Bakalářská práce. Lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus) v Lázeňských lesích Karlovy Vary

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti Bakalářská práce Lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus) v Lázeňských lesích Karlovy Vary Brno 2007 Petr Polívka 1

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus) v Lázeňských lesích Karlovy Vary zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby má bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a aby byla zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně dne. Petr Polívka 2

3 Poděkování Při této příležitosti bych rád poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Prof. RNDr. Ing. Jaroslavu Urbanovi, CSc. za trpělivost a cenné připomínky. Za poskytnutí potřebných materiálů a informací děkuji zaměstnancům L.S. Lázeňských lesů Karlovy Vary, především panu řediteli Ing. Evženovi Krejčímu, lesmistrovi Markovi Zapletalovi a Ing. Martinovi Jiříkovi. Za překlad do anglického jazyka bych chtěl poděkovat Ing. Zuzce Klímové. 3

4 Obsah 1. ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Popis škůdce Popis požerků Vývojová stádia Vývojový cyklus Lesnický význam a hostitelská specializace Rozšíření lýkožrouta lesklého Přirození nepřátelé Kontrola výskytu Metody ochrany METODIKA Získávání dat Monitoring lýkožrouta lesklého na LS Lázeňské lesy Karlovy Vary Teréní šetření Zpracování dat Vypracování grafů letových aktivit lýkožrouta lesklého.18 na LS Lázeňské lesy Karlovy Vary v letech Zpracování výsledků terénního šetření POPIS OBLASTI ŠÍŘENÍ Historie a vývoj Lázeňských lesů Klimatické poměry Geologické a pedologické poměry Orografické a hydrografické poměry Fytocenologická charakteristika Rozdělení organizačních jednotek na LS Lázeňské lesy Karlovy Vary Hospodaření za období Definování hospodářských cílů a hospodářských záměrů

5 5. VÝSLEDKY Průběh teploty vzduchu a srážek v letech Rok Rok Rok Rok Rok Průběh rojení lýkožrouta lesklého v letech 2003 a Kůrovcové těžby na LS Lázeňské lesy Karlovy Vary v letech Příklad kůrovcové těžby Vliv stáří porostu na výskyt a početnost lýkožrouta lesklého Vliv nadmořské výšky na výskyt a početnost lýkožrouta lesklého Vliv expozice na výskyt a početnost lýkožrouta lesklého Opatření proti kůrovcům Problémy, které kůrovcová gradace přináší ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A JINÝCH ZDROJŮ PŘÍLOHY

6 Autor: Název: Klíčová slova: Petr Polívka Lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus) v Lázeňských lesích Karlovy Vary Lýkožrout lesklý, kůrovec, feromonový lapač, L.S. Lázeňské lesy Karlovy Vary Abstrakt: Tato práce se zabývá výskytem, rozšířením a škodami způsobenými lýkožroutem lesklým (Pityogenes chalcographus) v Lázeňských lesích Karlovy Vary. Jedná se o brouka z čeledi kůrovcovití (Scolytidae), který je rozšířen téměř po celé Evropě, na Kavkazu, na Sibiři až po Koreu a v Japonsku. Jedná se o převážně sekundárního škůdce, zařazeného mezi škůdce kalamitní, který napadá hlavně mladé porosty ve stádiu tyčkovin a tyčovin. Cílem práce je zhodnotit příčiny gradace tohoto brouka v Lázeňských lesích Karlovy Vary. Sledován byl zejména jeho výskyt ve feromonových lapačích, vývoj napadených porostů a přístup k prevenci, ochraně a obraně lesního majetku. Author: Title: Key words: Petr Polívka Six-toothed spruce bark beetle (Pityogenes chalcographus) in Health-Resort Forest Karlovy Vary Six-toothed spruce bark beetle, bark beetle, pheromone trap, Forest District Health-Resort Forest Karlovy Vary Abstract: This thesis deals with the problems of occurrence, distribution and damages caused by six-toothed spruce bark beetle (Pityogenes chalcographus) in Health-Resort Forest Karlovy Vary. The beetle falls in Scolytidae family and it s spread almost all over the Europe, in Caucasus, from Siberia to Korea and Japan. The beetle is a secondary insect pest, it s classified as an outbreak pest that attacks especially young stands in stage of small pole stage and pole stage. The aim of the thesis is to evaluate all gradation causes in Health-Resort Forest Karlovy Vary. The occurrence of six-toothed spruce bark beetle in pheromone traps, development of attacked forests and an approach to prevention, forest property protection and defence were observed. 6

7 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 POPIS ŠKŮDCE Lýkožrout lesklý Pityogenes chalcographus (Linnaeus, 1761) patří do řádu brouků (Coleoptera), čeledi kůrovcovitých (Scolytidae). Je jedním ze sedmi zástupců tohoto rodu u nás (Hochmut, 1977). Velikost lýkožrouta lesklého je 1,6 2,8 mm. Je krátce válcovitý, hnědočerný, nebo černavý, štít má silně lesklý, krovky hnědavé. Nožky a tykadla jsou hnědavé. Pohlavní dimorfismus velmi zřetelný, a to ve tvaru čela i v ozubení zadní části krovek. Čelo u samečků je ploché, řídce tečkované, u samiček s příčně oválnou, hlubokou prohlubeninou umístěnou ve středu čela mezi očima. Nad pyskem je mělká, matná, krátce a jemně ochlupená vtlačenina, která dosahuje až k prohlubni. Štít je o něco delší než širší, vpředu hrbolkovaný, vzadu nepříliš hustě a silně tečkovaný, lesklý. Uprostřed má podélný, lesklý a hladký kýl. Krovky jsou krátce válcovité, velmi jemně až neznatelně řídce v řádkách tečkované, nápadně lesklé. Často jsou tečky patrny pouze při kořeni krovek a po stranách (Pfeffer, 1955). Konec krovek je podél švu prohloubený a po stranách opatřený třemi páry ostrých, stejně od sebe vzdálených (u samiček drobounkých kuželovitých) zoubků (Křístek, Urban 2004). Ze všech smyslů je pro kůrovce nejdůležitější čich. Lýkožrouti dokáží nalézt kilometry vzdálené jedince opačného pohlaví, kteří vylučují pohlavní feromony - speciální látky, sloužící k přilákání partnera. Stejně tak dovedou čichem najít svůj druh stromu - v našem případě smrk - a vybrat jedince vhodného k napadení (Křístek, 1997). 2.2 POPIS POŽERKU Požerky lýkožrouta lesklého (Obr. 1, 2) se skládají z malé snubní komůrky, vyhlodané v kůře stromů, která po odloupnutí lýka smrku je neznatelná a dále ze tří až šesti kratších 2 6 cm (podle Forsta a kol., 1985, 3 7 cm) dlouhých a 1 mm širokých, obvykle stočených matečných chodeb. Larvové chodby jsou velmi husté a 2 4 cm dlouhé. Kolébky jsou uloženy v kůře (Pfeffer, 1955). Ve větvích smrku nebo pod tenkou kůrou borovice jsou snubní komůrky po sloupnutí kůry zřetelné, a to dokonce i na běli (Křístek, Urban, 2004). 7

