HRY JOEA PENHALLA A JEJICH ČESKÉ INSCENACE JOE PENHALL S PLAYS AND THEIR CZECH PRODUCTIONS. Magisterská diplomová práce. Vypracovala: Bc.

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra divadelních, filmových a mediálních studií HRY JOEA PENHALLA A JEJICH ČESKÉ INSCENACE JOE PENHALL S PLAYS AND THEIR CZECH PRODUCTIONS Magisterská diplomová práce Vypracovala: Bc. Naďa Satková Vedoucí práce: Mgr. Jitka Šťávová Olomouc 2010

2 Prohlášení Místopřísežně prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Hry Joea Penhalla a jejich české inscenace vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucí diplomové práce a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu. V Olomouci dne..... Podpis 2

3 Děkuji Mgr. Jitce Šťávové za inspirativní rady a povzbuzující atmosféru při všech konzultacích. 3

4 Obsah Úvod Britská cool dramatika Charakteristické znaky cool dramatiky Představitelé cool dramatiky Další možné dělení cool dramatiky a její česká specifika Hry Joea Penhalla Postavy a jazyk Motivy a témata Forma Je Joe Penhall cool? České premiéry her Joea Penhalla Slyšet hlasy Film Hlasy natočený podle divadelní hry Scénické čtení hry Slyšet hlasy v Divadle Kolowrat Láska a porozumění Střela Plavý kůň Krajina se zbraní Bavič Shrnutí České inscenace her Joea Penhalla Závěr Summary Seznam pramenů Seznam použité literatury

5 Přílohy Příloha 1 Soupis údajů o tvůrcích českých premiér Penhallových her110 Příloha 2 Fotodokumentace českých premiér her Joea Penhalla Příloha 3 Přehled Penhallovy tvorby pro divadlo Příloha 4 Rozhovor s dramaturgem Markem Pivovarem Příloha 5 Rozhovor s dramaturgem Vladimírem Čepkem

6 Úvod Britský dramatik Joe Penhall napsal do konce roku 2009 sedm celovečerních her, z nichž šest bylo uvedeno na českých jevištích (Slyšet hlasy, Láska a porozumění, Střela, Plavý kůň, Krajina se zbraní a Bavič). Jádro této práce spočívá ve zmapování a analýze těchto šesti českých premiér a jejich vzájemné komparaci. Ústřední kapitole, která pojednává o prvních uvedeních her Joea Penhalla na českých jevištích, jsou předřazeny kapitoly o cool dramatice a textech Penhallových her. Dílo Joea Penhalla bývá řazeno k proudu cool dramatiky, proto je tento pojem v první kapitole objasněn, charakterizován a zařazen do společenského a kulturního kontextu. Ve druhé kapitole dochází na základě analýzy Penhallových her k pojmenování základních rysů autorovy tvorby z hlediska formální stránky her, opakujících se motivů a témat, postav a jazykových prostředků. Po prostudování dostupného pramenného materiálu byla provedena rekonstrukce všech prvních uvedení Penhallových her v České republice, která se uskutečnila do konce roku Analýza jednotlivých inscenací, jež je rozpracována ve stěžejní třetí kapitole, byla realizována na základě zhlédnutí představení některých her, prostudování jejich videozáznamů, fotografií a recenzí a také v návaznosti na rozhovory o inscenacích s dramaturgy Markem Pivovarem a Vladimírem Čepkem. Z této analýzy vychází srovnání přístupů jednotlivých inscenačních týmů ke hrám Joea Penhalla z hlediska základních složek divadelního artefaktu režie, dramaturgie, herectví, scénografie a hudby. Přestože některé z Penhallových her byly v České republice inscenovány vícekrát, práce se jinými inscenacemi než českými premiérami nezabývá. Docházelo by k nesourodosti v počtu inscenací každé hry, což by mohlo vést k nepřehlednosti. Za reprezentativní vzorek byly zvoleny pouze české premiéry šesti Penhallových her. 6

7 Výchozí prameny tvoří texty Penhallových her v anglickém jazyce, dostupné přes zahraniční nakladatelství nebo internetové obchody, a české překlady většiny z nich, které jsou k dispozici u divadelních agentur DILIA a Aura-Pont. Při detailní analýze inscenací jsem využívala videozáznamy některých představení uložené v divadelních archivech, fotografie, texty s dramaturgickými úpravami, divadelní programy a recenze. Dostupnost pramenů nebyla pro neúplnost archivů a někdy také liknavost jejich pracovníků snadná. Tři ze šesti popisovaných inscenací se stále hrají, a proto jsou jejich videozáznamy nedosažitelné. Při analýze těchto inscenací jsem se opírala o vlastní diváckou zkušenost. Zmíněné dvě rozdílné situace mají klady i zápory. Videozáznam může být zkoumán opakovaně a poskytuje materiál pro podrobnou analýzu, ale nekompenzuje reálný divácký zážitek. Kdežto při možnosti navštívit představení je při následné analýze nutné spoléhat pouze na paměť, případně poznámky a bezpochyby dochází k opomenutí některých detailů. Divácký zážitek je však videozáznamem nenahraditelný. Stěžejní knihu sekundární literatury představuje publikace Alekse Sierze In- Yer-Face Theatre: British Drama Today, která vystihuje hlavní linie britské dramatiky devadesátých let 20. století a její dobová východiska. Autor mapuje zlomové okamžiky historie fenoménu nazvaného in-yer-face theatre a své teoretické závěry vhodně dokládá analýzou vybraných her reprezentativních autorů tohoto proudu. Kvůli subjektivnímu pohledu a nekritickému obdivu k některým dramatikům Sierz nemůže obsáhnout fenomén v celé jeho šíři, podává však čtivý obraz některých jeho součástí a otevírá bránu do studia cool dramatiky. Významnou úlohu při zkoumání cool dramatiky má také kniha Jana Hančila nazvaná Royal Court Theatre a divadlo dramatických autorů, jež sleduje padesát let vývoje londýnského divadla Royal Court, které se významně podílelo na formování tohoto proudu. Na základě popisu směřování divadla Royal Court za vedení jednotlivých uměleckých šéfů autor objasňuje důvody, které vedly ke vzniku fenoménu cool dramatiky a jeho rozvoji. 7

