MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2013 Petra Hronková

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Chov plemene boloňský psík v České republice Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Martin Hošek PhD. Vypracoval: Petra Hronková Brno 2013

3

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma,,chov Boloňského psíka v České republice vypracoval(a) samostatně a použila jen prameny, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis studenta.

5 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala mému vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Martinu Hoškovi, PhD., za pomoc a odborné rady, které mi poskytl.

6 ABSTRAKT Tato práce popisuje chov boloňského psíka v České republice. Práce na úvod zmiňuje historii tohoto plemene, jak ve světě, tak i konkrétně v ČR. Dále je popsán vzhled a standard psa a porovnání boloňského psíka s příbuznými plemeny rodu bichon, kde je následně popsán charakter plemene. Práce v další části uvádí soužití psa a člověka trpící případnou alergií, a vhodnost chovu boloňského psíka u jednotlivých typů lidí, a jeho pracovní využití. Dále je zde popsána údržba a péče o srst psa, jak při používání psa k výstavám, tak při pracovním využití. V neposlední řadě jsou zde informace o onemocněních a dědičných chorobách, ke kterým je toto plemeno náchylné. Závěrem je informace o klubu boloňského psíka v ČR a jeho cíle chovu tohoto plemene. Klíčová slova: Boloňský psík, standard, historie, onemocnění, péče ABSTRACT This study points to the Bolognese breeding in the Czech Republic. Work on the introduction mentions the history of the breed, how in the world, and specifically in the Czech Republic. Further describes the appearance and standard dog and compare Bolognese related breeds Bichon family, where is subsequently described character breed. Work in the next section demonstrates coexistence of man and dog suffering from any allergies, and suitability of breeding Bolognese with different types of people, and its working efficiency. There is also explains how to maintain and care for a dog coat, as the use of a dog for exhibition and in labor utilization. Finally, there is information about dog diseases and hereditary diseases to which the breed is prone. Finally, information about the club Bolognese in the Czech Republic and its objectives breed. Keywords: Bolognese, standard, history, illness, care

7 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED HISTORIE BOLOŇSKÉHO PSÍKA HISTORIE BOLOŇSKÉHO PSÍKA V ČR STANDARD BOLOŇSKÉHO PSÍKA CHARAKTER PŘÍBUZNÁ PLEMENA BOLOŇSKÉHO PSÍKA Boloňský psík x Bišon frise BOLOŇSKÝ PSÍK A ALERGIE ONEMOCNĚNÍ Zánět spojivek, zánět víček a zánět třetího víčka: Onemocnění zevního zvukovodu Zubní kámen VROZENÉ VADY Vchlípení očního víčka (entropium) Vychlípení očního víčka (ektropium) REPRODUKCE POPORODNÍ KOMPLIKACE Zánět mléčné žlázy Zánět dělohy Pyometra Poporodní eklampsie PRACOVNÍ VYUŽITÍ Canisterapie BOLOŇSKÝ PSÍK A PÉČE Péče o srst KLUBY BOLOŇSKÉHO PSÍKA V ČR Moravskoslezský klub chovatelů maltézských a boloňských psíků Klub chovatelů bišonků... 38

8 4 ZÁVĚR LITERATURA SEZNAM OBRÁZKŮ PŘÍLOHY... 45

9 1 Úvod Lidská společnost se s boloňským psíkem setkala už v 11. a 12. století, kde byl tento psík součástí dam z tehdejších vyšších kruhů. V 17. století patřil boloňský psík mnoha majitelům zvučných jmen, jako byla císařovna Marie Terezie či Kateřina II. Veliká. Již v této době bylo toto plemeno označováno jako doprovodné, což neznamenalo nic jiného, že byl tento pes svému pánovi vždy na blízku. Po II. světové válce toto plemeno téměř vyhynulo, boloňský psík zůstal pouze u jediného chovatele. Zásluhu o zachování boloňského psíka nesou manželé Bonnanovi, kteří obětovali veškerou snahu a úsilí o jeho záchranu. Dne byl boloňskému psíku udělen standard organizací FCI, aby se zamezilo zaměňování boloňského psíka s bišonem frise, jak tomu bylo v minulých dobách. Boloňský psík je plemeno, které neznalý člověk snadno zamění s bišonem frise. Rozdíly mezi těmito plemeny jsou nepatrné, ale jsou jasně stanoveny standardem. Boloňský psík má čistě bílou vločkovitou srst, bez jakýkoliv příměsí jiných odstínů různých barev, které jsou u tohoto plemene nepřípustné. Má kvadratické tělo, velké jasné kulaté a tmavé oči a ocas nesený na hřbetě. Už od pohledu je to milý, veselý a hravý společník, který je těmito vlastnostmi pověstný. Ne nadarmo se mu říká "antistresový psík". 9

10 2 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je představit plemeno boloňský psík, které díky svým výborným vlastnostem stává čím dál více oblíbenější. Dále přiblížit historii a rozšíření boloňského psíka po světe, kde těchto informací není mnoho. Práce poukazuje na chov, péči a využití toho plemene v dnešní době. Dalším cílem práce je upozornit na onemocnění, které se u boloňského psíka mohou vyskytnout, k nim se řadí i dědičné choroby a vady, které mohou negativně ovlivnit další chov. Je zde zájem ukázat případným budoucím majitelům či chovatelům, co nejlépe nastínit celkovou péči o toto plemeno, jako je úprava srsti na výstavy i úprava při pracovním využití. Hlavním cílem je ukázat lidem boloňského psíka, označovaného jako společenské plemeno, které je nenáročné a vhodné téměř pro každého. 10

11 3 Literární přehled Historie boloňského psíka Boloňský psík pochází z Itálie, kde stejně jako on, pochází i další plemena, která mají ve svém názvu stejný původ, jako např. neapolská doga nebo italský chrtík. Díky psům, kteří stáli po boku svého pána a všude ho doprovázeli, se jim začalo říkat "doprovodní psi" Se vznikem boloňského psíka jako samostatným plemenem, to není zdaleka tak přesné. Udává se, že údajně vznikl zkřížením plemen maltézského psíka a malého bílého pudla, díky kterému získal hravý, dobrácký a učenlivý charakter. Boloňský psík byl odedávna velice oblíbený a ceněný pro svůj půvab, udává se, že již v 11. a 12. století tomu tak bylo. Tohoto psíka si oblíbili zvláště dámy z vyšších kruhů, v době renesance. Kníže Cassino de Medici dal do Belgie v roce 1668 poslat osm boloňských psíků, tímto úkolem byl pověřen plukovník Alamanni, kde jménem knížete, dal věnovat tyto psíky nejvyšším bruselským osobnostem. Boloňský psík byl velmi ceněným darem panovníků v období renesance. Svou slávu získali psíci, díky svým vznešeným majitelům s významnými jmény, jako například markýza De Pompadour ( ) i carevna Kateřina Veliká ( ) a také rakouská císařovna Marie Terezie ( ). Důkazem lásky ke psovi je posledně jmenovaná Marie Terezie, ta svého psa dala po smrti preparovat a byl vystaven v přírodovědeckém muzeu ve Vídni (MORRIS, 2004) Malí bílí pejsci vzhledu boloňského psíka a jemu podobné byli zobrazeni na slavných obrazech významných umělců Tiziana, Carpaccia nebo Goyi. Je jisté, že v tehdejších dobách se dal boloňský psík lehce zaměnit s téměř stejným plemenem bišon frisé, kde tehdy nebyly rozlišovány jejich standardy jako je tomu dnes. Tehdy byla společenská plemena málo známa, tak byla chována značně méně. Na úkor nestanovených standardů v minulých dobách vznikl spor o těchto dvou plemenech, kde byla mezi sebou často zaměňována, zejména pak na výstavách, kde se místo bišona zapisoval boloňský psík a naopak. 11

