MARKUS HEITZ FANTOM Print

Transkript

1

2

3 MARKUS HEITZ FANTOM Print

4 Copyright 2004 Piper Verlag GmbH, München Translation Zdenk Sladovník Cover Jan Patrik Krásný ISBN

5 5

6 6

7 Na, puta, puta, na, puta, lákal bratr Matuc slepice, které si vykraovaly po dvorku malého hospodáského stavení jako královny a popelily se na smetišti, jako by to bylo nejvznešenjší místo široko daleko. Drbež v duchovním okamžit poznala svého každodenního dobrodince, zaala vzrušen kdákat a sebhla se k muži v tmav zelené rób. Na, tady máte, bruel Matuc, zatímco rovnomrnými, plkruhovitými pohyby pravé ruky sypal na udusanou zem zrní z pytlíku pehozeného pes rameno. Poádn se nacpte, abyste snášely velká vejce a abyste byly hezky tlusté a tuné. Na dvoe jinak vládl klid. Nádeníci pracovali na polích, ádoví brati dleli na modlitbách nebo vyizovali nezbytné písemnosti. Jenom Matuc se vnoval tomuto mimoádn odpovdnému úkolu postarat se o tlesné blaho opeeného domácího zvíectva, což byla práce, která mu na rozdíl od jiných inností pinášela potšení. Bratr tlumen rozmlouval se slepicemi, které neustále pobíhaly kolem nho, hlasit štbetaly a máchaly kídly. Vášniv mezi sebou bojovaly i o to nejmenší zrníko. Navzdory tomu, že slunce svítilo, se po poledni již ochlazovalo, aspo jak se Ulldraelovu mnichovi zdálo. Považoval to za neklamné znamení blížící se zimy. Poslední klasy byly sklizeny již ped nkolika týdny, strništ byla dávno vypálená a pole peoraná. Ve vzduchu se slab vznášela vn spálené bramborové nat, ve slábnoucích paprscích svtla lín bzuelo pár vel. Listy velkého Ulldraelova dubu na dvoe kláštera, nejmohutnjšího stromu ze všech, které v širokém okolí rostly, nabíraly podzimní barvy. Matuc, muž stedního vku, jehož erné vlasy prokvetly prvními stíbrnými paprsky, dkoval Ulldraelovi Moudrému za klid panující na statku, který mniši vedli, a vysypal poslední zrnka z plátného pytlíku na zem. 7

8 Zstal na chvíli bez hnutí stát, zamrkal do slunce a s lítostí pomyslel na mrazivé teploty, které je zde na severu Tarpolu ekají. V tch chladných dnech mi budete moc chybt, vydechl mnich tiše k obma záícím kotoum na obloze a pak se pomalu šoural k hlavní budov, stavení z pálených cihel, které zde stejn jako ád petrvávalo již nkolik staletí. Když ze vstupní haly zaslechl tlumenou zm navzájem se pekrývajících hlas, pidal Matuc do kroku. Touto dobou by se pece nikdo neml pohybovat jinde než v místech, která mu byla vykázaná, takže velký shon lidí mohl znamenat jenom špatné zprávy. Zprudka rozrazil tžké, jenom pivené dubové dvee a ped sebou spatil záda novic, upen zírajících na podlahu. Nco tam leželo. Z cesty, oboil se na n mnich a prorazil si cestu davem mladík. Puste m, a mžu projít, mládenci nanicovatí! S údivem zjistil, že na hlinných dlaždicích leží bratr Caradc. Oi ml široce rozevené, ústa pokrytá pnou, po tváích mu stékaly široké proužky ídkých slin. Ztžka dýchal, hru se mu rychle, nerytmicky zvedala a klesala. Má zase njakou vidinu? zeptal se Matuc a poklekl vedle muže. Bratr byl napolo v bezvdomí. To nevíme, brate Matuci. Slyšeli jsme ho, jak tady v hale nkdo kií, a když jsme se sem pišli podívat, ležel Caradc na zemi, odpovdl jeden z aspirant nejist. Nevdli jsme, co si máme poít. Mnich stoil plátný pytlík do malého klubka a opatrn jím podložil Caradcovu hlavu. Nco takového jsem u nho ješt nikdy nezažil. Jeho oi obvykle dostanou skelný, nepítomný výraz, ale tady to mi pipadá velice zvláštní. Pivete sem pedstaveného. Možná nám chce Ulldrael poslat njakou dležitou zprávu. Matuc setel bratrovi sliny z oblieje a chlácholiv ho pohladil po hlav. A pospšte si. eknte, že to moc spchá. Rozhnvan pohlédl na novice, kteí nadále postávali kolem obou bratr jako smeka zvdavých ps. Vy ostatní, pakujte se do studoven. A honem! Mladí muži se poslušn, i když váhav, vzdálili. Mnich zstal s vizionáem o samot. Hladké stny haly psobily jako ozvna. Odrážely hlasité zvuky, které Caradc vydával, když se snažil dýchat. Každé namáhav vydobyté nadechnutí pipadalo Matucovi dvakrát hlasitjší, než jaké ve skutenosti bylo. Co se dje? Co máš? vyptával se ho. Ležící muž ho uchopil za ruku, otevel ústa, ale z hrdla se mu vydralo jen chraptivé zaskuhrání a zoufalé, nesrozumitelné zvuky. Sliny najednou dostaly svtle ržovou barvu, Caradca popadl záchvat keovitého kašle, oi se mu rozšíily. Tadc pozor zabít, zakoktal nezeteln, každou slabiku ze sebe vyrážel jen s obrovskou námahou. Klid, Caradcu. Matuc mu jemn otel elo. Co po nás Ulldrael chce? 8

9 Tadc zabít Doba temnoty, vysoukal ze sebe vizioná s námahou a sevení, jímž tiskl Matucovu ruku, rázem nabralo na síle a stalo se mnohem bolestivjším. Z bratrových uší a nosních dírek se vyinuly tenouké pramínky krve, Caradc vykikl a roztásl se. Celé tlo sebou zaalo trhat a škubat, svíjelo se na podlaze sem tam jako had v kleci. Matuc ml co dlat, aby ležícího muže udržel na podlaze, nemohl mu nijak pomoci, pouze bezmocn a zmaten pihlížel, jak bratr trpí. Co to jen mže být za poselství, které jim Ulldrael posílá, že pitom svého vrného služebníka tak muí? Caradc zaal zvracet krev, tmav rudá tekutina stékala po šatech na dlaždice a zalila drobné spáry a nerovnosti povrchu. Tadc nkdo nebezpeí zabít, zavyl vizioná a zkroutil se do klubíka. Popadl Matuce za krk a pitáhl si jeho ucho k ústm. Doba temnoty se vrací, zašeptal. Mužovu hlavu mezitím obklopila široká kaluž krve, z úst, uší, oí a nosu se bez ustání inula další a další. Pedstavený, pomoc! vykikl Matuc rozílen. Jeho šaty vypadaly, jako by se práv objímal s erstv poraženým prasetem. Caradc umírá! as se vlekl, ale stále nikdo nepicházel. Vizioná vyrazil hluboké, bolestné zasténání, které perostlo v dsivý kik. Matuc dostal strach, že snad ohluchne, odnkud zaslechl inení rozbitého skla, potom Caradcv hlas odumel. Domem se na nkolik okamžik rozlehla ozvna mnichova výkiku, kterou vystídalo neblahé, zlovstné ticho. Vizioná byl mrtvý. Teprve te se k nim blížily rychlé kroky, dvee nkolika studoven se rozlétly dokoán. Po schodech sbíhal pedstavený, róba mu povlávala za zády, za ním chvátali mniši a novicové, jimž se ve tváích zrailo nesmírné zdšení. Matuc upen zíral na své zkrvavené ruce. Ulldrael ho zabil, pronesl šeptem. Moc našeho boha byla vtší, než co jeho hlava a tlo dokázaly snést. Co se stalo? Pedstavený Tradja, obtloustlý muž, blížící se k podzimu svého života, se zhluboka nadechl a položil koženou tašku s obvazy na zem. Co íkal? Matuc se zvedl, z kutny mu odletovaly rudé kapky a stékaly na zem. Bylo dokonce slyšet, jak pleskají pi dopadu do kaluže krve. Ulldrael nás chtl varovat ped návratem Doby temnoty. Odkud by se mla tato hrozba znovu objevit? Tady v Ulldartu jsme zlo již dávno zažehnali. Pedstavený si pejel rukou po vousech a zamyšlen se zadíval na mrtvého. ekl ješt nco dalšího? Caradc íkal, že jestli tadc zeme, hrozí nám všem nebezpeí. Matuc sklonil ruce, teplá krev se mu zaínala lepit na prsty. Podle toho, jak jsem jeho varování pochopil, si myslím, že se nkdo pokusí zabít následníka trnu. 9

