Tržní hodnota jednoho života

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Tržní hodnota jednoho života"

Transkript

1 Tržní hodnota jednoho života

2 OVERTURA Scéna je tmavá, prostorem probleskují světelné linky a zaznívají útržky telefonních hovorů z jedoucích automobilů (zvuk motorů a kolísající signál). Tady Orel, tady Orel, volám Kačenu, Eva Fáberová se snaží navázat spojení. Chvilku je slyšet jen šum. Potom se ozve Katka Skálová: Tady Kačena. Halo... Tady Kačena... No konečně, Kačíku... Tady Orel, kde se nacházíte? Krátká odmlka. Pak Katka rezignovaně: Tak ti mám takový neblahý pocit, že v zádeli, Orlíku. Už někdy před hodinou visela nad silnicí cedule, že na Rab je to třicet kilometrů a od tý doby nic. A kde jste? Tak přesně tohle nevím, Evi. Prostě někde na dálnici na Split. Co je napsáno na tabulích? ptá se Evy Viktor Fáber. Co je napsáno na směrovkách? zopakuje Eva. Naposled bylo něco jako Primoš...? Primoš co? Ztrácíš se mi. Není tu signál... Vrčení, ztráta signálu. Rozjařený mužský hlas. Dobrý den, jak se máte, pane Fáber... Manžel řídí... kdo volá? ptá se Eva. Broker family... Broker co..? Vypni ho! řekne rychle Viktor. Cože? Vypni ho! Na displeji máš napsáno NE, to znamená nebrat! Nedívala jsem se... Ale ty koukej na cestu... Máte u nás milion. Jen pro něj sáhnout. Tak co tomu říkáte? rozjařený mužský hlas. 2

3 Štěnice... Už jim to nezvedej... sykne Viktor. Snad se toho tolik nestalo... Jak nestalo? Dvacka za rauming ve větráku! Do třetice zazní dotčený ženský hlas: Kačenko, Kačko... Slyšíš mě? Špatně... odpoví Katka. Napsala jsem ti už dvě zprávy a ty neodpovídáš... Stalo se něco? Co by... Ale nevíš náhodou, co nebo kdo je Homér? Mami, prosím tě, jsem v Chorvatsku na dálnici, je už skoro tma, plno tiráků a strašně prší... Kristepane, tak hlavně dávejte pozor na cestu, holka, ty jejich tiráci jezdí jak šílení... A ten Homér je látka nebo básník? A není to mohér? Ne, Homér. Tak básník, mami. Básník. Aha... Tak vám tam prší... Tady taky prší. Co jste odjeli, tak prší... Zvuky se ztrácejí, rozsvěcuje se scéna. 3

4 PENZION ŽAL Zvony kostela Svatého Petra v sousedství penzionku majestátně odbíjejí osmou večer a spolu s tvrdým anglickým technem znějícím z rádia vystřídají echa hovorů. Do malého prázdného lokálu ze dveří z kuchyně vstoupí majitel penzionu Marko, puntíčkářsky doladí podle zvonů stojací hodiny a přimhouřenýma očima se popase pohledem na svou útulnou kavárničku. Lepa. Vredno lepa... pochválí ji gestem posílajícím hubičku. Vyzkouší změkčené panty lítaček, čidlo na zvedání lustru, zmáčkne gumové stínidlo lampy a potom na rádiu přeladí techno americké hitparády na národní stanici Hrvatska. Tady hrají typickou chorvatskou lidovou. Zvedne ruku, zajuchá si do rytmu a přidá se i ke zpěvu. Na stěně vedle baru otočí velký dominantní board s kozatými modelkami a s anglickým nápisem Yamay heat a obnaží zadní stranu tabule s růžolící dívkou v chorvatském kroji s nápisem Ťopla piča. Otočí i další americkou reklamu s logem Coca cola cold a snědými dívkami a obnaží zadní stranu tabule s naducanou dívkou v plavkách a s chorvatským nápisem Hladna piča. Zvenčí šumí déšť. Marko dojde k oknu a zachmuřeně se zadívá ven. A rázem má po náladě. Kiša... teskně si povzdechne. Musí přivřít okenice, aby dešťové kapky nezatopily parapety. Drobné stříkance puntíčkářsky vysaje jídelním ubrouskem. Kiša... vzdychne poněkud znechuceně, zavrtí hlavou a praští nacucaným ubrouskem, až to pleskne. Píseň v rádiu končí. Dobar večer, dobar dan, vsem vam želi Slobodan! ozve se moderátorův hlas. Želame my vsem, koe dolazili, solnce v nutri. Marko skepticky máchne rukou a kontroluje množství čiré lozy a zlatavé medovice v karafách. Sutra bo kiša ravno, hlásí Slobodan. Marko vysype led z výměníku, pečlivě rozděluje kousky utěrkou a pěstí zahrozí k oknu: Kiša, jebemtiboga! 4

5 Nad strmými vrchy Svatého Petra vzápětí oslnivě zableskne a následně praskavý hrom rozdrnčí okenní tabule i skleničky na věšáčcích. Soška světce a ostrovního patrona Svatého Petra visící nade dveřmi z vinárny do horních pokojů spadne na podlahu. Marko ji váhavě zvedne a znovu pověsí. Zběžně se pokřižuje, vyčítavě pohlédne ke kostelu, pro jistotu se otočí zády k hoře a uleví si: By neskadil sa.... Hrom práskne znovu, již mírněji, pak venku prásknou dveře od auta a do kavárny vběhnou z deště manželé Fáberovi. Eva visí Viktorovi na ruce, nesou jen příruční zavazadla. To ale byla prda... uleví si Viktor a teprve teď zvedá hlavu, vtaženou mezi ramena. Gospa Eva, gospod Viktor... Marko upřímně srdečně oba vítá. Kako je? Dobro? Dobro, Marko, odpovídají manželé. A kako ty? Dobro, Marko koukne přes okno. Saša dolazi? ptá se a nalévá na přivítanou Evě medovici a Viktorovi lozu z karafy. Viktorovi (po krátkém němém ujištění se) přidává klíšťkami kostky ledu. Manželé se po sobě tázavě podívají. Viktor neurčitě přikývne a zároveň pokrčí rameny. Danes? ptá se Marko. Ztratili jsme spojení... odpoví Eva zdráhavě. Potratili signal... Viktor znovu pokrčí rameny. Marko je těmi zjevnými rozpaky trochu znepokojený a zaražený. Sobe ima otvorene, ukáže ke stropu a couvá do kuchyně. Samo malo za vas zajest... Fáberovi zůstanou sami. Eva si vydechne a zvolna prochází vinárnou, dotýká se známých věcí a věciček a nostalgicky se rozhlíží. Je to balzám na duši. Takový pohlazení. Žádné reklamy, anglické nápisy, techno... ukazuje na tabule i na rádio. Ťopla piča, hladná piča, Dubrovnički trubaduri... Zůstali sví... Poslední Slované. Mohla bych tu žít. Nekoupíme tady konečně už nějakou tu kuču, Viktore? zasměje se. 5

