Informační bulletin ČAE

Transkript

1 Informační bulletin ČAE ISSN

2 Informační Bulletin ČAE ISSN Vydavatel: Česká asociace ergoterapeutů, Albertov 7, Praha 2 Tel.: (+420) , (+420) info@ergoterapie.org, bulletin.cae@seznam.cz Redakční rada: Mgr. Jana Jelínková, PaedDr. Eva Matějíčková, Bc. Anna Jersáková Grafická úprava: Pavel Cindr Česká asociace ergoterapeutů vydává 2x ročně informační bulletin, který informuje o novinkách v oboru, uvádí zprávy z jednání výboru ČAE a poskytuje informace o plánovaných i již proběhlých akcích, kurzech a seminářích. pro zasílání Vašich příspěvků a připomínek: bulletin.cae@seznam.cz Termíny uzávěrek v roce 2010: 30. dubna, 30. října a mimořádné číslo s rozšířenými abstrakty z celostátní konference České asociace ergoterapeutů, 30. června.

3 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 1 Obsah I. ÚVODNÍ SLOVO 3 II. INFORMACE Z VÝBORU ČAE 4 III. INFORMACE Z RADY ERGOTERAPEUTŮ EVROPSKÝCH ZEMÍ 6 Prohlášení týkající se chudoby a sociálního vyloučení COTEC 6 Declaration Concerning Poverty and Social Exlusion COTEC 7 IV. ODBORNÁ ČÁST 8 Yes, we can (Ano, umíme počítat) Matematika pro lidi s Downovým syndromem (DS) 8 PaedDr. Eva Matějíčková Tématika sluchového postižení 8 Martina Přibková Tradice a inovace při výchově a vzdělávaní moderní generace učitelů 12 PaedDr. Eva Matějíčková Práce s terapeutickou hmotou 13 Mgr. Tereza Šťastná, DiS., Bc. Anna Jersáková V. STUDENTSKÁ SEKCE 15 PRETERAPIE Možnosti jejího využití v ergoterapeutické praxi 15 Bc. Kateřina Macků Reflection and reflective practice in health professions education 17 Bc. Olga Nováková

4 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 3 I. ÚVODNÍ SLOVO Vážení přátelé, opět jsme pro Vás připravili další číslo Informačního Bulletinu ČAE, v letošním roce zatím první. Jsme rádi, že jste si v jarních dnech našli chvíli pro jeho přečtení. Dovolujeme si Vás seznámit s tím, co nového se ve Vaši profesní organizaci děje a co nás v brzké době čeká. Přinášíme Vám též informace o plánovaných aktivitách výboru a poutavé články Vašich kolegů. V tomto čísle Vás seznámíme se zajímavým projektem celoživotního vzdělávání lidí s Downovým syndromem, dále jak získat cenné rady a doporučení pro sebe i své klienty a nakonec, jak přistupovat a komunikovat s osobou se sluchovým postižením. V praxi jistě oceníte praktický návod na využití terapeutické hmoty při nácviku jemné motoriky. Ve studentské sekci se dozvíte, co je tzv. preterapie, a nově zařazujeme i seminární práci kolegyně studující magisterské studium Master Programme in Medical Education na Karolinska Institutet ve Stockholmu v anglickém jazyce, jako inspiraci pro další z Vás, kteří by rádi rozšířili své znalosti studiem v zahraničí. Informační bulletin ČAE je tu pro Vás. Chceme Vás informovat o všem novém a zajímavém, co se našeho oboru týká. Především Vám však chceme nabídnout prostor pro diskusi a Vaše sdělení. Co bude obsahem Bulletinu do budoucna, závisí na Vás. Budeme rádi, pokud se nebudete ostýchat a budete náš zahlcovat svými příspěvky. Uvítáme všechny příspěvky, články, komentáře a názory. Proto pište, pište, pište, těšíme se na spolupráci s Vámi. Krásné jarní dny a doufáme v osobní setkání s Vámi a všemi příznivci na 22. celostátní ergoterapeutické konferenci. Za celou redakční radu Jana Jelínková, Prezidentka ČAE

5 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 4 II. INFORMACE Z VÝBORU ČAE Informace z výboru ČAE zapsala Jana Jelínková Zasedání valné hromady ČAE Stanovy České asociace ergoterapeutů ukládají výkonnému výboru svolat minimálně jedenkrát ročně valnou hromadu svých členů. Valné hromady jsou oprávněni se účastnit a hlasovat na ní všichni členové sdružení. Člen sdružení se muže zúčastnit valné hromady osobně nebo prostřednictvím jiného člena sdružení, kterému udělí plnou moc pro zastupování na valné hromadě. Letošní zasedání valné hromady České asociace ergoterapeutů se uskuteční v aule Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, v rámci 22. celostátní odborné konference ČAE, 4. června Součástí valné hromady budou též volby do výkonného výboru České asociace ergoterapeutů, jelikož současnému výkonnému výboru v roce 2010 skončí mandát. Předběžný program valné hromady: 1. Seznámení se stavem financí ČAE 2. Stav členské základny 3. Přehled realizovaných aktivit výboru ČAE v první polovině roku 2010, výhled na další pololetí roku 2010 a rok Pracovní skupina ČAE Seznámení s udělováním souhlasných stanovisek vzdělávacím akcím pro odbornost ergoterapeut 5. Představení kandidátů voleb 6. Dotazy, připomínky členů ČAE Volby do výkonného výboru ČAE v roce 2010 V letošním roce končí funkční tříleté období členům stávajícího výboru. Proto součástí valné hromady budou též volby nového výkonného výboru ČAE, který je jednak jejím statutárním zástupcem a koordinuje činnost sdružení a jednak jedná jeho jménem. Výbor se skládá z prezidenta sdružení, dvou viceprezidentů sdružení, tajemníka sdružení a pokladníka sdružení. Za výbor jedná navenek jménem sdružení kterýkoliv z členů výboru samostatně a v plném rozsahu. Členy výboru jmenuje a odvolává valná hromada sdružení. Funkční období členů výboru je zpravidla tříleté, nestanoví-li v konkrétním případě valná hromada jinak. Jelikož někteří ze současných členů výboru buď z osobních či pracovních důvodů již nechtějí či nemohou nadále ve výboru působit, byli všichni členové ČAE vyzváni, ať zváží svou kandidaturu do výboru. Pokud by chtěli pomoci dalšímu rozvoji oboru ergoterapie, navázat na činnost stávajícího výboru, či by měli chuť, elán a nápady na realizaci zcela nových aktivit ČAE, mohli zaslat do konce dubna na sekretariát České asociace ergoterapeutů svou kandidátku. Podmínkou zvolení do výboru je plné členství v profesní organizaci ergoterapeutů a pochopitelně též zaplacení členských příspěvků v řádném termínu. V řádném termínu se sešlo sedm kandidátek, které budou uveřejněny do voleb na webových stránkách České asociace ergoterapeutů, v odkazu Volby do výboru ČAE Pokud vám není jedno, kdo bude za Vás jednat, zúčastněte se zasedání valné hromady a zvolte si do nového výboru takové osobnosti, které budou dle Vašeho mínění nejlépe hájit Vaše profesní zájmy a reprezentovat obor ergoterapie u odborné i laické veřejnosti.