10 Tradja tém nepostehnuteln pikývl. To se nesmí nikdy stát. Musíme okamžit ke kabcarovi, abychom ho varovali. Ukázal rukou na skupinku novic. Zapáhnte do koáru, tohle musíme udlat co nejrychleji. Ale za pár hodin bude tma a cesta do paláce namítl jeden z mladík, pedstavený však jen odmítav mávl rukou. I kdyby pršelo kamení, museli bychom vyjet a na nic neekat. Kdyby se tadcovi nco stalo, byl by osud kontinentu na vážkách. Skupinka novic rychle vybhla ven a pipravovala koár na cestu. Vy ostatní odnesete Caradca do modlitebny a uložíte ho do rakve. Vle boží rozhodla, že se stane muedníkem. Caradc se obtoval v zájmu blaha všech obyvatel Ulldartu. Ulldrael je moudrý, spravedlivý a mocný. Pedstavený vyšel z haly ven a zamíil ke stájím. Matuc, stále ješt zmatený ze všech tch událostí, k nimž v posledních minutách došlo, si pipadal jako ve snu. Naídil, aby mrtvého omyli a nabalzamovali. Ta kaluž krve tady zstane, pikázal, když se k nmu blížil jeden novic s kbelíkem a hadrem. Bude nám Caradca a jeho ob stále pipomínat. Zamyšlen a smutn se zahledl na rudou, vlhce se lesknoucí skvrnu na podlaze. Ulldart už nikdy nesmí upadnout pod knutu krutého panovníka. Jeho pítel je tímto varováním všechny zachránil. 10

11 Sinured byl vojevdce proslulé barkidské armády, vybojoval pro íši celé tucty vítzství a vyhíval se na výsluní slávy, nebo požíval nebývalé vážnosti u prostého lidu, který ho velebil jako velkého hrdinu. V hloubi duše však Sinured toužil po ješt vtší moci a potají usiloval o získání královského trnu, jenž mu ovšem dle práva nenáležel. Aby dosáhl svého cíle, byl ochoten jakékoliv obti, a protože Ulldrael Spravedlivý na jeho vroucí modlitby nikterak neodpovídal, poohlížel se po jiných spojencích. A Sinured uzavel pakt s tím nejhroznjším. Jestliže mi pomžeš, mocný Tzulane, dobudu pro tebe obrovskou íši a krví poražených nepátel napíšu tvé jméno na zdi jejich pevností, písahal Barkian. Nikdo se už nikdy neodváží postavit se mi do cesty. Na poest ti obtuji své nepátele a z jejich lebek a kostí si postavím trn. Tzulanv duch s radostí vyslyšel prosby mocného vojevdce. Dáš zakázat všechny staré bohy, zbouráš jejich chrámy a svatostánky a budeš velebit jenom mne jako jediného boha. Za to ti propjím moc, jakou dosud neml žádný smrtelník. A Tzulanv duch obdail svého služebníka adou nejpodivnjších a nejodpornjších schopností, které mly za následek, že nikdo neml nadji porazit ho v poctivém boji ULLDARTSKÝ HISTORICKÝ ALMANACH SVAZEK XXI., STRANA

12 12

13 Jako vždy vyšel pi východu slunce truba na dvr kasáren, piložil trumpetu ke rtm a zahlaholil na ni ranní budíek. Tóny fanfáry se hlasit a zeteln rozlehly místnostmi a probudily k životu kasárna i všech pt set voják, kteí v nich byli ubytovaní. Chvíli poté seržanti s hluným evem vyhánli poslední ospalé píslušníky posádky z tvrdých pryen. Komíny v kuchyni vyplivovaly do naržovlé oblohy hustá oblaka koue, v obrovských kotlích se už dobrou plhodinu vaila neoblíbená kaše z ovsa, sušeného ovoce, mléka a pemíry vody. Rozbhl se obvyklý každodenní ruch a shon. Všude rachotily závsníky, po dvoe dupaly tžké holínky, žádný z voják nechtl pijít pozd na nástup. Pouze v jediném pokoji v celých kasárnách nadále vládl naprostý klid. Zpod hory polštá, pikrývek a péových dek se ozývalo pravidelné chrápání, tu a tam doprovázené zamlaskáním, když byl rámus na dvoe pod oknem až píliš hlasitý a spá nabyl dojmu, že ho ten randál ruší. Jemné zaklepání na dvee nieho nedosáhlo, a dokonce i když tiché ukání perostlo v bušení pipomínající rachot bubn, hora polštá se tém nehnula. Ped dvemi pánova pokoje stál Stojko, v jedné ruce držel tác bohat obtížený chlebem, koláky, sýrem, salámem, medem a adou dalších pochutin, druhá ruka ho mezitím už zaínala bolet, jak jí neustále bušil na dvee. Nakonec pestal ekat na vyzvání a vešel do místnosti, piemž si dal záležet na tom, aby za ním dvee hlasit zaklaply. Tžké, tmavé záclony, které bez nejmenší námahy pohltily všechny slunení paprsky, jemn povlávaly sem a tam, hora polštá však dále pochrupovala. Služebník, který byl zárove i dvrníkem a vychovatelem, opatrn položil podnos na noní stolek, rozhrnul závsy a vpustil do místnosti svtlo a chladný ranní vzduch. Neviditelný spá nco zabruel a zavrtal se hloubji do pein. Dobré jitro, pane, pronesl Stojko medov sladkým hlasem a nadzvedl cíp peiny. Musíte vstávat. Já jsem tadc, mn nikdo nebude nic naizovat, ozvalo se nezeteln z mkké hory. Mžu spát, kdy a jak se mi zachce, a tak dlouho, dokud se mi bude chtít. Zajisté, pane. Dlouholetý služebník a dvrník následníka trnu si tiše povzdechl, tyto ranní rituály znal až píliš dobe. Ale v deset se máte setkat s 13

