PROBLÉMY SE ZAJIŠŤOVÁNÍM PRACOVNÍKŮ A UPLATŇOVÁNÍ ZÁSAD HOSPODÁRNOSTI V ČESKÝCH SLÉVÁRNÁCH A OCELÁRNÁCH

Transkript

1 PROBLÉMY SE ZAJIŠŤOVÁNÍM PRACOVNÍKŮ A UPLATŇOVÁNÍ ZÁSAD HOSPODÁRNOSTI V ČESKÝCH SLÉVÁRNÁCH A OCELÁRNÁCH Václav Kafka a Veronika Nykodýmová b Václav Figala b a) RACIO&RACIO, Vnitřní 732, Orlová, ČR, vaclav.kafka@iol.cz b) VŠB-TU Ostrava, FMMI, kat. slévárenství, tř. 17.listopadu 15, Ostrava Poruba, ČR Abstrakt Významnými problémy dneška a tedy úkoly k řešení je zajišťování kvalifikovaných pracovníků a v řadě případů dokonce i jakýchkoli pracovníků v našich ocelárnách a slévárnách. Druhým problémem, který se nyní nejeví jako aktuální je zvýšení (spíše vybudování) ekonomického povědomí všech zaměstnanců oceláren a sléváren. Nízké ekonomické povědomí spojené s následným hospodárným přístupem pracovníků při prakticky všech činnostech se mimo jiné může vymstít v okamžiku, kdy skončí současný boom v metalurgii. 1. ZAJIŠŤOVÁNÍ KVALIFIKOVANÝCH PRACOVNÍKŮ V NAŠICH OCELÁRNÁCH A SLÉVÁRNÁCH Problémy se zajišťováním pracovníků ve slévárnách byly velice podrobně posuzovány řediteli sléváren a jejich finančními řediteli na 28. zasedání Odborné komise ekonomické v Jihlavě dne [1]. Celý den byl věnován jak podrobné informaci o současném stavu, tak zejména hledáním cest účinného řešení tohoto zcela zásadního problému. Na zasedání se také podrobně posuzovaly postupné kroky, které klíčové orgány sléváren (Svaz sléváren České republiky a Česká slévárenská společnost) pro řešení tohoto velice tíživého problému dělají. Tato jihlavská schůzka je obecně manažery sléváren hodnocena velice pozitivně. A to nejen tím, že se kapitáni sléváren mohli nerušeně v řádu hodin nad problémem zamyslet, ale zejména jejich otevřeností a snahou hledání řešení. Zástupci sléváren upřímně seznámili své kolegy s řadou svých spíše negativních zkušeností ve svých slévárnách. Ze zasedání nebylo (a ani nemohlo být přijato) závěrečné sjednocující doporučení.daná situace jistě nemá jediné možné řešení.je jim patrně soubor různých opatření. V dané konkrétní územní oblasti a podmínkách slévárny může být účinnější spíše se zaměřit kupříkladu na vzdělávání pracovníků. Jinde například silně umocnit osobnostní rozvoj pracovníků atd. Je třeba říci, že získané zkušenosti z cca 10 hodinové velice bohaté diskuse jsou ztěží přenositelné a krátkým zápisem věrně zachytitelné. Problémy se zajišťováním kvalifikovaných a doslovně jakýchkoli pracovníků není pouze problémem českých oceláren a sléváren. Jak prokázala studie společnosti Deloitte [2] výrobní podniky se potýkají s podobnými problémy ve vyspělých tak i rozvíjejících se zemích. Výtah uveřejněný z této práce [2] konstatuje, že Přestože problém se získáváním nových pracovníků se v různých výrobních odvětvích a zeměpisných oblastech liší ( pokud jde o věk nebo druh dovednosti) určité prvky jsou všude stejné, například nedostatečná zaměstnanost, negativní image, vzdělání, proškolení, a nedostatek absolventů vysokých škol. Studie upozorňuje, že získávání kvalifikovaných pracovníků v zemích jako je Čína,..a země východní Evropy je stále obtížnější.

