne rozloučili se sestrou Vlastimilou Češkovou, která zemřela tiše ve středu 7.1. ve svých nedožitých 110 letech, do nichž jí scházely pouhé dva měsíce. Byla rovněž nejstarší občankou ČR. Její skon byl rodinou ohlášen dojemně skromným smutečním oznámením. Beta kurz v rámci biblické hodiny (společně) ve středu dne proběhl s účastí jak neslyšících sester a bratří, tak s přítomností nás obvyklých účastníků biblických hodin. Bylo nás přítomno ke dvaceti. Pokračovali jsme ve výkladu biblických textů dle již zmiňované příručky bratra faráře Otřísala. Bylo to velmi živé setkání a bude jen dobře, že 1x v měsíci se takto sejdeme vždy společně. Je to myslím dobré pro obě strany účastníků a na obou stranách je citelná vzájemná upřímnost. Ekumenická shromáždění začala v úterý v 17 hod. v kostele ŘKC. Zde je vedl farář Pavel Stefan a kázal Tomáš Hasmanda z Církve Apoštolské na téma Ježí- Březen 2015 č.163 5

6 šovy cesty přes Samaří. Každý z nás má své Samaří, kterému se může vyhnout, nebo jej s obavami přejít. Druhé shromáždění se konalo po týdnu, opět v úterý, v sále, který si pronajímá církev Apoštolská v budově vedle hlavní budovy MěÚ v našem městě. Zde kázal náš br. Dan Heller a ve svém kázání pojal Ježíšovu cestu Samařím z jiného, širšího, Ježíšova pohledu. Sál, který si v současnosti ke svým bohoslužbám pronajímají Apoštolští, dává účastníkům velké pohodlí a také zázemí (malý sál, toalety atd.). Toto druhé shromáždění mělo také svou část modliteb ve třech - za křesťany mnohde na světě v obtížné situaci, zejména křesťany na Blízkém východě. Kromě již výše uvedeného druhého ekumenického setkání, tímto týdnem první měsíc roku končí. První únorová (i březnová) neděle vycházejí na datum 1.2. (1.3.). Snad ještě poznámka o tom, že v lednu nás letošní zima šetřila a celý tento zimní měsíc byl počasím poměrně příjemný a umožnil návštěvu všech akcí i starším členům sboru. Kronika, dodatek únor První únorová neděle byla nedělí s kázáním pro děti. Nebylo jich ale mnoho spíše byly přítomny ty starší, vlastně spíše již mládež, převážně z obou rodin Jelínkových. Možná právě proto bylo kázání, proslovené pouze od stolu Páně (ne z kazatelny), opět dobře srozumitelné nám ostatním především těm starším v zadních řadách. Také reakcí některých z nás byly úsměvy až zasmání na jedné straně a přikrčení se, případně sklonění hlavy, aby nás bratr farář náhodou nevyvolal k odpovědi na nějakou tu biblickou otázku určenou dětem kde že již jsou léta našich NŠ a náboženství pravda? V odpovědích jsme již rozpačití a nehrneme se k nim. Je pro nás starší také dost příznačné, že ač si mnozí stěžujeme, že z těchto zadních řad, zejména při proslovu kázání z kazatelny (od stolu Páně je slyšet zřetelněji), mnohdy již neslyšíme tak dobře, téměř nikdo nedbá dobré rady, jít si sednout do předních řad, abychom slyšeli lépe. Také já si říkám: však k tomu jednou dojde ani ne tak pro lepší poslech, ale proto, že nás bude v kostele přítomno právě tak pouze pro první, dělené lavice. V úterý 3.2. bylo třetí ekumenické setkání v modlitebně Adventistů s.d. na hřbitovní ulici. Modlitebna praskala ve švech, což asi všechny, kteří se zúčastňujeme pravidelně, potěšilo. Kázáním tentokrát posloužil farář ŘKC otec Pavel Stefan. Začal upozorněním na některé zajímavé malé spisy křesťanských autorů. Pak se snažil vcítit do myšlení muslimů, kteří mnohdy právem poukazují na úpadek světa křesťanů, z něhož je k ostatním šířena často pokleslá kultura nejrůznějších projevů běžného života vztahu k penězům, vztahu k drogám, mnohdy až nepochopitelná volnost, špatně chápaná svoboda slova a nakonec i pochybná svoboda vztahů mezi mužem a ženou, někdy až pornografie. Co si z toho může pro sebe vzít normální islámské náboženství, které je jistě v těchto směrech správně staromódní? A jak právě tohoto negativního umí využít extremismus muslimů! Po oprávněném kritickém úvodu se vrá- 6 č.163 Březen 2015

