Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Tomáš Müller

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2011 Tomáš Müller

2 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví Katedra financí a oceňování podniku Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku VYUŽITÍ FINANČNÍCH DERIVÁTŮ V PODNIKÁNÍ Autor bakalářské práce: Tomáš Müller Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Petr Marek, CSc. Rok obhajoby: 2011

3 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Využití finančních derivátů v podnikání jsem vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označil a uvedl v přiloženém seznamu. V Praze dne Tomáš Müller

4 Anotace: Práce se zabývá hlavními možnostmi využití finančních derivátů v podnikání s důrazem na českého podnikového klienta. Popisuje fungování vybraných druhů finančních derivátů, mezi které patří forwardy, futures, FRA, opce, warranty a investiční certifikáty. Na praktických příkladech ukazuje možnosti využití vybraných finančních derivátů pro zajištění měnového, úrokového a komoditního rizika a také pro zhodnocení volných finančních prostředků podnikatele. Analyzuje a vzájemně srovnává jednotlivé varianty a snaží se co nejlépe poukázat na výhody a nevýhody využívání finančních derivátů v podnikatelské praxi.

5 Obsah Úvod Finanční deriváty Forwardy Futures FRA (Forward rate agreement) Opce Warranty (Opční listy) Investiční certifikáty Využití finančních derivátů pro zajištění rizika Měnové zajištění Úrokové zajištění Komoditní zajištění Komplexní zajištění Využití finančních derivátů pro zhodnocení volných finančních prostředků Závěr Použité zdroje Seznam tabulek a grafů... 40

6 Úvod Finanční deriváty jsou bezesporu jednou z nejrychleji se rozvíjejících skupin finančních instrumentů na světě. Ačkoliv měl jejich nekontrolovatelný rozvoj nemalý podíl na vzniku a prohloubení globální finanční krize, jejich původním účelem bylo a stále zůstává především zajištění proti riziku. Společnosti po celém světě se pomocí finančních derivátů zajišťují proti nepříznivému vývoji cen komodit, kolísání měnových kurzů, pohybu úrokových měr a dalším rizikovým faktorům, které nepříznivým způsobem ovlivňují jejich primární podnikání. Protože se postupem času staly tyto nástroje velice oblíbenými, přilákaly také nespočet finančních spekulantů a investorů, kterým slouží především k lepšímu řízení tržního rizika nebo čistě jako nástroj pro dosažení zisku. Hlavními hráči na tomto poli jsou samozřejmě banky. Ty nejenže využívají finanční deriváty ve své činnosti a zároveň se významnou měrou podílejí na vývoji a zdokonalování derivátů nových, ale také zprostředkovávají obchody s těmito nástroji ostatním subjektům. Jedněmi z těchto subjektů jsou podnikatelé právnické nebo fyzické osoby, jejichž primární podnikatelský záměr není vydělávat na finančních trzích, nýbrž využívat finanční deriváty jako nástroj pro řízení rizika, případně jako nástroj pro zhodnocení volných finančních prostředků. Tato bakalářská práce se věnuje právě potřebám těchto subjektů. Hlavním cílem práce je ukázat a podrobně popsat nejčastější případy využití finančních derivátů v podnikatelské praxi. V první části bude třeba nejdříve vysvětlit, co to vůbec finanční derivát je, včetně podrobného popisu těch typů derivátů, které budou dále figurovat v konkrétních praktických příkladech. Samozřejmě svět finančních derivátů je mimořádně obsáhlé téma a popis všech typů derivátů daleko přesahuje rámec této práce. U každého příkladu tak bude uvedeno řešení pouze pomocí vybraných typů derivátů, přičemž důraz bude samozřejmě kladen na výběr těch nejvýhodnějších variant pro jednotlivé podnikatelské subjekty, a to především pro subjekty podnikající v České republice. Práce by měla být co nejpraktičtěji zaměřená, proto bude vycházet především z vlastních zkušeností z působení ve společnosti, která se využíváním finančních derivátů pro zajištění rizika a zhodnocení finančních prostředků zabývá. Stejně tak bude přihlíženo k rozsáhlým zkušenostem mých kolegů a známých z finanční sféry, díky čemuž by mělo být dosaženo nejen maximální praktičnosti, ale také aktuálnosti této práce, což je v raketově se rozvíjejícím světě finančních derivátů nanejvýš potřeba. 6

7 1. Finanční deriváty Akcie, komodity či měny, společně bychom je označili jako aktiva. Finanční derivát sám o sobě aktivem není, zjednodušeně si ho lze představit jako dohodu mezi dvěma stranami o určitém plnění v budoucnu, přičemž výše tohoto plnění je odvozena právě od ceny tzv. podkladového aktiva. Takovýmto podkladovým aktivem může být téměř cokoliv. Kromě zmíněných akcií, komodit či měn to jsou nejčastěji také úrokové míry, dluhopisy, akciové indexy a další. Jedna strana se například může zavázat, že v předem stanoveném datu odebere od druhé strany stanovené množství podkladového aktiva za předem stanovenou cenu. Takovýto závazek má tedy určitá pravidla a jeho cena je závislá na ceně podkladového aktiva. Stejné je to s finančními deriváty. Aby se však s finančními deriváty dalo obchodovat a celý systém byl přehledný a transparentní, musely být tyto pravidla standardizovány, čímž postupně vznikaly konkrétní typy finančních derivátů. Mezi ty nejznámější dnes patří opce, warranty, futures, či investiční certifikáty. Dle společných znaků lze finanční deriváty dále dělit do několika skupin, ovšem celý systém finančních derivátů je dnes velice složitý a rozsáhlý a není cílem této práce jej v celé své šíři podrobně popsat. Proto se budu soustředit pouze na základní popis těch typů derivátů, které budu dále uvádět v konkrétních případech využití v podnikové praxi. Těmito deriváty budou již zmíněné forwardy, futures, FRA, opce, warranty a některé druhy investičních certifikátů. Při zpracování této části jsem vycházel především z vlastních zkušeností s obchodováním s uvedenými deriváty, případně teoretických poznatků načerpaných čtením tematicky zaměřené odborné literatury 1. 1 Knihy: 1) CHISHOLM, Andrew M. Derivatives Demystified : A Step-by-Step Guide to Forwards, Futures, Swaps and Options. Chichester : Wiley Finance, s. ISBN X. 2) DURBIN, Michael. All About Derivatives. New York : McGraw-Hill, s. ISBN ) TAN, Chia. Demystifying Exotic Products : Interest Rates, Equities and Foreign Exchange. Chichester : Wiley Finance, s. ISBN X. 4) SVOBODA, Martin. ROZUMEK, David.: Investiční certifikáty. Praha, Komise pro cenné papíry, s. ISBN

