Charakteristika loupežných přepadení, příčiny jejich páchání a prevence

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd Charakteristika loupežných přepadení, příčiny jejich páchání a prevence Bakalářská práce Autor: Jarmila Fluhsová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D. Odborný konzultant: JUDr. Mgr. Joža Spurný, Ph.D. Policejní akademie ČR Praha Praha

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne Jarmila Fluhsová

3 Poděkování: Děkuji za projevenou pomoc, cenné rady, připomínky a konzultace paní Mgr. Ingrid Matouškové, Ph.D.

4 Anotace: Název práce: Charakteristika loupežných přepadení, příčiny jejich páchání a prevence Autor: Jarmila Fluhsová Katedra: Katedra ekonomických a sociálních věd Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D. vedoucího bakalářské práce: imatouskova@bivs.cz Abstrakt: V této práci se budu zabývat charakteristikou násilných trestných činů z hlediska jak pachatele, tak oběti. Vzhledem k tomu, že kriminálních činů v současné době přibývá, chtěla bych podrobněji rozebrat příčiny tohoto nárůstu a podtrhnout význam prevence. Klíčová slova: loupežná přepadení, pachatel, oběť, příčiny, prevence Tittle: Characteristic of robberies, causes of perpetrations and prevention Author: Jarmila Fluhsová Department: Department of economics and social sciences Supervisor: Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D. Supervisor s address: imatouskova@bivs.cz Abstract: In this work, I would like to deal with characteristics of crime, regarding both perpetrator and victim. Because the number of crimes increases nowadays, I would like to focus on the causes of this increase and stress the meaning of prevention of crime. Keywords: robberies, perpetrator, victim, causes, prevention

5 Obsah Úvod Pojem loupežného přepadení Charakteristika a odlišení od jiných trestných činů Trest a okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby Klasifikace násilných trestných činů Pojem násilná kriminalita Kriminální agrese Teorie násilné trestné činnosti Struktura nejzávažnějších násilných trestných činů Typy možných pachatelů Kriminální recidiva Pět typologických situací loupeže Nejčastější způsoby páchání loupeží Příklady z praxe kriminalistů Oběti a jejich viktimizace Pojem viktimizace Význam viktimologie pro prevenci kriminality Typologie oběti Újma oběti trestného činu Trauma oběti trestného činu Pomoc obětem trestného činu Příčiny páchání loupežných přepadení Příležitost, jako příčina trestné činnosti Rozmístění osob a předmětů v prostoru a čase Příležitosti k trestné činnosti vycházejí z každodenního pohybu aktivit Jeden typ trestné činnosti vytváří příležitosti pro další Koncept běžné činnosti a základní trojúhelník trestné činnosti Prevence kriminality Prevence kriminality omezováním příležitostí Možné návody pro jednání při přepadení Přepadení banky Přepadení soukromé osoby Obranné prostředky Závěr

6 Úvod Tématem mé bakalářské práce je problematika loupežných přepadení.v této práci se budu zabývat charakteristikou násilných trestných činů z hlediska jak pachatele, tak oběti. Vzhledem k tomu, že násilných kriminálních činů v současné době přibývá, chtěla bych podrobněji rozebrat příčiny tohoto nárůstu a podtrhnout význam prevence. Nejčastějším důvodem přepadení je získání finančního obnosu, ať už přímo (získání hotovosti) nebo nepřímo (získáním cenností a jejich pozdější zpeněžení). Zpravidla je toto přepadení nazýváno loupežným přepadením. Loupežná přepadení jsou jedním z nejtypičtějších kriminálních útoků hrozících hlavně v místech, kde se manipuluje s hotovými penězi. Tento druh ohrožení je z hlediska závažnosti následků obtížně srovnatelný s jinými majetkovými riziky, především protože zahrnuje prvek násilí, respektive pohrůžku bezprostředního násilí vůči zaměstnancům zařízení, ve kterých lze předpokládat výskyt finanční hotovosti či jiných cenných hodnot, nebo i dalším osobám. Tato okolnost podstatně zvyšuje společenskou nebezpečnost daného jednání a je proto v zájmu každé ohrožené organizace, aby na svých pracovištích s peněžním provozem uplatňovala systém opatření způsobilých zajistit odpovídající ochranu. Převládající povaha rizik je dána charakterem činností a orientací podnikání (např. zda se jedná o finanční ústav nebo pouze o prodejnu potravin, kde se nepředpokládá nahromadění většího finančního obnosu). Riziky, která bezprostředně ohrožují životy a zdraví soukromých osob i zaměstnanců a klientů organizací, jsou zejména : loupežné přepadení a ostatní násilná kriminalita (trestné činy spojené s držením rukojmí, únosem, znásilněním, vydíráním, bombovými útoky). Toto téma jsem si zvolila, jelikož potenciální obětí může být kdokoliv z nás, ať již jako soukromá osoba, či organizace v souvislosti s faktem narůstající kriminality a tím i vyššího rizika, jak pro pracovníky průmyslu komerční bezpečnosti, tak i pro civilní osoby. Dle mého názoru základem předcházení a eliminování následků protiprávního jednání je základní právní povědomí. Je nezbytným předpokladem efektivní realizace primární prevence v praxi. Velká spousta lidí neví v jakých situacích a jak se vůbec může bránit. Následkem toho vzniká obava, že by při ochraně svého vlastního života, zdraví či majetku mohli někomu ublížit a byli by za to potrestáni, proto raději pro svou ochranu neudělají nic. 6

7 Mezi problémy přinášející sociální rozdíly ve společnosti vyniká především touha po co nejjednodušším obohacení sebe sama a jistým předpokladem k docílení takového obohacení je fakt, že v dnešní době, kdy se stále více rozvíjí a rozšiřuje podnikatelský sektor, roste také potřeba manipulace s penězi a jinými podobnými hodnotami. S rostoucí hustotou osídlení jednotlivých měst roste také hustota výskytu lidí v konkrétních částech těchto měst (metro, autobusové zastávky, obchodní centra a podobně), která pak vytváří vhodné prostředí pro pachatele drobných loupežných přepadení. Z toho důvodu je nutné využití dostupných dat a informací (především policejních statistik a zveřejněných případů) k získání možného návodu pro jednání při přepadení. Část mé práce se bude zabývat také příčinami a způsoby provedení loupežných přepadení a možnostmi prevence, kam patří i samotné návody pro jednání v jednotlivých situacích při přepadení. 7

8 1 Pojem loupežného přepadení 1 Loupež je trestný čin (zločin), kterým pachatel usiluje o získání cizí věci násilím či pohrůžkou okamžitého vykonání násilí. V českém právu v nyní účinném trestním zákoně (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je loupež upravena v ustanovení 234. Pachatel se tohoto trestného činu dopustí tehdy, pokud proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. 2 Trestný čin loupeže je namířen proti svobodě lidského rozhodování a zároveň i proti majetku. Ochrana svobody lidského rozhodování je současnou právní úpravou u loupeže pociťována jako hlavní objekt trestného činu a ochrana majetku jako vedlejší (méně významný) objekt, a proto je tento trestný čin zařazen v hlavě osmé zvláštní části trestního zákona mezi trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti (na rozdíl od např. trestného činu krádeže, který je obsažen v hlavě devátá zvláštní části trestního zákona upravující trestné činy proti majetku). Ve slangu používaném kriminální subkulturou, ale i policisty a dalšími osobami působícími v orgánech činných v trestním řízení bývá loupež označována jako elpaso, když tento výraz vychází z fonetické podoby zkratky loupežného přepadení pozměněné a doplněné do jména amerického města El Paso. 1.1 Charakteristika a odlišení od jiných trestných činů Zákonné znaky loupeže jsou naplněny již vykonáním násilí či pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, pachatel z tohoto hlediska nemusí svého záměru věc získat vůbec dosáhnout. Trestný čin loupeže je speciálním ve vztahu k trestnému činu vydírání v tom, že násilí či pohrůžka bezprostředního násilí směřuje k získání cizí věci. Pokud by jednání pachatele bylo zaměřeno na omezení svobody rozhodování

