PROUDY 84 OBČASNÍK FARNOSTÍ ŠTĚCHOVICE / ZÁŘÍ 2011

Transkript

1 PROUDY 84 OBČASNÍK FARNOSTÍ ŠTĚCHOVICE / ZÁŘÍ 2011 KŘÍŽEK V BUŠI

2 2 ZEPTALI JSME SE ZA VÁS Někteří lidé říkají, že nejlepší přítel člověka je pes, jiní totéž tvrdí o knize. Jaký je, pane faráři, Váš vztah ke psům, to už víme. Ale jak je tomu s knihami? Četl jste rád jako dítě? Sám, nebo jste si raději nechával předčítat? Četl jsem vždy moc rád. Moc se nepamatuji, že by mi někdy někdo něco předčítal. Když někdo předčítá, tak chtě nechtě i určitou tóninou hlasu vytváří představu dění nebo osob. Takhle jsem si je krásně vytvářel já sám. Pokud jsem později viděl filmovou adaptaci "své" knihy, občas mě to zklamalo. Jakým knížkám jste dával přednost - pohádkám, dobrodružným příběhům nebo něčemu úplně jinému? Již jako dítě, nebo spíše mládež, jsem měl svůj oblíbený žánr, a to je historický román, třeba Quo vadis nebo Křižáci. Na vysoké škole jsem pak začal číst akční knížky a detektivky, a také jsem objevil českou Němcovou (o které jsem se mimochodem dlouho domníval, že je polskou spisovatelkou) a její pohádky, které mě vskutku nadchly. Kteří autoři (z polských i zahraničních) patří či patřívali mezi Vaše oblíbené? Všichni polští autoři doby romantizmu a pozitivizmu, jako třeba Henryk Sienkiewicz, Boleslaw Prus, Adam Mickiewicz a jiní. Ze zahraničních například Robert Ludlum a mnoho dalších. A čeští spisovatelé? Již zmíněná Božena Němcová, Jan Čep, Josef Pekař, Česká literatura mě doprovázela již od mládí. Asi ke dvanáctým narozeninám jsem od strejdy dostal knížku, která mi měla být zřejmě osudová: Spalovače mrtvol. Tak mě ty pohřby provázejí po celý život.

3 3 Zbývá Vám v současné době čas na literaturu? Ano, času na četbu mám dost a u knížky si vskutku odpočinu. V poslední době jsem četl nejvíce knížek o výchově a výcviku psů. Tímto bych chtěl poděkovat všem farníkům, kteří mě touto literaturou zásobují. Doufám, že na Guliverovi a Oliverovi je vidět, že čtu důkladně a text si beru k srdci. Čtete také v češtině, případně v jiném cizím jazyce? Česky čtu dokonce nejvíc, pak polsky. Občas, abych nezapomněl a procvičil si jazyk, přečtu něco anglicky a sem tam nějaký článek i německy. V poslední době měly u nás velký úspěch dvě knížky polských autorů - novináře Mariusze Szcygiela GOTTLAND a historika Mariusze Surosze PEPÍCI. Četl jste tyto knihy, a pokud ano, ztotožňujete se s názory na český národ tak, jak jsou v nich prezentovány? K tomu se bohužel vyjádřit nemohu, knížky jsem nečetl. Věnujete se i odborné literatuře? Ano, pravidelně čtu teologické knížky, nejčastěji spojené s exegezí Písma. Třeba poslední dobou čtu exegezi známého polského teologa Stanislawa Podgorského, který v 80. letech spolupracoval s rádiem Svobodná Evropa..