14 vrchními výbrími daní, potom musíte cviit s tlesnou gardou. Po obd máte na programu výuku šermu a hodiny jízdy na koni. Peiny se zachvly, neviditelný spá se zasunul hloubji k nohám postele. Já nechci. Jdi pry. ekni jim, že jsem nemocný nebo cokoliv, co t napadne. To nejde, pane. Stojko se ušklíbl a nalil do stíbrného poháru horké mléko. Krom toho vás chce vidt váš otec. Doufám, že jste ješt nezapomnl, že je kabcarem a že má ve zvyku reagovat velice podráždn, když nkdo bezodkladn nevyhoví jeho požadavkm? Služebník si shrnul z oblieje hndé vlasy, sahající mu až na ramena. Pár pramínk, které se chtly vzpínat, zastril za ucho. V oích mu jako obvykle pohrávalo šibalství. Pane, koláky jsou ješt teplé, a když si do mléka pidáte lžíci medu, bude vám dnes obzvlášt chutnat. Zjemnil jsem ho špetkou skoice, mam. Hlun zaichal, piemž se mu mohutný raafák mírn rozechvl, a napodobil hlasité srkání. Hora polštá rázem jako by explodovala. Tarpolský tadc, mladík obdaený znanou nadváhou, s vybledlými, ídkými plavými vlasy a obliejem širokým jako palainka, se vynoil z lžka jako velryba z moe. Dej ty prsty pry od mojí snídan, Stojko! Nesympatický, pisklavý hlásek následníka trnu se služebníkovi bolestiv zaezával do uší. Tys už urit jedl. Ped temi hodinami, pane, pronesl muž s mohutným knírem pod nosem. Zkivil ústa, byl spokojený, že jeho lest zafungovala tak, jak mla. Jak jen mžeš tak brzo vstávat? Vždy tou dobou je svt venku za okny ješt ponoený do tmy. Chamtiv si stril do úst dva koláky najednou a zalil je hltem mléka. Te vás nechám v klidu posnídat, Stojko se mírn uklonil. Zazvote, až budete hotový a budete chtít, abych vás oblékl. Tadc mu milostiv pokynul a zakousl se do nkolika koleek trvanlivého salámu. Nkdo by ml mladému princi poádn napráskat na zadek, zamumlal si dvrník pod vousy, když zase stál venku pede dvemi. Tadc, jenž nkdy lépe, jindy he slyšel na jméno Lodrik, se narodil ped patnácti lety. Stojko ml následníka trnu od narození na starost. Mnil mu plínky, nauil ho chodit a mluvit, ale nikdo poádn nevdl, jak je možné, že se mladík tak liší od svých pedchdc. Jeho pedkové pocházeli z dlouhé hrdé ady voják a vojevdc, což ovšem chlapce vbec nezajímalo a také to okázale dával najevo. Na koni se vyjímal asi jako pes na led, šavle mu pipadala píliš tžká, poítání zvládal jen s nejvtší námahou. Pro jistotu ho drželi co nejdále od rzných banket, ples a audiencí, a když už byl z njakého dvodu pítomen, usadili ho pokaždé co nejdále dozadu, teba i na bidýlko, jen aby svému otci nedlal ostudu. 14

15 Tarpolský kabcar, stárnoucí bojovník, voják každým coulem, nedlal žádné tajnosti s tím, že mu jeho jediný potomek pináší samá zklamání. Prostí lidé nazývali tlustého chlapce posmšn tras tadc kolákový princ. Ped nedávnem se Lodrik málem udusil svým oblíbeným perníkem, když z nepozornosti spolkl mandli, aniž by ji rozkousal. Od té doby pestali kuchai zdobit pokrmy oíšky, mandlemi a jinými ozdbkami, které by pro princv krk mohly znamenat nebezpeí. Kabcar uinil poslední zoufalý pokus. Naídil, aby syna ubytovali v kasárnách v hlavním mst v nadji, že se tam mladík pece jen nadchne pro armádu a vojsko, nebo že se aspo nauí disciplín. Stojko se obával, že ani tento pokus nebude mít úspch. O tvrt hodiny pozdji zaal zvonek v místnosti pro služebnictvo vyzvánt na poplach. Neslyšíš? Milostivý pán práv dojedl, vyhrkla Drunja ustaran, když se Stojko ani nehnul a klidn dál sedl na míst. Služebná mla na starost jedinou práci, pipravovat pro následníka trnu jídlo. Doufám, že si nespletl podnos s velkým koláem a nevylámal si na nm zuby, rýpl si eledín Kalinin a zakoulel oima. Jestli ztloustne ješt víc, budou mu muset koupit pivovarskou kobylu, normálním koním by zlomil hbet. Drž hubu, nebo t nechám osedlat místo kon. Uvidíme, co pak budeš íkat. Stojko se pomalu zvedl, nohy mu ztžkly jako olovo. Myslím si, že by se z toho mladíka ješt mohlo nco vyklubat, kdyby se o nho všichni poád neotírali. Drunjo, udlej mu dnes na obd jeho oblíbené jídlo. Po schzce s vrchními výbrími daní je vždycky celý podráždný, a to už moje nervy špatn snáší, stejn jako uitelé šermu a jízdy. Kuchaka pikývla a zkontrolovala regály se zásobami. Jestli t zajímá, co si myslím, tak jediný, co mladýmu chybí, je poádnej výprask. Kalinin prudce udeil plochou dlaní do stolu, až pár odrobinek chleba vyletlo vysoko do vzduchu. Prásk, prásk, pár zprava, pár zleva, a hned by se nauil poslouchat. Stojko odešel ke dveím. To jsem už taky navrhoval, ale kabcar mi to zakázal. A te m politujte, protože mu musím jít pomoct do šat. Ty už se stejn nedají dopnout, ušklíbl se eledín a napodobil kolébavý krok následníka trnu. Došla látka, zavolejte krejího! Drunja vyprskla smíchem, Stojko zmizel za dvemi a vrtl pitom hlavou. Když vešel do tadcova pokoje, zjistil, že se Lodrik mezitím zaal sám oblékat. Na pravé noze chybla punocha, košili ml zapnutou nakivo a paruka mu na hlav klouzala z místa na místo. Kdes byl? Nemžu najít druhou punochu! bdoval tadc s nešastným výrazem ve tvái, bled modrá praseí oka mrkala a dožadovala se trochy soucitu. 15

16 Ach, pane, sloužící vytáhl nacvieným hmatem chybjící ást odvu z neurovnané hromady šatstva, zatím si prost vezmte tady tu. Než se vojenský kabátec, košile, boty, svrchní háv a pláš správn usadily na objemné mase Lodrikova tla, uplynula dlouhá ádka minut. Vrchní výbrí daní pivítali oba opozdilce s neskrývaným rozhoením, jako by byli soudci a mli ped sebou dva pobudy, které královští vojáci chytili a poslali do vzení, když se podezele potulovali krajem. Jejich vysoké, napudrované paruky pronikav vonly parfémem a levandulí, aby se do nich nedali moli. Stojko ze sebe vychrlil záplavu slov, aby omluvil tadcovo zpoždní, a rychle se vypail, zatímco se následník trnu oddal svému matematickému osudu a strávil následující hodiny pokusy o výpoty daní a úrok. Lodrik nejdíve dohnal oba úedníky k zoufalství a poté zmátl pomocí nejasných rozkaz a nemožných povel padesát muž své tlesné gardy natolik, že klopýtali po cviišti jako bezhlavá kuata, protože se s naprostou vážností snažili pesn plnit nesmyslné píkazy. Plukovník Stoltoj Mansk, velitel královské gardy a celé posádky, stál u okna své pracovny a s narstajícím zdšením sledoval trapné scény. Nemohl však mladému muži jen tak zatrhnout pedstavení, takové ponížení mladého tadce by mu pineslo nanejvýš degradaci. Jenže když se najednou srazili hned ti vojáci tlesné gardy a jednomu pitom vypadla z ruky halapartna, o kterou tvrtý voják zakopl a spadl, musel jednat. Pestal se trápit možnými dsledky. Seržante, zatrubte na poplach. Chtl bych, aby jednotka provedla jedno cviení, pi nmž si vyzkoušíme rychlost, kikl na šklebícího se trubae, postávajícího na dvoe. Hudební povel, tebaže zatroubený ponkud roztesen, jak se truba marn snažil potlait smích, perušil divadlo na cviišti, které zaínalo pipomínat cirkus. Tlesná garda se rozbhla a dorazila na stanovišt. Vojáci dokázali, že jsou nejrychlejší ze všech jednotek. Lodrik se díval za muži, kteí se kolem nho hnali na místa, sklopil šavli, pokril rameny a zašel do budovy. Je nejvyšší as, aby odsud následník trnu zmizel. Plukovník si prohlížel rozzáené tváe svých lidí, které blažilo vdomí, že konen vyklouzli mladíkovi ze spár. Díve než první gardisté zanou uvažovat o dezerci. * * * Mj syn je naprosté budižkniemu. Vta se neblaze vznášela ve vzduchu v kabcarov ajovém salónku. Vonlo zde koení a silný tabák, v popelníku žhnula regentova dýmka, ohe v ní však zvolna pohasínal. 16