8 Obr. 1: Schéma požerku lýkožrouta lesklého Obr. 2: Požerek lýkožrouta lesklého (Dzwonkowski, 2004) (Lakatos, 2007) 2.3 VÝVOJOVÁ STÁDIA Vajíčka - Jsou oválná, drobná, úměrná velikosti těla samičky. Mají jemnou, měkkou průhlednou skořápku. V prvních fázích embryonálního vývoje jsou bílá, později se na povrchu jeví stín zárodku (Pfeffer, 1965). Larva - Beznohá, bělavá larva má hnědě sklerotizovanou hlavu, která nepatrně vyniká z obrysu těla (larvy eucephalní). Na pevnou chitinovou hlavovou schránku jsou napojena silná, často tupě ozubená kusadla prvého páru (mandibulae). Pod nimi jsou uložená kusadla druhého páru, která mají kratičká dvojčlenná čelistní makadla a krátký čelistní lalok pokrytý na okraji řadou kratičkých, ale silných ostnů. Kusadla třetího páru srůstají ve spodní pysk, na němž vynikají kratičká dvoučlenná pysková makadla (Pfeffer, 1965) (Obr. 3). Obr. 3: Larva (Lutz, 2004) 8

9 Kukla - Volná, bělavá kukla naznačuje velmi zřetelně tvar příštího dospělého brouka. Struktura povrchu je dost složitá: Krátké brvy porůstají štít a zadeček, jemné hrbolkovité háčky zdobí svrchní část jednotlivých zadečkových článků, z nichž poslední, devátý, nese pár silnějších háčků mířících do stran, kterými se kukla opírá o stěny kolébky, v níž odpočívá (Pfeffer, 1955) (Obr. 4). Obr. 4: Kukla (Lutz, 2004) Brouk - Byl popsán již ve výše uvedeném popisu škůdce (oddělení 2.1) (Obr. 5, 6). Obr. 5 : Samička lýkožrouta lesklého Obr. 6: Sameček lýkožrouta lesklého (Jurc, 2006) (Jurc, 2006 ) 9

10 2.4 VÝVOJOVÝ CYKLUS Lýkožrout lesklý se rojí krátce před lýkožroutem smrkovým a má s ním podobný sled pokolení (Fost a kol., 1985 ). Rojení nastává v nižších polohách zpravidla koncem dubna nebo začátkem května, ve vyšších polohách až v květnu, obdobně jako u lýkožrouta smrkového, za dnů, kdy průměrná teplota přesahuje 16 C (vlastní let probíhá při teplotách nad 20 C). Jako první na dřeviny nalétávají samečci. Vyhlodají snubní komůrku a začnou produkovat agregační feromon, který obsahuje jako hlavní účinnou látku chalcograne (2-ethyl-1, 6-dioxaspirol[4.4]nonan). Za samečkem následně přilétá nejčastěji 3 až 6 (8) samiček, které hlodají ze snubní komůrky hvězdicovitě uspořádané matečné chodby, kde do jemných bočních zářezů kladou jednotlivě vajíčka. Během zhruba 7 dnů vyklade každá samička v průměru 10 až 26 vajíček. Larvy se líhnou postupně, jak byla vajíčka nakladena. Po ukončení žíru, který trvá 4 6 týdnů (v závislosti na teplotě), se larvy kuklí. Koncem června se objevují první brouci, kteří po prodělání zralostního žíru, jenž nejčastěji probíhá v místě vývoje, nalétávají na stromy a zakládají druhou generaci. Zimuje nejčastěji v místě vývoje jako larva nebo dospělec, příp. může zimovat v hrabance nebo v místě náhradního zralostního žíru. V našich podmínkách má nejčastěji dvě generace do roka, ve vyšších horských polohách pak pouze jednu. Za příznivých klimatických podmínek může mít i o generaci více. Za nepříznivých podmínek (chladné a deštivé jaro) má pak o jednu generaci méně (Zahradník, 2004). Vývojový diagram lýkožrouta lesklého I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Vysvětlivky: Stadium vajíčka Aktivní období larvy Pasivní období larvy Stadium kukly Aktivní období imaga Pasivní období imaga Období kontroly Období obranného zásahu 10

11 2.5 LESNICKÝ VÝZNAM A HOSTITELSKÁ SPECIALIZACE Při určité souhře okolností (vhodné počasí, dostatek starých stromů atd.) dochází k přemnožení kůrovců. Tzv. gradace může mít nejrůznější průběh týkající se délky trvání a počtu napadených stromů (Mrkva, 1998). Lýkožrout lesklý osídluje větve skácených, vyvrácených i oslabených smrků a často i borovic, nejvíce na místech s tenkou kůrou (Novotný, Varinský a kol., 2003). V posledních dvou desetiletích se stále častěji projevuje jako škůdce i v porostech starších, a to především v oblastech s výrazným imisním poškozením porostů a v okolí větších městských aglomerací nebo průmyslových komplexů (zdroje znečištění ovzduší). Jeho význam narůstá za dlouhotrvajících nepříznivých klimatických podmínek (např. při srážkovém deficitu apod.) (Hochmut, 1977). Lýkožroutem lesklým je nejvíce napadán okraj porostů (M. Stolina a kol., 1985). Ve starších smrkových porostech je vždy hlavním členem společenstva podkorního hmyzu, způsobující rychlé odumírání stromů (Pfeffer, 1965). Jde o škůdce sekundárního a fyziologického. Přednostně obsazuje materiál čerstvě odumřelý, příp. odumírající. Teprve při přemnožení může napadat i zdánlivě zdravé stromy, kde jeho požerky přerušují vodivá pletiva, což způsobuje následné odumírání částí stromů (větve, vršky) nebo celých stromů. Ve starších porostech brouci obsazují především vrcholové partie stromů se slabou kůrou a větve. Při přemnožení se však rozšiřuje i do spodních partií. V mlazinách napadá celé stromky (Schwerdtfeger, 1929). Napadený smrk má několik možností obrany. Když kůrovec vnikne pod kůru, poškodí pryskyřičné kanálky. Z nich se na něj vyroní míza, která brouka přilepí a zabije. Pryskyřice sama o sobě je pro kůrovce toxická, smrk však do postižených míst vylučuje i další jedovaté látky, zejména terpeny a fenoly. Kůrovec naopak zavléká do ran výtrusy některých hub, které dokáží produkci toxických látek potlačit (Křístek, 1997). Lýkožrouta lesklého nejčastěji nalézáme na smrku ztepilém, ale napadá i některé další druhy smrku (u nás např. smrk pichlavý), dále modřín opadavý, borovici lesní a další borovice (vejmutovku, blatku, kleč, borovici černou aj.) (Kalandra, 1994). Ve smyslu vyhlášky MZe ČR č.101/ 1996 Sb., v platném znění, je tento druh uveden jako kalamitní škůdce a je pro něj stanoven: Základní stav takový početní stav lýkožroutů, kdy objem kůrovcového dříví z předchozího roku v průměru nedosáhl 1m 3 na 5 ha smrkových porostů a nedošlo k vytváření ohnisek. Zvýšený stav - takový početní stav lýkožroutů, kdy objem kůrovcového dříví z předchozího roku v průměru překročil 1m 3 na 5 ha smrkových porostů a došlo k vytváření ohnisek. Tento stav upozorňuje na možnost přemnožení. Kalamitní stav - takový početní stav lýkožrouta lesklého, který způsobuje rozsáhlá poškození porostů na stěnách, případně vznik rozsevů uvnitř porostu (Zahradník, 2006). 11