6 Viktor neodpoví. Je stále zvláštně zachmuřený, stojí nehybně, drží sklenku, nepřítomně upíjí. Eva ho vezme za ruku a vede ho k francouzskému oknu s výhledem na moře a průchodem na terasu. Tam ho políbí a otočí se ke krbu, vedle kterého visí na zdi zborcená tenisová raketa. Nemůžu si na to zvyknout... Celý rok mi to připadá naprosto absurdní, ale zrovna teď tady úplně nejvíc. Neměl bys to Markovi říct? Viktor bezradně pokrčí rameny. Nevím jak... Eva mu stiskne ruku. Jako by to bylo včera. Je mi to strašně líto, řekne. Viktor opětuje stisk. Eva si povzdechne a vzhlédne. Půjdu nahoru, vezme příruční tašku. Vybalíme ráno. Máš unavené oči... Nechceš si chvíli odpočinout? dodá významně. Počkám tady. Musí už každou chvíli přijet. Necháme jim ten s výhledem na moře, hm? Petr na tom vždycky lpěl... Samozřejmě, přitaká Viktor nepřítomně. Eva se na něho upřeně zadívá. Tebe to rozmrzelo, Viktore. Nechtělo se ti sem jet, konstatuje a evidentně by ráda slyšela opak. Viktor chvíli mlčí. Upřímně řečeno - moc se mi to nehodilo, připustí. Eva ho obejme. Jsme snad přátelé, řekne domlouvavě. Petr musí být úplně na dně. Katka mi to do telefonu ani nechtěla říct. Ale byla strašně ráda, že se tady setkáme. Kdo jiný než my bychom jim měli v téhle situaci pomoct. Spousta lidí se k nim otočila zády... Jsme opravdoví přátelé. A těch nám moc nezbylo... Ne, je to v pořádku, fakt, ujistí ji Viktor. Eva ho s vděčným úsměvem políbí a odejde. Viktor úzkostně vydechne a kopne do sebe panáka lozy. Moc že jich nezbylo? pronese k publiku. Skoro nikdo nezbyl. Vlast- 6

7 ně vůbec nikdo... dojde k místu, kde visí tenisová raketa. Na tebe čekali, kamaráde. A pořádně se na tebe vybavili. Kdo to teď všechno vypije? Do lokálu vstoupí Marko, nese podnos se studeným občerstvením. Malo zajest, Viktor... přátelsky zve. Vezmou si. Mlčky chutnají. A zapiť... Marko doleje Viktorovi sklenku. Napijí se a popadnou dech. Marko zavzpomíná: Koliko godina ty už tu, Viktor... Deset? Dvenáct...? Patnáct. Da ne! nevěří Marko. Ale jo. Letí to. Petnajst... A děti fajn? Fajn. Marko z Viktora cítí jakousi nepohodu. Zjevně ho to mrzí. Něco tu ne dobro, Viktor, konstatuje. Ta kiša, jebemboga? Nad Svatým Petrem se zableskne a třískne hrom. Kříž nade dveřmi spadne. Marko jej zvedne, znovu zavěsí a hodí hlavou: By neskadil sa. Práskne znovu, smířlivěji. Kiša mi nevadí, říká Viktor. Ani náhodou. Dobro je tu, Marko... Nalejou si, a než si připijí, zvenku zabublá auto. Saša... ožije Marko. Viktor zavrtí hlavou. To je Petr, řekne. Petr Skála. Taky bezva kamarád. Ale ima jen dve sobe... To ty znáš... Já vím. Dvě stačí. Saša nepřijede. Za kaj? zamračí se zklamaně Marko. Viktor neodpoví, protože se otevřou dveře a z deště vběhnou dovnitř Skálovi. Katka visí Petrovi na ruce, nesou jen příruční zavazadla. To ale byla prda! uleví si Petr a radostně bouchne Viktora do ramene. Nazdar, draku! Čau, chlape, zdraví ho Viktor. Marko krátce přemítá, pak pokrčí rameny a rozhodne se. To ale byla prda! snaží se způsobně opětovat domněle nový český 7

8 pozdrav, ustoupí a čeká, až skončí přivítání. Dolů do lokálu seběhne Eva, Petr ji obejme. No Evino... Co s ní děláš, Viktore, že tak kvete? Dobře se o ni stará, co, Viky? usměje se Katka a obejme Viktora. Bouchání do ramen, líbání. Katka, Petr a Marko, náš pan domácí, představuje přítomné Eva. Marko nalije lozu. Petr přičichne a omluvně se usměje. Sorry, vím, že je to nebeský pití, ale lozu ne. Nedávno jsem se z ní neskutečně ztřískal a už ji nemůžu... A dáš si co? ptá se Viktor. Když tak jen malinko. Nebo vizourek kdyby byl... zaprosí Petr. Visky ima, reaguje Marko. Tak nějakýho pokud možno hodně nad hrobem. Starý pán. Fousy... ukazuje Petr se smíchem Markovi. Dvenajst godina. Čivas. Može, gospod? Čivaska? Dvanáctiletka? Skvělý. Može, hospod, to víš, že može. Tady se ale pije domáča piča, zdůrazní s úsměvem Eva. Taky bude, Petr ji rozjíveně znovu obejme. Koukám, že ta zavilost pro folklor ti zůstala, ale já raděj vizoura. A kde jste vůbec byli tak dlouho? Dusili jste se mořskejma obludama? usmívá se Eva. Kdyby, máchne rukou Katka. To víš, že bych něco k jídlu unesla, ale s ním..? Na dálnici usnul jak špalek. Jedu a koukám, kde je odbočka na Rab, to jak jsi zrovna volala... No a ono nic. Pořád nic. A najednou cedule Split. Tak jsem ho probudila, otočili jsme to a jeli zas zpátky. Najeli jsme si skoro tři sta kiláků... postěžuje si Petr. To ti tiráci. Děs. Museli mi před odbočkou na Rab zakrýt směrovku. A že jsi neřídil? Eva potřese hlavou a podívá se na Petra. Marko přinese visku a naleje panáka. Petr mu naznačí, ať nechá lahev na stole. Bez řidičáku v Chorvatsku? zdůrazní. Počkej, pas ti vrátili a řidičák ne? nechápe Viktor. Řidičák mu ani nesebrali. Až dneska cestou, vysvětluje Katka. 8