7 til br. Stefan k již potřetí opakovanému čtení o cestě Pána Ježíše Samařím. K samařské ženě a k našemu vlastnímu vztahu k lidem, kteří pro nás třeba nemusí být právě nejpřijatelnější některými rozdílnými názory. A přesto jsme povinni je vyslechnout a snažit se jim porozumět. Na tomto třetím ekumenickém shromáždění byly rovněž jakési ohlášky, jejichž prostřednictvím bylo připomenuto v tomto roce mimořádné čtvrté ekumenické shromáždění v našem evangelickém kostele. Tím bude večer chval, jak vysvětlil náš br. Heller. Bratr Jindřich Kimler z Hranic pak spolu s Bohdanem Mikuškem připomněli následující setkávání v rámci svátků Chaverut - přátelství se Židy. Tato setkání se budou konat vždy po čtrnácti dnech. Prvně v neděli v hod. v M-klubu, pak v neděli 8.3. a v neděli 22.3., vždy v tutéž hodinu. Stručně zmínili rovněž přítomné hosty a obsah všech setkání. Sbírka na konci tohoto třetího ekumenického shromáždění byla opět věnována ve prospěch Diakonie hospice Citadela, za což jsme my menšinoví evangelíci, jistě nesmírně vděční! Závěrečné ekumenické shromáždění v úterý se konalo v našem kostele formou večera chval. Celé je připravila kytarová hudební a pěvecká skupina bratří katolíků (Bohdan Mikušek, jeho paní a paní Jarka Fabiánová), Tomáše Vémoly z Bratrské jednoty baptistů a našeho Dana Hellera u kláves. Ta vytvořila pěveckou a modlitební kostru tohoto večera. Na tu se pak napojily jednotlivé modlitby přítomných, pronášené za tichého doprovodu kytar. Kázání měl bratr Zubík z BJB. Kostel byl zcela zaplněn včetně židlí, přistavených vzadu a podél stěn. Byl to velmi silný společný večer. Sbírka směřovala opět k hospici Citadela, za což musíme být především vděčni přítomným z jiných církví, kterých byla naprostá většina. V neděli jsme měli bohoslužby se zástupem br. farářem Danielem Palou ze Vsetína, t.č. uvolněným z trvalé služby na sboru. Náš br. Heller byl v Jablůnce, kde vedl výroční sborové shromáždění. Liturgie bohoslužeb byla poněkud odlišná, s omluvou br. faráře. Ale právě proto nás upoutávala, také asi tím, že při změnách býváme v očekávání, jak to hostující farář pojme. Kázání bylo tak trochu s otázkami na posluchače, jakoby již vžité bohoslužby pro děti dost k přemýšlení na doma. K odpovědi bratru faráři se nikdo z přítomných neměl. Ve středu byla biblická hodina téměř po jeden a půl měsíci. Byla společná s neslyšícími bratry a sestrami z kurzu beta. Datově vyšla právě na Popeleční středu, a tak ji br. Heller rovněž pozměnil jednak připomínkou začátku předvelikonočního půstu, jednak četbou pohádky Karla Čapka o dědečkovi bezdomovci. Dědečkovi, který přes původní zlé úmysly svých pronásledovatelů, přitáhne k sobě nesmírný dav lidí, který mění nakonec své zlé úmysly poté, co dědeček odchází z tohoto světa (srovnej ukřižování Krista). Také připraveným pohoštěním čerstvě napečeným nekvašeným chlebem, minirajčátky, zelenými olivami a dietním ovocem na dortových korpusech, také však bylinným čajem byl tento první postní večer zvláštní. Vše tentokrát připravil obětavě br. farář. Myslím, že tato společná biblická hodina, která se koná 1x za měsíc, se nám, všem přítomným, včetně hluchoněmých bratří, již docela zalíbi- Březen 2015 č.163 7

