Přeložili: LUDMILA A TOMÁŠ HAVLÍKOVI

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Přeložili: LUDMILA A TOMÁŠ HAVLÍKOVI"

Transkript

1

2 Přeložili: LUDMILA A TOMÁŠ HAVLÍKOVI Vydání druhé, v tomto překladu první Copyright 1994 by Deveraux Inc. Published by arrangement with Gallery Books, a Division of Simon & Schuster, Inc. All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, v roce 2014 jako svou publikaci Přeloženo z anglického originálu Remembrance vydaného nakladatelstvím Pocket Books, a Division of Simon & Schuster, Inc., New York v roce 1994 Český překlad 2014 Ludmila a Tomáš Havlíkovi Odpovědná redaktorka Daniela Čermáková Korektorka Zdeňka Grigarová Ilustrace na přebalu 2014 Karri Klawiter Přebal a vazba 2014 Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu a ISBN (Formát epub) ISBN (Formát MobiPocket) BARONET Praha 2014

3 Jude Deveraux Vzpomínka

4 PRVNÍ ČÁST

5 1. kapitola New York 1994 V nynějším životě nemůžete být šťastná. Brání vám v tom události, které se odehrály ve vašich minulých životech. Co byste si pomysleli, kdyby vám tohle někdo řekl? Možná by vás napadlo: Je to beznadějné, takže proč se namáhat? Nebo spíš: Co mi to ta šílená ženská vykládá? Radši se seberu a vypadnu odsud co nejdál. Nebo jste možná tak trochu jako já a řekli byste si: To je bezvadný nápad! Cestování v čase je teď v módě, ale minulým životům se nikdo moc nevěnuje. Takže bych se té dámy mohla na všechno důkladně přeptat a podle jejích odpovědí pak napsat knížku. A protože jsem spisovatelka tělem i duší, napadla mě při mém prvním setkání s Norou právě tahle poslední možnost. V celém mém těle totiž nenajdete ani jedinou molekulu, která by nebyla naprogramovaná na otázku: Jak bych mohla právě tohle využít v nějakém svém příběhu? Lidé se mě neustále vyptávají, jak jsem se vlastně stala spisovatelkou. Ráda bych jim nabídla nějakou odpověď, která by je potěšila. S chutí bych jim třeba vylíčila, jak jsem jednou brouzdala po louce plné drobných blankytných kvítků, když vtom se přede mnou zjevila čarokrásná víla ve stříbrné říze, klepla mě kouzelnou hůlkou po hlavě a pronesla medovým hlasem: Dávám ti dar psaní. Vrať se domů a piš. Občas mívám pocit, že lidé chtějí slyšet něco v tom smyslu, že jsem byla vyvolená, jako se to traduje například o prorocích. Jenomže kdykoliv o nich něco čtete, pokaždé se dozvíte, že se všichni obracejí k Bohu s nářkem: Proč zrovna já, Pane? Někdy mívám pocit, že být vyvoleným není dar, ale prokletí. Vlastně jsem vám už naznačila, proč jsem se stala spisovatelkou. Vymýšlím si příběhy úplně o všem. O všem na světě. Jakmile něco vidím, slyším nebo čtu, v hlavě se mi okamžitě začne odvíjet příběh. Vyprávění je pro mě přirozenost. Když se mě někdo zeptá, proč jsem se stala spisovatelkou, mám sto chutí se ho zeptat: A co máte v hlavě vy, když ne příběhy? Na co myslíte, když posloucháte nějaký suchopárný projev a umíráte nudou? Nebo když řídíte auto? Nebo když strkáte do pračky šestou dávku prádla? V tomhle vidím skutečné tajemství života. Co se honí hlavou mně, už vím, ale jak jsou na tom ostatní lidé? Co v ní mají oni místo příběhů? No, každopádně jsem teď spisovatelka na plný úvazek (což znamená, že nepotřebuju žádné další zaměstnání, abych měla z čeho platit účty) a zjišťuju, že my spisovatelé tvoříme pevně stmelený spolek a očekává se od nás vzájemná loajalita. Hippokratova přísaha je ve srovnání s tím nicotná záležitost. A protože nechci přijít o členství, povím vám, co se ode mě čeká. Psát až do úplného zemdlení. Jak že to kdosi vyjádřil? Něco v tom smyslu, že spisovatel si musí otevřít cévu a nacedit na papír vlastní krev. No, je to pravda. Psaní je skutečně děsná dřina. Denně prosedím na zadku šest až deset hodin a mezi tím rázuju sem a tam a vymýšlím, co přijde

6 teď. A když knihu dopíšu, pokaždé mi z nakladatelství pošlou peníze a květiny. Ale teď vážně máte dojem, že spisovatel trpí víc než dejme tomu sekretářka? Ta musí vstávat na zazvonění budíku (kdežto já vstávám, kdy chci), vypravit z domu děti a svoji drahou polovičku, pracovat pro šéfa, který ji nikdy nepochválí, a po návratu ze zaměstnání odsloužit další směnu. A nikdo nikdy neřekne: Páni, ty jsi sekretářka? Jak ses k téhle práci dostala? Všichni nejspíš děláme, co umíme. Pokud zvládáte řídit nákladní auto, živíte se tím. Dokážete-li někomu bez výčitek svědomí dělat potíže, stanete se právníkem. A jestliže se vám v hlavě rodí příběhy, přenášíte je na papír. Práce spisovatelky se podle mě nijak neliší od jiných, daleko důležitějších profesí. Mám ale dojem, že svět jako celek zastává jiný názor než já. Usoudil totiž, že spisovatelé jsou chytřejší, důvtipnější, osvícenější a vůbec tak nějak lepší než ostatní lidé, a tak k nim přistupuje s posvátnou bázní a úctou. Podle mě by se měla zavést Národní profesní loterie každoročně by se z klobouku vytáhlo deset profesí a po celý následující rok by se vzdával hold lidem, kteří v nich pracují. Měli by žebříčky popularity, dostávali by obdivné dopisy od fanoušků, pořádali by autogramiády a měli by něco jako svá vlastní nakladatelství, která by je vychvalovala do nebe a zaplavovala je dary. Vidíte? Už zase vymýšlím příběh. Dejte mi klávesnici a nikdo mě nezastaví. Ale ještě k těm deseti zaměstnáním, která by se každoročně losovala. Chci na tomto místě ukázat prstem na jednu profesi, která je natolik ďábelská, že by si zařazení do této loterie vůbec nezasloužila. Tvoří ji recenzenti knih. Konkrétně recenzenti milostných románů. Pokud se vás to nějak dotklo, asi bych vám měla přiznat barvu hned na začátku, abyste případně mohli tuhle knížku včas odložit. Píšu totiž romány. Takže jsem to vyklopila. Je to venku. Kromě nezměrné radosti, kterou mi psaní vnáší do života, je tady jedna skutečně, skutečně odporná věc. Nebetyčně odporná. Mám na mysli způsob, jakým svět pohlíží na milostné romány, na jejich čtenáře a zejména na lidi, kteří je píšou! Nemáte dojem, že se svět pomátl? V talk show Oprah Winfreyové jsem viděla muže, který se přiznal, že několikrát souložil s vlastní dcerou, když byla ještě malá holčička. Skoro všichni zpěváci a herci se otevřeně holedbají, že vyzkoušeli veškeré dostupné drogy a pozuráželi nebo od sebe odehnali většinu lidí ze svého okolí. A jak svět k těmhle lidem přistupuje? S láskou. Ano. S láskou, pochopením a soucitem. A pak jsem tady já a copak že to dělám? Píšu rozverné milostné romány o mužích a ženách, kteří se do sebe zamilovávají a jejichž nejdivočejším kouskem bývá zplození jednoho až dvou robátek. Žádné drogy. Žádné krvesmilstvo. Nikdo nikoho nesmaží zaživa a nevyvádí ani žádné jiné zlotřilosti. Moje postavy dokonce ani nevymýšlejí žádné záludné metody, jak někoho připravit o život. Píšu zkrátka příběhy o věcech, po kterých toužíme: o lásce k někomu, kdo naše city opětuje. Člověk by čekal, že se čtenářům už při pouhém pomyšlení na autora takových knih rozlije po tváři široký úsměv. Ach, to je nádhera! Láska. Milování. Smích. Polibky. Chyba lávky. Z mého pohledu je svět vzhůru nohama, protože se spisovatelům románů posmívá, znevažuje je a prská na ně jedovaté sliny. A z jakých důvodů? Já osobně považuju za nejpozoruhodnější ten, který tvrdí, že by ženy mohly ztratit smysl pro realitu a upnout se k naději, že je nějaký muž zachrání před Životem s velkým Ž. Podle této teorie jsou ženy tak hloupé, že nerozlišují smyšlenku od skutečnosti. Ale dělá si snad někdo starosti, že muži, kteří louskají špionážní thrillery, zaútočí na své sousedy samopalem? Ne, nevzpomínám si, že by to někoho napadlo. Stejně jako si nepamatuju, že by si