9 Cože? A proč, prosím tě? zajímá se Eva. Petr se provinile pošklebuje, když Katka odpovídá. První ještě naši u Humpolce. Jel skoro dvě stě a navíc se honil s tím jejich měřicím pasátem. V tom dešti? Eva si poklepe na čelo. Mám čtyřkolku. Ta sedí jak prdel na hrnci. Ale stejně mě nedohnali. Drapli mě až před Brnem. Čekali na mě s druhým auťákem před výjezdem na Hatě a na silnici roztáhli takový ty ocelový ježky. Všechny čtyři gumy okamžitě v háji. Ale za půl hodiny to bylo přezutý, podle mýho jsou domluvený s místním servisem. A pak ho chytli Rakušáci před Grazem. Naměřili mu sto osmdesát... Měřili z vrtulníku a lapli mě u mýtnýho, vysvětluje Petr. Dali mu tři sta euro pokuty a razítko do pasu. Zpátky abysme jeli přes Španělsko. A poslední řidičák mu sebrali už tady v Chorvatsku za Malou Kapelou. Chtěli ho zavřít, ale naštěstí měl to triko... Petr rozepne větrovku a ukáže třičko Dinamo Zagreb. Tak se sem těšil, že si ho navlík už ráno doma. Ale pokutu samozřejmě platil taky, pokračuje Katka. A taky u mýta. Dávám jim tři eura za dálnici a oni že musím přidat tři stovky... Takže ho nechali jen Slovinci. Jak by řekla máma, cesta za sto bodů. Za čtrnáct určitě. Ale můžeš si je odepsat v Mostě na polygonu... podotkne Eva. Tak na ty dopravní body jsem alergickej. Jak někde na pionýráku. Za úklid, za vyčištěný boty, za básničku, za nástěnku... Moment, a tys měl tři řidičáky? zarazí ho Eva. S nejvyšším dopravákem jsem byl dva měsíce na vazbě. Ty jsi seděl s ministrem? podiví se Eva. S náměstkem, odpoví Petr. Ale má ještě o pět cenťáků víc. S ministrem sedět teprve bude, poznamená Katka. Víte co? Kašlem na ministry! Petr rozjařeně tleskne. Kurňa, Fábeříčci, já jsem tak rád, že jsme zase spolu... Chorvatská hudba zesílí, zrychluje, scéna se setmí a hudba graduje. 9

10 PŘED PŮLNOCÍ Hlasitou hudbu vystřídá tichá noční náladovka. Scéna se rozsvítí do intimního osvětlení. Na stole je prostřeno jídlo, lahve s pitím. Blíží se půlnoc. Šumění deště se mísí s teskným hukotem mořských vln narážejících na břeh pod terasou. Naše čtveřice přichází z terasy, sklenky v rukou. Všichni čtyři jsou viditelně v dobré náladě. Nádhera. Boží. Na širý moře můžu koukat hodiny. Tohle jsem potřeboval. Moře, výhled, volnost, libuje si Petr. Ještě kdyby tak nechcalo... Přes noc se vyprší a ráno bude modro, usuzuje Katka. Říkal jsi, že Rab má nejvíc slunečných dnů v roce v celém Chorvatsku... koukne na Viktora. V bedekrech to píšou. Ale bacha, vedoucí zájezdu nejsem... Viktor varovně zvedne prst. To bylo předloni, vysvětluje Eva. Byla tu s námi Miládka. Lilo zrovna jak dneska. Ale už tři dny v kuse. Snad každou hodinu chodila za Viktorem naříkat: Ono prší, Viktore. Jak to? napodobuje ji. No jo, jak to, Viktore? rovněž napodobí se smíchem Petr. Pro mě za mě může lejt celý týden... praví Katka. Strašně jsem se sem těšila. Po tom všem... Marko nese další tác s pochutinami. Tak tohle už ale ne... zaprotestuje Katka. To gratis, informuje takřka omluvně Marko. Když tady prší celý den, tak je jídlo a domáča piča... zdůrazní Eva slovo domača a varovně ukáže na lahev visky, grátis, vysvětlí. Domácí piča je snad zadara všude, ne? poznamená Petr. Když je ženská blbá, tak možná, opáčí se smíchem Eva. Marko postaví jídlo na stůl. Ale já sem přijela zhubnout... povzdychne Katka a smutně si pomačká špíčky kolem pasu. Jen si dej. Nikdy nevíš, jestli na tohle jednou nebudeš vzpomínat a vyčítat si, že sis tenkrát nevzala, řekne vážně Eva. Doufejme že už ne, ačkoliv pár dní hladu by mi docela prospělo. To- 10

11 muhle ovšem neodolám... Katka nabere pršut a vychutnává. Víte, na co vzpomínám? Jak jsme sem, tenkrát ještě do Jugošky, přijeli poprvé. Kufr auta narvanej teplýma lahváčema a napěněnou bohemkou... Fábeříci měli apartman s lednicí. Po pár dnech nám to i chladili... zavtipkuje Petr. Když jsme se skamarádili... Kolik je to let? nevšímá si ho Katka. Dvacet..? To přidej, řekne Eva. Počkej, Péťovi byly tři a vašemu Víťovi čtyři, takže dvaadvacet. A Viktor jak vypadal nepřístupně... Balzak. A přitom byl úplně normální. Jo, tvářil se, že pije rosu a snídá pel z květin... nasazuje Eva, aby byla zábava. Náhodou byl bezvadnej. Všem harantům dělal šťávu do tý vaší obrovský termosky. Úplně ho vidím, jak se s ní každý ráno vleče přes rameno na pláž... nostalgicky vzpomíná Katka. Míchal šťávu, aby nemusel kupovat kolu, škrťák, namítne Eva. Stačilo, že musel dětem kupovat zmrzlinu. Měly povolený dva kopečky denně. Malej Viktor pravidelně ukousnul jako první špičku kornoutu a všechno mu to pak vypadlo na chodník. To bylo facek... Tohle mi zrovna ty povídej, namítne Petr pobaveně. Bydleli jste v baráku a my ve stanu... To jo. Ale víš, jaký hrátky probíhaly třeba kolem takových koblih? oponuje Eva. Cukráři je nosili po pláži, haranti řvali, že je chtěj, ale Viktor usilovně hledal peníze, počkal si, až je vyprodaj, a pak pro ně šel. Tak to je síla, Viky... poznamená Petr. Nedáš si radši bramborovou kaši od včerejška? Takovou trošku už nakyslou... kývne na Evu, která si vybírá z obloženého talíře olivy. Pán je sečtělej... s mírnou ironií protáhne Eva. Dělal jsem v kriminálu knihovníka, vysvětlí Petr. Hlavně že jsme byli u moře, ne? Katka rázně změní téma. A napřesrok jsme už bydleli v apartmanu všichni. A za třetinu ceny. Pamatujete Poreč? V devadesátým? Byli jsme tam úplně sami. Hotely zavřený, kuchyně vystěhovaný vojákům, město jak po morový ráně... Zápaďáci se báli a Čechoslováci je drželi nad vodou. 11