12 Dnes má každé plemeno svůj vlastní standard a záměna již není možná. V roce 1882 byl zřízen v Itálii registr, jako začátek oficiálních chovů, kam se zapisovali pouze čistokrevní psi. Během 2. světové války boloňský psík úplně vyhynul. Mario Persichi byl jako jediný z chovatelů komu zůstalo toto plemeno, díky kterému se podařilo uchovat tyto psy, a patřičně mu byla udělena zásluha. K roku 1970 bylo 26 uznaných chovných jedinců. K roku 1979 se jejich výskyt snížil a pouhých 7 kusů. O záchranu a rozšíření tohoto plemena se rozhodli pan a paní Bonnanovi. Všech 7 chovných psů zapsaných v plemenné knize měli přísné a závažné vady, kvůli kterým nebyli vhodni do dalšího chovu. Snaha najít jedince bez PP, ale zato odpovídající standardu bylo úmorné, ale ne nemožné. Díky chvályhodné snaze a vytrvalosti se manželům Bonnanovým stala odměnou jejich fenka Lilly, která se stala šampionkou Itálie. Plemeno se podařilo zachránit a v jeho rozšiřování nebylo nic, co by mu bránilo. Dle statistiky bylo v roce 1980 zapsáno 8 psů, o 5 let později jich bylo už 30 a v roce 1991 se počet vyhoupl až na 174 chovných psů. Při tak rychle stoupajícím plemenu se mohla na první místo dostat kvantita nad kvalitou, a proto je dobré být velmi obezřetní při výběru štěněte ze země původu. Boloňským psíkům dnes nehrozí vyhynutí jako běhm války, ani jeho zaměňování, díky manželům Bonnanových. Toto plemeno bylo plně obnoveno a zařazeno do plemenné knihy, kde má jasně uvedený standard. Boloňský psík je charakteristický i mimo zemi svého původu (ANONYM 1, 2009). 3.2 Historie boloňského psíka v ČR Chov boloňského psíka v ČR byl v počátcích založen na importech z Německa a Ruska. Všichni dovezení jedinci měli však ruské předky. První dva boloňáčci s č.1 a 2 byli dovezeni již před rokem 1973, v chovu se neuplatnili a nejsou o nich žádné další záznamy. Takže první feny, které se v chovu uplatnily - měly číslo 3 a 4 - byly Amanda von Dato a Sylva. Prvním psíkem s č. 5 to potom byl Jean Paul importovaný z Ruska. Chov v ČR však podstatně ovlivnili a doposud ovlivňují dva psi. Je to Ch. Baldassare 12

13 di Platino Iridio - první import ze země původu - a ICh. Kevin Jizerská protěž - import z Ruska - první pes boloňského psíka, kterému byl udělen titul Interšampion. Boloňský psík patří v ČR doposud mezi vzácná, málopočetná plemena. Největší počet boloňských psíků můžete vidět pouze na klubových akcích. Jedinci jsou v typu doposud značně variabilní. Setkáváme se s boloňskými psíky na spodní hranici standardní výšky, bývají většinou správného kvadratického formátu, ale někdy slabší kostry. Jako protiklad pak působí jedinci na horní hranici výšky s mírně delším hřbetem a také vyššími končetinami, třetím typem pak jsou boloňáci vysocí kolem 27cm, zavalití, správné síly kostry, s nepatrně delším, ale v pohybu pevným hřbetem a širokou zádí. Opravdu pěkné jsou u tohoto typu hlavy se správným poměrem délky lebky a čenichové partie. Tento typ pak působí poněkud robustněji a majitelé by neměli psa překrmovat. U boloňského psíka musíme dát vždy pozor na tvar hlavy, ta je poměrně široká a uši v horní části odstávající od lebky ji opticky ještě rozšiřují, nesmí se tedy podobat hlavě maltézského psíka. Čenich má být zepředu takřka čtvercový, nikdy ne úzký špičatý, hřbet rovný, lehce konvexní linie beder, velmi široká záď. Hřbetní linie tedy rozhodně nesmí připomínat hřbet bedlingtonského teriéra, srst je dlouhá, vločková, nikoliv rovná jako u maltézského psíka. To jsou nejčastější nedostatky, které vídáme. Samozřejmě jako v každém plemeni jsou i zde jedinci naprosto špičkoví, kteří dosahují doma i v zahraničí významných úspěchů (VOLŠICKÝ, VOLŠICKÁ, 2006). 13

14 3.3 Standard Boloňského psíka FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE Secretariat General: 13, Place Albert I B 6530 THUIN (Belgie) F.C.I.-Standard č. 196 / / GB BOLOŇSKÝ PSÍK ( Bolognese) ZEMĚ PŮVODU: Itálie DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: POUŽITÍ: společenský pes ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 9 společenská plemena Sekce 1bišonci a příbuzná plemena Bez zkoušky z výkonu KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Původ plemene je směšován s původem maltézského psíka, protože jejich vzdálenými předky jsou stejní malí psíci zmínění v latinských spisech Aristotela ( př. Kr.) pod označením canes melitenses. Boloňští psíci, známí již v období starověkého Říma, patřili v celé epoše mezi nejoblíbenější dary dávané mocnými tohoto světa. Cosimo de Medici ( ) přinesl ne méně než osm boloňských psíků do Bruselu jako dary pro belgické šlechtice. Filip II, král španělský v letech 1556 až 1598, poté, co obdržel dva boloňské psíky od vévody d Este, děkoval v dopisu dárci těmito slovy: tito dva malí psíci jsou nejkrálovštějším darem, který může kdokoliv učinit panovníkovi. Boloňští psíci jsou vyobrazeni na malbách Tiziana, Pierra Breughela staršího a Goyi. 14