6 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 5 Soutěž Květen měsíc ergoterapie Každým rokem v dubnu vyzývá Americká asociace ergoterapeutů jak ergoterapeuty, tak studenty ergoterapie k tomu, aby oslavili měsíc Ergoterapie. Smyslem je propagace profese a upozornění veřejnosti na důležitost a význam oboru. Je to čas, kdy ergoterapeuti v USA každý sobě vlastním způsobem upozorňují okolí na to, kdo jsou a co dělají. Česká asociace ergoterapeutů by ráda podobnou tradici započala také v České republice. K tomu je ale nutná spolupráce s Vámi. Můžeme diskutovat o tom, zda duben je tím správným měsícem i pro nás. Jelikož už ale duben začal, co nám brání oslavit obor v letošním roce v optimističtějším měsíci, v květnu. Proto ČAE vyhlašuje v roce 2010 měsícem Ergoterapie květen. Oslovujeme tímto své členy i ostatní ergoterapeuty, ať se připojí k společné oslavě. Oslavme svou profesi, ukažme ostatním, jak jsme na ni hrdí a oceňme tak svou práci. V případě Vaši aktivní účasti nabízíme odměnu. Pokud nám zašlete krátký článek, fotodokumentaci či jiný doklad o Vaší aktivitě směrované k propagaci profese na pracovišti nebo vytvoříte vtipný slogan či návrh propagačního předmětu, který by výstižně vyjádřil kdo jsme a co děláme, budete oceněni. Pět autorů nejlepších příspěvků obdrží propagační materiály ČAE či ergoterapeutické publikace. Vaše příspěvky očekáváme do na info@ergoterapie.org nebo jelinkova@btinternet.com. Vítězné příspěvky budou uveřejněny na webových stránkách a autoři budou následně oceněni. Uvítáme též Vaše připomínky a nápady, zda a jak by podle Vás měl být měsíc Ergoterapie v ČR v budoucnu oslavován. 22. celostátní ergoterapeutická konference Jako každoročně, i letos připravuje Česká asociace ergoterapeutů pro své členy, ergoterapeuty, studenty ergoterapie a další odborníky, kteří mají zájem o dění v našem oboru, celostátní odbornou konferenci, v pořadí již 22. Konference proběhne v termínu 4. a 5. června 2010 na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, s kterou máme z předchozích dvou let velmi dobrou spolupráci a od účastníků i kladné reference na zázemí konference. V letošním roce je pro účastníky opět připraven dvoudenní odborný program. Nově jsme do sobotního programu zařadili pro účastníky možnost výběru účasti v jednom ze čtyř nabízených seminářů. Účast přislíbili i kolegové ze zahraničí, pan Mathias Möller ze Švýcarska a paní Petra Schwab z Rakouska. Připravovaný program slibuje mnoho zajímavého. Doufáme též, že konference je pro ergoterapeuty dobrou příležitostí setkat se s kolegy z oboru, navázat případnou spolupráci či po delší době se setkat s přáteli. Bližší informace o konání konference a konečný program konference můžete nalézt na Proto neváhejte a připojte se, těšíme se na Vaši kreativitu. Výbor ČAE

7 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 6 III. INFORMACE Z RADY ERGOTERAPEUTŮ EVROPSKÝCH ZEMÍ Na tomto místě Vám přinášíme zajímavé informace z Rady ergoterapeutů evropských zemí, kterou je Česká asociace ergoterapeutů členem. Jelikož Evropská unie vyhlásila rok 2010 Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, k jehož hlavním cílům patří zvýšit povědomí veřejnosti o souvisejících otázkách a potvrdit politický závazek Evropské unie a jejích členských států bojovat proti chudobě a sociálnímu vyloučení, též Rada ergoterapeutů evropských zemí k tomuto tématu vydala své prohlášení. Pro úplnost kromě volného českého překladu deklarace přikládáme i její původní anglickou verzi. Prohlášení týkající se chudoby a sociálního vyloučení COTEC březen 2010 Rok 2010 je Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Státy Evropské unie se zavázaly v roce 2010 koordinovat a realizovat národní, regionální a lokální opatření zaměřující se na boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Chudoba a sociální vyloučení by nikdy neměly být chápány jako selhání nebo volba jedince, ale jako podmíněné sociálními a kulturními faktory. Chudoba a sociální vyloučení je proto odpovědností celé společnosti, pro kterou je povinností nalézt odpovídající a dlouhodobě fungující řešení. Většina Evropanů žije ve finančně a sociálně přijatelných podmínkách, ale existují i skupiny občanů, kteří v těchto přijatelných podmínkách nežijí. Obecně, v současné Evropě by se diskuse o chudobě neměla omezovat pouze na závažné problémy hladovění, přívalu uprchlíků nebo protekcionismu. Kromě těchto zájmů, otázky chudoby v Evropě v mnoha případech souvisí s problémy spojenými s nedostatkem finančních prostředků pro zastávání obvyklých, respektovaných sociálních rolí na základě rovnosti příležitostí a pro uskutečňování přiměřených očekávání z hlediska zdravotních a sociálních aktivit, např. získání vzdělání, nalezení zaměstnání, realizování koníčků a volnočasových aktivit, zapojení do sociálních aktivit v rámci rodiny, práce a místní komunity (sousedství). Musíme proto vnímat, že chudoba má mnoho stránek a mnoho důsledků a že otázky chudoby jsou o reálných životních situacích a následky chudoby se týkají aktivity lidí a jejich zapojení do občanského života v evropských zemích v roce Z ergoterapeutického hlediska, dobré životní předpoklady zakládají dobré podmínky pro činnost a participaci. Posláním ergoterapie ve společnosti je přispívat v situacích, v kterých zranitelní občané mohou uplatnit své právo účastnit se činnosti a participovat v běžném životě tzn. v jejich privátním životě, v práci a jako občané. Chudoba nevyhnutelně snižuje příležitosti jedinců účastnit se různých aktivit, které většina lidí považuje za normální součást jejich spokojeného každodenního života. Pokud jste chudí, můžete být nezaměstnaní; nemůžete si např. dopřávat sportovní vyžití; nemáte prostředky pro financování zábavy svých dětí; možná nepřemýšlíte a nejednáte jako většina lidí; možná vám život uštědřil mnoho šrámů a nejste schopni vyjít s penězi; možná se nemůžete zúčastnit společenských aktivit, jít do kina nebo pořádat narozeninovou oslavu pro své přátele. Chudoba přímo zvyšuje riziko sociálního vyloučení a zhoršení či ohrožení zdraví, protože chudoba snižuje vaše životní očekávání a omezuje vaše zapojení do společnosti a repertoár vašich činností či zaměstnávání. Lidé, kteří žijí sami, dlouhodobě nezaměstnaní, nekvalifikovaní a staří lidé, stejně jako lidé s odlišným chováním a životním stylem, jako jsou bezdomovci, lidé závislí na návykových látkách a duševně nemocní, jsou zvláště ohroženi chudobou a sociálním vyloučením. Navzdory hospodářské krizi a napjaté finanční situaci je však Evropa stále ještě schopna zajistit, aby všichni občané měli stejná práva na to žít aktivní život. COTEC, Rada ergoterapeutů evropských zemí, proto zastává názor, že pozornost v roce 2010 a též v budoucnosti by měla být věnována konkrétním a na cíl orientovým snahám vedoucím k boji proti moderním podobám chudoby, které mají za následek sociální vyloučení. COTEC, Setkání v Záhřebu, březen 2010

8 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 7 Declaration Concerning Poverty and Social Exlusion COTEC March is the European Year for Combating Poverty and Social Exclusion. Countries in the European Union have committed themselves in 2010 to coordinate and execute national, regional and local measures with a focus on combating poverty and social exclusion in these countries. Poverty, and the social exclusion it entails, should never be addressed as the fault or choice of individuals, but are conditioned by various societal and cultural structures. Poverty and social exclusion are thus the responsibility of societies as a whole, for which we must find contemporary relevant and sustainable solutions. The majority of European citizens manage their lives on a financially and socially acceptable foundation; but there still exist groups of citizens who are living in unacceptable financial and social conditions. In the general, contemporary European situation, the debate about poverty shall not limit itself to serious problems of starvation, numerous streams of refugees or civil protection. In addition to these concerns, the European poverty issue is in many cases related to problems connected with not having the financial means to play out ordinary, respected social roles on the basis of equality of opportunities, and to realise reasonable expectations in terms of health and social activities: for example, getting an education, finding work, doing leisure time activities and enjoying a social network in the family, at work and in the local neighbourhood. We must therefore firmly maintain the view that poverty has many facets and many consequences; that the poverty issue is about real-life conditions and the consequences of poverty in terms of people being active, participating citizens in the European countries, in From the occupational therapy perspective, a good life presupposes the right conditions for occupation and participation. The mission of occupational therapy in society is to contribute to a situation in which vulnerable citizens can exercise their right to occupation and participation in their daily lives that is, in their private lives, at work and as citizens. Poverty inevitably reduces the opportunities of individuals to participate in a range of activities that that the majority regard as normal aspects of living satisfactory daily lives. If you are poor, you may be unemployed; maybe you cannot afford to do sports or have the means to give your children leisure opportunities; maybe you do not think and act as the majority of people do; maybe life has left a lot of scars and you are unable to manage money; maybe you cannot afford to take part in social activities, to go to the cinema or hold a birthday party for your friends. Poverty directly increases the risk of social exclusion and poor health, because poverty lowers your life expectations and restricts your social inclusion and range of occupations. Single providers, the long-term unemployed, unskilled persons and elderly people on a pension, as well as people with divergent behaviour and life styles, such as the homeless, substance abusers and the mentally ill, are especially vulnerable to lives of poverty and social exclusion. Despite the financial crisis and a tight money situation, Europe can still afford to maintain the position that all citizens have equal rights to remain included in our common weal and to live active, participatory lives. COTEC, the Council of Occupational Therapists in the European Countries, is therefore of the opinion that a strong focus in 2010 and in the future on tangible and goal-oriented efforts to fight modern versions of poverty and the social exclusion they still entail is a well-founded and much needed purpose. COTEC, Zagreb Meeting, March 2010

