5/2011 ROČNÍK 20 (14)

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "5/2011 ROČNÍK 20 (14)"

Transkript

1 Maria Voce, prezidentka Hnutí fokoláre, přijede do České republiky 2 5/2011 ROČNÍK 20 (14) Mnoho církví, avšak jeden lid 22 Návštěva Jeruzaléma 20 Když je i smrt životem Proces blahořečení Renaty Borlone 20

2

3 POSTŘEHY A ZAMYŠLENÍ Síť solidarity Hudba jako cesta ke sblížení národů. Hudba byla a je mým koníčkem a ten se propojil i s profesí. V západním cípu naší republiky, v Aši, vedu pěvecké sbory jak pro dospělé, tak i pro děti. Právě s dětským sborem SAšáci jsme v roce 2005 absolvovali koncertní turné do Japonska, kde jsme se spřátelili se čtyřmi dětskými sbory, které nyní postupně přijíždějí na reciproční turné do Aše. Návštěva sboru z městečka Kasaoka byla dlouho dopředu naplánována a události, které se v uplynulých týdnech odehrály v Japonsku, i když se nedotýkaly jejich domovů, jsme prožívali spolu s nimi velmi hluboce. Hledali jsme způsob jak pomoci a napadlo nás uspořádat společný benefiční koncert, do jehož organizace se zapojila i ašská farnost a skauti. Byli jsme překvapeni účastí (přišlo přes 200 lidí) i výtěžkem ve výši téměř 40 tisíc Kč! V porovnání s celou katastrofou, tváří tvář světu, kde mnohdy vládne sobectví, se to může zdát kapkou v moři, ale jak by mohl existovat oceán, nebýt jednotlivých kapek, jak by mohla existovat síť solidarity, vzájemné pomoci, kdyby neexistovaly drobné uzlíky, které tuto síť spojují? Alexandra Benešová Noc kostelů Kostely jako místo setkání světa víry a nevíry, objevování krásy křesťanské kultury a života, pátek 27. května faráři, vy máte krásný kostel! Už tu bydlím dvacet let a ještě jsem v něm nebyla, pronesla starší paní. Vyprovoko- Pane váni měnící se evropskou kulturou, rozhodli se kardinálové J. M. Lustiger z Paříže, Ch. Schönborn z Vídně a J. da Cruz Policarpo z Lisabonu, že se pustí ve spolupráci s Komunitou Emmanuel a dalšími ochotnými a nadšenými lidmi do městské misie. Po náročných přípravách se první konala v květnu 2003 ve Vídni. Její zdar dokládá skutečnost, že vyprovokovala mnoho trvalých iniciativ. Jednou z nich je snaha vhodným způsobem otevřít kostely pro ty, kteří do nich většinou běžně nevstoupí. Tak vznikla Noc kostelů, která se ve Vídni konala poprvé v roce V České republice se k ní v roce 2009 připojila brněnská a plzeňská diecéze a loni i zbývající. Arcibiskup D. Duka již vícekrát upozornil, že se jedná o pozvání lidí dobré vůle ke společnému setkání a k objevování krásy křesťanské kultury a života církve. Celá akce je jistě jakýmsi nádvořím národů, tedy setkáním světa víry a nevíry, o kterém od návštěvy v České republice hovoří často Benedikt XVI. Proto se i letos ve většině farností v pátek 27. května otevřou navečer kostely a bude nabízen kulturní i duchovní program. Avšak, jak dobře víme, na celém projektu je nejdůležitější, aby se kněz a co nejvíce aktivních věřících zapojilo ve službě osobního kontaktu s příchozími. Osobní přivítání nemůže nic nahradit. Jen tak se kostel promění v živou budovu a podaří se zasévat seménka naděje a víry. Jan Balík Foto: Petr Ettler Levné knihy nemusí být bezcenné V obchodě s levnými knihami lze narazit na jedno ze stěžejních děl C. S. Lewise. Ne snad, že by šlo o brakovou literaturu. Naopak! Kosmická trilogie se úmyslně vymyká pojmu vědeckofantastická. C. S. Lewis ji napsal jako reakci na stále více odlidštěné příběhy tohoto žánru. Hrdinou fantazijního světa je profesor Ransom, (jehož předobrazem byl Lewisův blízký přítel J. R. R. Tolkien). Zprvu přízemní mladý vědec zažívá během svých cest do jiných světů postupně souznění s neznámými bytostmi, vnitřní probuzení a dokonce jakousi duchovní transformaci. Návštěvníci z mlčící planety (1. díl) staví hrdinu do situací, kdy musí přehodnotit svůj postoj vůči polozvířecím obyvatelům planety a zvířeckým vlastnostem lidských bytostí. Perelandra (2. díl) vtahuje čtenáře filmově barvitým líčením do prostředí voňavé a hebké planety, kde se znovu odehrává drama prvotního hříchu. Ransom tu bojuje se Zlým o nevinnost vlastní duše a záchranu nové Evy. Ta obludná síla (3. díl) provádí hlavní postavy životními dilematy v prostředí vyhrocených ambicí. Je možné přehlédnout drobné nemorálnosti k získání pracovních výhod? A co všechno může člověk tolerovat, chce-li se stát součástí velké vize někoho jiného? Čtenáře, který se vydá napospas jeho knihám, provede C. S. Lewis hlubokým vesmírem lidské duše. Clive Staples Lewis (* , ) přední představitel křesťanské apologetiky. Mimo jiné autor oblíbených Letopisů Narnie. Helena Filcíková 5/2011 Nové město 3

4 POSTŘEHY A ZAMYŠLENÍ Sociální nauka církve a ekonomika společenství Úkolem tohoto příspěvku je krátce připomenout ekonomiku společenství a současně poukázat na její souvislost se sociální naukou církve. Jeden z podniků ekonomiky společenství. Jak známo, právě před 20 lety se zrodila ekonomika společenství, kterou Chiara Lubichová představila 29. května 1991 v brazilské citadele Araceli (nyní nese název Ginetta), jako výraz života charismatu jednoty v oblasti ekonomiky. Společenství majetku, které v Hnutí existovalo od začátku, se neomezilo jen na charitativní aktivity. Byla tu také snaha citlivě reagovat na sociální otázky, na společenská pnutí a pomáhat je řešit 1. Není proto náhodou, že ekonomika společenství se zrodila právě v Jižní Americe, v Brazílii, zemi dramatických sociálních kontrastů, s chudinskými čtvrtěmi favelas, které jako trnové koruny obklopují její velkoměsta, jak se tehdy vyjádřil kardinál Arns, arcibiskup ze Sao Paula. Chiara také připomněla encykliku Jana Pavla II. Centesimus Annus, která byla vydána 1. května 1991, na svátek sv. Josefa dělníka, ke 100. výročí encykliky Lva XIII. Rerum novarum: nádherná encyklika, dokonalý pohled pronikající do celé ekonomické, sociální a politické situace dnešního světa; dává nové potvrzení sociální nauky církve, která naléhavě vyzývá k solidaritě, až po hypotézu světové ekonomiky to je sen, ale i naděje. 2 Podniky v duchu ekonomiky společenství, kterých bylo k závěru roku 2010 v celém světě registrováno 797 3, vznikají spontánně z iniciativy lidí formovaných láskou a kulturou dávání, aby dosvědčovaly lásku k bratřím a naplňovaly Ježíšovu závěť 4. Také v České republice jich několik existuje. Všeobecně jde o podnikatelské aktivity nejrůznějšího typu: o sdružení, jednotlivé živnostníky, korporace, družstva, kapitálové společnosti apod., které se s různým obratem a počtem zaměstnanců zabývají výrobou, obchodem a službami. Smyslem tohoto podnikání není především privátní zisk, jak je to v duchu jakéhosi neoliberálního kapitalismu obvyklé v dnešním globalizovaném světě, ale lidštější a sociálnější cíle 5. Čistý zisk se jako u prvních křesťanů dává do společného a dělí se na tři díly: na inovaci podniku, pro formaci nových lidí, protože bez nových lidí není možné vytvářet novou společnost, a pro chudé. V roce 1998 si Chiara Lubichová přála, aby tato nová zkušenost Hnutí byla i odborně popsána jako nová ekonomická teorie, která by obstála na světovém fóru. To se také stalo a nyní se ekonomika společenství rozšiřuje i mimo Hnutí. V současné době vyvolávají zájem o ekonomiku společenství dva důvody: všeobecně se o ní zmiňuje papež Benedikt XVI. v souvislosti s ekonomií ve své sociální encyklice Láska v pravdě a dále jde o nezbytnost dodržování hodnot v hospodářském ži- Fota: archiv votě, jak na to výrazně ukázala aktuální krize 6. Sociální nauka církve je toho názoru, že opravdu lidské vztahy vztahy přátelské, uvnitř společenství, solidární a vzájemné mohou být prožívány i v rámci ekonomické aktivity Ekonomická sféra není svou povahou nelidská a antisociální a právě proto, že je lidská, musí být také eticky strukturována a institucionalizována. Velkou výzvou, která byla vyvolána problémy rozvoje v této době globalizace a stala se ještě naléhavější následkem hospodářské a finanční krize -, je prokázat na rovině myšlení i jednání, že v tržních vztazích může, ba musí najít své místo v rámci běžných ekonomických aktivit princip nezištnosti a logika daru jako výraz bratrství. Je to požadavek člověka současné doby i požadavek ekonomické logiky samé. Je to požadavek lásky a zároveň požadavek pravdy. 7 Miloslav Kněz 1. Srov. Come un arcobaleno, Città Nuova, Řím 1999, str. 85, v češtině V barvách duhy, Společenství majetku, ekonomika a práce, Nové město, Praha 2009, str Come un arcobaleno, Città Nuova, Řím 1999, str. 87, v češtině V barvách duhy, Společenství majetku, ekonomika a práce, Nové město, Praha 2009, str Srov. Economia di Comunione, Rapporto 2009/2010, str Srov. Ch. Lubichová, Evropský parlament, Štrasburk, Benedikt XVI., Láska v pravdě, čl Economia di comunione, Rapporto 2009/2010, str Benedikt XVI., Láska v pravdě, čl Nové město 5/2011

5 POSTŘEHY A ZAMYŠLENÍ Ať na veřejnosti či v soukromí se papež rád smál a rozesmával i své okolí Smysl pro humor je u Jana Pavla II. známý. Velmi ho zlidšťoval a přibližoval k lidem. Pamatuji si několik příhod. Na jedné audienci v aule Pavla VI., kdy už papež chodil o holi, kterou velmi často mával na pozdrav, byli přítomní mladí lidé a hodně jich začalo volat: Ať žije papež, ať žije papež. Hned, jak se mu dostal do ruky mikrofon, řekl: Papež žije, žije i když má hůl. A vzal hůl a zvedl ji. Prostě si dělal legraci z tohoto svého omezení, že musí chodit o holi. Nebo jiná jedinečná příhoda, která ukazuje jeho schopnost najít humornou stránku i na nejtragičtějších událostech. Po atentátu 13. května 1981 musel být papež zraněn jistě i psychicky, nejen fyzicky. Rok nato, v červnu 1982, jel do Argentiny. Poklekl, jak měl ve zvyku, aby políbil zemi, která ho hostí. Zatímco líbal zem, ozvala se střelba a papež sebou trhl. Když pochopil, že to byly slavnostní salvy z kanónů, obrátil se na otce Tucciho (kardinála Roberta Tucciho, tehdejšího ředitele Radio Vaticana, pozn. red.) a poznamenal: Tentokrát nestřílejí po mně. Vtipkoval i o takovýchto věcech. Tato příhoda, myslím, toho říká o papežově krásném lidství dost. Jeho tajemstvím byla modlitba? Všichni si pamatujeme zvolání, s nímž začal Jan Pavel II. svůj pontifikát: Otevřete, otevřete dveře dokořán Kristu. A nejen že to řekl, ale osobně šel otevřít mnohé dveře na celém světě. Často jsem se sám sebe ptal, kde nachází papež sílu na Vzpomínky na Jana Pavla II. V Římě se 1. května konalo blahořečení Jana Pavla II. za ohromné účasti poutníků z Polska i dalších zemí. Kardinál Angelo Comastri, který prožil určitý čas v jeho blízkosti, vzpomíná na papeže Wojtylu na jeho obdivuhodné lidství a hlubokou spiritualitu. Jan Pavel II. při návštěvě Centra Hnutí fokoláre v Rocca di Papa v roce tolik cest, i tu fyzickou, protože můžete chtít cestovat, ale když chybí síly Jsem přesvědčený, že Jan Pavel II. nacházel sílu v modlitbě. Ti, kdo doprovázeli papeže na Mezi dětmi se papež cítil dobře. jeho cestách, mi vyprávěli, že často ráno, když za ním šli na těch různých nunciaturách, kde byl ubytován, nikdy ho nenašli v pokoji nebo v pracovně, ale v kapli, Fota: archiv a to i po velmi únavném dni, kdy se končilo hodně pozdě. Skoro jako by byl k Bohu připoután. Fotograf Arturo Mari, který ho doprovázel na mnoha cestách, mi vyprávěl, jak se jednou ráno vydal do kaple a myslel, že tam bude sám. Když vešel, všiml si, že papež už tam je. Papež se domníval, že je sám, a mluvil nahlas. Arturo Mari se zachvěl a pomalu odešel. V tu chvíli mluvil s Bohem, řekl mi Arturo Mari. Necítil jsem se hoden toho okamžiku a pochopil jsem tajemství života Jana Pavla II. modlitbu. Kdy jste ho viděl naposledy? Naposledy jsem se s Janem Pavlem II. setkal 31. března 2005, tři dny před jeho smrtí. Papež ležel na lůžku a trpěl. Na výzvu sekretáře Mons. Dziwisze jsem k němu přistoupil, abych ho požádal o požehnání, ale neměl jsem odvahu se papeže dotknout. Sekretář s ním pohnul a řekl mu: Svatý Otče, je tu Loreto, papež otevřel oči, podíval se na mne a řekl: Ne, Svatý Petr. (arcibiskup Comastri tehdy teprve nedávno přešel z Loreta do Říma, kde byl jmenován arciknězem baziliky sv. Petra a předsedou její správy, pozn. red.) Pamatoval si, že mě přeložil do Říma, a mně naskočila husí kůže, protože jsem si myslel, že mě nepozná. V tu chvíli jsem si dodal odvahy a řekl jsem mu: Svatý Otče, jsem teprve na začátku, dejte mi požehnání. Měl klidný pohled, modré oči, ve kterých jako by byl odlesk nebe, ráje. Pokusil se zvednout pravou ruku, ale spadla zpět. Tak jsem mu řekl, že to tak stačí, protože požehnání už vyšlo ze srdce. To je moje nejdražší vzpomínka. Za rozhovor děkuje Aurelio Molé 5/2011 Nové město 5