12 2.6 ROZŠÍŘENÍ LÝKOŽROUTA LESKLÉHO Lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus) je široce rozšířen téměř po celé Evropě, na Kavkazu, na Sibiři až po Koreu a v Japonsku (Chararas, 1960). U nás je lýkožrout lesklý rozšířen na smrcích od nejnižších poloh až po horní hranici stromovou, kde se objevují i na kleči (PFEFFER, 1965). 2.7 PŘIROZENÍ NEPŘÁTELÉ Kůrovci mají mnoho nepřátel. Do jejich chodeb pronikají některé druhy hmyzu, žijící pod kůrou, které se živí vajíčky, larvami a kuklami kůrovců. Často žijí v chodbičkách kůrovců i larvičky tohoto hmyzu a živí se tam kůrovci. K dravým druhům podkorního hmyzu patří představitelé mnohých čeledí brouků, např. pestrokrovečník mravenčí (Thanasimus formicarius L.), potemník (Hypophloeus fraxini L.), mušky kovolesklice rodu (Medetera), mnohé druhy drabčíků (Staphylinidae) aj. Kůrovci hostí i četné druhy parazitoidů z říše hmyzu, zejména představitele čeledi kovověnkovitých (Pteromalidae) a lumčíkovitých (Braconidae) z řádu blanokřídlých (Voroncov, Červinková, 1986). Úloha cizopasných druhů hmyzu (vosiček, lumčíků atd.) zůstává nedoceněna. Kladou vajíčka do dospělců, vajíček i larev kůrovců. Jejich velkou předností je, že se při přemnožení rozmnožují mnohonásobně rychleji než kůrovec a mohou účinně zasáhnout. Některé druhy způsobují až 80% (za určitých okolností i téměř 100%) mortalitu (Pfeffer, Kudela, 1995). Hmyzožraví ptáci přispívají k omezení populace kůrovce. Nejsou ovšem schopni zastavit jeho přemnožení, protože se rozmnožují příliš pomalu a nemohou proto reagovat na rychleji se množící brouky. Největší význam mají (datlové, strakapoudi, brhlíci, šoupálkové, sýkory aj) (Voroncov, 1986). Počasí zřejmě sehrává v regulaci lýkožrouta nejvýznamnější roli. Za tepla a sucha se vývoj kůrovce urychluje a zvyšuje se tak počet jeho generací během jediného roku. Někteří autoři přikládají suchu klíčový význam pro vyvolání kůrovcových kalamit. V případě Krušných hor má klimatické a pedologické sucho větší význam než imise (Kaňák, 1999). Počasí se v regulaci početnosti kůrovce uplatňuje i nepřímo. Za vlhkých zim a podzimů se pod kůrou rychle šíří houby a plísně, které brouky, larvy i kukly efektivně likvidují (Pfeffer, Kudela, 1995). Z onemocnění mají největší význam pro regulaci kůrovce bakterie a houby. Bakteriální infekce se uplatňují zejména při vrcholu gradace, kdy dochází k oslabení brouků nedostatkem potravy a vnitrodruhovým stresem. Při vysokých hustotách brouka se navíc bakteriální infekce snadno šíří a spolupodílí se na zlomu a poklesu početnosti kůrovce do běžného stavu. Houby a plísně zase mohou za příznivých podmínek zlikvidovat téměř 100% populace kůrovce (Nierhaus-Wunderwald, 1996). Nedostatek potravy je dalším z faktorů, jež způsobují zhroucení populace, ke kterému dochází na konci gradace (Hochmut, 1962). 12

13 2.8 KONTROLA VÝSKYTU Lýkožrout lesklý se kontroluje okulárně, dále pomocí feromonových lapačů nebo lapáků. Kontrola se provádí především ve smrkových (resp. borových) porostech II. věkové třídy, ve stáří let, při kalamitním přemnožení dle potřeby i v porostech mladších nebo naopak starších. V základním stavu postačuje okulární metoda, kdy při pochůzkách vyhledáváme napadené stromy (starší porosty) nebo drobná ohniska (mladé porosty). Doplňkově lze pro kontrolu využít rovněž lapáky nebo feromonové lapače. Při zvýšeném a kalamitním stavu se provádí kontrola pomocí feromonových lapačů nebo lapáků. Odchytová zařízení klademe do smrkových porostů ve stáří let, a to zpravidla v počtu 1 odchytové zařízení na 5 ha porostů nebo 1 odchytové zařízení na jeden souvislý porost. Ve starších porostech lze využít horní části lapáků určených k lákání lýkožrouta smrkového. Při zjištění zvýšeného nebo kalamitního stavu je nutné vést evidenci (ve smyslu 2 vyhlášky MZe ČR č. 1001/1996 Sb.), která obsahuje údaje o lokalizaci výskytu, rozsahu škod, datum zjištění škody a datum provedení a druhu obranného opatření. Zejména u velkých majetků je vhodné vést i grafickou evidenci. Každoročně se pak provádí sumarizace škod (Zahradník, 2005). Čím více se les odchyluje od přirozeného stavu, tím větší je riziko přemnožení kůrovcem (Cipra, Míchal, 1998). 2.9 METODY OCHRANY A OBRANY Základem preventivních opatření, kromě dodržování obecných zásad porostní hygieny, je odstraňování materiálu vhodného pro namnožení škůdce, zejména pak těžebního odpadu (větve, vršky). Nejvhodnější je jejich štěpkování, popř. spálení či rozdrcení drtiči s částečným zapravením do půdy. Stejným způsobem je žádoucí zpracovat i materiál z prořezávek, příp. i z probírek. Při kalamitním stavu se musí veškerý těžební odpad asanovat nejpozději před výletem brouka. Základem vlastních obranných opatření je důsledné vyhledávání a včasná a účinná asanace napadených stromů. Důležitými doplňkovými metodami je používání lapáků a feromonových lapačů, které slouží k dočišťování ohnisek žíru. Obě metody jsou více méně srovnatelné, i když každá z nich má svá specifika, své výhody i nevýhody. Doporučuje se jejich kombinace (ZAHRADNÍK, 2005). Chrétien, (1993) uvádí: Nevýhoda asanace spočívá v tom, že likviduje přirozené nepřátele kůrovce. Mnozí z nich by se totiž šířili právě z napadených stromů, které jsou objektem asanace, ovšem s určitým zpožděním za kůrovcem. Velmi důležité je tedy netěžit stromy, které kůrovec již opustil (tzv. sterilní souše). Je-li napadená plocha příliš veliká, není v možnostech lesníků ohlídat a včas asanovat všechny napadené stromy. 13