7 někdo dělal těžkou hlavu kvůli detektivkám nebo vědecko-fantastickým románům. Zkrátka a dobře, to jenom ty pitomé ženské v sobě hýčkají naději, že je zachrání nějaký úžasný, pozorný a štědrý kus chlapa. Moji milí, kdyby si ženy skutečně myslely, že je nějaký takový úchvatný chlap může spasit, milostné romány by netvořily čtyřicet procent vydavatelské produkce. Ale vraťme se k recenzentům. Tihle mladí inteligentní lidé vycházejí z vysokých škol s hlavou plnou snů o práci v nějakém intelektuálním časopisu. Jenomže jak nakonec dopadnou? Jakýsi staroch, kterému už dávno pohasla jiskra v oku, se rozhodne, že dá tomu mladému náfukovi pořádnou životní lekci, a přidělí mu tu nejpotupnější práci v celé nakladatelské branži recenzování milostných románů! A hádejte, proti komu se obrátí vztek mladého absolventa, který zaplatil na školném osmdesát tisíc dolarů a teď mu někdo podstrčí knížku, z jejíž obálky se na něj culí kojná (název, který vystihuje velikost víte čeho, polozakrytého živůtkem visícím proklatě nízko kontrolní otázka: kdo myslíte, že vymýšlí takovéhle obálky, muž nebo žena?). No a tenhle jedinec muž nebo žena si pak vybije vztek na mně, na autorce milostných románů. Na té nejnicotnější bytosti na světě. Na domácí puťce s bankovním kontem. Pravidlo číslo jedna při hodnocení milostného románu zní: Porovnejte ho s nejlepší knihou, jakou jste v životě četli. Pokud se nevyrovná dílu Jane Austenové, využijte svých šedesát tisíc dolarů zaplacených na školném a nenechejte na autorovi nit suchou. Když se ale dopustíte té chyby, že se vám ten vnucený brak zalíbí, napište: Čtenářům Hayden Laneové se tahle knížka bude zamlouvat. Ať už ale napíšete cokoliv, za žádných okolností se neopovažujte vyjít na trh s vlastní kůží a nevyzraďte, že ta knížka padla do noty i vám. Kdybyste totiž u někoho vyvolali dojem, že ve vás ten škvár nebudí odpor, už nikdy byste nedostali k recenzi žádnou hodnotnou knihu. Jak ale tohle všechno souvisí s tématem minulých životů? Vlastně bezprostředně, protože je mi už devětatřicet let, čtyřicítku mám na krku a snažím se dopídit smyslu svého života. Občas mám dojem, že mě to zajímá úplně stejně, jako zajímá moje čtenářky prapříčina mého rozhodnutí stát se spisovatelkou. Co z nás dělá to, čím jsme dnes? Celkově vzato jsou nejzajímavějším materiálem k rozpitvávání lidé. Proč se ta paní, co bydlí kousek ode mě, obléká tak stroze jako vojanda? Proč se někteří lidé bojí nožů, ohně nebo výšek? A co ti, kteří mají strach vyjít z domu? Samozřejmě se nabízí teorie, že všechny fobie, které člověka trápí v dospělosti, pramení z děsivých zážitků v dětství ideálně z takových, které si nepamatujete, protože pak si vás může psychoterapeut zvát na další a další sezení a účtovat si tisíce dolarů za to, že vám pomáhá, abyste si na tu příšernou událost vzpomněli. Taková terapie většinou končívá tím, že jste co do peněz chudší, ale zato bohatší o řadu odporných vzpomínek. I já jsem v jednom špatném životním období (a co jiného může ženě způsobit takové špatné životní období než nějaký muž?) chodila k psychoterapeutce. Dozvěděla jsem se od ní, že ty příběhy, které se mi neustále honí hlavou, jsou výsledkem mé někdejší nenaplněné touhy vyspat se s vlastním otcem. Když se mi po jejím sdělení konečně vrátila řeč, rozhořčeně jsem vybuchla: Nikdy jsem s otcem spát nechtěla! Aha, opáčila ona. Takže jste to v sobě potlačila. Po téhle návštěvě jsem pochopila, že nemůžu vyhrát přitom vítězství pro mě bylo odjakživa velice důležité a už jsem k ní nikdy nešla. Stále jsem se však snažila přijít na to, proč vlastně píšu a proč píšu tak, jak píšu. Všichni

8 spisovatelé totiž touží po jediné metě chtějí dosáhnout nesmrtelnosti. Ve své ješitnosti si my autoři myslíme, že lidé chtějí číst právě to, co jsme vypotili na papír. Když my spisovatelé slýcháme, jak Mark Twain zemřel v chudobě, vůbec ho nelitujeme, protože toho vytouženého cíle dosáhl. Bude žít navěky. Naše rodiny by byly nepochybně radši, kdybychom spíš vydělávali spoustu peněz, ale my autoři si mnohem více ceníme věčného uznání než bohatství. Jenomže právě v tomhle vězí problém. Nikdo za vámi nepřiletí na růžovém obláčku, v rukou psací podložku s klipsem, a nepronese: Dáváme ti spisovatelský talent. Chceš takový, kterému se budou všichni vysmívat, nebo takový, který ti zaručí, že na tebe budou lidé vzpomínat i po smrti? Talent není ojeté auto. Nemůžete ho vrátit, když se vám znelíbí. Nemůžete říct: Ráda bych vyměnila svoje vlohy za nadání Edith Whartonové. Můj talent zkrátka a dobře spočívá v tom, že píšu milostné romány, do nichž se všichni strefují, pošklebují se jim a zesměšňují je. Když chce režisér filmu zdůraznit, že má některá z ženských postav v hlavě průvan, strčí jí do rukou milostný román. Zpočátku jsem byla vděčná, že mám aspoň nějaké vlohy. Kdo umí, píše, kdo neumí, píše recenze. Jak řekl Anthony Trollope: Jenom hlupák píše pro něco jiného než pro peníze. Nebo tak nějak. Každopádně je to pravda. Nemůžeme se zkrátka posadit k počítači a říct si: Teď se propíšu do historie. Takhle to nefunguje. O tom, co po nás zůstane i po smrti, nerozhodujeme my, ale ostatní lidé. A tak si pořád lámu hlavu, proč jsem začala psát právě romány. Ohlížím se za svým životem a uvažuju, co ze mě udělalo právě takovouhle autorku. Vlastně bych ráda zjistila, proč jsem taková, jaká jsem, ve všech ohledech. Až do sedmi let jsem byla nejšťastnější dítě na celé planetě. Bydlela jsem s rodiči a sestrou v těsném sousedství dvou domů plných bratranců, sestřenic, tetiček, strýců a několikerých prarodičů. Připadala jsem si jako v ráji. Byl to hotový ráj. Vůdcem celé bandy jsem byla já, takže jsem všem velela a přikazovala, co a jak mají dělat, a moje tvořivost se těšila všeobecné úctě. No, všeobecné možná ne. Jednou jsem viděla, jak babička zakroutila krkem kuřeti, a tak jsem řekla sestřenici, že bychom jí měly pomoct a zakroutit krkem i ostatní slepičí drobotině. Svíraly jsme ta kuřata mezi odřenými koleny a kroutily a kroutily. Nebylo nám tehdy víc než pět let. Babička vyšla z domu s košem prádla a viděla, že se všechna kuřata potácejí po dvorku jako opilá a hlavičky jim padají ke straně. Když si to teď vybavím a připomenu si babiččinu výbušnou letoru, dodnes mi nejde na rozum, že jsme to se sestřenicí přežily. Tomuhle krásnému období však učinilo přítrž rozhodnutí mé matky, která dospěla k závěru, že už má plné zuby prchlivé povahy své tchyně. Mamka (která odrážela veškeré výbuchy hněvu svou zarputilostí) jednoho osudového dne postavila otce před hotovou věc a oznámila mu, že koupila pozemek a on jí na něm musí postavit dům. Doma jsme většinou všichni předstírali, že všechna pravidla určuje otec, ale on si nejspíš vytvořil vlastní pravidlo: Dejte mamce všechno, co chce, jinak nám udělá ze života peklo. Ať už si o tom tehdy myslel cokoliv, nebyl takový blázen, aby se jí vzepřel zvlášť když měla v očích ten výraz. Ať už za tím vězel jakýkoliv záměr, výsledek byl jasný. Odstěhovali jsme se. Během jediného dne jsem přišla o všechny bratrance, sestřenice i prarodiče; přišla jsem o kuřata, krávy a vačici, která se nám usadila ve stodole v sudu. Přišla jsem o ostružinové keře, které mi zanechávaly na těle svědivé škrábance, i o jabloně, na něž jsem mohla lézt. Během jediného dne jsem se ze všeobecně uznávaného šampiona stala dítětem, které je zapotřebí držet zkrátka. Během několika hodin se můj dosavadní vzrušující život proměnil v bezbřehou nudu. Moje