9 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 8 IV. ODBORNÁ ČÁST Yes, we can (Ano, umíme počítat) Matematika pro lidi s Downovým syndromem (DS) PaedDr. Eva Matějíčková S mottem Celoživotní vzdělávání (lifelong learning) se společně s dalšími 5 zeměmi (Dánsko, Rumunsko, Spolková republika Německo, Rakousko, Itálie) stala Česká republika účastníkem projektu odstraňujícím předsudky o nevzdělavatelnosti lidí s Downovým syndromem. Projekt je podporován fondy EU jako součást programu Gruntvig celoživotní vzdělávání. Cílem projektu je odstranit předsudky a předpojatost společnosti vůči schopnostem osob s DS, dále, zabezpečit jim pomoc a způsob při získávání nových dovedností, posílit matematické uvědomění (schopností) v každodenních aktivitách jakými jsou např. vedení domácnosti, schopnost porozumět času, nakupování, zacházení s penězi při volnočasových aktivitách a účasti na společenském životě, s výsledkem, zlepšit kvalitu života jedinců s DS. V rámci předkládaného projektu je snaha nabídnout nový didaktický koncept s využitím neurofyziologických poznatků, který by umožňoval i osobám s těžším mentálním postižením vykonávat základní aritmetické operace. Management projektu zabezpečuje Rakousko (Institut Leben, Lachen, Lernen, který je součástí organizace Down Syndrome Austria). Česká republika je v projektu zastoupená občanským sdružením Společnost rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem (Dr. Anna Kopecká koordinátor, Dr. Eva Matejičková, Bc. Kafková Naďa). Koncept je založen na maximálním využívání a propojování obou rukou při činnosti, s využíváním všech 10 prstů. Má tu výhodu, že matematická pomůcka je vždy k dispozici. Předpokládaný rozsah projektu jsou dva roky. Prvním krokem je dotazníkové šetření s cílem zjistit stav dovedností, schopností a předpokladů k učení se novým poznatkům (včetně matematických) u dětí a dospělých osob s Downovým syndromem ve všech evropských zemích zapojených do projektu. Výstupem projektu bude metodika ( maths-toolbox kufřík s pomůckami, metodická příručka a názorné DVD), sloužící jako podpora při výuce matematických dovedností u dětí a dospělých jedinců s Downovým syndromem. Tématika sluchového postižení Martina Přibková SNN Poradenské centrum Domažlice, Jindřichova 214, tel , 1. Znáte někoho se sluchovým postižením? Jako přítel či člen rodiny sluchově postiženého můžete udělat mnoho, aby se jeho sluchová ztráta nestala příčinou zbytečných problémů. Zhoršená schopnost slyšení je pro sluchově postiženého ztráta, která může být snížena tím, že mu například pomůžete dívat se na sebe jako na plnohodnotného talentovaného člověka, osobnost. Mnoho sluchově postižených potřebuje sebedůvěru posílit. Měli byste se možná také naučit, že vedle Vás může být nedoslýchavý člověk. To že reaguje jinak než ostatní by Vás nemělo uvést do rozpaků. Vžijte se do jeho pocitů a potřeb, ptejte se jak více byste mohli pomoci. Moderní technologie pomáhá v mnoha ale ne ve všech oblastech Moderní sluchadla dokáží využít téměř celý zbytek sluchu, ale přesto může mít uživatel sluchadel problém s rozuměním některých slov a tím určité komunikační problémy.

10 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 9 Již jen pouhé poslouchání vyžaduje od sluchově postiženého výdej energie a psychiky. Pro všechny může být únavné neustále vše opakovat a tím zabraňovat nedorozuměním zejména v citlivé konverzaci. Tuto námahu můžete pomoci minimalizovat s pomocí následujících rad, jak komunikaci se sluchově postiženými optimalizovat. Komunikace se sluchově postiženým nikdy nemluvte k nedoslýchavému otočeni zády u osoby se kterou mluvíte buďte blízko. Při dvojnásobné vzdálenosti se sníží hlasitost řeči o polovinu a tak někdy i pár metrů vzdálenosti navíc může zapříčinit to, že nedoslýchavý nerozumí udržujte kontakt pohledem oslovíte-li sluchově postiženého v místnosti, kde je více lidí, vyslovte jeho jméno mluvte zřetelně a pomalu bez křičení. Problém nevyřeší hlasitost Vašeho hlasu, ale dobrá artikulace a výslovnost Otestujte si sluch zhoršení sluchu je často pomalý a postupný proces. Proto nemusíte vždy vědět, jestli se vám nesnížila schopnost slyšet. Zde si můžete sluch otestovat: Připadá vám, že lidé mluví méně zřetelně než obvykle? Máte potíže rozumět tiché řeči? Cítíte se po dlouhé konverzaci unaveni? Říkáte často Co jsi říkal(a)? Máte problémy rozumět, co říkají lidé na večírcích? Máte problémy rozumět řeči v hlučném prostředí? Máte potíže při komunikaci po telefonu? Je pro vás těžké slyšet ptačí zpěv? Přeslechnete často zvonění telefonu nebo zvonku u dveří? Myslí si ostatní, že máte rádio a televizi příliš nahlas? Myslí si ostatní, že máte sníženou schopnost slyšet? Jestliže je vaše odpověď na dvě nebo více otázek ano, nechte si zkontrolovat sluch. Navštivte naše Poradenské centrum,dozvíte se informace ohledně postupu vydání sluchadla či pořízení kompenzačních pomůcek (domovní zvonek, sluchátka pro poslech TV, zesílení telefonu, atd.). 2. Význam sluchu O významu sluchu pro člověka svědčí skutečnost, že dítě od narození hluché se nenaučí bez speciální výchovy mluvit. Dospělý člověk, který zcela ohluchl, ztrácí postupně přirozenou melodii řeči, jeho ječ zní pro okolí nepřirozeně. Daleko závažnější problémem však pro něho je pocit naprostého odloučení od okolí. Mohou se objevit také psychické změny nedůvěřivost, podezřívavost, nedůtklivost a někdy až chorobná vztahovačnost. Je možné sluchově postižené osobě pomoci? Pokusme se nahlédnout do problémů, které jsou se sluchovou vadou spojeny. Pokusme si uvědomit, jak může pomoci lékařská věda a co můžete udělat vy a vaše okolí, aby se podařilo sluchovou vadu co nejlépe kompenzovat. Většina osob, když zjistí, že hůře slyší, se snaží svou potíž utajit. Obávají se, že může dojít k ohrožení jejich existence. Mají pocit, že ztratí zaměstnání, že budou přeřazeni na jinou práci a tak finančně poškozeni. Mnozí tají své obtíže z jednoho prostého důvodů mají zkušenost, že nedoslýchavé osoby jsou velmi často terčem posměchu a předmětem vtipů. Je tomu skutečně tak? Bohužel v řadě věcí je to pravdivá skutečnost. Rozhodně však nehrozí nikomu existenční ohrožení, je to jen psychické ohrožení. Necitliví spoluobčané a někdy bohužel i rodinní příslušníci se k nim nechovají vždy ohleduplně. Oproti ztrátě sluchu je ztráta nebo porucha zraku pro okolí dobře viditelná. Zrakově postiženého člověka každý respektuje a je ochoten mu pomoci. Známé je rčení: Slepého lidé litují, hluchému se spíše posmívají. A nemusí jít ani o úplnou ztrátu sluchu. Také na nedoslýchavé lidi je dost vtipů a často se setkávají s nepochopením i bezohledností. Velmi často k tomu dochází na základě neinformovanosti o závažnosti sluchových vad a ztrát. Svoji roli by zde měla sehrát osvěta v tomto směru je jistě přínosem tlumočení televizních zpráv do znakové řeči, speciální pořady pro sluchově postižené a v neposlední řadě i přibývají pořady se skrytými titulky. Z těchto důvodů se také zřizují Poradenská centra pro neslyšící a nedoslýchavé, kde s každým sluchově postiženým či jeho rodinným příslušníkem rádi probereme konkrétní dotazy a problémy. Stále platí, že ten, kdo to sám zažil, snadněji pochopí druhého, pro kterého je těžké přijmout realitu. Vada sluchu může postihnout každého. Proto si musíme říci, že nebudeme věšet hlavu, ale uděláme vše pro to, abychom předešli všem nepříznivým důsledkům, které sluchová vada může přinést. Jak je možno bránit se následkům sluchové vady a jak překonat společenskou bariéru, kterou tato vada vyvolává? Sluchovou vadu je třeba vzít na vědomí a současně si uvědomit, že okolí se snaží udělat vše pro to, aby nám tuto bariéru pomohlo překonat. Je zbytečné podezírat celé své

