Mapování a ochrana hub v Přírodní rezervaci Hamrštejn

Transkript

1 STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 08. Ochrana a tvorba životního prostředí Mapování a ochrana hub v Přírodní rezervaci Hamrštejn Kraj: Liberecký Kryštof Skrbek Liberec 2014

2 STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 08. Ochrana a tvorba životního prostředí Mapování a ochrana hub v Přírodní rezervaci Hamrštejn Mapping and mushroom protection in the nature reserve of Hamrštejn Autor: Kryštof Skrbek Škola: Gymnázium a SOŠPg, Jeronýmova 425/27 Liberec 7 Kraj: Liberecký kraj Konzultant: Mgr. Jitka Hatriková Liberec 2014

3 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem svou práci SOČ vypracoval samostatně a použil jsem pouze podklady (literaturu, projekty, SW atd.) uvedené v seznamu vloženém v práci SOČ. Prohlašuji, že tištěná verze a elektronická verze soutěžní práce SOČ jsou shodné. Nemám závažný důvod proti zpřístupňování této práce v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) v platném znění. V. dne podpis:

4 Poděkování: Rád bych poděkoval Mgr. Jitce Hatrikové, která mi poskytovala konzultaci při tvorbě teoretické části, správné formulaci mých myšlenek a názorů a při formálních úpravách. Dále tímto děkuji Mgr. Zdeňku Peldovi, za konzultaci odborné části práce.

5 Anotace Houby jsou všudypřítomnými organismy. V koloběhu živin zastupují důležitou roli, a proto je velmi důležité houby chránit. Tématem této práce je ochrana hub. Cílem práce bylo zmapovat houby v přírodní rezervaci Hamrštejn u Chrastavy a výsledky pozorování uplatnit při snaze o ochranu hub zařazených do Červeného seznamu. Autor se snaží o zařazení do plánu péče rezervace a do internetových databází napomáhající ochraně. Dále práce poukazuje na skutečnosti, které by mohly vést k poškození hub v přírodní rezervaci Hamrštejn. V práci se nacházejí návrhy na řešení potencionálních hrozeb. Na území přírodní rezervace se nachází několik hub zařazených do Červeného seznamu ohrožených hub. O houbách, které jsou uvedeny v Červeném seznamu a vyskytují se v přírodní rezervaci, je uvedena krátká charakteristika, jež může posloužit při tvorbě informační tabule, která se nyní na území nenachází. Klíčová slova: Houby, mykologie, ochrana hub, Přírodní rezervace Hamrštejn, Červený seznam hub ČR Annotation: Fungi are ubiquitous organisms. They are a very important part of the nutrition cycle. That is the reason why it is important to protect them. The topic of this work is the protection of fungi. The main goal of this work was the mapping of mushrooms in the nature reserve of Hamrštejn near Chrastava and to apply these results for the protection of mushrooms categorized in the red list. The author is trying to put the endangered mushrooms into the care plan and the internet databases, which help to protect the endangered mushrooms. He also points of the factors which could damage the endangered mushrooms in the nature reserve of Hamrštejn. The author presents suggestions for the elimination of potential threats. On the area of the nature reserve occur some mushrooms categorized in the red list of endangered mushrooms. There is a short characteristics written about the mushrooms, which are to found in the area of the nature reserve and are categorized in the red list. This characteristics can help with the creation of an information board, which is not at this time a part of the nature reserve. Key words: Mushrooms, Fungi, Mycology, mushroom protection, nature reserve of Hamrštejn, red list of mushrooms 4

6 Obsah 1. ÚVOD LITERÁRNÍ REŠERŠE Historie hub Zařazení hub Ekologie hub Využití člověkem Ohrožení a ochrana hub Charakteristika hub Červeného seznamu Ohnivec zimní (Microstoma protracta) Ježatec různozubý (Creolophus cirratus) Voskovička černavá (Holwaya mucida) Černorosol chrupavčitý (Exidia cartilaginea) Hlíva hnízdovitá (Phyllotopsis nidulans) METODIKA A POPIS ÚZEMÍ Metodika Popis území VÝSLEDKY POZOROVÁNÍ Tabulky tabulka tabulka tabulka tabulka tabulka tabulka Grafy Graf září Graf říjen Graf listopad Graf prosinec Graf leden Houby umístěné v Červeném seznamu nacházející se na území Potencionální nebezpečí DISKUSE Měsíc září

7 5.2 Měsíc říjen Měsíc listopad Měsíc prosinec Měsíc leden Charakteristika nebezpečí Návrhy řešení ZÁVĚR ZDROJE PŘÍLOHY

8 1. Úvod Houby jsou nedílnou součástí přírody. Díky mykorhize napomáhají rostlinám růstu v méně kvalitním substrátu a podílejí se na koloběhu živin. Většina hub je úzce vázána na jiné organismy. Parazitické, saprotrofní, lichenizované i endofytické mohou bez organismů, jež jim napomáhají či umožňují život, růst a vyvíjet se pouze omezeně, nebo vůbec. Proto je při ochraně hub důležitá plošná územní ochrana. I ta je na území České republiky podceňovaná. Součástí této práce je literární rešerše, s uvedením využití hub a jejich významu v přírodě. Přítomnost hub je nanejvýš důležitá, proto by mělo být vynaloženo maximální úsilí pro to, aby žádný z jejich druhů nevymizel. Problematika hub mne zajímá již od raných let. Nedávno byla mnou navštěvovaná a oblíbená oblast, ve které rostlo několik druhů v Červeném seznamu umístěných hvězdovek, zničena těžkou technikou při přestavbě silnice. Tato ztráta mě vedla k záměru vytvořit tuto práci a učinit kroky, které by mohly pomoci při ochraně hub v přírodní rezervaci Hamrštejn. Hlavním cílem práce je mykologické zmapování části území Přírodní rezervace Hamrštejn. Dosažené výsledky budou použity při snaze o uvedení hub, které jsou zapsány v Červeném seznamu, do plánu péče rezervace. Současně budou použity pro zapsání do databáze BioLib (Biological Library) na webové adrese a ISOP (portál informačního systému ochrany přírody) na webové adrese Součástí práce je stručná charakteristika hub z Červeného seznamu, které se nacházejí na území přírodní rezervace. K charakteristice výše uvedených hub je využita odborná literatura, ale i vlastní zkušenosti, které autor získal při výzkumu. Celá práce bude předložena pracovníkům krajského úřadu a informace z ní mohou sloužit jako inspirace pro tvorbu informační tabule, která by měla být vytvořena v nejbližší době. Území, na němž probíhal výzkum je součástí Přírodní rezervace Hamrštejn, nacházející se u Chrastavy, blízko Liberce. Na zkoumaném území roste několik hub uvedených v Červeném seznamu. Houby přitom nejsou zařazeny v plánu péče rezervace. Absence vřazenosti ohrožených druhů hub do plánů péče není problémem pouze v této rezervaci, podobná situace nastává na většině chráněných území. Jen málokterá území mají zařazena houby, které na jejich ploše rostou, do plánu péče. Mnoho dalších, ohrožených hub roste mimo chráněná území a jejich život je tedy ohrožen ještě více. V Česku není možné houby chránit jinak než územní ochranou. Jedním z hlavních témat této práce je upozornit na nedostatečnou ochranu hub. Na území přírodní rezervace se nachází několik potencionálních nebezpečí, na která jsou v práci navržena možná řešení. 7