12 No jo, Poreč... povzdechne si Eva. Kolikrát jsme tu vůbec byli společně? Pětkrát? Pětkrát, přitaká Katka. A kdy naposledy? To je jednoduchý. Skoro na den šest let. Domlouvali jsme se tenkrát, že v červnu pojedem zase a Peťu v květnu zabásli. Rok byl ve vazbě, pak měl soud, a bylo po dovolených. Šest let... Eva kývne na Petra. A jak často ses dostal domů? Si děláš kozy, ne? zasměje se Petr. Od nás pouštěli jedině s nataženejma brkama. Jednou za měsíc jsem měl povolenou návštěvu. Buď Káču nebo někoho jinýho. A jaks to snášela ty? Eva se obrátí na Katku. Jak..? To by bylo na román. Co myslíš, jak ti asi je, když ti takhle v pět ráno zničehonic vypadnou dveře z pantů, do bytu vlítne deset zakuklených chlapů s puškama, řvou jak pominutý, srazí tě na zem a ten největší si ti klekne na záda? Třeba to Viktor napíše. To by byl bestseller. Ale taková chytrá příručka by byla lepší. Jak se chovat ve vazbě, jak ve výkonu, jak u vyšetřovatelů... Divili byste se, kolik lidí by to kupovalo. Jednou nohou jsme tam všichni. Stačí sednout za volant... Petr se pobaveně směje. Taková sranda to zas až tak nebyla, Petěrko, oponuje Katka. Všechno nám sebrali. Peníze, vkladní knížky, kreditky... Musela jsem doma vypínat topení i elektriku, a do toho přišli gauneři, že když jim budu dávat dvacet tisíc měsíčně, bude se mít Petr v kriminálu řekněme slušně. A když nezaplatím, tak se třeba nemusí vrátit vůbec. Blafovali. Prostě jim nalítla, vysvětluje Petr. A jak jsem to asi měla vědět? Žes mi předtím nedal nějaký to školení? Najednou bylo všechno jinak. Všechny dveře byly zničehonic zavřený. Známí se mi vyhýbali... Katka si povzdechne a zavrtí hlavou. Zavládne ticho. No tak... prolomí je Petr chlácholivě. Nemusí se to dramatizovat. Je to podobný jak na vojně... kývne k Viktorovi. To ses obrátil na toho pravýho. Viktor na vojnu dojížděl tramvají, za- 12

13 směje se Eva, aby nabourala poněkud dusnější atmosféru. Rok jsem měl vojnu na vejšce a druhej jsem byl v Ústí v redakci Vojáka... vysvětluje Viktor. Ten by na normální vojnu ani nemohl, Eva už zase humorně ovládne debatu. Jednou jedinkrát v životě byl z domova. Když mu bylo asi deset - to měřil už tak metr sedmdesát, měl přes padesát kilo a šedesátku čepici, což je defakto takovej menší pytel na brambory - a pořád měl angíny, poslali ho rodiče do školy v přírodě na Červený Hrádek. Byl tam nešťastnej jak šafářův dvoreček. Když všichni usnuli, vyplížil se na umývárnu, otevřel okno a volal do dáli... Maminko, přijeď si pro mě... To je ale přece strašně smutný, Evi... rozněžní se Katka. Párkrát tam takhle chodil naříkat, neúspěšně, no a pak si jednou v noci zabalil kufírek, slezl po hromosvodu z hradu dolů, a chytli ho až v Mostě na nádraží, když přestupoval na tramvaj domů... Skoro jako Lassie. Zdrhal pomalu přes půl republiky. Nech toho, Evi, mně se chce skoro brečet... vzdychne Katka. Samozřejmě ho šupem odvezli zpátky, uzavře Eva. Nalej mi panáka, vyzve Katka Petra a stírá si imaginární slzy. Tohle už přede mnou nikdy nevyprávěj, Evi. Petr si ale soustředěně balí cigaretu a nereaguje. Doleje jí Viktor. Eva skepticky pozoruje nasypaný tabák v papíru. Zvyk z kriminálu, konstatuje Katka. Petr je tak zabrán do balení, že neposlouchá. A kdyby jedinej... pokračuje Katka. Někdy před měsícem, to ještě neměl pas, jsme si vyrazili na výlet do Hřenska. Lodí po labských soutěskách. V jednu chvíli nás proud zanesl hrozně blízko břehu a chlápek na přídi najednou zařval: bacha, skála! Petr vylítne a postaví se do pozoru. Zrovinka takhle vylít a převrátil loď. Vytáhli nás až před drážďanským zdymadlem. Všichni se pobaveně smějí. Nezdá se to, ale pěkně tam i zestárnul, pokračuje Katka. Pořád se sleduje. Dvakrát denně si měří tlak a zapisuje si to do tabulek. A než jde 13

14 spát, obchází všechny dveře a okna, jestli všechno dobře zamknul. Eva přitaká. Viktor zas takhle vyvádí se Šímou... Skálovi nerozumějí. Eva vysvětluje. Máme originál Šímy, olej na plátně, a Viktor ho neustále ukrývá, i když jdeme třeba jen ulici nad nás ke Zvonku na pivo. Pak je ale línej ho znovu pověsit, takže třeba i dva tři dny je na zdi prázdný místo. Já mu říkám, chci se na něj dívat, tak ho nenos na půdu. Ne, jen někam jdeme, je pryč. Než jsme jeli, samozřejmě ho zase někam zašil. Kams ho strčil? Teď tam taky nebyl. Kde je? Ve sklepě? To sis moc nepomohl, zloději přece tyhle fígle dokonale znají. A kolik koštuje? zajímá se Petr. Eva se jen neurčitě pousměje. Nechce se jí o ceně mluvit. Půl mega? odhaduje Petr a dívá se na ni. Mega...? Dvě... Eva rukou naznačí, že o tom už nechce mluvit. Tři... Tři a půl? Přihořívá, přece jen nevydrží Eva. Petr se podiví. Copak není pojištěnej? Nejspíš bude kradenej, Viktor mávne rukou. Kradený je u nás všechno. Od Bílý Hory. A navíc sběratelům je to šumafuk... míní Petr. Přesně, souhlasí Eva. Takové obrazy stejně mají jen pro sebe. Pěknej kousek... uznale kývne Petr. Jak znám tvoji ohleduplnost k přátelům, bude nejmíň za bůra... Nastane zvláštní pauza. No tak, Vikinku, co je to s tebou? Unavenej? Katka si všimne Viktorovy nenálady, sedne si mu na klín a přátelsky ho políbí. Takovýho tě neznám... Co by mu bylo, má kaču. Dokonce dvě, zavtipkuje Petr. Eva zavrtí hlavou, že to je jinak, zadívá se na tenisovou raketu na zdi a pak na Viktora. Myslíš na Sašu... konstatuje. Tahle věta všechno pozmění. Všichni zvážní. Katka vstane z Viktorova klína a sedne si zpátky na své místo. 14