2 Práce shrnuje hlavní problémy ve střední a východní Evropě, Číně, jihovýchodní Asii, Indii a latinské Americe. Dokládá, že dané problémy jsou víceméně v této oblasti obdobné nebo dokonce shodné. Pro nás jsou zásadní východiska z této situace tak jak je společnost Deloitte vidí. Pro řadu výrobních podniků se řízení lidských zdrojů zúžilo na koncové prvky nábor a stabilizaci pracovníku. Společnosti tím pádem zapomínají věnovat dostatečnou pozornost úkolu, který je ve spojitosti s klíčovými zaměstnanci nejdůležitější výchova a vzdělávání pracovníků. Právě ty pomáhají v zajištění růstu, dále rozvíjejí silné stránky pracovníků, umožňují jim zdokonalovat se v tom, co je zajímá, a spojují je způsobem, který přispívá ke zlepšování pracovních výsledků. V dnešní době, kdy na trh pracovních sil vstupuje generace Y (generace narozena mezi roky , která do r bude tvořit 40 % až 60% pracovního trhu) musejí výrobní podniky (podle studie společnosti Deloitte), vyhodnotit, jak efektivně poskytují to, čeho si jejich zaměstnanci nejvíce považují: - dlouhodobé vzdělávání a rozvoj s možností získávat zkušenosti z různých oblastí fungování organizace, - pocit smysluplnosti vykonávané práce, - možnost poradit se kdykoli se zkušenými kolegy, - vyváženost pracovního a soukromého života dle potřeb konkrétních pracovníků, - pracovní prostředí s moderním technickým vybavením, - prostředí umožňující otevřenou komunikaci. Přestože tyto potřeby odrážejí postoje především generace Y, vyhovují zmíněné podmínky i starším generacím pracovníků, přestože oni sami by je jako důležité možná ani neuvedli, nebo by jejich vytvoření od svého zaměstnavatele neočekávali ani nepožadovali. Pokud je tedy organizace schopna naslouchat potřebám generace Y, pomůže jí to najít způsob, jak rozvíjet schopnosti a dovednosti všech svých zaměstnanců. Tento postup také vytváří jedinečnou příležitost k celkovému přepracování modelu řízení personálních záležitostí a k zapojení všech zaměstnanců do procesu budování vysoce produktivního podniku. Zjištění uvedená ve zmiňované studii jsou pro nás velice zajímavá, doporučovaná východiska podnětná. Jistě se s nimi můžeme do značné míry ztotožnit. V oblasti slévárenství je činnost prakticky dobrovolných odborníků a specialistů v České slévárenské společnosti a Svazu sléváren české republiky rozhodně napřažená správným směrem. A není takto vedena pouze v posledních dvou, třech letech. Zde je třeba připomenout zejména právě dokončený projekt Profesního vzdělávání pracovníků ve slévárenství v Jihomoravském kraji organizovaným právě Svazem sléváren ČR. Vzdělávací kurz zajišťovaný v rámci tohoto projektu se zaměřil na profesi taviče, obchodníka a mistra. Měli jsme možnost se zúčastnit, jak přípravy příslušných studijních podkladů pro kursisty, tak i vlastní výuky. A musíme říci, že přístup účastníků kurzu nás mile překvapil. Vědomostní úroveň účastníků při začátku školení byla různá. To je skutečnost, se kterou jsme v zásadě počítali. Oceňovali jsme u nich kupříkladu kritický přístup k posuzování situace ve svých slévárnách. To je zásadní předpoklad k provedení jakýchkoli následných změn. Hodnotili jsme dále přístup některých sléváren, které do tohoto pilotního kurzu poslali řadu svých pracovníků. Zajímavým prvkem byly závěrečné práce kursistů. Opět jejich úroveň se velice lišila. V oblasti naší působnosti byla zpracována asi desítka těchto prací. Můžeme říci, že jednu