17 Plukovník Mansk míchal lžikou nápoj. Než aby panovníkovi odpovdl, radji se zadíval na dno zlatem zdobeného šálku. Nemám z nho nejmenší užitek, je to obyejný paáca, který se vn nacpává koláky a lidi v Tarpolu z nj mají legraci. Grengor Bardri, tarpolský panovník, správce devíti provincií, muž, který rozdrtil nespoet selských bouí a povstání a dokonale vycviil nkolik bojových jednotek, svsil ramena. Ostatní královské rody si zakrývají rukou ústa a bezostyšn se nám pošklebují, když se nkdy nkde objeví na slavnostním banketu. Místo toho, aby se vnoval konverzaci, má celou dobu plnou pusu. Nepochybn má i dobré stránky, Výsosti, prohodil plukovník nesmle, aniž by pozvedl zrak. Podle toho, co o nm ze všech stran slýchám, je dokonale skrývá. Kabcar zkížil ruce za zády a pohlédl z okna. Na obzoru se sbíhala temná dešová mrana, škvírami v oknech pronikal dovnit chladný vzduch a plamínky rozestavených svícn se zatepetaly. Zdálo se, že zem ospale, tém letargicky eká na píchod zimy. Pece z toho klacka njak musím udlat poádného chlapa. U Ulldraela, jak má vést íši, když jediné, co ho zajímá, je jídlo? Mansku, obávám se, že tarpolská íše zeme spolu se mnou. Dstojník si odkašlal. To pece ne, Výsosti. Jednotky jsou vycviené jako nikdy dív, v provinciích je pomrn klid, zdá se, že i obyvatelstvo je docela spokojené. Plukovník odložil šálek a podíval se na panovníka. Dopejte mu trochu asu Ale ne ve vašich kasárnách, co?! Grengor odtrhl pohled od mrak a otoil se na podpatku. Nikdo ho nesnese déle než msíc. Všude, kde je, vyvolává jenom samé potíže, nejrznjší stížnosti a všemožné povídaky se kupí jedna za druhou. Abych pravdu ekl, nevím, co si s ním mám poít. Kabcar si nalil další šálek aje a oima sledoval vznášející se jemné obláky páry. A k tomu všemu se ho pár šílenc od doby, co pes zdi paláce pronikla ven zpráva o vidní toho mnicha, neustále snaží zabít. Vždy to není tak dlouho, co stráže dopadly jednoho tzulánského fanatika, který se s dýkami v rukou snažil proplížit dovnit. Ped temi dny kdosi poslal Lodrikovi otrávený kolá, ten pokus stál jednoho ochutnávae život. To je prost k uzoufání. Mansk znovu piložil šálek ke rtm a dal si doušek silného erného aje, do nhož zamíchal lžiku tešové marmelády. Možná mu jenom chybí odpovdnost, Výsosti. Není na ni zvyklý. Copak tady mže vykonat nco velkolepého? Pi všem, co dlá, mu nkdo stojí za zády a dohlíží na nho, Stojko mu pomáhá dokonce i s oblékáním. Jak se tedy má nco nauit? íká se, že muž roste s úkoly, které jsou na nho kladeny. Tesky plesky. Jemu by rostlo nanejvýš tak bicho, protože by se kvli starostem tím víc nacpával koláky, keksy a dorty. Grengor vzal z malé poliky nad krbem sklennou karafu a nalil si do aje trochu pálenky. Po krátkém 17

18 zaváhání si dolil další, velkorysou dávku. Potom ze šálku opatrn usrkl. Ale možná by to nebylo špatné zkusit. Krom praskání ohn v krbu nebylo nic slyšet, husté tmavomodré koberce na stnách tlumily všechny rušivé zvuky což byl dvod, pro kabcar tuto místnost tak miloval. Zde zapomínal na pár hodin na tíhu odpovdnosti, na lidi a na skutenost, že je vládcem Tarpolu. Bez aje, vydatn vylepšeného silným alkoholem, nechtl a už ani neuml pracovat, natož pak init njaká rozhodnutí. Bylo neštstí, že mu žena zemela pi Lodrikov porodu, zvlášt ona mla útulnou atmosféru této místnosti vždycky nesmírn ráda. Bylo ironií osudu, že to trdlo, co bylo jeho synem, pišlo na svt práv zde. Ozvalo se tiché zaklepání na dvee. Jak Mansk, tak i Grengor považovali neekaný zvuk za nehoráznou drzost. Co má být?! vyštkl kabcar. Sluha v livreji opatrn stril hlavu do místnosti. Váš syn vás oekává v audienní místnosti, Výsosti. ekni mu, že hned pijdu. Sloužící zmizel. Grengor si upravil tmav šedou uniformu, smetl ze zlatých výšivek pár smítek, uchopil šavli, kterou používal pi chzi jako hlku, a zamíil ke dveím. Pjdete se mnou, plukovníku. Možná nastanou okolnosti, kdy budu potebovat vaši pomoc. Mansk rázem dopil aj a vyskoil ze židle. Jak porouíte, Výsosti. Pospíchal ke dveím a otevel je, aby kabcar mohl projít. Co máte v úmyslu? Pišel jste na nco nového? Nebute tak zvdavý, love. Grengor se najednou pousmál a položil dstojníkovi ruku na rameno. Ale tím, kdo m pivedl na správnou myšlenku, jste byl vy. Nic horšího než to, co tu te máme, už stejn nemže nastat. Jedin kdyby se tadcovi nco stalo, nadhodil plukovník, dal tarpolskému vládci pednost a zavel za nimi dvee ajového salónku. Jsou dny, kdy by pro m byl návrat Doby temnoty výmnou za tohohle syna snad i uritým vykoupením. To mi mžete vit, Mansku. Grengor kráel lehkým krokem smrem k audienním komnatám, zatímco ustaraný plukovník Mansk si marn lámal hlavu nad slovy neekan dobe naladného kabcara. * * * Audienní komnata, velký, svtlý sál s mnoha zlatými ozdobnými prvky, rozmrnými obrazy bývalých panovník a impozantními sloupy, byl jako vždy peplnn kancléi, úedníky a písai. Pede dvemi ekala dlouhá ada prosebník. 18

19 A už to byli kupci, mšané, žebráci nebo sedláci, každý den docházely do paláce celé zástupy tch, co chtli pedstoupit s njakou žádostí. Nejastji toužili po tom, aby ji mohli pednést osobn samotnému kabcarovi. Když Grengor s plukovníkem Manskem žadatele míjel, oslovilo panovníka nkolik odvážlivc, kteí po nm požadovali snížení daní, stžovali si na svého velkostatkáe nebo prost pišli s dobrými nápady, jak obohatit státní pokladnu s návrhy pochybných loterií, zástavních úpis a ady dalších, podobných vcí. Grengor Bardri jim všem majestátn pokynul, hbit kolem nich prošel, piemž pohupoval šavlí v ruce, a rychle zmizel v audienní komnat. Mansk s nkolika sloužícími mezitím vyhnal pár nejdotrnjších kikloun na erstvý vzduch. Za nkolik minut zavládl na chodb opt klid, dstojník si upravil uniformu a vešel do audienní komnaty. Kabcar trnil v obrovitém, vyvýšeném devném kesle, zdobeném adou rytin a vyloženém kožešinami a mkkými látkami. Kolem nho se hemžili a míhali dvoané v honosných šatech a zástup písa. Vyvoláva u dveí udeil ohlašovací holí tikrát o zem. Plukovník Mansk, velitel prvního regimentu, velitel Královské tlesné stráže a Ano, ano. To vím, práv jsem s ním popíjel aj, utrousil Grengor nevrle a pokynul dstojníkovi, aby pistoupil blíž. Postavíte se za m, abych ml krytá záda. Sloužící pinesl kabcarovi pohár, z nhož se linula podezelá vn grogu. A te sem pošlete tadce. Toužím po pítomnosti svého syna. Panovníkovu ironickou poznámku doprovázel tichý smích. Když následník trnu vstoupil do audienní komnaty, kousl se dstojník do rtu, aby se nedal do hlasitého smíchu. Porušit protokol píliš okat nebylo nikdy dobré, ale obrázek, který se pítomným naskytl, byl prost píšerný. Na ele tlustého mladíka se skvla široká boule, pravou paži ml v pásce, ruku pevázanou obvazem a oi zarudlé pláem. Nkteí z úedník bleskurychle vytáhli z kapsy kapesníky, jiní se odvrátili stranou a jen chvjící se ramena prozrazovala jejich reakci. Místností se rozlehl pobavený šum, který zesílil, když tadc za pomoci vrného Stojka zaal kulhat ke svému otci. Výuka v jízd na koni? zeptal se Grengor a na první pohled vypadal vcelku pobaven. Syn nm pikývl, zatímco se ze všech sil snažit zachovat dekorum. Ml jste ho vidt, jak s tím polodivokým hebcem zatoil, vznešený kabcare. Stojko se uklonil a i tentokrát se pokusil zachránit situaci. Všichni jsme ho od toho zrazovali, ale tadc projevil znanou odvahu a bez pomoci na kon nasedl. Bestie se bránila a ptkrát ho setásla ze sedla, ale nakonec ji tadc pece jen zkrotil. ada kanclé a úedník zdvoile zatleskala, písai sklonili hlavy a škrábali po papírech, aby pro budoucnost zaznamenali další dobrodružství následníka trnu. 19