9 2. Literární rešerše 2.1 Historie hub Kdy se na Zemi objevila první houba, zatím není prokázáno. Nejvíce se vědci přiklánějí k období prvohor, přesněji kambria. Kdy se s houbami setkali poprvé lidé, je také nejisté. Je nepravděpodobné, že by si hub nevšimli naši prapředci, kteří byli závislí na sběru různých semen, kořínků apod. První písemné prameny o houbách pochází ze Starověkého Řecka a Říma. V té době byly houby považovány za delikatesu. Tehdy se již vědělo o účincích některých hub. Využíván byl i houbový jed, jehož pomocí byli odstraňováni problémoví občané. Další zmínky pocházejí až ze středověku, houby byly tehdy spojovány s šerem, vlhkem, tlením, nemocí a smrtí. Jedině u slovanských národů byla znalost hub na vysoké úrovni. V té době již existovaly veršované slovníky, které popisovaly poměrně velké množství hub. Většina názvů z té doby se dochovala až dodnes. Podrobnější informace o houbách se lidstvo dozvědělo až po vynálezu mikroskopu A. von Leewenhoekem, který pozoroval pivní kvasinky na přelomu 17. a 18. století. Mykologie jako věda se začala rozvíjet až v 19. století. (KOVÁŘ 1999) 2.2 Zařazení hub Houby (Fungi), patří do skupiny eukaryotických organismů, které jsou vývojově pokročilé, a u kterých je jádro ohraničeno jadernou membránou a buňky obsahují organely. Houby byly dříve řazeny mezi výtrusné (tajnosnubné) rostliny, protože nebylo známo, jakým způsobem se rozmnožují. Na rozdíl od rostlin houby nedokážou využít sluneční záření a oxid uhličitý. Jejich buňky neobsahují chloroplasty, které jsou nutné pro fotosyntézu. Houby jsou heterotrofními organismy, které získávají organické látky ze svého okolí. Do něj vylučují své enzymy a štěpí jimi složité organické látky na menší jednotky, které pak vstřebávají (absorbují) a používají pro výstavbu svých buněk. (HOLEC et BERAN, 2012, s. 13) Jsou proto považovány za vývojově bližší živočichům, kteří jsou také heterotrofními organismy, než rostlinám. Živočichové na rozdíl od hub potravu tráví uvnitř svého těla, nebo pomocí trávících vakuol. Tyto odlišnosti vedly vědce k vytvoření samostatné říše houby. Dnešní systematika je založena na způsobu pohlavního rozmnožování. (HOLEC et BERAN 2012) 8

10 Nejmodernější třídění organismů je založené na zkoumání jejich buněk v elektronovém mikroskopu, biochemických studiích a hlavně na údajích získaných metodami molekulární biologie. Pomocí nich je možné zjišťovat stavbu úseků různých genů v molekulách dědičnosti nukleových kyselinách (RNA, DNA). (HOLEC et BERAN, 2012, s. 13) Stejné úseky evolučně starých organismů můžeme srovnat s různými skupinami organismů a díky této metodě můžeme zjistit jejich vzájemnou příbuznost. V současnosti již není upřednostňováno taxonomické dělení hierarchických jednotek typu oddělení a říší, nýbrž vývojových větví. Podle nich se dnešní vědci snaží sestavit tzv. strom života hub a díky němu objasnit vznik a vývoj hub. Prozatím tyto metody objasnily, že pravé houby patří spolu s některými živočichy do nadříše zvané Opisthokonta. Jejich buňky mají jeden tlačný bičík (je pozorovatelný například u spermií živočichů nebo výtrusů hub skupiny Chytridiomycota), ten ale u mnohých zástupců druhotně vymizel. Dále tato metoda dokázala, že tzv. nepravé houby (organismy, které se houbám pouze podobají stavbou těla a způsobem života) s houbami skutečně příbuzné nejsou. Mezi tyto organismy patří například hlenky, nádorovky nebo řasovky, které se nachází v lesích ČR. Také se touto metodou dokázalo, že houby s rostlinami příbuzné nejsou, rostliny patří do jiné vývojové větve. Dodnes je však tradice řazení hub pod rostliny zachována a projevuje se například na studiu samotné mykologie, která se studuje většinou na botanických ústavech. I z legislativního hlediska je tato tradice zachována. Houby jsou zařazeny ve vyhlášce o chráněných organismech pod rostliny, což způsobuje, že houby bývají často opomíjené. Kvůli tomu je složité pro mykology shánět finanční prostředky na studium ohrožených hub a může dojít i ke zbytečným ztrátám některých druhů hub na našem území. (HOLEC et BERAN 2012) 2.3 Ekologie hub Houby jsou organismy heterotrofními. Je možno je rozdělit do 5 skupin, podle způsobu příjmu živin. Jedná se o houby saprotrofní, mykorhizní, parazitické, endofytické a lichenizované. Lichenizované houby, neboli lišejníky jsou skupinou jinou, samostatnou a pod oblast mykologie nespadají. Saprotrofní houby rozkládají dřevo, opadané listí, jehličí, zbytky těl rostlin nebo humusové látky v půdě. Schopnost rozkládat, tedy štěpit složité organické látky (někdy dokonce až na základní anorganické sloučeniny oxid uhličitý a vodu), jim umožňují enzymy, 9

11 kterými jsou houby bohatě vybaveny. (HOLEC et BERAN 2012, s. 44) Jedná se hlavně o enzymy štěpící celulózu a lignin. Výsledkem této rozkladné činnosti je tvorba humusu. Velký význam v koloběhu živin mají houby při rozkladu dřeva. Houby jako jediné organismy dokáží rozštěpit lignin, který je obsažen ve dřevě a který vůbec dřevnatění umožňuje. Tuto schopnost mají houby, které působí bílou hnilobou (bílým tlením). Rozkládají hnědě zbarvený lignin a dřevo světlá a zároveň ztrácí na hmotnosti. Druhou skupinou hub, která dokáže narušit dřevo, jsou houby působící hnědou hnilobou (hnědým tlením). Tyto houby dokáží rozkládat pouze celulózu. Dřevo potom postupně hnědne až červená, protože lignin stále obsahuje. Dřevo je ovšem v důsledku rozkladu celulózy křehké a lámavé. Dalšími zástupci saprotrofních hub jsou druhy, které se vážou na speciální substráty. Tyto houby většinou nejsou k nalezení jinde. Jedná se například o houby žijící na odumírajících rostlinkách mechů, trav, starých plodnic jiných hub, exkrementů živočichů nebo na odumřelých částech těl živočichů. Všechny tyto druhy jsou v přirodě nepostradatelné. (HOLEC et BERAN 2012) Mykorhizní houby žijí v symbióze se stromy a bylinami, vč. trav. K propojení dochází mezi kořeny rostliny a myceliem houby. Houba získává od rostliny hotové organické látky a rostlina od houby zejména dusík, fosfor a vodu. Houbě tato symbióza usnadňuje výživu a tvorbu plodnic. Rostlinám umožňuje růst na méně výživných půdách (vysoké hory, kyselé půdy, výsypky, písčité půdy ). Mykorhizní houby nemají žádné enzymy, které by jim umožňovaly získávat živiny například z detritu. Mykorhizy je využíváno i v lesnictví, kde mladé stromky pěstované v lesních školkách cíleně rostou v půdě s podhoubím pro daný strom výhodným. Mezi mykorhizní houby patří většina hub tvořící makroskopické plodnice. Symbiotické vztahy mezi houbou a rostlinou jsou natolik složité, že zatím není možné vypěstovat houby závislé na mykorhize v laboratorních podmínkách. Parazitické houby získávají organické látky z buněk živých organismů (rzi, sněti) nebo svými toxiny nejprve buňky zahubí a až poté z nich získávají živiny. Některé houby nejdříve žijí na živém organismu a jsou schopny žít i po jeho odumření - saprotroficky. Jiné žijí na odumřelých částech živého organismu (např. stromu), takto nepoškozují organismus chemicky, nýbrž mechanicky. Oslabí pevnost kmene, který se poté zlomí. Mezi vzácnější houby patří paraziti živočichů rostoucí například na larvách nebo kuklách. Další možností je parazitismus na jiných houbách, takovým příkladem jsou například nedohuby. (KOVÁŘ 1999) Endofytické houby většinu svého života přečkávájí v pletivech rostlin, která nepoškozují. Žijí zde v podobě mycelia a nevytváří plodnice. Stává se, že v oslabeném 10

