Měnová politika EU a postup ekonomické integrace České republiky do eurozóny

Transkript

1 Měnová politika EU a postup ekonomické integrace České republiky do eurozóny Ing. Richard Pospíšil, Ph.D. Právnická fakulta Univerzity Palackého Ing. Jaroslava Kubátová. Ph.D. Filozofická fakulta Univerzity Palackého Zásadní mezník v kvalitativní i kvantitativní ekonomické integraci Evropy představuje Smlouva o Evropském společenství a později i přijatá tzv. Maastrichtská konvergenční kriteria, které poprvé zavedly pojem Evropská unie a sjednotily do té doby existující tři nezávislá společenství Evropské společenství, Evropské sdružení volného obchodu a Euroatom. Smlouva o Evropském společenství si kladla za cíl hlouběji ekonomicky integrovat členské státy EU a později přibližně do deseti let vytvořit Hospodářskou a měnovou unii s jednotnou měnou pro všechny členské státy, které v daný okamžik budou s to splnit přijatá kriteria konvergence. Mezníkem v politickém a hospodářském plánu měnové integrace se ale stal už rok 1989 a tzv. Delorsova zpráva, přednesená tehdejším předsedou Evropské komise Jacquesem Delorsem. Zpráva vyzývala Společenství k úplné liberalizaci kapitálových transakcí a plné integraci finančních trhů i k úplné a neodvratné konvertibilitě měn. Ve zprávě bylo navrženo odstranit do té doby platné rozpětí, v němž se mohly kurzy měn členských zemí pohybovat a neodvolatelně stanovit jejich vzájemné pevné parity. Zpráva podotýkala, že stanovení pevných parit nemusí nutně znamenat nahrazení měn členských států jednotnou měnou, nicméně doporučila přejít k tomuto kroku co nejdříve. V podmínkách budoucí úplné liberalizace, integrace a konvertibility by měny členských zemí Evropského měnového systému stejně byly pouze poměrově vyjádřenými jednotkami společné měny. Scénář přechodu Evropské unie k Hospodářské a měnové unii je ve Smlouvě o Evropském společenství rozdělen do tří etap: První etapa od do spočívala ve vzájemném odbourávání měnových a devizových překážek mezi členskými státy EU a v dohledu orgánů EU nad prováděním synchronních hospodářských a měnových politik v jednotlivých členských zemích. Zavázala členské státy k posilování nezávislosti jejich centrálních bank a k uplatnění opatření k harmonizaci právních předpisů v oblasti postavení budoucí Evropské centrální banky a její měnové politiky. Cílem této etapy bylo rovněž sladit konvergenci hlavních makroekonomických veličin jednotlivých členských států, zejména míru inflace, výši úrokových sazeb, kurzovou stabilitu a dluh veřejných financí. 196

2 International and Comparative Law Review No. 14/2005 Druhá etapa od do na základě maastrichtské smlouvy byl v roce 1994 vytvořen Evropský měnový institut, předchůdce Evropské centrální banky a vlády členských států Unie byly vyzvány ke snižování deficitu veřejných rozpočtů a k posílení nezávislosti svých centrálních bank. Bylo rovněž dosaženo významného posunu v plnění maastrichtských konvergenčních kriterií, jako nezbytného předpokladu pro vstup členských států EU do Hospodářské a měnové unie. Na podporu jednotné monetární politiky byl v roce 1997 v Amsterdamu přijat Pakt stability, ve kterém bylo rozhodnuto mimo jiné o tom, že jednotná měna bude zavedena ve dvou etapách nejdříve bezhotovostně a později i jako peníze hotovostní. Na základě plnění konvergenčních kriterií rozhodla Evropská rada o tom, že euro od přijme celkem 11 členských států Unie: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, SRN a Španělsko. K 1.