15 Můžeme o tom mluvit? zeptá se opatrně a dívá se po Fáberových. Zasáhlo nás to. Moc. Znali ho snad všichni, ale my jsme ho od vás poznali osobně. Vy jste s ním byli skoro denně, tak jste si to třeba ani neuvědomovali, ale z něj něco vyzařovalo, taková síla, převaha, charisma... Já z něj měla až trému... Nedokázali jsme tomu uvěřit. A vlastně ani teď ne. Loni jsme tu byli spolu, povzdechne si Eva. A týden po návratu se to stalo. Je to nesmyslný... tiše řekne Katka. Eva přitaká a pousměje se. Ale stejně mám pocit, že se najednou otevřou dveře a Saša sem vejde. Nebo že zavolá a bude chtít vědět, kolik má Mars měsíců nebo třeba jak se jmenoval poslední římský císař, protože se někde s někým vsadil... Jak je to možný... šeptá Katka. Taková nesmyslná náhoda... To nebyla náhoda, odmítne Eva. Nic není náhoda. To je osud. Prostě jseš v blbý chvíli na blbým místě, zapojí se Petr. Náhoda to nebyla, zdůrazní Eva. To tvrzení vzbudí u Skálových údiv. Tázavě se podívají na Viktora. Ten zavrtí hlavou. Nesmysl, sykne. Na to by člověk musel bejt pošahanej... souhlasí Katka. Už jenom ta bolest... otřese se. Nebolí to, namítne Petr. Sám jsem takovou bouračku zažil. Světla, rána a nic. Probral jsem se až za půl hodiny, a přitom jsem si myslel, že jsem vůbec v bezvědomí nebyl. Měl jsem zlomený tři žebra, a nic mě nebolelo... Katka ho pohledem zarazí a znovu se obrátí na Evu. A proč si myslíš, že to nebyla náhoda? Nejmíň měsíc o tom psali ve všech novinách, ale nikde nic takovýho ani nezmínili, a přitom by to bylo pro bulvár sousto jako hrom... Jak jsi na to přišla? zajímá se. Už jí měl plný zuby. Všeho měl plný zuby. Nevěděl, co s ní. Mladýho Sašu nenáviděla, úplně jim zničila vztahy. Tak to ukončil, líčí Eva. Viktor se ovládal, ale už nevydrží. 15

16 Nech těch bludů. Už mi ty tvý dedukce nebaví, napomene ji. Jenom proto, že něco neumíš vyhodnotit, nemusíš zuřit, odpoví Eva klidně. Viktor se rezignovaně stáhne a doleje si sklenku. A co teď? Po tom, co jsem četla, to mezi vámi a tou jeho Leonou zrovna nejlepší není... konstatuje Katka. To kvůli mladýmu Sašovi. Když se začali dohadovat o dědictví, Viktor se přidal k němu a ona to vzala jako projev absolutního nepřátelství. A to nešlo domluvit se nějak podobrém? Katka se podívá na Viktora. Pokoušel jsem se, ale je to složitý. Manželka, tedy novomanželka a taky macecha, a jedinej syn, skoro stejně starej jako ona. Samo o sobě odjištěnej granát. A jak se toho chytli novináři, všechno se nesmyslně vyhrotilo. Teď je to na nože. Oba všechny kolem přesvědčují o svým morálním nároku a shánějí podporu pro svou verzi. Je to těžký, každý má svou pravdu. Oba se ohánějí Sašou, jak co myslel a jak by si co přál, a já už si sám nejsem jistej, jak by to vlastně chtěl. Docela pochybuju, jestli bylo správný, že jsem se do toho vůbec přimíchal. Bylo to správný, rozhodne Eva a vysvětluje. Naše děti vyrůstaly tak nějak bezbranný, protože tátové za ně vždycky všechno řešili. Viktor se Sašou si to samozřejmě uvědomovali a jednou si slíbili, že kdyby se náhodou někomu z nich něco stalo, tak se o svý děti vzájemně postarají. Viktor ten slib musel splnit. A prostě usoudil, že je kluk v právu. Četla jsem tu knížku, co napsal o tátovi, a myslím si to taky, přitaká Katka. Ale některý věci jsou tam skoro neuvěřitelný. Třeba to s tou závětí... To vážně bylo tak, jak píše? Eva přitaká. Tenkrát všichni zůstali po kartách u Zvonku, mladej Saša měl narozeniny. Nasávali a Viktor hrál na kytaru. Zrovna zpívali Nohavicu, Až obuju si ráno černé papírové boty, když tam vtrhla. Byla jak furie. Na kamarádíčky a na chlast máš času spoustu, ječela, ale abys konečně napsal tu závěť, na to ti čas nezbývá... Slovo od slova si to pamatuju. Byla s ním za čtrnáct dní tejden a chce půlku majetku? A kluka, jeho vlastního syna, jedinýho syna, by vošulila? Ženských můžeš mít a jsou vpodstatě pořád jen cizí, ale vlastní kluk, navíc jedinej... Petr máchne 16

17 rukou. Měl si doma udělat pořádek. Vždycky jen kňourala, že jí o nic nejde, že vlastně ani neví, v jakým čísle popisným bydlí, ale pak to vzala pevně do ruky, pokračuje Eva. Okamžitě vyměnila v baráku zámky, všechny účty a smlouvy o reklamě zašila a obešla si novináře, aby psali podle ní... To aby snad Saša vstal z hrobu... zamračí se Katka. Eva významně pozvedne paži a Viktor si beznadějně povzdechne. To víš, že to řeknu... Eva se rozhlédne, trochu se nakloní a ztiší hlas. Na pohřbu se to stalo. Zničehonic... Viktor na protest znovu hlasitě vydechne. Co je? zamračí se Eva. Slyším to už podesátý. A není to snad pravda? Viktor neodpoví. No není to pravda? opakuje Eva naléhavě. Také Katka se s očekáváním na Viktora podívá, ten posléze rezignovaně mávne rukou. Prostě... Eva se skloní a tiše pokračuje. Když domluvili řečníci a Leona šla položit kytku, zvedl se ve smuteční síni vítr. Co vítr, vichr! Rozlítlo se okno... Fúúúú... ukáže. Proletěl kolem piedestalu, pokácel svíčky a najednou, jako by nic, najednou byl zase absolutní klid... Skálovi se dívají na Viktora. Byl to nějaký zvláštní poryv... pokrčí Viktor rameny. Poryv? Byl tam. Prostě tam byl, Eva se rozhlíží, mhouří oči a opět pozvedne významně ruku. A teď je tu taky... Nech toho, prosím tě... chce ji zarazit Viktor. Marko se objeví ve dveřích. Nese další pití. Viktorovo gesto ho přiměje, aby zůstal stát u spojovacích dveří.. V místnosti zavane vítr. Zvedne se záclona. Málo, ale viditelně. Je tady... řekne Eva tiše. Není to trochu morbidní? namítne Petr. Samozřejmě je, odpoví důrazně Viktor. A proč? Víš, jak ráda bych si s ním popovídala? O Saškovi, o Leoně... 17