12 hostiteli se houby mohou začít chovat jako slabí paraziti, někdy dokonce vytvoří plodnice. Po odumření hostitele dojde zpravidla k vytvoření plodnic (přechod do saprotrofního stádia). (HOLEC et BERAN 2012) Po shrnutí všech poznatků dojdeme k závěru, že houby jsou naprosto nepostradatelnou skupinou organismů nejen v lese. Rozkládají škroby, lignin, tuky celulózu a další polysacharidy. Dále se houby podílejí na koloběhu dusíku, fosforu, síry a draslíku. (KOVÁŘ 1999 str. 51, 52). Zároveň tvoří houby značnou část biomasy a tvoří 40% všech půdních organismů. (HOLEC et BERAN, 2012) 2.4 Využití člověkem Sběr hub pro kuchyni: Z hlediska využití hub v kuchyni se houby dělí na tři kategorie jedovaté, jedlé a houby. Sběr hub je rozšířen zejména mezi slovanskými a románskými národy. V Norsku či Velké Británii tamní obyvatelé houby naopak nesbírají. Jsou podávány hlavně pro své výrazné chuťové vlastnosti. Jedlé houby neškodí lidskému zdraví ani při dlouhodobé konzumaci. Neobsahují karcinogeny, alergeny a další zdraví škodlivé látky, nebo jen ve stopovém množství. Potíže mohou nastat pouze při požití jedovatých, nejedlých nebo i při požití přestárlých nebo zapařených hub. V kuchyni by se s houbami mělo nakládat jako s masem (intenzita tepelné úpravy, skladování). (KOVÁŘ 1999; JABLONSKÝ et ŠAŠEK 2006) Naprosto nevhodné ke konzumaci jsou houby rostoucí u silnic, na výsypkách, odkalištích, v okolí průmyslových zón či kovohutí. Houby mohou být kontaminované například těžkými kovy nebo radioaktivními látkami, které mohou člověku způsobit značné potíže. Houby mají nízkou energetickou hodnotu. Jejich plodnice totiž obsahují vedle 90% vody pouze 10% sušiny, která má malý obsah tuků a glykogenu. Jsou hůře stravitelné, než zelenina v buněčných stěnách je obsažen pro člověka nestravitelný chitin. Obsahují ovšem velké množství vlákniny, draslíku, fosforu, vitaminu B2 a provitaminu D2. Některé dokonce obsahují látky, které na lidské zdraví působí dobře v takové míře, že se užívají jako léčiva či k výrobě léčiv. (JABLONSKÝ et ŠAŠEK 2006) V potravinářství jsou využívány i některé nižší, mikroskopické houby. Nejznámější z nich jsou kvasinky. Jejich schopnost zkvašování cukrů na ethanol a oxid uhličitý je využívána zejména při výrobě piva, vína nebo čajů. První využití kvasinek je dokumentováno již z doby př. n. l. (KALINA et VÁŇA 2005 str. 285) Důležité je také pekařské droždí, 11

13 které umožňuje výrobu kynutého těsta. Plísňovité houby jsou využívány zejména k výrobě plísňových sýrů. K tomuto účelu slouží mimo jiné i zástupci rodu Penicillium. (JABLONSKÝ et ŠAŠEK 2006; KALINA et VÁŇA 2005) Léčivé houby jsou ještě stále zkoumány, ovšem již dnes víme, že některé z hub skutečně léčivé látky obsahují. Tyto sloučeniny nepatří k hlavním stavebním látkám houby, nýbrž k jejím sekundárním metabolitům. Jejich význam není vždy objasněn. O léčivých vlastnostech věděli již staří Řekové, kteří některé houby k léčení využívali. Prokazatelně dokáží některé druhy hub pomoci například při léčení povrchových ran, zastavování krvácení nebo proti průjmu, zácpě, trávicím potížím nebo plicním nemocem. Antibiotika jsou nejznámějšími léčivy, která jsou s houbami spjata. Poprvé byla izolována z houby rodu Penicillium (Štětičkovec) a pro jejich výrobu slouží tyto houby dodnes. Díky plísňovým houbám a látkám z nich získaných je možno léčit a regulovat vysoký krevní tlak, obsah cholesterolu v krvi nebo hladinu cukru v krvi. Dále byly v houbách objeveny protirakovinné látky, jak v mikroskopických, plísňových houbách, tak i v houbách makroskopických. Mezi těmito houbami jsou i ty, které se daří pěstovat uměle. Využití těchto hub je prozatím pouze ve stádiu zkoumání. (VALÍČEK 2011) Slouží také k přeměně rostlinných steroidů na léčiva použitelná pro člověka, jako třeba kortizon, testosteron, estron a další. (KOVÁŘ 1999 str. 82). Dále byly u některých hub zjištěny i antibakteriální, antifungální i antivirové účinky. Antibiotické vlastnosti mají i některé makroskopické houby. Jejich efektivita je ovšem mnohem nižší, tudíž se pro tyto vlastnosti nevyužívají. (KOVÁŘ 1999; VALÍČEK 2011) Psychotropní houby působí na centrální nervovou soustavu. Většinou způsobují stavy euforie, letargie ale i desorientace, pocit zpomalení času nebo i paniku, paranoiu a ve vzácných případech i dlouhodobé psychické poruchy. Tyto stavy způsobují alkaloidy, zejména psilocybin a psilocin. V Evropě patří mezi houby obsahující tyto látky zejména lysohlávky. V menším množství je obsahují u šupinatky, helmovky, či čepičatky. Psilocybin byl izolován v roce 1958 a dále byl zkoumán a testován pro léčbu některých psychických poruch. Dodnes se zkoumá a zatím je využíván jen jako látka pro zmírnění bolesti u lidí trpících terminálním stádiem rakoviny. Spíše než využití ve farmacii se tyto houby těší oblibě u mladých lidí, kteří houby hledají pro jejich halucinogenní účinky. Tyto pokusy jsou velmi nevyzpytatelné a mohou dopadnout tragicky. (GARTZ, 1999) 12