červnu 1998 zahájila ve Franfurktu svoji činnost Evropská centrální banka. Třetí etapa od na základě jednomyslného rozhodnutí členských států EU, které splnily podmínky pro účast v Hospodářské a měnové unii byly k neodvolatelně fixovány kurzy jejich měn na euro dle pevně stanovených přepočítávacích koeficientů. Jednotka ECU European Currency Unit byla nahrazena eurem v poměru 1:1. Tím rovněž přestal existovat devizový trh mezi členskými státy eurozóny a část devizových rezerv centrálních bank členských států odpovídající jejich upsanému podílu byla převedena na Evropskou centrální banku. Evropská centrální banka se stala jedinou měnovou autoritou eurozóny a jako jediná definuje i provádí jednotnou monetární politiku a soustřeďuje se v ní na cenovou stabilitu. Rovněž byla zahájena příprava na přecenění spotřebního zboží a služeb z národních měn do eura. Ceny byly od počátku roku udávány jak v původních národních měnách, tak i v eurech. Fyzické zavedení bankovek a mincí euro jako zákonného hotovostního platidla bylo zahájeno od Národní měny byly vyměňovány prostřednictvím komerčních bank i v centrálních bankách. Všechny ekonomické transakce i nové kontrakty byly prováděny již pouze bezhotovostně nebo hotovostně v eurech. Od byly pak národní měny staženy z oběhu definitivně a ztratily status zákonného národního platidla. Přechod celé ekonomiky na novou měnu byl tak dovršen. Dosud zbývající odkazy na staré národní měny v právních dokumentech zůstaly v platnosti v souladu s přepočítávacími koeficienty těchto měn na euro. Po byly národní měny členských států eurozóny vyměňovány již jen v centrálních bankách. 197

3 Integraci České republiky do eurozóny lze rozdělit do tří etap: 1. Členství ČR v EU jako dovršení integračních snah do evropských struktur. 2. Plnění maastrichtských konvergenčních kriterií a později zapojení České republiky do Mechanismu směnných kurzů ERM2. 3. Vstup do oblasti jednotné měny euro. Bude třeba najít optimální kombinaci měnové a fiskální politiky, zvýšit flexibilitu národní ekonomiky a konsolidovat systém veřejných financí. Předpokládá se, že přistoupení ČR k eurozóně povede ke zrychlené konvergenci české ekonomiky s ekonomikami EU. Základním předpokladem pro zdárné absolvování tohoto procesu je existence fungujícího tržního hospodářství. Jde především o rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou, kterého musí být dosaženo na základě volné soutěže tržních sil. Dále musí být plně liberalizovány ceny a obchodní toky. Nezbytná je rovněž existence rozvinutého finančního sektoru a kapitálového trhu, které musí být schopny akumulovat úspory a směřovat je do oblasti investic. V oblasti podnikání musí být trh otevřen a zbaven jakýchkoliv překážek, to se týká zakládání nových firem, ale i tzv. výstupu z trhu (bankrotů). Z pohledu právního rámce je kladen důraz na existenci vynutitelnosti práva a ochrany vlastnických práv. Z hlediska přijetí jednotné měny bude nezbytné splnit a dodržet tzv. konvergenční kriteria, jejichž naplnění je nezbytnou podmínkou vstupu do eurozóny: 1. Dosažení vysokého stupně cenové stability. Růst indexu spotřebitelských cen (inflace) nesmí za uplynulý kalendářní rok překročit o víc jak 1,5% průměr inflace třech států s nejnižším nárůstem cen. Za rozhodné bylo vzato období únor 1997 až leden V tomto období dosáhly nejnižších inflací Rakousko (1,1%) a Francie s Irskem (1,2%). Zaokrouhlený průměr inflace těchto tří zemí tedy činil 1,2%. K tomuto číslu se připočítalo 1,5%, takže maximální přípustná míra inflace členského státu EU činila 2,7%. Kromě Řecka, kde činila meziroční inflace 5,2%, splňovaly toto kriterium všechny členské státy EU, neboť v žádném z nich nepřekročila inflace ani 2%. Plnění tohoto kriteria bylo a bude členskými státy EU vyžadováno velmi rigorózně, neboť v inflaci spatřuje Unie hlavní nebezpečí stability společné měnové politiky. Proto bývá toto kriterium nazýváno jako tzv. hard law. (Inflace v České republice v roce 2002 podle ČSÚ činila 1,8%). 2. Dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí. Pro splnění tohoto kriteria se na členský stát nesmí vztahovat tzv. Rozhodnutí o existenci nadměrného schodku, přičemž za nejdůležitější jsou považována tato dvě kriteria: poměr schodku veřejných financí k HDP nesmí být vyšší než 3% a celkový dluh veřejných financí nesmí překročit 60% HDP. První 198