9 matka a sestra byly ze stejného těsta. Byly spořádané. Spořádané, spořádané, spořádané. Existuje však na světě něco nudnějšího než spořádanost? Mamka mě pořád nabádala: Nejez tolik čokolády. Bude ti špatně. Nebo: Teď se na to nemůžu podívat, mám moc práce. A také: Hayden, teď si nemůžeš jít číst. Ještě jsi neumyla koupelnu. A tak to šlo pořád dokola. Všechno mělo svůj vhodný nebo nevhodný čas. Ale vhodný čas na nespoutanou zábavu nepřicházel nikdy, aspoň podle mého názoru. Cožpak nikdo nikdy nechtěl dělat něco, co nezapadalo do přesného rozvrhu? Opravdu jsem byla jediná, kdo do sebe toužil naládovat tolik čokolády, kolik se do něj vešlo, čert vem následky? Když se teď na všechno dívám zpětně, mám dojem, že se někteří lidé bojí vybočit ze zajetých kolejí. Možná mají strach, že když se vychýlí z cesty, ztratí nad sebou kontrolu a promění se v cosi děsivého v matčině případě to znamenalo proměnit se v ženu se špinavou podlahou v koupelně. Ať už v tom vězelo cokoliv, výsledek byl jednoznačný: ocitla jsem se v bublině a zůstávala v ní úplně sama. Musela jsem si vrýt do paměti, že mám sedět zpříma, chodit rozvážně a nikdy, nikdy se nechovat nevázaně. Moc jsem se snažila, ale když jste ještě dítě, ovládat se je tak strašně těžké. Řekla bych, že se ode mě všechna ta ponaučení odrážela jako hrách od stěny, protože jsem snad milionkrát slyšela poznámku: Vidíš, jaká jsi! Rodiče byli zřejmě přesvědčení, že pokud mě nebudou den co den, každičkou vteřinu bedlivě hlídat, úplně zpustnu. Možná se báli, že se začnu ládovat čokoládou a hystericky se při tom smát, a to už napořád. Třeba měli strach, že když mi na chvilku povolí opratě a umožní mi být sama sebou, už nikdy nade mnou znovu nezískají kontrolu. Teď, kdy jsem dospělá a dokonale se vyznám v dospělém světě (ha ha, to určitě), dobře vím, že moji rodiče nebyli tvořivé typy, kdežto já ano. Když si koupili nějakou věc, která se musela smontovat, prostě si přečetli návod a sestavili ji tak, jak to po nich chtěl výrobce. Já jsem ale měla pocit, že když si přečtu návod, vlastně tím podvádím. A pokud se mi nedařilo složit tu věc dost brzy, obvykle jsem začala poskakovat po krabici a častovat ji všemi sprostými slovy, která jsem znala naštěstí jich moc nebylo. Trestem za rozdupání krabice nebo za jakékoliv porušení pravidel o zachovávání klidu v domě byla přednáška pro mé dobro. Tenhle obrat jsem nechápala. Když vás někdo přesvědčuje, že to či ono dělá pro vaše dobro, vždycky, vždycky to znamená, že po vás chce, abyste uznali, že má nad vámi navrch. Takže jak jsem vlastně přežila tohle ubíjející potlačování své osobnosti? Jak jsem přežila ty časté vynucené návštěvy u kněze, který mi měl promluvit do duše, protože jsem tak jiná? Jak jsem přežila ty matčiny neustálé porady s příbuznými, po kterých chtěla radu, co se mnou má provést? Utíkala jsem do říše příběhů, což bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Náruživě jsem četla. Když mě mamka donutila, abych vyluxovala pokoj, o který jsem se dělila se sestrou, dbala spíš na to, abych vysávala dost dlouho, a ne aby po mně zůstala čistá podlaha. Důsledně kontrolovala jenom žárovky, jestli na nich neulpěla nějaká špína, takže jsem vždycky jaksepatří vypulírovala jenom ty a potom jsem si zalezla s knížkou, baterkou a vysavačem do komory a tři čtvrtě hodiny si tam četla. Protože však měla mamka uši citlivé jako netopýr, musela jsem zachovat zdání, že luxuju, a přizpůsobit tomu i zvuk vysavače. Přikládala jsem si tedy hubici vysavače na tvář, chvílemi ji odtrhávala a četla. Vysávala jsem a četla, vysávala a četla. Zjistila jsem, že si musím dávat pozor, aby byl konec hadice čistý,

10 protože jinak bych si od něj ušmudlala celý obličej a mamka by mě pak donutila skutečně uklidit celý pokoj. Fuj! Zkrátka jsem se naučila obcházet matčinu posedlost uklízením a čištěním a vždycky jsem si udělala čas na knížky, které jsem měla tak ráda. Dokonce jsem se pustila i do literatury faktu. Čítala jsem o různých hrdinech, mužích i ženách, kteří nějak vynikali a něco v životě dokázali. Nejdřív to byli Daniel Boone a Jackie Cochranová. A taky sir Richard Francis Burton. Potom Alžběta I., nejúžasnější královna, jaká kdy žila, a ženy, které se převlékaly za muže a pracovaly jako špionky. Ten seznam by byl nekonečný. Tehdy jsem si to ještě neuvědomovala, ale ve skutečnosti jsem dělala rešerše. Ano, prováděla jsem rešerše. Teď dostávám dopisy, ve kterých se mě čtenářky až s posvátnou úctou ptají, jak se mi podařilo shromáždit tolik informací, že jsem schopná psát historické romány. Tak dobře, ujasněme si, jak vypadá životní realita. Žena, která mi tuhle otázku položila, pracuje na plný úvazek, má tři děti, kterým ještě není ani pět let, a zajímá ji, jak sbírám podklady pro román. Já bych se zase ráda zeptala jí, jak vůbec dokáže přežít jeden jediný den. Do svého života vám dávám nahlédnout tak důkladně nejspíš proto, milé čtenářky, abych vás přesvědčila, že jsem naprosto normální, duševně zdravý člověk. Stalo se mi totiž něco, co normální není a co se zdravému rozumu vymyká. Zamilovala jsem se totiž do jedné ze svých smyšlených postav. Dokud jsem se nepustila do psaní románu nazvaného Navždycky..., pokládala jsem se za naprosto vyrovnanou osobu. Možná se mi hlavou honilo až příliš mnoho příběhů, ale považuju to za docela normální a spíš lituju lidi, kterým se to nestává, protože o hodně přicházejí. Zkrátka jsem byla přesvědčená, že si žiju docela dobře a spokojeně. Bylo mi sedmatřicet let, vybudovala jsem si skvělou kariéru, měla jsem přátele, a co bylo nejlepší, chodila jsem se skvělým mužem. Jmenoval se Steven. Steve byl něco jako splněný sen: byl chytrý, zábavný, nadaný a starostlivý. Kdybych si ho měla vymyslet, líp bych to nedokázala. A zbožňoval mě. Smál se všem mým vtípkům a měl mě za krásnou a chytrou. Všechno bylo mezi námi naprosto dokonalé. Nepochybovala jsem, že si ho nakonec, konečně, jednou vezmu. Když mě pak požádal o ruku zrovna jsme jeli v drožce o dvou kolech přes Central Park vrhla jsem se mu kolem krku a zvolala Ano, ano, ano! tak nadšeně, že jsem ho přivedla do rozpaků. Jenomže tu noc, vlastně už byla neděle ráno, tři hodiny po půlnoci, jsem se probudila, protože jsem dostala NÁPAD. To se mi už nestávalo. Když jsem totiž začínala psát, neustále se mi v hlavě rojily nějaké náměty a já se bála, že je všechny zaspím. Vždycky jsem tedy vstala z postele a ťukala do klávesnice třeba až do rána. Ale později, po napsání zhruba deseti knížek, jsem zase vždycky klidně usnula, nápad nenápad. Ale tu noc, kdy mě Steve požádal o ruku a já cítila na levé ruce tlak zásnubního prstenu, jsem zase dostala NÁPAD. Byl tak ohromný, že jsem se už nedokázala uvolnit, přitulit se ke Stevovu hřejivému tělu a usnout. Opatrně jsem tedy vstala, došla po špičkách k počítači a začala sepisovat své nejčerstvější myšlenky. Nešlo vlastně přímo o příběh, ale spíš o postavu. No jo, tak dobře, šlo o muže. Úžasného muže, který se nepodobal žádnému z těch, o nichž jsem kdy psala. Byl to muž, který mi připadal mnohem skutečnější než všechny ostatní postavy, kterým jsem dosud vdechla život. Ve svých knihách vyprávím o jedné rodině Tavistockových. V začátcích své spisovatelské kariéry jsem po každém dokončeném románu propadla depresi, protože jsem věděla, že se mé oblíbené postavy už nikdy neobjeví v žádné mé další knížce. Pak jsem ale dostala skvělý

11 nápad napíšu čtyři knihy o čtyřech bratrech. Už jsem ale nevzala v potaz, že až tuhle práci dokončím, čeká mě čtyřnásobná nálož depresí. V tu chvíli mě ale nenapadalo žádné jiné řešení než psát o té rodině dál. Tehdy mi vůbec nedošlo, do čeho se pouštím. Jak narůstal počet knih o rodině Tavistockových, dostávala jsem tisíce dopisů se žádostmi o její rodokmen. A lidé mě upozorňovali, že jsem v jedné knize nechala jistý manželský pár přivést na svět syna, kdežto v jiné dceru. Musela jsem si kvůli tomu koupit profesionální program pro sestavování rodokmenů, protože bych jinak nebyla schopná udržet krok se všemi svými postavami, kterých se mi během několika let nashromáždilo přes čtyři stovky a všechny byly vzájemně spřízněné. S Tavistockovými a jejich příbuznými jsem prožila několik let, všechny si je zamilovala a vnímala je jako skutečné lidi. Nebylo tedy divu, že jsem tu noc po zásnubách vstala z postele a začala psát o dalším Tavistockovi. Pojmenovala jsem ho James Tavistock, ale všichni mu měli říkat Jamie. Vykreslila jsem ho jako úchvatného urostlého pohledného Skota, který žije v šestnáctém století a prohání se po kraji v tavistockém kostkovaném kiltu. Hrdinkou byla moderní žena, která za ním přicestovala v čase z dnešní doby. Když se Steve ráno probudil, ještě jsem seděla u počítače, vymýšlela dialogy a sepisovala poznámky ke knize. Takhle mě ještě nikdy neviděl, protože jsem se během let naučila přistupovat k psaní jako k zaměstnání s pevně stanovenou pracovní dobou. O víkendech a svátcích jsem si dopřávala volno jako všichni ostatní. Zjistila jsem, že mi to vyhovuje mnohem víc než horečné čekání na inspiraci. Největší inspirací je pro mě nájemné, které musím měsíc co měsíc platit za svůj byt. Steve byl velice chápavý. Pracoval jako investiční bankéř (ne, svoje peníze jsem ho nenechala spravovat; byla jsem zamilovaná, ne šílená) a můj tvůrčí proces ho naprosto uchvátil. Objednal si proto v lahůdkářství snídani (ve skutečném světě by žena měla svému nejdražšímu usmažit vajíčka sama; v New Yorku jenom zvedneme telefon) a já jsem pokračovala v psaní. Po nějaké době ho ale ťukot kláves začal nudit, a tak se mě pokusil vytáhnout do kina nebo na procházku do parku. Odmítla jsem to. Prostě jsem nedokázala přestat psát o Jamiem. Steve mě ujistil, že mě chápe, a dodal, že mě nechá v klidu pracovat a ozve se zítra. Nesešli jsme se však ani zítra, ani pozítří. Ve skutečnosti jsme se neviděli skoro tři týdny. Nechtěla jsem nikoho vidět, chtěla jsem jen jednu věc psát o Jamiem. Až do svítání jsem ležela v knížkách o Skotsku a ve všech jsem nacházela něco, co mě k Jamiemu přibližovalo. Myslela jsem jenom na něj, v noci se mi o něm zdálo, viděla jsem před sebou jeho tmavé oči a vlasy, slyšela jeho smích. Znala jsem jeho silné i slabé stránky. Byl statečný a poctivý, čest pro něj představovala hlavní hnací sílu. Byl tak hrdý, až ho to svazovalo. Při všech svých ctnostech byl ale ješitný a občas i pořádně líný. Chtěl, abych mu totiž moje hrdinka posluhovala. Po dvou týdnech jsem si se Stevem vyrazila ven. Nevím proč, ale měla jsem dojem, jako bych ho vůbec neviděla. Jako kdybych se dívala na okolní svět přes brýle pomazané vazelínou. Nic mi nepřipadalo skutečné a celou dobu jsem slyšela a viděla pouze Jamieho. Během následujících měsíců se moje posedlost tím mužem ještě prohloubila. Steve se všemožně snažil upoutat mou pozornost. Mluvil se mnou a prosil mě, abych si dala přestávku a začala se mu víc věnovat. Kam se poděla ta žena, do které jsem se zamiloval? zeptal se s úsměvem. Snažil se tak zlehčit bolest, kterou jsem mu působila.