3 z nich jsme doporučili prakticky v plném znění ke zveřejnění v časopise Slévárenství. Návrhy asi pěti je třeba posoudit domovskými slévárnami. Podle naší znalosti problémů těchto sléváren, řada námětů uvedených v pracích bude pro ně jistě prospěšná. Závěrečné práce kursistů jsou velice přínosný fenomén, kterému budeme muset v dalších ročnících tohoto školení věnovat významně vyšší pozornost. Domníváme se, že účastnici kurzu by měli být hlouběji (asi v několika hodinách přednášek) proškoleni (a procvičeni) jak tyto práce tvořit. A dále by měly být jejich závěrečné práce průběžně specialisty konzultovány. Snad podobně, jak se to děje na vysoké škole s bakalářskými nebo magisterskými diplomovými pracemi. Prakticky závěrečná práce, její úroveň zpracování a následné uplatnění v domovské slévárně plně vypovídá o zvládnutí přednášené látky v projektu. Dokonce se domníváme, že by měla být hodnocena výše než testové prokázání zvládnutí látky. Jsme přesvědčeni, že k řešení vskutku strategického problému, který (jak vyplývá ze studie Deloitte) je globální, se realizací uvedeného pilotního projektu v Jihomoravském kraji Svazem Sléváren ČR udělal významný krok. Nyní je otázkou jak se bude v oblasti vzdělávání postupovat v českých ocelárnách nebo spíše celém hutnictví. Myslíme si, že české slévárenství naznačilo postup, který by mohla česká metalurgie v jisté modifikované podobě následovat. 2 PŘETRVÁVAJÍCÍ NÍZKÉ EKONOMICKÉ POVĚDOMÍ A NEUSPOKOJIVÉ UPLATŇOVÁNÍ ZÁSAD HOSPODÁRNOSTI V ČESKÝCH SLÉVÁRNÁCH A OCELÁRNÁCH [5] 2.1 Proč musíme hledět na hospodárnost Současná organizace práce v moderních podnicích a jistě bychom chtěli, aby se naše ocelárny a slévárny mezi ně řadily je do jisté míry obdobná vojenskému uspořádání. To znamená, že stále více a samostatněji operují (pracují) menší kolektivy (jednotlivci). Tyto subjekty musí rozhodovat operativně a to často ve velice omezeném čase a s minimem informací. Podobně jako je tomu u vojenského uspořádání. Srovnání samostatně operující vojenské jednotky (družstva nebo i jednotlivých vojínů - specialistů) s kolektivem technologů, metalurgů, ale i mistrů a dnes i tavičů (jistě i řadou dalších profesí ve slévárnách a ocelárnách) není zdaleka náhodná. Aby jejich rozhodování bylo jak se nyní módně uvádí optimální musí mít příslušné informace. Při výčtu informací se zaměříme zejména na problémy spíše ekonomického charakteru. Budeme předpokládat, že svoji technologickou (metalurgickou, organizační, atd.) problematiku pracovníci oceláren a sléváren dokonale zvládají. Na ekonomickou problematiku se zaměříme zejména z toho důvodu, aby technická (technologická, energetická atd.) rozhodnutí tavičů, mistrů (a všech pracovníků) byla ekonomicky optimální. A tím se již vkrádá první otázka jak máme rozumět výrazu ekonomicky optimální. Optimální znamená nejlepší, nejvhodnější, nejvýhodnější, nejpříhodnější. Pro pojem ekonomicky použijeme výrazy úsporný, hospodárný. Shrneme-li tedy tento pojem pak se dostáváme k závěru, že nejhospodárněji, znamená zjednodušeně s nejmenšími náklady. V současné době již není jediným úkolem výroba tekuté fáze, bramy a odlitku o požadovaných vlastnostech, jeho výroba v požadované době a následný prodej výrobku. Důležitým a neméně významným úkolem je zajistit požadovanou výrobu s minimálními náklady. Vlastní ekonomický výsledek výrobní jednotky za uzavřené účetní období se tvoří z významné části ve vlastní ocelárně nebo slévárně.

4 O tom, že pracovníci provozů svou doslovně každodenní činností významně ovlivňují ekonomický výsledek slévárny a ocelárny jistě není pochyb. Vyvstává tedy naprosto správná otázka jak jsou na plnění této úlohy teoreticky i prakticky připraveni. Odpovědí na tuto otázku muže být, aby postupovali tak jak byli zaškoleni a zacvičeni, pak současně budou dosahovat optimálních ekonomických (nákladových) parametrů! Kdyby toto tvrzení bylo pravdivé, tak o ekonomice sléváren rozhodují pouze střední a vyšší management (potažmo štábní složky). Máme na řadě sledování doloženo, že i při dodržování stejných předpisů (DTP), při standardním zachování všech ostatních podmínek, jednotlivé osádky a pracovníci dosahují zcela odlišných nákladových výsledků. Proč je tomu tak? Příčin tohoto stavu je řada. První skutečností je, že při zácviku, zaškolení nelze v žádném případě podchytit všechny možné situace, kterým bude následně příslušný pracovník vystaven v reálném provozu. Dále si upřímně přiznejme, že se zaškolením a zácvikem některých pracovníků jsou mnohdy nemalé problémy. Je obecně známo, že o studium