8 1.1. Forwardy Forwardy jsou jedněmi z nejstarších finančních derivátů vůbec. Představují dohodu dvou stran o dodání (odebrání) smluveného množství podkladového aktiva za předem danou cenu a v předem stanoveném datu v budoucnu. Příkladem může být pěstitel pšenice, kterému do sklizně zbývá ještě několik měsíců, ovšem již nyní si s odběratelem dohodne, že mu v budoucnu dodá pšenici za aktuální cenu na trhu. Pěstitel má jistotu, že i když do sklizně cena pšenice klesne, za svou úrodu dostane stále stejně, zatímco odběratele netrápí, pokud cena pšenice vzroste, neboť on jí v budoucnu odebere za aktuální cenu. Forwardy jsou nestandardizované mimoburzovní kontrakty, což znamená, že dvě strany je mohou mezi sebou uzavírat za libovolných podmínek, přičemž každý z účastníků kontraktu nese kreditní riziko, tedy riziko nesplacení závazku protistrany. Pokud si nechcete shánět protistranu pro svůj forwardový obchod sám, můžete se jednoduše obrátit na banku. Zde je však s jistou mírou standardizace nutné počítat, a to především z hlediska trvání kontraktu (například tříměsíční forward) a také dohodnutého objemu, kde lze sjednat kontrakt například pouze v násobcích celých tun. Těžko bude například banka shánět protistranu pro prodej 120 kg kávy za 3 měsíce a dva dny za aktuální cenu na trhu. Dále je také třeba počítat s poplatky, které si banka za sjednání kontraktu naúčtuje a vždy raději zkontrolovat správnou cenu kontraktu. Forwardy nechybí ani v nabídce většiny českých bank, ovšem v porovnání se zahraničím je místní trh zatím velice málo rozvinut, čemuž odpovídá i množství informací poskytovaných na internetových stránkách bank. Samozřejmě forwardy jsou nestandardizované kontrakty a konečné podmínky tak vždy záleží až na dohodě klienta s bankou. Nelze tedy srovnávat parametry forwardů u jednotlivých bank tak jednoduše, jako je tomu například u měnových kurzů. Pokud chce mít klient záruku nejlepších parametrů forwardu, nezbývá mu, než domluvit si podmínky kontraktu individuálně s více bankami, poté je srovnat a rozhodnout se pro tu nejvýhodnější nabídku. Většinou však bývají nabídky bank velice podobné a klient tak v konečném důsledku volí banku, která vede jeho běžný účet, neboť ten musí mít klient u banky, se kterou sjednává forwardový obchod, vždy veden. 8

9 1.2. Futures Futures jsou jednoduše standardizované, burzovně obchodované forwardy. To nese své výhody i nevýhody. Zatímco forwardy se sjednávají na určitou dobu, například ode dneška na jeden měsíc, futures se sjednávají k určitému datu, například ke každému 20. dni v měsíci. Takový futures kontrakt tak lze sjednat třeba 10 dní před vypořádáním kontraktu a to za aktuální cenu, která je nepřetržitě určována trhem na základě nabídky a poptávky. Oproti forwardům tak máte vždy jistotu, že svůj kontrakt uzavíráte za správnou cenu a téměř v každý moment pro svůj obchod naleznete protistranu. Cenou za to je třeba přistoupit na jistou standardizaci. Například jeden kontrakt pšenice má na Chicagské burze velikost bušlů (cca 136 tun). Nespornou výhodou také je, že kreditní riziko zde nese burza. Ta dohlíží na to, aby byly veškeré kontrakty v pořádku vypořádány. Pro vstup na burzu proto platí přísná pravidla, především co se prokázání solventnosti týče a při uzavření kontraktu je třeba také předem složit jistou zálohu neboli marži, která slouží ke krytí případných ztrát vzniklých pohybem ceny podkladového aktiva do splatnosti kontraktu. Na trhu s futures mohu zaujmout dvě pozice, a to pozici kupujícího a prodávajícího. Pokud kupuji futures kontrakt, zaujímám tzv. long pozici, čímž se zavazuji, že od prodávajícího odeberu dohodnuté množství podkladového aktiva za dohodnutou cenu v předem určeném datu v budoucnu, přičemž veškeré tyto parametry jsou určeny právě burzou. Jako prodávající (short pozice) se naopak zavazuji toto aktivum za těchto podmínek v budoucnu dodat. Jako kupující tak těžím z rostoucích cen podkladového aktiva, neboť v době vypořádání kontraktu nakoupím podkladové aktivum od prodávajícího levněji, než kolik bude stát na spotovém trhu. V případě prodávajícího je to poté naopak. Futures tak umožňují vydělávat nejen na rostoucích, ale i na klesajících cenách podkladového aktiva. Protože se jedná o burzovně obchodovaný instrument, mohu svojí nákupní či prodejní pozici nejen kdykoliv otevřít, ale také uzavřít (jednoduše svojí povinnost nakoupit či prodat přenechám někomu jinému a ze složené marže vyrovnám pouze rozdíl cen od otevření pozice k jejímu uzavření). Aktuální cena futures kontraktu závisí vždy na očekávané ceně podkladového aktiva v den vypořádání kontraktu a může se tak lišit od aktuální ceny podkladového aktiva na spotovém trhu. Pokud je cena futures kontraktu vyšší, než aktuální cena podkladového aktiva, je to tím, že obchodníci očekávají růst ceny podkladového aktiva v budoucnu. V tomto případě hovoříme o takzvaném contangu. Opakem je potom backwardation situace, kdy je cena futures kontraktu nižší než aktuální cena podkladového aktiva. 9

10 Futures kontrakty lze dnes obchodovat téměř na jakékoliv aktivum, dokonce včetně počasí. Každé aktivum má specifickou velikost jednoho kontraktu a kontraktní měsíce, ve kterých dochází k jejich vypořádání. Například již zmíněná pšenice má pouze 5 kontraktních měsíců v roce. Vypořádání kontraktu může mít podobu buď fyzického dodání podkladového aktiva, nebo finančního vyrovnání rozdílu dohodnuté ceny a ceny v den splatnosti kontraktu. Takové vypořádání je běžné například u finančních aktiv, jako jsou úrokové míry, kde fyzické dodání není možné. Detailní specifika futures kontraktů na jednotlivá aktiva jsou vždy k nalezení na stránkách příslušné burzy. Nejznámějšími burzami pro obchodování s futures kontrakty jsou Chicagská CBOT (Chicago Board Of Trade), New Yorkská NYMEX (New York Mercantile Exchange) nebo Londýnská Liffe (London International Financial Futures Exchange). Na pražské burze lze v současnosti obchodovat pouze s futures kontrakty na akciový index PX a akcie společností ČEZ a Erste Bank. To ovšem neznamená, že jsou futures na ostatní podkladová aktiva pro českého klienta nedostupné. Mnoho českých obchodníků s cennými papíry umožňuje obchodování na zahraničních burzách, a stejně tak si může česká firma velice jednoduše založit účet u obchodníka s cennými papíry v zahraničí. Mezi nejznámější české obchodníky umožňující obchodování s futures na zahraničních trzích patří Fio banka či Brokerjet České spořitelny. Trh s futures kontrakty je dnes kromě firem, které zde realizují skutečné obchody nebo se zajišťují proti riziku oblíben především spekulanty, kteří se zde pouze snaží vydělat na pohybu cen podkladového aktiva. Jak již bylo řečeno, na nákup futures kontraktu na stovky tun podkladového aktiva stačí složit pouze nepatrnou marži. Řekněme například, že futures kontrakt má aktuálně hodnotu $, ovšem pro jeho nákup stačí složit marži ve výši pouhých $. Pokud klesne cena podkladového aktiva příští den o pouhé jedno procento, budu schopen svůj kontrakt prodat zpět za pouhých $. Tento rozdíl se odečte ze složené marže, a pokud tuto marži znovu nenavýším na minimální požadovanou úroveň, můj obchod se uzavře a já inkasuji ztrátu ve výši $, tedy 100 % složené částky. Tímto způsobem je možné při minimálním pohybu ceny podkladového aktiva svůj účet zněkolikanásobit, nebo také o veškeré své peníze přijít. Takový efekt nazýváme finanční pákou. V našem případě bychom například hovořili o finanční páce sto ku jedné. 10