4 4 A co noviny a časopisy? S časopisy je to horší. Odebírám pouze německý časopis z Erfurtu Christ in der Gegenwart (Kristus dnes) a sem tam ho prečtu. Jinak sleduji zprávy z internetu. Jak vidíte budoucnost tištěných knih? Zakoupil byste si elektronickou čtečku? Viděl jsem ji jen u nějaké paní v čekárně u zubaře. Kvůli problémům s očima a epilepsií bych si ji ale asi nekoupil. Nehledě na to, klasický text a vůně knihy mají něco do sebe a jen tak nezmizí. KŘÍŽEK V CENTRU OBCE BUŠ Křížek, který je věnován paměti válečných let , byl postaven Aloisem Jiránkem v období roků Původně byl umístěn do kamenného oplocení zahrady Jiránkových. Původní umístění křížku (fotografie z roku 1973) Nové umístění křížku v roce 2011(proti původnímu místu vzdálené cca 30 m) Křížek pochází z dílny Biskupských železáren v Rožmitálu pod Třemšínem a je vyroben za Rakouska-Uherska mezi roky Poté již železárny odlévaly pouze munici (granáty) pro 1. světovou válku a brzy po válce zkrachovaly.

5 Na konci 80. let 20. století při rozšiřování komunikace procházející Buší byl křížek přechodně umístěn těsně u stodoly Adamových na návsi. V roce 2010 rozhodlo zastupitelstvo o novém důstojnějším místě v zeleni centra obce a zároveň o celkové repasi křížku. Křížek byl doplněn o chybějící prvky a celkově restaurován. Osazen je do místního žulového kamene přivezeného z "Kopců" (lokalita jihozápadně asi 1 km od centra obce). Repasi kovových částí navrhl Martin Šerák z Černé v Pošumaví, provedl Antonín Buriánek ze Slap, chybějící části byly odlity slévárnou ve Staré Huti a nápisy obnovili písmomalíři strašnického hřbitova v Praze. Zejména se ale na akci podílela řada občanů z Buše. Křížek byl posvěcen a slavnostně znovupředstaven veřejnosti na Svatofloriánské mši konané v místě pod širým nebem Mši sloužil p. farář Pawel Adam Debek z Římskokatolické farnosti Štěchovice. Ing. Miloslav Laštovka starosta obce Buš 5

6 6 STALO SE Brigáda na Rovínku Za mlhavého a deštivého dopoledne se nás postupně sešlo na Rovínku třináct farníků, abychom připravili kapličku na prvomájovou poutní mši. Bylo nás tentokrát tolik, že jsme byli s prací brzy hotovi. Se shrabáním listí a úklidem v okolí kapličky nás už z větší části předešli místní hausbotáři, takže nám zbývalo jen vymést pavučiny, omýt oltář a lavice, vyčistit vázy, připravit plátna a vytřít kapličku. O skvělý "catering" se stejně jako loňského roku postarala Boženka Týcová, a tak jsme si při kávě nebo čaji pochutnali na velikonoční nádivce a beránku. Vzdor počasí se tedy brigáda, kterou jsme zakončili modlitbou Anděl Páně, vydařila. H + J Pouť na Rovínek Prvomájové ráno zpočátku vypadalo na déšť, ale bylo neparné počasí na výlet jak dělané. Žádné vedro, a přece příjemně. Na srazu před kostelem ve Štěchovicích se nás sešlo třináct známých i neznámých lidí a pan farář se svými psy Guliverem a Oliverem, s touhou dosáhnout cíle - kapličky na Rovínku. Pouti předcházela krátká pobožnost k Božímu milosrdenství s pože-