na hutnických a slévárenských učilištích je velice malý zájem (pokud vůbec je nějaký). V reálném provozu mnohdy pracujeme s nedostatečně nebo dokonce se zcela nezaškolenými pracovníky. Je třeba v úvodu uvést, že máme v naších provozech velice schopné taviče, mistry i ostatní pracovníky. Osazenstvo - byť k nám přichází mnohdy z naprosto jiných oborů obvykle velice brzy a relativně rychle zvládne svoji odbornou pracovní náplň. Nicméně a to je velice závažné dlouhodobě přetrvává nízké ekonomické povědomí dělníků, mistrů, středního a v řadě případů i vyššího managementu. Tato nepříznivá skutečnost je pro hutnictví a slévárenství velice zásadní. Odpovídající ekonomické povědomí obecně všech pracovníků by mělo být naprosto nezbytným předpokladem pro vykonávání v zásadě jakékoli práce. Nemůžeme se smířit pouze s tím, že pracovníci budou pouze obecně vědět, že se mají chovat hospodárně. Že nemají zjednodušeně řečeno mrhat surovinami a materiálem a pod. Pracovníci by měli být především proškoleni jak se mají zachovat hospodárně v situacích, které nejsou (velice zjednodušeně) standardními. V prvé řadě veškeré předpisy (kupříkladu DTP) a normy, kterými se mají pracovníci při své činnosti řídit by měly být zpracovány v souladu se zásadami nejvyšší hospodárnosti. Tato zásada bohužel není běžně (spíše výjimečně) u nás uplatňována. Popišme si velice jednoduchý příklad taviče u tavícího agregátu (kupříkladu elektrické obloukové pece), který stojí před opakujícím se úkolem upravit chemickou analýzu tekuté fáze na 0,2 0,4 % Mn. Tavič stojí před (formálně vzato) těmito úkoly: - stanovit na jakou hodnotu má provést propočet legování (střed zadaného rozmezí, snažit se šetřit a tlačit se ke spodní mezi, nebo se jistit a legovat na horní hranici). Jak je zřejmé každé jeho rozhodnutí má své přednosti a problémy nejen technologické, ale i (ve svém souhrnu nemalé) přímé dopady ekonomické. - čím (jakou surovinou) má dolegovat chybějící obsah manganu. Opět v úvahu přichází více možností. Jednak to může být klasický FeMn s různým procentním obsahem Mn nebo FeSiMn. V mezních případech (ne vždy jako výjimka) to může být i použití odpadu s vysokým obsahem Mn. Požadavek na volbu vhodné (ekonomicky optimální) legující přísady se může velice rychle měnit (doslovně z měsíce na měsíc) jak nás o tom v pohybu cenové hladiny přesvědčila minulá léta. - další otázkou je vlastní využití příslušného legujícího prvku a to jak v příslušné feroslitině, tak i ve způsobu jeho aplikace (do pecní lázně, na dno licí pánve) a v řadě případů i době aplikace. Jistě se shodneme na tom, že všechny naznačené aspekty mají jednoznačný (a mnohdy nemalý) vliv na náklady vyráběné tekuté fáze.

5 Položme si však ruku na srdce a řekněme si jak to ve skutečnosti v naších ocelárnách a slévárnách (možná v jejich většině) s plněním tohoto jednoduchého úkolu je. Prakticky je na taviči, který si volí mez na kterou doleguje. V řadě případů použije FeMn, který má momentálně na peci. Známe případy, kdy použil dokonce i nízkouhlíkatý FeMnaf i když mohl aplikovat tvrdý (uhlíkatou feroslitinu), protože prostě jinou feroslitinu neměl momentálně k disposici. Další významnou skutečností je, že pracovník slévárny je mnohdy v situaci, kdy k dosažení cílového (technologického) stavu má více možných cest (variant). Tyto varianty se stejným technologickým cílem mají, ale téměř vždycky odlišný nákladový dopad. Vezměme si například taviče na elektrické obloukové peci, který při dodržení předepsaného DTP skončí tavbu ve 12 hod. Další tavba však může začít až ve 13 hod. Tavič může tedy řádně ukončit tavbu a pec bude mít hodinový prostoj, nebo při volnějším postupu u stávající tavby plynule naváže na tavbu následující. Osádka v tomto případě nepostupuje podle ekonomického kritéria, protože je prostě nezná. A nákladový rozdíl při jeho počínání je nezřídka doslovně ve stokorunách nebo i tisícikorunách na tunu tekuté fáze. Takových příkladů je možné uvést celou řadu. Z toho jednoznačně