8 la. Jen škoda, že tentokrát my běžní účastníci jsme byli jen čtyři. Kolik dalších s námi mohlo strávit ten užitečný večer a pozorovat zájem neslyšících bratří a sester. Pavel Hromádka Událo se ve sboru Sborové odpoledne Nuž Bohu děkujme ústy i srdci svými, kterýž každodenně nám i všem dobře činí Touto písní jsme zahájili sborové odpoledne s milými hosty br. farářem Danielem Ženatým a jeho manželkou Danielou. Bratr farář nám připravil Povídání o Americe, v němž přiblížil svůj více jak dvouměsíční studijní a oddychový pobyt ve východních oblastech států USA (odlétal loňského roku). Účelem cesty, jejíž uskutečnění považuje za zázrak, bylo poznat život tamních presbyteriánských sborů, setkat se nejen s presbytery, ale např. i se studenty, navštívit fakulty s kontaktem k naší ČCE, nasát do sebe atmosféru denního života prostých lidí v městečkách i velkoměstech, vnímat i krásy přírody této zaoceánské země. Posluchači ve zcela zaplněné sborové místnosti se zájmem sledovali promítání fotodokumentů z této cesty, k nimž br. farář živě a spontánně vyprávěl. Letadlo vypravené z Vídně přistálo ve Washingtonu, odkud ho přátelé odvezli do Annapolis hlavního města státu Maryland. Tento členský stát USA leží u zálivu Atlantského oceánu. Po ubytování v zajímavém domě následovala spousta jednání a posléze procházka městem (pod spletí drátů a vedení typické pro toto třicetitisícové město). Město Washington, ležící u pobřeží stejnojmenného státu (sídlo vlády USA), s výhledy na přístaviště a oceán procházel zvolna se svým průvodcem. Ten nikam nespěchal, což je typické pro Američany, na rozdíl od nás. Dalším místem pobytu byl Cumberland. Zde se setkal se starostou i se zajímavými lidmi, např. s kadeřnicí, která vaří nedělní polévku pro bezdomovce. Br. farář navštívil i místní věznici, sešel se s kaplany (sloužící denně od 6.45 do hod.), využil možnosti prohlédnout si její prostory i vybavení, sešel se s jejím ředitelem, zúčastnil se bohoslužeb. V duchu srovnával s pardubickou věznicí; tato byla modernější i co do vybavení, avšak příběhy vězňů jsou stejné. Dozvěděl se, že kaplani v nemocnicích mají trochu odlišné postavení než u nás, např. zde nevysluhují křesťanské bohoslužby (docházejí sem místní faráři), informují pozůstalé o úmrtích. Město Pittsburgh (v jižní Pensylvánii) více jak půlmilionové město, jímž protéká řeka Ohio, překvapilo nádherným okolím, stejně malebným jako u nás na Valašsku. I místní bohoslužby připomínaly ty konající se u nás. Typická je zde vlajková výzdoba, obyvatelé s oblibou vlajkami zdobí nejen domy, ale i interiéry, včetně kostelů. Jsou zde místa určena pro kolemjdoucí, využívaná k meditaci, modlení i odpočinku; 8 č.163 Březen 2015

9 občané pečují o potřebné, o seniory, existuje tu kromě azylového domu spousta sociálních sdružení, členové náboženské komunity v nich pracují za minimální mzdu. Stovky rodin a jedinců církve velmi finančně podporují. New York přístavní město ležící v ústí Hudsonu a East Riveru, řek vlévajících se do Atlantického oceánu (ve stejnojmenném státě USA), je osmimilionové město. Zde byl br. Ženatému hostitelem i průvodcem Ondřej Stehlík, farář místní presbyterní církve; farní byt byl zakoupen v mrakodrapu na Broadway. (O. Stehlík pochází z Čech, působil na Vysočině a v Praze Libni.) V průběhu bohoslužby byly některé odlišnosti, např. před přímluvnou modlitbou je dán prostor k neformálním modlitbám, upřímným sdělováním jednotlivých účastníků bohoslužeb (podobně jako během ekumenického večera chval u nás). Lidé obyvatelé věžáků a mrakodrapů rádi tráví volný čas v přírodě, využívají parků, trávníků, sportovišť. Asi 200 km od New Yorku se nachází Betlehem; zde postavili některé domy moravští bratři (již v 18. století), vybavili je prvními vodovody. Nachází se zde nejstarší knihkupectví (z roku 1738), evangelická univerzita. O úctě k J. A. Komenskému