18 A dal by si s námi rakiji. Minule tady rozbil lustr... Eva se natáhne k lustru, ale ten vyjede nahoru ke stropu. Dobrý... usměje se na Marka. Marko pochváleně přitaká, využije uvolněné atmosféry a servíruje pití. Katka se na něho podívá a naznačí, že tu další láhev visky už radši ne. Jen to sem dej, přitaká Petr. Marko odejde. A pak skutečně zaduje vítr. Pozvedne závěsy, ubrusy. Co jsem říkala... ukazuje Eva. Byl tady. Prolít tu a pozdravil nás. Tak čau, Sašo, měli jsme tě rádi! A pořád máme... zvolá Katka. Vítr se utiší. Zvláštní tíseň odezní. Všichni čtyři si povzdechnou. A je to pryč. Ale sem na Rab jste jezdívali s velkou partou... poznamená Katka. Už se nescházíte? Eva zavrtí hlavou a pokrčí rameny. Jsme nějak sami. Většinou se všichni rozvedli, takže nevíš, s kým z nich se přátelit, aby ses toho druhýho nedotkla, a nakonec to dopadne tak, že se nescházíš s žádným z nich. Když to tak vemu, tak vlastně vy jediní ze všech jste zůstali spolu... Protože pět let seděl... pousměje se Katka. Je to zvláštní, ale nějak se to všechno rozpadlo... Eva přitaká. Je fakt, že nás se spoustou lidí rozdělila doba. Někdejší známí se začali stydět chovat se jako rovný s rovným. Někomu to trvalo dýl, snažil se, ale bylo to nepříjemné. Z práce si zvykli na subordinaci, a sami od sebe ji začali respektovat. Mrzí to, ale co s tím naděláš... Ale Saša asi chybí nejvíc, co... poznamená Katka. Je to něco jako doba před letopočtem a po něm, přisvědčí Eva. Viktor ten poslední rok vlastně nekomunikuje s nikým. To víš, v padesáti těžko někoho najdeš... Viktor pokrčí rameny. Eva si povzdechne. Mám uloženou jeho poslední esmesku. Trochu jsme se ten večer u nás chytli kvůli Leoně a klukovi. Nerad to poslouchal. Prásknul dveřma a za necelou hodinu přišlo tohle... ukáže. Evíku, když nejde o život, jde o hovno... přečte Katka. A druhý den se to stalo, znovu povzdechne Eva. Do ticha pípne zpráva. Všichni si prohlížejí mobily. Vzhlédne Katka. 18

19 Máma. Soutěží s Novou... Otázka za třicet tisíc, čte zprávu: Kdo byla slavná egyptská panovnice, gestem zarazí možnou odpověď. Dávají tři možnosti. Marie Terezie, Kleopatra a nebo Vlasta Parkanová... Pobaveně se zasmějí. Jen Viktor nevěřícně vrtí hlavou. To nic, ráno se mě ptala, jestli je Homér látka nebo básník. Ona to samozřejmě ví, jen chce být zajímavá. Touží po kontaktu... Katka mluví a odepisuje mobilem. Tchyně a uzený... poznamená Petr výmluvně. Copak bys bez ní dělal? ohradí se Katka vyčítavě. Však bych si poradil. Teď možná... Pípne další zpráva. Předpověď pro Istrii. Od rána do večera bude pršet, hlásí Katka. Posel dobrých zpráv, ta naše matinka, Petr varovně zvedne ruku. Hlavně ať nevolá... Těm předpovědím se nedá až zas tak věřit, tady se někdy najednou přes noc všechno změní. A když ne, můžem si zítra zajet třeba do Benátek, navrhne Eva. Autem už nikam, zaběduje Petr. Jezdí tam katamarán, namítne Eva. Nebo ta ruská raketa... Petr pokrčí rameny: Když budou mít palubky... Teď v červnu určitě, poznamená skepticky Viktor. Jsou i docela mastný. Eva se trošku zarazí a pak se na Viktora prosebně zadívá. Ale když už jsme tak blízko... A víme, v kolik ta raketa startuje? zeptá se Petr. V devět. Jestli nezměnili řád, informuje Eva. Tak když se probudíme, pojedem. Respektive poplujem. Poplujem do daleka... zanotuje Petr, dopije a sáhne pro láhev. A jestli ten řád změnili, jsem na dovolce. Po šesti letech... Nepůjdem už? zeptá se starostlivě Katka. Ještě jednu zvládnem, Petr si nalévá. Tak čusík. A opatrně... 19

20 Katka vstane a decentně zamává otevřenou dlaní. Také Eva se zvedne. Už nepij. Nebo jen málo, domlouvá Viktorovi. Neboj. Já ti ho ohlídám, ujistí ji Petr. Marko se přijde rozloučit s holkama. Lahku noč, kývne hlavou. Vypadá to, že oni budou mít dost těžkou, poznamená Katka. Holky odejdou, Petr vstane a přátelsky vezme Marka kolem ramen. Marko, ima jastog? To ně lahko. Jastoga malo... Málo, ale je. Pojď na chvilku... Petr vede Marka ke kuchyni. Jen odejdou, nakoukne ještě Eva. Šeptá, gestikuluje, dívá se do kuchyně, aby ji ti dva náhodou nepřistihli. Mám na tebe počkat? provede několik humorně svůdných pozic. Jsem nějak přetaženej... odpoví Viktor. Ty se zlobíš kvůli těm Benátkám, viď? Ale kdyby je to mělo nějak moc zatížit, tak by snad řekli, že se jim třeba nechce... Nakonec... můžeš nás tam pozvat na oběd. Nebo bys mohl koupit lístky pro všechny jako že jsou na firmu... Ty už něco vymyslíš.. Týden ti budu dělat sluhu... zopakuje svůdné pozice. Petr se vrací. Eva mizí. Viktor se dívá ke dveřím, kterými odešla, a zamyšleně se usmívá. Co je? Utahanej? zeptá se Petr. Taky, máchne Viktor rukou. To víš, tisíc kiláků, v našem věku... A jinak? Daří se? zajímá se s přátelským pochopením Petr. Viktor do sebe kopne panáka, velkého a naráz, kření se, jak ho to pálí. Tak co je? Co se děje? zeptá se Petr naléhavě. Viktor mlčí. Pak natáhne ruku se sklenkou. Petr nalije oběma. Můj šestej smysl mi napovídá, že máš starosti... poznamená. Starosti? Viktor se instinktivně rozhlédne. Nadechne k řeči, zarazí se, pak znovu nadechne a konečně se odhodlá. Jsem plajte, Péťo. Petr se zatváří udiveně. 20

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Televizní expert. Michael Sodomka

Televizní expert. Michael Sodomka Televizní expert Michael Sodomka AKT I Scéna 1 Prázdná hospoda, pouze hospodský stojí za barem, vchází druhý muž, Karlík, míří za hospodským. Nazdar! Čau, Karliku. Moc plno tu teda nemáš. No nemám. Co

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí 1. Kaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká. Haf, haf, volá na Adélku. Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky S fotografiemi Část peněz ze zisku této knihy věnuje na podporu centra www.nightlife.mypage.cz Brána k uzdravení Těla, Duše i Světa.

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

JE TO V RODINĚ. Debilní učitel, mumlám si pro sebe, debilní škola, všechno. je debilní! Jako by nestačilo, co všechno se děje.