11 1.3. FRA (Forward rate agreement) FRA je speciálním druhem forwardu. Jedná se opět o mimoburzovní instrument, s kterým lze nejjednodušeji obchodovat prostřednictvím bank, které tento typ nástroje také nejčastěji využívají. FRA slouží k zajištění proti nepříznivému pohybu úrokových měr v budoucnu. Pokud například plánujete uložit za měsíc peníze na termínový účet, avšak do té doby očekáváte pokles úrokové míry, můžete si prostřednictvím FRA zajistit úrokovou míru aktuální. FRA období je určeno dvěma lhůtami v budoucnu. První lhůta určuje začátek a druhá konec úrokového období. Například FRA 1x4 znamená, že FRA období začíná za 1 měsíc a končí za 4 měsíce ode dneška, tj. trvá 3 měsíce. V našem předchozím příkladě byste tedy využili tento FRA v případě, že byste chtěli uložit peníze na 3 měsíce. Plnění z FRA je určeno nominální hodnotou FRA a rozdílem mezi dohodnutou FRA sazbou v den uzavření kontraktu a tzv. referenční sazbou, která se standardně určuje dva dny před splatností FRA. Aby bylo určení referenční sazby objektivní, užívá se nejčastěji některá z mezibankovních úrokových sazeb, například LIBOR (Londýn), EURIBOR (Eurozona) nebo pro Českou republiku PRIBOR (Prague InterBank Offered Rate). Od aktuální výše referenční sazby se pak samozřejmě odvozuje i aktuální FRA sazba, tu však může banka upravit o tzv. spread, tedy rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou FRA, který určuje zisk banky. Plnění pak v našem příkladě vypadá následovně. Budeme si chtít za jeden měsíc uložit 1 milion Kč na tři měsíce za aktuální tříměsíční PRIBOR sazbu v teoretické výši 3 % p.a. (Nyní poplatky banky neuvažujeme). Obáváme se však, že dojde k poklesu úrokových měr, a tak prodáme FRA (tzv. short pozice) s parametry 1x4 a referenční sazbou, kterou bude právě tříměsíční PRIBOR. Pokud se náš scénář vyplní a sazba PRIBOR poklesne na 2 % p.a., uložíme si 1 mil. Kč za aktuální 2 % p.a. (tj. za 3 měsíce zisk Kč) a zároveň inkasujeme zisk z prodeje FRA ve výši cca Kč. Celkový zisk z uložení částky tak bude odpovídat třem procentům ročně. V případě opačného vývoje, tedy růstu úrokové sazby o 1 % na 4 % p.a., bude zisk z uložení peněz za tři měsíce Kč, ovšem ztráta z prodeje FRA bude Kč a celkový zisk tak bude opět přesně 3 % p.a. Samozřejmě veškeré sazby jsou uváděny na roční bázi a zisk v korunách je tak třeba přepočítat. Opačný případ představuje kupující FRA (tzv. long pozice), tedy ten, který si za měsíc bude chtít půjčit 1 milion Kč, ovšem obává se, že do té doby úrokové sazby vzrostou a jemu se tak půjčka 11

12 prodraží. Vypořádání pak probíhá na stejném principu. Oproti srovnatelným nástrojům v podobě některých finančních futures je výhodou FRA také to, že k plnění dochází již na začátku úrokového období. Graf 1: časová osa FRA 1x4 Protože jsou FRA pouze speciálním druhem forwardu, platí pro ně, co se týče nabídky ze strany českých bank, stejné podmínky, jaké jsem uváděl v kapitole o forwardech. Nejčastěji obchodovanými jsou FRA s parametry 1x4, 1x7, 3x6, 3x9, 6x9 a 6x12. V českých podmínkách lze FRA sjednávat nejčastěji od částky 10 milionů Kč Opce Opce jsou jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících skupin finančních derivátů současnosti. Je to zejména tím, že podkladovým aktivem pro opce mohou být nejenom aktiva typu akcií či komodit, ale také samotné finanční deriváty. V praxi se tak jednoduše můžeme setkat s opcemi na futures apod. Opce jsou specifické také tím, že umožňují profitovat z jakéhokoliv tržního vývoje. Kromě růstu či poklesu ceny podkladového aktiva tak lze vydělávat dokonce i na její stagnaci. Kupujícímu navíc umožňují opce předem určit maximální ztrátu, kterou může v případě nepříznivého vývoje podkladového aktiva inkasovat, zatímco v případě příznivého vývoje může vydělat prakticky neomezeně. 12