14 2.5 Ohrožení a ochrana hub Houby jsou na změnu životního prostředí mnohem citlivější než rostliny. K těmto změnám dochází velice často. Ne vždy jsou změny pro houby špatné. Přítomnost mnoha druhů lesů, parků, remízků a dalších biotopů nejen na našem území houbám vyhovuje. Díky těmto různým stanovištím se uvolňuje prostor pro mnoho druhů hub. Naopak, kdyby krajinu pokrýval souvislý les, druhů hub by se objevovalo méně. Ne všude tyto podmínky panují. Je mnoho měst, ve kterých se nachází nedostatek parků a houbám se tedy nedaří. Jinde houby nenajdeme z důvodu kyselých dešťů ze 70. a 80. let minulého století, jejichž působení je na podloží stále znát. Při těchto deštích byla narušena ektomykorhiza, která je pro houby často životně důležitá a která se objevuje u většiny hub rostoucích v lese. Dnes jsou hlavním problémem oxidy dusíku. Kvůli nim dochází k eutrofizaci, která má za příčinu vymizení hub z určitých stanovišť (průmyslové zóny). Tento efekt způsobuje i nadměrné hnojení dusíkatými hnojivy. V neposlední řadě houbám nevyhovují prudké změny počasí a teplotní extrémy. Shrneme-li tato fakta, dojdeme k závěru, že největší potíže způsobuje houbám ničení biotopů. Bohužel k tomu dochází velice často. Možnosti ochrany hub je hned několik. První možností je způsob ochrany, který prospívá všem organismům - ohleduplnější životní styl. Využívání menšího množství fosilních paliv, méně cest autem, citlivá forma turistiky, třídění odpadu a další. Druhou možností je ochrana jejich stanovišť. Touto ochranou je myšlena spíše spolupráce s majiteli lesů, správci parků, úřady vesnic i měst. K tomu může napomoci i zákon o ochraně přírody. V chráněných krajinných oblastech a v národních parcích by tato spolupráce měla probíhat hladce. Při ochraně těchto stanovišť se musí dbát na několik faktorů. Je důležité zabránit eutrofizaci, čehož docílíme zejména splachy hnojiv. Důležité je zabránit fragmentaci, které zabráníme maloplošným, či výběrovým kácením. Je nutné v lese ponechávat přiměřené množství padlých kmenů, nemocných či starých stromů a pařezů. Je nepřípustné měnit vodní režim biotopu (odvodňování). Poslední možností ochrany je přímo druhová ochrana. Té může být docíleno buď po dohodě, či díky zákonu. Na našem území je podle vyhlášky 46 chráněných hub. V současné době se připravuje novela, která by tento počet chráněných hub měla rozšířit. Vyskytují li se tyto houby v nějakém biotopu, mohou výrazně napomoci k jeho záchraně, či vyhlášení chráněného území. Ohrožených druhů na našem území roste mnoho. Jejich výběr nalezneme 13

15 v Červené knize hub ČR (Kotlaba a kol. 1995: 119 druhů) a kompletní přehled v Červeném seznamu hub ČR (Holec a Beran 2006: 903 druhů). (HOLEC et BERAN 2012, s. 65) (HOLEC et BERAN 2012) 14

16 2.6 Charakteristika hub Červeného seznamu Červený seznam hub (makromycétů) ČR (ANTONÍN, 2006), je kniha, ve které jsou shrnuty ohrožené houby rostoucí na území ČR. Obsahuje 904 druhů hub. Mezi těmito houbami jsou zařazeny i houby, které nebyly již dlouhou dobu nalezeny (až desítky let). Součástí této knihy je i rešerše o ochraně hub Ohnivec zimní (Microstoma protracta) Ohnivec zimní je saprotrofní houba rostoucí z tlejícího dřeva listnatých stromů, které se nachází pod zemí. První plodnice většinou vyrostou na konci zimy, nebo zezačátku jara. Z výzkumu prováděného při tvorbě této práce vyplynulo, že růst plodnic nastartuje teplotní šok (vysoké teploty). Může tedy nastat, že první plodnice vyrostou již na podzim, kdy teploty kolísají. Plodnice se skládá z plodné části a sterilní stopky. Plodná část má tvar pohárkovitý, uzavřený. Šíře plodné části se pohybuje mezi 8 12 mm. Stopka je vysoká mm. (Holec et Beran). V mládí je plodnice uzavřená, v dospělosti se rozevírá a na okrajích praská. Barva plodnice je sytě oranžová až červená. Ohnivec je ohrožený druh. Na území Přírodní rezervace Hamrštejn se nachází několik lokalit, kde tato vzácná houba tvoří plodnice. Ohnivec zimní je nejedlá houba. (ANTONÍN, 2006; HOLEC et BERAN 2012) Obr. 1 - ohnivec zimní (mladé, uzavřené plodnice) 15

17 2.6.2 Ježatec různozubý (Creolophus cirratus) Saprotrofní a později parazitická houba rostoucí hlavně na bukovém dřevě. Občas roste již na uhynulém dřevě, které ještě stále obsahuje hodně živin. V poslední době dochází k úbytku této houby. Plodnice je tvořena několika bokem přirostlými klobouky. Jednotlivé klobouky jsou široké 3 8 cm, celková velikost plodnice se pohybuje až k 30 cm. Klobouky jsou uspořádány nepravidelně, nad sebou, vedle sebe, u kořene vzájemně srostlé. Ježatec je jednobarevný, barva se mění v závislosti na stáří. V mládí převládá bílá, smetanová, která se ve stáří přemění až na oranžovohnědou. Každý klobouk je pokryt hrbolkatými, tupými, protáhlými ostny. Ježatec je téměř ohrožený druh. Na území Přírodní rezervace Hamrštejn byl ježatec nalezen náhodně, jediný. Ježatec různozubý je řazen mezi nejedlé houby. (ANTONÍN, 2006; HOLEC et BERAN 2012) Obr. 2 ježatec různozubý 16

18 2.6.3 Voskovička černavá (Holwaya mucida) Voskovička černavá je saprotrofní houba, která roste na odumřelých stromech listnatých stromů, zejména lip. Na území Přírodní rezervace Hamrštejn byla nalezena na kmeni lípy, což je pro jinak bukový les raritou. Nachází se ve dvou stádiích. Anamorfa (nepohlavní stádium) má tvar připomínající sirku. Kulovitý útvar na vrcholu stopky má šedou barvu. Stopka má barvu černou. Celkově je toto stádium voskovičky vysoké mm. Teleomorfní (pohlavní) stádium má tvar kalíšku, placatého, širokého 5-10 mm. Barva černá. Jedná se o houbu vzácnou a známou pouze z několika nalezišť v České republice. Když nepanují pro houbu dostatečně dobré podmínky, zůstane ve stádiu anamorfy. Voskovička černavá je ohrožený druh a je nejedlá. (ANTONÍN, 2006; HOLEC et BERAN 2012) Obr. 3 voskovička černavá (anamorfní stadium) 17

19 2.6.4 Černorosol chrupavčitý (Exidia cartilaginea) Černorosol chrupavčitý se na území Přírodní rezervace Hamrštejn objevuje hojně. Jeho plodnice jsou k nalezení na popadaných větvích, či kmenech listnatých stromů. Na území České republiky je nalézán zejména na lipovém dřevu. Plodnice jsou malé, velikostí se pohybují od 0,5 do 3 mm. Barva je v mládí průhledná, nažloutlá. Stárnutím tmavne a hnědne. Plodnice obvykle pokrývají velkou plochu substrátu. Tvar připomíná bochánky, na povrchu je zvlněný. Plodnice má rosolovitý až chrupavčitý charakter. Roste zejména v chladnějších měsících (listopad březen). Černorosol chrupavčitý je téměř ohrožený druh a je nejedlý. (ANTONÍN, 2006; HOLEC et BERAN 2012) Obr. 4 černorosol chrupavčitý 18

