Ekonomické a právní aspekty společného jmění manželů

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ekonomické a právní aspekty společného jmění manželů Bakalářská práce Vedoucí práce: JUDr. Dana Zapletalová, Ph.D. Lucie Horáková Brno 2013

2

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce JUDr. Daně Zapletalové, Ph.D., za odborné rady a pomoc, kterou mi poskytla při zpracování mojí bakalářské práce.

4

5 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Ekonomické a právní aspekty společného jmění manţelů zpracovala samostatně. Veškeré prameny a zdroje, které jsem pouţila k sepsání této práce, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. V Brně dne 4. ledna 2013

6

7 Abstract HORÁKOVÁ, L. Economic and legal aspect of the jointproperty of spouses. Bachelor thesis. Brno, The present thesis deals with economic and legal aspects of property relations between spouses, ie the common equity of spouses. The first part outlines how the current rules of marital property in the Czech Republic and modification of previous years, especially the issue of marital property and business. The practice is discussed in detail debts and bankruptcy. Keywords Property, community property, bussines, marital agreement Abstrakt HORÁKOVÁ, L. Ekonomické a právní aspekty společného jmění manželů. Bakalářská práce. Brno, Předloţená bakalářská práce se zabývá ekonomickými a právními aspekty majetkových vztahů mezi manţely, tedy společným jměním manţelů. V první části je nastíněna jak současná právní úprava společného jmění manţelů v České republice, tak i úprava z let minulých, zejména pak problematika společného jmění manţelů a podnikání. V praktické je podrobně rozebráno oddluţení a konkurz, dále jsem pak uvedla ukázky smluv týkající se společné jmění manţelů. Klíčová slova Majetek, společné jmění manţelů, podnikání, předmanţelská smlouva

8

9 9 Obsah Úvod a cíl práce Metodika Historie společného jmění manţelů Právní úprava v Československé republice Právní úprava po roce Právní úprava po roce Právní úprava po roce Právní úprava po roce Právní úprava účinná od Společné jmění manţelů Vznik Předmět Majetek Závazky Obsah Modifikace Modifikace smluvní Modifikace na základě rozhodnutí soudu Zánik a vypořádání Zánik Vypořádání Společné jmění manţelů a podnikání... 32

10 Podnikání obecně Podnikání a manţelství Souhlas Rozhodnutí soudu Podíl v obchodní společnosti Další povinnosti Společné jmění manţelů a insolvence Právní úprava insolvenčního řízení Oddluţení Oddluţení a společné jmění manţelů Konkurz a společné jmění manţelů Reorganizace a společné jmění manţelů Oddluţení Závěr Pouţitá literatura, právní předpisy a internetové zdroje A Usnesení insolvenčního soudu, vzor smlouvy B Dohoda o vypořádání SJM, vzor smlouvy C Dohoda o zúţení, vzor smlouvy... 74

11 11

12 12 Úvod a cíl práce Tato bakalářská práce zpracovává problematiku společného jmění manţelů a je rozdělena na dvě základní části, a to na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část bakalářské práce poskytuje ucelený souhrn tohoto institutu a jeho právní úpravu od jeho počátků z římské doby aţ do doby současné. Na historii společného jmění manţelů lze pohlíţet jak z právnického, tak i z ekonomického hlediska, rodina představuje jeden ze základů ekonomie státu dnes i v dobách minulých. Od vejde v platnost nová právní úprava občanského zákoníku, představuje určitou návaznost na římské právo, ale i na Všeobecný občanský zákoník rakouský, dalo by se říct,,návrat ke kořenům. Společné jmění manţelů je specifickou formou vlastnictví, která můţe vzniknout pouze mezi manţely (partnery) a vznikne pouze uzavřením manţelství (registrovaného partnerství). Jeho definice podle teorie je taková, ţe je majetkovým společenstvím manţelů 1. Český právní řád tento pojem zavádí od 1. srpna 1998, kdy nabyl účinnosti zákon č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZR), a o změně a doplnění dalších zákonů, jímţ byla nahrazena dosavadní právní úprava této problematiky, která pracovala s termínem bezpodílové spoluvlastnictví manţelů, a to od účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném právě do 31. července 1998 (dále jen ObčZ). Nedílnou součástí je nástin právní úpravy, kterou přináší nový Občanský zákoník, jehoţ účinnost je stanovena k 1. lednu (zákon č. 82/2012 Sb., občanský zákoník). Cílem bakalářské práce je komplexní zpracování problematiky společného jmění manţelů a dále zpracování tohoto tématu z hlediska podnikatelských aktivit jednoho z manţelů či obou manţelů. Jedná se především o zásadní ekonomické důsledky, proto je znalost této problematiky důleţitá jak pro samotné účastníky, tak pro ekonomické poradce, kteří mohou pomoci budoucím či nastávajícím účastníkům poradenstvím a tím předejít komplikacím, které se většinou řeší aţ před advokáty nebo soudem. V praktické části jsou teoretické poznatky doplněny o vzory příslušných smluv či soudních rozhodnutí. S ohledem na moţné problémy, které se mohou v souvislosti s podnikáním vyskytnout, je cílem práce také zpracování problematiky insolvenčního řízení. Práce nabízí moţná řešení problémových situací, která mohou vyuţít manţelé zejména v případech, kdy jeden z nich jiţ podnikal před vstupem do manţelství nebo začal podnikat během manţelství. 1 K tomu blíţe viz Knappová, M. a kol. Občanské právo hmotné. 1. Praha: ASPI, 2005, str. 380.