20 Lodrik popotáhl a nejist se usmál. Ano, pesn tak to bylo. Mám radost, že se z mého syna pes noc stal statený muž. Kabcar pozvedl pohár a pipil mu na zdraví. Možná pro nho pece jen ješt existuje nadje. A jednoho dne se naplní. Ukázal na obvázanou ruku. Zlomená? Stojko jeho domnnku popel. Malé škrábnutí šavlí, když se pokoušel o jeden obzvlášt krkolomný manévr a zachytil epel svého uitele holou rukou. Tadc je skuten velmi obratný, vznešený kabcare. Ode dvora znovu zaznl potlesk, písai opt namoili brka do kalamá a hbit márali po papíe. Dozrává den ode dne víc a víc, nemáte také takový dojem, plukovníku? Grengor se s úsmvem obrátil na dstojníka, jenž si rukavicemi zakrýval ústa a schovával za nimi široký úšklebek. Ach ano, urit, vznešený kabcare, Mansk si odkašlal. Velení vojskm ovládá tém perfektn. Mí muži z nho jsou jak bych to ekl úpln na vtvi. Lodrik se rozzáil a trochu se vzpímil, jen aby se s bolestným zaúpním opt rychle nahrbil. Kabcar odložil pohár s grogem a zatleskal rukama. Te nás nechte o samot. Mj syn a já si musíme probrat jistou rodinnou záležitost. Audience je pro dnešek u konce. Grengor pokynul vyvolávai, který tuto zprávu okamžit oznámil lidem ekajícím v pedsálí. Dvorská spolenost se rychle stáhla a vyšla ze sálu. Po chvilce zstali dstojník, Stojko, Lodrik a panovník o samot. A te pravdu, Stojko. Písai a všichni zvdavci jsou pry. V kabcarov tvái se objevil ledový výraz. Zvolna se zády opel o opradlo trnu a usrkával z poháru. Manskovi se udlalo zle, zatoila se mu hlava, protože dostal strach, že kabcara co nevidt popadne záchvat vzteku. Jako na zavolanou ohlásilo vzdálené zadunní zvení poádnou bouku. A až budeš píšt podávat hlášení, tak tolik nepehánj. Každý ví, že lžeš, ale musí to být až tak pehnané? Tadcv dvrník protáhl koutky úst a uklonil se. Promite, Výsosti, ale myslel jsem si, že by to vrhlo na následníka trnu lepší svtlo. Vždy se ta hlášení pece zapisují i kvli píštím generacím. A až Lodrik vyroste a bude z nho udatný muž, který bude vaší íši skvle vládnout, jak by asi znlo, kdyby nkdo nkde objevil zápis: tadc spadl v patnácti letech z nejkrotšího kon v královských stájích, protože nedokázal poádn zasunout nohu do tmenu? Moc dobe asi ne, dal mu Grengor za pravdu, urit by to neznlo dobe. Dkuji ti, že v duši chováš takovou dvru, když se jedná o mého syna. A co se stalo s jeho rukou? Opravdu to byl njaký krkolomný manévr? Chtl jsem nadechl se Lodrik, ale kabcar mu rázem ual slovo. A laskav drží hubu. S ním si promluvím pozdji. A ty, Stojko, hovo. 20

21 Uitel šermu je celý bez sebe. Výsosti. Stojko se znovu uklonil, tadcovi stékaly po tváích slzy. Lodrik ml uinit výpad a vést úder šavlí na uitelovu hlavu. Jenže ztratil rovnováhu, když se pravou ostruhou bodl do prstu na levé noze. Zdšením poté upustil šavli, a když ji chtl zvednout, omylem ji uchopil za epel, Výsosti. Pane ote, to není uitelova chyba, prosím, a ho netrestají, pozvedl Lodrik hlas. Grengor na nho chladn pohlédl. Kdybych ml potrestat smrtí všechny, kteí byli jeho uiteli, když se bhem výuky zranil, byl bych dnes posledním žijícím lovkem v celém Tarpolu. Panovník v prbhu ei neustále zvyšoval hlas. Nejspíš bychom tu pak nemli ani žádné kon, žádné psy, dravce nebo jiná zvíata. On si nechá na botách ostruhy, když jde na hodinu šermu? Kulhá, protože ho ostruha bodla do prstu na noze? Grengor se pedklonil, rukama pevn sevel opradla kesla. Regentovi zblaly klouby na rukou, paže se zachvly a na krku mu výrazn nabhly žíly. Mansk pro jistotu ustoupil o krok dozadu. Jak tedy má mj syn jednoho dne vládnout íši? Jak, ptám se ho? Lodrik upen zíral na otce, roztásla se mu brada a z koutk oí se inuly další a další slzy. Jenom a se na sebe nkdy podívá, s tím svým ksichtem jako msíek a nafouknutým pandrem. Šikovný je, jako kdyby neml na ruce jediný prst. Neumí jezdit na koni, neumí bojovat ani velet. Grengor zabušil pstí do opradla kesla. A úpln nejhorší je, že na takovém holomkovi závisí budoucnost Ulldartu. Dostávám strach, jenom když vyjde z místnosti! Vysoký sál znásoboval hlasitost Grengorova evu, poslední vta se odrážela od stny ke stn a vznášela se v sálu. Tadc se rozplakal a pak už jen bezostyšn fukal, což panovníka pouze popíchlo k dalším tirádám. Dstojník postehl, že se ve Stojkových oích zraí soucit, a i on pocítil k mladíkovi nco jako lítost a pochopení. Pvodní škodolibá radost mu rychle vymizela z duše. To je pro nás, pro Tarpol a možná i pro celý Ulldart nemožná blamáž. Co si asi tak Ulldrael Moudrý myslel, když nám poslal ono proroctví? Kabcar se postupn uklidoval, vyhledal si pohodlnou polohu a opt uchopil pohár s grogem. Ale já zaídím, aby se nauil, jak se musí chovat budoucí regent. Plukovník Mansk m pivedl na skvlou myšlenku. Dstojník vrhl na panovníka udivený pohled. Vy jste mi pece íkal, že muž roste tím, že je nucen zvládat úkoly, které jsou na nho kladeny, nebo snad ne? Mansk pomalu pikývl a v duchu horen pemýšlel, jaký osud mladému tadcovi svými slovy pisoudil. I Stojkovi se ve tvái objevil tázavý výraz. 21