20 2.6.5 Hlíva hnízdovitá (Phyllotopsis nidulans) Hlíva hnízdovitá je saprotrofická houba rostoucí na listnatém i jehličnatém dřevě. V České republice se nachází ve vyšších nadmořských výškách a prospívají jí spíše chladnější teploty. Plodnice jsou v průměru veliké od 3 do 8 cm. Přirostlé bokem k substrátu. Třeň chybí. Roste v trsech či ve skupinách, lupeny jsou řídké. Okraj klobouku je podvinutý, pokrytý chaloupkami. Barva klobouku je sametová, až oranžově žlutá. Lupeny jsou sytě oranžové. Plodnice nepříjemně zapáchají po sirovodíku. Na území Přírodní rezervace Hamrštejn bylo nalezeno několik trsů této houby, ve vyšší poloze, na padlých kmenech. Roste v chladných měsících roku a je nejedlá. Je řazena do kategorie téměř ohrožených druhů. (ANTONÍN, 2006; HOLEC et BERAN 2012) Obr. 5 hlíva hnízdovitá 19

21 3. Metodika a popis území 3.1 Metodika První část práce obsahuje literární rešerši pojednávající o důležitosti hub, ekologii hub, jejich minulosti a také o současné ochraně hub. Pozornost je zaměřena i na způsoby využití hub v potravinářství a ve farmacii, stejně jako na jejich účinky na lidské zdraví. Autor tak chce poukázat na důležitost a jedinečnost hub. Celkově práce pojednává zejména o makromycétech střední Evropy. Jsou to houby, které běžně rostou v lese, jsou uvedené v Červeném seznamu a k ochraně jsou nejdůležitější. Pro vypracování druhé části práce a dosažení vytyčeného cíle byla vytvořena následující osnova: 1. Vytyčení území pro zkoumání, zaměření oblasti. 2. Popis území (flóra, podloží, okolí ) 3. Fyzické návštěvy daného území, zapisování nálezů (rodové, druhové jméno, počet). 4. Praktické zapisovaní potencionálních hrozeb. 5. Sumarizace nálezů, jejich vyjádření v tabulkách a grafech. 6. Charakteristika hub z Červeného seznamu. 7. Návrh řešení. 8. Formulace závěru. V druhé části práce byly splněny všechny uvedené body osnovy. K popisu území byly využity oficiální charakteristiky chráněné oblasti na internetových stránkách Libereckého kraje. Tabulky a grafy byly vytvořeny z údajů, které byly získány při mapování území. Zápis při návštěvě lesa byl tvořen rodovým jménem, z 95 % druhovým jménem a počtem plodnic daného druhu, které se na území nacházely. Počasí bylo zapisováno každý den. Zápis tvořil stav oblohy, maximální denní teplota a přítomnost srážek. V zimních měsících bylo uvedeno, zda v noci mrzlo, případně výška sněhové pokrývky. Údaje o houbách byly porovnány s Červeným seznamem a shodné houby byly vypsány. Byla vytvořena krátká charakteristika ke každé z nich, která má sloužit jako možný zdroj, či inspirace při tvorbě informační tabule. V poslední části práce byla hledána řešení k potencionálním nebezpečím, která na území hrozí. Výzkum probíhal od září do ledna. Hlavním důvodem tohoto termínu bylo poukázat na velmi aktivní život hub i v zimních měsících. 20

22 3.2 Popis území Přírodní rezervace Hamrštejn se nachází na severu Čech, u města Chrastavy, která leží blízko Liberce. Rozkládá na ploše veliké zhruba 28 hektarů. Její součástí je zřícenina středověkého hradu Hamrštejn. Území je obklopeno Lužickou Nisou, dalo by se říct, že hrad Hamrštejn leží na jakémsi poloostrově. Jedná se o záplavovou oblast, v roce 2010 byla velká část zkoumaného území zaplavena. Jak tato skutečnost působila na houby jestli se mycelium zachránilo, či bylo vyplaveno, to není jisté. Po výrazné větrné činnosti se v jedné části daného území nachází velké množství padlých stromů. Skladba stromů v lese je poměrně pestrá. Naprosto převládajícími druhy jsou buky a habry. Méně se objevují břízy nebo duby. V ještě menším množství se na území nachází bezy, lípy a smrky. Byla objevena i borovice vejmutovka, jinak se zde borovice objevují velmi zřídka. Z geologických map bylo zjištěno, že podloží tvoří z většiny metadroba a fylit. Jen malá část území je tvořena ortorulou. Výškový rozdíl na zkoumaném území činí maximálně 140 výškových metrů. (LIBERECKÝ KRAJ, 2014) Z fauny jsou významnými zástupci například mlok skvrnitý, sýček obecný či datel černý. Botanickou zajímavostí je přítomnost áronu plamatého, zvonku širolistého, či oměje pestrého. 21

23 4. Výsledky pozorování 4.1 Tabulky tabulka 1 Září Počet plodnic Percentuální Houba Počet celkem výskyt pýchavka obecná ,31% holubinka březová ,93% helmovka narůžovělá ,25% pestřec obecný 1 1 0,23% pestřec bradavčitý 1 1 0,23% muchomůrka citrónová 1 1 0,23% měkkouš kadeřavý 1 1 0,23% síťkovec načervenalý 2 2 0,46% třepenitka cihlová ,70% václavka hlíznatá ,23% václavka obecná ,16% třepenitka svazčitá 5 5 1,15% sírovec žlutooranžový 1 1 0,23% penízovka kuželovitá 1 1 0,23% muchomůrka zelená 2 2 0,46% čirůvka sírožlutá 2 2 0,46% suchohřib sametový 3 3 0,69% strmělka nálevkovitá 2 2 0,46% helmovka tůmová ,85% rezavec lesknavý 1 1 0,23% klanolístka obecná 1 1 0,23% hnojník třpytivý 3 3 0,69% troudnatec pásovaný ,77% troudnatec kopytovitý ,00% opěnka měnlivá ,85% rosolovka listovitá 1 1 0,23% šupinovka kostrbatá 7 7 1,62% helmovka tuhonohá 6 6 1,39% kozák habrový 1 1 0,23% pevník chlupatý ,55% pýchavka palicovitá 9 9 2,08% lesklokorka ploská ,00% štítovka jelení 2 2 0,46% čihovitka masová ,77% smolokorka pryskyřičná ,77% ježatec různozubý 1 1 0,23% límcovka měděnková 4 4 0,92% hřib smrkový 1 1 0,23% holubinka černající 5 5 1,15% čepičatka jehličnanová 5 5 1,15% penízovka splývavá 9 9 2,08% strmělka mlženka 1 1 0,23% pýchavka hruškovitá 2 2 0,46% šťavnatka oranžová 5 5 1,15% Počet plodnic za měsíc celkem: ,00% 22