12 Nemohla jsem mu přiznat pravdu. Chtěla jsem jenom jedinou věc vrátit se k počítači a ke knížkám, z nichž jsem čerpala informace. Ani nevím, co jsem v nich hledala, možná jsem doufala, že v některé z nich objevím Jamieho. Musím přiznat, že se Steve ke mně celou dobu choval naprosto fantasticky. Skutečně mě miloval. Asi po čtyřech měsících, během nichž jsem mu nevěnovala skoro žádnou pozornost, mě poprosil, abychom zašli k psychologovi. Tou dobou jsem se už cítila provinile. Vlastně ne, oprava, měla jsem dojem, že bych se měla cítit provinile. Ve skutečnosti jsem si nepřála nic jiného, než aby mi všichni zmizeli z očí a nechali mě o samotě s Jamiem. Tři měsíce jsme Steve a já chodili týden co týden k psychologovi a probírali s ním moje dětství. Ale nezajímalo mě to ani za mák. Seděla jsem tam a odříkávala všechno, co chtěli slyšet mamka mě nemilovala, taťka mě nemiloval a tak dále. Ve skrytu duše jsem ale myslela jenom na psaní o Jamiem. Vylíčila jsem dostatečně barvitě, jak se mu na slunci lesknou vlasy? Popsala jsem už zvuk jeho smíchu? Stevovi bylo jasné, že mi všichni psychologové můžou být ukradení, a po osmi měsících, během nichž jsem ho nepřestávala ignorovat, mi oznámil, že chce naše zasnoubení zrušit. Když jsem mu vracela prsten, měla jsem dojem, jako bych se na sebe dívala zpovzdáli. Hlavou se mi honila jen jediná myšlenka: Konečně můžu být pořád jen a jen s Jamiem. Když jsem se o téhle posedlosti svým hrdinou poprvé zmínila před svou šéfredaktorkou a kamarádkou Dariou, byla bez sebe nadšením. Posedlí spisovatelé tvoří skvělé knížky. Na opačném pólu stojí autoři, kteří volají šéfredaktorům a ptají se: Co chcete, abych napsal teď? Daria byla jediná duše na celém světě, která si chtěla poslechnout všechno, co jsem jí o Jamiem byla ochotná prozradit. Tady je zapotřebí poznamenat, že se za léta praxe naučila naslouchat autorům a zároveň redigovat rukopisy jiných autorů, ukusovat bagel a udělovat své asistentce pokyny ohledně textů na obálky. Pokud jde o mozek, Daria je vážně kabrňák. Pak se ale stalo něco zvláštního. Asi po třech nebo čtyřech měsících, kdy jsem nemluvila o ničem jiném než o té knize, mi Daria řekla: Chtěla bych vidět, co jsi zatím napsala. Ne! vyjela jsem podrážděně, což bylo dost divné. Spisovatelé totiž navenek obvykle hýří sebevědomím, ale ve skutečnosti spíš připomínáme obry na hliněných nohou. Jsme zcela v moci svých šéfredaktorů a vzhlížíme k nim s posvátnou bázní, protože čtou naše díla jako první. Kdykoliv Darie přinesu první část knihy, kterou právě píšu, vždycky ji vynese až do nebe. Později mi třeba řekne, ať ji vyhodím do koše, ale nikdy ne hned napoprvé. Je to podobné, jako když se vaše nejlepší kamarádka do někoho zblázní a vy jí nemůžete vyklopit na rovinu, že se zahazuje s úděsným chlapem. Musíte počkat a vyrukovat s tím až poté, co se s ním rozejde. Obvykle jsem Darie posílala knížky po padesátistránkových blocích a dožadovala se jejího názoru (rozuměj: nadšené chvály), ještě než kurýr stačil odnést zásilku od mých dveří. Jednu pětisetstránkovou knihu jsem jí dokonce posílala po deseti stranách. Daria moudře odmítá pořídit si domů fax, protože jinak by jí všichni autoři posílali knížky stránku po stránce a páčili z ní nadšené chvalozpěvy za každý odstavec, který podle svého názoru sesmolili zvláště důvtipně. Snad jsem vám tedy dostatečně jasně objasnila, že když jsem Darie odmítla ukázat, co se mi zatím podařilo vytvořit, bylo to dost neobvyklé. Vysvětlila jsem jí, že chci nejdřív dokončit část, kterou mám rozepsanou, a poslat jí celý blok později. Ve skutečnosti jsem ale nemínila připustit, aby Daria nebo jakákoliv jiná žena spočinula pohledem na mém Jamiem.

13 Měsíce plynuly a já jsem jí stále odmítala ukázat byť jen jediný řádek. Daria si začínala dělat starosti. Někteří autoři lžou, kolik toho už stačili napsat, ale já jsem věděla, že za lhářku mě Daria nepovažuje. Píšu totiž proto, že psaní zbožňuju oprava, píšu, protože musím, protože své nutkání nedokážu ovládnout. Ještě víc se začala Daria bát, když ze mě konečně vypadlo, že jsem před měsícem zrušila zasnoubení se Stevem. Jak to, že ses mi o tom vůbec nezmínila? zeptala se Daria zděšeně. Byly jsme totiž skutečné kamarádky, ne pouze partnerky, které svedla dohromady práce. Když jsem jí odpověděla, že zrušené zásnuby pro mě nejsou zas tak důležité a že mě rozchod se Stevem nijak nerozhodil, změřila si mě ustaraným pohledem. Měsíce utíkaly a já psala a psala. Při práci mívám na monitoru stále po ruce soubor nazvaný Scény, kam si ukládám všechny nápady, které bych mohla použít třeba nějaký trefný útržek dialogu. A protože jsem velice spořivá, nakonec většinou využiju každé slůvko, které do téhle složky uložím. O Jamiem jsem toho ale napsala tolik, že soubor Scény nabobtnal na víc než šest set tisíc bajtů, tedy přes čtyři sta stran, aniž jsem tu knihu vůbec začala psát. Vytrvale jsem si namlouvala, že než se skutečně naplno ponořím do práce, potřebuju posbírat další informace a rozpracovat Jamieho trochu důkladněji. Jamieho i svou hrdinku, kterou jsem pojmenovala Caitlin, jsem už zasadila do všech situací, které jsem si jen dokázala představit. Říkala jsem si, že jenom prozkoumávám jejich možnosti. Do té doby jsem stvořila pětadvacet knih, ale ještě nikdy jsem necítila takovou touhu psát. Nikdy jsem si ovšem nevytvořila k některé ze svých postav takové pouto. Jistě, často jsem měla dojem, jako bych se do svého hrdiny zamilovala, ale s láskou k Jamiemu se to vůbec nedalo srovnávat. Uplynuly další měsíce a já jsem stále jen psala poznámky ke knize. Jamie se mezitím proměnil ze Skota v Angličana žijícího za vlády královny Alžběty I. Daria se už na mě začínala škaredit, protože jsem jí stále odmítala ukázat byť jen jediný řádek. Připomínala mi, že jsem už prošvihla termín odevzdání rukopisu, ale nijak mě tím nerozhodila. Poslala mi kopii obálky na knížku s vysvětlením, že na mně všichni lidé v nakladatelství závisí. Normálně mi na tom velice záleží, ale tentokrát jsem neviděla, neslyšela a zajímala se jen o Jamieho. Mám dojem, že teprve pozvánka na svatbu, která mi přišla od Steva, mě upozornila, že mám problém. Nejspíš mě chtěl tou krásnou zlacenou kartičkou vytočit, ublížit mi a připomenout, že jsem o něj nadobro přišla. Prokázal mi však tu nejlepší službu, jaké se mi v mé situaci mohlo dostat. Uvědomila jsem si, že jsem od sebe odehnala skutečného, živého, naprosto úžasného mužského kvůli postavě, která existovala jen na papíře. Došlo mi, že jsem už několik měsíců nepromluvila ani s jediným kamarádem a že se v naší branži začínají šířit klepy typu: Co se to stalo s Hayden Laneovou? Jenomže uvědomit si, že děláte něco špatně, je jedna věc, a učinit tomu přítrž je věc druhá. Všichni kuřáci vědí, že by měli s cigaretami skoncovat, ale to ještě neznamená, že se jim to podaří. Když jsem si konečně byla schopná přiznat, že mám problém, rozhodla jsem se vyhledat pomoc. Tři měsíce jsem den co den docházela k psychoterapeutce, ale nebylo to k ničemu, protože nikdo nikdy neslyšel o případu, který by se podobal mým potížím. Ze začátku jsem se snažila tajit, že muž, kterým jsem tak posedlá, je pouze výplodem mé fantazie. Protože jsem ale