svědčí zhotovení jeho sochy, kterou roku 1991 odhaloval V. Havel. Jedním z okresů New Yorku je New Jersey se známým hokejovým klubem. Manhattan jedna ze čtvrtí New Yorku, jeho hospodářské i politické jádro s více jak 1,5 mil. obyvatel, byl významným cílem cesty. Nechyběla ani projížďka lodí, pohled na Sochu svobody, panorama mrakodrapů, Brooklynský most, chůze po Broadwayi, návštěva divadla i zážitky z večerní procházky městem. Studijní cesta zavedla bratra Ženatého do Keystonu, kde se nachází univerzita s teologickými semináři aj. Dozvěděli jsme se, že v USA existuje na sborů presbyterní církve. Např. v Atlantě (hlavní město státu Georgia asi s půlmilionem obyvatel) se konají dopoledne troje bohoslužby. Nedělní školy se účastní dospělí, biblické Březen 2015 č.163 9

10 hodiny připravuje vždy někdo z účastníků. Ve sborových prostorách se nacházejí odpočívadla, herny pro děti aj. Pro potřebné je organizován rozvoz jídel (podobně v naší Diakonii). Vrátíme se do New Yorku, pohlédneme na rozlehlý centrální park, Manhattan, kostel sv. Patrika, Sochu svobody, oceán; tříposchoďová parkoviště řeší nedostatek parkovacích míst. Rozloučíme se pozastavením u působivého památníku obětem teroristického útoku na dvojčata v Manhattanu. Tvoří ho půdorys zřícených budov lemovaný jmény obětí, přes něž neustále proudí voda, stékající do šachtice. Závěrem nám br. Ženatý shrnul své poznatky: Američané, tak jak je měl možnost poznat, jsou obyčejní, prostí, nekomplikovaní; - jsou hrdí na svobodu, ctí ty, kteří se za svobodu zasloužili (četné památníky), - pečují o veterány, - jsou velmi aktivní v penzijním věku (pracují nezištně), mají velké sociální cítění, - jsou ohleduplní na silnicích, nepředjíždějí (110 km/h povolená maximální rychlost), převládají auta japonské výroby (90%), případně německé, - v zemi je málo železnic, - je vyřešen systém financování sborů (členové odevzdávají část platu, odkazují církvi majetek formou závěti, angažují se ve výstavbě, opravách). Z diskuse (ses. Dempírová, Popelářová, br. Hromádka) jsme se dozvěděli, že náboženství se na školách nevyučuje, fungují i dětské pěvecké sbory, existují kromě dalších náboženství i četné sekty (více než u nás); na dotaz týkající se poměru členů sboru a přispěvatelů bylo odpovězeno, že např. ze 700 členů sboru nejméně polovina se účastní pravidelně bohoslužeb a přispívá; u nás je 10 č.163 Březen 2015

11 ten poměr horší; program bohoslužeb je přibližně stejný, atmosféra je klidná, radostná, písně hřímají. Vydrželi bychom poslouchat poutavé vyprávění ještě déle, ale čas byl neúprosný. Díky! Díky i za tu příjemnou atmosféru při kávě, čaji a dobrotách. Cítili jsme i tu Boží laskavost, která vyzařovala ze závěrečné písně Někdo mě vede za ruku Blanka Maršálková Zemřelí Sestra Vlastimila Češková se narodila jako nejmladší z 10 dětí. Od 11 let se učila na měšťance a později studovala na učitelském ústavu ve Valašském Meziříčí. Její tatínek byl řídícím učitelem na Mikulůvce. Po studiu učila paní Vlasta v Růžďce, na Bystřičce, v Hoštálkové, naposledy zase na Mikulůvce. Ženy v tehdejší době mohly pracovat jako učitelky jen tehdy, kdy zůstaly svobodné, resp. neměly děti. Naštěstí, když se sestře Češkové narodilo první dítě, právě se změnil zákon a ona mohla dále učit. Dcera Jana se dala na učitelskou dráhu, stejně jako většina vnoučat. Sestra Vlasta Češková neměla lehký život. V dětství prodělala tyfus. V 11 letech jí umřela maminka. Prožila první i druhou světovou válku. V první padl jeden z bratrů, v té druhé jí nacisté popravili bratra. Poválečná totalita jí vzala možnost učit a manželovi podnikat. Její syn zemřel mladý - ve 44 