24 4.1.2 tabulka 2.1 Říjen tabulka Počet plodnic Percentuální Houba Počet Počet Počet celkem zastoupení pýchavka obecná ,48% helmovka narůžovělá ,14% pestřec obecný ,29% pestřec bradavčitý ,71% muchomůrka citrónová ,10% měkkouš kadeřavý ,81% síťkovec načervenalý ,47% václavka hlíznatá ,14% václavka obecná ,67% třepenitka svazčitá ,48% penízovka kuželovitá ,29% rezavec lesknavý ,00% troudnatec pásovaný ,33% troudnatec kopytovitý ,17% opěnka měnlivá ,14% rosolovka listovitá ,29% šupinovka kostrbatá ,14% pevník chlupatý ,64% lesklokorka ploská ,09% čihovitka masová ,52% smolokorka pryskyřičná ,23% límcovka měděnková ,57% holubinka černající ,48% čepičatka jehličnanová ,19% pýchavka hruškovitá ,05% penízovka máslová ,48% suchohřib babka ,86% šedopórka osmahlá ,95% strmělka přehrnutá ,48% čirůvka fialová ,48% černorosol bukový ,48% pařezník pozdní ,60% outkovka hrbatá ,47% kořenovník vrstevnatý ,10% ryzec plstnatý ,48% penízovka hřebílkatá ,00% březovník obecný ,47% holubinka hlínožlutá ,86% Počet plodnic v tabulce 1: ,04% 23

25 4.1.3 tabulka 2.2 Říjen tabulka Počet plodnic Houba Počet Počet Počet celkem Percentuální zastoupení čirůvka mýdlová ,10% holubinka černonachová ,10% nedohub zelený ,38% holubinka žlučová ,10% penízovka dubová ,10% hnojník domácí ,48% dřevnatka parohatá ,57% ohnivec zimní ,57% hlíva hnízdovitá ,23% kropenatec SP ,19% krásnorůžek rohovitý ,67% outkovka pestrá ,14% hlíva plicní ,38% hnojník divý ,86% trepkovitka SP ,48% smolokorka buková ,64% Počet plodnic v tabulce 2: ,96% Počet plodnic za měsíc celkem: ,00% 24

26 4.1.4 tabulka 3 Listopad Počet plodnic Houba Počet Počet celkem Percentuální zastoupení pýchavka obecná ,82% pestřec obecný ,40% měkkouš kadeřavý ,56% síťkovec načervenalý ,58% rezavec lesknavý ,05% troudnatec pásovaný ,33% troudnatec kopytovitý ,57% rosolovka listovitá ,70% pevník chlupatý ,96% lesklokorka ploská ,12% čihovitka masová ,46% smolokorka pryskyřičná ,98% límcovka měděnková ,12% holubinka černající ,82% černorosol bukový ,39% pařezník pozdní ,02% outkovka hrbatá ,22% březovník obecný ,52% hnojník domácí ,75% ohnivec zimní ,40% penízovka sametonohá ,05% boltcovitka ucho jidášovo ,70% smolokorka buková ,10% žilnatka oranžová ,40% pevník fialový ,82% křehutka SP ,47% voskovička černavá ,09% bělochoroš SP ,05% liška obecná ,47% rážovka SP ,05% Počet plodnic za měsíc celkem: ,00% 25

27 4.1.5 tabulka 4 Prosinec Počet plodnic Houba Počet Počet Počet celkem percentuální zastoupení měkkouš kadeřavý ,54% klanolístka obecná ,57% troudnatec pásovaný ,39% troudnatec kopytovitý ,89% pevník chlupatý ,57% lesklokorka ploská ,39% čihovitka masová ,41% černorosol bukový ,59% pařezník pozdní ,08% outkovka hrbatá ,41% ohnivec zimní ,13% outkovka pestrá ,32% penízovka sametonohá ,81% choroš zimní ,10% černorosol chrupavčitý ,64% dřevnatka dlouhonohá ,91% síťkovec dubový ,64% kržatka otrubičnatá ,61% Počet plodnic za měsíc celkem: ,00% 26

28 4.1.6 tabulka 5 Leden Počet plodnic Houba Počet Počet Počet celkem percentuální zastoupení měkkouš kadeřavý ,31% rezavec lesknavý ,43% klanolístka obecná ,30% troudnatec pásovaný ,74% troudnatec kopytovitý ,33% pevník chlupatý ,69% lesklokorka ploská ,75% čihovitka masová ,19% černorosol bukový ,52% pařezník pozdní ,83% ohnivec zimní ,10% hlíva hnízdovitá ,91% outkovka pestrá ,38% penízovka sametonohá ,19% boltcovitka ucho jidášovo ,83% černorosol chrupavčitý ,63% dřevnatka dlouhonohá ,80% síťkovec dubový ,34% hlíva ústřičná ,46% outkovka chlupatá ,41% choroš poloplástvový ,73% šupinovka šedohlínová ,12% Počet plodnic za měsíc celkem: ,00% 27

29 4.2 Grafy Graf září 28

30 4.2.2 Graf říjen 29

31 4.2.3 Graf listopad 30

32 4.2.4 Graf prosinec 31

33 4.2.5 Graf leden 32

34 4.3 Houby umístěné v Červeném seznamu nacházející se na území Ohnivec zimní (Microstoma protractum) EN Voskovička černavá (Holwaya mucida)- EN Černorosol chrupavčitý (Exidia cartilaginea) - NT Ježatec různozubý (Creolophus cirratus)- NT Hlíva hnízdovitá (Phyllotopsis nidulans) - NT Stupně ohrožení (od nejnižšího po nejvyšší): 1. DD - druh, o němž jsou nedostatečné údaje (z hlediska jeho ohrožení) 2. NT - téměř ohrožený druh 3. VU - zranitelný druh 4. EN ohrožený druh 5. CR - kriticky ohrožený druh 6.?EX nezvěstný druh Výše uvedená stupnice převzata z (ANTONÍN, 2006, s. 35) 4.4 Potencionální nebezpečí 1. Absence informační tabule. 2. Nález ohnišť na území Přírodní rezervace Hamrštejn 3. Nezařazení hub v plánu péče. 4. Těžká technika v lese 5. Vandalismus Obr. 6 Známky po těžké technice na území přírodní rezervace. 33