14 strašně upovídaná a na intriky nejsem stavěná, dost brzy to vyšlo najevo. Psychoterapeutka mi doporučila, abych častěji chodila ven a víc se stýkala s lidmi. Zkusila jsem to, ale žádné zlepšení nenastalo, protože jsem všechny lidi v okolí za chvíli k smrti unudila řečmi typu: Jamie říká, Jamie má rád a Jamie je takový. Protože mi psycholožka nepomohla, začala jsem se pídit po jiných metodách, které by mi pomohly odhalit, co se to se mnou děje. V New Yorku můžete zajít k věštkyni, která čte budoucnost z dlaně, k vědmě, k vykladačce tarotových karet na každém rohu narážíte na nějakou ezoteriku. Několik takových míst jsem navštívila. Nejspíš jsem doufala, že mě někdo ujistí, že se ze všeho za týden za dva oklepu a budu zase jako dřív. Jenomže nikde jsem se žádného takového povzbuzení nedočkala. Všichni mi vykládali, že jsem slavná a bohatá a že na mé dlani vidí hvězdu, která naznačuje, že jsem výjimečná. Dočkala jsem se i varování, že mě moji kolegové začínají považovat za blázna a přistupují ke mně jako k nitroglycerinové bombě, která může každou chvíli vybuchnout. Jinými slovy, neřekli mi nic, co bych už nevěděla. Doma jsem se často utápěla v slzách a dál toužila po Jamiem. Nechtěla jsem o něm jenom psát, chtěla jsem ho cítit, dotýkat se ho a mluvit s ním. Chtěla jsem kráčet po venkovských cestách ve stopách jeho dlouhých nohou, chtěla jsem přivést na svět jeho děti. Nevím, co by se stalo nebo jak dlouho by tohle všechno pokračovalo, kdybych nepotkala Noru. Byla ukrytá jako pavouk v pavučině ve svém obchůdku označeném neonovým nápisem ASTROLOGIE přímo proti kadeřnictví, kam pravidelně chodím. Seděla jsem v křesle s alobalem ve vlasech (od přírody mám platinově světlé vlasy, takže si do nich nechávám dělat o trochu tmavší melír, aby působily přirozeněji zvláštní, co?) a zčistajasna mě napadlo, že si k ní zajdu nechat udělat horoskop. Přirovnala jsem ji k pavoukovi, protože jsem velice brzy zjistila, že ví o astrologii ještě míň než já. Tím poutačem se jenom snažila lákat zákazníky. Ve skutečnosti je jasnovidka. Jakmile jsem se před ni posadila a požádala ji o horoskop, navrhla mi: A nechtěla byste radši vyvěštit budoucnost? Jasně, odpověděla jsem. A tímhle jediným slovíčkem to všechno začalo.

15 2. kapitola Vy tady nemáte být, prohlásila astroložka a jasnovidka Nora. Kde byste měla být? U počítače? Sice ráda vtipkuju, ale jasnovidka byla přece ona, ne já. Neměla by tedy spíš říct ona mně, kde bych asi tak měla být? Někoho milujete, hluboce ho milujete, ale něco na té lásce není v pořádku. Něco jí brání. Co je to? Seděla jsem před ní, civěla na ni a zažívala jeden z řídkých okamžiků, kdy mi došla řeč. Pronikla nebezpečně blízko k pravdě, ale ani kdyby mi začala zapichovat párátka pod nehty, nebyla jsem ochotná podat jí pomocnou ruku. V posledních měsících se mým problémům snažilo přijít na kloub už příliš mnoho takzvaných jasnovidců a vědem. Především jsem měla pocit, že tahle ženská si nikdy v životě nepřečetla žádnou příručku pro věštkyně. Nora totiž vůbec nevypadala jako vědma. Tihle lidé si obvykle vyholují obočí a místo něj si tužkou malují na obličej černé obloučky, kam je zrovna napadne, na uších se jim houpají náušnice velké jako poklice na kola automobilů a kolem ramen mají ovinuté laciné nevkusné křiklavé šátky z umělého hedvábí. Nora byla úplně jiná. Měla milý boubelatý obličej, velké hnědé oči, moderně zastřižené tmavé vlasy a byla oblečená jako dáma z Connecticutu o víkendu. Vypadala zkrátka normálně a příjemně a nebylo na ní nic bizarního. Pochopila bych, že nezná čarodějnický dress code, ale proč neříká věci, které se od ní očekávají? Měla by mě přece ujišťovat, že potkám vysokého tmavovlasého fešáka a tak dále a tak dále. Ale především by mi neměla klást otázky. Zhluboka jsem se nadechla. Nevím, co mi v tom brání, protože do nikoho zamilovaná nejsem, pronesla jsem tónem, z něhož čišela jízlivost. Ta fůra terapií, které jsem absolvovala v posledních měsících, mě přesvědčila, že nemůžu milovat někoho, kdo neexistuje. A hlavně se mi nelíbil Nořin přístup neříkala mi totiž, že někoho potkám a zamiluju se do něj, ale že už do někoho zamilovaná jsem. Jenomže já jsem věděla, že to není pravda. V mém životě žádný muž nebyl, tedy žádný z masa a kostí. Usoudila jsem, že Nora je nejhorší vědma, jakou jsem až dosud poznala. Trochu rozčileně, pod dojmem podvodu, kterého se na mně tahle ženská dopustila věděla jsem, že bych se měla chovat asertivně a požadovat vrácení peněz jsem si posbírala věci a měla se k ochodu. Mockrát děkuju, utrousila jsem nakvašeně, ale Zatím nevíte, že jste do něj zamilovaná, protože jste se s ním ještě nesetkala. Svezla jsem se zpátky na židli. Konečně jsme se trochu posunuly vpřed. Dostaly jsme se k tomu tajemnému vysokému tmavovlasému cizinci. A všechno je o to lepší, že ho už předem miluju. Třeba to bude právě on, kdo mi vyžene Jamieho z hlavy i ze srdce. Možná Nora přece jen ví, jak se tahle hra hraje. Kdy se s tím mužem setkám? zeptala jsem se, protože já jsem pravidla té hry rozhodně neznala. Nora na mě beze slova zírala a já její pohled opětovala, celá šťastná, že jí neplatím od hodiny.

16 Promiňte, vyhrkla a odvrátila pohled stranou. Jenom jsem vám četla myšlenky. Její slova ve mně spustila stavidla nejrůznějších úvah. Jaké myšlenky mi to přečetla? Může je číst kdykoliv a komukoliv? Co se lidem honí hlavou? Kdyby se posadila v autobusu vedle nějakého chlapa, poznala by na něm, že třeba plánuje vraždu? Z toho by se rozhodně dala vytěžit celá knížka. Jenomže nikdo neumí číst jiným lidem myšlenky, nebo snad ano? Vyčkávala jsem a Nora si mezitím přejížděla dlaní po tváři (dokázala mi tím, že není nalíčená, což jsem jí strašně záviděla; já mám tak světlé vlasy i pleť, že kdybych se nelíčila, vypadala bych jako angorák). Jste velice nešťastná žena. Zprudka jsem zalapala po dechu. Tak tohle mi ještě nikdy nikdo neřekl. Jsem přece úspěšná, sebevědomá, hezká, chytrá a tak dál. Dotáhla jsem to přesně tam, kam jsem chtěla. Zvedla jsem obočí a provrtala Noru pronikavým pohledem. Jsem úspěšná spisovatelka. Sakra! blesklo mi hlavou. Pravidlo číslo jedna: Nikdy vědmám nic neříkejte. Od povídání jsou tady ony. Peníze v životě nic neznamenají, namítla Nora. Ani úspěch. Můžete být třeba královna a přitom mít rozvrácený život. Tohle nám už přece výmluvně předvedla britská královská rodina, ne? Tak v čem tedy vězí úspěch? zeptala jsem se. Umínila jsem si, že budu šetřit jízlivostí a vyslechnu si cizí názor. V tom, jak rozdáváte a přijímáte lásku, odpověděla. Láska, pomyslela jsem si. O té přece píšu. Konkrétně o lásce k muži. Ale žádného skutečného muže z masa a kostí jsem v tu chvíli neměla. Mám přátele. Připadalo mi, jako bych slyšela někoho jiného. Mám ráda spoustu lidí a oni zase mě. Musela jsem působit jako vzpurné dítě. Ne, řekla Nora. Vy potřebujete mnohem víc. Asi jsem se tvářila dost rozladěně nebo jsem budila dojem, že se každou chvíli rozpláču z toho, jak jsem se v tu chvíli cítila. Mám sklon k sebelítosti, a tak když mi řekla, že vůbec nejsem šťastná, jako by tím ve mně rozezněla ukryté zvony. Slyšela jsem, že Stevova svatba byla krásná. Možná bych to měla vysvětlit trochu blíž, podotkla Nora. Spousta žen se spokojí třeba řekněme s jedním mužem z dvaceti. Tyhle typy toho nechtějí příliš. Přejí si laskavého muže, který je bude podporovat a hrát si s dětmi. Chtějí To chce každá žena. Mám hrozný zlozvyk skákat lidem do řeči. Proto jsem schopná zapadnout pouze do newyorské společnosti, kde všichni mluví jeden přes druhého. Ano, vždyť jsem to říkala, odpověděla Nora a probodla mě pohledem, aby mi naznačila, že se chovám neslušně. Dokázala mi tak, že se v ní skrývá větší duch, než jsem si původně myslela. Většina žen chce muže, který na ně bude hodný, a vybírají si ho podle vzájemného souladu, barvy pleti, peněz, vzdělání a podobných věcí. Potom se odmlčela a jenom na mě mlčky zírala. Tak jo, pomyslela jsem si. Tohle byla předmluva. Ale kde je příběh? Začala jsem dumat, co bych jí na to měla říct, protože Nora ode mě očividně čekala nějakou odpověď. Někdy můj mozek pracuje rychlostí blesku, ale jindy pro změnu úplně zatuhne. Hm, zamručela jsem nakonec. A co chci já? Nora se na mě usmála tak mile, že jsem měla pocit, jako bych se vrátila do první třídy a dostala od učitelky jedničku s hvězdičkou. Vy, řekla a oči se jí zatřpytily, chcete všechno. Chcete velkou vášeň. Velkou romantiku.