letech. Přesto byl její život plný světla. V rodinném mlýně vařila pro všechny zaměstnance. Když jim mlýn sebrali, ještě v něm nějakou dobu pracovala. Mlýn byl v roce 1958 znárodněn, zanedlouho byl upraven na míchárnu krmiv, jejíž provoz byl později také ukončen a interiér zůstal totálně vykraden (včetně vypínačů). V této době už pak paní Češková zase nesměla vykonávat své učitelské povolání Její život byl jako pestrá malířská paleta. Vešlo se do něj divadlo, zpěv, nacvičování, sokolská skupina ve Valašském Meziříčí a na Bystřičce, loutkové divadlo pro děti v obci Sestra Češková byla velmi trpělivá. Dovedla vycházet s lidmi v rodině i jinde. Měla svůj názor, ale i nadhled. Uměla se přizpůsobit, když to považovala za dobré. Velmi pečovala o rodinnou pospolitost. V dokumentu o ní bylo řečeno, že byla babičkou pro širokou veřejnost ale to nebylo až jejím vysokým věkem. Její dům byl otevřený, podle slov dcery Jany podobný zájezdnímu hostinci: stále někdo přijížděl na návštěvu rodina i přátelé. Jednou tam prý bylo najednou 32 lidí. Každý byl vždy vítán. Na sobotu paní Vlasta vždycky navařila hrnec kyselice a napekla koláče. Obdivovali jsme její svěžest. Myslím, že na málokom se tak naplnilo Izajášovo zaslíbení (58,11): Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem. Sestra Češková měla zdroj, který nevysychá: věděla o lásce Boha, který člověka povolal do života, který jej skrytě podporuje a po smrti jej opět očekává s otevřenou náručí. Proto byla jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí (Iz 58,11). Rád cituji větu, kterou mi jednou řekla: Po té stovce už to není ono. Březen 2015 č

12 Obdivovali jsme i její paměť. Pamatovala si snad všecko. Nevzpomínám si však ani na jediný okamžik, kdy by vzpomínala ty zlé věci. Říkala: Jsem ráda, že už si toho tolik nepamatuju. Právě to jsem na ní obdivoval nejvíc: že nezatrpkla, nezahořkla, ač měla proč, a to ani ve vztahu k lidem, ani ve vztahu k Bohu. Skoro neuvěřitelné je, že do školy, kde nemohla učit, chodila vařit polévku pro děti (v době, kdy ještě školní jídelny nebyly obvyklé). Vědomě se rozhodla pro vstřícnost a pro to, že v sobě nebude živit žádnou nenávist. Naopak, kromě lásky byla i nositelkou smíření. Smíření pro ni nebylo rezignací, ale vždycky novu aktivitou, snažila se přispět k tomu, aby lidem bylo dobře a žili spolu v pokoji. Bylo krásné se s ní setkávat. Sestra Vlastimila Češková zemřela tiše ve středu 7. ledna Rozloučili jsme se s ní v našem kostele v pátek 9. ledna. Četli jsme Žalm 23., Simeonův chvalozpěv (Lk 2,25-32) a dvě pasáže z proroka Izajáše (60, ,11-12). Rozloučení se neslo v duchu vzájemnosti, obdivu a vděčnosti vůči Bohu i této krásné osobnosti. Sloužili jsme při něm společně s br.f. Zdeňkem Píšťkem, protože ses. Češková byla jakoby rozkročená mezi naším sborem a Mikulůvkou, kazatelskou stanicí prženského sboru. Kromě písní z evangelického zpěvníku jsme zpívali jednu píseň ze starého evang. zpěvníku, kterou sestra Češková měla ráda a kterou jsme spolu zpívali ještě před Vánoci: Já slyšel Ježíše, an dí. Mnoho lidí ji asi léta nezpívalo, ale přesto to byl zpěv velmi silný. V roce 2011 se stala sestra Vlasta Češková nejstarší občankou České republiky. Skrze skrze svůj věk byla slavnou osobností, zůstala však velice skromná. To podstatné jí napsala rodina na smuteční oznámení: Láskyplná žena. Velikost člověka není v tom, kolik lidí jej obdivuje, ale v tom, že jej miluje Bůh, který mu dává důstojnost. Daniel Heller Ekumenická setkání Někdy na začátku ledna na faře zazvonili manželé Málkovi z katolické farnosti a přinesli nám do kostela či do jiných společných prostor tento obrázek (vpravo), krásně