7 7 hnáním na cestu. Čekal nás asi osmikilometrový pochod podél řeky nádhernou přírodou Povltavské stezky. Na čtyřech zastaveních jsme rozjímali o Panně Marii. Páté zastavení bylo čistě světské - v Třebenicích v restauraci či v obchodě, kde jsme se občerstvili. Mše sv. na Rovínku přilákala více lidí, než bylo poutníků na Povltavské stezce a i počasí nám nakonec přálo, takže i letošní pouť se opravdu vydařila. Zde jsme v lesním tichu mohli skutečně nahlas vzývat Pannu Marii. Marieta Soldánová Mše sv. poprvé v Buši V pátek 6. května se v Buši za krásného počasí uskutečnila mše svatá k uctění sv. Floriána, kterou pod širým nebem sloužil náš pan farář P. Pawel. Za hojné účasti hasičů z Hradištka, Štěchovic, Slap, Bratřínova, Buše, občanů bušských, dále pak farníků věrných, kteří doputovali z blízkého okolí. Mše sv. byla věnována hasičům, zvláště těm, kteří již odešli na pravdu Boží. Tato slavnost měla ještě jednu část - k radosti mnohého "Bušáka" se světil křížek, pro který se našlo pěkné, důstojné místo. S historií křížku nás podrobně seznámil pan starosta Ing. Laštovka (viz jeho samostatný článek na str. 4). Je potěšující, že se na současnou vesnici vrací úcta k tradicím a naší historii a že udržovaná kaplička či Boží muka opět patří do naší krajiny. V. B. Májové pobožnosti 2011 Každou květnovou neděli jsme se scházeli ve štěchovickém kostele, abychom pozdravili Pannu Marii, jíž je zasvěcen tento měsíc. Doprovázely nás při tom myšlenky Ladislava Simajchla z jeho knihy "Maria a dnešní životní styl". Pro ty, kteří se nemohli zúčastnit, malá ochutnávka: V našich chrámech, našich domovech máme obrazy krásné ženy, pokusy o vystižení ženského ideálu, obrazy Panny Marie. Je zajímavé, jak se ten ženský ideál na mariánských obrazech v různých dobách mění. Jednou převažuje obraz modlící se ženy, jindy ženy trpící, Dolorosy, jindy korunované královny. Zřejmě si z její plnosti každá doba bere za vzor především to, co nejvíce

8 8 potřebuje, čím žije. Jaký je ten mariánský ideál ženy? Vidím jej ve zprávě evangelia sv. Matouše: Maria se odebrala do Judských hor ke své příbuzné Alžbětě a zůstala tam asi tři měsíce. Tato zpráva stojí za uvážení. Maria se právě dozvěděla velikou zvěst pro sebe: bude maminkou, matkou Vykupitele. Ale přitom slyší o stárnoucí příbuzné Alžbětě, že je už v šestém měsíci. Co dělá Maria? Neřekne si - co je mi teď do všech tetiček, teď musím myslet na sebe. Naopak: živě si představí, že první dítě pro ženu kolem padesátky není žádná maličkost. A hned se vydá za ní. Proč? Aby se nechala obdivovat, obsluhovat? Kdepak. Aby mohla posloužit Alžbětě a být při ní v těžkých chvilkách až do porodu. To je, myslím, obraz Marie pro dnešní dobu, obraz ženy sloužící. V Marii začala církev v lásce sloužit světu. Každá doba má nejen jiný ideál ženství, ale i jiný ideál církve. Zpravidla to, co té době nejvíc schází. Dnešní ideál církve je mariánský: nechce být církví triumfující, vládnoucí, ale církví, která chce sloužit všem. tak se představila světu na posledním koncilu. Ohlížíme se někdy teskně do minulosti, kolik práv církev měla dříve a kolik jich dnes ztratila. Jedním si můžeme být jisti: nikdo nikdy nevezme církvi právo nejdůležitější: právo sloužit lidem i světu v lásce. Snad i my konečně pochopíme, co nám říkal v evangeliu Pán Ježíš, když myl apoštolům nohy: Dal jsem vám příklad. Umývejte také nohy svým bližním - služte jim. Snad to letos nově pochopíme, jak svléknout sváteční roucho, opásat se zástěrou všední služby, jak se vydat s Marií přes hory za bratry a sestrami Alžbětami, kteří nás potřebují. Bůh svlékl svou božskou nádheru, aby nám v svém Synu umýval nohy, sloužil. Maria to pochopila. Kéž i my pochopíme, když budeme hledět na její příklad. Pojďme se tomu učit. M. D svaté přijímání Tento den byli všichni účastníci mše sv. ve štěchovickém kostele svědky velké slavnosti. Hned po vstupu do kostela je překvapila nádherná výzdoba celého presbytáře, všech lavic i sloupoví