11 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 10 okolí, že se nám posmívá, že jsme předmětem jeho zábavy. A jestliže se to přesto stane, správná reakce na takovou situaci odkáže takového jedince, který nemá pochopení s handicapem toho druhého, do patřičných mezí. Já osobně při hrubé reakci druhého na moji nedoslýchavost, jsem reagovala slovy někdo je hluchý, někdo zase blbý tož si vyber, kam patříš ty. Nesmíme chtít a vyžadovat od okolí soucit, musíme sami hledat cestu. Tímto Vás zveme do našeho Poradenského centra, kde se pobavíme o Vaší konkrétni situaci. Problémy jsou od toho, aby se řešily a my Vám velice rádi pomůžeme. Poskytneme Vám informace pro získání sluchadla a kontakty na foniatrická pracoviště, poradíme ohledně kompenzačních pomůcek (domovní zvonek, budík, telefon, poslech televize atd.) a možností získání finančního příspěvku na jejich pořízení, zajistíme veškeré příslušenství ke sluchadlům (baterie, čisticí a odvlhčovací tablety, zvukovodové koncovky atd) vyměníme hadičku k závěsnému sluchadlu. 3. Poruchy sluchu (nejen) ve stáří Člověk vlastní pět smyslů zrak, sluch, čich, hmat, smysl pro rovnováhu. Každý z nich hraje svoji významnou roli. Teprve až dojde k poruše smyslu, pak si uvědomíme jeho potřebnost a význam. Všeobecně se soudí, že nejdůležitějším smyslem pro člověka je zrak. Sluchem však člověk dostává daleko více informací než zrakem! Sluch nám zprostředkuje nejen vjem okolních zvuků, které nás mohou varovat před nebezpečím, ale také nás informuje o vlastní slovní produkci o tom, co a jak říkáme, jak hlasitě a jakou intonací. Vnímáme všechny zvuky v našem okolí, ale ne všechny si uvědomujeme. Neuvědomujeme si zvuky, které vytvářejí tzv. zvukové pozadí městský hluk, šepot řeči, šumot stromů, zpěv ptáků v lese. Že tyto zvuky mají pro nás značný význam, to si uvědomíme až když se ocitneme v naprostém tichu. Proto je poškození sluchu velkým problémem tím, že člověk přestane slyšet, je vyřazen nejen ze světa zvuků, ale především ze světa řeči a z důležité oblasti mezilidské komunikace. Nedoslýchavost může u některých lidí způsobit rozvoj emočních i sociálních problémů. Potíže v rozumění mohou vést k izolaci, osamělosti nebo depresím. Někteří nedoslýchaví lidé zápasí s pocitem studu nebo viny při neporozumění toho, co řekli nebo nevhodně odpověděli. Sluchová ztráta může postihnout každého z nás, již dávno se netýká jen starší generace. Ohrozit sluch mohou časté záněty středního ucha, infekční nemoci, nadměrný hluk (např. časté a hlasité užívání walkmanů). Technika a lékařské vědy dnes umožňují kompenzovat téměř každou sluchovou vadu. Nedoslýchavost může být někdy léčena chirurgicky nebo pomocí léků. Ve většině případů sluchových poruch je však sluchadlo jediným prostředkem pro účinnou pomoc. Jeho užíváním současně také zabráníme zhoršování sluchové poruchy. Máme pro vás připraven seriál článků na téma sluchu, kdy se zaměříme na jeho význam a prevenci. Seznámíme vás s různými vadami sluchu a následně jeho kompenzaci pomocí sluchadel. Podrobně vám vysvětlíme servis sluchadla a dále jaké jsou možnosti pomůcek, které vám pomohou zkvalitnit vnímání zvuku. Probereme také téma tinnitu, které není vždy spojeno s nedoslýchavostí a v současné době je častým neduhem jedinců se zcela zdravým sluchem. Cílem naší práce je osvěta široké veřejnosti o problematice sluchového postižení, podpora sluchově postižených osob aktivně žít a začlenit se do běžné společnosti. Jde nám o to zabránit sociálnímu vyloučení sluchově postižené osoby. Zamysleme se na důležitosti sluchu a tudíž i jeho ochrany. Pokud si teď řeknete já ale slyším dobře, ale občas nerozumím tak je pravděpodobné, že máte již začínající vadu sluchu a právě používáním sluchadla zastavíte zhoršení svého sluchu. Pracovníci Poradenského centra Svazu neslyšících a nedoslýchavých poskytují sociálně právní a speciálně technické poradenství: poskytování informací pro získání sluchadla a kontakty na foniatrická pracoviště poradenství ohledně kompenzačních pomůcek (domovní zvonek, budík, telefon atd.) zprostředkování oprav sluchadel i kompenzačních pomůcek poradenství o možnosti získání příspěvků na kompenzační pomůcky zajišťování příslušenství ke sluchadlům (baterie, zvukovodové koncovky atd.) Provozní doba centra je od pondělí do pátku od 8 do 12 hodin, ve středu také odpoledne od 13 do 16 hodin. Těšíme se na Vaši návštěvu. 4. Co je sluchadlo? Sluchadlo je elektronická pomůcka, která se nejčastěji nosí za uchem nebo v uchu a skládá se z mikrofonu, reproduktoru, mikročipu se zesilovačem a je napájena malou baterií. Díky současnému rozvoji digitální technologie a zdokonalené elektronické konstrukci mohou být sluchadla vyráběná v současnosti tak malá, že jsou ve zvukovou

12 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 11 téměř neviditelná. I přes jejich malou velikost je u nich zachována kvalita reprodukce zvuku. Sluchadlo sice nemůže svému uživateli zajistit zcela normální sluch, ale přesto poskytnuje velký přínos při kompenzaci sluchové vady. Jedním z největších problémů uživatelů sluchadel je rušivé působení okolního hluku. Počítačové čipy současných digitálních sluchadel jsou schopny bez problémů a automaticky účinně potlačovat hluk a zesilovat řeč. Pokud je porucha sluchu jednoduchá, že není nutno vybírat na zvukovém vstupu, vystačíme s jednoduššími a levnějšími sluchadly analogovými. Velkým přínosem je také používání sluchadel na obou uších současně. Mýty o sluchadlech existuje ještě hodně nedorozumění týkajících se používání sluchadel. Bohužel mnoho lidí stále věří, že sluchadla jsou známkou stáří, jsou velká a nešikovná, neustále pískají, mají složité ovládání a údržbu. Nic z výše uvedeného není pravda! Nejmenší sluchadla na současném trhu nejsou o mnoho větší než zrnko kávy. Problémy s pískáním mají různé příčiny, na které vždy najdeme řešení, ať je to zpětná vazba poslechu, špatná údržba sluchadla či chybné zavádění koncovky do zvukovodu. Většina sluchadel funguje automaticky a jsou individuálně programovatelná pro specifické potřeby uživatele. Ovládání sluchadla je velmi jednoduché, při vydání sluchadla je uživatel podrobně informován a poučen ze strany lékaře-foniatra. Běžná a hlavně pravidelná údržba koncovky i sluchadla je při používání čistících nástrojů a pomůcek také snadná. Můžete se obrátit na naše Poradenské centrum, kde Vám rádi poradíme a obsluhu sluchadla názorně vysvětlíme. V současnosti existují tři hlavní typy sluchadel závěsná, zvukovodová a kanálová. Pro úplnost dodáváme, že jsou sluchadla také brýlová a kapesní, která mají speciální smysl a užití a pro jejich řídké užívání je nebudeme dnes podrobněji rozebírat. Závěsná sluchadla se skládají z pouzdra ve tvaru malého rohlíčku obsahujícího elektroniku, odkud je veden zesílený zvuk průhlednou plastovou trubičkou do ušní koncovky. Ušní koncovka je vždy vyrobena individuálně na míru uživatele. Je velmi důležité, aby ušní koncovka dobře seděla a byla správně umístěna ve zvukovodu. Jedině tak maximálně využije uživatel výkon sluchadla a vyhne se akustické zpětné vazbě pískání. Hadička koncovky musí mít také správnou délku a musí být měkká a poddajná. Hlasitost se nastavuje buď automaticky nebo manuálně malou páčkou nebo kolečkem. Většina závěsných sluchadel má také přepínač T sloužící k zapnutí indukční cívky pro příjem zvuku přenášeného indukční smyčkou. V našem Poradenském centru Vám vysvětlíme, jak si doma zapojit zesilovač k televizi, a tím budete mít poslech TV bez rušivých rezonancí. V současné době je už celá řada kin i divadel vybavena touto indukční smyčkou a tak si užijete poslech filmu či představení bez okolního hluku často způsobeného lidmi v davu nebo v publiku. Závěsná sluchadla jsou dostupná v široké paletě typů a úrovní výkonu. Zvukovodová sluchadla jsou umístěna ve zvukovodu a mají pouze jednu část (tzv. mušli), ve které je zabudována elektronika. Mušle se vyrábí na míru podle otisku zvukovodu budoucího uživatele. Tento typ sluchadla je často plně automaticky řízen, ale u některých modelů je možné nastavit hlasitost manuálně pomocí malé páčky nebo kolečka. I tato sluchadla mohou být vybaveny přepínačem T a dále dle individuálního přání je možno doplnit další programy. Kanálová sluchadla jsou umístěna hluboko ve zvukovodu. Navzdory malé velikosti obsahuje tento typ sluchadla elektroniku podle nejnovější technologie. Jsou v uchu téměr neviditelná, a proto prakticky nikdo nevidí, že nosíte sluchadlo. Umístění hlouběji ve zvukovodu má určité přirozené akustické výhody, např. se zmenšují problémy s hlukem větru. Tyto sluchadla jsou obvykle plně automatická a nemají prostor pro žádné přídavné manuální ovládací prvky. Současně však musíme počítat s tím, že vzhledem k velikosti kanálového sluchadla nevydrží baterie časově tak dlouho jako u závěsného či zvukovodového sluchadla.