13 Zatímco nákupem futures se zavazuji, že od prodávajícího odeberu stanovené množství podkladového aktiva v budoucnu, nákupem opce získávám pouze právo odebrat určité množství podkladového aktiva v budoucnu, nikoliv tedy povinnost. V praxi tak například nákupem opce získávám právo odebrat od prodávajícího přesně za měsíc tisíc uncí stříbra za dohodnutou cenu 26 $ za unci (tzv. strike price). Za toto právo pak zaplatím prodávajícímu tzv. opční prémii. Tato prémie může činit například 1 $ za unci a určuje mojí maximální ztrátu z transakce. Pokud totiž za měsíc klesne cena stříbra na 24 $, já svého práva nakoupit za 26 $ nevyužiji, neboť na trhu nakoupím stříbro levněji. Pokud naopak cena stříbra vzroste na 28 $, využiji svého práva, nakoupím stříbro za 26 $ a se ziskem ho na trhu mohu rovnou prodat. Pokud by cena vzrostla pouze na 27 $, je pro mne stejně výhodné koupit stříbro na trhu, nebo za dohodnutou cenu 26 $ + 1 $ prémie. Prémie se totiž platí vždy a to hned při uzavření transakce. Stejně tak, jako si kupuji právo podkladové aktivum nakoupit, si mohu koupit právo podkladové aktivum ve stanovené datu prodat. Svého práva bych potom naopak využil v případě klesajících cen, zatímco v případě rostoucích cen bych práva nevyužil a naopak prodal aktivum za vyšší cenu na trhu. Samozřejmě stejně tak, jako mohu opce nakupovat, se mohu ocitnout v roli prodávajícího neboli vypisovatele opce. V tomto případě inkasuji opční prémii, za což na sebe beru povinnost podkladové aktivum nakoupit či prodat. Můj zisk je tak omezen, zatímco ztráta je neomezena. Statistika však hovoří ve prospěch vypisovatelů, neboť většina vypsaných opcí propadne bez plnění a vypisovateli tak zůstávají opční prémie. Je to tím, že výše prémie vždy závisí na volatilitě podkladového aktiva, datu do splatnosti a dalších faktorech, které mají za účel určit prémii tak, aby byla pro vypisovatele vzhledem k podstupovanému riziku adekvátní. 13

14 V případě opcí tak mohu zaujmout následující pozice: Kupující opce (long pozice), která mi dává právo nakoupit (long call) či prodat (long put) stanovené množství podkladového aktiva za stanovenou cenu a ve stanovené datum v budoucnu, za což zaplatím prodávajícímu dohodnutou prémii. Graf 2: zisk/ztráta z držení long opce v závislosti na vývoji ceny podkladového aktiva Prodávající, neboli vypisovatel opce (short pozice), která mi dává povinnost prodat (short call) či nakoupit (short put) stanovené množství podkladového aktiva za stanovenou cenu a ve stanovené datum v budoucnu, za což od kupujícího obdržím dohodnutou prémii. 14

15 Graf 3: zisk/ztráta z držení long opce v závislosti na vývoji ceny podkladového aktiva Co se týče obchodování s opcemi, setkáme se jak s burzovním, tak mimoburzovním obchodováním. Nejspíše nejznámější a také vůbec nejstarší opční burzou je Chicagská CBOE (Chicago Board Option Exchange), s opcemi se však obchoduje také na většině hlavních kapitálových burz. Na pražské burze se čistě s opcemi nesetkáme, je zde však možné obchodovat s opčními listy neboli warranty. Stejně tako jako v případě futures však lze pro obchodování s opcemi opět využít služeb zahraničního obchodníka s cennými papíry, případně českého obchodníka, který obchodování na zahraničních trzích umožňuje. 15

16 1.5. Warranty (Opční listy) Warranty jsou svojí stavbou velice podobné opcím. Setkáme se zde opět s put a call warranty, ovšem na rozdíl od opcí lze warranty pouze kupovat. Vypisovateli warrantů (tzv. emitenty) jsou převážně banky a další velké finanční instituce. Emitenti zde zároveň vystupují v roli market makerů a jsou tedy vždy povinni kotovat cenu příslušného warrantu. Výhodou toho je vysoká likvidita, nevýhodou potom fakt, že emitent může upravovat cenu warrantů ve svůj prospěch. To se stává především u aktiv, kde emitent nemá dostatečnou konkurenci. Například u hlavních akciových indexů se setkáme s warranty od desítek emitentů a není zde proto místo pro jakoukoliv cenovou manipulaci. V případě jednotlivých, málo likvidních akcií se však můžeme setkat s warranty od jediného emitenta. Ten si poté jejich cenu může určovat téměř libovolně. Samozřejmě za předpokladu, že se pro jeho emise najde kupec. Warranty mívají oproti opcím také zpravidla delší splatnost, a zatímco opce mohou být vypořádány jak finančně, tak fyzickou dodávkou podkladového aktvia, u warrantů se setkáváme výhradně s finančním vypořádáním. Graf 4: zisk/ztráta z držení warrantu v závislosti na vývoji ceny podkladového aktiva 16

17 Obecně jsou warranty rozšířené především v Evropě, zatímco v Americe a Asii převládá obchodování s opcemi. V omezené míře se s warranty můžeme setkat dokonce i na pražské burze. Nejrozvinutější trh s warranty však nalezneme v sousedním Německu. Zde jsou nejznámějšími burzami pro obchodování s warranty burzy ve Stuttgartu a Frankfurtu Investiční certifikáty Investiční certifikáty představují zjednodušeně dlužní úpisy emitované bankami, jejichž cena se opět vyvíjí v závislosti na předem zvoleném podkladovém aktivu. Nejčastějšími podkladovými aktivy jsou opět akcie, akciové indexy, komodity či měny. Výhodou certifikátů oproti derivátům typu futures je, že nákupem certifikátu v hodnotě několika stovek euro se nekupuje kontrakt v hodnotě statisíců euro, ale opravdu a pouze podkladové aktivum v hodnotě investičního certifikátu. Jak je možné, že doslova za pár euro může mít investor v portfoliu akciový index čítající stovky titulů a přitom nemusí využít žádné finanční páky k jejich nákupu? O fyzický nákup a držení podkladového aktiva se totiž postará banka. Ta může do svého portfolia nakoupit podkladová aktiva v hodnotě milionů euro a poté investorům pomocí investičních certifikátů prodat podíl na tomto portfoliu, přičemž emise investičních certifikátů přesně odpovídá hodnotě portfolia podkladových aktiv. Oproti futures nebo opcím je také výhoda, že banka může do tohoto portfolia nakoupit libovolné kombinace podkladového aktiva a investor se tak pomocí jednoho certifikátu může podílet například na vývoji cen koše zemědělských komodit společně se zlatem, ropou a akciovým indexem Dow Jones. Do portfolia podkladových aktiv může dokonce zmíněné opce či futures v kombinaci s podkladovými aktivy zahrnout, čímž vznikají specifické konstrukce investičních certifikátů, jejichž detailní popis již přesahuje rámec této práce. Fantazii banky ve výběru podkladových aktiv pro investiční certifikát se meze nekladou, důležité pouze je, aby si dané investiční certifikáty od banky někdo koupil. V mnoha ohledech jsou tak investiční certifikáty podobné podílovým fondům. Troufám si však tvrdit, že investiční certifikáty tento klasický způsob investování v mnoha ohledech hravě překonávají. Protože jsou investiční certifikáty burzovně obchodované instrumenty, je jednou z jejich hlavních výhod jejich vysoká likvidita. Nákup certifikátu lze navíc realizovat také mimoburzovně přímo od emitenta, který je vždy povinen od Vás certifikát zpět odkoupit. Vždy je dobré srovnat si poplatkové zatížení jednotlivých variant a rozhodnout se pro výhodnější z nich. 17