9 9 bílými stuhami a květinami. Úvodem se u hlavního vchodu seřadily slavnostně oblečené děti, pro které měl nastat ten významný okamžik v jejich životě - první svaté přijímání. Bylo jich šest, tři děvčata - Klárka Homolková, A n i č k a Chaloupková a Katka Staňková a tři chlapci - Albert Čapek, Matěj Jíra a Martin Kaduch. V promluvě k nim otec Pawel pak srozumitelnou formou vysvětlil, že právě oni jsou v dnešní době těmi skutečnými celebritami, že oni jsou výjimeční a zdůraznil, aby byli na svou víru vždy patričně hrdí. Doufali jsme, že se s námi všechny děti rozdělí o své

10 10 zážitky a pocity, ale bohužel jsme dostali jen jeden příspěvek: Svaté přijímání bylo hezké, přípravy a ozdoby byly moc a moc krásné. Pan farář byl hodný a také mu moc děkuji za to, že sv. přijímání tak dobře připravil. Mně se to moc líbilo a je to pro mě výročí svatby V pátek 17. června se konala, jako ostatně každý týden, podvečerní mše svatá v kapli Navštívení Panny Marie v Davli. Také se tam sešla celá naše rodina, a to u příležitosti oslavy 45. výročí dne, kdy si naši rodiče Ludmila a Karel řekli před oltářem své ANO a slíbili si lásku, úctu a věrnost. Otec Pawel v promluvě ocenil jejich obětavost a trpělivost, se kterou přijímají vše, co jim život nezapomenutelná událost v mém životě. Kačka Staňková Celá slavnost byla zakončena za hojné účasti farníků velkým pohoštěním na farní zahradě. red přináší a zároveň je pochválil za kostelnickou činnost v radotínské farnosti. A my, jejich děti, jsme vděčni za každou jejich pomoc a příklad, který nám dávali a stále dávají. Součástí bohoslužby byla obnova manželského slibu se závěrečným polibkem (otec Pawel se neubránil otázce na vnuka Marka, zda už někdy viděl dědu políbit babičku). Děkujeme za radostné okamžiky

11 11 ve společenství, které nás jako rodinu přijalo, i když jsme "lufťáci" a přejeme našim oslavencům, aby tato oslava safírové svatby byla pro ně radostí a posilou pro další společnou cestu životem. Marek Dobruský Poutní mše sv. k slavnosti Nejsvětější Trojice Na letošní poutní mši na Rovínku jsme se dostali vlastně náhodou. I když v sobotu souvislý déšť vodákům moc nepřál ("voda zdola - voda shora"), zdolali jsme s dalšími dvěma rodinami Sázavu z Týnce do Pikovic a nocovali jsme u Bendů na Chlomku. S Patrikem a Veronikou Bendovými jsme se shodli, že než začít neděli brzkým vstáváním a rozčilováním při vypravování dětí na mši v 8 hodin u Sv. Kiliána, raději využijeme Veroničin čerstvý řidičák a dojedeme auty na desátou do Slap, kde jsme ale zjistili, že se mše přesouvá na Rovínek (naštěstí se začátkem o půl hodiny později, takže jsme stíhali). "Ještě, že jsme dětem vzali mikiny," podotkla Veronika. Aměla pravdu, protože předposlední červnovou neděli očekávané teplo nahradil chlad a vítr. Znalci ale vzpomínali, že to není tak dávno, kdy se o povltavské mariánské pouti v průtrži mračen všichni mačkali ve zdejší nevelké kapli, takže jsme museli uznat, že k sebelítosti není důvod. Na Rovínku, kde jsme s Patrikem a hlavně Markem Bendovými několikrát byli i s našimi staršími dětmi na rybách, to máme moc rádi (i když my osobně odtud nemáme zážitek nějakého výjimečného úlovku). Děti se hned