13 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 12 Tradice a inovace při výchově a vzdělávaní moderní generace učitelů PaedDr. Eva Matějíčková Dne se v Levoči (Slovenská republika) konala Mezinárodní vědecká konference se stejným názvem. Cílem konference bylo reflektovat na změny a požadavky při výchově a vzdělávání učitelů v rámci jejich vysokoškolské přípravy z historie až po současnost v pěti oblastech. Předškolní pedagogika, elementární pedagogika, sociální pedagogika, speciální pedagogika, léčebná pedagogika. Z toho důvodu byla konference rozdělena do výše uváděných sekcí. Důvody pro uspořádání konference byly dva: 1. Oslava 180. výročí vzniku první vzdělávací instituce pro děti předškolního věku na Slovensku. 2. Stodevadesáté výročí vzniku Učitelského ústavu ve Spišské kapitule a vyjmenování Juraja Páleše za prvního ředitele. Z historie: V roce 1818 byl Ján Ladislav Pyrker vyjmenován za spišského biskupa. V té době došlo k významným změnám ve vývoji vzdělanosti slovenského národa. Z jeho podnětu byl založen první učitelský ústav v Uhersku Učitelská preparandia ve Spišské Kapitule. Zde se připravovali učitelé lidových škol. Jejich cílem byl všestranný vývoj dítěte a jeho příprava na život. Z historických análů jsou dostupná fakta o denní přípravě učitelů na vyučování, o rozvrhu hodin, který mimo jiné podává svědectví o důležitosti pitného režimu dítěte předškolního věku na vyučování (obsahoval v době svačiny záznam o pití vody). Konferenci v Městském divadle v Levoči slavnostně uvedla PaedDr.Beáta Akimjaková, PhD. ředitelka Institutu Juraja Páleša v Levoči, dále doc. PaedDr. Tomáš Jablonský, PhD., m. prof. KU děkan Pedagogickej fakulty Katolíckej univerzity v Ružomberku. Českou asociaci ergoterapeutů ve druhé části konference (část speciální, sociální a léčebné pedagogiky) prezentovala PaedDr. Eva Matejičková příspěvkem Atypický akt polykání, jeho význam a důsledky u dětí a žáků s těžkým a hlubokým postižením, kombinovanými vadami a u dětí s Downovým syndromem. Ve druhé části zazněly mnohé zajímavé příspěvky, z nichž některé, alespoň názvem přiblížíme. Autoři M. Babiarz a D. Kukla se zabývali vlivem školské integrace na kvalitu edukace dětí s postižením, S. Dvorská naznačila řešení problematiky edukace u dětí s autizmem. Velmi zajímavým se jevil příspěvek ženských řádových sester a jejich úkoly ve výchovně vzdělávací péči o jednotlivce s mentálním postižením v historickém kontextu. Cílem příspěvku L. Plocha byla normalizační funkce účasti v umělecké kultuře u lidí s postižením v Polsku. Problematiku sociálního prostředí ve vztahu k poruchám chování dítěte se zabývala J. Bursová. Mimořádně zajímavým se jevil příspěvek Franzeové Uniduální antropologie v magistériu Jána Pavla II. a princip reciprocity v manželství a ve společnosti. Lze konstatovat, že problematika konference byla řešena z mnoha aspektů a nabídla komplexní pohled na kvalitu výchovně vzdělávací práce při přípravě budoucích učitelů. Program konference byl zpestřen a doplněn vystoupením žáků a dospělých lidí s Downovým syndromem a jinými druhy postižení v souboru Integracyjnego Zespołu Pieśni i Tańca MAZOWIACY z Varšavy, kdy obecenstvo bouřlivě aplaudovalo. Viz obrázky.

14 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 13 Práce s terapeutickou hmotou Mgr. Tereza Šťastná, DiS., Bc. Anna Jersáková U pacientů s problémy na horních končetinách (po operacích HKK, po úrazech, u osob po CMP, TBI aj.) se často využívá práce s terapeutickou hmotou. Poměrně zábavnou a nenásilnou formou se rozvíjí jemná motorika horních končetin, síla, koordinace, citlivost. Může i příznivě ovlivnit svalový tonus, zvyšovat rozsah hybnosti. Také se velmi často musí zapojit i kognitivní složky komunikace, paměť, prostorová orientace, orientace na těle, orientace oko-ruka, fantazie, pochopení instrukcí, zvládání úkolu, plánování činnosti a mnoho dalších. Terapeutické hmoty se dají zakoupit ve Zdravotnických potřebách s různou tuhostí, od velmi měkkých až po tuhé, kdy je nutno zapojit větší fyzickou námahu. Existují 4 stupně tuhosti: 2109 Tilia béžový extraměkký 2110 Tilia oranžový měkký 2111 Tilia červený střední 2112 Tilia zelený normální 2112 Tilia zelený normální THERRAPUTTY terapeutická silikonová hmota Terapeutickou hmotou můžeme nahradit modelínou nebo těstem, na což je ovšem kladeno více hygienických nároků (není možné s touto hmotou pracovat delší dobu, opakovaně, nemá antibakteriální vlastnosti), také se může využít hmota, kterou lze zakoupit pod názvem Inteligentní plastelína ( pochopení instrukce. Použitá literatura: Použité zkratky: HKK horní končetiny nebo horní končetina PHK pravá horní končetina LHK levá horní končetina MANUÁLEK PRÁCE S TERAPEUTICKOU HMOTOU 1. Otevření krabičky s hmotou, vyndání hmoty 2. Prohnětení hroudy hmoty Předáváme, přemisťujeme hmotu z ruky do ruky i v případě, že je ruka zcela bez aktivního pohybu (plegická), lze využít oporu o podložku, asistence druhé osoby. ZÁKLADNÍ TVAR VÁLEČEK Tímto materiálem ( manuálkem ) bychom chtěli navrhnout cvičení s terapeutickou hmotou, a inspirovat pro vytváření cvičební jednotky u pacientů s problémy na horních končetinách. Manuálek je možno použít přímo pro klienty a po zainstruování (dle jednotlivých cviků a fotografií) poskytnout pro domácí cvičení. Nesmíme zapomenout, že před každým cvičením je nutné upravit cvičební místo, tak aby ergonomicky vyhovovalo, upravit (pokud to lze) správný sed, možnost opory o podložku, správné držení těla (i pokud pacient je upoután na lůžko). U otvírání krabičky, pro vyjmutí hmoty a uložení zpět, zavření krabičky na konci cvičení se nutně uplatňuje: koordinace pohybu, manipulace s předmětem, jemná motorika, svalová síla i kognitivní složky jako např. 3. Základní váleček, cca 2 cm široký vužíváme podložky (stůl) střídání obou HKK. Při plegii jedné ruky, lze využít pomoc druhé ruky. 4. Z válečku trénujeme pinzetový úchop střídáním jednotlivých prstů, opozice palce, svalová síla, koordinace pohybu 5. Z válečku a) točit do směru šneka b) Souhra obou HKK při jejich zapojení stáčení šneka z obou směru válečku, proti sobě c) Možnost překřížit HKK a točit šneky přes osu těla (tedy PHK točit z levého směru, LHK točit z pravého směru).