8 Divadlem Royal Court se ve své disertační práci, vydané brněnskou JAMU v rámci edice Výběrová řada doktorských prací, zabývá také Marek Horoščák. V publikaci Fenomén Royal Court Theatre a hry konce milénia podrobně popisuje tamní sezóny a detailně a poutavě analyzuje tvorbu pěti nejvýznamnějších autorů, kteří zde v těchto letech působili. Nechybí mezi nimi ani Joe Penhall. Nejnovější prací, která o Joeu Penhallovi v České republice vznikla, je monografická bakalářská práce Ondřeje Novotného Joe Penhall dramatik aneb Nahlédnutí do dramatické tvorby Joe Penhalla od devadesátých let po dnešek. Podává ucelený obraz Penhallova díla, inscenování her nezahrnuje. Práce obsahuje jak podrobné analýzy her, tak nepříliš podstatné celostránkové citace z dosud nepřeložených textů. Články o cool dramatice a recenze inscenací nalezneme také v periodicích jako Svět a divadlo, Divadelní noviny, A2 a v denním tisku. Při určování základního metodologického přístupu k tématu došlo k rozhodování, zda je při analýze vhodnější postupovat průřezově po jednotlivých inscenačních složkách, nebo se komplexně zabývat celými inscenacemi. Inspirace byla čerpána z disertační práce Kláry Kovářové nazvané Inscenační tvorba Evžena Sokolovského v Mahenově činohře v devadesátých letech 20. století a také ze studie Patrice Pavise Súčasné divadlo. Analýza textov od Sarrautovej po Vinavera zveřejněné v publikaci Antológia súčasnej francúzskej drámy a jej analýz, kterou sestavila editorka Soňa Šimková. Nevýhodou prvního zmíněného principu byla shledána tendence ke kvantifikující sumarizaci, ve druhém případě může podrobná analýza nepříliš výrazných inscenačních složek každé inscenace vést k monotónnosti a zahlcení práce méně podstatným textem. Proto byl zvolen metodologický princip, který vychází z obou výše jmenovaných postupů, ale adaptuje je pro potřeby konkrétní práce. Postupně jsou analyzovány jednotlivé inscenace, do rozboru však nejsou zahrnuty všechny inscenační 8

9 složky, nýbrž je vyzdvihnuta a detailně analyzována jedna z nich, která byla pro danou inscenaci určující. 9

10 1. Britská cool dramatika Po érách spjatých s tvorbou rozhněvaných mladých mužů (50. a 60. léta), politickým dramatem (70. léta) a dramatem minorit a regionů (80. léta) 1 se ve Velké Británii objevila nová vlna původní dramatiky, která dostala označení cool. Kromě tohoto názvu se setkáváme také s pojmenováním drsná dramatika, divadlo nové krutosti, neojakubská dramatika, drama krve a spermatu, in-yer-face theatre, divadlo městské nudy, nihilistická dramatika. 2 Pro přehlednost je v celé práci používán sjednocující pojem cool dramatika. Londýnský divadelní teoretik a kritik Aleks Sierz v knize In-Yer-Face Theatre: British Drama Today pokládá za zástupce cool dramatiky každé drama, které publikum chytí pod krkem a třese jím tak dlouho, dokud nezaznamená odezvu. 3 Reakce publika při uvedení některé z her cool dramatiky na jevišti zpravidla hýří superlativy ať už při chvále nebo při odsudku. Divák buď zjistí, že sleduje nejlepší hru, jakou kdy viděl, nebo chce okamžitě prchnout z divadla. Zmíněný proud cool dramatiky charakterizují otevřené sexuální a násilné scény, politicko-sociální kritika, nekultivovaný jazyk a útržkovitá forma připomínající internetové diskuze. Dramatikové neváhají odkrývat ztajené tužby postav, otevírat dříve zakázaná témata a uvádět publikum do rozpaků. Svými hrami často vybízejí k odpovědi na otázku, jaké chování se považuje za přirozené a společensky akceptovatelné. Soustředí se na 1 Charakteristika jednotlivých poválečných desetiletí britského dramatu byla psána podle rozdělení v knize: HANČIL, Jan. Royal Court Theatre a divadlo dramatických autorů. 1. vyd. Praha: AMU v Praze, Divadelní fakulta, Katedra autorské tvorby a pedagogiky, 2007, s ISBN KŘIVÁNKOVÁ, Blanka. Cool and after? Londýnské jaro Svět a divadlo, 13, 2002, č. 3, s. 74. ISSN any drama that takes the audience by the scruff of the neck and shakes it until it gets the message (SIERZ, Aleks. In-Yer-Face Theatre: British Drama Today. 1st edition. London: Faber and Faber, 2001, s. 4. ISBN Pracovní překlad autorky práce.) 10

11 elementární rozdíly mezi dobrem a zlem, pravdou a nepravdou, zdravím a nemocí, čistotou a špínou, uměním a reálným životem, spravedlností a nespravedlností. Nepřináší na jeviště zbrusu nové věci, jen je ženou do extrémů a na hranici snesitelnosti. Chtějí-li zobrazit převahu maskulinity, učiní tak formou znásilnění; když ukazují nahotu, pak především jako prostředek ponížení; násilí se v jejich hrách realizuje jako mučení; drogy se znázorňují výhradně v souvislosti se zhoubnou závislostí. 4 Exploze nové britské dramatiky souvisí jak s údajnou kulturní renesancí oslavovanou jako Cool Britannia, 5 tak s produkční strukturou britské divadelní sítě. Mediální slogan Cool Britannia se vžil pro označení britské kultury 90. let za vlády labouristů v čele s Tonym Blairem. Propagační označení Londýna za hlavní město coolu 6 se nejprve vztahovalo na různá odvětví kulturního průmyslu, jako jsou britská pop-music a britský film, brzy však byly do tohoto hnutí zahrnuty i tradiční umělecké druhy včetně divadla. 7 To se začalo těšit mediální pozornosti, kterou nové šokující hry jen umocnily. Absence repertoárového systému má ve Velké Británii za následek, že se hry hrají pouze šest až osm týdnů, což nutně musí vést k neustálému hledání nových her, které by repertoár doplnily. Divadla šetří na nákladných výpravách a hvězdných hercích a investují peníze do podpory nových textů a jejich autorů. Zakládají dokonce oddělení pro mládež, aby zajistily růst nové generace dramatiků. 8 Dramatikové a divadelní instituce 4 Podrobněji viz SIERZ, Aleks. In-Yer-Face Theatre: British Drama Today. 1st edition. London: Faber and Faber, 2001, s. 30. ISBN SIERZ, Aleks. Cool Britannia? Drsná dramatika v dnešním britském divadle. Svět a divadlo, 11, 2000, č. 1, s. 8. ISSN Tamtéž. 7 Tamtéž. 8 ZADEOVÁ, Maja. Odvrácená strana krve a spermatu. Úvod k přehledu současné anglosaské dramatiky [online]. [citováno ]. Dostupné z: (Přeloženo z časopisu Theatre heute č. 1, 1999, s , kráceno.) 11

12 úzce spolupracují divadla se před uvedením her radí s autory textů a konzultují s nimi případné úpravy, podepisují s dramatiky zakázky na hry a některá mají své domácí autory, kteří se podílejí na každodenním životě divadla a posuzují texty jiných autorů. 9 Mnohé hry napsané ve Velké Británii na konci 20. století šokovaly publikum i kritiky. Byly překvapivě otevřené, odtabuizované a plné sexu, násilí a vulgarismů. Přestože Blanka Křivánková ve studii Cool and After? Londýnské jaro 2002 uvádí, že jediné, co tyto hry opravdu spojuje, je místo a čas vzniku, nebo odpor k hnutí politické korektnosti, vyzývající k pozitivnímu zobrazování žen, gayů a dalších menšin, 10 lze v nich najít podobná témata. 1.1 Charakteristické znaky cool dramatiky Nová vlna dramatiků, kteří začali psát v devadesátých letech 20. století, bývá označována jako cool generation. Autory slučovalo nejen zmíněné místní a časové vymezení jejich tvorby, ale také spřízněnost věková a tematická. Bylo jim v té době kolem třiceti a ve svých dílech se zabývali problémy současného světa, aniž si přitom nasazovali růžové brýle. Nevyhýbali se ničemu a to, co se v dobách antiky odehrávalo za scénou, umístili do středu jeviště. Nahota, mučení, ponižování, znásilnění, pohlavní styk s muži i ženami a agresivní násilné chování postav v přímém přenosu se staly plnohodnotnými součástmi her. Tyto elementy, odkazující ke svobodě, důvěrným citům, skrývaným úzkostem i nekontrolovaným emocím, měly 9 ZADEOVÁ, Maja. Odvrácená strana krve a spermatu. Úvod k přehledu současné anglosaské dramatiky [online]. [citováno ]. Dostupné z: (Přeloženo z časopisu Theatre heute č. 1, 1999, s , kráceno.) S podobným systémem se setkáváme také v německojazyčné divadelní oblasti. 10 KŘIVÁNKOVÁ, Blanka. Cool and after? Londýnské jaro Svět a divadlo, 13, 2002, č. 3, s. 74. ISSN