vyplývá, že by každý pracovník měl být detailně seznámen s ekonomickými důsledky své činnosti. Tady je velký úkol metalurgů, technologů a ekonomů: - pečlivě projit stávající (mnohdy notně zastaralé) metalurgické a technologické směrnice, - provést jejich úpravu tak, aby respektovaly okamžité nákladové optimum (přihlédnout tedy k možnosti průběžné změny cen jednotlivých komponent), - taviče (a veškerý dělnický personál) se závěry seznámit a zajistit v řízeném záběhovém provozu zvládnutí těchto inovovaných technologických směrnic zajišťujících splnění technologického požadavku při dodržení nákladového minima. Dále by tavič měl podrobně znát také ekonomické důsledky své práce na další výrobní fáze. Uveďme si opět příklad taviče u EOP. Je všeobecně známo, jaké důsledky zejména v neshodné výrobě bude mít nedostatečně desoxidovaná lázeň. Obdobně u formíře, který nezajistí v dostatečné míře vysušení formy. Opět je zde možný (spíše velice pravděpodobný) ekonomický dopad nákladů na neshodnou výrobu. Dopady mohou být takové, že kupříkladu část nebo celá tavba může být doslovně zmetkována. Příslušný pracovník by měl také znát důsledky práce předcházející výrobní fáze na ekonomický dopad své výrobní fáze. Opět použijeme příklad taviče u EOP. Měl by vědět, že pokud mu vsázkaři nevhodně uloží šrot do vsázkového koše pak se mu významně zvýší spotřeba elektrické energie a je velké nebezpečí zlomení grafitové elektrody. To znamená opět nemalé zvýšení nákladů. A opět by šlo uvést celou řadu dalších příkladů. Dále by měli pracovníci znát minimální ekonomické charakteristiky provozu (tedy kupříkladu ocelárny nebo slévárny) jako celku. Důvodů pro tuto znalost je opět celá řada. Příslušný pracovník se musí jistým způsobem chovat v dané ocelárně nebo slévárně doslovně jako hospodář na svém pracovišti. I když to může někomu znít jako fráze z údobí hlubokého reálného socializmu, tak je třeba si uvědomit, že doslovně z malých a někdy nepatrných úspor, které jsou však trvalé, vznikají úspory velké. A je nutné mít na mysli, že hlavním cílem každé výrobní jednotky je obrazně řečeno trvale docilovat přiměřené (maximální) zisky. Pokusme se přiblížit situaci v oblasti řízení nákladové spotřeby. Jsme zvyklí řídit tavení oceli v kyslíkovém konvertoru, tekuté fáze v kupolové peci, indukční peci, lití oceli do forem, tuhnutí odlitků atd. Musíme si znovu zopakovat, že každé uvedené řízení (jeho konkrétní prováděná varianta) metalurgických a technologických procesů má svůj nákladový dopad. A tento nákladový dopad (čerpaná výše nákladů) má za následek (samozřejmě za existence konstantních zakázkových a surovinových podmínek) konkrétní ekonomickou efektivnost dané slévárny. A nebo i ztrátovost!

6 Je známou skutečností, že náklady při jejich neřízení (nekontrolované spotřebě) mají snahu se rozpínat zvyšovat svůj objem. Někdy je volně řečeno přirovnáváme k fyzikální veličině entropii. Akademický slovník cizích slov definuje tento pojem jako míru neuspořádanosti soustavy, jejíž růst vyjadřuje přechod od organizovaných, málo pravděpodobných stavů k množině stavů chaotických s vysokou pravděpodobností vzniku. Celosvětové dlouhodobé zkušeností s čerpáním nákladů potvrzují toto přirovnání jako poměrně věrné. 2.2 Vybrané zásady hospodárného přístupu u osádky elektrické obloukové pece První zásadou ekonomického počínání je, aby tavič na peci (obecně však každý pracovník) měl doslovně vryty v paměti ceny všech komponent se kterými pracuje. Ať již jsou to ceny přísad (obrazně řečeno by měl vědět, že nyní lopatou hází do pece ne 3 kg feroslitiny, ale 300 Kč nebo v některých případech i tři nebo pět tisíc Korun českých). Stejně tak musí znát cenové ohodnocení energetických médií. Tedy znát, že spotřebovaná jedna kwh elektrické energie zatíží náklady od 1,1 Kč do 2,5 Kč. Dále vědět, že jedna minuta prodloužení tavby v daných podmínkách slévárny bude stát kupříkladu 50 Kč pro celou tavbu 10 tunové elektrické obloukové pece, atd. a) Ceny komponent vsázky