15 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana Z válečku z výchozího válečku, který položíme kolmo na cvičící osobu. Váleček roztíráme o podložku (jednotlivými prsty, které střídáme), do tvaru stromečku. Hmotu roztíráme současně oběma HKK najednou, nebo postupně nejprve PHK a pak LHK nebo naopak. 7. Z válečku utvoříme kolečko, do kterého vsuneme prsty v úchopu špetka a rozevíráme je. Využíváme opory o stůl. Pro náročnější cvik lze možno odstranit podložku (nad podložkou) s vlivem gravitace. 8. Z válečku a) hmotu točíme do směru koláče, posouváme hmotu takto stočenou po podložce a postupně nabalujeme zbytek hmoty. b) Souhra obou HKK při jejich zapojení stáčení koláče z obou směru válečku, proti sobě. c) Možnost střídání směrů (ulnární/ radiální dukce), pohyb připomíná šroubování žárovky. ZÁKLADNÍ TVAR HROUDA / KOULE 9. Hroudu jednoduše mačkat (procvičujeme svalovou sílu, koordinaci pohybu, uvolnění stisku, stimulace sitlivosti atd.). 10. Válení koule mezi obě ruce nebo s oporou o stůl, podložku (můžeme rovněž zapojit procvičování diagonál, rozsahy pohybu v ramenním kloubu, pokud máme dostatečně velkou pracovní plochu, lze hodnotit také pravidelnost koule). 11. Vytvořenou kouli v dlani nebo dlaních rozmáčknout. 12. Vytvořenou kouli s oporou o podložku dlaní nebo prsty rozmačkat do placky, pak roztahovat jednotlivými prsty (jako u cviku stromeček ). 13. Vytvořenou kouli umístíme do dlaně a pak mačkáme jednotlivými prsty. Toto je velmi složitý úkol a ne všichni ho dokáží tak, aby využili dostatečnou svalovou sílu k promáčknutí hmoty. 14. Vytvořenou kouli štípáme a můžeme povytahovat kousky hmoty, do tvaru připomínajícího ježka. ZÁKLADNÍ TVAR MALÉ KOULIČKY 15. Z hmoty se vytváří malé kuličky, do kterých je možno cvrnkat. Zde už procvičujeme jemnější motoriku spolu s přesnější koordinací pohybu. 16. Malé kuličky rozmačkáváme jednotlivými prsty s působením gravitace (nad podložkou) nebo s oporou o stůl či jinou podložku. Trénujeme pinzetový úchop, cigaretový úchop apod. 17. Malé kuličky rozházené po stole sbírat nelepováním pomocí vetší části hmoty, kterou má klient v ruce. Při tomto cviku lze pracovat s využitím obou rukou, nebo s dopomocí jiné osoby. ZÁKLADNÍ TVAR PLACKA 18. Placku na podložce roztahujeme do co největšího /nejprostornějšího tvaru. Dbáme na to aby, se placka nikde neroztrhla, můžeme použít prsty, nebo celou dlaň. 19. Vytvořenou placku na okrajích roztahujeme po podložce (jednotlivými prsty), abychom vytvořili jakési sluníčko (jako u cviku stromeček ). POUŽÍVÁNÍ NÁSTROJŮ 20. Otiskování jednotlivých předmětů. U těchto cvičení můžeme velmi silně zapojit procvičování kognitivní složek a nejen procvičování HKK. 21. Nácvik přípravy na sebesycení, přípravu jídla (p ADL, i ADL) 22. Návrat do krabičky Klíče, mince, nůžky, razítka, hřeben, kancelářské sponky,.. (především dřevěné a kovové materiály). V případě, že není v zařízení kuchyň, je možno na sucho válet válečkem, vykrajovat vykrajovátky, vytlačovat do formiček, krájet nožem a napichovat vidličkou. Spíše se ale přikláníme k tomu, aby se tyto činnosti trénovaly a nacvičovaly s běžnými potravinami, nebo s normálním jedlím těstem v rámci nácviku přípravy pokrmů a sebesycení.

16 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 15 V. STUDENTSKÁ SEKCE PRETERAPIE Možnosti jejího využití v ergoterapeutické praxi Bc. Kateřina Macků katka.macku@seznam.cz Před necelým rokem jsem si za téma své bakalářské práce zvolila preterapii. V tu dobu pro mne byla víceméně neznámou metodou, věděla jsem pouze několik základních informací. Jejich zajímavost a užitečnost mě však zaujala natolik, že jsem se rozhodla tuto metodu prostudovat a pokusit se zjistit její využitelnost na poli ergoterapie. Základní informační materiál o preterapii již řada z Vás obdržela v podobě prezentace, která byla jedním z výstupů mojí bakalářské práce (případným zájemcům mohu materiál v elektronické verzi poskytnout). Několik zpětných ohlasů s doplňujícími otázkami a komentáře a dotazy pana prof. Pfeiffera, položené při závěrečné obhajobě, mne dovedly k napsání tohoto článku, jehož cílem je zvýšit povědomí ergoterapeutů o metodě a hlavně přiblížit praktické využití preterapie v praxi ergoterapeuta. Charakteristika preterapie Preterapie je metoda navazování kontaktů s lidmi, kteří nereagují na klasické terapeutické působení. Zakladatelem preterapie byl americký psycholog Garry Prouty, který se nechal inspirovat pracemi Carla Rogerse a Eugena Gendlina, tedy humanistickou a existenciální psychologií. Preterapie se využívá především při práci s lidmi s mentálním a s psychickým postižením. Postupně však vznikají nové a nové studie zaměřené na další cílové skupiny (např. lidé s demencí, děti s poruchou autistického spektra, lidé v terminálních stádiích nemoci). Samotný název preterapie mnohé vypovídá o podstatě metody. Již Carl Rogers stanovil jako základní podmínku či dokonce předpodmínku (z anglického termínu precondition ) terapeutického vztahu psychologický kontakt. Pokud tento kontakt, který Rogers blíže nedefinoval, neexistuje, nelze terapeuticky působit a dosáhnout pokroků, potažmo výsledků v terapii. Právě k vytvoření a udržení kontaktu, jež musí PŘEDcházet terapii, může dopomoci PREterapie. Teorie preterapie Preterapie je čistě nedirektivní metoda. Naprosto znatelný je vliv Přístupu zaměřeného na člověka (PCA). Základní vztahová nabídka, tedy Rogersem stanovené tři základní vlastnosti terapeuta autenticita, akceptace a empatie, je nedílnou součástí preterapie a vytváří zřetelnou paralelu s etickým kodexem ergoterapeuta a ergoterapeutickou praxí. Rozpracováním teorie psychologického kontaktu představuje preterapie vývojový posun v PCA. Garry Prouty vymezil psychologický kontakt na třech úrovních 1. kontaktní refl exe (situační SR, obličejové OR, tělové TR, slovní SRR a zopakované reflexe ZR), které jsou prací na straně terapeuta, 2. kontaktní funkce (kontakt s realitou, emocionální kontakt se sebou samým a komunikační kontakt s ostatními lidmi), jež jsou prací na straně klienta a 3. kontaktní chování. Preterapeut využívá kontaktní reflexe k tomu, aby došlo ke změnám kontaktních funkcí klienta, které jsou pozorovatelné prostřednictvím jeho kontaktního chování. Preterapeutem se může stát každý, kdo si osvojil výše zmíněné vlastnosti a znalosti a má zájem s dotyčným navázat kontakt. Fakt, že preterapie není určena pouze odborníkům, ale i rodinným příslušníkům, přátelům atd., přináší metodě velké plus, neboť lze její působení rozšířit do průběhu celého dne a není omezeno pouze dobou terapeutického sezení. Pro lepší představu využití preterapie v praxi uvádím krátkou ukázku preterapeutického rozhovoru z doposud jediné knihy o preterapii, dostupné na českém trhu. V závorkách jsou uvedeny zkratky reflexí, K = klient, T = terapeut. Ukázka preterapeutického rozhovoru (Prouty-Van Werde-Pörtner, 2005) K: Mám pocit, jako bych se topil. T: Topíte se. K: Jo. T: (ZR) Je to, jako byste se topil. K: Nemůžu zjistit kde jsem. T: (OR) Kde jste? Máte obličej samou vrásku. K: Kde je to strašné. T: (TR) To je strašné, celý se chvějete. K: Je to, jak kdybych se topil. Ano, jsem to já. T: (SRR) Jste to vy.