15 CELKOVÝ VZHLED: Malý, robustní a kompaktní, s čistě bílou, dlouhou a nadýchanou srstí. DŮLEŽITÉ POMĚRY: Kvadratická stavba, takže délka trupu je rovna výšce v kohoutku. POVAHA / TEMPERAMENT: Velmi vážný, celkově ne příliš aktivní. Průbojný, učenlivý, silně vázaný na svého pána a jeho okolí. HLAVA: střední délky, dosahující 1/3 výšky v kohoutku. Šířka hlavy, měřená na úrovni jařmových oblouků, je shodná s délkou hlavy. MOZKOVNA: Lebka: mírně ovoidního (vejčitého) tvaru v předozadním směru a spíše plochá v horní části, má však konvexní postranní části; hrbolky čelní kosti jsou dobře vyvinuté. Podélné osy lebky a nosního hřbetu jsou rovnoběžné; čelní vráska je jen slabě zvýrazněná a týlní hrbol jen slabě patrný. Délka lebky je o málo větší než délka tlamy. Stop: dosti výrazný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: ve stejné linii jako nosní hřbet; při pohledu z profilu je její přední strana vertikální. Je velká a musí být černá. Tlama: Její délka dosahuje 2/5 délky hlavy, nosní hřbet je rovný a postranní části tlamy jsou rovnoběžné, takže přední část tlamy je téměř čtvercová. Oblast spodní části očnice je dobře vytvarovaná. Pysky: horní pysky jsou málo vyvinuté do hloubky, nezakrývají spodní pysky, a spodní profil tlamy je ohraničen spodní čelistí. Čelisti/Zuby: Čelisti normálně vyvinuté, s horními a spodními oblouky navzájem perfektně přizpůsobenými. Zuby bílé, pravidelně vyrovnané, skus silný a úplný. Nůžkový skus, tolerován je klešťový skus. 15

16 Oči: Posazené téměř v čelní rovině; dobře otevřené, spíše velké než normální velikosti. Oční víčko je kulaté, oční bulva nesmí vystupovat, oční bělmo není viditelné. Okraje očních víček musí být černé a duhovka je tmavě okrové barvy. Uši: vysoko nasazené, dlouhé a svěšené, ale dosti pevné v místě nasazení, takže horní část vnějšího ucha odstává od lebky, vzbuzujíc tím dojem, že hlava je větší než ve skutečnosti. KRK: bez kožního laloku; jeho délka je rovna délce hlavy. TRUP: pes má kvadratickou stavbu, délka trupu, měřená od ramenního hrbolku po hrbolek sedací kosti, je rovna výšce v kohoutku. Kohoutek: jen slabě vystupující z hřbetní linie. Hřbetní linie: rovný profil zad a mírně konvexní profil beder harmonicky přecházejí v linii zádě. Záď: velmi mírně spáditá; je velmi široká. Předhrudí: špička hrudní kosti (manubrium) jen slabě vystupující Hrudník: prostorný, dosahuje do úrovně loktů, s dobře klenutým hrudním košem, hloubka dosahuje téměř poloviny výšky v kohoutku. Spodní linie: sleduje profil hrudní kosti, potom mírně stoupá k břichu. OCAS: nasazen v prodloužení linie zádě, nesen v oblouku nad hřbetem. KONČETINY: HRUDNÍ KONČETINY: v celkovém vzhledu jsou zcela rovné a rovnoběžné vzhledem ke střední rovině těla. Ramena: délka lopatek je rovna 1/4 výšky v kohoutku; vzhledem k horizontále jsou šikmé a jsou blízko vertikále vzhledem ke střední rovině těla. Jejich pohyb je dostatečně volný. 16

17 Nadloktí: dobře přiléhající k trupu, je téměř stejné délky jako ramena, ale méně šikmé. Lokty: jsou v rovině rovnoběžné se střední rovinou těla. Předloktí: jeho délka je rovna délce nadloktí; sleduje zcela vertikální směr. Nadprstí a kloub nadprstí: při pohledu zpředu navazují na vertikální linii předloktí. Při pohledu z profilu je nadprstí poněkud šikmé. Přední tlapky: oválného tvaru, s tmavými pružnými polštářky tlap a velmi tvrdými černými drápky. PÁNEVNÍ KONČETINY: v celkovém vzhledu a při pohledu zezadu musí sledovat od hrbolku kosti sedací k zemi zcela vertikální linii; jsou vzájemně rovnoběžné. Stehna: jejich délka je rovna 1/3 výšky v kohoutku. Jdou šikmo shora dolů a zezadu dopředu a jsou zcela rovnoběžná se střední rovinou těla. Bérec: je delší než stehno. Hlezenní kloub: úhel hlezenního kloubu (tibia-tarsální) není příliš sevřený. Nárt: vzdálenost mezi hlezenním kloubem a špičkami prstů je o málo menší než třetina výšky v kohoutku. Zadní tlapky: stejná charakteristika jako přední tlapky, pouze jsou méně oválné. POHYB: volný, energický, hlava nesena ušlechtile a elegantně. KŮŽE: po celém těle dobře napnutá a přiléhající k tělu. Viditelné sliznice a třetí oční víčka musí být pigmentovány černě. OSRSTĚNÍ: SRST: dlouhá po celém těle, od hlavy po ocas, od hřbetní linie k tlapkám. Na tlamě je kratší. Dosti chundelatá, proto nepřiléhající, spíše chomáčkovitá, netvoří prameny. BARVA: čistě bílá, bez skvrn a jiných odstínů bílé. 17

18 VÝŠKA A HMOTNOST: Výška v kohoutku: Psi27 až 30 cm. Feny25 až 28 cm. Hmotnost: od 2,5 do 4 kg. VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. - strabismus (šilhavost) ZÁVAŽNÉ VADY: - výrazná konvergence nebo divergence horních podélných os - konvexní nosní hřbet (římský nos) - prognathismus (tj. slabý předkus či podkus), pokud mění vnější vzhled tlamy - výška pod 25 cm a nad 33 cm u psů a pod 22 cm nebo nad 32 cm u fen. VYŘAZUJÍCÍ VADY: - agresivita nebo přílišná plachost - depigmentace nosní houby - nosní houba jiné barvy než černé - předkus (spodní čelist delší než horní) - oboustranná depigmentace očních víček - skvrna na rohovce - chybící ocas - zkrácený ocas, ať už přirozeně nebo uměle - jakákoliv jiná barva než bílá - skvrny a tečky Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni. 18

19 Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku (ČMKU, 2013) 3.4 Charakter Boloňský psík byl vždy společenským psem a je velmi úzce závislý na kontaktu s lidmi. Je to malý společenský psík, s hravou a veselou povahou. Boloňák je přítulný, citlivý a učenlivý společník velmi oddaný svému pánovi. Díky své hravé a učenlivé povaze, je schopný se naučit ledajaké psí kousky, jen aby udělal radost své rodinně. Jako společník, bude vždy doprovázet všudypřítomně svého pána. Má velmi rád svou rodinu, a proto strádá, když není celá pohromadě. Jako rodinný příslušník miluje děti, s nimiž se aktivně zúčastňuje různých her a jiných dovádění, které spolu provozují. Pro svou mírnou a láskyplnou povahu ho ocení starší i majitelé, kterým bude věrně stát po jejich boku. Je to psík chovaný zásadně v bytě, jelikož by se bez kontaktu s lidmi stal nešťastným a zakřiknutým psem. Boloňáček rozhodně není žádný lenoch! Velmi rád se proběhne po zahradě, ale také má rád vycházky, a ne jen ty krátké. Avšak jen v doprovodu svého pána, k cizím lidem je rezervovaný, ostražitý a nedůvěřivý. Pro svůj dobrácký a veselý charakter, díky kterému to jsou takoví malí klauni se snahou každého rozesmát, si vysloužili přezdívku "Antistresový psík". (ANONYM 2, 2007) 3.5 Příbuzná plemena boloňského psíka Boloňský psík, spolu s jeho příbuznými plemeny se řadí do rodu bichon. Rozdíl mezi konkrétními plemeny jsou mnohdy velmi nepatrné a neznalý člověk, jednotlivá plemena od sebe nerozezná. Rozdíly jednotlivých plemen přesně udává jejich stanovený standard a překročení jednoho, či více parametrů znemožňuje psovi možnost chovu i účast na výstavách. Všechna plemena, která se sem řadí, mají společnou vlastnost, a to tu, že jejich srst nemá podsadu, a tudíž nelíná. Do rodu bichon se řadí celkem šest plemen, včetně bišona frise (STUTKOVÁ 2010). 19