a přísad: Důležitá zásada, která musí být zajištěna je, že v prostoru pracoviště taviče a jeho osádky musí být viditelně vyvěšeny aktuální ceny kovových a nekovových komponent. U této tabulky musí být uvedeno datum, ke kterému jsou tyto ceny platné. Uvádíme to z toho důvodu, že ceny vsázkových komponent a přísad se mnohdy velice rychle mění. Požadavek na to, aby tavič a pecní osádka aktuální cenovou hladinu používaných komponent znali jistě nebude nikterak nadnesena. Jistým problémem bude situace u nekovových komponent, které se obvykle - zejména v našich slévárnách - neváží. Zde je nezbytné, aby taviči v prvé řadě věděli kolik mají ve skutečnosti na lopatě příslušné přísady. Podle zkušeností z jedné české slévárny /3/, kde taviči předpokládají, kupříkladu v případě nabírání vápna, že mají na jedné lopatě průměrně cca 5,60 kg této suroviny. Skutečná průměrná hmotnost, na lopatě nabrané, dávky vápna ale ve skutečnosti je 5,22 kg. Dá se tedy říct, že spotřebu vápna taviči nadhodnocují o cca 7 %. Připomínáme, že výsledky reprezentují 25 kontrolních vážení. U kazivce byla zjištěna odchylka 9 % a u železné rudy dokonce 24 %. Tento případ není ojedinělý. Máme prokázáno, že ve stejné tavírně se u různých tavičů jejich odhady u množství jednotlivých přísad různí. Za nezbytné považujeme uvedená šetření provádět opakovaně a dle zjištěných závěrů osádku průběžně školit. Musíme se smířit s tím, že odhady tavičů nikdy nebudou rovny toleranci mechanických nebo elektronických vah. Nicméně je nezbytné se průběžně snažit, aby odchylky byly co nejmenší. U nekovových komponent, které jsou odhadovány je nutné, aby osádka znala kupříkladu u oxidační rudy, že těch 10 kg na lopatě prezentuje 50 Kč. Tedy obrazně řečeno náklady u příslušných přísad na jednu lopatu. U této stati je nutné si připomenout, že u vah, s pomocí kterých zjišťujeme hmotnost je nezbytné provádět jejich pravidelnou aretaci. Je známo, že tato povinnost přísluší ve společnosti jiným útvarům. Nicméně za spotřebu nákladů odpovídá v daném případě tavič a jeho osádka. A jí musí záležet na tom, aby měřící přístroje v daném případě váhy byly přesně seřízeny. b) Ceny jednotlivých energetických médií: V prvé řadě je třeba uvést, že v tomto přehledu si nebudeme komplikovat naše úvahy tím jak se detailně propočítává cena jedné spotřebované kwh. Budeme vycházet ze základní známé průměrné skutečnosti sléváren, která se dle naších zkušeností pohybuje od 1,1 Kč/kWh

7 do 2,5 Kč/kWh. Dále je třeba připomenout, že tak zvaný noční proud tedy cena za jednu kwh v nočních hodinách je významně nižší kupříkladu o jednu třetinu. Pro znalost nákladů na energie je si třeba uvědomit, že spotřeba elektrické energie u EOP podle tonáže pece, vyráběné jakosti, použité technologie a stavu pece (teplá, studená, počet taveb na vyzdívce apod.) se spotřeba může pohybovat od cca 600 kwh/t (výjimečně i méně) do 850 i více kwh/t. To je jedna důležitá informace. Dále víme, že za jinak stejných podmínek (stejná pec, vyráběná jakost, obdobná technologie atd.) se spotřeba u vyrobených taveb liší o 20 až 100 i více kwh/t. Osádka musí o spotřebě energie přesněji změny spotřeby elektrické energie - znát informaci komplexní. Ukažme si stav na praktickém příkladě. Podle DTP (standardu, který je pro danou tavbu příslušné jakosti předepsán) má činit spotřeba 650 kwh/t. V daném případě je však skutečná spotřeba 730 kwh/t. Uvedené překročení spotřeby elektrické energie tedy v prvním přiblížení činí uvedených 80 kwh/t tedy při ceně 2 Kč/kWh byly náklady překročeny o 160 Kč/t. My si však musíme uvědomit, že na dané peci (pro zjednodušení si zvolme, že pec má nominální hmotnost 5 t a skutečně se sází 7,5 t vsázky) se odlévá s přihlédnutí k předváze (propalu) 7 t tekuté oceli. Ve skutečnosti tedy překročení spotřeby elektrické energie činilo oněch 80 kwh/t vztaženo na oněch 7 t tedy 560 kwh/tavbu. To pak již v nákladech činí 1120 Kč/tavbu. A to jistě není nevýznamná částka. V dalším kroku je vhodné tuto