6 ČLOVĚK V DNEŠNÍ DOBĚ Zjakého prostředí pocházíte, má váš vztah k Bohu a k přírodě kořeny už v rodině, v dětství? Rodiče pocházejí ze Slovenska, narodil jsem se v Trnavě, a když mi bylo asi 5 let, přestěhovali jsme se do Prahy. Táta byl sólista Národního divadla jako tenor, zpíval tam 32 let a teď je v důchodu. Maminka je kožní lékařka. Po sametové revoluci si zřídila kožní ordinaci u sebe doma, v Ruzyni. Bratr je také hudebník hraje v Mariánských Lázních na hoboj. Rodiče nás brali od malička poctivě do kostela, od nich mám takový ten základ ve víře. A vztah k přírodě to přišlo samo. Od malička jsem prý pozoroval, co se kde v jaké louži hýbe, příroda mě táhla. Bylo to opravdu takové moje první povolání od Pána Boha. Chodil jste do skautu nebo nějakého kroužku? Ne, ne. Jako kluk jsem byl spíš asociální typ, vystačil jsem si se svým hobby brouky. Naprosto mě to naplňovalo, takže když třeba na jaře zazvonilo po poslední hodině, tak už jsem nemyslel na nic jiného, než jak vyrazím do Čimického háje a budu odloupávat kůru na stromech a kuchat trouchnivé pařezy a hledat v nich brouky. V blízkých lesích jsem znal snad každý kámen a pamatoval si, co jsem pod ním našel za brouka. S tím jsem si úplně vystačil. Později, asi od 14 let jsem začal navštěvovat kroužek, který vedl Dr. Strejček, náš přední entomolog. Na to jsem se vždycky hrozně těšil. Entomologii jsem potom také vystudoval. Ale rozhodně žádný skaut nebo jinak organizovaný kolektiv mě netáhl, to by byl horor. Proto Starejme se o lidi, ne o zdi Kněz, doktor přírodních věd, entomolog, ekolog, vysokoškolský pedagog, houbař, ilustrátor, fotograf, milovník klidných zákoutí a duchovní správce farnosti Český Brod P. Matúš Kocian. Vyrůstal v Praze, nejdříve v Kobylisích, později poblíž ruzyňského letiště. Od mládí tráví hodně času v přírodě. Říká, že náturou byl spíše samotář. I proto mu vyhovovala věda a výzkum. Když jej Bůh zavolal na cestu kněžství, nechal slibné kariéry a klidného života a šel sloužit lidem. V útulném pokoji českobrodské fary, naproti šestisetlitrovému akváriu a vedle krbových kamen si povídáme nad hrnkem čaje. P. Matúš Kocián při žehnání zvířat. jsem nikdy nebyl na žádném pionýrském táboře ani na ničem takovém a rodiče mě naštěstí do ničeho takového nenutili. A jak jste se dostal od brouků ke kněžství? Je to celkem výrazná změna směru S brouky to moc nesouviselo, byla to spíš taková cesta dozrávání. Velmi mě oslovil P. Machač, to byl farář na Hanspaulce v Dejvicích, kam jsme chodili do kostela. Byl to výborný kněz. Díky němu jsem poznal společenství u sv. Matěje. Líbilo se mi na něm, že on tu skupinku mladých věřících lidí nevedl moc aktivně, ale hlavně se za nás modlil. Fungovalo to tam velice pěkně, spontánně, řekl bych, že teprve tehdy jsem našel cestu, kterou jsem do té doby moc neřešil. Zároveň jsem taky poznal bosé karmelitány a začal se stýkat s jejich komunitou ve Slaném. Blízko Janova v Itálii jsem s nimi potom strávil také rok života. Po návratu jsem ale pochopil, že tohle není moje cesta a nastoupil jsem do druhého ročníku semináře. O rok později mě pan kardinál poslal na tři roky do Říma, abych tam dostudoval. Na koleji v Nepomucenu to bylo krásné, byla tam taková svoboda, měl jsem pocit, že se se mnou nezachází jako s malým dítětem. Ono už mi taky bylo v té době přes 30 a seminář na stará kolena je logicky trošku utrpením. Například to ranní vstávání, na které jsem nikdy nebyl zvyklý a ani seminář mě to nenaučil. Najdete si ještě dneska sem tam čas na entomologii? Teď už na to čas nemám, a abych pravdu řekl, mně už je taky líto ty brouky bezdůvodně do té sbírky zabíjet. Oni sice často žijí v přírodě jenom 14 dní až měsíc, ale proč jim to ještě ukracovat. Ale občas, když jedu třeba na dovolenou, si pár brouků přivezu. Hlavně ty, které jsem ještě neviděl nebo nepotkal. Sbírku mám v Praze doma u rodičů. Sem tam si u nich otevřu krabici a pokochám se. Byl jsem mnohokrát sbírat ve Středomoří, jednou v Jižní Americe, ve Francouzské Guajaně a dvakrát v Turecku, taky v Severní Americe, v Atlantě. Bylo to nádherné, je na co vzpomínat. A k entomologii jako vědě se třeba ještě vrátím, až budu v kněžském důchodu Takže máte takovou světovou sbírku, počítal jste někdy kolik brouků máte? To nevím, ale oproti mnoha kolegům mám malou sbírku. Odhaduji, že tam budu mít tak kousků. To ale opravdu nic není. Já jsem nebyl takový shromažďovač, abych musel mít od každého brouka třeba 100 kusů, jak to dělají někteří velkosběratelé. Napadlo vás někdy, jak vzniklo rčení mít v hlavě brouka? To sice ne, ale je to trefné rčení. Například já mám těch brouků v hlavě také pěknou sbírku. V dnešní době se často mluví o ekologii a všich- 6 Nové město 5/2011

7 ČLOVĚK V DNEŠNÍ DOBĚ ni k tomu mají tak trochu co říct. Jak to vidíte vy, jako přírodovědec? Stojíme opravdu před velkým průšvihem, nebo se to trochu zveličuje? No, já myslím, že nestojíme před průšvihem, my v tom průšvihu už dávno jsme. Jenom je otázka, kdy to vezmeme na vědomí a začneme s tím něco dělat. A chováme se, jako by se vůbec nic nedělo. Problém plýtvání ropou, odlesňování, problematika zásob a znečištění vody, vymírání spousty druhů živočichů. Ochuzujeme biosféru a druhy, které tu vznikaly tisíce let, šmahem ničíme. Ale s ekologií musíme začít samozřejmě každý u sebe. Například se snažit produkovat méně odpadu, nejíst tolik masa, jednoduše zvažovat, jak naše chování zatěžuje planetu. Souvisí to koneckonců s evangelními hodnotami se skromností, s citem pro ostatní, nechat jim prostor, vidět jejich potřeby, nejenom sebe. A nesnažit se vyrovnat těm hloupým celebritám, které nám pořád, i s jejich často pochybným způsobem života, vnucuje obrazovka. Pět let jste knězem. Jak vidíte otevřenost církve pro všechny lidi, aby se mezi námi cítili dobře? Není to tak, že máme velké bohatství, které neumíme nabídnout ostatním? Místo od místa je to jinak. Obecně ale platí, že je to záležitost nás všech, farář sám bez ostatních lidí nic nezmůže. Koneckonců, vždyť farníci jsou a pracují s ostatními lidmi mnohem více než farář. Co můžeme nabídnout? Například tady v Brodě máme dobré vztahy s mnoha lidmi a úřady. S novým starostou vycházíme velmi dobře, je otevřený vůči farní komunitě. My můžeme nabídnout také naši účast ve stávajících strukturách, které ve městě jsou, což se tady docela daří máme teď v zastupitelstvu čtyři farníky a svoje plody to určitě přináší. Také stavíte komunitní centrum Ano, brzy začneme stavět. Komunitní centrum za farou bude sloužit širší veřejnosti jako nabídka moderních čistých prostor. Rádi bychom měli také farní vinárničku ve sklepě. Na některé akce reaguje veřejnost velmi kladně třeba o Vánocích jsme měli živý Betlém a do kostela přišly davy lidí. Je to moment, kdy veřejnost zřejmě cítí duchovní potřebu. Ještě se zeptám jinak: co může církev ještě udělat, aby zůstala autentickou a přitom se přiblížila lidem? Nemyslím teď lokálně, ale víc obecně. Není v Čechách zatím nějaký blok vůči církvi a nemůžeme si za něj trochu sami? Zavařování hub. Historici říkají, že ten blok se odblokuje až za několik generací po pádu komunismu. Navíc v Čechách sahá averze k církvi ještě mnohem dál do minulosti, a tedy nezájem je zde dost hluboký. Co bychom měli změnit? Těch věcí na změnu je samozřejmě mnoho. Někdy mi přijde, že se moc zaměřujeme na údržbu staveb (například prázdných filiálních kostelů) a už pak nezbývá síla a čas na duchovní rozvoj farnosti. Často bojuji například s mentalitou některých lidí takovou fixovaností na momenty, které už zkrátka nejsou. Žít, to neznamená jen mít pěkný opravený kostel. Měli bychom být schopni do společnosti vnášet také aktivní prvek. Důležité je pochopit, že role církve je dnes jiná než před 100 nebo 50 lety. Bohužel v mysli lidí se často nejvíc zapíše farář, který všecko opravil, který běhal v montérkách a nic moc po těch lidech nechtěl, co se týče jejich náboženského Fota: archiv P. Matúše Kociána života. Tedy vidím potřebu zaměřit se více na lidi, na život, a méně na zdi. Pro některé kněze jsou opravy možná takovým koníčkem. Jak relaxujete vy, nebo jak trávíte dovolenou? Relax je pro mne odejít do přírody. Bohužel poslední dobou nemám takovou tu pravidelnost, takže to cítím docela těžce a je to moje hloupost. Nabral jsem si poslední dobou moc aktivit a vidím, že je třeba brzdit. Potřebuji jednou za rok vyjet na svůj kopec v Tivoli za Římem. Tam si postavím stan v lese a strávím tam aspoň týden. Okolo mě běhají divočáci, já je sleduji, fotím a jsem tam spokojený. Smysl našeho života nespočívá v aktivismu. To je jenom něco, čím zastíráme to, co chybí uvnitř. Toto mnohem lépe umí právě lidé z jižanských států, táhne mě to tam. I my se potřebujeme učit vnímat krásno, estetično. V tomto smyslu souhlasím s romantiky, že je důležité žít v sepětí se sebou samým a jednotě s přírodou. Kromě občasné návštěvy vašeho kopce v Tivoli, co děláte rád přes rok, co vás baví? Chodím pravidelně do přírody, zavařuji houbičky, rád fotím, dřív jsem také ilustroval vědecké knížky, učím na zemědělské univerzitě ekologickou etiku. Těch koníčků mám spoustu. Nejsem člověk, který by si nedopřál odpočinek a ani bych bez něj nedokázal fungovat. Myslím, že každý potřebuje určitou vyváženost, jinak život ztrácí na hodnotě. Pán Ježíš také odcházel na opuštěná místa, aby se modlil, aby byl od davů pryč. A tak to má být. Za rozhovor děkuje Petr Diblík 5/2011 Nové město 7