20 Boloňský psík (Bolognese) Maltézský psík (Maltese) Havanský psík (Bichon havanais) Cotonek (Coton de Teluár) Lvíček (Lion dog) Boloňský psík: Boloňský psík se vyznačuje dlouhou vločkovitou bílou srstí bez nutnosti ji stříhat dle standardu. Má kvadratické (čtvercové) tělo a ocas nesený na hřbetě. (PAVLOVSKÁ-KUNTOVÁ, DOLEŽAL, 1996). Obrázek č. 1: Boloňský psík ( 20

21 Maltézský psík: Maltézský psík je psík společenský s dlouhou rovnou srstí s obdélníkovitým rázem těla a rovným hřbetem s dobře vyvinutým hrudníkem. Srst je čistě bílá a jakákoliv odchylka je nepřípustná (STUTKOVÁ, 2010) Obrázek č. 2: Maltézský psík ( Havanský psík: Havanský psík je pes statné konstituce, kvadratického rámce s dlouhou jemně zvlněnou srstí, kde existují 2 varianty zbarvení. Jedna čistě bílá a vzácná, s různými odstíny hnědé barvy, uvádí se srnčí a havanská hnědá barva. Druhé zbarvení je takové, které povolují bílá, srnčí a havanská hnědá místa s černými skvrnami, nebo zcela černé (STUTKOVÁ, 2010). Obrázek č. 3: Havanský psík ( 21

22 Coton de Teluár: Coton je pes šťastné povahy s jasnýma kulatýma očima posazenýma daleko od sebe. Jeho tělo je spíše delší než vyšší. Už v jeho názvu se skrývá struktura jeho srsti, která je dlouhá a bavlněná na dotek a může být jemné zvlněná. Barva srsti je čistě bílá s povolením jemného zabarvení uší šedou, nebo červeně grošovanou barvou (STUTKOVÁ, 2010). Obrázek č. 4: Coton de Teluár ( Lvíček: Lvíček má kvadratickou stavbu těla (délka těla je rovna výšce v kohoutku). Jeho srst je hustá dlouhá, hedvábná a zvlněná. Srsti je u lvíčka povolena ve všech barvách a různých kombinacích. Charakteristický lví sestřih je nutný při vystavování psa (STUTKOVÁ, 2010). Obrázek č. 5: Lvíček ( 22

23 3.5.1 Boloňský psík x Bišon frise V dnešní době je spousta lidí stále nejistých při setkání s bílým pejskem, zda se jedná opravdu o boloňského psíka nebo o bišonka. Laik je opravdu na první pohled nemusí správně rozeznat, ale standardy jsou pro obě plemena jasné. Vzrůst: Boloňský psík dorůstá výšky okolo 30 cm. Konkrétně výška fen se udává cm, kde výška nesmí být nižší než 22cm a vyšší 32 cm. U psů je výška stanovena v rozmezí cm, s tím, že výška nesmí klesnout pod 25 cm a naopak přesáhnout 33cm. U bišona nikdy nesmí být vzrůst vyšší jak 30 cm, proto boloňský psík může být větší jak bišon. Srst: Srst u boloňského psíka je vločkovitá, připomínající "afro" délky dosahující až 10 cm. U bišona je srst spirálovitá, která připomíná srst mongolské kozy. U těchto dvou plemen je rozdílná její úprava, zatímco se u boloňského psíka srst nestříhá a nechává se přirozeně rozčepýřená, má bišon předen daný srřih kulovitého tvaru hlavy, a po délce těla rovný střih dle standardu. Rozdíl se nachází i v barvě, kde boloňák má barvu osrstění mléčně bílou, zato bišon ji má zářivě bílou. Tělo: Tělo boloňského je kvadratického rámce, to znamená, že délka trupu po kořen ocasu se rovná kohoutkové výšce. Narozdíl od boloňáka má bišon tělo obdélníkové, kde rozdíl v délce trupu muže činit až 6 cm. V závislosti na délce těla je rozdílná i chůze těchto psů. První psík má spíše cválající pohyb, kdežto bišon ho má poklusávající. Oči: Oči jsou u boloňáka kulaté, tmavé, posazené v čelní rovině, kde není viditelné bělmo. Bišon má oči kulatého tvaru, nikoliv mandlového, okrové barvy. Též se nacházejí v čelní rovině a rovněž bělmo není vidět. U obou plemen je nežádoucí jakékoliv vypoulení očí, jako je tomu u jiných ras například pekingského palácového psa. 23

24 Uši: Boloňský psík má uši vysoko posazené, dlouhé, svěšené, nikoliv vztyčené. Jsou mírně odstávající, kde budí dojmem, že je hlava větší. Bišon je má oproti boloňákovi přilehlé a nesené více dopředu. Délka ušního boltce sahá do půli tlamy, nikoliv k čenichu jako je tomu u plemene pudl (KCHB, 2009). Obrázek č. 6: Bišon frisé x Boloňský psík ( VYDEJNI-MISTA-SLUZBY/85-1-Plemena-spolecenska 3.6 Boloňský psík a alergie Každý pes, ať už se jedná o naháče nebo psa s nelínající srstí, produkují nespočet alergenů, který nemusí souviset právě se srstí. Alergeny se nevyskytují pouze v srsti, ale také ve slinách, moči, mazových žlázách a v kůži. V takovém případě tu délka srsti nehraje velkou roli. Pokud se člověk přeci jen rozhodne pořídit si psa, měl by to prokonzultovat se svým odborným lékařem, předložit mu informace o daném plemeni a poradit se. Pokud se projeví u člověka alergie pouze na srst a ne, roztoče a jiné alergeny, je možné popřemýšlet nad plemeny úplně bez srstí, jako je například čínský chocholatý pes, nebo rasy psů s nelínající srstí (bišon, boloňský psík a jim podobné). Při volbě psa se srstí je nutné dodržovat určitá pravidla, aby se alergie nezhoršovala.srst boloňských psíků nelíná, obměňuje se při česání, kde se zachycuje na kartáči. V případě, že se člověk rozhodne svého psíka stříhat, je nejlepší variantou ho dávat do salónu na úpravu srsti, kde bude psíkova srst odborně ošetřena a alergikovi odpadnou potíže s odletujícími a padajícími chlupy, když se pes otřepe. Zkrácená srst se snáz udržuje a nezachytávají se v ní různé alergeny (HOLÁ, 2009). 24