14 Pro kladení lapáků platí stejné zásady jako při kontrole lýkožrouta smrkového. Pouze se používají slabší stromy nebo vršky silnějších stromů se slabou kůrou, která tomuto škůdci lépe vyhovuje (Švestka a kol., 1996). Je možné použít i lapací hromady klestu, je-li zabezpečená jeho včasná a účinná asanace (lze spoléhat pouze na štěpkování, pálení klestu má svá omezení a chemická asanace je často nedostatečně účinná). Lapáky lze pokládat přímo v porostu, není třeba dodržovat žádnou bezpečnostní vzdálenost (Zahradník, 2005). Hlavní zásady pro instalaci lapáků lze shrnout do následujících bodů: - lapáky se odvětvují, je vhodné je přikrývat větvemi, čímž se zpomaluje jejich zasychání; - pro zvýšení účinnosti se lapáky zpravidla pokládají; - lapáky nesmí zarůst buření (ožínání, ale postačí zpravidla jen ošlapování); - lapáky se pokládají zpravidla do polostínu. Lapáky I. série, sloužící k zachycení jedinců jarního rojení, se pokládají nejčastěji v březnu, podle potřeby mohou být pokládány i později (např. v horských oblastech). Jejich příprava na podzim se nedoporučuje (části se slabou kůrou zasychají rychleji a klesá tak jejich atraktivita). V případě plného obsazení se ihned pokládají další lapáky. Lapáky II. série, určené pro zachycení letního rojení, se pokládají před začátkem předpokládaného rojení, tedy zpravidla v druhé polovině června, s ohledem na průběh počasí, nadmořskou výšku a expozici. Lapáky III. série se dle potřeby připravují koncem léta. Lapáky se evidují. Zaznamenává se číslo lapáku, datum jeho položení a lokalizace. Dále se eviduje datum, způsob asanace a stupeň napadení. Lapáky se pravidelně kontrolují, a to přibližně v týdenních intervalech, přičemž se sleduje intenzita napadení a stupeň vývoje. Pro jarní rojení se doporučuje položit jeden lapák (lapací hromadu) na každých zhruba 5 m průměru ohniska (v tyčkovinách nebo tyčovinách), popř. na 10 m 3 včas asanovaného dříví napadeného lýkožroutem lesklým (předmýtní a mytní porosty) (Zahradník, 2005). Stupeň napadení lapáků se stanovuje následovně: - slabé napadení méně než 1 závrt na 1 dm 2 - střední napadení 1 2 závrty na 1 dm 2 - silné napadení více než 2 závrty na 1dm 2 (Novotný, Varinský a kol., 2003) Při slabém stupni napadení se další lapáky nepřipravují, při středním se pro další rojení klade stejný počet lapáků a při silném stupni napadení se doporučuje počet ihned přiměřeně zvýšit. Velmi důležité je lapáky včas a účinně asanovat, u stromových lapáků 14

15 včetně větví, které byly použity pro přikrytí, protože právě větve bývají velmi často napadeny. Pro odchyt lýkožrouta lesklého jsou vhodné všechny druhy nárazových lapačů. Je třeba dbát pouze na to, aby sítka ve sběrných kontejnerech byla dostatečně hustá, aby zabránila úniku velmi drobných brouků. Feromonové lapače instalujeme na jaře před začátkem rojení, feromonové odparníky pak vyvěšujeme těsně před začátkem rojení, tj. zpravidla ve druhé polovině dubna nebo počátkem května, podle průběhu počasí, nadmořské výšky a expozice (Zahradník, 2006). Při instalaci lapačů dodržujeme následující zásady: - v tyčkovinách a tyčovinách se lapače instalují ve vzdálenosti 10 m od nejbližšího atraktivního stromu, ve starších porostech pak ve vzdálenosti 5 m; - feromonový lapač nesmí být zakryt buření; - nárazová plocha feromonového lapače má být zhruba v prsní výšce; - rozestupy mezi feromonovými lapači by neměly klesnout pod 20 m. Kontrola feromonových lapačů se provádí v pravidelných intervalech 7 10 dní, v období vrcholového rojení pak i častěji. Při kontrolách feromonových lapačů se kontrolují rovněž okolní stromy, zda nedošlo k jejich napadení. Odebrané brouky po spočítání spolehlivě zahubíme (nejčastěji se v různých uzavíratelných nádobách odnesou z lesa a následně spaří horkou vodou nebo se vsypávají do lahví s denaturovaným lihem). Pro zjištění počtu zachycených brouků lze při větším množství použít rovněž kalibrační metodu. Po odstranění hrubých nečistot je v 1 ml (1 cm 3 ) přibližně 550 jedinců lýkožroutů lesklých. Pro jarní rojení instalujeme 1 feromonový lapač na každých zhruba 5 m průměru ohniska (v tyčkovinách nebo slabších tyčovinách) nebo na 10 m 3 včas asanovaného dříví ve starších porostech. Při vzdálenosti mezi jednotlivými ohnisky nad 150 m se feromonové lapače instalují do bezprostřední blízkosti ohnisek, při respektování povinné bezpečnostní vzdálenosti. Při menší vzdálenosti se pak umísťují ve více méně pravidelných rozestupech podél porostního okraje. Při stanovení počtu feromonových lapačů pro letní rojení se vychází se vychází ze stupně odchytu za jarní rojení (Švestka, Hochmout, Jančařík, 1996). Jestliže byl zjištěn: - slabý stupeň odchytu (do ks) feromonové lapače se mohou odstranit nebo přemístit na jinou, vhodnější lokalitu; - střední stupeň odchytu ( ks) počet feromonových lapačů by měl zůstat stejný; - silný stupeň odchytu (nad ks) počet feromonových lapačů by se měl přiměřeně zvýšit (Zahradník, 2005). 15

16 Novotný, Varinský a kol., (2003) uvádí pro hodnocení počtu odchycených imág tuto stupnici: slabý odchyt střední odchyt silný odchyt - do imág, - od do imág, - nad imág V případě lýkožrouta lesklého se nepřiřazují další feromonové lapače v závislosti na vylétnutém materiálu, protože je obtížné ho odhalit a kvantifikovat, avšak navýšení dle lokální situace nic nebrání. Asanace napadeného dříví se provádí mechanicky nebo chemicky. Mechanickou asanaci lze použít v případě kmenů za stejných podmínek jako u lýkožrouta smrkového (ruční nebo strojní odkorňování). Asanaci napadených větví (tzn. i lapacích hromad), lze uskutečnit jednak pálením (v období sucha nelze provádět) nebo štěpkováním. Při štěpkování i jedinci, kteří přežijí ve štěpce, postupně odumírají. Při rozptýlení štěpka poměrně rychle zasychá, pouze v případě vlhkého počasí dochází k plesnivění. Je-li štěpka ukládána na hromady, dochází rovněž k zaplesnivění nebo přehřátí. V poslední době se provádí i drcení klestu drtiči při přípravě půdy s částečným zapracováním do půdy, takže i tato metoda je do určité míry mechanickou asanací. Rozdrcené větve rovněž rychleji vysychají a neumožňují dokončení vývoje lýkožrouta. Těžební odpad nebo lapací hromady chemicky neasanujeme. Jednak postřiková jícha pokryje pouze nepatrnou část napadeného povrchu, jednak dochází ke značným úletům postřikové jíchy, což má jak negativní ekologické účinky, tak i ochranu neúměrně ekonomicky prodražuje (Zahradník, 2005). Naplní-li se předpovědi klimatologů o globálním oteplování, lze očekávat hromadné hynutí smrkových porostů. I při uplatnění razantních asanačních opatření pak jen těžko udržíme lýkožrouta na uzdě (Bláha, 2001). Přesto smrk nadále zůstává nejpoužívanější dřevinou při výsadbách nových porostů (Zpráva o stavu lesního hospodářství České republiky k , Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 1998). 16