17 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 16 K: Já se topím. Není to nic velkého, nejspíš vana nebo tak něco. T: (SRR) Jste to vy vana nebo tak něco. K: Nemůžu dýchat. (Ruce mu vystřelí ke krku.) T: (TR) Dusí vás to. (Opakuje pohyb rukama jako klient.) K: Je to všude tváře, obličeje jsou všude. T: (SRR) Jsou všude. K: Jsou to tmavé tváře, vidím je jasně. T: (SRR) Jasně vidíte, že to jsou tmavé tváře. K: Je zima. Už mě skoro má. T: (SRR) Je zima. Už mě skoro má. T: (ZR) Je to všude. K: Jsem ve vaně. Obličeje. Jsem ve vaně. T: (SRR) Jste ve vaně. K: Jsem to já Co se to děje? Jde to po mně. Topím se. Ty tváře jsou ošklivé. T: (TR) Odvracíte se. Topíte se ošklivé. K: Už mě skoro má. T: (SRR) Už vás skoro má. K: Jsou to ty obličeje. T: (SRR) Jsou to ty obličeje, jsou ošklivé. K: Jsou šílené a tmavé. T: (SRR) Jsou šílené a tmavé. K: Topím se. (Pláče.) Je to jen jeden. T: (OR) Pláčete. Topíte se. Je to jen jeden. K: Dusí mě to. Ve vaně není voda. T: (SRR) Dusí vás to. Není voda. K: Není tam voda ten obličej mě dusí. (Usedavě se rozpláče. Dlouhá odmlka.) T: (SRR) Není tam voda ten obličej vás dusí. Pláčete. K: Je to moje bývalá žena. Dusí mě. (Dlouhá odmlka.) Preterapie v ergoterapeutické praxi Přes veškeré vynaložené úsilí, včetně kontaktování hlavních představitelů této metody, se mi nepodařilo objevit literaturu, týkající se využívání preterapie mezi ergoterapeuty. Dostala jsem se pouze k informaci, že se spojitostí preterapie a ergoterapie již několik lidí zabývalo, ale naneštěstí žádná práce nebyla doposud zveřejněna. V Belgii, na psychiatrické klinice, byla založena ergoterapeutická skupina, která po absolvování Proutyho seminářů o preterapii začala na několika odděleních preterapii zavádět do praxe s dostavujícími se znatelnými pozitivními výstupy. Jak v textu poukazuji, řada prvků je pro preterapii a ergoterapii společná, a to díky totožnému základu, jež tvoří humanistická psychologie PCA. Tyto souvislosti spolu s nutnou potřebou přítomnosti kontaktu při ergoterapii dle mého názoru naznačují, že využívání preterapie v ergoterapii může být v leckterých případech velice užitečné. Jisté úskalí pro rozvoj a zájem o preterapii přináší myšlenka, že empatie, autenticita, akceptace a komunikace s klientem jsou naprosto základní profesní povinností. Samozřejmě nemůžu jinak než s tímto tvrzením souhlasit. Ráda bych ale upozornila na skutečnost, že preterapie není pouze o přítomnosti těchto faktorů, ale jde o propracovanou metodu, zahrnující cílené využívání kontaktních reflexí, pozorování a práci s kontaktními funkcemi, kontaktním chováním. Koncepce oboru ergoterapie uvádí, že ergoterapie podporuje maximálně možnou participaci jedince v běžném životě, přičemž respektuje plně jeho osobnost a možnosti. Pro podporu participace jedince využívá specifi cké metody a techniky, nácvik konkrétních dovedností, poradenství či přizpůsobení prostředí. (Jelínková, Krivošíková, 2007) Těžko si představíme situaci, jak s klientem pracujeme např. na nácviku ADL, aniž bychom s ním byli v kontaktu, či aniž by klient byl alespoň v minimálním kontaktu se svým tělem, sám se sebou. Docílit toho můžeme prostřednictvím nejrůznějších technik a metod a preterapie je právě jednou z možností ergoterapeuta. Preterapie v České republice Knižní publikace v českém jazyce, týkající se preterapie, je pouze jediná, a to Preterapie: navázání a udržení kontaktu s obtížně komunikujícími klienty od nakladatelství Portál. Dále existuje jedna diplomová práce o preterapii (na univerzitě v Ústí nad Labem) a letos jsem k těmto titulům přidala svou bakalářskou práci. Ze vzdělávacích akcí je v nabídce jednodenní kurz od vzdělávací společnosti Edupol, který poskytne základní informace. Druhou možností byl ještě donedávna vzdělávací kurz pro širší personál zařízení od společnosti Quip Společnost pro změnu, ale bohužel nyní se v jejich nabídce nevyskytuje. Závěrem bych chtěla z vlastní zkušenosti říci, že se mi využívání preterapeutických prvků v praxi osvědčilo a neustále osvědčuje. Nyní pracuji s lidmi s duševním onemocněním a s řadou z nich jsme určitého pokroku v terapii dosáhli i díky preterapii. Budu ráda, pokud se mi tímto článkem podaří alespoň v někom z vás vyvolat pocit další možnosti terapeutické práce. Jakékoliv dotazy, zkušenosti či připomínky uvítám na kontaktní adrese. Použitá literatura: PROUTY, G., VAN WERDE, D., PÖRTNER, M., Preterapie: navázání a udržení kontaktu s obtížně komunikujícími klienty. Praha: Portál, ISBN VYMĚTAL, J., Rogersovská psychoterapie. Praha: Český spisovatel, ISBN

18 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 17 Reflection and reflective practice in health professions education Bc. Olga Nováková ola@ .cz, Klinika rehabilitačního lékařství, Albertov 7, Praha 2 Tato práce představuje zakončení jednoho z modulů nazvaného Integration Theory and Practice jako součást magisterského studia Master Programme in Medical Education na Karolinska Institutet ve Stockholmu. Práce je ponechaná v anglickém jazyce, připojuji pouze český souhrn. Práce pojednává o refl exi a refl ektivní praxi ve vztahu ke zdravotnickým profesím, zejména k ergoterapii, ve vztahu ke studentům ergoterapie, o využití a implementaci refl exe v jednotlivých studijních programech. Modely refl ektivní praxe jsou poměrně rozšířené zejména v zahraniční (Schön 1987; Moon 1999; Morris 2007), ale i u nás (Švec 1997; Svatoš 1997; Slavík 2009). Refl ektivní praxe představuje velmi důležitý prvek v profesním myšlení v ergoterapii. Hlavní význam refl ektivní praxe spočívá v pomoci ergoterapeutům v praxi nebo studentům ergoterapie zlepšit jejich odbornou praxi či učební proces (up-to-date metody, inhibice stagnace). Na základě specifi ckých prvků jako je předchozí zkušenost vedoucí ke změně perspektivy, podpora okolního prostředí, skupinové diskuze, mentoring, vzájemné hodnocení studentů/ terapeutů, sebehodnocení ad. docílit integraci teoretických a praktických znalostí a dovedností s předchozí zkušeností. Refl ektivní praxe facilituje rozvoj profesní identity, ergoterapeutického profesního myšlení a je hlavním spojovacím prvkem mezi teorií a praxí ať již z pohledu praktikujících ergoterapeutů či studentů. Introduction: The profession of an occupational therapist is unique for me. The exceptional focus of occupational therapy is its contribution to enabling the participation of a person in the occupations of his or her choice (TUNING, 2008). Occupational therapists enable people to explore, achieve and maintain balance in their daily activities and occupations, according to their own choices, reflecting personal believes attitudes and values (Hagedorn, 2001; Kielhofner, 1995). Thereby client-centred practice is one of the philosophical pillars of occupational therapy, thus client/patient/ user should always be a central part of occupational therapists process in practice and in education within a holistic, individual and flexible approach. To achieve this occupational therapy students and practitioners, according to their professional identity development, should use reflection and reflective practice. Since through reflection they can obtain the greatest profits from their actions and continue with the professional development and help people to enable occupations in active partnership in client-centred practice. Reflection and reflective practice in health professions education Reflective practice represents a very important component of professional thinking in occupational therapy (OT). The goal of reflective practice is to help practitioners and students continually improve their practice by identifying what they do well and what areas need improvement. Reflection is about learning and developing from experience, resulting in a changed perspective and recognising new and effective practice. (Mann, 2009; Boud & Walker 1998; Moon, 1999; Cross et al, 2004). It enables the use of more up-to-date methods of practice, raising awareness and inhibiting stagnation. Reflection is crucial in professional development in health professions. According to Boud & Walker (1998): refl ection and the promotion of refl ective practice have become popular features of the design of educational programmes. The specific context in which reflection takes place is extremely important. It facilitates clinical intervention, enables professionals to integrate theories and practice and promotes students learning. It facilitates professional supervision and develops students reflexive self in practice (Yip, 2007). Reflective practice is also one among diverse professional competences of health professions, one of essential attributes of health care professionals (Epstein, 2002). evaluating and refl ecting and using the clinical reasoning and refl ecting practice to think about the intervention but I suppose all professions have that (Interview transcription: Professional core competences interview, Sadlo, 2010). Further reflective practice represents an essential mediator in integration theory and practice in