9 poškozeného v jiném směru, usiloval by ho přimět k jinému jednání než vydat věc, která není pachatele, jednalo by se o trestný čin vydírání. O tento trestný čin by šlo i v případě, pokud by pohrůžka násilí nebyla bezprostřední a byla by zaměřena do vzdálenější doby v budoucnosti. Loupež je třeba odlišovat od trestného činu krádeže vloupáním. Při takové krádeži se pachatel také zmocňuje cizí věci, avšak činí tak bez předchozího působení na poškozeného. Vloupání znamená, že vnikne do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly. V tomto směru pojmy krádeže vloupáním a loupeže bývají v běžném jazyce a ve sdělovacích médiích zaměňovány, stejně tak jako označení pachatelů takových trestných činů (pachatel loupeže je lupič a pachatel krádeže je zloděj). Pokud se pachatel již zmocní cizí věci a až následně a bezprostředně po činu (např. je-li přistižen) se ji pokusí si uchovat násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, jde opět o krádež, ne loupež. Pokud se pachatel zmocňuje věci, kterou má poškozený na sobě nebo při sobě, jedná o krádež tehdy, pokud předmětnou věc získá bez použití razantnějšího násilí (např. nečekaně vytrhne z ruky kabelku). Pokud však poškozený věc pevně drží a dojde k určitému přetahování, při němž je násilné působení pachatele razantnější povahy, je třeba takový skutek již posoudit jako trestný čin loupeže. 1.2 Trest a okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby 3 Za spáchání trestného činu loupeže trestní zákon stanoví trest odnětí svobody na 2 léta až 10 let. Dále v tzv. kvalifikovaných skutkových podstatách vymezuje okolnosti podmiňující uložení trestu v přísnější sazbě: - dopustí-li se pachatel loupeže jako člen organizované skupiny nebo způsobí-li činem těžkou újmu na zdraví nebo značnou škodu, hrozí mu trest odnětí svobody na 5 až 12 let 3 9

10 - způsobí-li pachatel škodu velkého rozsahu nebo smrt, hrozí mu trest odnětí svobody na 10 až 15 let nebo výjimečný trest, pokud by však úmyslné zavinění pachatele směřovalo k usmrcení jiného s cílem získat takto majetkový prospěch jednalo by se o trestný čin vraždy (tzv. loupežná vražda) posuzovaný podle kvalifikované skutkové podstaty, která určuje trest odnětí svobody na 12 až 15 let nebo výjimečný trest 10

11 2 Klasifikace násilných trestných činů 4 Kriminálnímu násilí věnuje společnost velkou pozornost, protože tento jev ohrožuje právo občanů na osobní bezpečnost, vyvolává strach a velmi negativně ovlivňuje kvalitu života. Problematice násilí se vedle kriminologie věnuje i řada dalších vědních oborů např. psychologie, kriminalistika, forenzní discipliny. 2.1 Pojem násilná kriminalita Vlastní pojem násilná kriminalita odráží způsob provedení trestného činu, jehož výslednicí je poškození případně zničení cílového objektu jednání. Pojem násilí bývá ztotožňován s pojmem agrese, přičemž každé agresivní chování nemusí být postihováno trestním zákonem. Jako kriminální agrese je označování takové chování subjektu, které ohrožuje nebo porušuje zájmy chráněné trestním právem (útok na fyzickou nebo psychickou integritu člověka, při úmyslném užití fyzického násilí nebo pohrůžky násilím vůči jiné osobě). Pojem násilná kriminalita zahrnuje celou řadu závažných trestných činů, jejichž společným rysem je fyzické poškození oběti nebo alespoň záměr ji poškodit : od domácího násilí, pouliční kriminality, brutální vraždy, únosů až po organizovaný zločin. Také počet trestných činů násilné kriminality po roce 1989 vzrostl a zvýšila se i brutalita útoků. Typickým pachatelem násilné kriminality je muž (91%), spíše mladší věkové kategorie (do 30 let), základního vzdělání, nižší sociálně-ekonomický status. Často bývá násilná trestná činnost páchána pod vlivem návykových látek (alkohol, drogy), recidivisté se podílejí asi jednou třetinou. Počet trestných činů násilné povahy se pohybuje od roku 1993 ročně asi kolem tisíc činů. Nejvíce je zastoupeno úmyslné ublížení na zdraví (kolem činů ročně)

12 2.2 Kriminální agrese 5 Instrumentální - je prostředkem k dosažení cíle, ke zmocnění se cizí věci, odstranění svědka. Charakterizuje ji neutrální postoj k oběti, relativně krátké trvání agrese, nižší intenzita, chybí afektivní doprovod a nepřátelský postoj k oběti. Expresivní - neprogramovaná, často reaktivní agrese je doprovázena emocionálním či jiným vzrušením. Charakterizují ji předchozí interakce s obětí, často provokace ze strany oběti, nepřátelský postoj k oběti, brutalita, intoxikace návykovou látkou, vysoká intenzita agrese. Vražda ze msty apod Teorie násilné trestné činnosti Instinktivistická - příčiny agrese jsou vrozené/vnitřní činitelé nebo mechanismy (např. chromozomální aberace). Environmentalistická vliv prostředí Struktura nejzávažnějších násilných trestných činů Vražda - Loupež - Únos - Vydírání Útok na veřejného činitele - Úmyslné ublížení na zdraví - Ostatní (žhářství, omezování osobní svobody a další). U vraždy jakožto nejzávažnějšího trestného činu násilné kriminality lze rozlišit několik odlišných typů i motivací. Vedle vražd pramenících z osobních důvodů (žárlivost, nenávist, msta, domácí vražda), vzrůstá i počet loupežných vražd. Často bývají vraždy i způsobem vyřizování si účtů mezi kriminálními skupinami nebo konkurenčními

13 podnikatelskými subjekty zbavení se nežádoucích věřitelů nebo konkurentů. Jako další se objevuje vražda jako součást únosu, s cílem získat pojistku, dědictví, zabránit odhalení jiných trestných činů. Další velkou skupinu tvoří sexuální vraždy (sadistická, kultovní apod.). Velmi nebezpečným fenoménem násilné kriminality je též terorismus, jehož podstatou je politicky motivované užití násilí, jímž skupina prosazuje své cíle, kterých nemůže dosáhnout legálními cestami (separatistická, povstalecká hnutí, náboženský extremismus). V posledních letech je věnováno též více pozornosti násilí v rodině. Nejčastěji je používáno vůči partnerovi (převážně vůči ženě), dětem nebo seniorům. 13