17 Chcete modré z nebe. Chcete muže chytrého a silného, ale zároveň něžného a poddajného, chcete muže pohledného a talentovaného Náhle se odmlčela, upřeně se mi zadívala do očí a prohlásila: Toužíte po muži, který umí milovat, a to celou svou duší úplně stejně jako ho budete milovat vy. Zmoženě jsem se zabořila do opěradla a vytřeštila na Noru oči. Psychologové, astrologové, věštci z dlaně ani knížky mi o mně za poslední měsíce neprozradili tolik, kolik toho zjistila Nora během několika minut. Ano, vysoukala jsem ze sebe. Chci všechno. Cloumaly se mnou tak silné emoce, že jsem se téměř nezmohla na slovo. Nora si mě ale přeměřila přísným pohledem. Měla byste se spokojit jenom s něčím. V hlavě se mi začalo vyjasňovat. O čem jsme to mluvily? Postupně se mi vracel i smysl pro humor. Tak jo, odpověděla jsem s úsměvem, spokojím se s polovinou. Máte nějaké hezké bratrance? Kromě zrzků. Zrzkové se mi nelíbí. Nora se ale ani v nejmenším nenechala pohnout k úsměvu. Ne. Vy se jen tak s někým nespokojíte. Až toho pravého potkáte, poznáte to. Dobrá nálada mě zase opustila. No jistě. Už je to tady. Až ho potkáte, poznáte to. Já ale chtěla adresu nebo aspoň telefonní číslo. Potřebovala jsem člověka, který mi vyžene z hlavy Jamieho. Nora se na mě zase podívala tím zkoumavým pohledem, jako by mi četla myšlenky. Ať se jimi pokochá do sytosti. Všechno, co se mi kdy zachytilo v hlavě, jsem už stejně přenesla na papír a prodala do nakladatelství. A pokud tam uvidí Jamieho, můžu popravdě říct, že je to jenom jeden ze spousty mých knižních hrdinů. Takže vy věštíte budoucnost? utrousila jsem trochu kousavě. Nebo mi jenom vykládáte, co mě nikdy nepotká? Vaší budoucností je vaše přítomnost. Pokud si to přejete. Krucinál, tak přesně takovéhle jalové řeči nesnáším. Nesnáším tyhle tajuplné žvásty o tom, co si slunce vypráví s měsícem. Kdybych do některé ze svých knih napsala cokoliv z toho, co mi teď Nora vyjevila, Daria by to prohlásila za nesmyslné plky a vysmála se mi. Usoudila jsem, že bych měla vnést do našeho rozhovoru aspoň špetku logiky. Nejdřív mi povíte, že na mě čeká úžasný muž, a hned nato prohlásíte, že se můj život nezmění. Nejspíš to znamená, že toho muže nikdy nepotkám. Jenomže potom mi povíte, že je můj život takový, jaký ho chci mít. Když tedy toho chlapa potkám, budu zřejmě tak pitomá, že ho odmítnu. Ano. Sakra! Chtěla jsem ji přinutit, aby mi vysvětlila, co tím vlastně myslí, a ne aby mi přikyvovala. Soustředěně jsem se na ni zadívala. Chtěla jsem ji zahnat do kouta. Kdy a kde toho úžasného muže potkám? Nora nezaváhala ani vteřinu. Ve třetím životě od toho nynějšího. Všechny myšlenky se mi vypařily z hlavy a úplně jsem ztratila řeč. Jenom jsem seděla a kulila na ni oči. Zjevně pochopila, co mi způsobilo takový šok. Když jsem se ptala na budoucnost, měla jsem na mysli něco jako příštích deset let. Budete spolu velice šťastní, poznamenala, jako kdyby mě to snad mohlo uchlácholit. Ale než ho najdete, musíte se naučit spoustu věcí. Podařilo se mi vzpamatovat se natolik, abych se rozesmála. Do které knihovny mám zajít, abych se je naučila? Když tu zkoušku složím dřív, mohla bych toho muže dostat už

18 k Vánocům? Začínala jsem mít pocit, že Nora nemá žádný smysl pro humor (což platí o lidech, kteří se nesmějí mým žertíkům), protože nehnula ani brvou a dál na mě upřeně hleděla. Když už jsem měla pocit, že mlčí moc dlouho, poznamenala jsem: Nemůžu toho člověka najít, protože nejsem dostatečně poučená a něco mi v tom brání. Je to tak? Nora přikývla. Máte tušení, co to je? Na tom bych musela ještě zapracovat. Při jejích slovech jsem se usmála. No jasně, už začíná nastavovat ruku, pomyslela jsem si. Teď z ní vypadne, že pokud mi má toho muže najít, budu jí muset každý týden vysolit tisíc dolarů. Při pohledu na můj lehký úšklebek zřejmě přitom jukla i do mých myšlenek Nora zrudla. Zrudla vzteky. Vypadám snad jako zbohatlice? vyštěkla. Myslíte si, že si účtuju za pomoc lidem přemrštěné sumy? Cítím z vás, že máte velké problémy. Kvůli nim jste za mnou přišla a vyptáváte se, ale nechcete uvěřit ničemu, co vám povídám. Upřímně řečeno, vy se vlastně nechcete poznat. Chcete z mých slov vytěžit něco, co vám pomůže vydělat další peníze. To vám jde o peníze, ne mně. Víc mě už ponížit nemohla. Připadala jsem si tak maličká, že bych klidně dokázala vyklouznout ven škvírou pode dveřmi. Tak jo, možná jsem skutečně zamýšlela využít všechno, co se od ní dozvím, jako podklad pro další knížku. A možná jsem se jí opravdu pošklebovala. Kdybych v tu chvíli seděla s kýmkoliv jiným než s ní, normálně bych mu zaplatila za pomoc s rešeršemi. Ale protože ji společnost (bez soudu) ocejchovala jako šarlatánku, zachovala jsem se k ní přinejmenším neprofesionálně. Nadechla jsem se a omluvila se. Ano. Máte pravdu. Pořád hledám nějaký materiál pro své knížky. Trochu jsem se uvolnila a zeptala se jí, které ze svých klientů považuje za nejzajímavější. Nora mi ale neodpověděla. Ani slovem. Pokud chcete zjistit, co dělám a jak pracuju, měly bychom se podívat na vás. Řekla bych, že problém je ve vašich minulých životech. Musela jsem pevně zatnout zuby, abych se nerozchechtala. Lidé přece v minulé životy nevěří, nebo to snad neví? Hlavou se mi honil vír myšlenek, které mi zdůvodňovaly, proč je to nesmysl, ale ze všeho nejvýrazněji z nich promlouval hlas mé drahé geniální šéfredaktorky, která mi jednou řekla: Je úplně fuk, jestli to je nebo není pravda, ale je to úžasný příběh. Minulé životy, pomyslela jsem si. Dva zamilovaní lidé, které postihla velká tragédie, se znovu a znovu setkávají. Ohromná romantika! Skvělý příběh! S Jamiem bychom mohli vlastně ne, Jamie a moje hrdinka by mohli Zčistajasna jsem pochopila, v čem vězí můj problém. Neměla jsem pro svou knihu žádnou zápletku. Ve skutečnosti nejsem posedlá smyšleným hrdinou, ale cítím nutkavou potřebu psát o něčem novém a úplně odlišném. A může být něco lepšího než minulé životy? Nechala jsem tedy Noře šek na několik set dolarů, které jsem vnímala jako dobře vynaložené peníze vydané na rešerše, domluvila si s ní dopředu schůzky, které dají dohromady celý týden, a odešla domů oslavit to sklenkou ginu s tonikem. Už jsem si představovala své jméno na žebříčku bestsellerů v New York Times a dumala, jak svou knížku pojmenuju. Nakonec jsem ale večer neoslavovala. Místo toho jsem civěla z okna na prosklené mrakodrapy v okolí svého bytu. Pokojem se nesly tóny Verdiho Traviaty (tenhle člověk si vážně