25 3.7 Onemocnění Zánět spojivek, zánět víček a zánět třetího víčka: Zánět spojivek, zánět víček a zánět třetího víčka patří u psů k velmi častým onemocněním. Obzvláště u těch plemen s dlouhou srstí, která často oči dráždí a může být nositelem infekcí nebo cizích předmětů přímo do prostoru oka. Příčiny: K nejčastějším příčinám onemocnění očí je jejich mechanická poranění (poškrábání, píchnutí, cizí předmět), dále chemické vlivy (podávání nevhodných léčiv, agresivní roztoky či plyny), infekce, parazitární onemocnění (demodikóza) a alergie. Příznaky: Hlavními příznaky při zánětu spojivek je zarudnutí, slzení očí, otok a mhouření víček, utírání hlavy o předměty, výtok z očního koutku. U zánětu víček při dlouhodobém trvání se vyskytuje vypadávání srsti a zvýšená teplota. Zánět třetího víčka je nejčastější formou zánětu spojivek a projevuje se vodnatým, hlenovitým, až hnisavým výtokem. Zánět způsobují zduřelé drobné mízní uzlíky na vnitřní straně třetího víčka, které mechanicky dráždí rohovku (ALLAN, BLOGG 1999) Onemocnění zevního zvukovodu Nemoci uší jsou nejčastějším zdravotním problémem psů a onemocnění a záněty zevního zvukovodu je často hlavní důvod vyhledání veterinární péče. Příčiny: Příčinou zánětu zvukovodu je vyvolání nemoci mikroorganismy. Onemocnění má následně infekční průběh, které nese riziko přenosu infekce mezi zvířaty. Při tomto onemocnění je značné vylučování ušního mazu většinou tmavého zbarvení. Bakterie jsou velmi citlivé na světlo, nacházejí se až hluboko ve zvukovodu, tudíž, je horší pozorovatelnost průběhu onemocnění. Další příčinou tohoto zánětu často bývá nadměrná vlhkost zvukovodu. Většinou to bývá nevhodným koupáním psa, kde se mu dostane voda do oblasti ucha. 25

26 Příznaky: Třepání hlavou, škrábání se v okolí uší, zarudnutí, zduření ucha a bolestivé na dotek. Zvýšená tvorba ušního mazu různého charakteru. Při těžším postižení vodový zvuk na ušní bázi (nahromadění hnisavého výtoku) a naklánění hlavy na postiženou stranu. Léčba: Obecná prognóza je příznivá, záleží však na řadě faktorů. Nejlépe je hned navštívit veterinárního lékaře, který zahájí správnou, rychlou a účinnou léčbu. Největším problémem efektivní léčby je zábrana recidivám (ALLAN, BLOGG, 1999) Zubní kámen Zubní kámen je velmi časté onemocnění dutiny ústní postihující samotné zuby. Tímto problémem trpí až jedna třetina psů. Jsou rasy, které jsou náchylnější na zubní kámen, již od raného věku. Příčiny: Příčinou tvorby zubního kamene jsou minerální látky, které se nacházejí ve slinách a tím se usazují na zubech. K minerálním látkám se přikládají i další látky, jako epitel ze sliznice dutiny ústní, zbytky potravy, bakterie a jiné. Nejprve se zubní kámen usazuje v zubním krčku, poté se rozšíří na celý zub. Příznaky: Zubní kámen má barvy od žlutohnědé až po tmavohnědou, s různým rozsahem na zubu. Pod těmito problémy se rozvíjí záněty dásní, zápach z tlamy, slinění. Následkem bývá tvorba zubního kazu, nechutenství, bolest při příjímání potravy s následkem hubnutí. Léčba: Nelze stoprocentně zamezit tvorbě nového zubního kamene, jen ho průběžné odstraňování mechanickou cestou nebo ultrazvukem (ALLAN, BLOGG 1999). 26

27 Obrázek č. 7: Zubní kámen před a po vyčištění ( odstraneni-zubniho-kamene-ultrazvukem) 3.8 Vrozené vady Vchlípení očního víčka (entropium) Tato vada může postihnout jak horní, tak dolní víčko. Příčinou často bývá zánět třetího víčka (mžurky), zkrácení spojivky, nebo ochablost kožního listu víčka vlivem stáří. Jako následek těchto příčin se začne vnější osrstěná strana víčka a řasy stáčet dovnitř oka. Díky vchlípení víčka poté dochází k neustálému dráždění a mechanickému poškozování oka. Jako nejúčinnější prevence se považuje chirurgický zákrok, kde se upravuje velikost očního víčka (DOSTÁL, 1995). Léčba: Většinou je nevyhnutelný chirurgický zákrok. Pokud by se léčba podcenila, je ohrožen zrak psa, kde zanedbání péče může vést i k oslepnutí. Operativní zákrok bývá ve většině případech velmi účinný Vychlípení očního víčka (ektropium) Vychlípení je odtažení spodního víčka od oka, kde následně dochází k obnažení spojivky. Toto onemocnění se řadí jako dědičné. Při mírném průběhu není nutná žádná zvýšená péče a léčení. Ale je riziko, že dojde k poškození s následnými chronickými záněty spojivky (ALLAN, BLOGG, 1999). 27

28 3.9 Reprodukce U boloňských psíků se prakticky nesetkáváme s žádnými problémy při krytí. Feny zabřezávají velmi dobře, mají poměrně početné vrhy (3-8 štěňat), o které se výborně starají. Váha štěňat při porodu bývá až kolem 20 dkg, přitom císařské řezy jsou u tohoto plemene naprostou výjimkou. Feny mají dostatek mléka a štěňata jsou vitální, životaschopná. K chovu samozřejmě vybíráme feny minimálně střední velikosti, aby nedocházelo k deformaci plemene, aby byl stále zachován standard, a také aby se příliš malým fenám nerodila k poměru jejich tělu velká štěňata (VOLŠICKÝ, VOLŠICKÁ, 2006). Obrázek č. 8: Fena po porodu se štěňaty ( bolognese-portret.htm) Obrázek č. 9: Váha narozeného štěněte ( denajwen-porod.htm) 28

29 3.10 Poporodní komplikace Zánět mléčné žlázy Příčiny objevení se zánětu mohou být různé. Projevení může být způsobeno infekcí, zhmoždění či poškození mléčné žlázy nebo nadměrnou tvorbou mléka. Příznaky: Projevem bývá zarudnutá, oteklá, dotekem citlivá a bolestivá mléčná žláza. Fena má v důsledku vyšší tělesnou teplotu a nemá chuť k jídlu. Hlavním příznakem je zbarvení mléka, které oproti normálnímu zbarvení je nažloutlé, které může obsahovat příměsi krve, nebo naopak může být znatelně vodnaté. Léčba: Při infekčním onemocnění jsou feně podávána antibiotika. Při závažnějším průběhu je nutné operativní odstranění hnisavého centra mléčné žlázy. Důsledky: Z postiženého struku štěňata nejsou schopna sát mléko. Při postižení víc struků štěňata nemají přísun potravy, kde v důsledku ubývá jejich hmotnost, což může způsobit i jejich úhyn z úplného vysílení. V takovém případě je nutné štěňata napojit na umělou výživu, nebo zajistit náhradní fenu na kojení se zdravou mléčnou žlázou. Prevence: Nejlepší prevencí je udržování feny v čistotě a zabránění polehávání na studeném či drsném povrchu. Nejdůležitější je zabránit mechanickému poškození mléčné žlázy. Mezi další způsob prevence je odstříkávání přebytečného mléka, které štěňata nestačí vypít. Hromadění přebytečného mléka je jeden z dalších důvodů vzniku zánětu mléčné žlázy (ALLAN, BLOGG, 1999) Zánět dělohy Hlavní příčinou infekčního a bolestivého onemocnění, nejčastěji bývají plodové obaly nebo mrtvé štěně, které zůstaly v děloze. Příčinou může být i infekce, která 29