18 V praxi většinou platí, že mimoburzovní obchodování je spojeno s nižšími poplatky. Občas se však může stát, že na burze koupíte certifikát za nižší kurz a celá transakce tak vyjde výhodněji. Dle splatnosti se certifikáty dělí do dvou skupin, a to na certifikáty s předem danou splatností a na takzvané open-end certifikáty, které lze držet po neomezeně dlouhou dobu. Open-end certifikáty jsou charakteristické pro skupinu indexových certifikátů, neboť zde nebývá limitující faktor času, jako například datum expirace opce nebo vypořádání futures kontraktu. I zde je však občas vhodné zvolit variantu s omezenou splatností, neboť při splatnosti certifikátu neplatí investor obchodníkovi žádné poplatky, které by musel uhradit v případě jeho prodeje na burze. Protože certifikáty představují zpravidla dlužní úpisy jednotlivých bank, jsou s nimi spojena také některá specifická rizika. Pokud by například banka zkrachovala, investor by za svůj certifikát nejspíše nic nedostal (ovšem může se pokusit uplatnit svojí pohledávku vůči bance v konkurzním řízení). Jedním z hlavních rizik investičních certifikátů je proto tzv. riziko emitenta. Abychom tomuto riziku předešli, je třeba nakupovat certifikáty pouze od nejbonitnějších emitentů na trhu. Pokud je známo, že má emitent jakékoliv vážnější problémy, certifikát od něj raději nekupujte. Pozor bychom si pak měli dát také na správné oceňování certifikátů bankami. To však není vzhledem k vysoké transparentnosti investičních certifikátů žádný problém. U každého certifikátu se přesně dočtete, co je jeho podkladovým aktivem, jak a z jakých instrumentů je certifikát konstruován, v jaké měně je denominován, jak dlouho se již s certifikátem obchoduje či jak se doposud vyvíjela jeho hodnota. Kromě toho máte také vždy přehled o aktuální ceně certifikátu na burze. Investiční certifikáty opět nechybí v nabídkách českých bank a obchodníků s cennými papíry. Nejrozvinutější trh se nalézá v sousedním Německu. Na pražské burze se však také můžeme setkat s řadou investičních certifikátů. Mezi nejvíce obchodované certifikáty na pražské burze patří certifikáty na zlato, ropu, německý akciový index DAX a český akciový index PX. 18

19 Garantované investiční certifikáty Konstrukce garantovaných certifikátů se vždy skládá ze dvou složek. V případě první, garantované složky, investuje emitent část emisní hodnoty certifikátu do tzv. zerobondu, neboli odúročeného dluhopisu. V případě emisní ceny certifikátu 100 EUR, úrokové sazbě 3 % p.a. a splatnosti certifikátu 5 let investuje emitent do zerobondu 86,26 EUR (100/1,03^5). Tento zerobond pak vyplatí v době splatnosti 100 EUR a poskytuje tak zmíněnou jistotu, že investor dostane své peníze v době splatnosti certifikátu zpět. Zbylou část peněz, v našem příkladě 13,74 EUR, investuje emitent na kapitálovém trhu do nákupu opcí na podkladové aktivum, například akciový index. Protože je však k tomuto nákupu využita jen nepatrná část z celkové investice, nepodílí se investor na zhodnocení akciového indexu v plném rozsahu, nýbrž pouze v předem daném poměru participace. Například v případě 50% participace a posílení akciového indexu o 30 % dostane investor vyplacen zisk ve výši pouhých 15 %. V případě poklesu indexu o jakoukoliv hodnotu pak sice propadnou opce bezcenné, avšak díky výnosu z odúročeného dluhopisu nepřijde investor o jedinou korunu svého investovaného kapitálu. S takovou základní konstrukcí je v praxi možné nastavit různé parametry garantovaných certifikátů. Pokud se například investor vzdá části své kapitálové garance a bude ochoten riskovat například maximální ztrátu 5 %, bude možné využít více prostředků na nákup opcí, čímž se docílí vyšší míry participace na podkladovém aktivu. Stejně tak je za cenu nižší participace možné dosáhnou alespoň minimálního garantovaného výnosu. Ať jsou však parametry certifikátu jakékoliv, vždy platí, že garantovaný výnos bude vyplacen až v den splatnosti certifikátu. Zvláště v prvních letech v případě nepříznivého vývoje podkladového aktiva může hodnota certifikátu na čas poklesnout pod emisní hodnotu a investor se tak přechodně dostat do ztráty. Již od začátku je proto třeba počítat s nutností držet certifikát i několik let a peníze použité na nákup certifikátu by tak měly být dlouhodobého charakteru. 19

20 Graf: vývoj ceny garantovaného certifikátu v závislosti na vývoji podkladového aktiva 20

21 2. Využití finančních derivátů pro zajištění rizika V této kapitole se budu věnovat využití finančních derivátů pro zajištění měnového, komoditního a úrokového rizika. Na praktických příkladech se budu snažit postupně demonstrovat nejčastější způsoby využití jednotlivých finančních derivátů v podnikatelské praxi. Příklady budou koncipovány od jednodušších po složitější situace s využitím jednoho konkrétního zajištění a nakonec zmíním také komplexní zajištění všech tří zmíněných rizik v jediném podniku. V příkladech se budu postupně snažit využít všechny zmíněné typy finančních derivátů sloužících pro zajištění rizika. Pro dosažení maximální praktičnosti budou veškerá využitá data, jako jsou měnové kurzy, úrokové sazby či kurzy uvedených finančních derivátů, včetně jejich parametrů, založeny na reálných historických datech Měnové zajištění Využití měnových forwardů pro zajištění pohledávek v cizí měně Jako příklad poslouží exportní firma, která vyváží nábytek do sousedního Německa a své faktury tedy dostává zaplaceny v eurech. Dne dodala firma zásilku, za kterou si vyfakturovala EUR se splatností 3 měsíce. V době fakturace byl nákupní kurz EUR/CZK nabízený bankou 25,6 a firma by tak za svou zásilku inkasovala v přepočtu Kč. Celkové náklady na tuto zásilku činily Kč a firmě by tak zůstal čistý zisk před zdaněním ve výši Kč. To by ovšem platilo v případě, že by se kurz EUR/CZK do dne doručení peněz na účet firmy nezměnil ani o jediný cent. Každé oslabení eura o deset haléřů by znamenalo snížení zisku firmy o celých Kč. Vedení firmy se z důvodu stále se prohlubujících problémů zemí eurozóny obává pokračujícího oslabování eura, a proto se rozhodne zajistit se proti měnovému riziku. S tímto požadavkem se obrátí na svou banku, která podniku nabídne zajištění pohledávky pomocí měnového forwardu v hodnotě EUR za forwardový kurz 25,58 korun za euro. Rozdíl mezi forwardovým kurzem a aktuálním kurzem je tvořen jednak úrokovým diferenciálem, neboť koruna je v té době lépe úročena nežli euro a kurz EUR/CZK tak musí být vyšší než aktuální, aby nedocházelo k měnovým arbitrážím, a jednak přirážkou banky, která si za zprostředkování obchodu bere svůj poplatek formou vyššího rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou. V našem případě nám úrokový diferenciál hraje do karet, neboť nám zlepšuje kurz a to 21