8 RODINA Moje babička říkávala: Milé dítě, smrt je ta nejjistější věc, kterou na světě máme. A měla pravdu. Jak prožívá smrt dítě a kdy ji začne vnímat reálně? Podle vývojové psychologie dítě v předškolním období, tedy mezi třetím a šestým rokem, prožívá smrt jako něco negativního, hrozného. Psychologové jsou toho názoru, že dítě je asi od tří let schopné si smrt uvědomit jako něco nevratného. Příčinou je prožitek a vědomí dítěte, že určité skutečnosti, osoby jsou pro něho stálé. Podle své zkušenosti si uvědomuje, že například táta, který odchází do práce, se zase vrátí. Je si tím jisto. Dítě si také více uvědomuje vlastní tělo, možnost jeho poškození a má z toho strach. Tím se u něj vyvíjí i obava ze smrti. Pokud se dostane do situace, že ztratí někoho blízkého, je často smutné, zmatené a vyjadřuje to ve hře nebo si povídá s neviditelným kamarádem a vše mu sděluje. Dítě v mladším školním věku (před jedenáctým rokem) už dokáže lépe říct, co všechno se mu honí hlavou, když přemýšlí o smrti. Bere smrt jako nevratnou událost. Nedokáže si představit, že by ono samo nebo někdo z jeho blízkých mohl umřít. Podle různých autorů (například Kubíčková, Šubrtová, Říčan) dochází u dětí ke zlomu kolem desátého roku. Slovo kolem znamená, že to může být u některých dětí dříve, u některých později. Záleží na jejich individuálním vývoji, vyspělosti, komunikaci s nejbližšími, na setkání se smrtí Dítě si v tomto věku více uvědomuje pojem času a prostoru, Dítě a úmrtí v rodině Zemře-li někdo v rodině, kde jsou malé děti, jsou dospělí často konfrontováni s otázkou, nakolik a jakým způsobem se mají děti pro svůj věk takové události účastnit. chápe rozdíl mezi fantazií a vzpomínkou, mezi nepřítomností a smrtí, mezi odchodem a umíráním. Má už k času reálný postoj. V období dospívání je mladý člověk, pokud jde o smrt, velmi zranitelný. Vnímá ji sice jako něco, co do života patří, co se děje, má z ní však velkou obavu. Těší se na všechno, co ho v životě potká, na svoji budoucnost, na lásku Tak jako ve vztahu k mnohým jiným věcem je velmi citlivý a často se u něj střídají nálady. Jak s těmito pocity dítěte naložit a jak mu pomoct v jeho vnímání smrti? Především je třeba nebát se o ní mluvit. Ne však příliš a ne často. Ale mluvit. Důležité je o ní mluvit pravdivě. Dávat dítěti nejdříve méně informací a čekat, zda se bude Foto: M. a K. Broschovi chtít zeptat na další. Být jako rodič otevřený pro sdělování vlastních pocitů a informací. Pokud je rodič věřící, nebát se mluvit i o tom, co bude po smrti, v co věří a jaká je nauka církve. Pro dítě je vhodné, aby se rodiče nebáli vzít ho na pohřeb. Je ale zapotřebí, aby byl na pohřbu ještě někdo další rodiči k ruce, kdo není danou událostí tak emočně zasažen. Aby mohl pomoct, pokud by to bylo zapotřebí. Není-li možné dítě na pohřeb vzít nebo z toho mají rodiče obavu, je důležité pak dítě vzít na hřbitov a ukázat mu, kde babička, děda, teta odpočívají, a nebát se dítěti odpovědět i na otázky, které mnohdy dospělému nepřipadají vhodné (dítě se ptá na všechno možné například jak teď babička vypadá, jaké má šaty ). Pohřeb znamená pro dítě jakési završení nebo ukončení náročné situace. Hrob je pak něco konkrétního, kam může dítě za svým příbuzným chodit. Na závěr popíšu příběh, který v diplomové práci o smrti a vnímání smrti dětmi popsala moje studentka: Maminka s pětiletou dcerou šla na hřbitov. Zatímco ona šla pro vodu, dcera spustila: Tak dědo, slepice uš sou plyč, tak bude mít babi míň pláce. Babi myslela, že dá plyč i kocoula. To ale ulčitě neudělá. Kdopak by s ní pak byl, ktyž tam nejsem já, že?! Podle studentky byla vnučka zvyklá chodit na hřbitov s babičkou a ta si s dědou vždy živě povídala. Moje zkušenost s prací s dětmi a jejich prožíváním smrti je taková, že děti jsou dříve v psychické pohodě, pokud s nimi mluvíme pravdivě. Pokud s nimi opravdu komunikujeme. A pokud je to komunikace oboustranná. Ilona Špaňhelová 8 Nové město 5/2011

9 RODINA O svých zkušenostech v brněnském Domácím hospicu Tabita vypráví jeho sociální pracovnice Mgr. Ludmila Plátová. Říká, že i zde lze darovat naději, která spočívá v lásce, protože to, co zůstává, a nikdy nekončí, je láska. I na tomto místě lze prožít velké věci. Včem spočívá vaše práce? Přicházím do prvního kontaktu s rodinami, které se rozhodly nebo rozhodují pečovat o nemocného doma. Domácí hospicová péče je komplexní, stará se jednak o léčbu příznaků nevyléčitelného onemocnění (například se snažíme, aby nemocní netrpěli bolestmi, nechutenstvím a ostatními příznaky), ale zároveň se snažíme hledat to, co člověk potřebuje na rovině sociální, psychologické a duchovní. Hlavní náplní mé práce je však poskytovat rodinám oporu. Co je důležité brát v úvahu při rozhodování, zda o těžce nemocného člověka pečovat doma? Důležité je, aby se mohl vyjádřit i nemocný. Často lékaři a sestry hovoří spíše s příbuznými pacienta. Většina lidí, kteří umírají, jsou však při vědomí a téměř nikdo není zbavený svéprávnosti. Svá přání by měl především vyjádřit nemocný, a možnost péče by se měla s příbuznými zvažovat až poté. Je nutné dobře uvážit síly a možnosti, informovat se o prognóze, zeptat se lékaře, zda se předpokládá, že nemocný má před sebou dny, týdny, měsíce S tím souvisí například uvolnění z práce (ošetřování člena rodiny, dovolená, zkrácený úvazek, Šance k poznání hodnoty vztahu neplacené volno apod.). Je třeba poprosit o pomoc příbuzné a přátele. Pomoci mohou (mimo hospic) i další instituce, především praktický lékař, pečovatelské služby, agentury domácí péče, služby osobní asistence apod. Co byste řekla těm, kdo by se rádi o blízkou osobu starali v domácím prostředí, ale podmínky jim to neumožňují? Cítím, že to, co vytváří domov, nejsou na prvním místě stěny, které nemocného obklopují. Domov jsou především vztahy, osoby, které člověka chrání a doprovázejí. Často mi lidé říkají, že když za nemocným přijdou, nemluví, většinu doby prospí, případně má zastřené vědomí. I v tomto stavu však člověk vnímá, že u něj někdo sedí, drží ho za ruku. Je důležité s ním být. Když příbuzný umírá, je možné dojít za lékařem nebo primářem oddělení a poprosit, jestli by bylo možné v nemocnici zůstat mimo návštěvní hodiny, případně i přes noc. Myslím, že v mnoha nemocnicích to lze domluvit. V opačném případě je třeba i v tom, že to Bůh dopouští, vidět jeho lásku, tuto bolest přijmout a můžeme ji obětovat za nemocného. I obětovaná bolest má hodnotu Určitě však stojí za to udělat vše, abychom tam být mohli. Jaká jsou častá témata rozhovorů s rodinnými příslušníky? Hodně s nimi hovořím o tom, jak komunikovat s nemocným a mezi sebou o nemoci, o její vážnosti, o smrti. Sdělit nemocnému, že jeho nemoc je nevyléčitelná, by měl lékař. Ale na Foto: archiv nás a na rodině je pak umět s ním o tom mluvit. Když nemocný ví, že umře, není fér mu říkat, že ne, že to bude dobré. To může vztahu spíše ublížit. Známá autorka Kübler-Rossová popsala fáze přijímání nemoci (fáze popírání, hněvu, smlouvání, deprese a smíření, kdy je nemocný znovu schopen se radovat z drobných darů života, žít naplno život, který má před sebou). Potvrzuje se, že těmito fázemi neprochází jen nemocný, ale i jeho blízcí. Stává se, že nemocný je již v pokročilejší fázi než rodina. Jsou věci, které je třeba si v tomto období říct poděkovat si, odpustit, ujistit druhého, že to tu zvládneme a že se budeme snažit dělat to, co nás naučil. Zvlášť pro lidi, kteří nemají dar víry, je toto období nesmírně náročné a může pro ně znamenat velkou beznaděj. Člověk do ní může s nimi sestoupit, vzít ji spolu s nimi na sebe, a dát jim naději, která spočívá v lásce. Oni ji mohou zakusit v lásce k nemocnému. Někdy mě překvapuje, jak často situace smrti lidi opravdu velmi posouvá v hledání duchovních hodnot, Boha. Hodně takto pracuji i s rodinami, kde už někdo zemřel. Co pro vás znamená tato práce? Určitě mnoho bolesti, nejistoty, obtíží, ale ještě víc šanci k poznání opravdové hodnoty vztahu. Často se říká, že smrt vezme člověku všechno, ale ukazuje se, že co zůstává a nikdy nekončí, je láska. Ta neznamená jen pro druhého něco udělat, ale i pomoc přijmout. A láska nekončí smrtí, můžeme dál zakusit pomoc druhého a pomáhat si. Za rozhovor děkuje Ludmila Šturmová 5/2011 Nové město 9

10 RODINA Poslední dny života mého tatínka Fota: M. a K. Broschovi Můj tatínek žil po maminčině smrti už devátý rok sám, tři sta kilometrů daleko od našeho bydliště. Přestože byl vždy dobrý jedlík, začal si při jedné návštěvě stěžovat na bolest žaludku, kvůli které už nemohl jíst. Následně u něj byla diagnostikována rakovina žaludku, kterou si ale lékaři v jeho bydlišti netroufli pro složitost diagnózy operovat, a tak se tatínek nou chvíli mi to ale nijak nepomohlo. vydal k nám. Zde však lékaři konstatovali, že rakovina je už v takovém stádiu, Chiara Lubichová zavolala, a tak jsem zavolala své dobré Manžel nebyl na telefonu, abych mu že operace nemá smysl. Pro tatínka v Douale to s přítelkyni některými a všechno jsem jí mezi slzami Hnutí pověděla. Její naslouchání a to, že mi byl šok. průkopníky fokoláre v Africe, Následoval půlrok vzájemného sou- dala prostor, abych se mohla vyplakat, červen žití u nás doma. Nabídli jsme mu, že u nás může být, a on souhlasil. Docházel k lékaři, který mu dávkoval morfiové tablety. Vždy s ním někdo byl, nikdo však nevěděl, jak dlouhé to bude období. Udělali jsme mu u nás doma pokojík a naše tři děti se učily s ním více sžívat. Tatínek byl vždy bojovník, a tak bylo pro něho velmi těžké přijmout, že s nemocí už nejde nic dělat. Děti si rozdělily služby, kdy se kdo bude spolu s ním dívat na televizi a hledaly pro něj vhodné pořady, protože věděly, že televize je v jeho životě číslo jedna. Někdy s námi vyšel ještě na zahradu, pak ale přestal jíst a pít a chřadnul. V rodině jsme se bavili o smrti i spolu s ním otevřeně. To samé jsem mohla udělat i ve společenství. Náš kněz chodil k tatínkovi a donášel mu Eucharistii. Věděla jsem, že na situaci nejsem sama. Pomáhal mi především manžel, děti a kamarádi ze společenství. Jednu chvíli mě ale přepadla velká tíseň. Bylo to právě ve chvíli, kdy už tatínek nepil, a já jsem věděla, že se smrt už blíží. Bylo mi teskno, truchlila jsem, že ztrácím i druhého rodiče, že moje děti nebudou vyrůstat s babičkou a dědou. To všechno se mi honilo hlavou a já se strašně rozplakala. Věděla jsem, že můžu svoji bolest odevzdat nebeskému Otci, v da- mi pomohlo. Bylo mi pak nejen líp, ale také to upevnilo náš vztah. Stal se silnější, otevřenější a propojenější. Změnila jsem svoji práci, neprodloužila jsem smlouvu, kterou mi nabízeli. Začala jsem plně pracovat jen na volné noze, abych se mohla přizpůsobit tak, aby vždy byl někdo s tatínkem doma. Pokud nikdo nemohl, přišla na pomoc sestra, která žije ve stejném městě jako já. V den, kdy tatínek umíral, s ním byla právě ona. Zastavila jsem se doma, měla jsem mít ještě jednu přednášku. Viděla jsem, že tatínek je už velmi neklidný a že pro sestru je to náročná chvíle. Zůstala jsem tedy doma, sedla si k němu, vzala jsem jeho ruce do svých a zpívala jsem mu píseň Matičko Kristova, klíčnice nebe, kterou měl rád, a uklidňovala jsem ho, aby se nebál odejít. Ujišťovala jsem ho, že na něj čeká maminka a spousta jeho kamarádů. Uklidnil se. Za zpěvu tatínek zemřel. Pak jsme měli ještě mnoho hodin čas se s ním rozloučit, protože si přál, aby pro něj přijela pohřební služba z jeho bydliště. Naše děti se za ním nebály přijít, přijely i děti sestry, přišly moje kamarádky a všichni jsme se s ním rozloučili. Jeho odchod byl pro naši rodinu velkou zkušeností nového vztahu mezi námi. Mohli jsme se na sebe více spolehnout a prohloubila se i vzájemná komunikace. Naučili jsme se spolu mluvit i o tématech, která jsou náročná, ze kterých může mít člověk obavu. Viděla jsem, jak jsou děti nasazené nenechat svého dědu o samotě. Měla jsem zkušenost i se společenstvím, díky němuž jsem se v těchto náročných i posvátných chvílích opravdu necítila být na vše sama. Ilona Špaňhelová Maminka Moje maminka měla rakovinu plic a přála si zemřít doma mezi svými. Poslední půlrok jsme ji měli doma a v opatrování jsme se střídali s manželem a sestrou. Byla to doba nevýslovných Božích milostí a darů. Každý první pátek ji navštívil kněz a maminka přijala svátost smíření. Denně 10 Nové město 5/2011