22 Lodrik si jen odfrkl a vytáhl z rukávu uniformy kapesník. Sálem se rozlehlo hlasité zasmrkání. Celá plejáda pedk a vybledlých regent se na tlustého mladíka zadívala ze svých podobizen mírn vyítavým pohledem. Skuten jsem pro svého pana syna vymyslel úkol, který ho patin pipraví na dobu, kdy bude panovat a vládnout. Já nechci, ozvalo se trucovit z tadcových úst. Mladík se ješt jednou vysmrkal a hnviv na otce pohlédl. Ale ano. Bude chtít. Zpoátku jsem ho chtl pro blaho celého Tarpolu strit do nejhlubšího sklepení paláce, ale pak jsem dostal lepší nápad. Grengor povstal. Nikdo by neml nkdy v budoucnu íkat, že rodová linie Bardri po mn pivedla na trn neschopného kabcara. Sešel ze schod a postavil se ped svého obtloustlého potomka. Zítra ráno odcestuje. Tadcovi se údivem rozšíily oi. Ale kam? Já nechci pry. Pichází zima a cestování je te strašn namáhavé. A už pestane kourat, nebo mu tady a te vrazím tímhle pohárem takovou na budku, až mu z ní zanou lítat šindele, pane synu, zaryel kabcar neekan a udeil šavlí o mramorovou podlahu. Plukovník a Stojko se ani nehnuli, ale tadc sebou trhnul, jako by tsn vedle nho udeil blesk. Zítra asn ráno odsud se Stojkem, jedním rádcem a svou tlesnou gardou v naprosté tichosti zmizí. Mansk byl potichu jako myška, aby k sob nepitáhl panovníkovu pozornost. Copak nkdy nco íkal o njakém rádci? Odcestuje do provincie Granburg a vystídá tam guvernéra. Vasilij Jukolenko je mi už dlouho trnem v pat. Manskovi spadly pi tomto píkazu rukavice na zem, Stojko nevícn povytáhl oboí, Lodrikovi spadla brada a tup se na otce zadíval. No ano, ale jak myslím koktal tadc, ale Grengor panovan zvedl ruku a mladík v mžiku zmlknul. Já jsem ješt neskonil s tím, co mu chci íct, mj synu. On tam nepojede jako tadc, místo toho se bude vydávat za syna jednoho hara e, který si ten úad koupil. Tak daleko na severu, stranou od centra veškerého dní, mého pana syna nikdo nezná, takže se nemusí bát pípadných atentátník. Panovník položil prázdný pohár na stl a upen se zahledl do mrkajících praseích oek následníka trnu. Až mu naídím, aby se vrátil, oekávám, že z nho bude muž, který dokonale zvládne všechno, co musí umt budoucí kabcar. Stojko mi bude ruit za to, že tomu tak bude. Grengor se opt posadil, Lodrik se pohledem zavrtával do nohou. Daleko od lahodných kolák, teplého mléka a teplouké postele, to byly opravdu špatné vyhlídky. Výsosti, s dovolením, tato myšlenka je vskutku znamenitá. Mladíkv sluha a rádce se opt pousmál. Ale nemáte také pocit, že by to na zaátek možná znamenalo až píliš mnoho odpovdnosti najednou? 22

23 Kdybych zítra zemel, usedl by na trn. To by v mých oích byla na zaátek píliš velká odpovdnost, odsekl Grengor. Když zvládne zkušební kolo v Granburgu, bude také schopný dstojn vládnout Tarpolu. Jestli se mu to nepovede, je ve sklep paláce poád ješt dost místa a já na trn dosadím nkoho jiného, i kdybych ho ml sebrat nkde na ulici. Pochopil to mj pan syn? Tadc hlasit polkl a rychle pikývl. Koho mu dáme s sebou jako osobního tlesného strážce a uitele, který ho bude cviit v zacházení se zbranmi, plukovníku Mansku? Dstojník podle regentova tónu poznal, že nyní je na ad i on. Sám však neml nejmenší chu na studené zimy na severozápad íše, pi nichž lovku u úst zamrzal dech. Rozhodl se, že se z této záležitosti obratn vykroutí, musel však postupovat jemn a navýsost taktn. Výsosti, je pro mne neutšitelným zklamáním, že mne povinnosti nutí zstat zde v hlavním mst. Kabcar pi jeho slovech udiven otoil hlavu smrem k plukovníkovi. Vím však o nkom, kdo je pro tento úkol jako stvoený, dodal Mansk rychle. V elitní jednotce máme jednoho zkušeného, stateného bojovníka, který dosud shodil každého protivníka z kon nebo ho šavlí poslal na onen svt. To by byl ten pravý muž. Tento zodpovdný úkol je pro nho jako stvoený. Stojko s neskrývanou nelibostí pohlédl na dstojníka, jenž se práv vyvlékal z cesty na sever a pobytu ve vzdálené provincii, který se mohl protáhnout na neuritou dobu. Grengor krátce zapemýšlel. Zaruujete se za nho? Mansk pikývl. Výsosti, nikdo by nemohl být vhodnjší osobou. Dobrá, spolehnu se na váš úsudek. Kabcar se zvedl a zamíil ke dveím. Nezapomete, že kdyby se mému panu synovi nco pihodilo, pravdpodobn znovu nastane Doba temnoty. Ale bez ohledu na to, co se stane s Ulldartem, tak za to v každém pípad zaplatíte hlavou. Ve vašem zájmu doufám, že ten voják za nco stojí. Stojko se na dstojníka široce ušklíbl a vesele na nho zamrkal. Tak zatím. Tvá mého pana syna bych už zítra nechtl ve mst zahlédnout. Panovník vyšel bez dalšího pozdravu z komnaty. Vy jste dítko štstny, prohodil Stojko k plukovníkovi, jehož obliej nabral popelavou barvu. Vy si tu budete sedt doma pkn v pohodlí, zatímco tadcovi a mn budou v Granburgu omrzat zadky. Kdo ví, co všechno se tam nahoe mže pihodit. lovk slýchá plno eí o divé zvi. Dstojník ješt více pobledl a mimodk si sáhl na krk. Je v Granburgu opravdu tak strašná zima? zeptal se Lodrik a sáhl si na obvázanou ruku. Tak to tam nechci jet. Krom toho, jestli tam pojedeme koárem, urit m bude všecko bolet. Tadc se opatrn dotkl ramene a protáhl obliej. Plukovníku, jak daleko je do Granburgu? Odhaduju, že dobrých tyi sta verst. Mansk pemýšlel, jestli by radji pece jen neml s tadcem jet on sám. Aspo by se mohl zabít rovnou na míst, kdyby 23

24 ten tlustý, neohrabaný mladík spadl z kon a zlomil si vaz. Na druhé stran ho odrazovala vyhlídka na dalekou cestu a dlouhé zimní msíce. Pece jenom radji pošle Valjakova. Co? Tak daleko? Tak to tam nechci. Lodrik uražen protáhl pusu a dodal tak svému kulatému oblieji alespo zásti na drazu. Mohli bychom pece pedstírat, že jsme odjeli, a potom bychom se sem zase nenápadn vplížili. Stojko, co ty na to?! Dvrník potásl hlavou. Nechci vašeho otce rozhnvat. On urit vyšle zvdy, aby zjistil, jestli jste opravdu dojel až do Granburgu. Je to velice opatrný muž. To je pkné svinstvo. Následník trnu zalovil nezrannou rukou pod pásem, kterým ml pevázané bicho, a vylovil odtamtud pomakaný keks, který si rychlým pohybem vsunul do úst. Stojko i plukovník si oba najednou zhluboka povzdechli, když sledovali, jak se Lodrik kolébá ven. Už vidím, jak se moje hlava kutálí po zemi, zahuel dstojník, kterého se zmocnilo neblahé tušení. Kdo to pišel s nápadem, že obtížné úkoly udlají z lovka poádného chlapa? namítl tadcv sluha. Ale vždy já to nemyslel tak, jak to kabcar pochopil. Mansk si navlékl rukavice a pál si, aby byl pouhým neznámým novicem v nkterém Ulldraelov kláštee. Dívejte se na to tak, že vy zstáváte tady. Zatímco já tam umrznu. íká se, že to prý není zvláš krásná smrt. Stojko zacvakal zubama a otásl se. Co to dláš? Tady uvnit není zima. Já si to zatím jenom nacviuju, plukovníku. Trénuju. 24