12 12 rozběhly k Vltavě a za chvilku hlásily, že našly mrtvou rybičku. S lehkým namočením našeho nejmladšího Marka jsme dětem zarazili jejich oblíbené házení kamenů do vody a nasměrovali sebe i děti ke kapli. Anička s Kryštofem se nechali přemluvit a poprvé si zkusili pomáhat u oltáře, kde víceméně úspěšně bránili větru listovat misálem jinak, než jak si přál otec Pawel. Měli jsme radost hlavně ze šestiletého syna, který se zatím ministrování v naší domovské farnosti u Sv. Ludmily na Vinohradech zuby nehty bránil. Naše čtyřletá Alžběta vše sledovala z první řady a výjimečně dávala pozor, co se při mši děje, a ani skoro dvouletý Marek, kterého jsme preventivně měli na ruce, dokázal nepřitahovat pozornost. Poutní mše máme rádi, je to pro nás milá změna slavit eucharistii pod širým nebem a jsme moc rádi, že jsme se jí mohli letos účastnit na Rovínku. I přesto, že jsme se tentokrát zahřáli hlavně Božím slovem. Doufáme, že se s vaší milou farností potkáme někdy při Ostrovské pouti. Šejnostovi

13 Jubilejní 20. Ostrovská pouť Ostrovskou pouť jsme letos prožili tradičně i netradičně. Od svého začátku před dvaceti lety se tento rok konala poutní slavnost podruhé nikoliv na Ostrově, ale před kostelem sv. Kiliána. V r tomu bylo kvůli velké vodě, letos byla naopak příčinou voda nízká. Došlo totiž k velkému poklesu vodní hladiny Vltavy, a tím se vytvořily kolem břehu nepřekonatelné pásy bahna. Změna místa konání však neporušila tradici. Vždyť tuto pouť prožíváme každoročně již neuvěřitelných dvacet let. Její kořeny zasadil P. Petr Bubeníček, a ten jako před dvaceti lety byl i nyní hlavním celebrantem. Ve své promluvě nejprve vzpomněl na ty, kteří jakýmkoliv způsobem pomáhali uskutečnit úmysl znovu oživit místo, které téměř upadlo v zapomnění. Tato snaha rozhodně nebyla marná, vždyť úsilí vynaložené k Boží oslavě a směřující ke Kristu vždy přináší své plody a Ostrovská pouť už mnohé poutníky duchovně obdarovala měrou vrchovatou. Všechny přítomné pak P. Petr vybídl k dalšímu úsilí objevovat nová poselství o přítomnosti Boha uprostřed nás. Jeho slova zněla neúnavným pavlovským zápalem. No a to jsme mu po mši sv. dodatečně blahopřáli k jeho letošním padesátinám! Naše přání bylo i upřímným poděkováním za vše, co pro nás udělal,

14 14 čím nás obohatil a stále obohacuje. Odpolední program jsme tradičně zahájili opékáním vuřtů, gulášem, kávou i zákusky. P. Petr naše posezení zpestřil vyprávěním o své nynější farnosti. Rád se s námi podělil také o zážitky ze svých četných dalekých cest, mimo jiné i z letošní cesty do Indie. Škoda jen, že toto vyprávění ukončily jeho další neodkladné povinnosti. I letošní pouť obohatil koncert z řad mládeže. Slavnost byla ukončena adorací před vystavenou Nejsvětější svátostí a slavnostním požehnáním. Bohu díky za ty prožité chvíle. Lída D.