zarámovaný. Je ze sbírek Okresního vlastivědného muzea J.A. Komenského v Přerově, z knihy Lux e tenebris (Světlo v temnotách) z roku Je nadepsán: Úplný a poslední cíl zjevení Božího, obrácení všech národů k Bohu, podle Žalmu 86,9 (který je pod obrázkem citován): Všechny národy, které jsi učinil, Pane, přijdou a budou se klanět před tvou tváří. Obrazu vévodí zářící symbol Krista Ježíš Nazaretský, Kristus, Syn Boží jediný. Pod ním je bezpočet lidu, všech tehdy známých skupin národů a ras (dole např. Američané, Francouzi, Holanďané, Angličané, Španělé, veprostřed východní národy - Maďaři, Turci, Peršané, Tataři, Indové, etc. ). Manželé Málkovi vyjádřili údiv a vděčnost nad tím, že už v té době lidé toužili po jednotě a že věděli, že různost národnosti či rasy není na překážku, a že společné 12 č.163 Březen 2015

13 vzývání Pána tedy není nic nového pod sluncem. Bylo to i pro mne takové povzbuzení na začátku roku i na začátku ekumenických setkání. Možná může někomu připadat vize všech národů klanějících se Kristu jako naivní obraz. Vždyť různá náboženství se vnímáním té skutečnosti, která nás přesahuje, dost liší. Myslím si, že právě není náhodou, že Kristus zde není znázorněn předmětně (jako lidská tvář), ale jen symbolicky. To je totiž ještě náročnější, ale do budoucna ještě potřebnější: nalézat společné cesty i s lidmi jiných náboženství a kultur, s lidmi zcela jiného smýšlení. Daniel Heller Březen 2015 č

14 Jednota křesťanů, jak jsme přesvědčeni, nebude plodem rafinovaných teoretických diskusí, ve kterých se každý pokouší přesvědčit druhého o opodstatněnosti vlastního mínění. Syn člověka přijde a najde nás ještě uprostřed diskuse. Musíme uznat, že k dosažení hlubiny Božího tajemství potřebujeme jeden druhého, potřebujeme se setkat a konfrontovat pod vedením Ducha svatého, který harmonizuje rozdílnost, překovává konflikty a smiřuje rozdílnosti. Papež František Domácí péče Žerotínova 319 Hospic Citadela - Žerotínova Valašské Meziříčí recepce: telefon: fax: č.účtu: /0800 č.účtu: /0100 valmez@diakonie.cz hospic@citadela.cz Krása a elegance zazáří ve prospěch hendikepovaných Diakonie ČCE středisko ve Valašském Meziříčí Vás srdečně zve na módní přehlídku s Vlaďkou Erbovou, která se uskuteční dne 19. března 2015 v 18 hodin v sále Kulturního zařízení. Přehlídku organizuje firma Kosmetika Blanka Machancová ve spolupráci s Kulturním zařízením města na podporu činnosti Diakonie. Své modely Vám představí obchod s dětským zbožím Bambino (Martina Sekerová), salon Nej pro tebe Vám předvede společenskou a svatební módu kolekcí Věry Kadlecové, firma Stopp Optik modely doplní svými originálními brýlemi a sociální podnik Second Help si pro Vás připravil kolekci jarní outlettové módy, která se pro Vás může stát letošní inspirací k obnově šatníku. (Modely ze Second Helpu budou na vlastní kůži propagovat také paní ředitelka Mgr. Odstrčilová a marketingová pracovnice Diakonie ČCE. ) Těšit se můžete též na vystoupení dětského pěveckého sboru Broučci a mužského vokálního seskupení SEXTET+. Přestávku si lze zpestřit ochutnávkou vín od ALS 28 a nabídkou přírodní kosmetiky firmy Antonie Lifestyle. Přijďte se potěšit pohledem na krásu a zároveň tak napomozte dobré věci. Výtěžek ze vstupného je určen na 1. etapu rekonstrukce budovy Diakonie na Vrbenské ulici, která bude sloužit pro potřeby lidí se zdravotním a mentálním hendikepem. Vstupenky jsou k zakoupení v předprodeji Informačního centra Sýpka za 200,- Kč. Alena Hellerová 14 č.163 Březen 2015