13 diváka zneklidnit, ne šokovat. Zahnat ho do úzkých a atakovat jeho mysl zobrazením situací, kterým se v běžném životě většinou vyhýbá, protože jsou příliš bolestné, nepříjemné nebo děsivé. Dramatikové jako by zkoušeli, kam až mohou zajít, kde leží hranice společensky přijatelného jednání, které se může prezentovat na jevišti. Jejich hry využívají dramatickou formu k tomu, aby vyprovokovaly reakci. 11 Divák scény nemůže ignorovat a nezaujatě jim přihlížet, je nucen vytvářet si vlastní stanovisko. Hlavní postavou her řazených ke cool dramatice je většinou muž (výjimku představují dramata Sarah Kane se silnými ženskými figurami), jenž by vzhledem k svému věku (kolem třiceti let) měl mít nejen jasný názor na budoucnost, ale také práci, která by uživila jeho i případnou rodinu. Díky nepříjemným zážitkům v dětství a dospívání (ponižování, zneužívání, znásilnění, život v neúplné rodině) se však nedokáže začlenit do společnosti a jako outsider živoří na jejím okraji, kde bojuje o své sociální postavení, a zároveň o místo v jazyce, o možnost vlastního vyjádření. 12 Hrdinové her se bojí opustit skrýš, kterou si pomyslně budují na svou ochranu. O vnějším světě se domnívají, že je k nim nespravedlivý. Odmítají ho přijmout, nepřizpůsobí se mu a hledají varianty úniku před nespokojeností, všedností, nudou i nepochopením. Uzavírají se do vlastního mikrosvěta plného drog, neuskutečněných snů a neschopnosti změnit svůj zpackaný život. Jako by se snažili schovat za zdí, v níž jednotlivé cihly tvoří problémy, s nimiž se nedokáží vypořádat. Postavy her také nepoznaly lásku, proto ji neumí dát ani opětovat. Vybudování jakéhokoli vztahu je pro ně 11 ZADEOVÁ, Maja. Odvrácená strana krve a spermatu. Úvod k přehledu současné anglosaské dramatiky [online]. [citováno ]. Dostupné z: (Přeloženo z časopisu Theatre heute č. 1, 1999, s , kráceno.) 12 Tamtéž. 13

14 příliš pracné a bolestné, proto si ho raději kupují či lživě vymýšlejí. 13 Mají strach z nezdaru a nechtějí se kvůli jiné osobě pouštět na tenký led představující riziko, že vztah nemusí vyjít podle jejich představ. Vyhledávají nezávazné známosti na jednu noc, před nimiž nemusí odkrývat své nitro a mohou alespoň na chvíli hrát roli těch, kdo mají převahu. Nelekají se homosexuálních vztahů, experimentují s masochismem, násilím i sebedestrukcí. Jsou krutí k sobě i k ostatním. Přestože se krutost na jevišti objevuje od dob vzniku divadla, její podoba se mění. Běžnou součástí antických i jakubovských dramat byly vraždy, mučení i incestní vztahy (Euripidova Médea zavraždí své děti, v Senecově Thyestovi je uspořádána kanibalistická hostina, ve hře Johna Forda Škoda, že byla děvka čeká hrdinka dítě se svým bratrem). Od useknutých paží a vypíchnutých očí se postupně přechází ke krutosti duševní, k vydírání a psychickému teroru. Prostředkem agrese se může stát i slovo. Vulgární výrazy se spolu s explicitními scénami násilí a sexu staly častým terčem odpůrců her cool dramatiky. Jak jinak však mají autoři zachycovat současnost, když ne prostřednictvím zkratkovitého a někdy hrubého jazyka, kterým se běžně mluví? Hry cool dramatiky v sobě spojují provokativnost, agresivitu, drsnost a zároveň cynickou lhostejnost a k tomu celkem přirozeně patří i jazyková expresivita. 14 Autoři her nejen píší šokující zápletky a jsou krutí k básnickému jazyku, ale také znásilňují formu dramatu. Chaotická, internetově 13 PAVKOVÁ, Zuzana. Dualita pohledu na identitu ženy v britské cool dramatice. Diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, s. 26. Uložena v Dokumentačním centru Katedry divadelních, filmových a mediálních studií Univerzity Palackého v Olomouci. 14 HOFFMANNOVÁ, Jana. Vliv cool dramatiky a drsný jazyk současných her. In FEDROVÁ, Stanislava (ed.). Hodnoty a hranice: svět v české literatuře, česká literatura ve světě: sborník příspěvků z III. kongresu světové literárněvědné bohemistiky, Praha Svazek 1, Otázky českého kánonu. 1. vyd. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2006, s ISBN

15 útržkovitá forma reflektuje mravní prázdnotu a neschopnost najít pevný bod u postav dramatiky posledního desetiletí 20. století. 15 Ubývají scénické poznámky a monology, repliky připomínají slogany a frázovitá hesla. Charakteristický je menší počet postav, které nemají jasnou minulost, díky čemuž fungují jako typy. Nemají představovat složitější charakter, ale pouhý jeho výsek. 16 Postavy žijí přítomností, neznáme jejich předchozí vývoj a jejich budoucnost lze odhadovat pouze na škále špatný dobrý. 17 Přestože spolu postavy hovoří, často se vzájemně neposlouchají, nereagují na sebe a každá si vede svou. Klasické dialogy se zpravidla uskutečňují prostřednictvím nedlouhých vět a jejich tématem jsou banální každodenní události. Hry se v mnohém podobají filmu. Pomocí filmového střihu se často mění jejich dějiště a prolínají dějové linie, krátké věty dialogů se rychle střídají, aby udržely divákovu pozornost. Dramatikové používají filmové postupy, protože předpokládají, že diváci jsou zvyklí na rychlé tempo vyprávění a pochopí, co se děje, z fragmentárních, rychlých dialogů. 18 Pokud chtějí dramatikové sdělit něco naléhavého, použijí metodu šoku. Vulgární slovo či obscénní jednání má diváka vyvést z klidu a přinutit ho vytvořit si na hru určitý názor. Tato technika je součástí zkoumání, jak daleko mohou autoři dramatických textů zajít. 1.2 Představitelé cool dramatiky Za první tituly nové vlny britské dramatiky jsou považovány hry Beautiful Thing (Krásná věc) Jonathana Harveye (představená v červnu 15 KŘIVÁNKOVÁ, Blanka. Cool and after? Londýnské jaro Svět a divadlo, 13, 2002, č. 3, s. 77. ISSN LJUBKOVÁ, Marta. Jiří Pokorný Taťka střílí góly. Divadelní program. Divadlo Petra Bezruče, premiéra Ostrava: Divadlo Petra Bezruče, Tamtéž. 18 SIERZ, Aleks PAVELKOVÁ, Hana (rozmlouvala). Do ksichtu. Rozhovor Hany Pavelkové s Aleksem Sierzem. Divadelní noviny, 13, 2004, č. 11, s. 12. ISSN X. 15