14 3 Typy možných pachatelů 6 Kriminologické pojetí pachatele trestného činu se neomezuje pouze na osoby, které se dopustily činů označených zákonem jako trestné činy. Zabývá se též jedinci, kteří buď pro svůj nízký věk nebo duševní poruchu (nepříčetnost) nejsou trestně odpovědní. Věnuje pozornost též jedincům i skupinám, které se vyznačují sociálně patologickým chováním (např. alkoholici, prostitutky, drogově závislí, gambleři, extremisté). Vzhledem k této skutečnosti jsou pak kriminologické poznatky o pachateli využívány i mimo rámec trestního práva, např. v kriminalistice, soudní psychiatrii, penologii apod. Osobnost pachatele chápe kriminologie jako organický celek života člověka (jeho biologickou i duševní podstatu) v podmínkách jeho společenského života. Typologie (třídění) bylo v kriminologii zpočátku spojeno bezprostředně s kriminálním činem. Teprve později byly zohledňovány další faktory, jako úloha oběti, podmínky za jakých došlo k činu i vliv širších společenských podmínek. Oblast teorií osobnosti pachatele je velmi široká a rozmanitá. Jsou snahy rozčlenit pachatele podle určitých kriterií, znaků nebo souboru znaků do skupin a ty pak dále charakterizovat např. na typologie zohledňující převážně : - Biologické charakteristiky - Psychologické charakteristiky - Sociologické charakteristiky

15 Mezi biologickými faktory se podle posledních výzkumů uplatňuje též genetická výbava.v genech je zakódován vzhled, vlastnosti jedince, dispozice k chorobám. Geny však tvoří pouze 5% DNA, zbytek jsou tzv. spínače. K sociálně psychologickým faktorům ovlivňujícím změnu chování patří v neposlední řadě informovanost, vzdělanost, názory jednotlivce na rizika spojená s jeho chováním (drogy apod.). V oblasti interpersonální mají významný vliv na snahy jednotlivce o změnu chování názory a činy ostatních (kladné, záporné). Zanedbatelný není ani vliv party (komunity) a normy, které přijala. Také sociálně politické prostředí hraje významnou úlohu, např.postoje společnosti k danému jevu. Empirické výzkumy však nasvědčují tomu, že s tzv. čistými typy se ve skutečnosti nesetkáváme. Je tomu tak proto, že kriminalita stejně jako jiné společenské jevy je podmíněna multifaktoriálně. 3.1 Kriminální recidiva 7 Pokud jde o kriminální recidivu, je třeba zdůraznit, že existují různá pojetí recidivy Trestně právní - spáchání nového trestného činu poté, co byl již pachatel za předchozí trestný čin pravomocně odsouzen. Kriminologické - opětovné spáchání trestného činu bez ohledu na to, zda pachatel byl již odsouzen nebo stíhán. Penologické - pachatel se octne nejméně podruhé ve výkonu trestu odnětí svobody. Prameny informací o pachateli Stejně jako v případě kriminality jsou zdrojem informací o pachatelích trestných činů i o recidivě, kriminální statistiky (policejní, soudní, vězeňské)

16 3.2 Pět typologických situací loupeže 8 Typologie č. 1 Bleskový útok - použití násilí za účelem ohromit oběť, přemoci a případný odpor dostat ihned pod kontrolu a to ještě před tím, než dojde k samotnému uloupení kořisti či k požadavku/žádosti pachatele o vydání věcí. Násilí je tu prvotní moment ve vzájemném kontaktu a nepředchází mu žádná slovní výměna. Typologie č. 2 a 3 Konfrontační - je typické, že kontakt mezi pachatelem a obětí začíná slovní výzvou pachatele k vydání kořisti. Výhružky násilím a případné použití násilí. Léčka/obalamucení - pachatel osloví oběť s nějakou žádostí nebo prosbou, snaha vtáhnout oběť, pomocí předstíraného zájmu do vzájemné interakce (otupení pozornosti). Typologie č. 4 Získání kořisti bez předchozího slovního či fyzického kontaktu. Snaha získat majetek je úvodním momentem vzájemného střetu. Většinou jde o předmět, který má oběť viditelně u sebe - vyškubnutím/vytrhnutím. Fyzické násilí se objeví v případech, kdy oběť svůj majetek aktivně brání. Typologie č. 5 Oběť iniciuje útok sama - nejčastěji u obchodu s OPL a u prostituce

17 3.3 Nejčastější způsoby páchání loupeží 9 Každý trestný čin je realizován určitým jednáním. Zvláštnosti jednání, kterými se konkrétní skutek trestného činu nebo určitá skupina trestných činů odlišuje od jiných trestných činů, jsou podrobněji charakterizovány pojmem způsob páchání trestného činu, nebo také tzv. modem operandi. Způsob páchání trestného činu je definován jako specifikovaný systém operacionálních elementů trestné činnosti a činnosti s ní úzce spjaté. Pojem loupež bývá obvykle spojován s představou standardní scény typické zejména pro bankovní prostředí, např. do haly vtrhne několik maskovaných, ozbrojených mužů, donutí přítomné klienty ulehnout na zem, personál jim vydá peníze a pachatelé se v krátké chvíli vzdalují z místa činu, jak je předkládáno divákům v četných kriminálních filmech. Skutečné scénáře loupeží jsou však daleko pestřejší a zahrnují poměrně širokou škálu situací, taktiky a postupů pachatelů. Jejich průběh se de facto shoduje pouze v tom, že jednání útočníků vykazuje obecné znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu loupeže, tj. jistou formu násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí s cílem zmocnit se peněz. Způsob naplnění těchto znaků je vždy individuální a přestože můžeme postupy pachatelů zobecnit a zařadit do několika typů podle použité taktiky, v detailech je každá loupež jako událost vždy jedinečná. Platí to i v případech páchání této trestné činnosti v sériích stejnou skupinou pachatelů, i když zde se vyskytuje nápadně více shodných prvků (v popisu pachatelů, jejich chování, v taktice postupu na místě, napadání stavebně technicky obdobně řešených a dislokovaných pracovišť atd.). Z analýzy případů loupeží vyplývá, že postupy pachatelů a jejich vybavení zpravidla odpovídají konkrétním podmínkám vybraného místa. Nejvíce se ve způsobu provedení loupeže projevuje stavební dispozice, členění vnitřních prostor, jejich zabezpečení

18 viditelnými prvky, provedení interiéru a provozní režim pracoviště. Zvoleným postupem se pachatelé snaží překonat, eliminovat nebo obejít viditelné překážky a bezpečnostní opatření technického i organizačního charakteru. Ve způsobu provedení můžeme nalézt řadu dílčích komponent, které jej charakterizují : - výchozí situace - okamžik zahájení útoku, - forma vynucení spolupráce (použité prostředky), - způsob dosažení hotovosti, - opatření před útěkem, - doba trvání. Nejvýrazněji se způsob provedení liší úvodní fází loupeže, tj. výchozí situací okamžikem zahájení útoku. Použijeme-li tohoto kritéria, můžeme loupeže rozdělit na : Typické Za typická můžeme pokládat všechna loupežná přepadení míst s peněžním provozem, při kterých je útok zahájen ohrožováním personálu na pokladních místech přes přepážku. Pachatelé mohou použít několik taktických prvků, jejichž kombinace vytváří řadu variant průběhu loupeže. Atypické Při atypickém provedení volí pachatelé zahájení útoku v okamžiku, kdy se zaměstnanec nachází mimo chráněný prostor (zázemí) pracoviště. Takové situace nastávají při: příchodu nebo odchodu personálu, první přicházející nebo odcházející zaměstnanec je zadržen a po něm postupně ostatní, odmykání a uzamykání vstupu pro veřejnost v souvislosti se zahájením a ukončením provozní doby, nebo i nepravidelně v průběhu dne při odchodu z úřadovny nebo přerušení provozu, při pohybu zaměstnanců na trase mezi pracovištěm a bydlištěm. Loupeže pod legendou V tomto případě je jednání pachatele založeno na aktivním působení na prostředí ve snaze vytvořit podmínky příznivé pro zahájení útoku. Až do okamžiku přepadení kryje svůj záměr vystupováním pod předem připravenou legendou s cílem vylákat zaměstnance mimo chráněný prostor, nebo do něho proniknout. Situace musí být natolik 18