19 zasloužil přijít do nebe) a já jsem uvažovala o Nořiných slovech. Lidé odjakživa dají na vnější vzhled, věří tomu, co vidí. Když si k advokátce vezmete kostým značky Chanel, můžete se vsadit, že vám zdvojnásobí hodinovou taxu. Když se vypravíte na sjezd spisovatelů a všichni vidí, jaký je kolem vás rozruch devatenáct bestsellerů v New York Times po sobě pomyslí si: Tak tohle je nejšťastnější osoba na světě. Kdybych dosáhl stejného úspěchu jako ona, rázem by se vyřešily všechny moje problémy. Kéž by to takhle chodilo. Tolik jsem si přála, aby platilo to staré rčení, že člověk se celou cestu do banky směje. Většina lidí věří, že bohatství je lék na všechny problémy, ale zároveň hltají knížky o nešťastných osudech pracháčů. Dobře jsem věděla, co mi pod vnější slupkou chybí. Mám skvělou kariéru, po správném použití líčidel jsem dokonce i hezká a díky tisícovkám hodin strávených v posilovně se můžu pyšnit štíhlou postavou. Jsem přesně taková, jaká bych podle knížek měla být, abych si připadala šťastná. Můžu se směle měřit s těmi nejlepšími, o nichž se v nich píše. Dokážu se o sebe postarat a všechno si zařídit. Hledím si sama sebe a umím se i pochválit. Pokud jde o muže, jsem schopná držet s nimi ve všem krok. Žádných hrátek na malou holčičku se ode mě nedočkají klidně jim stručně a jasně povím, co chci a kdy to chci. Jsem vzorem pro všechny ženy. Vypracovala jsem se na hrdinku návodných knih typu jak vzít život do vlastních rukou. Jsem přesně taková, jaké chtějí být ženy, které tuto literaturu berou do rukou. Co je tedy se mnou v nepořádku? Proč nejsem spokojená? Ba co víc, proč jsem si nechala uniknout tak skvělého chlapa, jako byl Steve? Jak mi mohl proklouznout mezi prsty? Byl tak úžasný, že mi ho jiná žena ukradla, když byl ještě zahřátý z mé postele. Při pohledu nazpátek mám ale pocit, že Steve byl až příliš dokonalý stejně dokonalý jako celý náš poměr. Vypadali jsme jako pár z obálky magazínu, který slouží jako vzor takového příkladného vztahu. Někdy jsem ale měla dojem, že ve skutečnosti toužím spíš po muži jako, no, jako je Jamie. Ten kdyby se probudil, našel mě u počítače a zjistil, že si ho nevšímám, vůbec by se nechoval chápavě. Prostě by si moji pozornost vynutil. Občas mě napadá, že můj problém tkví v lenosti. Se Stevem jsme často cvičili, pravidelně jsme chodili do posilovny, jako bychom považovali za svou svatou povinnost stále se udržovat v dokonalé kondici. Do čtyřiceti let mi péče o vlastní tělo a zdraví šla docela snadno, ale teď jako by ve mně začala klíčit chuť poslat všechno k šípku. Budu si snad muset odpírat čokoládu až do konce života jenom kvůli marné snaze udržet si stejně štíhlá stehna, jakými se holedbají dvaadvacítky? Kdy si budu moct odpočinout od pohledů mužů, kteří mě vytrvale srovnávají s kočkami z plakátů? Spoustu let jsem se ofrňovala nad manželstvím svých rodičů. Připadalo mi tak nudné! Toužila jsem po vzrušení a romantice. Toužila jsem po muži, který bude jak skvělý milenec, tak výborný přítel a bude velké zvíře ve světě byznysu. Vzpomínám si, jak otec podával mé boubelaté mamce kousek ovocného dortu se zmrzlinou a ona mu na to řekla: To nemůžu jíst. Ztloustla bych. Otec zvedl obočí a se svůdným výrazem poznamenal: No jasně, ztloustla. Potom se rozchechtali a oba ten dort se zmrzlinou slupli jako malinu. Tehdy mi to připadalo nechutné. A ještě nechutnější mi připadalo, že jsou spolu dvacet let, mamka si pořídila pětadvacet kilo nadváhy a klidně se tomu řehtají. Teď se mi při těch vzpomínkách nedělá špatně ani trochu. Kdykoliv si tu scénku vybavím,

20 mám na krajíčku. Kde je ten muž, který by mi říkal, že jsem krásná, i když mám nadváhu a kolem očí tisíce drobných vrásek? Kde je ten nudný manžel, který každý večer přijde z práce a ptá se, co je k večeři? Kde jsou děti povykující: Mami, vyžehlila jsi mi blůzu? a Mami, hádej, co jsme dneska dělali! Celkově vzato si na nedostatek štěstí nemůžu stěžovat. Mám své psaní, které mi přináší dokonce ještě větší uspokojení, než jsem kdysi čekala. Mám přátele a kolegy, které obdivuju, vážím si jich a mám je ráda. Vedu příjemný a v mnoha směrech i úspěšný život. Bez ohledu na úspěch se ale všechny moje myšlenky nakonec pokaždé stočí k jedinému bodu: Je mi skoro čtyřicet a žiju bez lásky. To ale nikdo neví. Navenek jsem odvážná a nezdolná žena píšící o odvážných a nezdolných hrdinkách, které vždy nacházejí úžasného muže a s ním věčnou lásku. Moje hrdinky častují svého vyvoleného neslušnými, jízlivými a dokonce ponižujícími poznámkami, ale on přesto ví, že právě tahle žena je ta jediná, ta pravá. Stále se k ní vrací, aby se od ní dál nechával peskovat, a dokonce se jí snaží dokázat, že je jí hoden. Mně osobně se ale nic podobného nestalo. Dnes je situace spíš taková, že si muži můžou vybírat ze všech dívek, co běhají po světě, takže na ně musíme být velice, velice, velice milé. Jediný chybný tah a ukážou vám záda. Dnes si už lidé neříkají: Budu tě milovat, i když ztloustneš, budeš posedlá svou knížkou, a dokonce i když mě budeš několik měsíců ignorovat. Muži už nemusejí ženu dobývat, protože mají na vybranou ze spousty jiných, snadno dostupných žen. A pak jsem tady já dokázala jsem sobě i světu, že všechno zvládnu jako nic: vydělávat peníze, spravovat je, žít sama. Jsem naprosto nezávislá. Jenže někde na téhle cestě jsem něco zvrtala a teď jsem sama. Jak to říkala Nora? Chcete velkou vášeň. Velkou romantiku. Chcete modré z nebe. Ano, pomyslela jsem si. To bych vážně moc ráda. Ráda bych jednou prožila některý ze svých románů se vší parádou, rachejtlemi i omračujícím sexem. Možná toužím po muži, který by byl tak strašně přitažlivý a tak, dejme tomu, podmanivý, že bych už po žádném jiném nevzdechla ani po skutečném a tím méně po papírovém. Dopila jsem gin s tonikem a dál jsem zamyšleně civěla z okna. Po chvíli mě napadlo: Možná mají moje čtenářky stejné pocity jako já. Možná jim už taky klepe čtyřicítka na dveře a propadají dojmu, že je vášeň a romantika nenávratně minuly. Nebo jim je pětadvacet, mají dvě děti a přemýšlejí, jestli je v životě vůbec čeká něco jiného. Tak dobře. Třeba by si docela rády přečetly příběh ženy, která se rozhodla zapátrat ve svých minulých životech, aby zjistila, proč se jim pokazil ten nynější. Když jsem se ukládala do postele, už jsem se těšila na svou zítřejší schůzku s Norou. Měla jsem pocit, že se přede mnou otevírá k prozkoumání celá nová oblast. Hlavně mi ale došlo, že to nejlepší, co pro sebe můžu udělat, je přestat myslet jak na Steva, tak na Jamieho.

nynějším životě nemůžete být šťastná. Brání vám v tom události, které se odehrály ve vašich minulých

nynějším životě nemůžete být šťastná. Brání vám v tom události, které se odehrály ve vašich minulých 1. k a p i t o l a New York 1994 V nynějším životě nemůžete být šťastná. Brání vám v tom události, které se odehrály ve vašich minulých životech. Co byste si pomysleli, kdyby vám tohle někdo řekl? Možná

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Malá knížka o Amálce

Malá knížka o Amálce Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Nemáte Žádné Reference?

Nemáte Žádné Reference? Nemáte Žádné Reference? Pak mám pro vás dobrou zprávu. Každý začíná s tím, že žádné nemá. Všichni ale musíme odněkud začít. Z vlastní zkušenosti se mi nesčetněkrát potvrdilo, že když umístíte reference,

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Bůh povznese Josefaotroka

Bůh povznese Josefaotroka Bible pro děti představuje Bůh povznese Josefaotroka Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot; Lazarus Upravili: M. Maillot; Sarah S. Přeložila: Majka Alcantar Vydala: Bible for Children www.m1914.org

Více

Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný

Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Jim Benton Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný e-kniha Copyright Fragment, 2013 Všechna práva

Více

5 + 1 věc, kterou potřebuje každý dobrý marketingový příběh

5 + 1 věc, kterou potřebuje každý dobrý marketingový příběh 5 + 1 věc, kterou potřebuje každý dobrý marketingový příběh 2014 Michal Garšic Tato publikace, ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována, ani poskytována třetím osobám. Také nesmí být šířena

Více

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková Copyright 2015 Lucie Michálková Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-87749-89-0 (epub) ISBN mobi formátu: 978-80-87749-90-6

Více

Jak to, že jsou vykopávky pravěkých lidí, když první lidé byli Adam a Eva? Sabina, 10 let. Dr. phil. Jiřina Prekopová (*1929)

Jak to, že jsou vykopávky pravěkých lidí, když první lidé byli Adam a Eva? Sabina, 10 let. Dr. phil. Jiřina Prekopová (*1929) Dr. phil. Jiřina Prekopová (*1929) Jsem psycholožka, učitelka a také spisovatelka, protože jsem napsala 25 knih, které byly přeloženy do 25 jazyků. Pomáhám dětem, které to mají složité se svými rodiči,

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy

Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy Po tom co dokončíte Váš Hledač záležitostí srdce, mužete se sem vrátit později a test si zopakovat, abyste viděli jak se změnili některé z Vašich odpovědí. Tohle může být skvělý způsob jak sledovat Váš

Více

Mentální obraz Romů AKTIVITA

Mentální obraz Romů AKTIVITA Cíle studenti jsou schopni vyjádřit představy asociace spojené se slovy průměrný Rom uvědomují si, že mentální obraz nemusí být plně v souladu se skutečností jsou schopni analyzovat svoje postoje a odhalit

Více

Kapitola první. si, že ho při tom nikdo nevidí. Nebo jak se naše ššššš! se s námi kvůli něčemu pohádá, schovává za rozvěšeným.