16 1993) a hra Sarah Kane Blasted (do češtiny překládáno jako Vybombardováno, Zpustošení nebo Sežehnuti) z ledna Beautiful Thing otevírá téma, které se objevuje v mnoha dalších hrách krizi maskulinity a úpadek dominantní mužské role, hra Blasted obsahuje násilné i sexuální scény, díky nimž se rozpoutaly první diskuse o cool dramatice. Jednotná kritéria pro určení tohoto proudu neexistují. Snaha o jednoznačné definování her cool dramatiky vede ke zjednodušování a škatulkování. Přestože se sami autoři brání jakémukoli přiřazování na základě porovnávání příznačných rysů, pro potřeby vědecké práce je alespoň přibližné vymezení nutné. Ve výčtu her a autorů, kteří bývají ke cool dramatice zpravidla řazeni, se omezím na díla a dramatiky, kteří jsou známí a uvádění v českém divadelním prostředí: Martin Crimp The Treatment (Story), David Harrower Knives in Hens (Nože ve slepicích), Sarah Kane Blasted (Vybombardováno, Zpustošení nebo Sežehnuti), Martin McDonagh The Beauty Queen of Leenane (do češtiny přeloženo jako Kráska z Leenane), Mark Ravenhill Shopping and Fucking (Nakupování a šoustání), Judy Upton Bruisies (Modřiny). Kromě výše zmíněných britských autorů je za představitele cool dramatiky považován také německý autor Marius von Mayenburg. S Velkou Británií, zemí považovanou za kolébku cool dramatiky, ho pojí nejen absolvování letní školy pro mladé dramatiky organizované londýnským divadlem Royal Court, proslulým jako líheň nové dramatiky, ale také tematická spřízněnost s autory nových britských her. Podobně jako generačně příbuzní Britové píše Marius von Mayenburg o nefungující rodině, alkoholismu, dospívání, sexuální orientaci, neschopnosti smířit se s rolí muže nebo ženy. Poukazuje na prohlubující se krizi hodnot a prostřednictvím traumat mladých hrdinů rozehrává vyhrocené obrazy incestních vztahů [ ] a všeobecné citové otupělosti. 19 Stejně jako britské 19 FIŠEROVÁ, Blanka. Patrick Marber Na dotek. Divadelní program. Činohra Slezského divadla Opava, premiéra Opava: Slezské divadlo Opava,

17 hry nové vlny obsahuje jeho klipovitě vystavěná hra Feuergesicht (Tvář v ohni) krátké repliky, časté změny dějiště a monology bez adresáta. Mayenburg v ní osobitou montážní technikou 20 podrobuje klinické diagnóze 21 současnou středostavovskou rodinu. 1.3 Další možné dělení cool dramatiky a její česká specifika Kromě her, jejichž příslušnost k proudu cool dramatiky je nezpochybnitelná, existují menší podskupiny dramatických textů, které postrádají některé z výše zmíněných charakteristických znaků. Jsou zde řazeny texty Patricka Marbera a Joea Penhalla (například Marberovo drama Na dotek nebo Penhallova hra Slyšet hlasy), které nejsou plné zvráceností a vulgarismů a krutost v nich nemá výhradně podobu fyzického násilí, nýbrž psychické trýzně. Od teroru velkého a veřejného se přechází k malému a soukromému. Britský teatrolog Aleks Sierz se cool dramatiku pokouší rozdělit do dvou proudů. První varianta, již označuje jako tvrdou, využívá estetiku extrémnosti a nezastíranou útočnost. Jazyk je křiklavý, akce explicitní, emoce vystupňované. 22 Hry náležející k této verzi se obvykle hrají v malých studiových divadlech pro padesát až dvě stě diváků. Měkká podoba používá ke zmírnění ničivé síly extrémních emocí prostředky, které dovolují uchovat si odstup větší sál, naturalističtější styl, tradiční strukturu dramatu a ztlumení vyhrocených situací komediální vsuvkou, která někdy 20 MAYENBURG, Marius von. Tvář v ohni. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1999, s. 57. ISBN Tamtéž. 22 The language is blatant, the actions explicit, the emotions heightened. (SIERZ, Aleks. In-Yer-Face Theatre: British Drama Today. 1st edition. London: Faber and Faber, 2001, s. 5. ISBN Překlad Vladimír Mikulka v článku doprovázejícím rozhovor Hany Pavelkové s Aleksem Sierzem: SIERZ, Aleks PAVELKOVÁ, Hana (rozmlouvala). Do ksichtu. Rozhovor Hany Pavelkové s Aleksem Sierzem. Divadelní noviny, 13, 2004, č. 11, s. 12. ISSN X.) 17

18 dokáže emočně vypjatou situaci zcela neutralizovat. Konec konců, běžnou reakcí na děsivý zážitek je snaha ignorovat jej, anebo se dát do smíchu. 23 Světová cool dramatika se zabývá vztahem vykořeněného, nespokojeného mladého hrdiny a společnosti, české hry spadající do tohoto proudu (Jiří Pokorný Taťka střílí góly, Marek Horoščák Vařený hlavy aneb Děvče, Tobě na kozách tančí smrt! ) se zaměřují na rodinu, kterou obvykle představují jako zdroj nejšílenějších traumat. 24 Rodina je pastí, z níž není úniku. Nejbližší příbuzní se projevují jako ti nejhorší věznitelé a trýznitelé, kteří jsou schopní i vraždit. Podle Alekse Sierze bylo britské drama v devadesátých letech v krizi a dramatikové patřící k proudu cool dramatiky ho zachránili. Oživili psaní her, objevili nové možnosti vyjádření a dali podnět k odvážným novým experimentům. 25 Někteří autoři pokračují v psaní cool dramatiky, ale přizpůsobují se i novým trendům. Jiní se od tohoto proudu odchýlili a jejich následné práce již za zástupce drsné dramatiky nemohou být považovány. To však neznamená, že se cool dramatika vyčerpala, jak jí bylo prorokováno. Některé hry napsané v prvním desetiletí 21. století stále obsahují prvky charakteristické pro tento typ dramatu, nebo se otevřeně hlásí k jeho poetice. Přijaly atributy cool dramatiky, ale zjemnily je, zcivilnily, 26 hry proto nejsou tak pobuřující, provokativní a nestravitelné jako jejich předchůdkyně z konce milénia. Síla her cool dramatiky, spočívající v direktivnosti jejich šokové taktiky, v bezprostřednosti jejich 23 can sometimes completely defuse an emotionally fraught situation. After all, a common reaction to terror is either to ignore it or to laugh at it. (SIERZ, Aleks. In-Yer-Face Theatre: British Drama Today. 1st edition. London: Faber and Faber, 2001, s. 6. ISBN Pracovní překlad autorky práce.) 24 LJUBKOVÁ, Marta. Jiří Pokorný Taťka střílí góly. Divadelní program. Divadlo Petra Bezruče, premiéra Ostrava: Divadlo Petra Bezruče, They helped revive playwriting, exploring new areas of expression and suggesting daring new experiments. (SIERZ, Aleks. cit. d., s. xii. Pracovní překlad autorky práce.) 26 LJUBKOVÁ, Marta. cit. d. 18