4 International and Comparative Law Review No. 14/2005 kriterium opět nesplňovalo Řecko (4%), a druhé kriterium hned šest zemí Belgie (126,9%), Irsko (72,7%), Itálie (124,0%), Portugalsko (65,0%), Rakousko (69.5%) a Španělsko (70,1%). Podle článku 104 Smlouvy o ES však nadměrným schodkem není situace, kdy poměr dluhu k HDP sice překračuje povolenou hodnotu, ale v poslední době podstatně klesl, či jeho překročení je pouze výjimečné nebo dočasné. Později se na všechny výše uvedené země toto kriterium poněkud účelově aplikovalo, takže se mohly na měnové unii účastnit. Výjimku tvoří pouze Švédsko, které se však na měnové unii nechtělo účastnit z politických důvodů. 3. Dodržování normálního kurzového rozpětí stanoveného mechanismem ERM. Smyslem tohoto kriteria bylo udržet normální rozpětí měnového kurzu bez značného napětí během dvou let před šetřením. Členský stát tak zejména nesměl provést devalvaci svojí národní měny vůči měně jiného státu. Za rozhodné bylo v tomto případě vzato období od března 1996 do února Při zhodnocování plnění tohoto kriteria vyvstala otázka, co lze považovat za normální rozpětí měnového kurzu v rámci ERM. Za klíčové pro posuzování bylo nakonec přijato rozšířené oscilační pásmo podle Bruselského kompromisu, tedy oscilační pásmo ± 15%. I v tomto případě bylo konvergenční kriterium posuzováno se značnou účelovostí a ztratilo v podstatě smysl, neboť cílem konvergenčních kriterií bylo co možná nejvíce sblížit makroekonomické a monetární politiky členských států Společenství. Oscilační pásmo ± 15% tuto funkci neplnilo, navíc jej členské státy dodržovaly i v době před vznikem ERM. 4. Dlouhodobá úroveň úrokové míry (konvergence úrokových sazeb). Na základě tohoto kriteria nesměla v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá úroková sazba z vkladů a dluhopisů posuzovaného členského státu překročit o více než 2% průměrnou úrokovou sazbu ve třech členských státech, které dosáhly nejnižších výsledků v míře inflace. Těmito státy byla Francie (úroková sazba 5,5%), Rakousko (5,6%) a Irsko (6,2%). Průměrná úroková sazba tedy činila 5,8% a po přečtení 2% byla stanovena hodnota úrokové míry na 7,8%. Ze států EU toto kriterium nesplnilo pouze Řecko (9,8%). I toto kriterium (spolu s kriteriem kurzového rozpětí) je v literatuře hodnoceno jako příliš měkké a nenáročné a je označováno jako tzv. soft law. Se vstupem do Unie byl České republice, stejně jako všem ostatním novým členským zemím, udělen status členské země EU s odkladem zavedení eura jako jednotné měny. Česká národní banka se stala v okamžiku našeho vstupu do EU členem Evropského systému centrálních bank, avšak měnověpolitického rozhodování v celoevropském měřítku se až do doby zavedení eura zúčastňovat nebude. 199