25 Tzulanv duch lstí vylákal Ulldraela na místo, kde nevládly zákony prostoru ani asu, zahalil ho mocným kouzlem a donutil ho ke stoletému spánku, aby nemohl zasahovat do dní na svém kontinent. A Sinured zabil moudrého krále Hultrase, vládce Barkidy. Vlastnorun a zezadu. Potom odvlekl jeho ženu a tyi malé dti na nejvyšší vž hradu a svrhl je z cimbuí, aby po králi nezstal žádný legitimní potomek. Sinured obvinil z tohoto dsivého inu jednoho z králových rádc, pedložil falešné dkazy a muením si vynutil piznání. Když se lid doslechl, že je král mrtvý a nikdo z jeho ddic nezstal naživu, požadoval, aby na trn nastoupil Sinured. Vojevdce se lstivostí, která mu byla vlastní, zpoátku odmítal, potom se však po zdánlivém dlouhém zdráhání rozhodl korunu pijmout. A lidé provolávali slávu novému vládci Barkidy, od nhož si tolik slibovali ULLDARTSKÝ HISTORICKÝ ALMANACH SVAZEK XXI., STRANA

26 Prvních ti sta verst urazila výprava po ece Repol na pronajatých obchodních lodích až neekan rychle, potom však museli pokraovat v cest po zemi. Zima, v Ulsaru zatím jen hrozící náznak, již výše na severu mocn roztáhla ledovou ruku, a ím dále postupovali ke Granburgu, tím bylo chladnji. Lodrik ml pocit, že do hlavního msta provincie snad nikdy nedorazí. Krom nkolika nevelkých planin byl jediným obrázkem, který se tadcovi z okna koáru skýtal, pohled na holé listnaté stromy. Bezútšn a bez známky života se táhly široko daleko, na lidi výprava cestou narazila jenom zídkakdy. Pouze ojedinlé sloupce koue, stoupajícího k šedé obloze, prozrazovaly skrytou vesnici, statek nebo osamlého uhlíe. Aby smutných vcí nebylo málo, všechno nasvdovalo tomu, že brzy zane snžit. Družina cestovala oblastí dokazující, že v kraji o tarpolském programu rozvoje cest moc neslyšeli. Buto sedláci a šlechtici kabcarovy píkazy zcela ignorovali, nebo sem rozkaz o nutnosti udržovat cesty v dobrém stavu zatím ješt nepronikl. Posel zejm ležel se zlomeným vazem nkde v píkop, protože jeho k pehlédl hluboký výmol. Tadc, zabalený do tlustých kožešin a pikrytý nkolika dekami, sedl v pohupujícím se koáe, který pi každé nerovnosti hroziv zaúpl a zaskípal. Mladík se snažil bojovat s nudou. Chlad se mu zažíral do šat, dech se promnil na obláky snhobílé páry. Koukni se, Stojko, já jsem drak, prohlásil chlapec a dýchl na sloužícího. Muž, rovnž zabalený v nesetných vrstvách hejivého šatstva, pedstíral, že se polekal. Ulldrael nám pomáhej! Té bestii smrdí z pusy. Já umu. To není pravda. Tadc se urazil. Mn nesmrdí z pusy. Ale ano, smrdí, pane. My všichni smrdíme, a nepáchne nám jenom z úst. Pál bych si, abych ležel ve velké van, obklopený mladými dvaty, která Stojko si všimnul tázavého výrazu v oblieji následníka trnu a zarazil se. Zapomnl, že jeho schovanec zatím nejeví o ženské pohlaví nejmenší zájem. Kdejaký venkovský kluk už v patnácti letech urit strávil aspo jednu noc s dívkou. Stojko si obas kladl otázku, jestli tadc vbec nkdy najde zálibu i ve vcech, které nijak nesouvisejí s jídlem. Zapomete na to, pane. 26

27 Co chceš dlat s mladými dvaty? Ty si pece poád vymýšlejí samé hlouposti a dlají si z druhých legraci. Lodrik se na nho nechápav zadíval. Myslím si, že malá lodika by byla mnohem hezí. Urit, pane, povzdechl si sloužící, pivel oi a zstal v myšlenkách u kád s horkou vodou a dívkami. Spoustou dívek. Stojko. Já mám hlad. Sluha vidl, jak od nho práv poínající sen zvolna odplouvá, dvata vyskoila a rozbhla se pry, ká s vodou zmizela a on sedl nahý ve snhu. Pane, vezmte si tašku, ležící pod vaším sedadlem. Jsou v ní ješt njaké keksy, pronesl tiše a doufal, že se mu mladé ženy vrátí do snu. Ne, nejsou tam. Lodrikv hlas znl strašn ufukan. Sndl jsem je už pedtím, ješt když jsi spal. Pak už žádné nemáme. Stojko neml chu pouštt se s tadcem do diskuse. Železná rezerva byla uložená na steše u jiných zavazadel a Stojko kvli tomu nechtl nechat koár zastavit. Musíte pokat. Ale já mám hlad te, a ne až pozdji. Podej mi koláky, Stojko, a hned! Následník trnu se svým nejkrásnjším tenorem prodral Stojkovi do zvukovodu, naež sloužící otráven otevel oi. Od kabcara jsem dostal za úkol, abych z vás udlal muže. Muži nejedí žádné koláky. Rozhodn tedy ne poád. A krom toho v jednom kuse nekourají. Stojko si všimnul udiveného výrazu v mladíkových oích. Váš otec ekl, abych s vámi zacházel ponkud osteji, pane, a to také udlám. Já nechci nadechl se Lodrik. A neíkejte jenom samé: já nechci! Sloužící se zadíval do praseích oek svého protjšku. Už toho bylo dost. Jestli máte obsadit místo guvernéra, ml byste vypadat trochu dvryhodnji, jako syn hara e, a ten se rozhodn vn nenacpává koláky. Vzmužte se pece. Ulldrael Spravedlivý ví, že já jsem ten poslední, kdo by vás chtl komandovat, ale vezmte si mou radu k srdci. Lodrik hlasit polkl, potlail slzy a podíval se z okna. Pokusím se o to, Stojko, zamumlal. Jsem opravdu tak hrozný? Ješt se toho musíte hodn nauit, pane, to je vše. Stojko se dostal do smílivjší nálady a povzbudiv poklepal tadcovi na rameno. Však my už to njak zvládneme. Sloužící si v duchu kladl za vinu, že i on má znaný podíl na tom, že je následník trnu tak zmkilý. Možná ho po všechny ty roky píliš rozmazloval. Bude se snažit, aby se mladíkovo chování výrazn zlepšilo. Koí zaryel njakou nadávku, najednou ucítili prudký náraz, cestující pepadli jeden pes druhého, potom se vz nahnul a pevrhl se na pravou stranu. Látkové závsy se nárazem zatáhly a uvnit vozu se setmlo. Lodrik napolo ležel na Stojkovi, který zasténal a pokoušel se vymanit zpod váhy následníka trnu. Pane, byl byste tak laskav a vstal? Nemžu se nadechnout. 27