17 3. METODIKA Cílem této bakalářské práce (zejména její výzkumné části) je přispět k poznání příčin gradace lýkožrouta lesklého v posledních pěti letech. Zájem byl především soustředěn na faktory ovlivňující gradaci a s tím související způsob obrany resp. ochrany lesního majetku Lázeňských lesů Karlovy Vary. Sled prací vedoucí k dosažení požadovaných výsledků byl následující: Především se jednalo o prostudování dostupné literatury pro získání základních informací o škůdci (vývojový cyklus, potravní specializace, metody ochrany a obrany atd.). Dále bylo nutné získat údaje z Lesní správy a provést vlastní terénní šetření. Následovalo zpracování dat a s tím související sestavení tabulek a grafů. 3.1 ZÍSKÁVÁNÍ DAT MONITORING LÝKOŽROUTA LESKLÉHO NA LS LÁZEŇSKÉ LESY KARLOVY VARY Až do roku 2003 se lýkožrout lesklý v inkriminovaných lázeňských lesích škodlivě objevoval jen zřídka, a proto mu byla věnována malá pozornost. Po roce 2003 nastala změna a bylo zapotřebí se výskytu a přemnožení brouka soustavně věnovat. Ke zmapování výskytu lýkožrouta lesklého na majetku Lázeňských lesů Karlovy Vary byly v letech použity feromonové odparníky PHEAGR IT, které byly umístěny do bariérových štěrbinových lapačů. Tyto lapače byly rozmístěny na vhodná, osluněná místa. Nadmořská výška umístění se pohybovala od 380 m n. m. do 600 m n. m. Kontrola lapačů se uskutečňovala v intervalu cca deseti dnů. Zachycená imága byla uložena do krabičky, na kterou byl nalepen štítek s číslem lapače a datum kontroly. Po odborné determinaci byl stanoven přesný počet odchycených jedinců v lapačích, který byl použit ke konstrukci grafů. Data o odchytu lapačů byla převzata ze zápisníků jednotlivých revírníků, data o kůrovcových těžbách za období poskytnula lesní správa. V roce 2006 bylo instalováno celkem 123 feromonových lapačů, a to takto: - úsek Linhart 19 ks - úsek Diana 28 ks - úsek Vítkova hora 30 ks - úsek Hubertus 26 ks - úsek Odeř 20 ks 17

18 3.1.2 TERÉNNÍ ŠETŘENÍ NA LS LÁZEŇSKÉ LESY KARLOVY VARY. Terénní šetření bylo realizováno pochůzkami v porostu. Sledovalo se kůrovcové dříví napadené lýkožroutem lesklým. Kontrolovaly se i lapáky, které byly umístěny na rozdíl od lapačů do polostínu. Hlavním cílem pochůzek byly návštěvy mladých porostů (tyčkoviny, tyčoviny) a smýcené plochy, kde zůstávaly těžební zbytky na kterých dochází k významnému namnožení tohoto druhu a pozdější napadání okolního porostu. 3.2 ZPRACOVÁNÍ DAT VYPRACOVÁNÍ GRAFŮ LETOVÝCH AKTIVIT LÝKOŽROUTA LESKLÉHO NA LS LÁZEŇSKÉ LESY KARLOVY VARY V LETECH Pro rok 2004, 2005 a 2006 jsme z průměrných odchytů lapači odvodili letovou aktivitu lýkožrouta lesklého a údaje jsme vynesli do grafů. Dle nadmořské výšky jsme rozdělili lapače umístěné m n. m. a m n. m. Učinili jsme tak především z důvodů zjištění rozdílu v začátku rojení a vlivu nadmořské výšky na výskyt lýkožrouta lesklého ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ TERÉNNÍHO ŠETŘENÍ Na kmenech kůrovcového dříví jsme zjišťovali přítomnost a stupeň napadení lýkožrouta lesklého. Při pochůzkách porostem jsme na poškozené stromy lýkožroutem lesklým narazili jen ojediněle, a tak vytvoření grafu bylo zcela nemožné. Zapříčiněno je to tím, že kůrovcové stromy jsou v co nejkratší době smýceny a odvezeny, těžební zbytky spáleny, nebo štěpkovány. 18

19 4. POPIS OBLASTI ŠÍŘENÍ 4.1 HISTORIE A VÝVOJ LÁZEŇSKÝCH LESŮ KARLOVY VARY Zajímavá a dlouhá historie Městských lesů karlovarských (dnes Lázeňských lesů) se začala psát 19. března roku Tehdy král Jan Lucemburský věnoval svému manovi Kojatovi z Otnavic (dnešní Otovice) 16 lánů (asi 280 hektarů) lesů, aby v místě již stojícího kostela sv. Linharta založil novou obec. Jelikož tato půda byla součástí rozsáhlé královské myslivecké honitby, ležící mezi městem Loket a dnešními Olšovými Vraty, dostala nová obec jméno Obora. Teprve v roce 1370 přidal císař Karel IV. nově založenému městu Karlovy Vary darem nejen vesnici Oboru s přilehlými lesy, ale i obec Drahovice, rovněž s jejími lesy. V roce 1553 získávají Karlovy Vary další lesní pozemky sloučením s obcemi Tuhnice, Dolní a Horní Dvory. Poslední velká změna rozlohy městských lesů se uskutečnila v souvislosti s koupí lesních revírů zvaných Ploben a Soos (dnešní polesí Hůrky) od sousedního panství Kyselka. Tím dovršilo město Karlovy Vary tvorbu svých lesů. V tomto okamžiku ale bohužel období jejich rozkvětu na dlouhou dobu končí. Prvotní příčinou byly rozsáhlé živelné pohromy, které Karlovy Vary v krátkém období postihly. Tou první bylo protržení hrází rybníků u Teplé, po němž následovala velká povodeň, jíž padla za oběť většina domů ve městě. Krátce na to, co byly domy znovu postaveny, zachvátila 13. srpna 1604 město další katastrofa. Zničující požár zasáhl a poničil 99 z celkového počtu 102 domů. Opakovaná potřeba stavebního dříví pro obnovu města a další, již nepotřebná těžba, znamenaly prakticky likvidaci lesů dnešního polesí Hůrky (Tři kříže a okolí). Tento neutěšený stav městských lesů (v jehož důsledku začaly vysychat i zdroje pitné vody) byl podnětem k prvním vážným snahám směřujícím k obnově lesů a jejich účinnější ochraně. Byla výrazně omezena těžba dřeva, zakázána pastva dobytka, která působila značné škody, a byli ustanoveni hajní zodpovědní za svěřený úsek lesa. Kontrolou nad dodržováním přijatých opatření byli pověřeni i někteří členové městské rady. Na přelomu 18. a 19. století zaznamenávají karlovarské městské lesy nový rozkvět. Se stoupajícím významem lázní stoupá i význam okolních lesů. Vznikají snahy o záměrné zkrášlování lesů a jejich doplňování o zařízení sloužící pacientům. To vše pod vlivem nového způsobu léčby, zavedeného lázeňským lékařem Davidem Becherem. Významnou roli v něm měly procházky a pobyt v lesích, jako neodmyslitelná součást ozdravného procesu. Tomu napomohlo také rousseovské a později romantické hnutí, které se snažilo získat lidi pro návrat k přírodě. První dochované doklady o rozloze městských lesů pocházejí až z 18. století (520 ha). Toto číslo však patrně bylo podhodnoceno ve snaze o co nejmenšího zdanění, neboť když v roce 1791 chotěšovský nadlesní Josef Ignác Neumann hotovil pro karlovarské městské lesy první hospodářský plán, uvádí výměru přes 800 ha. Ve snaze zvětšit plochu lesů byla koncem 18. století zahájena jejich desítky let trvající cílevědomá obnova, která prakticky pokračovala až do 20. let minulého století. Právě v této době byly znovu zalesněny Tři kříže a okolí, paseky v okolí sv. Linharta, pozemky nad Tuhnicemi i jinde. Tento trend byl dokončen počátkem 1. světové války posledním rozsáhlým zalesněním pozemků mezi obcemi 19