22 zhruba o +0,04 koruny na euro. Přirážka banky pak činí -0,06 koruny na euro. Tato přirážka je tedy jediným nákladem měnového zajištění a v našem případě činí Kč. V praxi se také stává, že banka si svůj poplatek nevezme formou horšího kurzu, ale přímo jako procento ze zajišťované částky. Absolutní výše poplatku však většinou vychází nastejno. Pokud by tedy euro oslabilo vůči koruně do splatnosti forwardu o pouhých deset haléřů, transakce by se firmě již vyplatila. Ve skutečnosti se obavy vedení společnosti naplnily a euro k oslabilo vůči koruně o devadesát haléřů ke hranici 24,7 koruny za euro. Pokud by se společnost nezajistila, inkasovala by za svou zásilku Kč, přičemž by jí po odečtení nákladů zůstal čistý zisk před zdaněním ve výši Kč. Ačkoliv tedy kurz eura vůči koruně oslabil o necelá 4 procenta, čistý zisk firmy by se snížil o 50 %. A to už je pádný důvod k zajištění. Ve skutečnosti tedy firma k zisku ze zakázky realizovala ještě zisk z měnového zajištění ve výši Kč a celkový zisk firmy tak činil Kč. Graf 5: Vývoj kurzu EUR/CZK v období od do Zdroj: Thinkorswim: Obchodní platforma Thinkorswim. [on-line], Chicago, TD Ameritrade IP, c2010, [cit ], < 22

23 Samozřejmě pokud by se firma nezajistila a euro by naopak posílilo, byl by celkový zisk firmy ještě vyšší. Zatímco však dlouhodobý pokles eura by mohl vést až k zápornému hospodářskému výsledku, problémům s financováním a v krajním případě dokonce i k existenčním problémům společnosti, růst kurzu eura znamená vždy pouze dodatečný zisk navíc. Co se týče průběhu měnového zajištění, před sjednáním kontraktu musí klient se svou bankou uzavřít rámcovou smlouvu, na základě které banka za klienta transakci sjednává. Klient musí mít u banky zřízen běžný účet a banka může po klientovi požadovat, aby na tomto účtu držel určité množství peněžních prostředků sloužících jako záloha pro budoucí vypořádání měnového forwardu. Pokud totiž euro naopak posílí vůči koruně na kurz 26,6, bude sice inkasovaná částka za zboží činit Kč, ovšem klient bude muset uhradit ztrátu z měnového zajištění ve výši Kč a tuto částku tak musí v den vypořádání měnového forwardu držet na účtu Využití měnových opcí pro zajištění pohledávek v cizí měně, srovnání s měnovým forwardem Pro srovnání využiji firmu z předchozího příkladu. Dne se firma rozhodla zajistit pohledávku s tříměsíční splatností v hodnotě EUR pomocí měnového forwardu při aktuálním kurzu 25,6 korun za euro, neboť se obávala oslabování eura z důvodu prohlubujících se problémů eurozóny. Firma si je však zároveň vědoma, že euro za uplynulé měsíce již silně oslabilo a pokud by evropská komise přijala včas rozumná opatření, mohlo by dojít ke skokovému posílení eura až k předkrizovým úrovním. To by pro firmu znamenalo poměrně zajímavý dodatečný zisk ze své eurové pohledávky. Aby se firma zajistila proti případnému oslabení eura, avšak ponechala si zároveň šanci na dodatečný zisk z jeho posílení, rozhodla se k zajištění pomocí měnových opcí. Dne nakoupila firma put opce splatné s realizační cenou na aktuálním kurzu 25,6 koruny za euro. Ty jí tak přesně za tři měsíce dávají právo směnit euro za koruny při kurzu 25,6. Za toto právo zaplatila společnost prémii ve výši Kč. Tato prémie určuje zároveň maximální ztrátu z měnového zajištění. V předchozím příkladě jsem uváděl ztrátu z měnového forwardu ve výši Kč, pokud by euro k posílilo na kurz 26,6 koruny za euro. V případě opcí by tato ztráta činila pouze zmiňovaných Kč. Za svou 23

24 pohledávku by však firma díky posílení eura stále inkasovala o Kč více. V tomto případě by se tedy firmě využití opcí vyplatilo. Ve skutečnosti však euro k oslabilo ke kurzu 24,7 koruny za euro. Zisk z měnového forwardu činil v předchozím příkladě Kč. V případě opcí by zisk činil pouze Kč. Za tohoto scénáře by se tedy využití měnových opcí ve srovnání s měnovým forwardem nevyplatilo. Stále nám však zisk z měnového zajištění alespoň částečně kompenzuje nižší částku, kterou by společnost za zakázku utržila, kdyby se měnově nezajistila. Srovnání obou typů měnových zajištění a jejich vliv na zisk společnosti ukazuje následující tabulka. Tabulka 1: srovnání měnového zajištění pomocí měnových opcí a měnových forwardů Posílení eura Akt. Kurz -> Oslabení eura Kurz EUR/CZK k Zisk/ztrátaopce Zisk/ztrátaforward Zisk/ztrátanezajištěná pohledávka Zisk/ztrátapohledávka + opce Zisk/ztrátapohledávka + forward 27, Kč Kč Kč Kč Kč 26, Kč Kč Kč Kč Kč 26, Kč Kč Kč Kč Kč 25, Kč Kč Kč Kč Kč 25, Kč Kč Kč Kč Kč 24, Kč Kč Kč Kč Kč 24, Kč Kč Kč Kč Kč Jak je z uvedené tabulky patrné, zisk společnosti může vlivem pohybu měnových kurzů značně kolísat. Tato nestabilita má negativní vliv především v případě dlouhodobého plánování a tvorby rozpočtu podniku. V případě zajištění pomocí měnového forwardu může společnost nejsnadněji řídit své peněžní toky, neboť inkasovaný zisk z jednotlivých pohledávek zůstane i přes pohyb měnových kurzů téměř nezměněn. Využití opcí je opodstatnitelné v případech, kdy podnik očekává, že by na pohybu měnových kurzů mohl vydělat, ovšem nechce příliš riskovat, pokud se jeho prognózy nevyplní. 24