11 RODINA jsme se s ní modlívali. Když měla někdy velké bolesti, vzdychla si, že ji Pán opustil. Ujišťovala jsem ji, že on ví, jak je silná, a nenaloží jí na bedra víc, než unese. Krásné, i když bolestivé okamžiky jsme zažívali, když nám maminka dávala rady, co máme dělat, až tady nebude. Nebo když dávala vnukům požehnání do dalšího života. Vzpomínali jsme spolu na prožitý život, odprošovali se a odpouštěli si, nebo jsme tiše seděli a drželi se za ruce. Když už byla nemocná, doprovodila jsem ji se sestrou na Svatý Hostýn. Se slzami v očích nám děkovala, že jí bylo dopřáno na svatém místě Panně Marii za celý život a za nás všechny poděkovat. Měla starost, kdo mě bude opatrovat, až budu stará, když mám samé syny. Uklidňovala jsem ji. Jako jsme my viděli, že ona opatrovala svoji maminku, oni zase vidí, jak opatrujeme ji. Snad jim to bude příkladem. Poslední neděli jako bych tušila, že nastává okamžik její smrti, jsem požádala manžela, aby zůstal doma. Chtěla se posadit špatně se jí dýchalo. Opřela jsem ji o sebe a držela kolem ramen. Hladila mě po ruce. Začali jsme se modlit, a když jsme skončili, vydechla naposled. Byla jsem Pánu vděčná, že si ji vzal z mé náruče. Helena Šebestová Babička Vzorka Martina: Máme šest dětí, z toho tři v pěstounské péči. Bydlíme na hájovně, vedle domu rodičů mého manžela. I oni Babička Zorka. jsou početná pěstounská rodina, takže o návštěvy a mnoho malých i velkých dětí u nás není nouze. Moje maminka žila většinu svého života spíš sama, s mým mladším bratrem. Když nás navštěvovala, nebylo to pro ni jednoduché všude se něco dělo, stále rozruch. Vnímali jsme určité napětí a snažili jsme se, aby se u nás cítila dobře. Děti se na její návštěvy těšily. Když onemocněla, mohli jsme si ji vzhledem k mé původní profesi zdravotní sestry a díky tomu, že jako pěstounka jsem nechodila do zaměstnání, vzít k sobě. Připravili jsme jí pokojíček, ale komplikace byla v tom, že jsme neměli televizi, na kterou byla denně zvyklá. Karel: Kolikrát jsem přijížděl z práce dost vyčerpaný a maminka na mě kladla čím dál tím větší požadavky, třeba kvůli té televizi. Pro ni to byla jedna z nejdůležitějších věcí. Snažili jsme se jí Foto: archiv rodiny Fürstovy vyjít vstříc a televizi jsme zařídili. Dali jsme ji k ní do pokoje, ale nakonec jsme maminku každý den přenášeli do obýváku, protože chtěla být uprostřed rodiny. Zdravotní stav se rychle horšil a to vyžadovalo, aby se o ni nestarala jen Martina, ale celá rodina. Museli jsme pomáhat například s jídlem a částečně i s hygienou. Martina: Všichni jsme se museli vyrovnávat s tím, že maminka je nevyléčitelně nemocná a její život na zemi spěje ke konci. Ona o tom nechtěla mluvit (bylo jí teprve 60 let), ale několikrát řekla, jak je ráda, že může být u nás a ne v nemocnici. Tři týdny před smrtí jsem jí navrhla, jestli by nechtěla mluvit s knězem. I když do kostela nechodila, překvapivě s tím souhlasila. Smířila se s Bohem a přijala svátosti. Řekla mi pak, že je velmi šťastná. Karel: Děti daly babičce nové jméno. Jmenuje se Zorka, ale nemluví o ní jinak než o babičce Vzorce. Byla u nás pouze tři měsíce, ale bylo to intenzivní období. Všichni se snažili zahrnout ji láskou. Když odešla, mí rodiče říkali, že si nikdy nedokázali představit, jak budou jednou odcházet, ale po této zkušenosti se už nebojí. Martina: Zemřela večer a byla jsem velmi ráda, že jsem ji mohla držet za ruku, zpívat jí, modlit se u ní Když slyšela můj hlas, usmívala se a byla klidná. Dokonce zemřela s úsměvem na rtech. Nechali jsme si ji doma do rána, abychom se mohli všichni rozloučit. Když ji odváželi, vzal mě náš psychicky handicapovaný syn kolem ramen, abych se o něj mohla opřít a vyplakat. Byla to velmi silná zkušenost, že se mohu o manžela a všechny své děti opřít. Martina a Karel Fürstovi 5/2011 Nové město 11

12 CITADELA Alchymie lásky První citadela Hnutí fokoláre byla vybudována v Loppianu, na toskánských pahorcích poblíž Florencie. Je neodmyslitelně spojená se jménem Renaty Borlone. Renata byla od roku 1967 až do své smrti v roce 1990 spoluzodpovědná za tuto citadelu, která nyní nese její jméno: Mariapoli Renata. 18. prosince 2003 byl na tomto místě zahájen proces Renatina blahořečení a letos, 27. února, byla slavnostně ukončena diecézní fáze procesu, který nyní bude pokračovat na Kongregaci pro blahořečení a svatořečení. DOKÁZALA HLUBOCE NASLOUCHAT P. Miroslav Cúth, působící v pražské karlínské farnosti, vypráví, jak měl možnost se s životem Renaty seznámit přímo na místě: Do Loppiana jsem se poprvé dostal v únoru roku 1994, v rámci své měsíční dovolené. O životním příběhu Renaty jsem se tam dozvěděl víc podrobností. Kromě jiného se o ní říkalo, že dokázala velmi hluboce naslouchat druhým. To mě velmi zaujalo. Měl jsem tehdy velké přání přijet do Loppiana na delší dobu, na školu kněží. Vzhledem k tomu, že Renata byla léta zodpovědnou za toto městečko, spontánně mě napadlo jí tuto moji touhu svěřit. Společně s dalším českým knězem jsme často chodili na její hrob a tuto záležitost jí svěřovali. Také jsme ji prosili Mariapoli Renata citadela Hnutí fokoláre v Loppianu. o dar kněze pro nově vznikající citadelu v Praze Vinoři. Během pěti měsíců jsem opravdu dostal možnost se kněžské školy účastnit a strávil jsem tam sedm měsíců. Do Vinoře byl duchovní správce také jmenován. A zde v Praze jsem jí svěřil takzvanou Karlínskou dvanáctitisícovku, sbírku na rekonstrukci a dostavbu farního domu. Bylo třeba sehnat mnoho peněz. Tady ji lidé neznají, a tak jsem to nikomu moc neříkal, ale svěřil jsem jí to. První inzerát o této sbírce do Katolického týdeníku jsem cíleně odeslal 27. února 1998 v den výročí jejího narození pro nebe. Věřím, že její přímluva způsobila, že sbírka vykonala a stále ještě koná své dílo. PROMĚŇOVALA BOLEST Postulátorka procesu blahořečení Lida Cicarelli žije přímo v Loppianu. V jednom rozhovoru 1 o Renatě řekla: Kdyby Renata Borlone neudělala z evangelia své pravidlo života, věnovala by se vědecké práci. Měla velmi ráda fyziku, chemii a chtěla objevovat podstatu věcí a jevů. Možná by odešla do Ameriky, tak jako mnoho našich mozků. K jejímu útěku však přece jen došlo k útěku k Bohu, kterého objevila, díky setkání s Chiarou Lubichovou, jako Lásku. V něm zapustila své kořeny. Šířila kolem sebe lásku, kterou pociťovali ti, kdo se s ní setkali. Prožívala tak bezvýhradné duchovní mateřství. S kolika lidmi se během života setkala, tolik jich bylo díky ní znovu zrozeno. Každý měl v jejích očích důstojnost Božího dítěte a jako s takovým s ním jednala. Každý, kdo se s ní setkal, se před ní jevil v lepším světle, jako by Buddhističtí mniši u hrobu Renaty Borlone, Loppiano v roce Fota: archiv její úsměv rozkvetlý díky bolesti očišťoval. To byla Renata procházela světem a proměňovala lidskou bolest alchymií lásky. Byla velkou odbornicí na chemii, ale jiného druhu. Na otázku, co Renata znamenala pro Loppiano, odpověděla: Když se s ní jednoho dne Chiara Lubichová setkala v Loppianu, hned řekla: Jsi tak průzračná, že jsem tě ani neviděla! To je výmluvné. Renata byla pro Loppiano čistým průhledem k Bohu. To bylo pro rozvoj citadely podstatné. Když na sebe přijala zodpovědnost, slavnostně slíbila, že je připravená zemřít, jen aby uchovala jednotu mezi všemi mladými a starými, laiky a představiteli církví, občanskými a náboženskými institucemi. Takto žila až do konce, protože citadelu bylo možné budovat podle charismatu, které Bůh dal Chiaře, jen skrze jednotu. Její láska se vždy uměla zaměřit na to podstatné Člověku se při práci s ní vracela víra v to, že je možné pro zlepšení společnosti udělat něco navíc a mít větší naději v budoucnost. Byla velmi praktická, měla smysl pro humor a nechyběla jí uvážlivost. Ale uměla též riskovat. Především v tom, že dávala druhým plnou důvěru. Když vyprávěla návštěvníkům o svém objevu Boha a o životě jednoty, její křehká postava jako by vyrostla a její hlas nabyl na netušené síle Renata ještě žije a působí v citadele, a nejen v ní. Zpracovala Ludmila Šturmová (Více též na str ) 1. A Loppiano con Renata (V Loppianu s Renatou), Violetta Conti, 26. února 2011, 12 Nové město 5/2011

13 TEOLOGIE JEDNOTY nám nyní chce Duch Svatý přinést, záleží na nás a na tobě. A vyžaduje, abychom skrze sebe nechali procházet Boha. A pokaždé, když projde (a projde, když se ho zříkáme), jde k bratru, osvěcuje ho a oživuje ho jako další úd Krista. Všimněme si této krátké poznámky: a projde, když se ho zříkáme. Jedině ne-bytí z lásky, která ztrácí i Boha pro Boha, dává prostor Bohu, aby se projevil tak, jak chce. Společenství s Bohem je tedy prožíváno v lásce k bratru, který ani v nejmenším není překážkou nebo tím, kdo nás od sjednocení s Bohem odvádí je naopak výsostným místem tohoto společenství. Chiara dále píše: Vnitřní život se živí vnějším životem. Nakolik pronikám do duše bratra, natolik pronikám do Boha ve mně; nakolik pronikám do Boha ve mně, natolik pronikám do bratra Bůh-já-bratr: je to jeden svět, jedno království, kde každé já je prostředníkem mezi Bohem a bratrem a je pro bratra svátostí Boha. Dvojí Ježíšovo přikázání lásky k Bohu a k bližnímu tedy nachází svůj vrchol v životě jednoty a vyjadřuje se růstem důvěrnosti s Bohem díky bratru a jednotou s bratrem díky osobnímu vztahu s Bohem. Z tohoto textu rovněž vyplývá, že život jednoty není předpokladem k tomu, abychom dosáhli sjednocení s Bohem: život jednoty už je život v samém Bohu; a prožíváme již zde na zemi eschatologickou skutečnost (tedy že jsme bratři, protože jsme Boží děti), kterou jsme dostali jako dar při křtu a kterou neustále dostáváme v Eucharistii. Kolektivní spiritualita se tak uskutečňuje vzájemností prožívanou v Božím nitru, vzájemností tří božských osob. Kdo prožívá jednotu, žije s Ježíšem a žije v Otci. Žije neustále v nebi, v ráji: v pozemském ráji zde na zemi, protože země se díky stonásobku stává rájem, a v nebeském ráji ve věčném životě. Žít v lůně Otce, jak o tom hovoří tento text, neznamená utíkat před světem, nýbrž to nevyhnutelně znamená vtělovat evangelium (stonásobek) do konkrétního společenského života. Život jednoty, právě proto, že je to život evangelia, působí, že život ráje sestupuje do lidského prožívání pozemských skutečností. (Pokračování) Gérard Rossé 1. Přednáška z 6. srpna Käsemann, in Prospettive paoline, Brescia 1972, s Charisma pro Pavla ještě neznamená mimořádnou milost pro potřeby univerzální církve, nýbrž partikulární dar, který dostává každý jednotlivec od Ducha Svatého uvnitř společenství. 4. M. Theobald, Römerbrief, Stuttgarter kleiner Kommentar Neues Testament 6/2, Verlag Kath. Bibelwerk, 1993, s. 48. Škola Abba Kolektivní spiritualita Chiary Lubichové ve světle nauky sv. Pavla 1 Téma, které chci nabídnout, se týká kolektivní spirituality, tak jak vyplývá ze spisů Chiary Lubichové. Pavel nám nabídne pozadí, abychom ji pochopili. Bude zapotřebí připomenout si ekleziologii tohoto apoštola, v níž je křesťanské společenství ztotožněno s Kristovým tělem, tedy se samotnou osobou Zmrtvýchvstalého, s Jedním, jenž je přítomný v mnohých a který z mnohých činí jedno. To je charakteristika eucharistické ekleziologie, která bere v potaz církevní rozměr Eucharistie, jak je vyjádřen v 1 Kor 10,17: Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě. V této perspektivě nás nesmí překvapit, že pro apoštola Pavla je kolektivní spiritualita vlastním projevem křesťanského života, protože pramení z podstaty církve. Jelikož společenství je Kristus ve svém těle, jeho hlubokou identitou je jednota. V této jednotě jsou nerozlučně spjaty vztahy horizontální (mezi jednotlivými členy) a vertikální, což je zpřítomněno právě v Eucharistii. Pro Pavla nemá smysl hovořit o věřícím, který by žil svou víru sám, bez vzájemného vztahu s bratry, který by žil lásku bez směřování k uskutečnění jednoty pro něj tedy neexistuje individualistická spiritualita. Osobní vztah s Bohem je vždy prožíván v bratrském společenství a v něm také roste. Jinými slovy, typickou spiritualitou církve je jednota prožívaná mezi jejími členy. Žít v jednotě s druhými znamená být věrný vlastnímu původu ( jedno v Kristu ) a projevit svou pravou identitu: Krista. IV. I. 5/2011 Nové město 13