20 Březová a Kolová. Zatímco v roce 1852 činila výměra městských lesů ha, v roce 1919 již ha, což odpovídá zhruba dnešnímu stavu ha v roce 2000 (včetně bezlesí ha). V polovině 19. století se ujal své funkce lesmistr Václav Koch, nejvýznamnější postava v dlouhé historii zdejších lesů. Právě on má největší zásluhy i na dnešní podobě lázeňských lesů. Pod jeho vedením lesy získaly svůj nezaměnitelný půvab a parkový vzhled. V. Koch se zasloužil se o záchranu lesů, které obětavě a prozíravě systematicky zveleboval. Značnou pozornost věnoval skladbě nově zalesňovaných ploch. Kromě buku, smrku a borovice vysazoval i jedli, borovici černou, modřín a jiné zdejší i zdomácnělé dřeviny. Dnešní, odborníky i laiky oceňovaná, krása a pestrost zdejších porostů má počátek právě v této době. Na počátku minulého století již byly bohužel vysazovány pouze tehdy módní smrkové monokultury. Jejich zvýšená labilita proti nárazovým větrům se projevila o řadu let později. To už je však jiná kapitola - éra správy příspěvkové organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary, která naplňuje účel okolních lesů v současné době již 33 let (převzato od LS Lázeňské lesy Karlovy Vary). 4.2 KLIMATICKÉ POMĚRY LHC leží (Atlas podnebí ČSR) na přechodu okrsku B2 mírně teplého, mírně suchého, převážně s mírnou zimou B3 mírně teplého, mírně vlhkého, s mírnou zimou, pahorkatinného, nejvyšší polohy vrchovinného. Z významných klimatických činitelů jsou důležité zejména chatakteristiky teplotní a srážkové. Průměrná roční teplota 6 7 SZ okraj 7 8 C, K.Vary 7.3 C Roční úhrn srážek 580 mm stanice Karlovy Vary Úhrn srážek ve IV. IX. Měsíci 400 mm Vegetační doba 151 dnů stanice Karlovy vary Langův faktor 79 Převládající a nebezpečné větry Z, SZ 4.3 GEOLOGICKÉ A PEDOLOGICKÉ POMĚRY Celé území je budováno pozdně variskými magmatity karlovarského žulového masivu zastoupenými typy granitů (cca 85%), pouze v JZ části (po čáru přehradní zeď u Březové Nová Tuhnice) žulovým porfyrem (cca 15%). Mladotřetihorní vulkanizmus se zde projevil pouze nepatrným pněm na Vítkově hoře, ke pronikl žulovým tělesem olivinický nefelinit. 20

21 Mladší geologické fáze jsou reprezentovány v malém rozsahu pouze aluviálními náplavy Ohře a Teplé, případně menších vodotečí a smíšenými svahovinami na svahových bázích. Převládajícím půdním typem je oligotrofní hnědozem s přechodem do dosti rozšířené mezotrofní hnědozemě. Podzolované půdy jsou zastoupeny velmi zřídka, podzoly výjimečně. Půdní typy ovlivněné vodou jsou vzhledem ke značné členitosti terénu rozšířeny jen v menším rozsahu. Jsou zastoupeny jednak pseudogleji rašelinným až rašelinohumózním, chudým podzologlejem i bohatými humózními a svahovými gleji. Malý je i výskyt oglejených hnědozemí a naplavených půd. Dosti výrazně jsou zastoupeny nevyvinuté půdy a rankery na skalnatých hřebenech a vrcholcích. Naprostá převaha půd je lehkých, hlinitopísčitých, často drolinovitopísčitých s různou příměsí skeletových součástí. Písčitých půd je málo. Těžší půdní typy jsou zastoupeny málo, a to pouze písčitohlinitými na svahových bázích a jílovotopísčitými v terénních pokleslinách. 4.4 OROGRAFICKÉ A HYDROGRAFICKÉ POMĚRY Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí m s převahou poloh kolem m. Reliéf území je typický pro Slavkovský les zvlněná plošina mírně se sklánějící k SZ s hluboce zaříznutým údolím řeky Teplé se strmými, místy až skalnatými svahy. Na SZ je toto území pahorkatinného až vrchovinného rázu ukončeno prudkými svahy spadajícími do zvlněné roviny Sokolovské pánve, v S části do úzkého údolí Ohře. Členitost terénu je umocněna drobnými krátkými potůčky v hlubokých erozních rýhách na svazích. Hlavním tokem je Ohře (tvořící v S okraji hranici) a Teplá (protékající středem území). Na Teplé je vybudována přehradní vyrovnávací nádrž. Na úpatí svahů v údolí Teplé vyvěrají četné teplé minerální prameny Lesní oblast 3 Karlovarská vrchovina 1776,26 ha 2 Podkrušnohorská pánev 2,80 ha 4.5 FYTOCENOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA Území je charakteristické zcela změněnou dřevinnou skladbou z porostů s převahou jedle (s příměsí BK a SM) na porosty smrkové, pouze v bezprostředním okolí lázní byly uměle vytvořeny porosty s převahou BK. V současnosti tvoří BK porosty cca 17% porostní plochy. Převládající jsou acidofilní společenstva, ale dosti výrazný podíl tvoří společenstva mezofilní. Rozdíly mezi společenstvy jsou podmíněny zejména 21

22 edafickými podmínkami a výraznou vazbou na podmínky terénní. Rozdíly klimatické se projevují ve fytocenózách zcela nevýrazně, takže se prakticky nevyskytují specifická teplomilnější společenstva. Klimatické rozdíly jsou zde setřeny jednotným velmi chudým geologickým podkladem žuly a žulového porfyru. Přechod k vyššímu (smrkobukovému) stupni je patrný pouze na podmáčených půdách plošin s výrazným výskytem rašeliníku a třtiny chloupkaté. Specifický je hromadný výskyt vřesovce na skeletových prudkých svazích. 4.6 ROZDĚLENÍ LÁZEŇSKÝCH LESŮ NA ÚSEKY A JEJICH PLOCHA Lázeňské lesy Karlovy Vary jsou rozděleny na 5 úseků. Jednotlivé názvy a plochy jsou uvedeny v níže položené tabulce (tab. 4.6). Nejmladší úsek je Odeř, který neleží na lázeňském území města Karlovy Vary. úseky - plocha oddělení porostní půda PUPFL celkem Vítkova Hora 504,26 536,93 Hubertus 443,05 460,38 Linhart 339,16 355,31 Diana 438,27 452,08 Odeř 364,85 386,41 CELKEM 2089, ,11 Tab. 4.6 rozdělení úseků LS Lázeňské lesy Karlovy Vary 22

23 4.7 HOSPODAŘENÍ ZA OBDOBÍ Hospodaření na LHC LL Karlovy Vary se v uplynulém období řídilo Lesním hospodářským plánem s platností od do Z důvodů rozsáhlé větrné kalamity v prvním roce platnosti plánu byla v roce 1992 schválena změna LHP. Oproti původnímu předpisu byla navýšena celková těžba o m 3, z toho těžba obnovní o m 3 a těžba výchovná o m 3. Plocha probírek byla snížena proti původnímu předpisu o 36,53 ha, plocha prořezávek o 0,89 ha. Níže uvedená tabulka uvádí průběh těžeb v letech Těžba mýtní (m 3 ) Těžba výchovná (m 3 ) Těžba MŘ (m 3 ) Těžba celkem (m 3 ) Z toho nahodilá celkem (m 3 ) Těžba nahodilá celkem v % z celk. (m 3 ) Umístěna Úmyslná Neumístěna Nahodilá Úmyslná Nahodilá Předpis LHP Skuteč % Plnění předpisu 10% x 11% x % x Tab. 4.7 Těžby v letech x podíl nahodilých těžeb nebyl v předpise LHP stanoven Neumístěná nahodilá těžba mýtní ani výchovná nebyla v předpise těžby stanovena. Tabulka uvádí skutečné výsledky těžeb za období Z údajů vyplývá, že předpis celkové výše těžeb nebyl naplněn. Důvodem je skutečnost, že kalamitou století v roce 1992 byla výrazně zasažena značná část zejména starších porostů a vzhledem k poslání a funkci lázeňských lesů nebylo žádoucí těžby zvyšovat, byť to platný LHP připouštěl. V příloze jsou dále uvedeny ještě: Tab Výchova porostů Tab Druhová skladba zalesnění Tab Zalesňování Tab Obnova lesa v ha Pod tabulkami v příloze je vždy uvedena stručná charakteristika. 23