25 Využití měnových forwardů pro zajištění závazků v cizí měně Naše firma bude nyní dovážet ojeté automobily ze Švýcarska a prodávat je s přirážkou v České republice. Společnost dne dovezla dodávku pěti nových automobilů v celkové hodnotě Kč, čímž zaplnila kapacitu skladovacího dvora a novou dodávku automobilů tak plánuje za zhruba 3 měsíce. Společnost svým dodavatelům platí vždy v hotovosti v den převzetí zboží a to ve švýcarských francích. Společnost na novou dodávku plánuje vynaložit zhruba švýcarských franků, což při aktuálním kurzu 17,7 koruny za frank odpovídá Kč. Vedení společnosti se ovšem obává posílení švýcarského franku, neboť každé zvýšení kurzu o 0,1 koruny za frank by znamenalo zvýšení nákladů na konverzi měny o Kč. Společnost nemůže nakoupit potřebné množství franků již nyní za aktuální kurz, neboť většina peněz pro nákup budoucí dodávky bude pocházet z prodeje automobilů v následujících třech měsících. Společnost má nyní k dispozici Kč, rozhodne se tedy nakoupit švýcarských franků při aktuálním kurzu 17,7 koruny za frank a k zajištění zbylých franků využije měnového forwardu se splatností 3 měsíce za forwardový kurz 17,75. Během třech měsíců posílil kurz CHF/CZK na hranici 19,3. Pokud by se společnost nezajistila, musela by na nákup švýcarských franků vynaložit Kč, takto však společnost nakoupila franky v přepočtu za pouhé Kč. Zisk z měnového forwardu tak činil Kč. Tato částka tedy představuje ušlý zisk společnosti v případě nevyužití měnového zajištění. Využití měnového zajištění tak může podniku poskytovat nezanedbatelnou konkurenční výhodu, neboť i v době oslabující domácí měny je schopen dovážet zboží ze zahraničí a nezvyšovat přitom jeho cenu. 25

26 Graf 5: Vývoj kurzu CHF/CZK v období od do Úrokové zajištění Využití FRA pro zajištění úrokové sazby pro budoucí zhodnocení volných finančních prostředků firmy Developerská společnost, která v prosinci 2008 dokončuje projekt rezidenčních bytových domů, má sjednané předkupní smlouvy na prodej veškerých bytů v tomto projektu v celkové hodnotě 204 milionů Kč. Dokončení projektu má zabrat maximálně další dva měsíce a je tedy naplánováno na únor Společnost počítá s plným uhrazením závazků za prodané byty maximálně do tří měsíců od dokončení projektu. Po uhrazení bankovních úvěrů a ostatních závazků zbudou společnosti volné finanční prostředky ve výši 22 milionů Kč, které hodlá využít při realizaci nadcházejícího projektu. Společnost však ví, že po dobu vyřízení nezbytných právních záležitostí před započetím nového projektu nebude zmíněné volné prostředky v plné výši potřebovat a proto je plánuje uložit na půl roku na termínovaný účet u své banky. 3 Zdroj: Thinkorswim: Obchodní platforma Thinkorswim. [on-line], Chicago, TD Ameritrade IP,c2010, [cit ], < 26

27 Z výše uvedených skutečností ovšem vyplývá, že společnost bude schopna uložit peníze v plné výši na termínovaný účet nejdříve za 5 měsíců, tedy v květnu Česká národní banka ovšem v reakci na prohlubující se světovou krizi snížila minulý měsíc úrokové sazby o rekordních 0,75 procentních bodů 4 a vzhledem ke stavu světové ekonomiky a výše úrokových sazeb v zahraničí se společnost obává snižování úrokových sazeb ze strany ČNB i nadále. Společnost se tak rozhodne proti tomuto scénáři zajistit pomocí FRA. Společnost nejprve s bankou, u které má veden běžný účet, uzavře rámcovou smlouvu, na základě které banka uskuteční prodej FRA s parametry 6x12 o nominální hodnotě 20 milionů Kč a referenční sazbou bude šestiměsíční PRIBOR. Sjednaná FRA sazba činí 4,05 % p.a. a vychází opět z aktuální sazby PRIBOR v den uzavření transakce. Nabízená úroková míra na šestiměsíčním termínovaném účtu činí aktuálně 3,1 % p.a. Začátkem června 2009 má již firma peníze v plné výši k dispozici a dne se je rozhodne uložit na šestiměsíční termínovaný účet. Předpovědi společnosti se vyplnily a ČNB opravdu během šesti měsíců sáhla ke snížení úrokových sazeb, a to dokonce třikrát, celkem o 1,25 procentních bodů 5. Úroková míra na termínovaném účtu, za kterou společnost ukládá finanční prostředky, byla snížena na 1,5 % p.a. Společnost tak uloží 22 milionu Kč za aktuální úrokovou míru. Dne dochází k fixaci referenční FRA sazby (6m PRIBOR) na hodnotě 2,37 % p.a. 6 Dva dny poté následuje plnění z FRA. Referenční sazba poklesla oproti sjednané sazbě o 1,68 procentních bodů, a protože se jedná o půlroční FRA, obdrží společnost plnění ve výši 0,84 % z 20 milionů Kč, tedy Kč. O tyto peněžní prostředky by společnost přišla, pokud by se rozhodla nechat svůj budoucí vklad nezajištěn. 4 Zdroj: ČNB: Měnověpolitické nástroje ČNB - změny v roce [on-line], Praha, Česká národní banka, c , [cit ], < 5 Zdroj: ČNB: Měnověpolitické nástroje ČNB - změny v roce [on-line], Praha, Česká národní banka, c , [cit ], < 6 Zdroj: ČNB: Fixing úrokových sazeb na mezibankovním trhu depozit PRIBOR. [on-line], Praha, Česká národní banka, c , [cit ], < 27

28 2.3. Komoditní zajištění Využití futures pro zajištění proti rostoucí ceně komodit ve výrobním podniku Společnost zabývající se produkcí kávových výrobků má s dodavateli smluvené ceny dodávek kávy vždy na čtvrt roku dopředu dohodla společnost s americkým dodavatelem dodávky kávy na příští čtvrtletí v objemu 32 tun při ceně $ za tunu. Společnost se však přes zimu obává růstu ceny kávy a ráda by si proto zajistila dodávky kávy za aktuální cenu alespoň na dalších půl roku dopředu. Americký dodavatel na sebe takové riziko brát nechce, a proto se společnost rozhodne pro zajištění pomocí termínových kontraktů na burze. Za tímto účelem si bezplatně zřídí účet pro obchodování s futures kontrakty u jedné ze společností zprostředkujících obchody na burze NYMEX, kde se s kávou obchoduje. Společnost v období od do plánuje odebrat 70 tun kávy. Na burze NYMEX má jeden kontrakt kávy velikost 17 tun. Společnost tak nakoupí 4 kontrakty, tedy 68 tun kávy při ceně 3106 $ za tunu s dodáním v březnu Nominální hodnota čtyř kontraktů kávy v den uzavření transakce činí $. Aby mohla společnost tuto transakci uskutečnit, stačí složit na účet zprostředkovatelské společnosti zálohu ve výši $. Za zprostředkování obchodu potom zaplatí poplatek ve výši 40 $ vypršely společnosti smlouvy s dodavateli o ceně dodávek kávy a díky růstu ceny kávy na světových trzích musela společnost přistoupit na zvýšení ceny dodávek na příští čtvrtletí, tedy do konce roku 2010, na $ za tunu (tuto cenu stanovila na základě jednání s dodavatelskou společností, smlouva byla podepsána již ). Cena březnového futures kontraktu na burze NYMEX má v den uzavření smluv hodnotu $ za tunu, což je způsobeno očekáváním pokračujícího růstu ceny kávy na světových trzích. Kdyby se nyní společnost rozhodla uzavřít své pozice na burze, nejenže by pokryla zvýšené ceny dodávek, ale ještě by na komoditním zajištění vydělala. Společnost však i nadále očekává růst ceny kávy a proto se rozhodne v komoditním zajištění setrvat. K realizaci by přistoupila pouze v případě, že by cena březnového kontraktu kávy poklesla pod $ za tunu a společnosti by tak hrozila ztráta. Ve skutečnosti se však očekávání společnosti vyplnilo a cena březnového kontraktu kávy vzrostla k na $ za tunu. 28