spotřebu rozdělit minimálně na dvě části. A sice na spotřebu na tavení vsázky (tedy od zapnutí pece do odebrání první zkoušky). Druhá část činí tak zvané dohotovení (tedy oxidační a redukční údobí). Může nastat následující příklad. Pro údobí tavení došlo oproti předepsané spotřebě 430 kwh/t snížení o 10 kwh/t. Naproti tomu v údobí dohotovení byla naopak spotřeba zvýšená o 90 kwh/t. Jak je zřejmé tak celkové překročení spotřeby elektrické energie (+80 kwh/t) se skládalo z úspory a vysokého překročení. Nyní si položme otázku proč tyto informace má osádka dostávat! Odpověď je nasnadě. I když v daném případě se jedná spíše o velice jednoduché informace, ale i ty mohou být do jisté míry použity k částečnému rozboru výsledků minulé tavby. Pokládáme si základní otázku Proč došlo k oné odchylce v daném případě zvýšení nákladů o 1120 Kč/tavbu?. Otázka je kladena s cílem hledat cestu (je-li možná), aby u tavby následující k překročení spotřeby pokud možno nedošlo, eventuelně došlo spíše k nákladové úspoře. Z provozní praxe je zřejmé, že ke zvýšení spotřeby elektrické energie v tavení může dojít z řady důvodů. Uveďme kupříkladu studenou pec, dlouhý mezitavbový prostoj s nenasazenou pecí, ale také nevhodně použitý energetický režim. V údobí dohotovení je spotřeba elektrické energie úzce spjata s aplikovanou technologií (nutnosti provedení dostatečné oxidace uhlíku, zahřátí na požadovanou odpichovou teplotu atd.) U spotřeby elektrické energie v údobí tavení je třeba připomenout možnost provádění příhřevu s pomocí kyslíkoplynových hořáků. Obvykle se využívá zemní plyn. Tato operace je ekonomicky přínosná. Zkušenosti uvádějí [3], že 1 Nm 3 zemního plynu/t obvykle uspoří 7-8 kwh elektrické energie/t. A tyto vztahy musí osádka také hlídat. U příhřevu vsázky je třeba mít v paměti i ceny zemního plynu a kyslíku. c) Náklady práce : Obvykle označením nákladů na práci se označují v prvním přiblížení mzdové náklady. U EOP nezřídka bývají v osádce 2-3 pracovníci. K ním (podle konkrétní organizace práce) obvykle přísluší pánvař, odlévač, vsázkař, jeřábník a často i mistr. Přímo k EOP se tedy váže 7 až 8 pracovníků. Pracovníci ve slévárnách jsou obvykle odměňování v časové mzdě. Předpokládejme, že jejich průměrná hodinová mzda (tarifní mzda) činí 100 Kč. K této mzdě odvykle přísluší podle konkrétních podmínek té které ocelárny nebo slévárny různé příplatky. Za prostředí, práci v noci, příplatek za práci v sobotní, nedělní směně (nebo procentní zvýšení

8 tarifní mzdy) apod. Předpokládejme, že v průměru příslušné příplatky činí 10 Kč/hod. Tedy celková průměrná hodinová mzda je 110 Kč. Nicméně uvedená částka netvoří celkové náklady na práci. Zaměstnavatel odvádí ze zákona dalších 35 % na sociální a zdravotní pojištění. Celkové náklady na práci neboli oficiálně tak zvané osobní náklady pak činí 148,5 Kč/hod. Při 7-8 pracovnících se osobní náklady pohybují od 1039,5 Kč/hod až 1188 Kč/hod. Z uvedeného je zřejmé, že se zdaleka nejedná o nikterak zanedbatelnou částku. Pro další úvahy pracujme přibližně s průměrnou hodnotou tedy 1110 Kč/hod. Je třeba připomenout, že na osobní náklady se přímým způsobem váží další náklady. Jedná se zejména o náklady na pracovní oděvy, ochranné pomůcky a zejména zákonem vymezené nápoje. V řadě sléváren je ještě poskytován příspěvek na stravování a další osobní výhody. Je tedy zřejmé, že v praxi se osobní náklady navyšují o procenta a někde dokonce i o desítky procent. Při posuzování osobních nákladů, které se přímo váží k tavícímu procesu je třeba brát v úvahu, že na uvedené pracovníky, kteří se přímým způsobem podílejí na výrobě tekuté fáze je nemalý počet pracovníků, bez kterých by uvedená výroba nemohla být zajišťována. Ať již se jedná o tak zvané pomocné pracovníky ve skladech, při manipulaci s materiálem a surovinami, tak i obsluhy v energetickém hospodářství a dokonce i v údržbě. A to nehovoříme o štábních pracovnících. A to jak řídících tak i zajišťujících jak ekonomický, zásobovací a další