19 jazyka, v relevantnosti jejich témat a v absolutní výstižnosti jejich jevištních obrazů 27 přetrvává SIERZ, Aleks. Cool Britannia? Drsná dramatika v dnešním britském divadle. Svět a divadlo, 11, 2000, č. 1, s. 16. ISSN První kapitola byla psána s využitím této práce: SATKOVÁ, Naďa. Hra Patricka Marbera Na dotek v českých inscenacích (s přihlédnutím k prvnímu uvedení v Royal National Theatre London a filmové verzi). Bakalářská diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Uložena v Dokumentačním centru Katedry divadelních, filmových a mediálních studií Univerzity Palackého v Olomouci. 19

20 2. Hry Joea Penhalla Joe Penhall je považován za jednoho z nejvýraznějších a nejhranějších dramatiků generace tvořící na přelomu tisíciletí. Do konce roku 2009 napsal sedm celovečerních her Some Voices (Slyšet hlasy), Pale Horse (Plavý kůň), Love And Understanding (Láska a porozumění), The Bullet (Střela), Blue/Orange (dosud nepřeloženo, předběžně avizováno jako Modrý pomeranč), Dumb Show (Bavič) a Landscape With Weapon (Krajina se zbraní). Jeho cesta na výsluní ale nebyla snadná. Dramatik Joe Penhall pochází z anglického Surrey, velkou část dospívání však prožil v Austrálii. Do Velké Británie se vrátil v roce 1987, kdy mu bylo dvacet let. Mnohokrát se stěhoval a měnil zaměstnání. Myl nádobí, vedl pizzerii a pracoval jako novinář. Tyto zkušenosti zúročil ve svých hrách, při jejichž psaní vhodně využívá důkladnou znalost některých prostředí a společenských vrstev. Nejnápadněji se v jeho textech odráží žurnalistická profese, jeho hry představují přesné a tvrdé reportáže z lidsky složitých a citově exponovaných situací. 29 Penhall absolvoval kurz pro dramatiky pořádaný londýnským Royal Court Theatre. Toto divadlo se zaměřuje na současnou britskou i zahraniční dramatiku. Od jeho založení v roce 1956 zde měly premiéru hry většiny předních britských autorů včetně Johna Osbornea, Toma Stopparda, Sarah Kane, Marka Ravenhilla, Caryl Churchill, Martina Crimpa a dalších. Základní vizí této instituce je být writerstheatre, tedy divadlem orientovaným na dramatický text, nikoli na dominantní práci režiséra, jak to známe z českého prostředí, kde se často autor ocitá v roli vděčného a poníženého služebníka, napjatě očekávajícího, co ve výsledné produkci 29 HANČIL, Jan. Joe Penhall Slyšet hlasy (Some Voices). Divadelní program. Činohra Národního divadla v Praze, premiéra Praha: Národní divadlo v Praze, 2003, s. 9. ISBN

21 z jeho textu zbude. 30 Režisér a dramatik jsou v Royal Court Theatre rovnocennými partnery, od začátku se oba podílejí na vznikající inscenaci a divadlo nemá právo jakkoli zasáhnout do textu bez autorova svolení. 31 Penhallův první dramatický text jednoaktovka Wild Turkey (dosud nepřeložený text) byl uveden na festivalu nových her London New Play Festival. Zlomovým okamžikem autorova života se stala premiéra hry Some Voices (Slyšet hlasy) v Royal Court Theatre, která se uskutečnila o rok později. Po tomto úspěchu se rozhodl věnovat divadlu naplno. Byl si vědom, že novinové články nedokáží popsat skutečné trápení a osamělost schizofrenie, nezaměstnanosti, nadbytečnosti, alkoholismu, domácího násilí 32 a všeho ostatního, co se kolem něj dělo. V roce 1995 se stal rezidentním dramatikem Royal National Theatre. Tato divadelní instituce věřila, že se jí investice do začínajícího dramatika vyplatí a poskytla mu dostatek financí i prostoru pro tvorbu. Od té doby Penhall píše nový dramatický text minimálně jednou za tři roky. Jeho poslední hra Landscape With Weapon (Krajina se zbraní) měla v Royal National Theatre světovou premiéru v roce Za své hry získal Joe Penhall mnoho prestižních ocenění (například John Whiting Award za Some Voices (Slyšet hlasy) nebo Laurence Olivier Award, Evening Standard Theatre Award a The Critics Circle Theatre Award za Blue/Orange) a prosadil se také jako filmový scénárista. Podle vlastní předlohy napsal scénář k filmu Some Voices (Hlasy), podílel se na scénáři k filmu Enduring Love (Nezničitelná láska) nebo pro film adaptoval román Cormaca McCarthyho The Road (Cesta). 30 RUDČENKOVÁ, Kateřina. Boo-hoo! Vraťte mi Royal Court. A2, 5, 2007, č. 35, s. 17. ISSN Tamtéž. 32 that newspaper articles weren t enough to convey the true misery and loneliness of schizophrenia, unemployment, redundancy, alcoholism, domestic violence (PENHALL, Joe. Introduction. In PENHALL, Joe. Plays: 1. London: Methuen, 1998, s. x. ISBN Pracovní překlad autorky práce.) 21

22 Ve Velké Británii byly Penhallovy texty publikovány ve dvoudílné sérii edice Contemporary Dramatists nakladatelství Methuen, která se specializuje na současné drama. 33 Do prvního svazku byly zařazeny hry Some Voices (Slyšet hlasy), Pale Horse (Plavý kůň), Love And Understanding (Láska a porozumění) a The Bullet (Střela); druhý svazek obsahuje hry Blue/Orange, Dumb Show (Bavič) a Wild Turkey. Kromě textů The Bullet (Střela) a Wild Turkey byly tímto nakladatelstvím vydány všechny zmíněné hry také samostatně a vyšel zde i Penhallův nejnovější text Landscape With Weapon (Krajina se zbraní). 34 Překlady Penhallových her v České republice nikdy nebyly vydány v uceleném souboru, publikovány byly jen dvě z nich Slyšet hlasy v překladu Jana Hančila jako součást programu k inscenovanému čtení v Divadle Kolowrat a Bavič v překladu Martina Preisse v programu k uvedení hry v Národním divadle moravskoslezském. Ostatní hry jsou k dispozici v elektronické podobě u agentur DILIA nebo Aura-Pont. O jejich překlady se zasloužili Marta Skarlandtová (Láska a porozumění), Blanka Křivánková (Střela), Jaroslav Achab Haidler (Plavý kůň), Penhallovu nejnovější hru Krajina se zbraní do češtiny převedly Martina Schlegelová a Magdaléna Zelenková. Je zvláštní, že tak významný dramatik jako Joe Penhall, nemá u nás svého překladatele, který by pracoval na převodech jeho her do českého jazyka. Každý z textů byl přeložen někým jiným, v případě hry Bavič to nebyl profesionální překladatel, ale herec. Nejvíce polemik vzbudil překlad Plavého koně, který byl recenzenty shledán barvitý, 35 ale také označen za velkou uměleckou licenci PENHALL, Joe. Plays: 1. 1st edition. London: Methuen, ISBN a PENHALL, Joe. Plays: 2. 1st edition. London: Methuen, ISBN PENHALL, Joe. Landscape With Weapon. 1st edition. London: Methuen, ISBN MLEJNEK, Josef. Černý humor Plavého koně. Mladá fronta Dnes, , s. B/7. 36 ŽANTOVSKÁ, Ester. Smrt, láska a neporozumění. Divadelní noviny, 15, 2006, č. 12, s. 5. ISSN X. 22