28 Koár definitivn uvízl, koí nadával jako špaek a používal pitom výrazy, které Lodrik v život neslyšel. Valjakov, urostlý, svalnatý tlesný strážce, ryel na strážné hlasité povely. Já nic nevidím. Tadc se snažil narovnat, ale kvli tlustým kožešinám byl ješt neohrabanjší a nepohyblivjší než obvykle. Nejde to, Stojko. Když Valjakov otevel dvee, udlal Lodrik kotrmelec a zcela nevladasky, nedstojn vypadl z koáru a zaboil se do bláta. Ml na pamti káravá slova svého dvrníka a rychle se vyhrabal na nohy, piemž se snažil vypadat vznešen, i když mu na šatech ulplo nažloutlé, hndé bláto. Stojko se rovnž dost neobratn vysoukal z koáru. Co to mlo znamenat? Ležela na cest njaká kráva, nebo jsme snad pejeli obra? Tlesný strážce ukázal na zniené pravé pední kolo. Koí se nedokázal vas vyhnout výmolu. Náraz kompletn zniil ráfek kola. Osm muž se práv snažilo zvednout koár, aby ho mohli podložit kmenem stromu. Zbylí vojáci, kteí nemli s opravou koáru co do inní, zstali v sedle a pozorn se rozhlíželi po krajin. Mli jsme velké štstí, že se nám pi tom nerozbila osa. Lodrik si kradmo prohlížel muže, kterého plukovník Mansk ustanovil jeho osobním ochráncem. Valjakov, o hlavu vyšší než tadcv sluha, ml pes zimní šaty navleený prostý železný pancí pes prsa a chránie rukou a nohou. Podšitá helma chránila dohola vyholenou hlavu ped mrazivými teplotami. Tadc ml pocit, že v ledov šedých oích svalnatého muže spatuje nco hrozivého. Budily dojem, že se neustále mají na pozoru a rozhlížejí se, odkud by mohlo hrozit njaké nebezpeí. Od tohoto muže nemohli útoníci ekat nejmenší slitování. Na rozdíl od bžných zvyklostí, které v zemi vládly, neml Valjakov plnovous, ale podél spodní elisti a na brad mu povlávaly stíbit bílé chlupy. Vyznaoval se jednou zvláštností, prakticky nehýbal levou rukou, kterou ml ve výši opasku neustále pitisknutou k tlu, na dosah rukojeti šavle. A ješt jedna vc vzbudila Lodrikovu pozornost. Tlesný strážce chodil, jezdil a pohyboval se se vší tou výzbrojí a v tžkém zimním odvu s takovou lehkostí, jako by ml na sob jenom plátné kalhoty a hedvábnou košili. Stojko, který byl rovnž vcelku statný muž, vypadal vedle nho jako malý chlapec. Jestli budou muži pracovat rychle, budeme za hodinku hotoví, pane. Naštstí s sebou vezeme náhradní kolo, ekl Valjakov, uklonil se a pešel dopedu, aby pomocníkovi koího pomohl uklidnit kon. Stojko uhodl, na co jeho schovanec myslí. Vypráví se, že v soubojích porazil více než padesát chlap a jménem vašeho otce vedl vojáky v nkolika tuctech vítzných bitev. Tak tomu ochotn a rád vím. Lodrik se snažil setást z medvdí kožešiny špínu, ale vlhká hlína držela. Urit m dokáže nauit víc než mj starý uitel šermu. 28

29 Sluha potásl hlavou z jedné strany na druhou. Prý to není lovk, s nímž by se dalo snadno vyjít, a má sklon k výbuchm vzteku. Ml byste to vdt, až vás bude uit. Protože ani se mnou není snadné vyjít, budeme si urit brzy rozumt, prohlásil tadc s dvrou v hlase, popošel nkolik krok, ale hned se zase vrátil zpátky. Stojko tak zcela nesdílel názor následníka trnu a v duchu se mu ped oima objevovaly nejhorší možné rozbroje. Co má s rukou, že ji celou dobu drží u pasu a nepohne s ní? zeptal se Lodrik. Vypadá njak zvláštn. Údajn za to mohla jeho nepozornost. Pokud vím, pišel o ruku už v mládí, nkdy bhem výcviku. V gard se vypráví, že nestail uhnout hozené sekee a ta mu ji usekla. Stojko zasunul vlastní ruku hloubji do rukávu a napodobil pahýl. Jeho rodina pivolala nejlepšího léitele, který byl k sehnání, a ten mu ze železné rukavice, jakou si vojáci navlékají do bitvy, zhotovil mechanickou ruku. Valjakov údajn používá zbytky sval na pedloktí, aby jimi dokázal rozevít a sevít prsty. Jeho sevení je prý pevné jako ocel. A nkteí z jeho protivník nepežili, když je tou mechanickou rukou praštil do hlavy. Trochu m to dsí. Tadc zahýbal prsty. Jestli tak v té ruce cítí bolest? Sluha pokril rameny a otoil se. Rozhodn to nedává najevo. Vz se zastavil na malém pahorku, z nhož by byl pekrásný rozhled, kdyby se zimní den choval k cestujícím o nco pívtivji. Hustá clona mrak jim znemožovala rozhled a ídká mlha, povlávající v korunách holých, strnule vypadajících strom, rovnž nepispívala k tomu, aby krajina psobila pohostinnjším dojmem. Myslím, že se mi Granburg nelíbí a nebudu ho mít rád. Lodrik pelétl pohledem neútšný kus zem. Pro m sem otec posílá práv te, když se blíží zima? Pro m neposlal k moi nebo nkam, kde se nco dje? Otázku následníka trnu, který až moc dobe vdl, pro je práv tady, Stojko radji peslechl, a tak se i on jen rozhlédl kolem sebe. Pokejte na jaro, pane. Pak tady urit bude krásn. A tadcv dvrný rádce se rozhodl použít ješt jeden lákavý trik. Podle toho, co jsem slyšel, zde mají vynikající kuchyni. Opravdu? Mladíkv obliej se rozjasnil. Stojko horliv pikyvoval a jenom doufal, že to je aspo zásti i pravda. Podívejte se, tam na kraji, perušil jejich rozhovor Valjakov a ukázal k okraji lesa, odkud se vypotácela njaká postava, spadla a rychle se zase vyškrábala na nohy. Vojáci si okamžit nachystali samostíly ke stelb a pozornými pohledy sledovali lovka, chvátajícího vrávoravým krokem k jejich výprav. Lodrik zaslechl nezetelné volání o pomoc. Co to má znamenat? zamumlal mladík. 29

30 Z lesního podrostu neekan vyrazili dva velcí erní psi a bez jediného hlásku se pustili do pronásledování prchající postavy. Tlesný strážce pimhouil oi. To jsou borasgotanští bojoví psi. Nejdivoejší bestie, jaké existují. Jednou jsem na vlastní oi vidl, jak dva z nich roztrhali na kusy dosplého býka. Jakoby mimochodem pozvedl pravou ruku, vojáci piložili zbran k líci. Ješt nejsou na dostel, ale kdyby se k nám piblížili, bez váhání je odstelím. Prchající znovu upadl. Jen s námahou se zase vyhrabal na nohy a potácel se dále. Za nkolik málo okamžik budou psi pímo u nho. Nemžeš nco udlat, Valjakove? Lodrik sevel ruce v pst, nedokázal odtrhnout pohled od nerovného, nespravedlivého souboje. Tihle bojoví psi jsou hodn drazí a nepochybn patí njakému šlechtici, pane. Tlesný strážce nespouštl dní na poli ani na vteinu z oí. Možná to je njaký trest a vy zatím ješt nejste jako guvernér v úadu. Nebylo by vhodné, abyste se do toho míchal. Slabé volání o pomoc nyní doléhalo k mužm o nco zetelnji. Osoba, která tam dole prchala, aby si zachránila život, byla njaká žena. To je mi jedno, Valjakove. Udlej nco, naizuji ti to! Mladému tadcovi nabhla na zarudlém ele hnvivá vráska. Nco takového Stojko u následníka trnu ješt nikdy nevidl. Tlesný strážce vydal krátký povel a deset muž se tryskem rozjelo z výšiny dol, aby mli zvíata na dostel. Ovšem ješt pedtím, než padl první výstel, dobhli psi k cíli. Šelmy, které se svou velikostí vyrovnaly telatm, strhly pronásledovanou ženu k zemi a zaboily do ní tesáky, ostré jako nože. Lodrikovi se v uších pronikav rozeznl otesný ev obti, zatímco psi zaryli umáky do šat a vytrhávali z ženina tla velké kusy masa. Zmrzlou pdu pokryla rudá barva, žena onmla. Když si psi všimli jezdc, na chviliku se zarazili, ješt jednou ženu kousli a rozbhli se zpátky k lesu. Šipky z kuší dopadly na zem daleko za nimi, pokusy zastelit je nepinesly žádný výsledek. Z roztrhaného, teplého tla stoupaly malé obláky páry a vznášely se ve vzduchu. To, co práv zažil a vidl, Lodrika vydsilo, zárove to však neokázal poádn pochopit. Pímo ped oima mu obrovská monstra roztrhala na kusy lovka, ženu. Najednou ml pocit, že cítí krev, a v žaludku se mu zvedly koláky. Dusiv se vyzvracel, a kdyby ho výrazn pobledlý Stojko nepidržel, asi by se skutálel z výšiny. I vojáci se dívali na pole s výrazem naprostého odporu. Deset muž, kteí byli vyslaní na pomoc, dojelo k žen, jeden z nich sesedl a prozkoumal ji. Po chvilce zase nasedl a celý oddíl se rozjel zpátky. 30