15 Hledají se dobrovolníci k ležící paní Paní, která sama trvale pečuje o těžce nemocnou osobu, hledá dobrovolníka, který by s nemocnou byl v neděli dopoledne (od 8.30 do 11 hodin), aby se mohla zúčastnit bohoslužeb. Byla by vděčná i za jakoukoliv pomoc během týdne, aby měla možnost zajít k lékaři apod. Bude lépe, pokud se najde více osob, které se budou moci ve službě střídat. Adresa: Ulice J.K. Tyla, Valašské Meziříčí Kdo by byl ochotný tuto službu přijmout, může získat podrobnější informace u paní Ludmily Vašákové z Diakonie - tel Příběhy ze šatníku Co byste potřebovala? oslovím příchozí. Vyměnit manžela, vyhrkne pohotově. Obě se zasmějeme a posléze se odvíjí normální obchod. Nabízíme, vybíráme, zkoušíme, zboží se jí líbí, je cenově přijatelné; zákaznice i já jsme spokojeny. Přichází k nám různí lidé, převážně ženy, vyslechneme i jejich životní problémy, ať již zdravotní či rodinné. Jsou sdílné, očekávají naše pochopení, podporu. Mají často hluboko do kapsy, jedny smlouvají, druzí si vybrané zboží nechávají odložit na sjednaný termín. Chodí k nám také děti, najdou tu drobnosti i za pár korunek, obdivují koutek s hračkami. Ráda si s nimi popovídám, ať již o škole nebo zájmech, zálibách. Občas se u nás ukázala školačka, vždy chtěla něco na panenku. Sbíraly jsme jí s Lenkou Šustalovou vyřazené kojenecké zboží, neprodané oblečky, které ze zbytků látek Lenka vyráběla pro panenky určené k prodeji. Dívenka slibovala, že přijde i s maminkou a že si u nás něco pěkného koupí. Bylo to však jen zbožné přání, matka nikdy nepřišla. Už jistě tato malá zákaznice odrostla dětským střevíčkům, přestala k nám chodit, a tak taška s nápisem pro panenky osiřela. Nemohu nevzpomenout na ženu přibližně středních let alkoholičku. Často se pohybovala mezi bezdomovci, bývala vidět na různých místech města. Z růžolící, předčasně zestárlé tváře trochu bázlivě těkaly výrazné hnědé oči, její prošedivělé vlasy málokdy byly upravené. Chodila se k nám oblékat za nějaký ten přijatelný peníz. Na její vyšší vyzáblou postavu bylo z čeho vybírat. Vážila jsem si u ní toho, že dostála slovu, pro odložené věci si vždy s pár korunami v kapse přišla. Byla málomluvná, ale podařilo se mi s ní navázat nit hovoru. Po rozchodu s partnerem se chtěla osamostatnit. Přijala prý práci pomocné síly v pekárně v Lešné. Měla slíbeno i trvalé místo, osvědčí-li se. Moc se na práci těšila, já jsem jí to přála. Od té doby nepřišla, ani jsem ji nikde nepotkala, jako by zmizela ze světa. Je to jeden ze smutných lidských příběhů, snad s otevřeným koncem. Březen 2015 č

16 Blanka Maršálková Bohoslužby: neděle 9.30 sborový den, bohoslužby s večeří Páně, farář Mojmír Blažek Beseda s br.f. M.Blažkem na téma: Jak dnes svědčit o Bohu? neděle 9.30 pravidelné bohoslužby neděle 9.30 (pozor na změnu času na letní) bohoslužby+sborové shromáždění čtvrtek Zelený čtvrtek, bohoslužby s VP pátek Velký pátek, bohoslužby s VP neděle 9.30 Boží hod velikonoční Další program v našem kostele: - bohoslužby s večeří Páně Úřední hodiny: kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: pevná linka: daniel.heller@evangnet.cz Pastorační pracovnice Věra Tyralíková mobil: Pokladník Eva Janírková mobil: Adresa sboru: Blahoslavova Val. Meziříčí telefon do kanceláře: valasskemezirici@evangnet.cz číslo účtu u Poštovní spořitelny: / NÁŠ ČASOPIS Vydáno pondělí v h - sborový večer Příspěvky, ohlasy - Cestopisné vyprávění a připomínky přijímá: ses. Blanky Maršálkové s promítáním Anna Jelínková Palackého 420/21 16 č Val. Březen Meziříčí 2015 mobil: anna@jelinek.eu

17 Pravidelný týdenní program: Středa náboženství biblická hodina Čtvrtek dorost Pátek mládež Neděle 8.45 nácvik sborového zpěvu 9.30 bohoslužby Bohoslužby v domově důchodců v Podlesí: Neděle co 14 dní ve hod. farář Daniel Heller pro zájemce sraz u kostela ve hod.