19 věrohodná, aby vyvolala ochotné a vstřícné jednání personálu. Takovými situacemi může být např.: činnost pracovníků údržbářských, servisních či jiných dodavatelských firem, různé žádosti občanů nebo klientů o poskytnutí pomoci v naléhavém případě (použití telefonu úřadovny, osobní účast zaměstnance při řešení následků dopravní nehody, úraz, zdravotní potíže, požár apod.), provádění činnosti pracovníků státních orgánů a dalších institucí (Policie ČR, obecní policie, státní požární dozor, hygienická služba apod.). Loupeže s rukojmím Varianta přepadení s rukojmím vykazuje obdobné taktické prvky jako u typického způsobu provedení s tím rozdílem, že nátlak na vydání hotovosti je vyvíjen prostřednictvím ohrožování třetí osoby, obvykle klienta zdržujícího se ve veřejném prostoru provozní jednotky banky. Vzetí rukojmího může být: součástí připravené taktiky nebo neplánované. Loupeže skryté - tiché Tichý způsob provedení je určitou variantou přepadení přes přepážku, od něhož se liší především tím, že pachatel svůj postup zcela podřizuje snaze o to, aby jeho jednání nebylo zpozorováno ani nejbližším okolím, tj. ostatním personálem pracoviště nebo klienty. Fakticky jde o kontakt a následnou interakci mezi jedním pachatelem a zaměstnancem na přepážce, který probíhá bez vnějších příznaků loupeže: pachatel není maskovaný, nebo jenom částečně, častěji namísto slovní výzvy používá výhrůžku v písemné podobě, držení zbraně naznačuje rukou v oděvu nebo zbraň pouze na krátkou chvíli ukáže, a pak ji schová, případně ji částečně zakrývá zavazadlem, oděvem apod. Telefonické Zvláštní skupinu kriminálních útoků na místa s peněžním provozem, které z hlediska objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu vykazují znaky trestného činu loupeže, případně vydírání, tvoří telefonické výhrůžky s požadavkem na vydání peněz. Ostatní Vniknutí do zázemí bez ohrožování personálu Útok na pokladní místa může být proveden i bez přímého ohrožování personálu či 19

20 klientů. Pachatelé, kteří nejsou viditelně ozbrojeni, vniknou do zázemí překonáním bezpečnostních prvků (např. nástaveb) na přepážkách (jejich přeskočením, přelezením nebo rozbitím) a hotovosti z peněžních zásobníků se zmocní sami. Zaměstnanci zpravidla instinktivně odstoupí od přepážek, takže nedochází k jejich fyzickému ani slovnímu kontaktu s pachateli a v průběhu útoku sehrávají spíše pasivní roli. Pachateli přitom nemusí být použita výslovná pohrůžka a jsou natolik soustředěni na rychlé dosažení cíle, že činnost personálu většinou ignorují. Typickými znaky tohoto způsobu provedení jsou velká překvapivost pro zaměstnance, extrémně krátká doba trvání činu (do cca 1 minuty) a výskyt v sériích (omezených na určité území nebo období). Přepadení přepravy peněžních hotovostí Do výčtu způsobů provedení loupežných přepadení je nutné zahrnout také ozbrojený útok na přepravu hotovostí, pokud jsou prováděny vlastními zaměstnanci. V případě bank mohou být součástí přepravy i dotace bankomatů umístěných mimo vlastní objekty banky. Bankomaty lze fakticky pokládat za pokladní místa, u kterých je zajištění ochrany při plnění penězi značně ztížené. Proto jsou operace spojené s obsluhou bankomatů jednou z nejvíce zranitelných činností přepravních skupin. Výběr peněz pod nátlakem Klient banky je pod pohrůžkou fyzické (nebo jiné) újmy nucen k výběru peněz ze svého účtu. Pachatel nebo skupina pachatelů vstoupí se zadrženým klientem do bankovní haly, kterou po provedení výběru zase společně opustí. Událost probíhá bez vnějších příznaků v chování zúčastněných a pokud nedojde k pachatelem neočekávané reakci nebo neobvyklému chování klienta, nemusí být personálem banky vůbec zpozorována. Přepadení klienta po odchodu z místa Pachatelé se zmocní peněžní hotovosti klientů odcházejících s vybraným peněžním obnosem z daného místa. K odcizení může dojít loupežným přepadením nebo krádeží. V obou případech je součástí činu tipovací činnost pachatelů, která může probíhat ve vnitřních, veřejně přístupných prostorách objektu, nebo z vnějšího prostředí, jehož dispozice dovoluje vizuální přehled o klientech provádějících výběr. Protože tipování na místě vyžaduje déletrvající aktivity pachatele v hale nebo okolí objektu, dochází k této trestné činnosti pouze u některých pracovišť, jejichž vnitřní nebo vnější prostory jsou členěny způsobem umožňujícím provádět tuto činnost skrytě. 20

21 A jaký je reálný stav oproštěný od teoreticko-praktických úvah? Nejčastějším typem loupeží v peněžních ústavech jsou stále loupeže spáchané se zbraní v ruce. Tento způsob spáchání je modifikován výhrůžkou, ať již reálnou nebo předstíranou, že v případě nesplnění požadavku pachatele bude použito nástražného výbušného systému, který pachatel pokládá před napadenou osobu nebo jej má u sebe Příklady z praxe kriminalistů Pachatel vstoupil v pracovní době do pobočky banky GE Capital Bank se slovy: Tak si jdu pro tu půjčku, dejte mi všecky peníze a máte na to 20 vteřin. Žádné hlouposti, má to dosah 100 metrů, a položil na pult u pokladní krabičku, kterou označil za nástražný výbušný systém. Druhou ruku přitom držel na batohu, kde měl nějaké neznámé zařízení s anténou, podle jeho slov šlo o odpalovací zařízení. Pokladní mu předala částku Kč, mezi které umístila rozbušku ke znehodnocení bankovek. Pachatel si toho ovšem všimnul a přinutil bankovní rozbušku vyjmout. Poté odešel i s penězi ven. Ohledáním bylo zjištěno, že se jednalo o atrapu, o výbušný systém nešlo. 10 V říjnu 2004 vstoupil v 9.00 h neznámý pachatel do pobočky banky GE Capital Bank, kde předložil pracovnici na přepážce papír s nápisem: "Žádné blbosti, držím dálkový odpalovač bomby. Dejte mně velké bankovky, jinak to tu vyhodím do vzduchu, a nic na mě nezkoušejte." Takto získal Kč v 500korunových bankovkách. 11 VELKÁ VLAKOVÁ LOUPEŽ 8. srpna 1963 Místo: Cheddington, Velká Británie Banka: Anglická pošta Počet lupičů:15, Hodnota loupeže: USD Je 8. srpna brzy ráno. Skoro ještě noc. Poštovní vlak, vezoucí z Glaszgova do Londýna peníze ze skotských bank a velkých firem, zastavuje na červené návěští. Falešným signálem začíná snad nejpopulárnější loupež moderních dějin