Kapitola první. si, že ho při tom nikdo nevidí. Nebo jak se naše ššššš! se s námi kvůli něčemu pohádá, schovává za rozvěšeným. Kapitola první Už jste si někdy všimli, jak si všímáte věcí ko - lem sebe? Někdy si všímám toho, jak si všímám, tak moc, že mě to všímání si všímání dočista pohltí. Ráda si všímám všeho možného. Třeba

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Kamila a Petr Kopsovi. Jak se krotí tygr. Knížka pro děti, rodiče i pedagogy

Kamila a Petr Kopsovi. Jak se krotí tygr. Knížka pro děti, rodiče i pedagogy Kamila a Petr Kopsovi Jak se krotí tygr Knížka pro děti, rodiče i pedagogy Edika Brno 2015 KDYŽ CHCI ZKROTIT TYGRA, MUSÍM HO NEJPRVE POZNAT Krotitel tygrů Chci se stát kvalifikovaným krotitelem tygrů!

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí.

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí. Glen Sanderfur Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí Eko konzult Co se mi stalo 3 Smrtelné zranìní Glenna Sanderfursta pøivedlo

Více

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní

Více

Jóga. sex. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Jóga. sex. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Jóga sex a 1 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Jóga a sex Sexuální síla z pohledu jogína cesta od rozkoše k duchovnímu štěstí Elisabeth Haichová Přeložil Jan Menděl 3 Jóga a sex Elisabeth

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku Ve znamení Kříže Výpisky z poutního deníku Tuto pouť jsem pojal jako křížovou cestu (každý den bude jedno zastavení) a chci jí obětovat za to, aby se lidé v naší farnosti otevřeli působení Ducha svatého.

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

JAK BÝT ÚSPĚŠNÝ V SÍŤOVÉM MARKETINGU

JAK BÝT ÚSPĚŠNÝ V SÍŤOVÉM MARKETINGU JAK BÝT ÚSPĚŠNÝ V SÍŤOVÉM MARKETINGU Marie Slivová (od 28.8.2010 Michaličková) Kouč osobního rozvoje JAK BÝT ÚSPĚŠNÝ V SÍŤOVÉM MARKETINGU 1 JAK BÝT ÚSPĚŠNÝ V SÍŤOVÉM MARKETINGU Někteří vedoucí struktur

Více

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění B a r b o r a L í p o v á Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění 1999 2009 Barbora Lípová,

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

děkuji Vám, že jste mi

děkuji Vám, že jste mi Mistryně, děkuji Vám, děkuji Vám, že jste mi Rádo se stalo. že jste mi sem pomohla přivést devět starších lidí v jejich 60 nebo 70 letech, aby Vás tentokrát viděli. Přeji Vám stále dobré zdraví a krásu.

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Obsah. 1. KROK: Víte, za co utrácíte?... 2. 2. KROK? Máte odpovídající životní úroveň?... 4. 3. KROK: Využíváte finančního trhu?...

Obsah. 1. KROK: Víte, za co utrácíte?... 2. 2. KROK? Máte odpovídající životní úroveň?... 4. 3. KROK: Využíváte finančního trhu?... Obsah 1. KROK: Víte, za co utrácíte?... 2 2. KROK? Máte odpovídající životní úroveň?... 4 3. KROK: Využíváte finančního trhu?... 5 4. Nechejte si poradit od odborníka... 6 www.anekamickova.cz 1 Zdravím

Více

MATĚJ A STEGOSAURUS. prro prv. v ňáč ky. Z. Pospíšilová / I. Autratová

MATĚJ A STEGOSAURUS. prro prv. v ňáč ky. Z. Pospíšilová / I. Autratová Také miluješ dinosaury jako Matěj z téhle knížky? Pak je tento neuvěřitelný příběh právě pro tebe! S Matějem a jeho dinosauřím kamarádem tě čtení bude bavit jako procházka po dinoparku. Některé knihy mají

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

ISBN 978-80-257-1023-4

ISBN 978-80-257-1023-4 Z anglického originálu The Counselor. A Screenplay, vydaného nakladatelstvím Vintage Books v New Yorku roku 2013, přeložil Petr Fantys. Ilustrace na přebalu Jozef Gertli Danglár. Přebal a grafická úprava

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno Co to je osobní asistence? Diecézní charita Brno Příručka pro zájemce o službu osobní asistence OSOBNÍ ASISTENCE je služba, která pomáhá, když někdo potřebuje pomoc. Pomáhá každý den, pomáhá u člověka

Více

Habermaaß-hra 5589. Klasické kostky Kravička Karla

Habermaaß-hra 5589. Klasické kostky Kravička Karla CZ Habermaaß-hra 5589 Klasické kostky Kravička Karla Vážení rodiče, gratulujeme k zakoupení hry z cyklu "Moje první hra - Farma". Učinili jste správné rozhodnutí a umožnili svému dítěti učit se prostřednictvím

Více

j. courtney sullivanová

j. courtney sullivanová j. courtney sullivanová Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Zásnuby j. courtney sullivanová j. courtney sullivanová brno 2014 J. Courtney Sullivan The Engagements Copyright 2013 by

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU...

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... MODLI SE ZA SVOU SMRT TO NEJTĚŽŠÍ JE SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... Dag Hammarskjöld (1905-1961) švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno.

Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno. Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno. Draculaura Dcera Drákuly Beznadějná romantička VĚK 1599 let. Nemůžu se dočkat, až mi bude sladkých 1600. ZABIJÁCKÝ STYL Ráda

Více

Zítřek může přijít. Dagmar Mancová

Zítřek může přijít. Dagmar Mancová Zítřek může přijít Chci změnit Váš pohled na finanační poradenství. Zjistíte co všechno s vámi u kávy či v klidu domova finanační poradce probere. www.dagmarmancova.cz 2016 Zítřek může přijít Chci změnit

Více

MŮJ ŽIVOT S JERRYM PAVLA TOOLE

MŮJ ŽIVOT S JERRYM PAVLA TOOLE MŮJ ŽIVOT S JERRYM PAVLA TOOLE Copyright 2016 Pavla Toole Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2016 1. vydání Lukáš Vik, 2016 ISBN epub formátu: 978-80-7536-065-6 (epub) ISBN mobi formátu: 978-80-7536-066-3

Více

TEST - JSEM SÁM SEBOU?

TEST - JSEM SÁM SEBOU? BÝT SÁM SEBOU Být sám sebou, znamená zjistit a naplňovat svůj smysl života, ten opravdový, po kterém vnitřně toužíte. Někteří lidé ani nevědí, co je jejich smyslem života a je pro ně velice těžké ho definovat.

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

CZ.1.07/1.4.00/21.1920

CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Reklama, sleva Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_39_14 Tématický celek: Rodina a finance Autor: Mgr. Ivo Šenk Datum

Více

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Každý si pod pojmem cesta ke hvězdám představí něco jiného. Jeden si bude představovat chodník slávy v Los Angeles, další si sní o své cestě ke hvězdám a někdo úplně jiný

Více

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ PŘÍNOS K ROZVOJI OSOBNOSTI ŽÁKA PODLE RVP ZV: poskytuje žákům základní znalosti o různých etnických a kulturních skupinách v české a evropské společnosti; rozvíjí dovednost orientovat se v pluralitní společnosti

Více

Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz 1 Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Copyright: Autorka: Tereza Čierníková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-152-3

Více

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě:

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. PŘÍBĚH: Petr usnul PŘEČTI SI: Matouš 26,36-46 Stalo se Ti někdy, že jsi měl/a zůstat

Více

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková 4 Březen / duben 2009 Naši milí čtenáři! Po delší odmlce vás znovu všechny vítám na stránkách školního časopisu Školáček. Je vidět, že se vám časopis zalíbil, neboť si jej chodíte stále víc a víc půjčovat.

Více

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku 1/2015 OBSAH - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku Čínská báseň beseda pro žáky 8. tříd Jako každý rok, tak i letos v knihovně proběhla beseda,

Více

Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug

Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug Ve webovém prohlížeči by měla být načtení nějaká neutrální stránka, například Google. Dobrý den. Jmenuji se a budu

Více

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci? Účastnice A: No asi nic moc, protože jsem neměla práci a nikde jsem ji nemohla najít. No doufám, že mi pomůže? Myslíte jako najít práci nebo obecně? No hlavně tu práci, no a pak se budu mít jako celkově

Více

Z obsahu: Když se nebe dotýká země... 02. K Roku rodiny... 03. Ptali jste se... 04. Informační servis... 07

Z obsahu: Když se nebe dotýká země... 02. K Roku rodiny... 03. Ptali jste se... 04. Informační servis... 07 LEDEN 2014 ČASOPIS FARNOSTI PUSTÁ POLOM www.pustapolom.cz/farnost/ Z obsahu: Když se nebe dotýká země... 02 K Roku rodiny... 03 Ptali jste se... 04 Toulky farní minulostí....... 05 Informační servis...

Více

3.5.2007-9.5.2007. Jazykové okénko... 7.5.2007 ČT 1 str. 1 07:50 Rubrika dne - Ostrava

3.5.2007-9.5.2007. Jazykové okénko... 7.5.2007 ČT 1 str. 1 07:50 Rubrika dne - Ostrava 3.5.2007-9.5.2007 Jazykové okénko... Jazykové okénko Tak a zatímco já jsem vás vítal u obrazovek, tak mě tady sledovala, čekala, až domluvím, paní Eva Jandová, vedoucí Katedry českého jazyka z Ostravské

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

Jak se v parku narodil dráček

Jak se v parku narodil dráček Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak

Více

Anežka Mičková, těší mě.

Anežka Mičková, těší mě. Anežka Mičková, těší mě. Profese finančního poradce je v České republice ještě v plenkách. Vždyť finanční poradci začali mít u nás význam až po revoluci v 89 roce, kdy se otevřel trh a lidé si měli z čeho

Více

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15 Kapitola 15 Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Na chvilku se mu podařilo zapomenout na vlastní problém a ztratit se v potrhlém světě plivající lamy. Slečna Petunie byla bez sebe

Více