5 Před přijetím jednotné měny bude muset Česká republika minimálně dva roky setrvat v tzv. mechanismu směnných kurzů 2 (Exchange Rate Mechanism 2 ERM 2). Ten představuje způsob fixace zúčastněných měn (české koruny) na euro v rámci fluktuačního pásma. Měna účastnící se v ERM 2 má stanovenou centrální paritu oproti euru a šíři fluktuačního pásma pro pohyb svého devizového kurzu (tzn., že měna se pro splnění kursového konvergenčního kritéria musí v rámci ERM 2 pohybovat v užším intervalu, než je toto pásmo). V případě kursových tlaků na členskou měnu je setrvání kurzu v rámci fluktuačního pásma bráněno devizovými intervencemi jak národní centrální bankou, tak i Evropskou centrální bankou. V současnosti je ze starých zemí Unie členem ERM 2 jedna země, a to Dánsko, které si na začátku maastrichtského procesu vymínilo tzv. neúčastnickou doložku (opt out clause). S účinností od se pak na ERM 2 účastní ještě i další tři nové státy Slovinsko, Litva a Estonsko. Základními znaky ERM 2 jsou: Centrální parita a fluktuační pásmo měn zúčastněných zemí vůči euru jsou stanoveny na základě standardní procedury za účasti ministrů financí, Evropské centrální banky, guvernérů národních centrálních bank a Evropské komise. Standardní fluktuační pásmo je ±2,25%, což však nevylučuje stanovní i užšího pásma. Pro Slovinsko, Litvu a Estonsko bylo pásmo stanoveno na ±15%. Intervenční podpora Evropské centrální banky národní centrální bance je automatická na hraně stanoveného pásma (tzv. marginal interventions). Případné intervence uvnitř pásma (tzv. intramarginal interventions) ECB nemusí, ale může, podpořit. Evropská centrální banka i národní centrální banky mají právo zdržet se intervencí v případě ohrožení cíle cenové stability. Případná změna centrální parity je prováděna na základě standardní procedury, kterou mají právo vyvolat jak ECB, tak i národní banka členské země. Kursové konvergenční kritérium je součástí ostatních maastrichtských kriterií, jejichž plnění je podmínkou přijetí jednotné měny. Svoje stanovisko k plnění kursového kritéria v podmínkách ERM 2 vyjádřila EU v Konvergenční zprávě 2000 (Directorate General for Economic Affairs). Podmínky pro plnění kursového kritéria shrnula takto: Země se musí v době hodnocení plnění kritéria účastnit v ERM 2 minimálně po dobu dvou let. 200

6 International and Comparative Law Review No. 14/2005 V hodnoceném dvouletém období nesmí dojít k devalvaci centrální parity (Zpráva nehovoří o možné revalvaci(!), ta však pravděpodobně možná je). Splnění kritéria vyžaduje udržení devizového kurzu v intervalu ±2,25% okolo centrální parity bez výrazného napětí (jinými slovy, udržení kurzu v úzkém rozmezí ±2,25% za každou cenu za pomocí nadměrných intervencí či netržních opatření nemusí být hodnoceno jako splnění kritéria kursové stability). Pokud dojde k pohybu devizového kursu mimo toto pásmo, je nutné rozlišovat mezi porušením apreciační a depreciační hranice implicitně řečeno, porušení apreciační hranice je příputné a zkoumat délku odchylky, její důvody a nastavení úrokových sazeb a intervenční politiky v době vybočení z intervalu. Budoucí členské země EU, jejichž ekonomické podmínky budou vyhodnoceny jako potenciální hrozba pro zachování cenové stability v eurozóně, do měnové unie nevstoupí a zůstane jim zachován pouze statut země s dočasnou výjimkou pro zavedení eura. Tyto země tak budou inkasovat výhody členství v eurozóně se zpožděním a budou tak ve srovnání s novými členy eurozóny v komparativní nevýhodě. Vstup České republiky do ERM 2 a zafixování koruny v rámci eura jsou z procedurálního hlediska poměrně podrobně specifikované. Procedurální kroky vedoucí k účasti v ERM 2 upravuje Rezoluce Rady o založení ERM 2 z 16. června 1997 a Smlouva mezi ECB a národními centrálními bankami členských států mimo eurozónu z 1. září Roli odborného garanta v procesu přistupování k jednotné měně bude hrát Česká národní banka, která se okamžikem vstupu do Unie stane členem Evropského systému centrálních bank. Bude rovněž iniciovat diskuse v měnové oblasti, včetně případného návrhu na úpravu kursového režimu, vyhodnocovat stav připravenosti České republiky