22 Skupině 12 mužů jde hlavně o druhý vagon soupravy, tady je uloženo 120 vaků s penězi. Jejich více než roční příprava se právě zúročuje. Podaří se jim ukrást přibližně 2,6 milionu liber, což je na tu dobu ohromující částka. Jejich čin vzbudí ohromnou pozornost médií a u nepodstatné části anglického obyvatelstva dokonce i sympatie. Gang je považován za spolek gentlemanů, lupičů fachmanů ze staré školy. Tuhle představu trochu kalí jen fakt, že jeden z nich při přepadení ošklivě zranil železnou tyčí strojvůdce. Nešťastný muž podléhá zranění hlavy v nemocnici. Nakonec to nebylo tak horké ani s tím fachmanstvím, policie má brzo v rukou dostatek otisků prstů, které se lupiči nerozpakovali nechat na všem, co jim přišlo pod ruku

23 4 Oběti a jejich viktimizace 13 Viktimologie je vědní obor, který se zformoval jako součást kriminologie v 50tých letech 20. století. Slovo viktimologie je odvozeno od latinského slova victima = oběť. V rámci kriminologie rozumíme obětí fyzickou osobu, která trestným činem utrpěla újmu na životě, zdraví, majetku cti nebo jiných právech. V literatuře se můžeme setkat i se širším výkladem pojmu oběť. Za oběť jsou považovány i osoby právnické (organizace, instituce); újma nemusí být způsobena jen trestným činem, ale též živelnými pohromami, válkou, politickou diskriminací. Pro kriminologii je výhodnější užší vymezení pojmu oběti, neboť umožňuje při výzkumech dospět ke konkrétnějším a užitečnějším závěrům. Definice viktimologie - vědní obor, který se zformoval jako část kriminologie, který se zabývá osobností oběti, rolí oběti v genezi trestného činu, rolí oběti v odhalování a stíhání trestného činu, způsoby jak pomoci oběti po trestném činu, a způsoby, jak se vyhnout poškození trestným činem. Viktimologie se zajímá o oběť jako zdroj informací o trestném činu potřebných k jeho odhalení a objasnění, zkoumá oběť jako původce a nositele stop a na základě vztahů oběti k pachateli vypracovává postupy k usvědčení pachatele. Spolupracuje s obětí při oznámení trestného činu, výslechu svědků a poškozených, při vyšetřovacích úkonech jako jsou rekonstrukce, rekognice, experiment studenty/ucebni_texty/ochrana-obyvatelstva-se-zamerenim-na-cbrne-aplikovana-radiobiologie-atoxikologie-krizova-radiobiologie-a-toxikologie/zakladykriminologie.doc+ob%c4%9bti+loupe%c5%ben%c3%bdch+p%c5%99epaden%c3%ad+a+jejich+v iktimizace&hl=cs&ct=clnk&cd=7&gl=cz 23

24 Z definice viktimologie vyplývá i předmět zkoumání, který tvoří těchto 6 skupin jevů : - osoba oběti (její biologické, psychické a sociální vlastnosti) - vztahy mezi pachatelem a obětí ( výzkumy ukazují, že ve značné míře se znali nebo existoval jiný vztah) - role oběti v genezi trestného činu v procesu viktimizace (podíl oběti na své viktimizaci) - role oběti v procesu odhalování, vyšetřování a soudního projednávání trestní věci - pomoc obětem trestných činů, způsoby jejich odškodnění a rehabilitace - modely lidského chování, kterými se potenciální oběť může vyhnout poškození trestným činem Pojem viktimnost - je souhrn předpokladů k tomu, aby se člověk stal obětí trestného činu. Každý člověk se může stát obětí, každý má ale určitý stupeň viktimnosti. U některých skupin obyvatel je pravděpodobnost stát se obětí vyšší, u jiných nižší. Je přímá souvislost mezi stupněm viktimnosti a vlastnostmi, které charakterizují určitou skupinu obětí. V kriminologii není zkoumání viktimnosti zaměřeno ke všem druhům trestných činů souhrnně, ale je užitečnější zkoumat viktimnost u jednotlivých druhů trestné činnosti samostatně (např. vraždy, krádeže, znásilnění, loupeže atd.). Činitelé ovlivňující viktimnost : Byly prokázány závislosti mezi viktimností a profesí oběti. Mezi rizikové skupiny v kategorii deliktů proti životu a zdraví patří např. policisté, strážníci, hlídači, průvodčí. Loupeží jsou naopak častěji ohroženi taxikáři, obsluha benzinových čerpadel, prodavači, poštovní doručovatelky. Bylo prokázáno, že viktimnost ovlivňují i psychické vlastnosti oběti - agresivita, hádky, konfliktní situace, lehkomyslnost, dobrodružnost (stopaři, navštěvování nebezpečných míst). S viktimností souvisí i věk osob, zejména u násilných deliktů (mladí lidé častěji obětí ublížení na zdraví). Viktimnost se zvyšuje i u osob, které se vyznačují deviantními nebo patologickými způsoby chování, odchylujících se od běžných norem života společnosti. Takoví lidé 24

25 přitahují pozornost pachatelů trestných činů krádeží, loupeží, vydírání, šikany např. narkomani, homosexuálové. Viktimnost se zvyšuje i u osob žijících v určitém asociálním prostředí. Tito jsou napadány společníky, konkurenty např. zločinecké gangy, pasáci. Velmi zranitelnou skupinou jsou alkoholici (loupeže). Pojem tzv. Index viktimnosti - je kvantitativní míra udávající počet obětí určitého druhu trestných činů, připadajících ročně na členů určité homogenní sociální skupiny. Např. v ČR se v minulých letech stalo ročně přibližně 200 vražd, Index viktimnosti ve vztahu k veškerému obyvatelstvu je 0,2. Ve skupině mužských homosexuálů je 1,0 tedy 5x vyšší. 4.1 Pojem viktimizace 14 Pojem viktimizace - je proces, v němž se potencionální oběť stává obětí skutečnou. Potencionální obětí rozumíme osobu, která se ještě nestala obětí trestného činu, ale u níž vzhledem k jejím vlastnostem nebo chování, je značné riziko, že se jí může stát. Proces viktimizace - probíhá již delší nebo kratší dobu před spácháním vlastního trestného činu a v průběhu páchání trestného činu. Viktimologie se zabývá dvěma problémy viktimizace, zkoumá jakou roli ve vzniku trestného činu sehrává oběť. Vztah oběť - pachatel - poměrně často existuje předchozí vztah mezi obětí a pachatelem, který ovlivňuje proces viktimizace. Je to významný faktor jak pro vznik trestného činu, tak pro jeho průběh, ovlivňuje i odhalování a vyšetřování trestného činu. Tento vztah může být buď subjektivní, přímo se znají, je častější (milenci, obchodní partneři) nebo studenty/ucebni_texty/ochrana-obyvatelstva-se-zamerenim-na-cbrne-aplikovana-radiobiologie-atoxikologie-krizova-radiobiologie-a-toxikologie/zakladykriminologie.doc+ob%c4%9bti+loupe%c5%ben%c3%bdch+p%c5%99epaden%c3%ad+a+jejich+v iktimizace&hl=cs&ct=clnk&cd=7&gl=cz 25