14 TEOLOGIE PRO INSPIRACI JEDNOTY Chiara napsala: Naší mystikou je vlastní mystika Ježíše a Marie. Je to novozákonní mystika, mystika nového přikázání, mystika církve, díky níž je církev opravdu sama sebou, protože je jednotou, mystickým tělem, láskou, protože v ní proudí Duch Svatý, který z ní činí Kristovu Snoubenku. Souznění se svatým Pavlem (a s dalšími autory Nového zákona) a tudíž s biblickým Zjevením je zřejmé. Z citovaného textu jasně vyplývá, že spiritualita jednoty není nazírána jako nějaká nová spiritualita, která vyvstává vedle jiných spiritualit uvnitř církve, nýbrž jako spiritualita, lze-li to tak říct, samotné církve, přestože vždy zůstává konkrétní duchovní cestou, která je odlišena od jiných tradičních spiritualit. Já mám milovat. A mám myslet na to, že Bůh nechce, abych napodobovala nějakého světce. Mám svou vlastní cestu. Je to po Marii cesta té nejvyšší důvěrnosti s Bohem, protože moje cesta je cesta jednoty. To, co Chiara nazývá moje cesta, je ve skutečnosti, zdá se mi, cesta samotné církve, avšak vyjádřená s osobním přesvědčením vlastního charismatu. Pokud je církev sama sebou, když žije v jednotě, je evidentní, že i společenství jako primární svátost Kristovy přítomnosti nalezne v jednotě svoji autentickou tvář. V důsledku bude právě kvůli jednotě uvnitř tohoto společenství vyžadován postoj vstřícnosti vůči bratru. V tomto bodě je nauka svatého Pavla stálá. Jeho povzbuzování má vždy církevní rozměr, s vědomím, že každý křesťan je údem Kristova těla. Jeden exegeta proto napsal: Pavel chtěl, aby ve světě bylo vidět, kde se Kristus na zemi stává tělem, a na každého jednotlivého křesťana se díval z tohoto hlediska. Všude tam, kde křesťané dokazují, že takto žijí, se podle něj zjevuje Kristovo tělo reprezentované každým jednotlivým společenstvím. 2 Některým věřícím z církve v Korintu, kteří kladli příliš velký důraz na své vlastní charisma 3, apoštol odpovídá: Když se sejdete, někdo má žalm, někdo má poučení, někdo má zjevení, někdo má projev v neznámém jazyku, někdo má jeho výklad. Ale v odpovědi Pavel vyjadřuje důležitý princip: Všechno však musí sloužit k duchovnímu užitku. (1 Kor 14,26) Všimněme si, jak Pavel pětkrát používá sloveso mít (sloveso vyjadřující vlastnictví ) a jak proti němu staví duchovní užitek, tedy budování společenství v jeho identitě Kristova těla. Protiklad je záměrný a výmluvný: i pro Pavla je třeba případné inspirace podřídit jednotě. Při shromáždění raději pronesu pár slov ze svého rozumu, abych poučil i druhé, než tisíce a tisíce slov v neznámém jazyku. (1 Kor 14,19) Můžeme to zevšeobecnit: když Pavel vyzývá křesťany k pokoře, k trpělivosti atd., nejde mu ani tak o to, aby vychovával ctnostné lidi, jako spíše o to, aby ve věřících posílil vlastnosti podporující jednotu. To, co nazýváme ctnosti, neslouží v první řadě k budování sama sebe, k dosažení vnitřní harmonie osobnosti člověka; ctnosti by měly sloužit k životu ve společenství, měly by podporovat bratrské vztahy. Pak to již nebudou vlastnosti, které si pěstujeme kvůli vlastní náboženské formaci, nýbrž výrazy bratrské lásky. Chiara to vyjadřuje výstižně: Po nás (Bůh) chce ctnosti, které jsou Bůh sám lásku (a v Bohu jsou všechny ctnosti láskou). Jelikož jednota není monolitem, nýbrž společenstvím, je pro ni podstatný vztah mezi jednotou a odlišností. Aby to vysvětlil, používá Pavel příměr těla jako živého organismu (1 Kor 12; Řím 12). Obraz těla dobře vystihuje fakt, že pro jednotu je podstatná mnohost, každý úd slouží druhým a celku a jednota zase celé tělo oživuje. Společenství v různosti osob, charismat a funkcí je tělesnou podobou Krista, jenž je nerozdělený a přítomný v tomto společenství. 4 Je pravda, že Pavel v exhortační části svých listů hovoří o společenství, o Kristově těle a o bratrských vztazích a odpovídá tedy na konkrétní problémy, které se vynořily mezi lidmi v jednotlivých společenstvích. Jeho starost je tedy pastorační, jeho pozornost se obrací na vztahy, jaké mají být mezi různými charismaty a funkcemi ve společenství. U Chiary je pozornost více zaměřena na bratra, čili na vztahy s bratrem, jenž je vnímán ve své vlastní hodnotě a ne pouze z hlediska své funkce. Pocítila jsem, že jsem byla stvořena jako dar pro mého bližního a můj bližní byl stvořen jako dar pro mě. Jako Otec v Trojici je celý pro Syna a Syn je celý pro Otce. Příměr s trojičními vztahy ukazuje, že takové bytí, kdy je každý darem pro druhé, nezahrnuje pouze různé úkoly v rámci společenství; věřící jakožto úd Kristova těla je darem v samotném svém bytí. Proto je v Chiařiných textech teologicky vysvětlena hodnota vzájemnosti mimořádně silným způsobem. Lapidárně to můžeme shrnout těmito slovy: spiritualita je bratr. tak jako stačí jediná svatá hostie z miliard hostií na zemi, abychom se mohli živit Bohem, stačí jediný bratr (ten, kterého nám Boží vůle přivádí do cesty), abychom se mohli spojit s mystickým Ježíšem Nebo dále: Je třeba milovat Boha v bratru Boha, který je od bratra odlišný, ale je v něm. A milovat znamená dávat se myslet na bratra, žít pro něho. Ve vzájemném dávání sebe se každý pro druhého stává zdrojem božského života, setkáním s Bohem: Veškerá jednota, kterou II. III. 14 Nové město 5/2011

15 SLOVO ŽIVOTA MILUJ PÁNA, SVÉHO BOHA, CELÝM SVÝM SRDCEM, CELOU SVOU DUŠÍ A CELOU SVOU MYSLÍ. (MT 22,37) 1 Typickým tématem, jemuž se v Ježíšově době věnovaly diskuse v rabínských školách, bylo téma největšího z mnoha přikázání v Písmu. Ježíš, považovaný za učitele Zákona, se této problematice nevyhýbá. Na otázku Které přikázání je v Zákoně největší? odpovídá originálním způsobem spojuje lásku k Bohu s láskou k bližnímu. Tyto dvě lásky nemohou jeho učedníci od sebe nikdy oddělit, tak jako u stromu není možné oddělit kořeny od koruny. Čím více milují Boha, tím více posilují svou lásku k bratřím a sestrám. Čím více milují bratry a sestry, tím více se prohlubuje jejich láska k Bohu. Ježíš ví lépe než kdokoli jiný, kdo je skutečně Bůh, kterého máme milovat, a ví také, jak ho máme milovat. Je to jeho Otec a náš Otec, jeho Bůh a náš Bůh (srov. Jan 20,17). Je to Bůh, který miluje každého osobně. Miluje mne, miluje tebe je to můj Bůh, tvůj Bůh ( Milovat budeš Pána Boha svého ). Můžeme ho milovat, poněvadž on nás miloval jako první. Láska, která je nám přikázaná, je tedy odpovědí na Lásku. Můžeme se na Boha obracet se stejnou důvěrou a nadějí, jakou měl Ježíš, když ho oslovoval Abba, Otče. Podobně jako Ježíš s ním můžeme často hovořit i my, můžeme mu svěřovat všechny své potřeby, úmysly a plány, vyjadřovat mu svoji výlučnou lásku. Také my netrpělivě čekáme na okamžik, kdy se v modlitbě ponoříme do hlubokého vztahu s ním. Modlitba je dialog, sdílení a intenzivní přátelský vztah. Slovo života na květen 2011 Během ní můžeme dát naší lásce volný průchod. Můžeme Boha adorovat nade vším stvořeným, oslavovat ho přítomného v celém vesmíru, chválit ho v hloubi srdce nebo živého ve svatostáncích a myslet na něj tam, kde právě jsme doma, v práci, v úřadě, mezi lidmi MILUJ PÁNA, SVÉHO BOHA, CELÝM SVÝM SRDCEM, CELOU SVOU DUŠÍ A CELOU SVOU MYSLÍ. Ježíš nás učí i dalšímu způsobu, jak milovat Boha. Milovat znamená pro Ježíše plnit Otcovu vůli, dát k dispozici svoji mysl, srdce, energii i celý život. On se cele odevzdal plánu, který s ním Otec měl. Evangelium nám ho představuje vždy zcela zaměřeného na Otce (srov. Jan 1,18), vždy v Otci, připraveného říkat pouze to, co slyšel od Otce, a dělat jedině to, co mu Otec řekl. I od nás žádá totéž. Milovat znamená konat vůli milovaného bezmezně, celým svým bytím celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Láska totiž není jen cit. Proč mě oslovujete Pane, Pane, když neděláte, co říkám? (Lk 6,46) ptá se Ježíš těch, kdo lásku projevují jen slovy. Kresba: Petr Ettler MILUJ PÁNA, SVÉHO BOHA, CELÝM SVÝM SRDCEM, CELOU SVOU DUŠÍ A CELOU SVOU MYSLÍ. Jak máme tedy žít toto Ježíšovo přikázání? Tak, že bezvýhradně setrváme v přátelském vztahu k Bohu jako jeho dcery a synové. Především ale budeme dělat to, co chce on. Náš postoj vůči Bohu bude jako Ježíšův budeme stále zaměřeni na Otce, budeme mu naslouchat, abychom poslušně spolupracovali na jeho díle jedině na něm a na ničem jiném. V tom se od nás žádá nejvyšší radikálnost, protože Bohu nelze dát jen něco, ale je třeba mu dát všechno: celé srdce, celou duši, celou mysl. A to znamená dělat dobře a naplno tu činnost, kterou od nás žádá. Abychom žili podle jeho vůle a sjednotili se s ní, je často zapotřebí ztratit vlastní vůli, obětovat všechno, co nám leží na srdci nebo co máme na mysli, netýká-li se to přítomné chvíle. Může se jednat o názor, cit, myšlenku, přání, vzpomínku, věc, člověka Tak budeme naplno ponořeni do toho, co se od nás žádá v přítomném okamžiku. Hovořit, telefonovat, naslouchat druhým, pomáhat, studovat, modlit se, jíst, spát, žít jeho vůli, aniž bychom z ní vybočili. Budeme vykonávat různé činnosti cele, ryze, dokonale, celým srdcem, duší a myslí. Jedinou pohnutkou každé naší činnosti bude láska, abychom mohli v každém okamžiku dne říci: Ano, můj Bože, v této chvíli, v této činnosti jsem tě miloval celým srdcem, celým svým bytím. Jen takto budeme moci říct, že milujeme Boha, že opětujeme jeho lásku. MILUJ PÁNA, SVÉHO BOHA, CELÝM SVÝM SRDCEM, CELOU SVOU DUŠÍ A CELOU SVOU MYSLÍ. Abychom žili toto Slovo života, bude užitečné se čas od času zkoumat, abychom viděli, zda je Bůh opravdu v naší duši na prvním místě. Co tedy máme během tohoto měsíce dělat? Znovu si zvolit Boha, aby byl jediným ideálem našeho života, aby pro nás byl vším. Znovu jej postavit na první místo a dokonale žít jeho vůli v přítomném okamžiku. Měli bychom být schopni mu upřímně říkat: Můj Bůh a mé všechno, miluji tě, jsem celá tvá, jsi Bůh, jsi můj Bůh, náš Bůh nekonečné lásky! Chiara Lubichová 1. Slovo života na říjen 2002, otištěné v časopise Città Nuova č. 18/2002, s. 7 a v časopise Nové město č. 10/2002, s /2011 Nové město 15