15 U kapličky v Krámech Jako každý rok i letos jsme první sobotu po slapské pouti zamířili ke kapličce v Krámech slavit mši svatou. Letos mě potěšilo, že se účastníci rozhodli konečně přiblížit k obětnímu stolu, a snad tak i lépe slyšeli slova pana faráře. Po občerstvení ducha při mši jsme pak ještě občerstvili i tělo při tradičním posezení v hasičské zbrojnici. E.Ž Pouť u kapličky v Masečíně První prázdninovou neděli jsme se sešli v Masečíně na návsi u kapličky, abychom pozdravili Pána Ježíše, jehož Nejsvětějšímu Srdci je kaplička zasvěcena. Pršelo, počasí bylo naprosto neprázdninové. Naštěstí nás bylo přesně akorát tolik, že jsme se vešli dovnitř i s pláštěnkami, holínkami a deštníky. Děti zazvonily na zvonek ve věžičce, aby místní věděli, že je vše v pořádku a na jejich kapličku jsme ani tentokrát nezapomněli. Pomodlili jsme se jako každý rok za všechny obyvatele Masečína - stálé i chataře, za ty, kteří na tuto pouť pravidelně chodí a letos z nějakého důvodu nedorazili, a taky za sebe, abychom si neuhnali rýmu. Pak jsme se spokojeni s tím, jak jsme hezky zahájili léto, rozešli do svých domovů. Marta Letos potřetí na Rovínku Za krásného letního počasí a za účasti asi šedesáti poutníků nejrůznějšího věku jsme oslavili Nanebevzetí Panny Marie u kapličky, která zde byla postavena již v r. 1841, tedy právě před 170 lety. Pan farář byl jako vždy, tak jak to má rád, u oltáře obklopen dětmi. V homilii nám připomněl, jak máme ze života Panny Marie čerpat správnou motivaci pro dosažení největšího cíle, to je spásy naší duše a života věčného. Pro splnění tohoto náročného úkolu nám mohou vydatně přispět každodenní drobné kroky, jako jsou pravidelná modlitba, návštěva kostela, četba Písma, láskyplné vztahy v rodinách, dobrý příklad pro děti, nezištná služba bližním. Těšíme se, že se u kapličky opět sejdeme na první rovínské pouti 1. května příštího roku. Jirka + Hela

16 PRAVIDELNÉ DĚNÍ VE FARNOSTECH Bohoslužby: úterý: 18:00 Štěchovice - farní kaple Svaté rodiny středa: 18:00 Štěchovice - farní kaple Svaté rodiny čtvrtek: 18:00 Slapy - kostel sv. Petra a Pavla (v zimním období dle ohlášení) pátek: 18:00 Davle - kaple Navštívení Panny Marie sobota: 18:00 Štěchovice - kostel sv. Jana Nepomuckého (s nedělní platností) neděle: 8:00 Davle - kostel sv. Kiliána 10:00 Slapy - kostel sv. Petra a Pavla Setkání ve farnosti: SPOLEČENSTVÍ STARŠÍCH - každou středu v 16:30 na faře ve Štěchovicích BIBLICKÁ HODINA - každou druhou a čtvrtou středu v měsíci v 18:30 na faře ve Štěchovicích SPOLEČENSTVÍ DĚTÍ - každou 1. sobotu v měsíci v 15:00 na faře ve Štěchovicích Výuka náboženství: úterý: 14:00 - nejmladší děti, příprava na I. svaté přijímání úterý: 15:00 - starší děti vyučování probíhá na faře ve Štěchovicích Příprava na křest dospělých: sobota: po mši svaté, na faře ve Štěchovicích Svátost smíření: 15 min. před mší svatou v kostele, nebo jindy a jinde po předchozí domluvě s knězem Svátost manželství: Způsob a délku přípravy domluvit osobně s knězem Pohřeb: Domluvit předem s knězem, osobně nebo telefonicky Telefonický kontakt: Farní úřad Štěchovice, kancelář P. Adam Pawel Debek - farář Jiří Suk - místopředseda pastorační rady: Eva Žemličková - redakce PROUDY: Prezentace farností na internetových stránkách (od listopadu 2009 nové): Farní úřad Štěchovice fara@stechovice.info Pan farář P. Pawel Adam Debek p.debek@volny.cz Úřední hodiny pro veřejnost: středa: 19:00 - farní úřad Štěchovice PROUDY Občasník pro vnitřní Adresa redakce: potřebu farnosti Štěchovice 213 Štěchovice tel.: Náklad: 250 ks Šéfred.: P. Pawel A. Debek