26 objektivní, nezávisí na oběti ani na pachateli např. znají se z práce, bydlí ve stejné čtvrti, usnadní vzájemné setkání. (Výzkumy - např. u vražd pouze 1/5 se neznali, 2/5 se znali velmi dobře, 2/5 se znali např. z hospody, u loupeží u 59% se znali, u znásilnění bylo 31% obětí z okolí pachatele. Chování oběti - oběť svým chováním před trestným činem, v době činu a po něm ovlivňuje iniciaci činu, jeho průběh a též možnost odhalení a usvědčení pachatele. Ovlivňuje i povahu a intenzitu újmy, která vznikne trestným činem. Některé způsoby chování oběti : Neopatrnost, lehkomyslnost, podceňování nebezpečí, uvedení se do stavu snížené obranyschopnosti : - nezabezpečení svého majetku - vpuštění neznámých osob do bytu - vychloubání se před cizími lidmi - cestování autostopem v noci - opilý host se nechá vylákat Provokace oběti - u násilných a sexuálních deliktů. Specifická varianta - role oběti a pachatele jsou téměř zaměnitelné, jen náhoda nebo exces určí, kdo bude pachatel. Případy, kdy se oběť vůbec nepodílí jsou vyjímky. Pojem vina oběti - vyjádření podílu oběti na své viktimizaci. 4.2 Význam viktimologie pro prevenci kriminality studenty/ucebni_texty/ochrana-obyvatelstva-se-zamerenim-na-cbrne-aplikovana-radiobiologie-atoxikologie-krizova-radiobiologie-a-toxikologie/zakladykriminologie.doc+ob%c4%9bti+loupe%c5%ben%c3%bdch+p%c5%99epaden%c3%ad+a+jejich+v iktimizace&hl=cs&ct=clnk&cd=7&gl=cz 26

27 Viktimologie svým zkoumáním chování oběti může přispět k preventivním opatřením proti kriminalitě - viktimologická prevence. Je důležité prosadit ve společnosti vědomí, že ve svobodné demokratické společnosti nese každý spoluodpovědnost za své bezpečí. Je nereálné očekávat, že by státní orgány sami zajistily absolutní ochranu občanů. Očekává se součinnost občanů při procesu boje proti kriminalitě, ve vhodných podmínkách a pokud je to v silách občana, se před hrozícím nebezpečím bránit. Očekává se i pomoc při odhalování trestné činnosti. Viktimologie na základě svých zkoumání přispívá k aktivizaci veřejnosti, varuje občany před hrozícím nebezpečím, propaguje technické prostředky v boji proti páchání trestné činnost. Vypracovává určité modely a návody jak se chovat při jednotlivých druzích trestné činnosti, aby se předešlo viktimizaci (znásilnění, loupežná přepadení, ublížení na zdraví ). 4.3 Typologie oběti 16 Typologie jako roztřídění obětí do určitých skupin podle určitých kriterií je dosti obtížné. Jsou však vytvářeny typologie, které obsahují nejčastější typy obětí. Jedna z typologií je třídění podle kriteria viny oběti, která rozděluje oběti takto : - oběti, které si sami zavinily svou viktimizaci individuálně (oběť provokatér) příslušností k rizikové skupině, která je společností hodnocena negativně (prostitutky) - oběti, které nezavinily svou viktimizaci individuálně (občan okradený přesto, že řádně zabezpečil svůj majetek, malé dítě) příslušností k rizikové skupině, která je společností hodnocena pozitivně (policista). Typy z jiných typologií, které se vyskytují i v praxi a je jim nutno věnovat pozornost : - predestinovaná oběť - osoba s vysokým stupněm viktimnosti studenty/ucebni_texty/ochrana-obyvatelstva-se-zamerenim-na-cbrne-aplikovana-radiobiologie-atoxikologie-krizova-radiobiologie-a-toxikologie/zakladykriminologie.doc+ob%c4%9bti+loupe%c5%ben%c3%bdch+p%c5%99epaden%c3%ad+a+jejich+v iktimizace&hl=cs&ct=clnk&cd=7&gl=cz 27

28 - předstírající oběť - simulant, inscenátor - dobrovolná oběť - osoba poškozená na vlastní žádost nebo s vlastním souhlasem - oběť recidivista - osoba se stala opakovaně obětí, např. proto, že její amorální způsob života ji přivádí často do nebezpečných situací - skrytá oběť - oběť, která zůstala utajena před policií a justičními orgány 4.4 Újma oběti trestného činu 17 Újma způsobená oběti trestného činu - újmu klasifikujeme z těchto hledisek : - újma na životě, zdraví, majetku, cti - psychická újma - projevuje se zejména úzkostí, bázní, nedůvěrou k lidem, sebelítostí, pocitem bezmocnosti - poškození sociálního postavení oběti - v rodině, v zaměstnání, v okolí Klasifikace újmy z časového hlediska : - krátkodobé - dlouhodobé - celoživotní Klasifikace z hlediska bezprostřední souvislosti s trestným činem : - újma primární - má přímou souvislost s trestným jednáním pachatele např. zranění způsobené pachatelem - újma sekundární - vznikající až druhotně v návaznosti na již spáchaný trestný čin, sekundární újma může někdy převýšit újmu primární - sebevražda oběti, rozvrat manželství, celoživotní poruchy chování studenty/ucebni_texty/ochrana-obyvatelstva-se-zamerenim-na-cbrne-aplikovana-radiobiologie-atoxikologie-krizova-radiobiologie-a-toxikologie/zakladykriminologie.doc+ob%c4%9bti+loupe%c5%ben%c3%bdch+p%c5%99epaden%c3%ad+a+jejich+v iktimizace&hl=cs&ct=clnk&cd=7&gl=cz 28

29 Procesy, kterými tyto újmy vznikají, označujeme jako primární a sekundární viktimizaci. K sekundární viktimizaci dochází, jestliže je oběti po ukončení trestného činu způsobena další újma. Jejím zdrojem může být : - pachatel - vyhrožování, zastrašování - sociální prostředí - výčitky rodičů, pověst oběti utrpí zveřejněním případu, bulvární tisk - nevhodný postup státních orgánů - opakovaně vyslýchané zneužité děti, přístup policie k oběti a vyšetřování Trauma oběti trestného činu 18 Každý trestný čin vyvolá u oběti menší či větší trauma a určité reakce oběti. Psychické a fyzické reakce obětí lze shrnout do následujícího přehledu : - psychické prožívání - pocity viny - ztráta sebedůvěry - pocit neskutečnosti - strach - pocit nejistoty - psychické změny (několik hodin nebo dnů po činu, dlouhodobé nebo trvalé) - zhoršení paměti - zhoršení rozumových schopností - zpomalení myšlení - snížení koncentrace pozornosti - náladovost - zvýšená potřeba péče a ohledů studenty/ucebni_texty/ochrana-obyvatelstva-se-zamerenim-na-cbrne-aplikovana-radiobiologie-atoxikologie-krizova-radiobiologie-a-toxikologie/zakladykriminologie.doc+ob%c4%9bti+loupe%c5%ben%c3%bdch+p%c5%99epaden%c3%ad+a+jejich+v iktimizace&hl=cs&ct=clnk&cd=7&gl=cz 29