23 Dialogy v hovorové češtině působily přirozeně, ovšem na některých místech překladatel nadbytečně přitvrzoval a Penhallův text, který je sám o sobě plný nevybíravých výrazů, zbytečně protkával dalšími vulgarismy. V České republice bylo do konce roku 2009 uvedeno šest ze sedmi Penhallových celovečerních her, některé z nich vícekrát. Na přeložení a českou premiéru dosud čeká celovečerní hra Blue/Orange a aktovka Wild Turkey. 2.1 Postavy a jazyk Postavami Penhallových her jsou obvykle malí lidé řešící velké problémy. Nacházejí se v mezní situaci, která vyžaduje okamžité řešení. V autorových raných hrách se objevují postavy s nižší společenskou prestiží (pacient léčebny, vedoucí pizzerie, barman), opakuje se zde také archetyp dívky z těžkých sociálních poměrů (Laura ve hře Slyšet hlasy, Lucy z díla Plavý kůň). V pozdějších textech jsou tito outsideři vystřídáni hrdiny, kteří se na společenském žebříčku pohybují výše (novinář, bavič, vědec, psychiatr). Sociálnímu postavení postav odpovídá jejich mluva hrdinové z nižších společenských vrstev používají jednoduché věty či nesložitá souvětí a jejich promluvy často obsahují vulgarismy. Postavy patřící k vyšším společenským třídám mluví v delších souvětích a nezřídka používají odborné výrazy, které jsou součástí jejich profese (vědec Ned v Krajině se zbraní nebo psychiatři v Blue/Orange). V emočně vypjatých situacích se mluva hrdinů mění postavy přecházejí od delších několikavětných promluv ke krátkým větám, případně pouhým jednoslovným výkřikům. Mnohé scény Penhall konstruuje na podobném principu: nezávazná konverzace v jednoduchých větách se mění v pasáž s delšími monology, které obsahují vysvětlování či argumentaci 23

24 předchozích témat konverzace. Následuje konflikt, který se uskutečňuje pomocí nedlouhých vět nebo slovních spojení. Poté buď scéna končí nebo je doplněna shrnutím řečeného. 37 Autor vykresluje jak vnitřní konflikty, jimiž je zmítáno nitro postav, tak vnější konflikty, které mají vliv na strukturu hry. Fascinuje ho rozpornost skutečného života. Miluje přirozené protiklady. [ ] Ví, že trápení stále probíhající v našich hlavách a srdcích jsou vážnější než to, jaký mají dopad na naše životy, které žijeme navenek. 38 Modeluje postavy, se kterými se můžeme snadno ztotožnit, protože jejich problémy známe z vlastního života nebo si je alespoň dokážeme představit. V mnoha Penhallových hrách vystupuje protikladná dvojice hrdinů. Jeden z nich je hodný, ten, který se snaží dodržovat zásady dané společností, udržet si poměrně dobrou práci, vydělávat peníze a zabezpečit rodinu. Ten druhý zlobí nechce se na nikoho vázat, spíše si užívat života bez ohledu na společenské zvyklosti a pravidla. Netouží po rodině, zodpovědnost považuje za cizí slovo a normy vyžadované společností jsou mu na obtíž. Je to nepřizpůsobivý outsider, tulák, dobrodruh nebo blázen. Oba hrdinové se vzájemně potřebují, ale přitom se zraňují a dělají si naschvály. Tyto kontrastní dvojice představují buď bratři (Ned a Dan v Krajině se zbraní, Pete a Ray ve hře Slyšet hlasy, Robbie a Mike ve Střele) nebo dobří kamarádi (Neil a Richie ve hře Láska a porozumění). Penhall neupřednostňuje žádného z nich. Ukazuje kontrasty, které se v jejich 37 Podrobně viz rozbor první scény hry Krajina se zbraní v této práci: NOVOTNÝ, Ondřej. Joe Penhall dramatik aneb Nahlédnutí do dramatické tvorby Joe Penhalla od devadesátých let po dnešek. Bakalářská diplomová práce, Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2008, s. 47. Uložena v knihovně JAMU, Brno. 38 What fascinates him is life s intrinsic contradictions. He loves innate contradiction. [ ] He knows that the struggles going on in our heads and hearts are far more profound than those that impact on our exterior lives. (JOHNSON, Terry. Introduction. In PENHALL, Joe. Plays: 2. London: Methuen, 2008, s. xiii. ISBN Pracovní překlad autorky práce.) 24

25 životech objevují, ale nepřináší konečná stanoviska. Nechává na divákovi, aby ve hře našel argumenty pro i proti a sám posoudil, kdo z nich je lepší. 2.2 Motivy a témata Joe Penhall uvádí, že za základní témata svých her považuje smrt, šílenství, lásku, ztrátu, rodinu, selhání, komunikaci a neschopnost komunikovat. 39 Přiznává, že se sice tato témata mohou zdát triviální a nikterak originální, ale že jsou hluboce zakotvená v našem kolektivním nevědomí. 40 Hry jako by připomínaly příběhy z temných míst složené ze snů a nočních můr, jež jsou přesvědčivým zdrojem lidské zvědavosti. Ten, kdo nemá zkušenost se způsobem chování postav v některé z her, si nemůže být jistý, že se s ním nikdy nesetká. 41 Na základě analýzy her vymezuji deset základních tematických okruhů, které jsou pro Penhallovu dramatickou tvorbu charakteristické. Některé z nich se shodují s autorovým výčtem, jiné jeho návrhy doplňují či zpřesňují: 1. Rodina Ve všech Penhallových hrách se objevuje téma rodiny, většinou té nefungující. Vztahy rodičů a dětí nejsou idylické. Mnohé postavy si s sebou nesou zážitek z mládí, kdy přihlížely, jak se jejich rodiče hádají nebo opíjejí. Láskyplné rodinné vazby hrdinové nikdy nepoznali, proto nepřekvapí, když se také oni chovají ke svým blízkým podobně nevybíravým způsobem. Penhall často používá motiv vztahu dvou diametrálně odlišných hrdinů. Jeden z nich se 39 death, madness, love, loss, families, failure, communication and the lack of it (PENHALL, Joe. Introduction. In PENHALL, Joe. Plays: 1. London: Methuen, 1998, s. xv. ISBN Pracovní překlad autorky práce.) 40 they are deeply embedded in our collective unconscious (Tamtéž.) 41 Anybody who hasn t experienced the sort of goings-on contained herein can rest assured that you may yet do. (Tamtéž.) 25