JE TO V RODINĚ. Debilní učitel, mumlám si pro sebe, debilní škola, všechno. je debilní! Jako by nestačilo, co všechno se děje. ARCHISS WESTERGARLD JE TO V RODINĚ Debilní učitel, mumlám si pro sebe, debilní škola, všechno je debilní! Jako by nestačilo, co všechno se děje. Zrovna když mám Novillu trénovat, tak si ji musí nechat

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Kdo by si v obchodě vybral shnilý pomeranč nebo banán namísto zdravého? Kdo by si koupil nakřáplé vajíčko nebo prasklý hrnek? Vždycky raději sáhnu vedle a vezmu si to lepší. A je to tak správně, je to

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty.

Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Obsazení: Mariana krásná holka, tmavovlasá (španělský typ), dlouhé bílé šaty, červený šátek (třeba

Více

FRANTA sedí na gauči a čte si noviny. OZVE se zvonek. Franta jde otevřít dveře a v nich stojí PEPA. FRANTA Ty volé. Zdar volé. PEPA No nazdar vole.

FRANTA sedí na gauči a čte si noviny. OZVE se zvonek. Franta jde otevřít dveře a v nich stojí PEPA. FRANTA Ty volé. Zdar volé. PEPA No nazdar vole. 1 1 NÁVŠTĚVA INT. BYT sedí na gauči a čte si noviny. OZVE se zvonek. Franta jde otevřít dveře a v nich stojí. Ty volé. Zdar volé. No nazdar vole. Ty vole. No jo vole. Tak co vole? Ale vole... znáš to vole.

Více

Projekt Odyssea, www.odyssea.cz

Projekt Odyssea, www.odyssea.cz Projekt Odyssea, www.odyssea.cz Příprava na vyučování s cíli osobnostní a sociální výchovy (typ A) Téma oborové (= téma OSV č. 1) Vzdělávací obor Ročník Časový rozsah Tematický okruh OSV Dodržujeme základní

Více

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika 1 2 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství Eroika 3 Blanka Kubešová, 2008 Eroika, 2008 ISBN 978-80-86337-74-6 4 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství 5 6 7 mámě 8 krajino dětství, chtěl bych se k

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest?

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest? Rozhovor s... Zajímá nás i to, co se děje na prvním stupni. Proto jsme vyzpovídali paní učitelku Janásovou a paní učitelku Drštičkovou. Chtěli jsme hlavně vědět, jak se daří jim a jejich prvňáčkům. PANÍ

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Den kdy se vrátí láska k nám

Den kdy se vrátí láska k nám Den kdy se vrátí láska k nám obsazení: Tereza Petra Göbelová Petra Tereza Agelová 1. scéna pohoda Proslov DJ karaoke party hard repertoár Podvod, Holky z naší školky, Pohoda, Den kdy se vrátí láska k nám

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

divadelní busta UMĚLEC A JEHO HRŮZA Dorgit Kousziczek

divadelní busta UMĚLEC A JEHO HRŮZA Dorgit Kousziczek divadelní busta UMĚLEC A JEHO HRŮZA Dorgit Kousziczek život je nádherný vtip [2] osoby: Vien - malíř Anděla Běsná - múza Grom jen telefon (první scéna) Klára - tanečnice Vlk - malíř Fešák - malíř Silvestra

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

DOBRÝ DEN, PROSÍM A DĚKUJI. Když člověk vstoupí někam, kde jsou další lidé, sluší se, aby nahlas pozdravil

DOBRÝ DEN, PROSÍM A DĚKUJI. Když člověk vstoupí někam, kde jsou další lidé, sluší se, aby nahlas pozdravil DOBRÝ DEN, PROSÍM A DĚKUJI Když člověk o něco žádá, musí vždy poprosit Za každou laskavost by měl poděkovat Když člověk vstoupí někam, kde jsou další lidé, sluší se, aby nahlas pozdravil Na lidi, které

Více

DIALOGY MALÝ OKRUH POZORNOSTI. Filmová a televizní fakulta amu a Česká televize uvádí. absolventský film Katedry hrané režie

DIALOGY MALÝ OKRUH POZORNOSTI. Filmová a televizní fakulta amu a Česká televize uvádí. absolventský film Katedry hrané režie DIALOGY MALÝ OKRUH POZORNOSTI Filmová a televizní fakulta amu a Česká televize uvádí absolventský film Katedry hrané režie P: Jedna z prvních věcí, které se herec musí naučit, je koncentrace. Existuje

Více

ISBN 978-80-257-1023-4

ISBN 978-80-257-1023-4 Z anglického originálu The Counselor. A Screenplay, vydaného nakladatelstvím Vintage Books v New Yorku roku 2013, přeložil Petr Fantys. Ilustrace na přebalu Jozef Gertli Danglár. Přebal a grafická úprava

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

9. Tøi støelecké terèe

9. Tøi støelecké terèe 9. Tøi støelecké terèe Zoltov Tak už maluješ, holoubku? Kupecký Jako støelecké terèe se to snad hodí. Zoltov Oho, nahá žena vystupuje z vany! Jsi chlapík! Chlapík! Ptal ses, jestli je Petr na mužské. Není.

Více

Pátek. Výbušná po tátovi. Jenovéfa Boková. 6. 9. 2013 / č. 36/ samostatně neprodejné

Pátek. Výbušná po tátovi. Jenovéfa Boková. 6. 9. 2013 / č. 36/ samostatně neprodejné Pátek 6. 9. 2013 / č. 36/ samostatně neprodejné Jenovéfa Boková Výbušná po tátovi Obsah Václavák už lidem nedoporučuji. Rozhovor s Markem Bakerem, autorem bedekrů o Česku. O neplatičích a kukačkách. Jak

Více

Nehoří, ale za chvíli asi bude! Kde jsou děti? Chtěly se mnou jít do lesa a nikde nikdo! Maminka:

Nehoří, ale za chvíli asi bude! Kde jsou děti? Chtěly se mnou jít do lesa a nikde nikdo! Maminka: Pro děti, které se rády usmívají Jeníček a Mařenka Krátká jednoaktovka děti hrají dětem Jeníček Ježibaba a Maminka Tatínek 1. (Vyjde na scénu, sekera v ruce, chodí kolem, netrpělivý) Mordyjé, hromy a blesky,

Více

ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA

ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA NA ÚROVNI A1 PODLE SERR PRO TRVALÝ POBYT V ČR (MODELOVÁ VERZE) 1 ČÁST I: Čtení s porozuměním Úloha 1: Čtěte a pracujte s texty. Řešte úlohy 1-7. Je to pravda (ano), nebo není to

Více

DIGESTIV. První, co mě upoutalo, je 30% sleva z nápojů. To už tam rovnou můžete napsat, že se potápíte!

DIGESTIV. První, co mě upoutalo, je 30% sleva z nápojů. To už tam rovnou můžete napsat, že se potápíte! 8 DIGESTIV První, co mě upoutalo, je 30% sleva z nápojů. To už tam rovnou můžete napsat, že se potápíte! Nad objemným jídelním lístkem: To vypadá jako babiččino album. Nad šálkem espressa: To kafe vypadalo

Více

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál.