35 5. Diskuse Hlavním bodem diskuse je skladba hub v lese. Diskutován je každý měsíc zvlášť. Dále jsou diskutována potencionální nebezpečí pro houby na území přírodní rezervace. Jsou uvedeny návrhy pro eliminaci každého z nich. V období od září do ledna, kdy výzkum probíhal, bylo na území nalezeno 91 druhů hub. Z těchto 91 druhů je 5 druhů hub zapsáno v Červeném seznamu. Tento rok byly teploty v zimě netradičně vysoké. Sníh napadl pouze několikrát a sněhová pokrývka se neudržela déle, než týden (viz přílohy). Uvedené podmínky určitě přispěly k růstu hub, ovšem neznamená to, že rostly druhy, které by jiné roky nerostly. 5.1 Měsíc září Data za měsíc září pochází pouze z jednoho zdroje. Je ale zřejmé, že v tuto dobu se v na bádaném území nacházelo široké spektrum zástupců hub. Přesně bylo zaznamenáno 44 druhů hub a celkem 433 plodnic. V září danou oblast sužovalo sucho, pršelo pouze 5x a nejednalo se o žádné dlouhodobé, vydatné deště. Teploty se přes den pohybovaly kolem 15 C. To je málo na hřibovité houby či muchomůrkovité houby, proto byl jejich výskyt spíše překvapivý. Sucho se projevilo hlavně na četnosti nálezů. Druhové spektrum 44 druhů je bohaté. Ovšem plodnic bylo vcelku málo. Z výsledků vyplývá naprostá převaha helmovky narůžovělé. Ta dokáže přežít poměrně dlouhou dobu bez většího příjmu vody. Roste v teplých listnatých a smíšených lesích. Klobouk je 4 až 6 cm široký, kuželovitý, s hrbolem uprostřed. Na okraji je průsvitně rýhovaný, růžový, uprostřed žlutavý. Lupeny jsou široké, narůžovělé. Pach silně připomíná vůni ředkvičky. Dokáže nasát větší množství vody v období dešťů a přežít tak déle v době sucha. Díky této schopnosti i lehce mění barvu. Nejjistějším možným způsobem rozeznání této helmovky od jiných je tedy její specifický zápach. Tento druh helmovky je jedovatý. Druhou nejhojnější houbou byl pevník chlupatý. Je to houba, která roste po celý rok a je hojná i v zimních měsících. Na zkoumaném území nachází mnoho popadaných starých větví, na kterých se pevníku velice daří. Zajímavým a cenným nálezem byl určitě ježatec různozubý, který byl ke konci září bohužel přestárlý a nevzhledný. Poslední nález, který stojí za zmínění je smrtelně jedovatá muchomůrka zelená, která vyžaduje spíše teplejší podmínky a na konci září není typická. (PAPOUŠEK 2004) 34

36 5.2 Měsíc říjen V měsíci říjnu autor vytěžil 3 zápisy, ze kterých byly vytvořeny grafy a tabulky. Z těchto je patrné, že skladba hub byla ze všech měsíců nejpestřejší. Nalezeno bylo celkem 1052 plodnic z 54 druhů. Říjen byl měsícem neobvykle teplým, území bylo zavlaženo díky několika vydatnějším dešťům a na konci měsíce se již noční teploty pohybovaly pod bodem mrazu. Tyto faktory způsobily druhovou bohatost a minoritní druhy se většinou objevovaly jen v jednom ze třech výzkumů. Z výsledků vyplývá, že nejčastěji nalézanými houbami byli pevník chlupatý a smolokorka buková. Velmi hojný byl i troudnatec kopytovitý a pařezník pozdní. Hojnost pevníku byla dána vysokou vlhkostí, která mu prospívá. Dalším faktorem je vysoký počet odumřelých větví v lese. Nejedná se o žádné čerstvé větve, jsou již ve stádiu rozkladu, a právě na nich se pevníku daří. Na jedné takové větvi je možné najít velké množství plodnic. Smolokorky bukové, stejně jako pevník, jsou pro toto období typickými houbami. V dané lokalitě se nachází hodně padlých kmenů a právě na těch se smolokorkám daří. Smolokorky nezničil ani občasný noční mráz. Objevovat se začal i pařezník pozdní, pro kterého je říjen obvyklým měsícem začátku růstu. Je to jedna z mála hub, která je v tomto období jedlá. Jedlé houby, které se na vytyčeném území nacházely, byly václavky hlíznaté a obecné, dále opeňka měnlivá, pýchavky a v menším množství suchohřiby. Všechny ostatní houby jsou buď jedovaté, či nejedlé. Další hojnou houbou byl troudnatec kopytovitý. Je to houba, která roste po celý rok a její plodnice se vrství a rostou několik let. Je všeobecně známa a dříve byla ve velkém měřítku využívána pro výrobu troudu. V měsíci říjnu se na lokalitě, prakticky přímo za hradbami hradu Hamrštejn objevil ohnivec zimní. Je to jedna z rarit pro danou lokalitu a na významnosti tohoto nálezu přispívá doba jeho nálezu. Většinou se začíná objevovat až ke konci zimy, v lednu či únoru. Ohnivec nebyl jedinou houbou uvedenou v Červeném seznamu, další byla hlíva hnízdovitá, která byla nalezena v několika trsech. (PAPOUŠEK 2004) 35

37 5.3 Měsíc listopad Za měsíc listopad bylo na území zaznamenáno 855 plodnic, z celkových 30 druhů hub. Na této skutečnosti se podepsaly zejména teploty, které byly nižší než v předešlém měsíci, a ke konci listopadu se průměrné teploty pohybovaly jen několik málo stupňů nad bodem mrazu. Srážek bylo dostatek a díky nim se dařilo všem houbám a vysvětluje poměrně vysoký výskyt plodnic. Velmi hojným byl opět troudnatec kopytovitý, z důvodu dlouhé životnosti jeho plodnic. Jejich počet by se prakticky neměl měnit. Zánik některé z plodnic této houby je neobvyklý a stává se zřídka. Proto lze konstatovat, že diference počtu plodnic v jednotlivých měsících je u této houby téměř vždy zapříčiněna nepřesným výzkumem. Houba, jejíž stálá hojnost spíše překvapuje je smolokorka buková, která většinou v listopadu odumírá. Začaly se již objevovat lesklokorky ploské, které postupně nahrazují smolokorky a které v dalších měsících naprosto převládají. V místě, na kterém se nachází velké množství padlých, zejména bukových kmenů, je pro tyto houby nejpříznivější prostředí. Ohnivec zimní, který se objevil již v předešlém měsíci, pomalu rostl. Nejhojnější houbou byl pařezník pozdní, který je pro toto období typický. Většinou začíná růst v říjnu a největší počet plodnic je k nalezení v listopadu. V prosinci, v mrazivém klimatu, plodnice většinou nevydrží a odumřou. Jedná se o houbu stopkovýtrusou, kloboukatou, lupenitou, s krátkým, výstředním třeněm. Klobouk může být až 120 mm široký, škeblovitý nebo vějířovitý. Povrch klobouku je žlutozelený až šedivý. Lupeny jsou husté, přirostlé k třeni. Dužina je měkká, houbovitá, bez zápachu. Je saprotrof, roste na dřevě, zejména listnatých stromů, ve vlhkých místech. Pařezník je jedlý, je považován za jakousi náhradu hlívy. V měsíci listopadu bylo možné na zkoumaném území nalézt v Červeném seznamu uvedenou voskovičku černavou. (PAPOUŠEK 2004) 36

38 5.4 Měsíc prosinec V měsíci prosinci se skladba hub v lese snížila na pouhých 18 druhů, ale v celkovém množství bylo nalezeno 984 plodnic. Teploty se po celý měsíc držely, až na několik výjimek, u bodu mrazu. Poslední prosincový týden teploty stouply až na 7 C. Sněhová pokrývka dosahovala maximálně 16 cm, ale neudržela se dlouho. Z 31 dnů měsíce prosince byla lokalita pod sněhovou pokrývkou 10 dní. Častější byly dešťové přeháňky, kterých ale také nebylo mnoho. Tato data pocházejí z tří návštěv lesa, z toho jedna byla v době, kdy ležela sněhová pokrývka, a proto mohl být počet nálezů zkreslený. Z počtu hub převládá lesklokorka ploská s celkovým počtem 240 plodnic. Další dominantní houbou byl troudnatec kopytovitý, jehož plodnic bylo zaznamenáno 176. Troudnatec pásovaný je opět zastoupen mnohem méně. Lesklokorkám se začalo dařit na padlých bukových kmenech, kterých je v dané lokalitě nespočet. Počet troudnatců by se měl stále držet na stejných hodnotách a ani pohlavně by nyní neměl být aktivní. Na pomyslném třetím místě se umístil pevník chlupatý, který byl v lese stále hojně k nalezení. Poslední houbu, která je zajímavá je černorosol chrupavčitý, jehož plodnic bylo v lese nalezeno pouze o 19 méně, než plodnic pevníku. Této houbě se daří spíše v teplejších podmínkách, které letošní neobvyklá zima poskytla. Na volně ležících odumřelých větvích se mu poté velice daří a v této lokalitě je hojný. Jedná se o houbu z Červeného seznamu. Počet plodnic může působit nadneseně, ovšem tato houba většinou pokrývá skoro celou větev. Je tedy naprosto přirozené objevit větev, na které roste 30 i více plodnic. Objeven byl podobný, ale méně zastoupený černorosol bukový. (PAPOUŠEK 2004) 37