29 Graf 6: vývoj ceny futures kontraktu kávy s dodáním v březnu 2011 na burze NYMEX v New Yorku. Ceny jsou uvedeny v dolarech za jednu libru kávy. 7 Společnost v uplynulém čtvrtletí odebrala od dodavatele celkem 35 tun kávy za dohodnutou cenu $ za tunu. Ke splacení faktur tak společnost potřebuje $. Společnost však nedisponuje dostatečným cash-flow na splacení závazku. Náklady společnosti vinou růstu ceny kávy prudce narostly, zatímco výnosy společnosti zůstávají neměnné, neboť v současné situaci si společnost nemůže dovolit zvyšovat prodejní cenu svých kávových výrobků. Společnost je však proti této situaci zajištěna a místo přijetí překlenovacího úvěru ke splacení závazků přistoupí k prodeji dvou futures kontraktů na burze. Při ceně $ za tunu inkasuje společnost při prodeji dvou kontraktů, tedy 34 tun kávy, zisk ve výši $ (původní nákupní cena kontraktu na burze činila $ za tunu). To nejenže bohatě pokryje zvýšení nákladů firmy, ale bude také znamenat dodatečný zisk společnosti. Na první čtvrtletí roku 2011 si společnost s dodavatelem kávy dohodla cenu na úrovni $ za tunu (Smlouva byla podepsána ). Společnost má stále zajištěných 34 tun kávy na ceně $ za tunu s dodáním v březnu Protože však společnost další posilování ceny kávy neočekává, rozhodla se komoditní zajištění při aktuální ceně březnového kontraktu $ za tunu ukončit. Společnost tak realizovala zisk z prodeje zbývajících dvou kontraktů ve výši $ a celkový zisk z komoditního zajištění před odečtením poplatků tak 7 Zdroj: CME Group: NYMEX Coffee Futures. [on-line], Chicago, CME Group, c2010, [cit ], < 29

30 činil $. Celkové poplatky za uskutečněné transakce na burze činily 80 $. Průběh komoditního zajištění ilustruje následující tabulka. Tabulka 2: Průběh komoditního zajištění Datum Transakce Dohodnuty ceny s dodavatelem na III. čtvrtletí roku 2010 na úrovni $ za tunu Nákup 4 kontraktů kávy na burze za cenu $ za tunu s dodáním v březnu Začátek komoditního zajištění Dohodnuty ceny s dodavatelem na IV. čtvrtletí roku 2010 na úrovni $ za tunu Prodej 2 kontraktů kávy za cenu $ za tunu. Realizován zisk ve výši $ Dohodnuty ceny s dodavatelem na I. čtvrtletí roku 2011 na úrovni $ za tunu Prodej zbývajících 2 kontraktů kávy za cenu $ za tunu. Realizován zisk ve výši $. Ukončení komoditního zajištění. Pokud by se společnost nezajistila, znamenal by pro ni růst ceny kávy z původních $ v červnu na neuvěřitelných $ na konci roku téměř existenční potíže. Díky zisku z komoditního zajištění však společnost i bez nutnosti dodatečného cizího kapitálu zvládla uhradit své zvýšené závazky a provést nezbytnou restrukturalizaci firmy, díky které se bude schopna lépe přizpůsobit zvýšené ceně základní komodity na světových trzích. 30

31 2.4. Komplexní zajištění Využití úrokového, měnového a komoditního zajištění v podniku nakupujícím zboží v zahraničí a prodávajícím ho v České republice Společnost specializující se na prodej investičního stříbra, které dováží z Německa, se v září 2010 rozhodla rozšířit sortiment také o investiční zlato, po kterém je v posledních měsících vysoká poptávka vzhledem k předpovědím o jeho budoucí hodnotě. Po vyřízení veškerých právních a organizačních záležitostí, které zaberou společnosti maximálně 3 měsíce, se společnost chystá přijmout nový podnikatelský úvěr ve výši 10 milionů Kč. Úrokové sazby jsou nyní na historicky nejnižších úrovních, což činí nové úvěry velice atraktivními. Vzhledem k aktuálním spekulacím se však společnost obává zvýšení úrokových sazeb a proto se proti tomuto riziku rozhodne zajistit prostřednictvím FRA. Zajištění budoucího úvěru - FRA Dne uzavře společnost s bankou rámcovou smlouvu, na základě které banka provede nákup FRA s parametry 3x9 v nominální hodnotě 10 milionů Kč. Sjednaná úroková sazba činí 1,53 % p.a. a je odvozena od aktuální výše referenční sazby PRIBOR. Aktuálně nabízená fixní úroková míra u šestiměsíčního komerčního úvěru nabízeného bankou činí 3,15 % p.a. Do doby plnění z FRA nedošlo ze strany ČNB k žádné změně v úrokových sazbách a stejně tak nabízená úroková míra u komerčního úvěru zůstala na nezměněné výši 3,15 % p.a. Společnost proto přijala podnikatelský úvěr za těchto podmínek. Ve stejný den dochází k plnění z FRA na základě zafixované referenční FRA sazby z ve výši 1,58 % 8. Referenční sazba oproti sjednané sazbě opravdu mírně vzrostla a společnost tak inkasuje nepatrné plnění z FRA ve výši Kč. Zajištění směny finančních prostředků v budoucnu za aktuální kurz měnový forward Společnost v září 2009 zároveň plánuje, že veškeré peníze z poskytnutého úvěru využije na nákup zlatých mincí, slitků a cihel od německého dodavatele. Při aktuálním kurzu 24,7 Kč za euro by společnost za 10 milionů Kč nakoupila zhruba eur. Společnost se však obává posilování eura a rozhodne se proto zajistit pomocí měnového forwardu. Na základě smlouvy 8 Zdroj: ČNB: Fixing úrokových sazeb na mezibankovním trhu depozit PRIBOR. [on-line], Praha, Česká národní banka, c , [cit ], < 31