16 ŽIVOT ZE SLOVA Obyčejný život řidiče kamionu Ruggero Badano. Včera večer jsem dělal společnost jednomu kamarádovi, který se cítil osamělý, a tak jsem šel spát až kolem jedné. Odjížděl jsem jednak ani ne po dvou hodinách spánku (jako řidič kamionu vyrážím ráno velmi brzy) a navíc jsem se obával, že se odpoledne nestačím včas vrátit na schůzku s notářem. Najel jsem na dálnici a už jsem chtěl zrychlit, když jsem si hned za branou všiml stojícího kamionu. Řidič mi dával znamení, že mu došla nafta. Zatímco jsem ji přečerpával, nadával na svého šéfa a na kolegu, který mu dal špatné údaje, kvůli nimž si zbytečně zajel, a teď zůstal na suchu. Když jsem ho viděl, jak si takhle vylévá zlost, zabolelo mě to. Ne že bych ho chtěl za to odsuzovat, ale bylo mi to líto kvůli němu. I já jsem se před několika lety choval stejně. Když jsme uvolňovali zatuhlé šrouby, chtěl znovu začít nadávat, ale když se na mě podíval, zmlknul. Konečně se chystal k odjezdu, ale kamion se kvůli vybité baterii nerozjel. Jeho pohled jako by mi říkal, že teď už přece nelze nenadávat. Přesto ale mlčel. Kousek jsem ho táhl za svým autem, abych mu pomohl rozjet se. Protože to celé trvalo přes hodinu, nemělo už pro mě smysl spěchat. Když jsem se s ním rozloučil, běžel ještě za mnou a chtěl mi dávat peníze. Samozřejmě jsem je odmítl. Zavolal za mnou: Vás mi snad poslal sám Ježíš! Když jsem se pak vrátil domů, zjistil jsem, že notář posunul čas schůzky právě o tolik, kolik dělalo moje zpoždění, a já jsem vše stihl. Dřív jsem chodil v neděli na mši jen někdy, když jsem zrovna nešel na hon. Doma mi přišlo úplně normální okomentovat všechno, co dělala moje žena Tereza, nebo vyžadovat autoritu od naší dcery Chiary, či mít prostě vždy pravdu. Pak jsem se jednou nechal přesvědčit, že se zúčastním mezinárodního setkání rodin v Římě. Přistoupil jsem na to hlavně proto, abych dcerce mohl ukázat Řím. Při příchodu do arény Palaeur bylo mojí jedinou starostí, abychom našli naše tašky Foto: SIF Foto: archiv se svačinou, které jsme nechali u vchodu, tím spíš, že když jsme si sedli, Chiara dostala za chvíli hlad. Velmi mne překvapilo, když jí jedna paní okamžitě podala namazanou housku a za chvíli druhá pití. Nebyla to nějaká samoúčelná gesta zachytil jsem za nimi životní styl, který byl pro mne nový. Začal jsem vše sledovat s větším zájmem Vrátil jsem se domů úplně jiný, měl jsem v sobě radost, pokoj, touhu dát se do služby druhým. Tak jsem se předtím neznal. Ze svědectví, která jsem toho dne vyslechl, se mi poskládal úplně nový způsob jak žít a přiblížil se mi Bůh. Teď když ráno brzy vstávám, dávám pozor, abych jako dřív neotvíral okenice a nebudil tak Terezu. A když Chiara rozbila jednou večer láhev s olejem, dokázal jsem přemoci svoji výbušnou povahu a nevynadal jsem jí. Připadalo mi, že naše vztahy jsou čím dál krásnější. Maminka byla už léta ochrnutá a nebylo lehké jí být nablízku, ale nyní jsem měl novou sílu, abych ji dokázal častěji navštěvovat. Jednou ráno jsem musel odjet na urgentní cestu o trochu dřív než obvykle. Přišel jsem před třetí hodinou ke garáži a našel před ní stát auto, takže jsem nemohl odjet. Bylo zamčené a nedokázal jsem s ním pohnout. Řešením by bylo rozbít okénko, tím spíš, že stálo na soukromém parkovišti. Ale hned mi v hlavě naskočila otázka: Je to ta správná věc? Nechal jsem toho a rozhodl se, že budu ještě spát, ale v kamionu, abych nerušil v domě. Ještě jsem přemáhal pokušení otevřít to auto násilím a modlil jsem se za majitele. V sedm hodin se mi podařilo za pomoci dalších lidí auto posunout a odjet. Bylo to divné, ale po cestě jsem měl v srdci radost a pokoj, jaký jsem ještě nezakusil, jako bych se dostal do jiné dimenze. V jednu chvíli jsem musel dokonce zpomalit, protože jsem měl oči plné slz. Připadalo mi, že si tuto radost nezasloužím. Cítil jsem vedle sebe Ježíše, jako by on sám řídil. Na zpáteční cestě jsem volal do fabriky, kde na mne čekali, abych jim vysvětlil důvod svého zpoždění. K mému velkému údivu mi řekli: Nevadí, dnes ráno se porouchal městský vodovod, takže jsme v práci stejně nemohli pokračovat. Ruggero Badano, otec blahoslavené Chiary Luce Badano (Jeho zkušenosti opublikované v Città Nuova č. 4/1988, redakčně kráceno.) 16 Nové město 5/2011

17 SPIRITUALITA JEDNOTY Naše odpověď na lásku První část celoročního tématu, které Maria Voce, prezidentka Hnutí fokoláre, předložila 27. září 2010 celému Hnutí. Obsahem je Boží vůle v myšlenkách a životě Chiary Lubichové. Uplynul rok od chvíle, kdy jsme se pustili do objevování všech zázraků, které charisma jednoty, darované Bohem Chiaře, může přinést našemu životu. Proto jsme se začali zabývat naší spiritualitou bod po bodu. Tato chvíle navazuje na základy uplynulého roku, pokračujeme tedy ve stejném duchu. Chtěla bych proto téma o Boží vůli, které nás bude provázet v nadcházejícím roce, začít Chiařinými slovy, kterými jsem zakončila svoji úvahu o Bohu Lásce. Vnímám svou bezmocnost, ale odevzdávám ji Bohu. Všechno stavím na neochvějné víře: [ ] věřím, že mě Bůh miluje a ve jménu této Lásky žádám od svého života a od života těch, kdo jdou po cestě mého ideálu, velké věci hodné toho, kdo ví, že ho Bůh miluje. 1 Toto Chiařino úsilí se pojí s rokem O několik let později, při pohledu na následný rozvoj Hnutí, Chiara řekla: Neměly bychom ve světě smysl, pokud bychom nebyly malým plamenem nekonečného ohniště: láskou, která odpovídá na Lásku. 2 V této odpovědi už je všechno, je v ní i souhrn všeho, co můžeme o Boží vůli říct a jak ji můžeme žít, tedy Boží vůli s každým z nás, s celým Hnutím a celým lidstvem. Jak říkají naše stanovy: Lidé, kteří patří do Hnutí fokoláre [ ], aby milovali Boha Lásku, plní jeho vůli. 3 Abychom však stále lépe odpovídali svou láskou na Boží lásku, chtěli bychom v tomto roce více prohloubit poznání Boží vůle projevující se mnoha způsoby. Láska k Bohu spočívá především v plnění jeho vůle, to znamená žít láskyplný vztah syna s Otcem, který se realizuje plněním jeho vůle. 4 Sám Ježíš připomíná: Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane!, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. (Mt 7,21) Co ale je Boží vůle? Chiara na toto téma mnohokrát hovořila velmi podrobně a pokaždé, když o něm mluvila, znovu jsme se do Boží vůle zamilovali. Předávala nám nové pochopení Boží vůle, tak jak jí ho daroval Duch Svatý. Boží vůle říká Chiara je zlatá nit, nebo spíše zlaté božské tkanivo, které tká náš pozemský život, a po něm i ten další. Je to způsob, jakým Bůh vyjadřuje svou lásku k nám, lásku, která vyžaduje odpověď, aby on v našem životě mohl konat své zázraky, v našem životě a v životě každého člověka na zemi. V těchto dnech jsem měla možnost číst myšlenku teologa Bonhöffera, který, myslím, velmi dobře poukazuje na lidské činy a jednání, skrze které Bůh realizuje svoji vůli. Říká: Význam veškerého Ježíšova etického přikázání spočívá spíše v tom, že člověku říká: stojíš před Boží tváří, milost Boží má nad tebou moc, na druhé straně jsi ale ve světě, musíš tedy konat, jednat. Měj proto při svém jednání na paměti, že jednáš před Bohem, který se na tebe dívá a má svou vůli, kterou chce uskutečnit. Co tato vůle obnáší, to ti řekne daný okamžik. Důležité je jen to, aby nám bylo naprosto jasné, že se má naše vůle pokaždé ztotožnit s Boží vůlí. Pokud se má naplnit Boží vůle, musíme se své vůle zříct. Protože se tedy od člověka, který jedná před Bohem, vyžaduje úplné zřeknutí se vlastních nároků, můžeme etické jednání křesťana definovat slovem láska. 5 Boží vůle je Boží hlas, který k nám nepřetržitě promlouvá a zve nás, 6 říká Chiara, takže když se naučíme poslouchat hlas, který k nám promlouvá v našem svědomí, a když jednáme podle toho, co říká, zakusíme, že jeho záměr je vlastně náš život, naše svoboda, osvobozuje nás, abychom byli skutečně sebou samými. 7 (Pokračování) Maria Voce 1. Ch. Lubichová, Il perché della mia vita, in Lettere dei primi tempi, Řím 2010, s Ch. Lubichová, Una via nuova, Řím 2002, s. 35, v češtině Cesta ke společenství, Praha Všeobecné stanovy Díla Mariina, část I, kap. III, čl. 8, Srov. Ch. Lubichová, Il sì dell uomo a Dio, in Scritti Spirituali/4. Dio è vicino, Řím 1981, s. 231, Dietrich Bonhöffer, Scritti Scelti (Vybrané spisy) ( ), ed. Queriniana, 2008, kap. II, s Ch. Lubichová, Santi insieme, Řím 1994, s Ch. Lubichová, Santità di popolo, Řím 2001, s. 98. Foto: M. a K. Broschovi 5/2011 Nové město 17

18

19

20 Z HNUTÍ FOKOLÁRE Když je i smrt životem Renata Borlone (uprostřed). 27. února byla v Loppianu uzavřena diecézní fáze procesu blahořečení Renaty Borlone. Kardinál Poupard v této souvislosti řekl, že Renata je vzorem křesťanského života a to ji činí svatou. Chiara Lubichová 27. února 1990 sdělila celému Hnutí fokoláre: Nyní máme v nebi anděla, pro něhož nedokážu najít vhodné pojmenování. O dvacet let později, rovněž 27. února, uzavřela v Loppianu slavnostní ceremonie, které předsedal fiesolský biskup Mons. Mario Meini, diecézní fázi procesu blahořečení služebnice Boží Renaty Borlone, po níž je zdejší citadela pojmenovaná Mariapoli Renata. Kdo se s ní osobně setkal v Loppianu, Siracuse, Miláně, Grenoblu, Paříži, či na jakémkoli dalším místě, jímž prošla, asi by potvrdil, že by se proti takové pozornosti, která se na ni soustředila, obrnila úsměvem. Po pravdě řečeno to, co vystoupilo do popředí, nebyla ani tak ona sama, jako spíše její lidé, to nekonečné množství lidí zasažených její láskou. Renata měla srdce otevřené všem a pro každého, v pevné víře, že má-li být dokončen projekt nového města, nové společnosti založené na evangeliu, musí v něm mít každý svůj úkol, svůj konkrétní dar pro ostatní. A Renata byla tou, která dokázala kohokoliv vést, podporovat, dodávat odvahu, pozvedat KDO BYLA RENATA BORLONE Narodila se roku 1930 v italském městě Civitavecchia. Po střední škole se zapsala na vysokoškolské studium chemie. Prožila šťastné dětství a jako dospívající dívka začala chodit do kostela. V devatenácti letech poznala Hnutí fokoláre a začalo podivuhodné dobrodružství jejího života, svědčícího o evangeliu. Poté, co se zhostila zodpovědných úkolů v Itálii i v zahraničí, přišla roku 1967 do Loppiana, kde během 23 let přispívala k rozvoji citadely a obdivuhodným způsobem vedla duchovní formaci fokolarínek. Když v 59 letech vážně onemocněla, začal její strmý výstup k Bohu, v něhož Renata vždy věřila. Až do konce opakovala: Chci svědčit o tom, že smrt je život. Zemřela 27. února a to i z bahna na jeho cestě přerodu v nového člověka, v evangelní kámen stavby nového světa, z níž, jak věřila, nikdo nesměl být vyloučen. Na tomto slavnostním aktu nechyběl mezi mnoha Renatinými přáteli ani kardinál Paul Poupard, emeritní předseda Papežské rady pro kulturu a Papežské rady pro mezináboženský dialog, který se s Renatou osobně seznámil na konci osmdesátých let. Kardinál při mši svaté v přeplněném kostele Matky Boží připomenul, že chceme-li změnit život druhých, musíme mít odvahu změnit ten svůj tak, jak to udělala Renata. Řekl: Prožívala intenzivně radost z toho, že dala vše Bohu, naučme se od ní být světu zároveň znamením něhy i pevnosti života zakotveného v Bohu. Odpoledne se velký sál v Loppianu zaplnil představiteli náboženského a civilního života, členy veřejné správy, fokolarínkami, jejichž formaci se Renata po mnoho let věnovala, rodinami, kněžími, mládeží i staršími lidmi. Našli se zde i někteří z prvních fokolarínů, kteří následovali Chiaru Lubichovou a s Renatou sdíleli první roky dobrodružství Hnutí fokoláre, a v neposlední řadě i její rodina sestra Vera se svými dětmi. Za přítomnosti členů diecézního církevního tribunálu zde začal právní akt, jemuž předsedal fiesolský biskup Mario Meini, do jehož diecéze Loppiano náleží. V žádném případě však nešlo o nějaké strohé právnické jednání všichni především viděli velké množství dokumentů stovky dopisů, záznamů toho, co kdy pronesla, a mnoho dalšího které svědčily o jejím životě, že jej celý zasvětila jednotě. Na příkladu jejího svědectví se chceme učit, jak být lidmi, kteří podle Mariina příkladu dovedou Božímu slovu naslouchat a uchovávat ho ve svém srdci, ne žárlivě jako poklad, ale jako schopnost sloužit, o niž se lze rozdělit se všemi bratry. Četbu protokolů, podpisy a právnické úkony často přerušoval potlesk, který svědčil o radosti a dojetí všech zúčastněných. Výstižně to vyjádřila postulátorka Lida Ciccarelli: Když dnes předáváme dokumentaci týkající se Renaty Kongregaci pro svatořečení, otevíráme se širšímu pohledu církve, zakoušíme tajemství Boží milosti, která ve všech dobách probouzí zářivé svědky své lásky. Svoji vděčnost vyjádřil hudebním recitálem také Valerio Ciprì, dlouholetý 20 Nové město 5/2011

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU...