30 - fyzické a tělesné reakce - tělesná slabost - srdeční potíže - žaludeční potíže - bolesti hlavy - plačtivost - ochromení, strnutí Je nutné, aby státní orgány kladly důraz na postup v trestním řízení, který musí být ohleduplný a citlivý, nevyvolávající sekundární viktimizaci. Důležité etapy : jednání osoby, která jako první přichází do kontaktu s obětí postup policie při prvním rozhovoru s obětí postup policie při vyšetřování postup soudů a ostatních státních orgánů 4.5 Pomoc obětem trestného činu 19 Oběť trestného činu se často dostává do těžké životní situace. Snaha viktimologie je vyburcovat nejen veřejné mínění, ale i politické a státní orgány k různým praktickým aktivitám na pomoc obětem. V počátcích snah o zlepšení postavení oběti měly tyto aktivity podobu převážně humanitární pomoci, poskytované dobrovolnými organizacemi a nadacemi, postupně se začíná v této oblasti angažovat i stát a některé formy právní pomoci získávají právní podklad. Lze rozlišovat několik základních forem pomoci obětem : Poradenská, sociální a terapeutická - tyto formy pomoci jsou nejvíce naléhavé v době bezprostředně po činu, kdy je postavení oběti nejtíživější, oběť je např. zraněna, nachází studenty/ucebni_texty/ochrana-obyvatelstva-se-zamerenim-na-cbrne-aplikovana-radiobiologie-atoxikologie-krizova-radiobiologie-a-toxikologie/zakladykriminologie.doc+ob%c4%9bti+loupe%c5%ben%c3%bdch+p%c5%99epaden%c3%ad+a+jejich+v iktimizace&hl=cs&ct=clnk&cd=7&gl=cz 30

31 se v duševním šoku, ocitá se často bez finančních prostředků. Je třeba takovým obětem po lékařském ošetření somatických poranění také kvalifikovanou psychologickou nebo psychiatrickou péči. Zvláště naléhavý je tento úkol u dětí a starých osob. Pro tyto účely se vypracovávají různé programy nazývané krizová intervence. Cílem těchto postupů je překonat akutní krizi, podpořit racionální reakce oběti, poskytnout psychickou oporu, poradit při řešení právních, rodinných a sociálních problémů. Pomoc obětem realizovaná trestně procesními prostředky - sem patří například občansko právní řízení. Tento způsob je však zdlouhavý, malá efektivita, často vymožení náhrady je velmi problematické. Výhodnější pro oběť je rozhodnout o návrzích na náhradu škody v rámci trestního procesu v tzv. adhezním řízení (viz tr.ř., 206, 228 tr.ř.). Kompenzace škody státem - realizuje se na základě zákona č. 209/1997 Sb. O poskytování peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem č. 265/2001 Sb. Odškodnění státem se však zpravidla váže na některé podmínky poskytuje se pouze u některých deliktů, oběť si nesmí způsobit škodu vlastní vinou, je limitováno atd. 31

32 5 Příčiny páchání loupežných přepadení 20 Velkou část pachatelů tvoří příležitostní pachatelé nebo amatéři ve finanční tísni.v posledních letech se stále více dopouštějí loupežných přepadení osoby drogově závislé a osoby závislé na herních automatech. Tyto osoby bývají velmi nebezpečné, jelikož jsou velmi nevypočitatelné. Nejčastějšími důvody pro loupežná přepadení jsou nezaměstnanost, zadlužení a z toho vyplývající nedostatek peněz nebo také přesvědčení, že problémy lze řešit jen nezákonným způsobem a chorobná touha po bohatství. Obecně agresivita jednotlivce i komunity roste při pocitu ohrožení nebo nedostatku. K dispozici máme dnes celou řadu teorií pokoušejících se objasnit příčiny násilí. V současnosti, i když do jisté míry uznáváme význam osobnostních zvláštností (psychopatie, mentální vady, sexuální deviace), většinu násilí přičítáme faktorům společenským, z nichž významný vliv má zejména rodina - prostředí v němž dítě vyrůstá. Ukazuje se, že agresivní chování často vyplývá z napodobování. Normy chování uznávané (platné) v dané společnosti (hodnocení násilí společností). Chování však ovlivňují i další činitelé jako : - ekonomická nerovnost - rasová nerovnost - užívání alkoholu, drog - duševní choroby - biologické a osobnostní faktory - vliv masmedií, který je v poslední době často diskutován. Na jedné straně působí media ke spoluvytváření atmosféry strachu ze zločinu, nejistoty (soustřeďováním pozornosti na senzační případy ), na druhé straně zobrazováním násilí, brutality a zvráceností ve filmech i televizi ovlivňují chování diváka, zejména mladších věkových kategorií a vytvářejí v něm dojem, že nejde o nic mimořádného, je to něco co je na denním pořádku

33 Proč to tedy nenapodobit, nezkusit. K tomu ještě přispívá šíření násilí po internetové síti. Mládež tak získává dojem, že jde o běžnou formu jednání a stává se citově otupělou, lhostejnou k utrpení, které vidí kolem sebe a které často působí. V mezinárodním měřítku se nyní rovněž setkáváme s nárůstem násilných trestných činů motivovaných fanatickou nenávistí (tzv. hate crime) pachatelů vůči určité rase, původu, náboženskému vyznání, sexuální orientaci (pronásledování homosexuálů).může jít i o životní postoj (pronásledování zastánců potratů), nebo životní styl (bezdomovci). Pachatelé se snaží vystupovat v roli domnělých poslů správných pořádků, či lovců hříšníků. 5.1 Příležitost, jako příčina trestné činnosti 21 Příležitost k trestné činnosti je třeba vyhodnocovat pro velmi specifické kategorie trestných činů. Například poštovní loupeže, bankovní loupeže, pouliční loupežná přepadení a loupežná přepadení na schodištích činžovních domů jsou z hlediska teorie příležitosti k trestné činnosti různé delikty. Budou se lišit způsobem provedení a také v tom, jakými metodami lze omezit příležitosti k nim. Dokonce i tyto kategorie je třeba z hlediska příležitosti rozdělit na kategorie užší. Například bankovní loupeže, na kterých se podílejí zaměstnanci banky, je nutné odlišit od obvyklejších ozbrojených přepadení. Některé principy příležitosti mohou samozřejmě fungovat u všech trestných činů. I ty je však třeba uplatňovat s ohledem na specifické prostředí a způsob provedení. Jelikož delikty jsou různé, jsou vysoce rozrůzněné i způsoby, jak omezit příležitost. Odstranění jedné příležitosti nemusí mít žádný dopad na jinou. Kupříkladu zaměstnámeli hlídače, kteří budou u výjezdu z víceúrovňového parkoviště vybírat peníze, může se tím omezit příležitost ke krádeži automobilu. Nemusí to ale mít téměř žádný vliv na vykrádání vozů zaparkovaných na vyšších úrovních. Mechanismy, které zabraňují krádeži automobilu, nemusí nutně zamezovat rozbití okna a ukradení rádia. Zámky zamezující vloupání nemají žádný vliv na krádeže předmětů zapomenutých na dvorku