servis. Mnohdy bývá těchto režijních pracovníků více než vlastních pracovníků přímo se podílejících na výrobě. A osobní náklady pracovníků mnohdy dosahují 50% i více nákladů přímých. d) Ocenění času : Jinými slovy pokládáme si otázku kolik nás stojí jedna hodina provozu pece. První a neoddiskutovatelnou nákladovou položkou jsou výše uvedené osobní náklady. Druhou známou položkou, která je závislá na čase jsou náklady na opotřebení vyzdívky pece (stěn, dna a odpichového žlabu) a víka pece. Předpokládáme-li dle [4], že náklady u EOP na opotřebení víka pece se pohybují od 40 do 80 Kč/t a stěn od 120 Kč/t do 210 Kč/t. Po sloučení těchto položek se nákladové rozmezí pohybuje od 160 Kč/t do 290 Kč/t. Při předpokladu pece se 7 t tekutého kovu se nákladová zátěž pohybuje od 1120 Kč/tavbu až 2030 Kč/tavbu. Opět budeme uvažovat s průměrnou hodnotou Kč/tavbu. Předpokládáme-li dobu tavby 3,5 hod pak na každou hodinu v průměru připadá 450 Kč. Podobně můžeme uvažovat při modelování nákladů na spotřebu grafitových elektrod. I když v tomto případě je modelování nákladů na spotřebu grafitových elektrod komplikovanější (musí být zohledněn jednak jejich lom a dále závislost jejich spotřeby na spotřebě elektrické energie) můžeme opět v prvním přiblížení jejich spotřebu modelovat plně úměrnou času. Vyjdeme z předpokladu, že průměrná spotřeba grafitových elektrod činí v dané slévárně 5 kg/t a cena jednoho kg činí 45 Kč. Pak při odlévané hmotnosti 7 t hodinový náklad činí 450 Kč. Do nákladů, které můžeme započítat do ocenění času můžeme dále zahrnout podstatnou část nákladů na ekologii (energie na odsávání, opotřebení filtrů, likvidace odprašků apod.). Poněkud jiný charakter mají další náklady konstantního charakteru jako jsou odpisy, režijní mzdy, náklady na osvětlení pracoviště, náklady na vytápění pracoviště, správní režie apod. Tyto položky tvoří nemalou nákladovou hodnotu. Nicméně s jejich úsporou lze uvažovat pouze za předpokladu, že se docílí absolutní zvýšení výroby. e) Příklady dalších položek, které přímým způsobem zvyšují náklady tavby: Zde máme na mysli zejména náklady na odběr a provedení analýz tekuté fáze. Jejich výše opět nebývá nevýznamná. Stejný charakter mají náklady na analýzu strusek, měření obsahu

9 vodíku, obsahu dusíku a kyslíku. Do stejné skupiny zařazujeme i náklady na měření aktivity kyslíku. Nesmíme také zapomenout na měření teploty lázně. Všechny tyto náklady mají zajímavou vlastnost, že se zvyšující hmotnosti tavby jejich jednotkový podíl klesá. Další cesta ke snižování nákladů spočívá ve snižování počtu uvedených měření. Tedy v prvním přiblížení méněkrát měřit teplotu, provést nižší počet analýz apod. Zde však musíme být velice obezřetní v tom, že nezměříme-li teplotu a odlijeme tavbu v důsledku této skutečnosti studenou pak mohou přímo vzniknout zmetky (neshodná výroby). Proto je otázkou zda je slepé omezování těchto služeb namístě. Z uvedeného je zřejmé, že vytvoření ekonomického povědomí a zejména uplatňování zásad hospodárnosti všemi pracovníky je významný úkol před kterým stojí v současném období naše ocelárny a slévárny. LITERATURA [1] Kafka V.: Historická Jihlava hostila členy odborné komise ekonomické ČSS, Slévárenství č (v tisku), [2] Zpráva vypracovaná skupinou Globálního výrobního odvětví, společnosti Deloitte: Řízení zaměstnanců v globální výrobní sféře postupy, jak si získat generaci Y, viz Změní generace Y tvář výrobní sféry?, Moderní řízení č.10, 2007, s [3] Merta P.: Disertační práce, VŠB-TU OSTRAVA, 2007 [4] Sud J., Kafka V., Vavřinec P., Mach L., Sypták Z., Merta P.: Porovnání nákladovosti vyzdívek elektrických obloukových pecí ve vybraných českých slévárnách, viz sborník TEORIE A PRAXE VÝROBY A ZPRACOVÁNÍ OCELI, 23.celostátní konference se zahraniční účastí, vydal TANGER,s.r.o., VŠB-TU Ostrava, FMMI, ISBN , 3.-4.dubna 2007 Rožnov pod Radhoštěm, s , [5] Kafka V., Nykodýmová V., Tichá M.: Problematika výroby odlitků s minimálními náklady, Svaz sléváren České republiky, Brno 200.