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... MODLI SE ZA SVOU SMRT TO NEJTĚŽŠÍ JE SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... Dag Hammarskjöld (1905-1961) švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník

Více

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI PROČ A JAK SE MODLIT KŘÍŽOVOU CESTU? (zpracováno podle Vojtěcha Kodeta) MÁME JISTOTU, ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI Již dva tisíce let nás posiluje jistota víry, že na život nejsme sami. Těsně před svým návratem

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Heterosexuálové v průvodu Prague Pride. Proč se vlastně o toto téma zajímají?

Heterosexuálové v průvodu Prague Pride. Proč se vlastně o toto téma zajímají? Heterosexuálové v průvodu Prague Pride. Proč se vlastně o toto téma zajímají? Viktoria Valeeva Teplé léto si mohou užívat i heteráci takový transparent jsem viděla na letošním průvodu Prague Pride, ke

Více

Každá mince má však i druhou stranu. A zde jde o to, že současná kultura je doslova přesycena až brutálním představováním lidské smrti a umírání.

Každá mince má však i druhou stranu. A zde jde o to, že současná kultura je doslova přesycena až brutálním představováním lidské smrti a umírání. Pravda a mýty o smrti a umírání. Je zmrtvýchvstání mýtus? Téma smrti a umírání je nesmírně důležité téma, které v dnešní době u většiny lidí bývá odsouváno někam do oblasti nezájmu a nevědomí. Je to téma

Více

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 LABEM BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ÚSTÍ NAD NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 Spasní na poslední chvíli 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. 33 Když přišli na místo, které

Více

DUŠAN HEJBAL biskup Starokatolické církve v ČR

DUŠAN HEJBAL biskup Starokatolické církve v ČR DUŠAN HEJBAL biskup Starokatolické církve v ČR Váš UTECHTSKÁ UNIE STAROKATOLICKÝCH CÍRKVÍ ZPRÁVA PRO SRC 2007 O NĚKTERÝCH ZÁLEŽITOSTECH, KTERÉ BYLY NA POŘADU MEZINÁRODNÍ BISKUPSKÉ KONFERENCE 1. Reflexe

Více

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13:

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13: Ďábel a člověk V našich shromážděních často hovoříme o Bohu, jeho díle v životě člověka, někdy trochu zapomínáme na to, že nežijeme v duchovně neutrálním prostředí, ve kterém nepracuje jenom Bůh, ale i

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI 1. NEDĚLE PO SV. TROJICI formulář A1 (bohoslužby s večeří Páně) ÚVODNÍ ČÁST VSTUPNÍ HUDBA OTEVŘENÍ K: Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. S: Amen. POZDRAV K: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká:

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Primice P. Jakuba Vavrečky 12. července 2014 5 EUCHARISTICKÁ MODLITBA Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Děkujeme ti, svatý Otče, a vyznáváme, že jsi veliký a žes všechna svá díla učinil v moudrosti

Více

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA POSTNÍ DOBA Popeleční středa je výjimečný den. Den usebranosti a reflexe. Vydáváme se v něm totiž na cestu postní dobou, která se vyznačuje nasloucháním Božímu slovu, modlitbou a pokáním. ČLOVĚK BYL STVOŘEN,

Více

Pracovní list č. 1. Tipy do praxe

Pracovní list č. 1. Tipy do praxe Pracovní listy Pracovní list č. 1 Téma: Máme krásný úkol modlit se a milovat (sv. J.M. Vianney) V tichosti rozjímejte o jednotlivých částech modlitby Otče náš. Každý den projevte svou lásku k Bohu - modlitbou,

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Nejlépe živá, je také možné pustit písničku z archivu Proglasu.

Nejlépe živá, je také možné pustit písničku z archivu Proglasu. Znělka Úvod (Pouští moderátor) Milí přátelé, dnes se s vámi bude modlit rodina X.Y., a to: Každý přítomný se představí (stačí křestní jméno). Začněme znamením kříže ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ

ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ Chválená a velebená budiž bez ustání 3x Též Neposkvrněné početí nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie. Úvod Dn. 1746: Buď veleben, milosrdný Bože, Že ses

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve červen 2009 3. ročník/6. číslo Když kocour není doma... Slovo úvodem Když kocour není doma, myši mají pré.. Ježíš odešel. Oblak Otcovy slávy ho vzal našim

Více

Augustínek. MŠ a ZŠ sv. Augustina: Škola všemi smysly, rozumem a srdcem

Augustínek. MŠ a ZŠ sv. Augustina: Škola všemi smysly, rozumem a srdcem Augustínek MŠ a ZŠ sv. Augustina: Škola všemi smysly, rozumem a srdcem Letní tábor ve Sv. Dobrotivé, 2012 Školní družina 2 Augustínek, 2012 VYCHOVÁVAT MÁ BÝT RADOST! Milí rodiče a přátelé naší školy sv.

Více

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů.

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů. Kněžské zrcadlo Naše moderní pedagogika je stále ještě specializována na zpracování slabin. Kdo je ve škole slabší v matematice, učí se ji tak dlouho, dokud není slabý i v jazycích. Chytřejší by - podle

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Dotazník populace - 2013

Dotazník populace - 2013 Dotazník populace - 2013 Blok vnímání umírání 1) Mluví se v rámci společnosti dostatečně o konci života a umírání? 2) Je pro Vás těžké o smrti a umírání mluvit? 3) Kdo by měl podle Vás s dětmi mluvit o

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku Ve znamení Kříže Výpisky z poutního deníku Tuto pouť jsem pojal jako křížovou cestu (každý den bude jedno zastavení) a chci jí obětovat za to, aby se lidé v naší farnosti otevřeli působení Ducha svatého.

Více

PRO TEBE. mladé plody rostou na starých stromech. Budoucnost dětí pomáhají vytvářet jejich rodiče.

PRO TEBE. mladé plody rostou na starých stromech. Budoucnost dětí pomáhají vytvářet jejich rodiče. mladé plody rostou na starých stromech Budoucnost dětí pomáhají vytvářet jejich rodiče. Ale kdo tvoří budoucnost těch osamělých, které rodiče nemají? Nebo těch, které rodiče opustili, ať z vlastní vůle

Více

VÝCHOVNĚ PASTORAČ NÍ PROJEKT Domu Ignáce Stuchlého ve Fryštáku

VÝCHOVNĚ PASTORAČ NÍ PROJEKT Domu Ignáce Stuchlého ve Fryštáku VÝCHOVNĚ PASTORAČ NÍ PROJEKT Domu Ignáce Stuchlého ve Fryštáku Mgr. Michael Martinek 1. CHARAKTERISTIKA Dům Ignáce Stuchlého (dále jen DIS) je pobytovým výchovně vzdělávacím zařízením pro mládež. Patří

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen.

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen. Slavnost Narození Páně 25. prosince (vigilie, v den slavnosti) V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. S touto vírou se modleme

Více

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov Bible pro děti představuje Nebe, Boží nádherný domov Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Lazarus Upravili: Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible for Children,

Více

Bibliografie (výběr) Benedikta XVI.

Bibliografie (výběr) Benedikta XVI. Bibliografie (výběr) Benedikta XVI. Apoštol Ježíše Krista: promluvy o svatém Pavlovi. V Kostelním Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. 139 s. Jazyk originálu: Benedetto XVI, In cammino sotto la guida

Více

Pastoračník. Naděje neklame! Ke své životní cestě potřebujeme menší i větší naděje, které nás den co den udržují při životě. (Benedikt XVI.

Pastoračník. Naděje neklame! Ke své životní cestě potřebujeme menší i větší naděje, které nás den co den udržují při životě. (Benedikt XVI. Pastoračník Oblastní charity Jihlava číslo 1, únor 2012 Ke své životní cestě potřebujeme menší i větší naděje, které nás den co den udržují při životě. (Benedikt XVI.) Milí kolegové, první číslo v roce

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Vzdělávání kazatelů a vedoucích

Vzdělávání kazatelů a vedoucích Vzdělávání kazatelů a vedoucích vzdělávání a přípravě vedoucích pracovníků. V roce 2011 požádal biskup Bernard Oringa naši církev o pomoc při Letos v létě oslavil Jižní Súdán první rok své svobodné existence.

Více

MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ

MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ Přísloví 3, 1-10 Připravené kázání na první kapitoly Genesis stvoření (velmi zajímavé kázání, úplně jiný pohled na stvoření, atd.). Ale když před pár týdny kázal v našem sboru Pete

Více

Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA

Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA Spiritualita Spiritualita je docela módním pojmem. Různí lidé jí různé rozumějí a různě ji prezentují. Spiritualita už není spojována jen s religiozitou. Na

Více

Na úvod pár slov, jak je úžasná tato kniha. Co nám dává? Dává nám poznat obraz, jaký je Bůh, jaké je jeho srdce.

Na úvod pár slov, jak je úžasná tato kniha. Co nám dává? Dává nám poznat obraz, jaký je Bůh, jaké je jeho srdce. Já budu jásotem oslavovat Hospodina Máme Bibli? To je úžasná kniha. Na úvod pár slov, jak je úžasná tato kniha. Co nám dává? Dává nám poznat obraz, jaký je Bůh, jaké je jeho srdce. A já bych hned na začátku

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni 1 Vršovice 1.5.2011 Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na naší společné bohoslužbě. Na setkání, kde smíme naslouchat Božímu slovu, těšit se z Božího pozvání a děkovat za ně.

Více

--- Ukázka z titulu --- Myšlení uzdravuje. Jarmila Mandžuková

--- Ukázka z titulu --- Myšlení uzdravuje. Jarmila Mandžuková ÚVOD Při otevření této knihy se možná ptáte, k čemu je potřeba další kniha o zdraví, když už jich byly napsány stovky? Asi máte pravdu, ale můj velký zájem o možnosti sebeléčení s cílem pomoci sama sobě

Více

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem?

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem? Mt 13, 44-46 Podobenství o Království. Zvláštní obrazy, které PJ používal aby lidi přivedl k podstatě věci. Tentokrát o pokladu a perle které člověka stojí všechno co má. Chceme-li porozumět Ježíšovu sdělení,

Více

Rozprava v Řádu Lyricus

Rozprava v Řádu Lyricus Rozprava v Řádu Lyricus Prožitek Navigátora Celistvosti Tyto rozpravy přeložil James, tvůrce materiálů o Tvůrcích Křídel. Jsou velmi významnou součástí učebních metod, které používají instruktoři Výukového

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

Ženy v korintském sboru

Ženy v korintském sboru Ženy v korintském sboru 1. Ježíši krásný, panovníku jasný, Boží i lidský synu, tebe milovat a oslavovat žádám každou hodinu. 2. Krásné jsou kraje, pole, luhy, háje, zavítá-li jarní čas: nad vše vezdejší

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Důstojnost práce je založena na lásce. Velkou výsadou člověka je možnost milovat, čímž přesahuje vše pomíjivé a dočasné. (Jít s Kristem, 48)

Důstojnost práce je založena na lásce. Velkou výsadou člověka je možnost milovat, čímž přesahuje vše pomíjivé a dočasné. (Jít s Kristem, 48) 1. den Práce, cesta ke svatosti Přicházíme, abychom znovu upozornili na příklad Pána Ježíše, který po třicet let pracoval v Nazaretě jako řemeslník. V Ježíšových rukou se práce stejně je tomu s prací,

Více

Malá knížka o Amálce

Malá knížka o Amálce Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne

Více

Kdyby svět byl dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali, protože však dokonalý není, bez omluv se neobejdeme. Kdy je potřeba mluvit o omluvě?

Kdyby svět byl dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali, protože však dokonalý není, bez omluv se neobejdeme. Kdy je potřeba mluvit o omluvě? Kdyby svět byl dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali, protože však dokonalý není, bez omluv se neobejdeme. Kdy je potřeba mluvit o omluvě? Za napětím v manželství bývá často neochota se omluvit.