30 se rozšíří z pochvy do dělohy. Vznikem infekce může být nedostatečná dezinfekce pomůcek, používaných při porodu, ale i špinavé lidské ruce. Příznaky: Fena mívá vysokou tělesnou teplotu okolo 39,5 C, ale teplota může být i vyšší. U feny se často vyskytuje nechutenství, značná žíznivost, ale i zvracení a průjem. Výtok tmavé barvy a zápachu je dalším důkazem zánětu. Barva je různorodá, od tmavě červené až po žlutou či nazelenalou. Nezaměnit výtok s běžným poporodním výtokem, který z počátku má též nazelenalou až černou barvu, avšak ten časem zesvětlává a stává se vodnatým, což je zcela normální jev. Léčba: Léčbu je nutné zahájit již od zjištění prvních příznaků. Hlavním ukazatelem bývá změna kvality mléka, jež ho štěňata odmítají pít. V horším případě, kdy produkce mléka ustává, je nutné štěňatům podávat umělou výživu (ALLAN, BLOGG, 1999) Pyometra Je onemocnění dutiny břišní, kde dochází ke hromadění hnisu v prostorách dělohy. Převážně se její průběh vyskytuje u fen středního věku, či fen, které doposud neměly štěňata. Pokud pyometra není včas odhalena a léčena, může mít i smrtelné následky. Příznaky: Hlavním příznakem bývá hnisavý výtok z pochvy. V těžších případech k výtoku nedochází a hnis se hromadí v děloze. Fena projevuje větší žíznivost, nechutenství, změny v chování, může nastat zvracení. Objevuje se otok zevních genitálií, zvětšení objemu břicha, které způsobuje nahromadění hnisu v děloze. 30

31 Léčba: Důležitá je včasná diagnostika tohoto onemocnění vyšetřením a následným rozborem poševních výtěrů. V těžších případech je nutné operativní odstranění dělohy i vaječníků (ALLAN, BLOGG, 1999) Poporodní eklampsie Důvodem projevení je nedostatek správné hladiny vápníku v krvi feny. Velmi často tímto onemocněním bývají postihovány feny malých plemen, obzvláště u těch, které mají více štěňat ve vrhu. Příznaky: Fena má nadměrnou žíznivost, ale i žravost. Dalším projevem je zrychlená dechová frekvence, dostavují se poruchy pohybového aparátu, s následkem ztráty rovnováhy nebo projevem obrny končetin. Léčba: Léčení feny musí být zahájeno co nejdříve od zjištění příznaků. Nejúčinnější je nitrožilní podávání vápníku, tímto lze dosáhnout rychlé nápravy. Je dobré štěňata ponechat na umělé výživě, jelikož, kdyby štěňata byla dále kojena, onemocnění by mohlo znovu rychle propuknout. V případě, že štěňata sají mateřské mléko, je nutné feně přidávat do jídla adekvátní množství vápníku, aby se vyvarovalo poporodní eklampsii (KUBĚNOVÁ, 2003) Pracovní využití Canisterapie Historicky prvním boloňským psíkem, který byl využíván v ČR ke canicterapii byla Daisy Apháia, která canisterapeutické zkoušky složila v roce Boloňský psík se ke canisterapii používá především díky své společenské povaze, která je pro něj charakteristická. Toto plemeno je velmi mírné a nekonfliktní a i v případech, kdy je pacient méně obratný a psovi nešťastnou náhodou šlápne na 31

32 tlapku či mu jinak nechtěně ublíží. To si tento psík ve většině případů klade za vinu sám sobě, jak vyplývá z jeho následné reakce (přílišné lísání a olizování) pána nebo pacienta. Své pacienty a klienty si získá především jeho něžným a veselým vzhledem, připomínající plyšovou hračku s nutkáním ji pomazlit. Zvláště u malých dětí si jejich náklonnost získá především předváděním svých veselých kousků, které rád dělá pro pobavení okolí. Boloňský psík při těsném kontaktu s pacienty navozuje příjemnou atmosféru, tím se následně uvolňuje psychická stránka pacienta. Při dalších aktivitách jako je hlazení, případně i krmení, se rozvíjí klientova motorika, což vede k mírnému zlepšování pacientova stavu. Toto plemeno je vhodné právě u pacientů, kteří se obávají větších plemen. Nevýhodou boloňských psíků, je to, že je nemůžeme zároveň používat ke canisterapii a zároveň na výstavy. Je nutné u těchto psíků udržovat srst kratší, aby nedocházelo k jejímu následnému plstnatění v důsledku chování a hlazení psa. Boloňský psík jako malé společenské plemeno, má veškeré předpoklady, aby mohl výborně uplatnit své charakteristické vlastnosti v canisterapii (VOLŠICKÝ, VOLŠICKÁ, 2006). Obrázek č. 10: Boloňský psík a pacient ( canisterapie.htm) 3.12 Boloňský psík a péče Boloňského psíka, obecně jako každého psa je dobré odčervit v intervalu přibližně jedenkrát za 6 měsíců, nebo pokaždé v případě podezření či potřeby. Je nutná péče o drápky, které by se měly udržovat přiměřeně dlouhé, aby psovi nevadily při chůzi. Je dobré je jedenkrát do měsíce zastřihnout, při delším intervalu hrozí, že psovi uvnitř drápu poporoste zároveň i vnitřní žilka a drápek se nedá nijak bezbolestně zkrátit (KUBĚNOVÁ, 2003) 32

33 Obrázek č. 11: Zkracování drápků ( bolognese-fotogalerie.htm) V další řadě se nesmí zapomínat na pravidelnou údržbu uší, jelikož je má boloňský psík osrstěné a klopené dolů. Zdravé ucho má růžovou barvu, bez špíny a zánětu. V takovém případě, není nutné do ucha nijak zvlášť zasahovat. Nesmí se zanedbávat vytrhování chloupků vyrůstajících přímo z ucha, které by při ponechání zarůstaly až do zvukovodu, kde by následně způsobovaly záněty. Samotné vytrhávání je bezbolestné a pro správnou funkci ucha nutné (ANONYM 2, 2008). Obrázek č. 12: Vytrhávání chloupků ( bolognese-fotogalerie.htm) 33