24 Převážná část lesů Lesní správy je výrazně ohrožována silným větrem, sněhem a námrazou a z toho také vzniká vysoký objem nahodilých těžeb. V současné době je snaha zlepšit dřevinnou skladbu, a tím minimalizovat abiotické škodlivé vlivy na porost (Vyhl. č. 84/1996, 3, písmene c). 4.8 DEFINOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÝCH CÍLŮ A HOSPODÁŘSKÝCH ZÁMĚRŮ Definování hospodářského záměru vychází ze skutečnosti, že Lázeňské lesy Karlovy Vary se nachází v kategorii lesa zvláštního určení. Podle 8 odst. 1 písmeno b se jedná o ochranné pásmo zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod, podle 8 odst. 2 písmeno b o lesy lázeňské a podle 8 odst.2 písmeno c i o lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou. Převážná část rozlohy lesů se nachází v CHKO Slavkovský les. Základním cílem na LHC Lázeňské lesy Karlovy Vary je trvale udržitelné obhospodařování lesů s cílem vytvoření stabilního, kvalitního, druhově, prostorově a věkově skupinovitě smíšeného lesa. V praxi to znamená uplatňování hospodářského způsobu podrostního a násečného, případně maloplošně pasečného s možností přechodu na hospodářský způsob výběrný v dalších deceniích. U zbytku starších a původních porostů přednostně uplatňovat přirozenou obnovu všech geneticky vhodných dřevin, s využitím vyššího obmýtí a maximálního prodloužení obnovní doby. Dlouhodobě je nutno připravovat k přirozené obnově všechna stanoviště a druhově, prostorově a geneticky vhodné porosty. Usilovat o rozpracování velkoplošných stejnověkých porostů s výhledem na maloplošné a podrostní formy hospodaření. Neustále sledovat cíl přiblížení se k přirozené skladbě lesů uplatňováním produkčně vhodných dřevinných druhů s nezbytným podílem melioračních a zpevňujících dřevin. U výchovy lesních porostů je nutno uplatňovat zásadu uvolnění a podpory dřevin tvořících kostru porostu a dále podporovat zpevňující a meliorační druhy, jakož i další vtroušené dřeviny. Uvedené zásady jsou zpracovány v rámcových směrnicích hospodaření a deklarovány vyhlášením příslušné kategorie. Tyto zásady se promítly do návrhu konkrétních opatření v hospodářské knize (Vyhl. č. 84/1996, 3, písmene e). 24

25 5 VÝSLEDKY 5.1 PRŮBĚH TEPLOTY VZDUCHU A SRÁŽEK V LETECH Jedním ze základních faktorů určujících možné přemnožení lýkožrouta lesklého v Lázeňských lesích Karlovy Vary je průběh počasí. Abiotické faktory (dlouhotrvající sucha, bořivé větry, teplé počasí, sníh, námraza) jsou nejčastějším startujícím faktorem následných hmyzích přemnožení. V současné době se musí lesníci stále častěji vypořádávat s extremitami povětrnostních podmínek, které způsobují kalamitní přemnožení kůrovců. Níže uvedené grafy porovnávají průběh teploty vzduchu a srážek s dlouhodobým normálem ( ). Klimatická data byla naměřena na meteorologické stanici Karlovy Vary ROK 2002 Srážky Rok 2002 byl obzvlášť nadprůměrný na srážkový úhrn. V únoru napadlo velké množství sněhu, který ovšem vlivem teplého počasí v brzké době roztál, v dubnu až počátkem července bylo srážek poněkud méně. Srpen, říjen a listopad dosahoval extrémních hodnot. V tomto roce bylo zjištěno 147 % srážek z dlouhodobého normálu ( ) (Obr. 7). 200 Úhrn srážek v mm Měsíc Průměrný úhrn srážek Dlouhodobý normál Obr.7: Průměrné srážky v roce

26 Teplota vzduchu Teplota v roce 2002 se pohybovala lehce nad průměrem, celková teplota za rok se lišila od dlouhodobého normálu ( ) o 1,1 C. Nejvíce se vymykající normálu jsou měsíce únor (až o 5 C), květen, červen, červenec a srpen (Obr. 8) Teplota C Měsíce Průměrná měsíční teplota vzduchu Dlouhodobý normál Obr. 8: Průměrné teploty v roce ROK 2003 Srážky V roce 2003 došlo ke srážkovému deficitu v měsících lednu a únoru, zvláště suché byly měsíce srpen a listopad. Jedná se zde o rok srážkově velice podprůměrný 77 % z dlouhodobého normálu ( ). Méně deštivých dnů připravilo dobré podmínky pro rojení kůrovce (Obr. 3). Úhrn srážek v mm Měsíc Průměrný úhrn srážek Dlouhodobý normál Obr. 3: Průměrné srážky v roce

27 Teplota vzduchu Rok 2003 byl teplejší pouze o 0,4 C než je dlouhodobý normál ( ) Průměrné teploty v červnu a srpnu dosahují 20 C, což je spolu s nízkými srážkami ideální stav pro rojení kůrovců (Obr. 10) Teplota C Měsíce Průměrná měsíční teplota vzduchu Dlouhodobý normál Obr. 10: Průměrné teploty ROK 2004 Srážky Začátek roku 2004 byl na srážky velice vydatný, v březnu a dubnu bylo srážek poněkud méně (Obr. 11). Na grafu lze dále vidět, že od měsíce května až do prosince se pravidelně střídají měsíce s průměrnými srážkami se srážkami nadprůměrnými. Celkově se srážky v roce 2004 liší od dlouhodobého normálu ( ) o 127%. 27

28 Úhrn srážek mm Měsíce Průměrný úhrn srážek Dlouhodobý normál Obr. 11: Průměrné srážky v roce 2004 Teplota vzduchu Z níže uvedeného grafu lze vyčíst, že rok 2004 byl naprosto průměrný rok co se týče průběhu teploty. Od dlouhodobého normálu ( ) se liší pouze o -0.4 C. Menší výkyv lze sledovat pouze u měsíce května a června (Obr. 12) Teplota v C Měsíc Obr. 12: Průměrné teploty v roce 2004 Průměrná měsíční teplota vzduchu Dlouhodobý normál

29 5.1.4 ROK 2005 Srážky Vysoké srážky v roce 2005 byly v lednu, únoru, červenci a srpnu, naopak nízké byly v březnu, dubnu, říjnu a listopadu. Celkově se jedná o 118% z dlouhodobého normálu ( ) (Obr. 13) Úhrn srážek v mm Měsíc Průměrný úhrn srážek Dlouhodobý normál Obr. 13: Průměrné srážky v roce 2005 Teplota vzduchu Rok 2005 byl teplotně taktéž průměrný, pouze měsíc únor a březen se vymyká průměru, celkově se rok 2005 liší o -0,3 C od dlouhodobého normálu ( ) (Obr. 14). Teplota v C Obr. 14: Průměrné teploty v roce 2005 Měsíc Průměrná měsíční teplota vzduchu Dlouhodobý normál