26 pokouší nevyčnívat a dodržovat společenská nařízení, druhý si žije po svém, nemyslí na budoucnost a potkává ho jedna nepříjemnost za druhou. a) Ve hře Slyšet hlasy se Pete pokouší vést rodinnou pizzerii, kterou převzal po otci, a starat se o bratra Raye propuštěného z léčebny, jenž se toulá a nebere předepsané léky. b) Ned a Dan z Krajiny se zbraní mají rozdílné názory na rodinný život. Dan má manželku i děti a vydělává dost peněz na to, aby jim koupil jeep jako dobrý bezpečný rodinný auto. 42 Ned se jakýchkoli závazků, které plynou z partnerského života, obává. c) Pokřivené rodinné vazby najdeme ve hře Střela. Text zachycuje nezáviděníhodnou situaci ztroskotání otce Charlese i syna Robbieho. Oba dostali nezávisle na sobě výpověď z práce. Berou to jako své osobní selhání, přestože tento fakt nemohli příliš ovlivnit, a jejich nespokojenost se životem ústí v agresi vůči jejich partnerkám. d) Neil a Rachel v Lásce a porozumění jsou sice manželé, ale pro množství práce, kterou jako lékaři mají, fungují spíše vedle sebe než jako manželský pár. e) Hra Plavý kůň popisuje neschopnost hlavního hrdiny Charlese vypořádat se se smrtí své manželky a rozpadem rodiny. f) Duševně nemocný Christopher (Blue/Orange) trpí tím, že se nemá kam vrátit z léčebného pobytu, protože komunita, z níž pochází, mohla zapříčinit jeho onemocnění. 42 PENHALL, Joe. Krajina se zbraní. Nepublikováno. K dispozici v elektronické podobě prostřednictvím divadelního oddělení agentury DILIA, s. 13. Překlad Martina Schlegelová a Magdaléna Zelenková. 26

27 g) Barry, hlavní hrdina hry Bavič, se brání útokům bulvárních novinářů, ale nakonec jim podlehne a prodá jim příběh o rodinných problémech, aby své blízké i sebe finančně zabezpečil. 2. Odpovědnost Již bylo zmíněno, že Penhall s oblibou zařazuje do her kontrastní bratrskou nebo kamarádskou dvojici postav. Jeden z nich je vždy nepřizpůsobivý a nezodpovědný Ray (Slyšet hlasy), Richie (Láska a porozumění) ani Mike (Střela) si neuvědomují dopad svých činů. Nechtějí si připustit, že jejich chování má vliv také na příbuzné a přátele a že svým rozhodnutím zasahují do životů druhých. Nemají smysl pro povinnost a nedokáží si představit, že by měli uvážlivě vést podnik nebo vychovávat dítě. Před jakoukoli odpovědností utíkají někteří pouhým ignorováním společenských konvencí (Ray), jiní prostřednictvím drog (Richie) nebo alkoholu (Mike). S různými přístupy k problematice odpovědnosti v souvislosti s dětmi se setkáváme také v Krajině se zbraní. Vědec Ned připomíná dítě, které si rádo hraje, ale neví, kdy přestat. Sám děti nemá a žije v pronajatém domě bez velké touhy po vlastním bydlení či potomstvu. Zaobírá se myšlenkou odpovědnosti za vědecké objevy, ale zodpovědnost za přízemnější činy, které nemají vliv na celou planetu (jako udržování partnerských a rodinných vztahů), necítí. Pod tíhou zodpovědnosti ke své rodině se naopak rozhoduje jeho bratr Dan a manažerka Rossová. Lékař Dan má prosperující nelegální byznys s botoxovými injekcemi, díky kterému však mohl své rodině koupit velký dům s bazénem a jiné vymoženosti; Rossová musí na příkaz svého zaměstnavatele stůj co stůj donutit Neda k podpisu smlouvy, protože kdyby to nedokázala, přišla by o dobře placené místo a nemohla by uživit své děti. 3. Důvěra Kromě bratrské důvěry založené na skutečnosti, že si lidé, kteří spolu vyrůstali, říkají téměř všechno, se v Penhallových textech 27

28 vyskytuje také důvěra mezi lékařem a pacientem, ovlivněná jejich nerovným společenským postavením. Lékař stojí nad pacientem jako autorita, nemusí mu všechno věřit a spíše skepticky pochybuje. Kdežto pacient se lékaři většinou podřizuje, musí mu důvěřovat, protože mu nic jiného nezbývá. Penhall toto téma nápaditě rozehrává ve hře Blue/Orange: pacient Christopher je vystaven působení dvou lékařů, kteří mají protikladné názory a navzájem spolu soupeří. On poté neví, komu z nich může věřit a na čí stranu se přiklonit, protože pro něj autoritu a vyšší moc zpodobňují oba dva. Postavy Penhallových her svou důvěryhodnost podrývají nezodpovědným nebo neuváženým chováním. Například Rachel s Neilem (Láska a porozumění) si po prozrazení románku, který Rachel prožila s Richiem, nikdy nebudou důvěřovat tak jako dřív. Ray ve hře Slyšet hlasy také stále jen zklamává bratra Petea. Do očí mu tvrdí, že bere předepsané léky a chodí na pravidelné prohlídky u psychiatra, ale Pete zjistí, že nic z toho není pravda. 4. Láska Hra, která má lásku přímo v názvu (Láska a porozumění), zobrazuje tento cit ve dvou rovinách. Z několikaletého manželství lékařů Rachel a Neila vyprchalo počáteční jiskření a zahrnování láskyplnými projevy. Spíše se mají v úctě díky své odbornosti a obdivují své rychlé kariérní pokroky. Romantickou večeři při svíčkách raději obětují ve prospěch noční služby v nemocnici. Teprve poté, co do jejich života vstoupí jejich dávný přítel poživačný dobrodruh a rozevlátý bohém Richie, si Rachel uvědomí, že by od vztahu chtěla něco víc než jen sdílení společného bytu, ve kterém se s Neilem sotva potkají. Rachel podlehne svádění Richieho, a přestože šlo spíše o sex než o lásku, jejich vztahy se už nikdy nevrátí do dřívějších kolejí. 28

29 Láska se v Penhallových textech často vyskytuje v kombinaci s násilím. Toto paradoxní spojení najdeme ve hře Slyšet hlasy, v níž vystupuje Laura, kterou její milenec Dave možná tolik miloval, 43 že ji prostě zmlátil. 44 Ona se nakonec naučí oplácet mu stejnou mincí a zaútočí na něj kladivem. Číšnice Lucy ze hry Plavý kůň zase zneškodní svého bývalého milence, který ji obtěžuje, baseballovou pálkou. 5. Komunikace Téma komunikace Penhall zdůrazňuje ve svých pozdějších textech. Ve hře Bavič je komunikace vylíčena jako prostředek manipulace, který používají bulvární novináři. V Krajině se zbraní autor akcentuje neschopnost a neochotu postav dorozumět se a dohodnout. V díle Blue/Orange se komunikace stává ústředním tématem hry. Pacient Christopher je v ní vystaven rétorickému cvičení dvou psychiatrů, kteří si prostřednictvím nekonečných disputací o jeho případu brousí ostrovtip, procvičují se ve vršení argumentů a zajišťují si studijní materiál pro své odborné práce a tím kariérní postup. 6. Nemoc Penhallovy postavy trpí různými nemocemi, jejichž propuknutí mohla uspíšit rychlost, anonymita a dravost dnešního světa. Hra Slyšet hlasy dostala svůj název podle toho, že její hrdina Ray trpí schizofrenií a opravdu slyší hlasy. Tento nepřizpůsobivý jedinec je vystaven tlakům a nárokům, které na něj klade život ve velkoměstě, a neumí se s nimi vyrovnat. Na diagnóze pacienta Christophera se v textu Blue/Orange nedokáží shodnout dva lékaři podle jednoho z nich má příznaky paranoidní 43 PENHALL, Joe. Slyšet hlasy (Some Voices). Text hry v programu k inscenovanému čtení hry Slyšet hlasy. Praha: Národní divadlo v Praze, 2003, s. 57. Překlad Jan Hančil. 44 Tamtéž. 29