a spolu s MF ČR navrhovat vládě časování jednotlivých kroků a makroekonomické a měnové parametry související se směřováním české ekonomiky k euru (hodnota centrální parity, konverzní poměr, fluktuační pásmo, intervence apod.). V tomto procesu budou hrát významnou úlohu i konvergenční programy EU, které jsou přímo určeny k posuzování připravenosti ekonomiky na účast na jednotné měně eurozóny. Řádné fungování Hospodářské a měnové unie nezbytně vyžaduje bezvadnou vzájemnou koordinaci měnových a fiskálních politik a silnou Evropskou komisi, jako reprezentanta společného zájmu. Používané metody zahrnují výměnu informací, diskuse, politický a odborný hospodářský dialog a široce akceptovaná a dohodnutá pravidla a cíle, a to v prostředí rozdílných národních preferencí. Edukace může rovněž napomoci v prosazování politicky a sociálně nepopulárních, ale ekonomicky nezbytných kroků a opatření na národní úrovni. 201

7 Měnová politika ČNB po vstupu ČR do EU Kurzová politika v ČR je Českou národní bankou prováděna v režimu řízeného floatingu. Jeho cílem je zabraňovat nadměrným a spekulativním fluktuacím směnného kurzu. Tento režim je kompatibilní s režimem tzv. cílování inflace běžným v EU a vyžadovaným Evropskou centrální bankou. Tento režim dává ČNB dostatečnou autonomii při naplňování jejího hlavního a ústavou definovaného cíle cenové stability. Navíc se musí ČR vyhnout takové kurzové politice, která by vedla k nadměrnému kolísání kurzu jakýmkoliv směrem a která by mohla vést až k ohrožení fungování jednotného trhu. S tím bezprostředně souvisí i plnění kurzového konvergenčního kriteria v rámci ERM2. Vstupem ČR do EU bylo rovněž třeba sladit systém povinných minimálních rezerv se systémem v Unii. Povinné minimální rezervy jsou tak vyžadovány od všech úvěrových institucí, které jsou v bankovní směrnici ES definovány jako podnik, který přijímá depozita nebo jiné splatné závazky od veřejnosti a poskytuje úvěry na vlastní účet. ČNB v programu snižování sazeb provádí postupnou harmonizaci povinných minimálních rezerv s pravidly v eurozóně. Jde především o zahrnutí primárních závazků se splatností do dvou let, vyloučení repo operací z povinných minimálních rezerv, měsíční cyklus jejich správy a úročení dvou týdenní repo sazbou (nyní 2% p.a., v eurozóně 1% p.a.). Se vstupem deseti členských států do EU k byl rozšířen klíč pro upisování základního kapitálu Evropské centrální banky. V souladu s čl.49 statutu Evropského systému centrálních bank se upsaný kapitál Evropské centrální banky automaticky zvyšuje a příslušná národní centrální banka se stává členem Evropského systému centrálních bank. Zvýšení upsaného kapitálu se určí vynásobením dosavadní částky upsaného kapitálu (5mld. EUR) poměrem vážených podílů vstupujících národních centrálních bank k váženým podílům národních centrálních bank, které již jsou členy Evropského systému centrálních bank. K byl proto kapitál zvýšen na mil. EUR. Národní centrální banky jsou povinny splatit část svého upsaného kapitálu v plné výši. Deset nových členských zemí, resp. jejich národních bank a tři národní banky Danmarks Nationalbank, Sveriges Riksbank a Bank of England, které nejsou členy eurozóny, jsou povinny splatit pouze část podílů na úhradu provozu Evropské centrální banky. V případě České republiky jde o 1,46% z částky 81 mil. EUR, tj. 5,7 mil. EUR. Jak plyne z výše uvedeného, jsou všechny výše uvedené kroky pouze postupným procesem, který bude završen až úspěšným přijetím jednotné měny. Za tímto účelem bude zpracován podrobný národní plán přípravy zavedení eura, tzv. Master Plan. Jde o soubor opatření, která bude nutno učinit před zavedením aura. Definitivní verzi Master Planu pro první etapu zavedení eura k schválila Rada Evropského měnového institutu v roce 1997 a postupovaly podle něj všechny členské země budoucí eurozóny. I Česká republika bude postupovat podle podobného souboru opatření, který se skládá z 10 různých oblastí a který ale už 202