30 5.1.5 ROK 2006 Srážky Rok 2006 byl taktéž vydatným na srážky, a to převážně v měsíci únoru až květnu a dále srpnu, ostatní měsíce se jeví jako průměrné. Celkově se jedná o 115% z dlouhodobého normálu ( ) (Obr. 15) Úhrn srážek v mm Měsíc Průměrný úhrn srážek Dlouhodobý normál Obr. 15: Průměrné srážky v roce

31 Teplota vzduchu V roce 2006 byla první polovina zimy slabě nad normálem a druhá polovina pod normálem. Jaro bylo průměrné, červenec byl vysoce nad průměrem a podzim lehce nadprůměrně teplý (Obr. 16). Průměrné teploty v roce 2006 Teplota v C Měsíc Průměrná měsíční teplota vzduchu Dlouhodobý normál Obr. 16: Průměrné teploty v roce 2006 Z hlediska ochrany lesa lze rok 2006 považovat za období spíše nepříznivé. Průběh povětrnostních podmínek byl velmi nevyrovnaný, zmínit lze zejména protikladný charakter zimních období. Druhá polovina roku byla celkově nadnormálně teplá a suchá, s negativními dopady na zdravotní stav lesních porostů. Z abiotických vlivů způsobil největší ztráty lednový mokrý sníh, z biotických škodlivých činitelů podkorní hmyz na smrku, u něhož došlo ve srovnání s předchozím rokem k nárůstu početního stavu. Výhled na rok 2007 není optimistický, neboť kombinace panujícího teplého a suchého počasí, následků orkánu Kyrill a zvýšeného stavu podkorního hmyzu vytváří velmi nebezpečnou situaci ( Poškození porostů větrem v letech (Obr. 17 přílohy) Průměrné roční úhrny srážek v ČR v letech (Obr. 18 přílohy) Průběh rojení lýkožrouta lesklého v ČR v roce 2003 (Obr. 20 přílohy) 31

32 5.2 PRŮBĚH ROJENÍ LÝKOŽROUTA LESKLÉHO V LETECH 2003 A 2004 procento z celkového odchytu datum Obr. 21: Rojení lýkožrouta lesklého v lázeňských lesích Karlovy Vary v roce 2003 procento z celkového odchytu datum Obr. 22: Rojení lýkožrouta lesklého v lázeňských lesích Karlovy Vary v roce

33 5.3 KŮROVCOVÉ TĚŽBY NA LS LÁZEŇSKÉ LESY KARLOVY VARY V LETECH Z Obr. 23 je patrné jak probíhala kůrovcová těžba v letech Kůrovcové těžby se soustřeďují do měsíců červen až září, kdy se zpracovávají napadené stromy z jarního a letního rojení. Během zimních měsíců, jsou kůrovcové těžby minimální. Ve sledovaném období bylo všechno kůrovcové dříví zpracováno včas. Rok 2002 skýtal velmi špatné podmínky pro rojení kůrovců. Rok byl nadprůměrně deštivý, nevyskytla se žádná sněhová ani větrná kalamita a také teploty nedosahovaly extrémních hodnot. V roce 2003 nastala změna, povětrnostní podmínky pro přemnožení kůrovců byly velmi vyhovující. Kůrovcová těžba ze zvýšila oproti roku 2002 o 26 ti násobek. V roce 2004 a 2005 docházelo ke snižování těžeb. Snížení by bylo větší, kdyby i v sousedních lesích bylo včas asanováno napadené dříví a těžební zbytky. Na obr. 24 je znázorněn podíl těžby způsobený lýkožroutem lesklým a lýkožroutem smrkovým. Lýkožrout lesklý se velmi přemnožil v letech 2003 a 2004 na těžebních zbytcích po likvidování kalamit, kde také napadnul přilehlé smrkové porosty (tyčkoviny, tyčoviny i kmenoviny). V roce 2005 a 2006 se podařilo výskyt kůrovcového dřeva způsobeného lýkožroutem lesklým zcela minimalizovat. V roce 2006 těžby kůrovcového dřeva poškozené lýkožroutem lesklým už dosahovaly nulových hodnot Těžba v m Roky Kůrovcová těžba m3 Obr. 23: Kůrovcová těžba v letech

34 Těžba v m Roky lýkožrout smrkový lýkožrout lesklý Obr. 24 Kůrovcová těžba lýkožrouta lesklého v porovnání s těžbou smrkového lýkožrouta PŘÍKLAD KŮROVCOVÉ TĚŽBY BĚHEM ROKU 2005 Na obr. 25 je znázorněn příklad kůrovcové těžby během jednoho roku. Jak již bylo uvedeno průběh kůrovcových těžeb během roku je plně závislý na jarním a letním rojení a na včasné likvidaci. 30 % z celkové kůrovcové těžby Měsíce Obr. 25: Kůrovcová těžba v roce 2005 Kůrovcová těžba 34

35 5.4 VLIV STÁŘÍ POROSTU NA VÝSKYT LÝKOŽROUTA LESKLÉHO. O lýkožroutu lesklém je všeobecně známo, že napadá spíše mladší porosty ve věku let. V lázeňských lesích Karlovy Vary jsme po vytvoření tabulek a grafů zjistili, že když je brouk v základním stavu, tak opravdu převážně napadá mladý porost a těžební zbytky, tudíž věk porostu má vliv na výskyt lýkožrouta lesklého v základním stavu. Jinak je tomu když brouk je ve stavu zvýšeném, ba dokonce stavu kalamitním. Vlivem přemnožení napadá i porosty starší 40 let a více, a proto v tomto stavu závislost na věku porostu je zanedbatelná, spíše nulová. 5.5 VLIV NADMOŘSKÉ VÝŠKY NA POČETNOST LÝKOŽROUTA LESKLÉHO Rozdíly v nadmořské výšce v lázeňských lesích Karlovy Vary nejsou veliké (cca 200 m). Proto tato proměnná nemá na početnost lýkožrouta lesklého v lázeňských lesích Karlovy Vary zásadní vliv (doloženo také informacemi pracovníků Lesní správy). 5.6 VLIV EXPOZICE NA VÝSKYT A POČETNOST LÝKOŽROUTA LESKLÉHO Z terénních šetření, konkrétně z kontroly lapačů, bylo zjištěno, že výskyt lýkožrouta lesklého na slunných jižních a jihozápadních svazích je nepatrně větší než na svazích méně vyhřátých. Při zvýšeném stavu brouka se tento rozdíl zcela stírá. Vzhledem k tomu, že většina svahů v lázeňských lesích je orientována severně a severozápadně, nemá zřejmě ani tato veličina vliv na početnost a výskyt lýkožrouta lesklého. Z výše uvedených charakteristik lze odvodit, že největší vliv na výskyt, početnost, případně přemnožení mají zejména povětrnostní podmínky. Velmi časté a nebezpečné bývají větrné kalamity, kde bořivý vítr ohrožuje smrkové monokultury, sněhové kalamity, kde největším nebezpečím je těžký, mokrý, případně zmrzlý sníh, pod jehož vahou dochází k lámání větví či celých korun stromů a v neposlední řadě mají na početnost lýkožrouta lesklého také vliv bezesrážková období. 35