30 schizofrenie, dle druhého jde o hraniční poruchu osobnosti léčitelnou medikamenty. Hádají se o to, zda ho mají propustit a poslat zpět do komunity, která jeho stav nejspíš zapříčinila. 7. Vně a uvnitř Kontrast mezi vnějšími a vnitřními záležitostmi se v Penhallových hrách objevuje v několika modifikacích. V souvislosti s psychicky nemocnými jedinci může jít o rozpor mezi tím, jací jsou uvnitř a tím, jak působí na své okolí a co všechno dávají najevo. Nesoulad se vyskytuje nejen mezi potřebami jedince a společnosti, ale také mezi světem nemocných a zdravých. Ten první je sice uzavřený za zdmi léčebny, ale zároveň bezpečný, klidný, ochranitelský a nepřekvapivý, druhý může působit svobodně, ale někdy je nebezpečný i nepřátelský a vyžaduje, aby se s ním člověk popral. Pojítko mezi vnějším a vnitřním světem představuje okno, kterým se například Ray (Slyšet hlasy) často dívá ven a přemýšlí o životě venku. 8. Ztráta a smrt Smrt se přímo dotýká několika Penhallových hrdinů Charles ve hře Plavý kůň se nedokáže vyrovnat se smrtí své ženy, spolu s číšnicí Lucy však na onen svět pomohou jejímu exmilenci. Smrt Valerie, manželky baviče Barryho ze stejnojmenné hry, možná urychlí článek, který o jejich neutěšeném manželství otisknou bulvární novináři. Ives, kamarád z léčebny, umře Rayovi ve hře Slyšet hlasy přímo před očima. Postavy kromě někoho blízkého ztrácejí také práci (Charles a Robbie ve Střele), důstojnost (Christopher v Blue/Orange, který je pouhým objektem lékařské disputace), zábrany (bulvární novináři v Baviči), víru ve zlepšení situace (Charles v Plavém koni) nebo iluze (všechny tři postavy v Lásce a porozumění). 9. Stereotyp a drogy Postavy Penhallových textů jsou ubíjeny nekonečným stereotypem 30

31 všedních dnů, které se bez ustání opakují. Neil a Rachel ve hře Láska a porozumění jsou tak zahlceni prací v nemocnici, že nemají čas na své koníčky, ani na sebe navzájem. Komik Barry (Bavič) neustále něco předstírá. Rozpadá se mu manželství, ale před obecenstvem musí večer co večer vypadat jako zábavný společník, jenž nemá žádné problémy, proto koketuje s alkoholem a drogami. Podobně experimentuje i Richie (Láska a porozumění), s alkoholem si rozumí také Mike (Střela) a Charles (Plavý kůň). Hledají v něm dočasnou radost, která na chvíli zastře jejich strasti. Neuvědomují si, že se se svou situací budou muset někdy vypořádat a alkohol jejich hodinu pravdy pouze oddálí. 10. Kariéra Postavy z raných Penhallových her mají nejvíce starostí samy se sebou a bojují spíše o přežití než o pozice; téma kariéry se vyskytuje až v dramatikových pozdějších hrách, jejichž hrdiny jsou lidé těšící se větší společenské prestiži. Bavič Barry usiluje o mediální úspěch, ale stejný cíl mají také bulvární novináři, kteří z něj chtějí vymámit zpověď o osobních problémech. Nikdo z nich nehraje fér, otázky úcty k člověku a etiky jsou odeslány na vedlejší kolej, protože většina lidí udělá pro peníze téměř cokoli. Víru v morální čistotu si udržuje vědec Ned z Krajiny se zbraní, ale zjišťuje, že v boji proti nadnárodním institucím a mocnému systému je jen bezbranným článkem obrovského řetězu vzájemných recipročních dohod a kšeftování. Lékařům Neilovi a Rachel v Lásce a porozumění kariéra téměř zničila manželství. Jiní lékaři využívají ve hře Blue/Orange případ pacienta Christophera pro zvýšení své prestiže a činí z něj téměř nesvéprávnou oběť jejich kariérismu. Zajímavé místo v Penhallově tvorbě zaujímá jednoaktovka Wild Turkey, kterou napsal v roce Obsahuje totiž mnohá témata a motivy, které rozpracoval ve svých pozdějších hrách (spor dvou bratrů, rodinný 31

32 podnik, baseballová pálka nebo skleněná výloha jako symbol předělu mezi světem uvnitř a venku, který je bez obtíží dosažitelný, ale může se snadno sesypat právě jako sklo z výlohy). Autor jako by si zde ověřoval jejich působnost, procvičoval si jejich používání. Penhall se zabývá tématy, která se dotýkají celé společnosti, zobrazuje je však na půdorysu intimního příběhu jednoho člověka. Pečlivě pracuje s jednotlivými motivy a důmyslně je opakuje (ve hře Krajina se zbraní se vrací motiv dětí, v Baviči hraní, v Plavém koni motiv apokalypsy). Tyto motivy potom působí jako dostředivá síla 45 a mají velký vliv na koherenci textu. 2.3 Forma Joe Penhall se ve svých textech vyjadřuje k palčivým společenským tématům přelomu milénia. V působnost těchto témat věří natolik, že se zatím nikdy nepustil do velkých formálních experimentů. Otevřenou strukturu raných her, v nichž sleduje postavy v mnoha krátkých obrazech, postupně nahrazuje vycizelovanou stavbou konfliktů uzavřených úzkým časovým a prostorovým vymezením. 46 Stavba raných textů se podobá filmovému scénáři. Například hra Slyšet hlasy má třináct různých dějišť, dějové linie se prolínají a krátké scény postupně sledují osudy všech postav hry během šesti týdnů. Fragmentárnost hry může připomínat charakteristickou neuspořádanost textů cool dramatiky. V Penhallových pozdějších hrách však tato útržkovitost mizí a autor si místo toho pohrává s konvencemi dramatické 45 NOVOTNÝ, Ondřej. Joe Penhall dramatik aneb Nahlédnutí do dramatické tvorby Joe Penhalla od devadesátých let po dnešek. Bakalářská diplomová práce, Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2008, s. 47. Uložena v knihovně JAMU, Brno. 46 HOROŠČÁK, Marek. Fenomén Royal Court Theatre a hry konce milénia. 1. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2008, s. 93. ISBN