34 U boloňských psíků je nezbytná péče o oči a jejich okolí. Srst je okolo očí dlouhá a oči neustále dráždí, což vede k výtokům, které barví srst v oblasti očí. Nejlepší způsob zmírnění výtoků, je vystříhávání srsti jak nad, tak i pod očima. Jako další způsob se dají použít různé přípravky, určené k ošetření očí a srsti, ale účinnost není tak vysoká jako samotné nůžky a odstřihnutí přebytečné stsrti. V případě výstavního psa, lze použít i bělící mast, která spolehlivě zamaskuje červeně zbarvenou srst, způsobenou výtoky, avšak toto řešení je pouze kosmetické a dalším výtokům nezabrání (KUBĚNOVÁ, 2003 ). Obrázek č. 13: Boloňský psík a péče o oči ( bolognese-fotogalerie.htm) Koupání: Koupání psa se doporučuje až od šestého měsíce, v případě nutnosti, psovi omýváme pouze tlapky, bříško a oblast čenichu. V dospělosti se nedoporučuje koupat psa více než 2krát do měsíce, když je pes pravidelně kartáčován a udržován. Při samotném koupání je vhodné mít psa nejlépe ve vaně s protiskluzovou podložkou. Psa je nutné nejprve namočit a poté v přiměřeném množství aplikovat šampon, určený přímo pro psy, nejlépe s konkrétními vlastnosti pro danou srst. Po opláchnutí šamponu je dobré aplikovat, kondicionér, který usnadní následné rozčesávání a zabraňuje zplstnatění srsti. Po vykoupání je dobré psa zabalit do ručníku, srst vysušit, poté nejlépe rozčesat a vyfénovat fénem, případně upravit do požadovaného střihu (KUBĚNOVÁ, 2003) 34

35 Česání: Srsti je nutné se zodpovědně věnovat. Narozdíl od jiných plemen, které popisuje Dolzová (2001) ve své knize Stříhání a trimování psů, se boloňský psík nijak střihově neupravuje, srst zůstává dlouhá, kolem deseti centimetrů. Od nejranějšího věku musíme psa naučit na kartáčování srsti a její úpravu. Na česání je spousta druhů kartáčů a hřebenů, pro nejlepší údržbu. Je vhodné použít široký kartáč na první pročesání srsti, dále řídký kovový hřeben, nebo prořezávácí hřeben, kterým se zbavíme zplstnatělé srsti, jako poslední je možno použít řídký kovový hřeben, pro dokonalé rozčesání a na úpravu srsti v oblasti čumáku. V případě, že nelze zplstnatělou srst nijak vyčesat, je nejlepším a bezbolestným řešením ji šetrně vystřihnout (WERHOEF-VERHALLEN, 2001) Obrázek č. 14: Česání srsti ( Zuby: Dásně u psů rostou nepravidelně. Z pravidla rostou prvně dolní a teprve poté, až horní. Pokud zjistíme, že skus u psa jde do předkusu, je dobré dolní čelist masírovat a lehkým tlakem se ji snažit tlačit zpět. V době výměny chrupu musíme být velmi opatrní na oblíbené psí hry, jako je přetahování, při kterém bychom mohli rychlým škubnutím psovi doživotně poškodit chrup. Důležitá je i následná péče, ohledně tvorby zubního kamene, je nutné to hlídat, a v případě nutnosti nechat u veterinárního lékaře 35

36 odstranit. Jako prevence je možné použít zubní kartáček a zubní pastu určenou pro psy, která zmírňuje jeho tvorbu (ANONYM 3, 2008). Obrázek č. 15: Čištění zubů ( Péče o srst Boloňský psík má hustou a kudrnatou srst. Tato srst vyžaduje pravidelnou péči, kde je nutné ji minimálně jedenkrát až dvakrát týdně řádně pročesat. Srst boloňského psíka je měkká a roste do dlouhé délky, kolem 10 centimetrů a nelíná. Měkká, kudrnatá srst nepřiléhá příliš k tělu a po umytí se vrací do původního stavu. Celá srst je velice hustá, pouze v okolí tlamy je kratší a má menší objem. Barva srsti je standardně čistě bílá, skvrny či jiná zbarvení jsou nežádoucí a brány jako vada. Jiná zvláštní péče o srst není nutná, jen pravidelně, ne méně než dvakrát za týden, srst musíme pročesat. Při česání je potřeba dbát zejména na rozčesávání srsti na bříšku, v oblasti podpaždí a za ušima. Vhodné je nechat psa v šesti měsících ostříhat na délku dva centimetry Při koupání boloňských psíků je nutno myslet především na to, aby se srst během mytí necuchala, a proto je nutné ji pře mytím důkladně rozčesat. Mokré lokny nejsou myty formou tření o sebe, ale každá lokna je opatrně umývána zvlášť. Po mytí šamponem automaticky následuje aplikace kondicionéru pro psy. To ulehčí proces rozčesávání a předchází dalšímu zacuchávání srsti. 36

37 Pes s průkazem původu určený k předvádění a výstavám se nestříhá. Podle standardu plemene je boloňský psík vystavován ve svém přirozeném vzhledu. Pouze se zarovnává srst na tlapkách podle obvodu. To proto, aby vystavovaný pes vypadal udržovaně a jeho sestřih zvýrazňoval jeho důstojnost. Pes, je vždy před výstavou česán, koupán šamponem, následně kondicionérem a vyfénován. Pokud boloňský psík není určený k výstavám, může se stříhat několikrát do roka, v závislosti na růstu chlupů. V letním období se nechávají psíci stříhat na krátko hlavně proto, aby nebyla nutná tak intenzivní péče o srst. V takovém případě bývá pes stříhán strojkem, kde na tlapkách se nechává srst delší (KUBĚNOVÁ, 2003). Obrázek č. 16: Stříhání srsti na tlapkách ( bolognese-fotogalerie.htm) 3.13 Kluby Boloňského psíka v ČR Moravskoslezský klub chovatelů maltézských a boloňských psíků Klub sdružuje všechny zájemce o chov plemen maltézský a boloňský psík. Pečuje o rozvoj chovu, o propagaci a ochranu psů těchto plemen. Je členem FCI prostřednictvím Českomoravské kynologické unie. Pořádá různé akce a setkání členů. Každoročně se koná Klubová výstava, na které se zadává titul Klubový vítěz. Několikrát za rok pořádá klub bonitace, odborné chovatelské akce, na kterých 37

38 se hodnotí úroveň chovu a chovných jedinců. Výbor klubu vydává Zpravodaj, ve kterém jsou členové klubu informováni o činnosti klubu, o termínech klubových akcí a o chovu. Moravskoslezský klub chovatelů maltézských a boloňských psíků se sídlem ve Vyškově vznikl Klub založili členové přípravného výboru Josef Ondris, ing. Jan Kuběna, Olga Klimková, Olga Šperlínová, Milan Dokoupil, Hilda Kuběnová. Na ustavující schůzi byl zvolen první výbor klubu ve složení: předseda - Josef Ondris, jednatel - Jiřina Dokoupilová, poradce chovu - Hilda Kuběnová (MKCHMB, ). Obrázek č. 17: Logo klubu ( Klub chovatelů bišonků Klub chovatelů bišonků (KCHB) je zájmovou organizací zaměřenou na rozvíjení chovu všech plemen bišonů, především Boloňských psíků, Bišonků a plemene Ruská barevná bolonka (barevný boloňský psík). Pro uznání v FCI je KCHB začleněn ve Sdružení kynologických klubů (SKK) a ČMKU, pod číslem ORGANIZAČNÍ ŘÁD klubu chovatelů bišonků 1. Název organizace Klub chovatelů bišonků 2. Obvod činnosti Česká republika 3. Sídlo organizace Vrchlabí (Rychnov nad Kněžnou) 4. Jméno a adresa zástupce klubu Vladimíra Kohútová, Vrchlabí (Rychnov n.k.) 5. STANOVY KLUBU 38