34 5.1.1 Rozmístění osob a předmětů v prostoru a čase 22 je ve skutečnosti vysoce nepravidelné, v důsledku čehož dochází k trestné činnosti v určitých časech a na určitých místech tzv. ohrožený místech kriminality, místech, ze kterých se mnohem častěji než odjinud volá o pomoc na policii. Ohrožená místa mohou výrazně zvýšit kriminalitu v lokalitě. Nesmíme však opomenout trestnou činnost, k níž dochází na spojích vedoucích na daná místa a z nich, ani negativní vedlejší důsledky kriminality v dané oblasti. Pro vysvětlení těchto jevů užívají environmentální kriminologové výrazy generátory kriminality (crime generators) a magnety kriminality ( crime attractors ). Generátor kriminality produkuje v dané lokalitě trestnou činnost a případně jí zahlcuje i přilehlé oblasti. Magnet kriminality přitahuje lidi, kteří by na dané místo sami od sebe vůbec nechodili. Například pokud trh s drogami nebo pochybný hostinec slouží nejdříve místním lidem, generuje trestnou činnost, ke které by jinak možná nedošlo. Když se o takové lokalitě doslechnou lidé odjinud a rozhodnou se ji vyhledat, stává se magnetem kriminality. Můžeme přidat i třetí koncept, brzdu kriminality (crime detractor). Tak se označuje lokalita, která odrazuje pachatele a zamezuje deliktům. Takový pozitivní důsledek může způsobit stabilní podnik, přítomnost žen ve středním věku, rozrůzněnost činností či snadnost přirozeného dozoru. Velkoměstské prostředí tak lze vnímat jako pestře proměnlivé území generátorů kriminality, magnetů kriminality, brzd kriminality a neutrálních lokalit Příležitosti k trestné činnosti vycházejí z každodenního pohybu aktivit 23 Vyhledávají-li prodavači pouličního občerstvení shluky lidí, lze říci totéž i o kapesních zlodějích, zlodějích zavazadel a zlodějích vytrhávajících ženám kabelky. Jiní pachatelé si spíše všímají nepřítomnosti lidí. Například přesun lidí do práce vyvolává opačný pohyb lupičů do obytných čtvrtí, chystajících se využít nepřítomnosti obyvatel. Večerní a víkendový přesun pracujících domů vyvolává o několik hodin později opačný pohyb

35 lupičů zaměřených na kanceláře a podniky, chystajících se využít této situace. Pachatelé, kteří jezdí metrem, jezdí na místa, která znají, linkami, které znají, a hledají objekty po cestě nebo ve známých lokalitách. Změny dopravních linek mohou mít výrazný dopad na příležitosti k trestné činnosti. Kupříkladu nové silnice či železniční tratě vytvářejí v oblastech, kterými procházejí, nová kriminální rizika, zatímco v oblastech, které odříznou, příležitosti k trestné činnosti omezují. Jedním z klíčových prvků souvisejících s příležitostmi k trestné činnosti v dané oblasti jsou cesty do škol a z nich. Pokud se tyto cesty nepostaví či nenaplánují, najde si mládež své vlastní trasy, což může mít významné důsledky pro trestnou činnost. Struktury každodenního pohybu nám pomáhají porozumět generátorům a magnetům kriminality Jeden typ trestné činnosti vytváří příležitosti pro další 24 Poté, co se pachatel dopustí jednoho trestného činu, může být bezděky vtažen do dalších, a to v důsledku příležitostí, které se mu v průběhu deliktu otevřely. Nejlepším příkladem je vloupání, jež může přímo v domě vést k několika dalším trestným činům: k ozbrojenému útoku, násilí nebo pohlavně motivovanému napadení. Vloupání také vede k deliktům jako prodej a nákup ukradených předmětů nebo podvodné užívání ukradených kreditních karet. A konečně v případě, že je do činu zapojeno více pachatelů, mohou hádky o rozdělení kořisti rychle vést k násilnostem. Kuplířství a prostituce také způsobují celou řadu dalších problémů. Často dochází k tomu, že jeden účastník okrade, oloupí či napadne druhého, nebo mu prodá nelegální drogy. Co když zákazník odmítne prostitutce zaplatit, nebo se neshodnou na tom, kolik jí dluží? To může vést k násilí. Mimo to se v rámci prostituce sex často směňuje za drogy či kradené zboží, nebo se tímto způsobem platí kuplířům či domácím. Ti, kdo se zapletou do nelegálních aktivit, byť drobných, okamžitě ohrozí své postavení, což je může dohnat k dalším trestným činům. Každý delikt může vést k násilnostem mezi jednotlivými pachateli, jelikož nemohou jít k soudu a požádat soudce, aby jejich rozepře urovnal občanskoprávním řízení

36 Každý tajný delikt vystavuje zúčastněné nebezpečí dalšího trestného činu. Dokonce i drobný delikt, např. dopravní přestupek, může vést k tomu, že se viník snaží ujet nepoznán, potom ho stíhá policie, dále je obviněn z kladení odporu při zatýkání, atd. Drobné dopravní přestupky mohou vyústit v divokou jízdu, při níž dojde k násilí, zabití či nebezpečnému závodění s vozy. Nemusí vždy vést menší delikty k větším, nýbrž i naopak. Muž, který znásilní ženu, ji někdy i okrade. Ti, kdo provozují nelegální hazardní herny, se někdy sami účastní nelegálního sázení. Ti, kdo prodávají větší balení nelegálních drog, je někdy sami zneužívají. Kromě toho někdy menší delikty poskytují zástěrku pro delikty závažnější. Potulka, pouliční prostituce, nelegální prodej a drobné obchodování s drogami mohou krýt kapesní krádeže, rozsáhlý prodej drog a přípravu loupežných přepadení. Mnoho zákonů se zaměřuje proti prvním článkům v kriminálním řetězci, např. proti výbavě potřebné pro prodej drog či pro vloupání. I zákony proti potulce a neoprávněnému vstupu lze zčásti interpretovat jako brzdy kriminogenních jevů. 36

37 5.1.4 Koncept běžné činnosti a základní trojúhelník trestné činnosti Koncept běžné činnosti vznikl ve snaze vysvětlit loupežné trestné činy. Vycházel z předpokladu, že na to, aby k takovému deliktu došlo, je nutný časový a prostorový souběh tří prvků: pravděpodobného pachatele, vhodného objektu a nepřítomnosti schopného ochránce proti kriminálnímu jednání. V rámci daného konceptu se pravděpodobný pachatel bral jako daný a pozornost se soustředila na druhé dva prvky. ochráncem obvykle nebyl policista nebo ozbrojený doprovod, nýbrž kdokoli, jehož přítomnost nebo blízkost odradí od kriminálního jednání, proto žena v domácnosti nebo vrátný, soused nebo spolupracovník by svou pouhou přítomností posloužili jako ochránce. Ochráncem se člověk často stane bezděky, ale přesto se jedná o silnou obranu proti trestní činnosti. Nejdůležitější ovšem je, že pokud nejsou ochránci nablízku, je objekt vystaven velkému riziku kriminálního útoku