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál. Chaloupka Ten les je nějakej divnej. A že jsem už lesů prošel dost. Lesy jsou různý. Hustý, řídký, tmavý, smíšený, smrkový, borový, nebo třeba zabordelený. Tenhle ne. Tenhle je prostě divnej. Takovej tichej.

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

1 NA CHALUPU, KAM NECHCI

1 NA CHALUPU, KAM NECHCI 1 NA CHALUPU, KAM NECHCI Za výzo jsem dostal od mámy a Richarda Nintendo. Chtěl jsem ho nechat doma, aby bylo jasný, že si mě za dárek, i když je suprovej, nemůžou koupit. Stejně to vymyslel on, mamka

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. DYS-centrum Praha Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková, 2011

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

Martina Zapletalová. Cause. Upřímnost je nemoc z vyčítání. (tentokráte i s předmluvami)

Martina Zapletalová. Cause. Upřímnost je nemoc z vyčítání. (tentokráte i s předmluvami) 3 Martina Zapletalová Cause Upřímnost je nemoc z vyčítání (tentokráte i s předmluvami) 4 Obsaženo Obsaženo...4 Za dveřma někdo pije čaj...6 Gejši mávají přes ulici...8 Hlupáček-undefined... 10 Rezervace

Více

neprojde! Anebo otevřu pokladničku a dám peníze na chudé? Všechno jsem to dala na začátku postní doby, mám tam pár korun. Tím bych Liborovi moc

neprojde! Anebo otevřu pokladničku a dám peníze na chudé? Všechno jsem to dala na začátku postní doby, mám tam pár korun. Tím bych Liborovi moc Bez Libora Lucčina maminka se probudila v nemocnici zároveň s východem slunce, které posílalo své paprsky na její postel. Rozhlédla se po pokoji. Vedle oddechovala žena, kterou včera chtěla zachránit před

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Praští s botami o zem, špinavé boty dopadnou na pánův stín, stín sebou nepatrně cukne

Praští s botami o zem, špinavé boty dopadnou na pánův stín, stín sebou nepatrně cukne 1 1 2h svícení 30min Kabát,klobouk,boty, Lino na zem, o tmy se otevřou dveře, v nich stojí postava s botami v ruce, prohledá si kapsy, něco jí chybí 2 15min Modré pozadí Skřípot dveří Praští s botami o

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Čekám svůj den. 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba)

Čekám svůj den. 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba) Čekám svůj den 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba) 4. Čekám svůj den (P. Krejča / P. Vrba) 5. Nic víc (P. Janda / P. Vrba) 6. Na háku (M.

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz MICHAL VIEWEGH U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 1 9 8 7 7 7 MICHAL

Více

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem?

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem? Mt 13, 44-46 Podobenství o Království. Zvláštní obrazy, které PJ používal aby lidi přivedl k podstatě věci. Tentokrát o pokladu a perle které člověka stojí všechno co má. Chceme-li porozumět Ježíšovu sdělení,

Více

Při čtení následujících stran se vám může udělat nevolno, můžete mít pocity studu za autora, či získat tendence si fyzicky ubližovat. Mám vás rád.

Při čtení následujících stran se vám může udělat nevolno, můžete mít pocity studu za autora, či získat tendence si fyzicky ubližovat. Mám vás rád. 5 800044 640164 Při čtení následujících stran se vám může udělat nevolno, můžete mít pocity studu za autora, či získat tendence si fyzicky ubližovat. Mám vás rád. 1 24.5.2008 Po těžkém životě častokrát

Více

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění B a r b o r a L í p o v á Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění 1999 2009 Barbora Lípová,

Více

Arnon Grunberg četl na 25. ročníku Festivalu spisovatelů Praha povídku Vítej doma, kterou přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková.

Arnon Grunberg četl na 25. ročníku Festivalu spisovatelů Praha povídku Vítej doma, kterou přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková. Festival 2015 Autoři Arnon Grunberg: Vítej doma Arnon Grunberg: Vítej doma Arnon Grunberg četl na 25. ročníku Festivalu spisovatelů Praha povídku Vítej doma, kterou přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková.

Více

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku Ve znamení Kříže Výpisky z poutního deníku Tuto pouť jsem pojal jako křížovou cestu (každý den bude jedno zastavení) a chci jí obětovat za to, aby se lidé v naší farnosti otevřeli působení Ducha svatého.

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

LEKCE 2 RODINA. Popište obrázky.

LEKCE 2 RODINA. Popište obrázky. 2 LEKCE 2 RODINA Popište obrázky. DIALOG ČÍSLO DIALOG ČÍSLO DIALOG ČÍSLO DIALOG ČÍSLO 36 MINIDIALOGY 2 Poslouchejte, opakujte podle nahrávky a pak nahlas čtěte. MINIDIALOGY Minidialog 1 A: Dobrou chuť.

Více

Z HOSPOD I MANŽELSKÝCH

Z HOSPOD I MANŽELSKÝCH 1 Karel Kýr Z HOSPOD I MANŽELSKÝCH LOŽNIC Sbírka lidových vtipů 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Copyright Autor: Karel Kýr Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-269-8

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Libor se nikde nezdržuje. Zakrátko klepe chvějící se rukou na dveře tátova pokoje. Zevnitř se ozve důrazný tatínkův hlas: Mám teď nápad!

Libor se nikde nezdržuje. Zakrátko klepe chvějící se rukou na dveře tátova pokoje. Zevnitř se ozve důrazný tatínkův hlas: Mám teď nápad! Chór modlitby Libor se vrací ze školy domů kvůli fotografickému kroužku později než obvykle. A k tomu ještě pomaleji než včera, kdy měl v žákovské knížce poznámku. Dnes ho tíží třídní důtka. Rodiče se

Více

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co

Více

Deník,,správnýho psa

Deník,,správnýho psa Deník,,správnýho psa Ne, ne, ne a ještě jednou ne! Neolíznu tě! A nekoukej tak na mě! Opakoval jsem, ale marně. Aneta se na mě pořád koukala svýma smutnýma očima a musím říct, že tohle jí jde fakt dobře.

Více

Plošné vnímání prostoru, zrakové vnímání. Dítě hledá cestu k medvídkovi.

Plošné vnímání prostoru, zrakové vnímání. Dítě hledá cestu k medvídkovi. Za Pavlíkem přiběhla Terezka: To jsou ale pěkné karty. Já znám takové podobné, koukej. A začala karty rozkládat. Najdeš kartu, kde je kostka nahoře? Kde je kostka dole? Kde je kostka vedle? Kde je vpředu

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit. KAPITOLA 1 Probudím se s jeho jménem na rtech. Will. Ještě než otevřu oči, znovu jej spatřím, jak se hroutí k zemi. Mrtvý. Mou vinou. Tobias se ke mně sehne a stiskne mi levé rameno. Vlak kodrcá přes pražce

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více