39 5.5 Měsíc leden V posledním měsíci, v němž výzkum probíhal, tedy v lednu, teploty průběžně, pomalu klesaly. Na začátku měsíce se teploty pohybovaly okolo 6 C, na konci měsíce se ovšem teploty pohybovaly až okolo 10 pod nulou. Srážky převládaly spíše sněhové, ke konci měsíce ale sněhová pokrývka nebyla vyšší než 10 cm. Celkem byla daná lokalita navštívena 3x a poslední návštěva byla neúspěšná z důvodu sněhové pokrývky, která neumožnila správně rozeznat jiné, než velké druhy hub. Z návštěv bylo zaznamenáno celkem 22 druhů hub a 1643 plodnic. Toto číslo je opravdu velmi vysoké, v porovnání s ostatními měsíci a takto vysoké je bezesporu díky četnosti lesklokorky ploské. Její plodnice byly nalezeny v celkovém počtu 341 kusů. Nejčetnější byla outkovka pestrá. Jako kdyby nahradila pevníky a všechny saprotrofní houby, rostoucí na padlých větvích. Jiná houba prakticky lokalizována nebyla. Zaznamenáno bylo 417 plodnic. Jak lesklokorky, tak outkovky ovšem mohou výsledky lehce zkreslovat. Nemohl jsem přesně určit, která z plodnic se udržela do dalšího období výzkumu. Je tedy možné, že některé plodnice byly zaznamenány vícekrát. Také je ovšem možné, že některé nebyly zaznamenány vůbec. Toto je jedno z rizik, se kterým je při takovémto mapování nutno počítat. Autor si je jistý, že výsledky nemohly být ovlivněny extrémně. Houba, která se objevovala taktéž v hojném měřítku, byla klanolístka obecná, která se vyskytovala spíše na větvích sice odumřelých ale ještě držících na stromě. Celkem bylo k nalezení 120 jejích plodnic. (PAPOUŠEK 2004) 38

40 5.6 Charakteristika nebezpečí Na území se nyní nenachází informační tabule. To je jedna ze skutečností, která by houby mohla ohrozit. Vzhledem k přítomnosti zříceniny hradu Hamrštejn je lokalita turisticky hojně navštěvována. Necitlivá turistika by mohla poškodit podhoubí, či přímo vzácné plodnice. Neznalý houbař by mohl způsobit velké škody sběrem vzácných plodnic. Při zkoumání území byla na několika místech nalezena ohniště. Oheň v lese je velice nebezpečná a na chráněném území zakázaná věc. V nejhorším případě by požár lesa měl nedozírné následky. Z důvodu vynechání hub v plánu péče a neinformovanosti o jejich přítomnosti by mohly být poškozeny nějakou činností, která může být nezávadná subjektům ochrany přírodní rezervace. Může se například jednat o stavbu mysliveckého zařízení, které by se nacházelo na místě, kde neškodí současným subjektům ochrany, ale vážně by ohrožovalo houby. Již nyní se na území nachází objekt, který ničím neohrožuje chod přírodní rezervace, ovšem další objekt, který se na území objevit může, by mohl vzniknout na mykologicky významném stanovišti. Při praktickém mapování lesa byly často slyšet zvuky motorů motorek a čtyřkolek. Nikdy nepocházely přímo z chráněné oblasti, nýbrž z lesů v okolí. Přímo na území jsou po nich ovšem vidět stopy. Tyto stroje v žádném případě na území přírodní rezervace nepatří. Jejich kola dokáží vyrýt do podkladu hluboké rýhy a zničit tím podhoubí. Před několika lety byly informační tabule na hradu Hamrštejn společně s lavicí a odpadkovým košem zničeny (zapáleny). Vandalismus je v přírodní rezervaci Hamrštejn velmi hojný. 39

41 5.7 Návrhy řešení Absence informační tabule, která by obsahovala informace o houbách, jež nejsou úplně běžné, může způsobit mnoho škod. Neznalý turista může tyto houby poškodit, neznalý houbař sebrat. Mezi neobvyklé houby patří ohnivec zimní, voskovička černavá, černorosol chrupavčitý, ježatec různozubý, hlíva hnízdovitá. Informace uvedené o těchto houbách v první části práce mohou sloužit jako zdroj při tvorbě informační tabule. Vhodné by bylo tabuli umístit na rozcestí, které ústí do přírodní rezervace. Druhé potencionální nebezpečí mě vrací k prvnímu: jen málo lidí, kteří vstupují na jakékoliv chráněné území, si uvědomuje, jaké všechny činnosti jsou na území zakázané. V případě škod je málokdy nějaký viník dopaden. Upozornění by dle mého názoru napomohlo a některé neukázněné turisty od zakázané činnosti odvrátilo. Každá chráněná oblast má jiné podmínky a pravidla pro turisty vstupující na její území. Proto by měly být na informační tabuli jasně uvedeny. Podle nařízení o zřízení Přírodní rezervace Hamrštejn a jejího ochranného pásma lze na území provádět stavební nebo terénní úpravy, či stavbu mysliveckého zařízení pouze se souhlasem orgánů. Z důvodu, že houby nejsou uvedeny v plánu péče Přírodní rezervace Hamrštejn, by mohlo dojít k zničení významné lokality při realizaci některých stavebních úkonů. Jako řešení navrhuji zahrnout houby do plánu péče. Konkrétně druhy: ohnivec zimní, voskovička černavá, černorosol chrupavčitý, ježatec různozubý, hlíva hnízdovitá. Zároveň požaduji zahrnout tyto houby do databáze ISOP (portál informačního systému ochrany přírody) na webové adrese Poloha hub na území přírodní rezervace je uvedena v přílohách. Jízdou motorkami a čtyřkolkami dochází k rozrytí hlíny a vytrhání podhoubí či kořínků. V nedaleké Národní přírodní rezervaci Karlovské bučiny se můžeme setkat s oplocením celé oblasti. To bylo zřízeno za účelem ochránit floru před faunou, ale brání i motorkám a čtyřkolkám vjet na území národní přírodní rezervace. Většina území Přírodní rezervace Hamrštejn se nachází na poloostrově a dál pokračuje přes řeku. Stavba takovéhoto oplocení by tedy bylo problematická. Oblast je často zaplavována a oplocení by nemělo reálnou šanci vydržet. Musíme tedy věřit, že vysoké pokuty za nepovolený vjezd na území Přírodní rezervace Hamrštejn časem přinutí neukázněné jezdce k tomu, aby jezdili pouze v povolených a pro jejich stroje speciálně určených lokalitách. 40