Více

SIARD. Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, Svatého Ducha! Kriste, eleison.

SIARD. Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, Svatého Ducha! Kriste, eleison. Zpravodaj křesťanů z Juliánova, Vinohrad a Židenic SIARD kostel sv. Cyrila a Metoděje Číslo 9, ročník 16 www.zidenice.farnost.cz vychází 6. září 2009 Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za

Více

10. Společné udílení svátosti nemocných Svátost nemocných se bude v naši farnosti udělovat v neděli 11. listopadu 2006 při mši svaté v 8:30.

10. Společné udílení svátosti nemocných Svátost nemocných se bude v naši farnosti udělovat v neděli 11. listopadu 2006 při mši svaté v 8:30. Markéta 8/2007 Občasník římskokatolické farnosti u kostela sv. Markéty ve Zhoři www.farnost-zhor.unas.cz mobil: 776 887 907 nebo 775 348 346 tel. (fara u sv. Jakuba v Jihlavě): 567 303 142 e-mail: mikulas.selvek@seznam.cz

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA úvodní stránka strana - 1 - CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA NĚKTERÁ PROROCTVÍ A NĚKTERÉ OBRAZY se zdůrazněním toho: kým je co pro nás vykonal a co z toho pro nás vyplývá použit... ekumenický a kralický

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče

Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče r. 2015 - Zdravotnický personál dělá vše pro to, aby pacient opět dostal chuť do života podle stávajících možností. - Dodržování doby návštěv. Ve 14 hod.

Více

Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování

Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování 27. kapitola Uzdravení snu I. Obraz ukřižování 1. Přání, aby s vámi bylo zacházeno nespravedlivě, představuje pokus učinit kompromis, který by spojil útok s nevinou. Kdo však dokáže spojit to, co je naprosto

Více

Já se taky zpovídám!

Já se taky zpovídám! tonino Lasconi Já se taky zpovídám! Příprava na slavnost svátosti smíření Takže Odkud mám začít? Ilustrace GiUSY capizzi kluci a holky to je kniha pro vás! kniha Já se taky zpovídám! je tady pro vás, kdo

Více

Význam ochrany přírody

Význam ochrany přírody Význam ochrany přírody 1. Velký, protože příroda představuje podmínky pro náš život a představuje přirozenou krásu pro náš duševní život. 2. Na světě nejsme sami, žijí s námi i jiné živočišné a rostlinné

Více

Fiat Svatodušní 2015

Fiat Svatodušní 2015 Fiat Svatodušní 2015 Farní časopis farností Vlachovo Březí, Dub, Předslavice E. Vella: Svolávání moci Ducha svatého Duch Svatý je důležitý. On má naši modlitbu vést. Svatý Duch není luxusem. On je nutností.

Více

2.12.2012 1. neděle adventní

2.12.2012 1. neděle adventní 2.12.2012 1. neděle adventní Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl a kterýž přijíti má. Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král,

Více

SMRT A PÉČE O UMÍRAJÍCÍ

SMRT A PÉČE O UMÍRAJÍCÍ SMRT A PÉČE O UMÍRAJÍCÍ Pohled laické i zdravotnické veřejnosti Září 2011 / Prezentace z exkluzivního výzkumu pro Cestu domů/ Client Service Manager: Jan Tuček, Analytik: Lenka Beranová / STEM/MARK, a.

Více

neděli 8. prosince Děkujeme a budeme se těšit na setkání s vámi na dalších vtaženi!.

neděli 8. prosince Děkujeme a budeme se těšit na setkání s vámi na dalších vtaženi!. Vtaženi! V neděli 8. prosince jsme se pilně připravovali na večer na hodinu modlitby, chvály, uctívání Musím říct, že jsem z toho měla opravdu nádherný pocit. Zažila jsem silnou Boží přítomnost a věřím,

Více

Šiřte poselství lásky

Šiřte poselství lásky Šiřte poselství lásky Promluva Satja Sáí Báby z 25. prosince 1994 Vesmír je ovládán Bohem, Bůh je veden pravdou, pravdě vládnou ušlechtilé bytosti, kdo je ušlechtilý, je Bůh sám. Vtělení božské lásky!

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Jak mluvit s nejmenšími o Bohu?

Jak mluvit s nejmenšími o Bohu? Jak mluvit s nejmenšími o Bohu? Rada č. 1 Pracujme především na sobě, dítě je spolehlivé zrcadlo. Víra dítěte roste jeho účastí na víře rodičů. Malé děti se učí jednoduchým napodobováním a dítě důvěřuje.

Více

PRVNÍ KAPITOLA. Vstupujeme na cestu

PRVNÍ KAPITOLA. Vstupujeme na cestu PRVNÍ KAPITOLA Vstupujeme na cestu Možná, že některé z následujících myšlenek se vám zdají povědomé Kdyby se změnil/a, všechno by bylo v pořádku. Nemohu ovlivnit tuto bolest, tyto lidi a to, co se děje.

Více

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ (pro soukromou pobožnost) 1.den Modleme se za celé lidstvo Nejmilosrdnější Ježíši, jehož vlastností je slitování a odpuštění, nehleď na naše hříchy, ale na důvěru, kterou

Více

[2. TIM 3,10-17 BIBLE A PŘÍKLAD] 13. července 2008. Abychom mohli žít křesťanský život, potřebujeme Bibli a příklad lidí kolem

[2. TIM 3,10-17 BIBLE A PŘÍKLAD] 13. července 2008. Abychom mohli žít křesťanský život, potřebujeme Bibli a příklad lidí kolem 1) úvod a. hlavní myšlenka: b. Jak se nás to týká? Jak žít? - různá místa, co to znamená, žít jako křesťan, tam kde jsem? V zaměstnání /musím dělat všechno za ostatní, musím být vždycky poslední v práci

Více

PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým)

PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým) PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým) ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ: 1. Pastorační rada (PR) je poradním a pracovním orgánem faráře, administrátora farnosti (kán.517 1 Kodexu

Více

Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě

Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě Dokument Papežské rady pro laiky Marta Hošťálková, nemocniční kaplan ve FNOL Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě vznik v r. 1999:

Více

MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE

MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE VAŠE PRVNÍ LOUČENÍ Pokud jste se rozhodli, že nastal čas, aby Vaše dítě začalo objevovat nový svět a kamarády ve školce, potom si o tom s dítětem povídejte. Vysvětlete mu, že ve

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve listopad 2012 6. ročník / 11. číslo Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas. (J 18,37b) Slovo úvodem Milé sestry, milí bratři, když jsem byl na gymnáziu,

Více

MĚSÍČNÍK UNIČOVSKÉ FARNOSTI Leden 201 2 Ročník 8 Číslo 1

MĚSÍČNÍK UNIČOVSKÉ FARNOSTI Leden 201 2 Ročník 8 Číslo 1 POKOJ VÁM! MĚSÍČNÍK UNIČOVSKÉ FARNOSTI Leden 201 2 Ročník 8 Číslo 1 Tříkrálová sbírka 201 2 V sobotu 7. 1. 201 2, a v některých částech Uničova a okolí již v pátek 6. 1. 201 2, procházely ulicemi města

Více

Odpovědět na výzvy své doby

Odpovědět na výzvy své doby Odpovědět na výzvy své doby Scénář s podněty ke katechezi mladých a dospělých věřících Určení programu: Program je vhodný pro mladé a dospělé lidi. Lze ho zařadit jako tematický blok do programu systematické

Více

Mentální obraz Romů AKTIVITA

Mentální obraz Romů AKTIVITA Cíle studenti jsou schopni vyjádřit představy asociace spojené se slovy průměrný Rom uvědomují si, že mentální obraz nemusí být plně v souladu se skutečností jsou schopni analyzovat svoje postoje a odhalit

Více

Novéna k svaté Růženě z Limy PRVNÍ JIHOAMERICKÝ KVĚT SVATOSTI

Novéna k svaté Růženě z Limy PRVNÍ JIHOAMERICKÝ KVĚT SVATOSTI Novéna k svaté Růženě z Limy Během svého života svatá Růžena z Limy často vyprosila v modlitbách milosti duchovní a hmotné. Nyní v nebi za nás také prosí a na její přímluvu Bůh často odpovídá. To pro nepřetržitou

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Jan Balík. lm I. O službě církve. mladým lidem

Jan Balík. lm I. O službě církve. mladým lidem Jan Balík lm I O službě církve mladým lidem OBSAH ÚVODNÍ SLOVO.................. 7 ABYS NEČETL ZBYTEČNĚ................................ 9 KAPITOLA I. BIBLICKÉ INSPIRACE PRO PASTORACI MLÁDEŽE 1. Pohled

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Jóga. sex. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Jóga. sex. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Jóga sex a 1 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Jóga a sex Sexuální síla z pohledu jogína cesta od rozkoše k duchovnímu štěstí Elisabeth Haichová Přeložil Jan Menděl 3 Jóga a sex Elisabeth

Více

Pierre Franckh. způsobů, jak najít lásku

Pierre Franckh. způsobů, jak najít lásku Pierre Franckh 21 způsobů, jak najít lásku Důležité upozornění: Rady uveřejněné v této knížce byly autorem a nakladatelstvím pečlivě zpracovány a prověřeny, nemůže však za ně být převzata jakákoliv záruka.

Více

POKUS PRVNÍ. Život je drama

POKUS PRVNÍ. Život je drama POKUS PRVNÍ Život je drama (Je to literární klišé?) 1 Vítr nese semínko pampelišky Na hladinu rybníka? Na kousek hlíny? Do otevřených úst? Na šlehačkový dort? Do kouta chodby? Na betonový dvorek? Do praskliny

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

CÍRKEV SPOLEČENSTVÍ SVOLÁVANÉ PÁNEM DŮM SLOVA

CÍRKEV SPOLEČENSTVÍ SVOLÁVANÉ PÁNEM DŮM SLOVA Roční pastorační plán (říjen 2014 srpen 2015) CÍRKEV SPOLEČENSTVÍ SVOLÁVANÉ PÁNEM DŮM SLOVA Plakátek pastoračního roku PÍSMO Změňte smýšlení! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

SALESIÁNI V BULHARSKU

SALESIÁNI V BULHARSKU SALESIÁNI V BULHARSKU ZPRAVODAJ ČESKÉ SALESIÁNSKÉ MISIE V BULHARSKU 28/ m ě s í č n í k k v ě t e n 2015 Nad Kaloferem (Stará Planina). - PK - Christos voskrese! Milí přátelé, vážení čtenáři, srdečně Vás

Více

20 proseb dětí. Příloha č. 1 MILÁ MAMINKO A MILÝ TATÍNKU

20 proseb dětí. Příloha č. 1 MILÁ MAMINKO A MILÝ TATÍNKU Příloha č. 1 20 proseb dětí MILÁ MAMINKO A MILÝ TATÍNKU 1) Nikdy nezapomeňte: jsem dítětem vás obou. Mám teď sice jen jednoho rodiče, u kterého převážně bydlím, a který se o mě většinu času stará. Ale

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Křížová cesta A co já?

Křížová cesta A co já? Křížová cesta A co já? Úvod Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Úvodní modlitba: Pane Ježíši Kriste, který jsi za nás zemřel na kříži, pomoz nám na chvíli poodstoupit od všeho, co nás rozptyluje

Více

FARNOST SV. MARKÉTY V BŘEVNOVĚ. Zpravodaj. Svatý týden 02/2016. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života (Jan 8, 12b)

FARNOST SV. MARKÉTY V BŘEVNOVĚ. Zpravodaj. Svatý týden 02/2016. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života (Jan 8, 12b) FARNOST SV. MARKÉTY V BŘEVNOVĚ Zpravodaj Svatý týden 02/2016 Úvodní slovo Dobrovolný příspěvek na tisk 10Kč Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života (Jan 8, 12b) Milí farníci,

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

UČEDNÍK JEŽÍŠOVY LÁSKY

UČEDNÍK JEŽÍŠOVY LÁSKY UČEDNÍK JEŽÍŠOVY LÁSKY Ježíš umíral v opuštěnosti, ale odevzdal se do rukou Otce. Tento pokoj se stal příkladem i pro Dysmase, i on chce zcela důvěřovat Bohu, lotr po pravici chce ve své smrti napodobit

Více

Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje?

Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? 1 2 Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? Rozpor? Bůh je láska 1. Janova 4,16. Mnozí lidé znají tento text z dopisu učedníka Jana a často bývá také citován v kázáních.

Více

JEŽÍŠŮV KŘÍŽ VZÁCNÝ DAR BOŽÍ LÁSKY

JEŽÍŠŮV KŘÍŽ VZÁCNÝ DAR BOŽÍ LÁSKY Postní doba cyklu A JEŽÍŠŮV KŘÍŽ VZÁCNÝ DAR BOŽÍ LÁSKY Zpracováno podle programu italské autorky Claudie Berton publikovaného na http://www.elledici.org/catechesi/strumenti/strumenti.php?id=32877. První

Více

Děkanát Svitavy. Tříletý plán práce s mládeží 2007 2010

Děkanát Svitavy. Tříletý plán práce s mládeží 2007 2010 Děkanát Svitavy Tříletý plán práce s mládeží 2007 2010 Drazí mladí, Duch svatý dnes nadále v Církvi mocně působí, a jeho plody jsou hojné do té míry, do jaké jsme ochotni otevřít se jeho obnovující síle.

Více