39 Klub chovatelů bišonků je zájmovou, politicky nezávislou organizací, jejímž úkolem je sdružovat milovníky psů, pořádat výstavy, rozvíjet a řídit chov bišonků, zhotovovat průkazy původu. Členství členem klubu se může stát občan České republiky i jiného státu, který souhlasí s organizačním řádem klubu, přičemž dolní věková hranice je 15 let. Členství vzniká na základě podání přihlášky a o přijetí za člena klubu rozhoduje výbor klubu nadpoloviční většinou hlasů. Členství počíná dnem zaplacení členského příspěvku. Práva a povinnosti členů klubu účastnit se schůzí a všech akcí organizace. Od 18 let volit a být volen do orgánů klubu. Platit příspěvky, dodržovat stanovy a chovatelský řád. Zánik členství úmrtím člena klubu, nezaplacením příspěvku, při hrubém porušení organizačního a chovatelského řádu. Vnitřní struktura organizace výbor předseda, jednatel, hlavní poradce chovu, vedoucí plemenné knihy klubu a poradce pro styk se zahraničními chovateli. Členská schůze členská schůze klubu je vrcholným orgánem a rozhoduje o všech zásadních otázkách činnosti klubu a to zejména: - projednává a schvaluje zprávu o činnosti klubu - projednává a schvaluje plán činnosti pro příští období - volí výbor klubu - odvolává člena výboru klubu Členská schůze je usnášeníschopná, je-li přítomná nadpoloviční většina členů klubu. 39

40 Finanční hospodaření klubu zdroje příjmů 1. členské příspěvky 2. poplatky za úkony prováděné klubem 3. dary a podobně O použití finančních prostředků rozhoduje členská schůze, za hospodaření s finančními prostředky zodpovídá výbor klubu (KCHB, 2009) Obrázek č. 18: Logo klubu ( 40

41 4 Závěr Chov Boloňského psíka se poslední dobou stává čím dál více atraktivnější, díky jeho nezaměnitelné povaze. Bohužel je často zaměňován se známějším plemenem bišon frise, proto není jeho chov tak početný. V této práci jsme se pokusili shrnout všechny dostupné informace o plemeni, požadavky a péči, kterou toto plemeno potřebuje a vyzdvihnout jeho neobyčejný charakter. Boloňský psík, jak již bylo v práci uvedeno, je plemeno nenáročné a jeho srst nelíná, narozdíl od jiných malých společenských plemen. Právě díky jeho nelínající srsti a klidné povaze je vhodný do bytu, k lidem trpícím alergiemi, ale i ke starším občanům. Ačkoliv má boloňský psík ve standardu srst dlouhou, která se nestříhá, spousta chovatelů ji z praktických důvodů stříhá, psík díky tomu vypadá víc harmonicky, a na srsti se nedrží tolik nečistot a srst nepotřebuje takovou intenzivní péči. Toto plemeno je společenské, vhodné k reprezentaci, mazlení a hraní, ale je vhodné i k pracovním účelům, jako je canisterapie, kde má boloňský psík díky své povaze a vzhledu velmi dobré výsledky. Boloňský psík je plemen,které se nepotýká s žádnými závažnějšími nemocemi, a netrpí nemocemi dědičného charakteru. Jediné permanentní úskalí je neustálé slzení očí, které se dá velmi dobře zmírnit odstraněním srsti v okolí očí. Při pořizování toho plemene, by si lidé měli uvědomit, že si nekupují panenku na hraní, ale společníka, který i když je nenáročný, tak přeci svoji minimální péči potřebuje. Boloňský psík bude každému majiteli skvělým společníkem a věrným přítelem, se kterým nikdy nebude nuda, a proto se objevuje čím dál více u různých chovatelů, které si získal svým okouzlujícím charakterem a jeho chov je tak každým rokem početnější. 41

42 5 Literatura ALLAN E., BLOGG R., (1999): Domácí lékař vašeho psa. Ottovo nakladatelství, Praha 4, 352 s. DOLZOVÁ R., (2001): Stříhání a trimování psů. Ottovo nakladatelství, Praha 4, 127 s. DOSTÁL J., (1995): Chov psů: genetika v kynologické praxi. Dona, České Budějovice, 206 s. DOSTÁL J., (2007): Genetika šlechtění plemen psů. Dona, České Budějovice, 261 s. FOGLE, B., (2003): Velká kniha péče o psa. Cesty, 191 s. KRIECHBAUMER A., (2001): Malá plemena psů: psi se šarmem a charakterem. Vašut, 69 s. KUBĚNOVÁ, H., (2003): Boloňský a maltézský psík. Plot, Praha 1, 83 s. TICHÁ, V., (2000): Malá škola pro chovatele psů. Dona, České Budějovice, 225s. VERHALLEN E. V., (2010): Psi: Velký atlas plemen. Rebo productions, Dobřejovice, 544 s. AKC, (2013) American Kennel Club [online]. [cit ]. Dostupné z: ANONYM 1, 2009: Historie [online]. [cit ]. Dostupné z: ANONYM 2, 2007: Charakter [online]. [cit ]. Dostupné z: ANONYM 3, 2008: Péče [online]. [cit ]. Dostupné z: ČMKU, 2013: Standard plemene [online]. [cit ]. Dostupné z: HOLÁ M., 2009: Alergie [online]. [cit ]. Dostupné z: 42

43 KCHB, 2009: O plemenech [online]. [cit ]. Dostupné z: KCHB, (2009) Organizační řád KCHB [online]. [cit ]. Dostupné z: MKCHMB, ( ) O klubu [online]. [cit ]. Dostupné z: STUTKOVÁ R., 2010: Příbuzní Bišona frisé [online]. [cit ]. Dostupné z: VOLŠICKÝ J., VOLŠICKÝ J., VOLŠICKÁ J., 2006: Canisterapie [online]. [cit ]. Dostupné z: VOLŠICKÁ J., 2012: Historie v ČR [online]. [cit ]. Dostupné z: VOLŠICKÝ J., VOLŠICKÁ J., 2006: Reprodukce [online]. [cit ]. Dostupné z: 43

44 6 Seznam obrázků Obrázek č. 1: Boloňský psík Obrázek č. 2: Maltézský psík Obrázek č. 3: Havanský psík Obrázek č. 4: Coton de Teluár Obrázek č. 5: Lvíček Obrázek č. 6: Bišon Frisé x Boloňský psík Obrázek č. 7: Zubní kámen před a po vyčištění Obrázek č. 8: Fena po porodu se štěňaty Obrázek č. 9: Váha novorozeného štěněte Obrázek č. 10: Boloňský psík a pacient Obrázek č. 11: Zkracování drápků Obrázek č. 12: Vytrhávání chloupků Obrázek č. 13: Boloňský psík a péče o oči Obrázek č. 14: Česání srsti Obrázek č. 15: Čištění zubů Obrázek č. 16: Stříhání srsti na tlapkách Obrázek č. 17: Logo klubu Obrázek č.18: Logo klubu 44