8 International and Comparative Law Review No. 14/2005 bude muset být přizpůsoben aktuální situaci, tj. tomu, že euro již existuje a funguje jako plnohodnotná světová měna: měnová politika, devizová politika, platební systémy, návrhy a výroba nových bankovek, statistika, finanční otázky Evropské centrální banky a Evropského systému centrálních bank, informační systémy, založení Evropské centrální banky a Evropského systému centrálních bank, vlastní zavedení eura a právní otázky. Témata a hlavní výzvy pro ČR a ČNB Plnění maastrichtských konvergenčních kriterií Českou republikou bude zřejmě obtížnější než se čekalo (především v oblasti rostoucího deficitu veřejných financí). I při splnění kriterií může nastat situace, kdy by přijetí eura mělo pro Českou republiku nepříznivé důsledky, vyplývající z do té doby nedostatečné konvergence české ekonomiky s ekonomikami EU, při současné ztrátě autonomie monetární politiky ČNB. Na příkladech méně ekonomicky rozvinutých zemí Unie lze předpokládat, že se udrží dosavadní vysoké tempo přílivu zahraničních investic, nebo že se dokonce zvýší. Podmínkou však bude měnová stabilita v ČR, pružný trh pracovní síly a jednoduchý a přehledný daňový systém. Zároveň lze předpokládat, že se zahraniční investice budou soustřeďovat spíše do ekonomicky rozvinutějších regionů a na zaostávající regiony se jich nedostane v potřebné míře. Společnostem se otevřou nové formy financování například vydáváním dluhopisů v eurech, což povede ke snížení poptávky po financování komerčními bankovními nástroji a k dalšímu tlaku na banky. Z důvodu vyššího rozšíření moderních bankovních produktů by měly poklesnout bankovní poplatky, a to alespoň na úroveň v EU. Bude nezbytně třeba reformovat penzijní systém, což je širší otázka sociálně politického charakteru. Transakční náklady na směnu měn a náklady na devizové transakce se sníží, což pravděpodobně povede k většímu ekonomickému růstu. Česká republika se bude účastnit formulací společné měnové politiky EU. Příprava a následný vstup ČR do eurozóny bude mít výrazný disciplinární vliv na hospodářskou a fiskální politiku ČR, zejména v oblasti vyrovnanosti veřejných rozpočtů a provádění strukturálních reforem (daňové, penzijní aj.). Přijetím eura dojde k vyšší cenové transparentnosti, spotřebitelé budou moci lépe porovnávat ceny v jednotlivých státech eurozóny a firmy budou moci snadněji a efektivněji sledovat své náklady, což v důsledku povede k vyšší konkurenci a tedy k poklesu cen. 203

9 Je téměř jisté, že přechod České republiky na euro nevyvolá žádné zdražování a tedy ani znehodnocování úspor. Dojde pouze k přepočtu cen, mezd, úspor, důchodů a ostatních veličin na euro na základě předem známé (minimálně dva roky) a pevně stanovené parity. Lze však konstatovat, že i tak bude v okamžiku přechodu z koruny na euro jedním z hlavních cílů státní správy (například Úřadu na ochranu hospodářské soutěže) monitorovat cenový vývoj a předejít a zabránit tak snahám některých výrobců a poskytovatelů služeb ve zneužití tohoto přepočtu k jednostranným cenovým úpravám směrem vzhůru. Literatura: Lafan, B.: Finance Evropské unie, Macmillan, 1997 Pospíšil, R.: Vybrané kapitoly z ekonomiky Evropské unie, VUP, 2003 Tomášek, M.: Právní nástupnictví měny euro, Linde Praha, 2000 Tomášek, M.: Evropské právo o nezávislosti centrální banky, Právník č.1/2001 www. cnb. cz www. eca. eu. int www. ecb. int www. mzv. cz 204