19 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 18 health professional education. To be a reflective practitioner in a context of profession or institution means for me to find a valuable space for reflection (being an OT practitioner and lecturer) and enable to change aspects of my practice and teaching as a consequence of thinking with theory. Aim The aim of this assignment is to analyse different levels of reflection encountered during the course Integration Theory and Practice as a participant of a student group and an individual student. As suggests Mann (2009): the most infl uential elements enabling the development of refl ection and refl ective practice are a supportive environment, both intellectually and emotionally; an authentic context; accommodation for individual differences in learning style; mentoring; group discussion; support and free expression of opinions (p. 608). A presence of several aspects have been very obvious in whole course and helped in experiencing of different levels of reflection. I have realised the biggest importance and the impact of two of them for me. The context (learning milieu) in reflective practice influences teachers and learners in a variety of ways in their everyday interactions as well as in learning outcomes and processes (Boud & Walker 1998). Into this learning event I have brought assumptions and practice of occupational therapy discipline, experiences of my culture and institution. There has been a strong support in occupational therapy context for me during prior tasks that have helped me to connect better theory and practice and integrate my knowledge in a new context. (Assignment Service user involvement in curriculum). During the course Integration theory and practice I have been stimulated by OT educational context and contact with my interviewee, Ms. G.S. and to the meaningfulness of the experience (summarizing occupational therapy core competencies, positive learning experience with providing the interview via Skype, interviewee appreciation of the output of the content analysis). Group discussion group discussion and facilitation; work in small groups that also facilitate critical thinking ability (especially giving constructive feedback). As argues Mann (2009) the development of reflective thinking is fostered by the support of group members, there is always the opportunity to learn from other s experience. The collective work on a group assignment has been a fruitful experience in this direction. Another interesting finding during the group assignment has been the fact that there exists the same network connecting higher education system in physiotherapy (European Network of Physiotherapy in Higher Education) as ENOTHE (European Network of Occupational Therapy in Higher Education) with a very similar document concerning the professional competencies and other educational structures in Europe. I have never appreciated the importance and uniqueness of this booklet before. Just I possessed it. Now I can understand the integration of previous knowledge in completely new context and in comparison with different disciplines. Further we had an interesting collaborative reflexion experience with our group. The collaborative reflexion is useful for participation in interprofessional team where we have to perceive other disciplines and collaborate with them (Clark in Mann, 2009). In the Department of Rehabilitation Medicine I work in a multidisciplinary team that s why I perceive the power of interprofessional work as essential. During whole the course different models of reflection and reflective practice from different authors have been conducting us together. The first learning from doing starts from the conventional premise that a change in practice results from reflection. It follows an experiential learning cycle of describing experience, analyzing what went well and what could have been better, identifying learning, and planning for future improved performance (Cross et al, 2004, p.13). In other words interaction with colleagues creates the learning opportunity. If we have a poor outcome from a teaching or learning performance, we should discuss and analyze it, apply the reflective process, whereupon the poor experience provokes personal growth and self-awareness. After finishing the course I have tried to answer some of the questions, for myself as my reflection, set together by Karen Mann in systematic review in the area of reflection and reflective learning in health professional education and practice (2009). Do practicing occupational therapists engage in reflective practice? Occupational therapists are trained to include reflection within their profession. Reflective practice is a key skill that shape the way occupational therapists think. It is a part of a model of professional thinking. The professional thinking is influenced by the context in which OT work and it is not possible to separate it (Banignan, 2009). This reflective process can help therapists to make implicit understanding more explicit. Me personally I try connect reflective practice with evidence-based practice, as important components of professional thinking in occupational therapy.

20 Informační bulletin ČAE 1 / 2010 strana 19 Does reflection enhance learning? Reflection leads to changes in learning and practice. Reflection and learning closely interact. Mann (2009) argues that reflection is used as a learning strategy and can help learner to connect and integrate new learning to existing knowledge, in other words enhance learning. What is the role of reflection-in-action? It means thinking about what we do when doing it as a respond to some challenging situation. Practitioner allows himself to experience surprise, puzzlement, or confusion in a situation which he fi nds uncertain or unique. (Schön, 1983). Reflection-in-action takes place among professionals during the teaching. It reflects on the phenomena before it, and on the prior understandings. What is the role of reflection-on-action? It involves looking to our experiences, connecting with our feelings, and attending to our theories in use (Schön, 1983). The act of refl ecting-on-action enables us to spend time exploring why we acted as we did, what was happening in a group and so on (Smith, 2009). Is reflection most effective when shared? Students and teachers need to reflect on their approaches to the peers as we did in groups. There exist benefits of group reflection, mainly in the development and effectiveness of future practice. I was able to evaluate my practice more openly. In the literature we can find different levels of reflection described and validated by different authors. I have chosen very clear and easy one from Morris, Graham (2007): The fi rst most superfi cial level allows the learner to recall an event while the second enables learners to consider what happened during the event. The third or micro level of refl ection encourages learners to make links with prior knowledge, to identify new learning and to make changes to future practice. According to Errington, Robertson (1998) staff development is a vital aspect of professional practice. Reflection is crucial in professional development in health professions. For me one of the most important aspects represents a reflection as the most useful integration of theory to existing knowledge and skills. Reflective practice can be, as in our course, individual or collaborative experience leading to participation in interprofessional teams. By writing this assignment I have realised even more how reflection and reflective practice is important in health professions and certainly can lead to improvement of learning. Dept of Learning, Informatics, Management and Ethics (LIME) Centre for Medical Education (CME) Programme: Master in Medical Education Individual Assignment: Analysis of different levels of reflection References: 1. Bannigan K., Mores A. (2009) A model of professional thinking: Integrating refl ective practice and evidence based practice, Révue Canadienne d ergothérapie, 76(5), Canadian Association of Occupational Therapists (CAOT) (2002). Enabling occupation: An occupational therapy perspective. Ottawa: CAOT Publications ACE. 3. Cross, V., Liles, C., Conduit, J., Price, J. (2004) Linking refl ective practice to evidence of competence: a workshop for allied health professions, Reflective Practice, 5(1), Epstein, R. M. & Hundert, E. M. (2002). Defi ning and Assessing Professional Competence. American Medical Association Jama, 287(2): Errington E., Robertson L. (1998) Promoting Staff Development in Occupational Therapy: a Refl ective Group Approach, British Journal of Occupational Therapy, 61(11), Hagedorn, R. (2001). Foundations for practice in occupational therapy. Array Edinburgh: Churchill Livingstone 7. Kielhofner G. (1995). A Model of Human Occupation (2 nd edn). Baltimore, MD: Williams & Wilkins 8. Moon, Jennifer A. (1999). Refl ection in learning and professional development: theory and practice. London. Kogan Page 9. Morris, J., Graham S. (2007) Collaborative reflection: how far do 2:1 models of learning in the practice setting promote peer reflection?, Reflective Practice, 8 (3), Nováková, O. (2010) Interview transcription: Professional core competences interview, Sadlo G. Course Integration theory and practice 11. Schön, D. (1983). The Refl ective Practitioner. How professionals think in action. London: Temple Smith. 12. Smith, M. K. Infed. [cit ]. Donald Schön: learning, refl ection and change, avaible from Tuning Educational Structures in Europe (2008). Reference Points for the Design and Delivery of Degree Programmes in Occupational Therapy. Publicaciones de la Universidad de Deusto, Bilbao 14. Yip, Kam-shing (2007) Self-refl ection in refl ective practice: a Jaspers orientation, Reflective Practice, 8(2),