13 Dalším cílem bakalářské práce je zhodnocení předchozí právní úpravy a právní úpravy současné i budoucí, týkající se institutu společného jmění manţelů, dále vybraných ustanovení právní úpravy insolvenčního řízení, jakoţ i popis a ukázky, jak příslušná zákonná ustanovení aplikovat v praxi. 13

14 14 1 Metodika Je provedena analýza souvisejících právních předpisů a odborné literatury, a to zejména v části druhé, s důrazem na vztahy, ať jiţ osobní či majetkové, mezi manţely v případech jejich podnikatelských aktivit. Obsahem teoretické části je také zhodnocení současné právní úpravy (úvahy de lege lata) v porovnání s její dřívější podobou, dále pak zhodnocení změn, které by měl přinést nový ObčZ (úvahy de lege ferenda). V této souvislosti je vyuţita metoda komparace. V praktické části je proveden popis teoretických poznatků a jednotlivá ustanovení příslušných právních předpisů jsou následně aplikována na konkrétní problémy a situace, jeţ mohou nastat v rámci manţelských vztahů při podnikání jednoho nebo obou manţelů, případně při zániku manţelství nebo v dalších zvláštních případech, a to zejména s ohledem na ekonomickou stránku a situaci. Jak bylo zmíněno, tato práce se zaměřuje zejména na problematiku společného jmění manţelů v souvislosti s podnikáním, proto bylo třeba zabývat se také způsoby zániku tohoto druhu vlastnictví v situacích, které vedly k takzvanému nedobrovolnému zániku společného jmění manţelů, tedy zejména v případech insolvenčního řízení či řízení trestního, kdy je uloţen některému z účastníků trest propadnutí majetku. V rámci této části práce je opět nejvíce vyuţito metod analýzy, kompilace a komparace. V závěru práce je proveden souhrn moţnosti řešení společného jmění manţelů v mezích zákona, společně s návrhy na řešení a na to, jak předcházet komplikacím, které mohou nastat v nenadálých situacích a které mohou mít fatální důsledky nejen pro samotného podnikatele, ale také pro členy jeho rodiny.

15 15 2 Historie společného jmění manželů Úvodem lze konstatovat, ţe současná právní úprava občanského práva hmotného, jehoţ součástí institut společného jmění manţelů jako jednou z forem vlastnictví je, ţe z větší části ovlivněno zásadami římského práva; pokud však jde o majetkové vztahy mezi manţely, římské právo upravovalo tyto záleţitosti zcela odlišným způsobem, a to zejména vzhledem ke skutečnosti, ţe ţena podle římského práva (a v průběhu převáţné části dějin) neměla rovné postavení s muţem. Podle římského práva mohl být subjektem práv a povinností pouze člověk, a to pouze člověk svobodný 2. Právní subjektivita ţen byla omezena, a to bez rozdílu jejich původu, a ţeny neměly stejná práva jako muţi 3, přičemţ omezení v právech se týkalo i majetkových a rodinných záleţitostí. Pokud byla ţena neprovdána, byla podřízena svému otci; v případě uzavření manţelství pak se její postavení změnilo, a to v tom směru, ţe se stala součástí rodiny svého manţela, resp. do jeho rodiny přestoupila a byla podřízena jemu. Podle římského práva znamenala rodina, tzv. familia nejen jednotu osob, ale také jednotu majetku. V jejím čele stál otec jako hlava rodiny, tzv. pater familias, který měl nad ostatními členy rodiny a majetkem neomezenou moc 4, který není nikomu podroben, naopak všichni ostatní členové rodiny, tedy i jeho manţelka mu byli podrobeni. Pouze jemu také patřil veškerý rodinný majetek, přičemţ byl jeho výlučným vlastníkem. Je pravdou, ţe manţelka byla podle římského práva svobodným občanem, nicméně zároveň byla na manţelovi závislá a neměla ţádná vlastnická práva 5. Postupem času byl však tento striktní přístup opouštěn, a to zejména z postavení manţelky, ač i nadále byla rodina výrazně patriarchální. Jak jiţ bylo řečeno výše, postavení ţeny v rodině bylo podřízené i tehdy, pokud ţena vlastnila nějaký majetek. Jeho vlastníkem se uzavřením manţelství stal její manţel a jemu připadlo také vše, co manţelka nabyla samostatně v době trvání manţelství 6. Jestliţe docházelo k uvolnění a vznikala tzv. volná manţelství, měnilo se také postavení ţeny jako manţelky; ona i v případě, ţe uzavřela 2 Kincl, J. a kol. Římské právo. Praha: C.H. Beck, 1995, str S odůvodněním, ţe ţena je člověk lehkomyslný, není schopna vést odpovědně správu vlastních záleţitostí, není schopna účastnit se veřejného ţivota či vykonávat veřejné funkce ; Kincl, J. a kol. Římské právo. Praha: C.H. Beck, 1995, str. 56; tyto názory platily de facto aţ do zániku Římské říše, resp. ve středověku, v některých zemích jsou takovými názory právní řády ovlivněny dodnes. 4 Tzv. persona sui iuris osoba svého práva. 5 Tzv. persona alieni iuris osoba cizího práva či cizím právem podřízená. 6 Platilo, ţe peníze, i kdyţ jsou manţelčiny, náleţí manţelovi; manţelka byla srovnávána s otrokem, kdyţ i ona i otrok můţe nabývat pro manţela.

16 16 manţelství, zůstávala osobou sui iuris a nestala se členem manţelovy rodiny, tedy nepřestoupila do ní 7. Jak bylo popsáno výše, jestliţe došlo k uzavření tzv. přísného manţelství, byl výlučným vlastníkem rodinného majetku otec jako hlava rodiny. V případech uzavírání tzv. manţelství volných ţádné majetkové společenství nevznikalo, nicméně manţel nesl všechny náklady a výlohy, které byly s chodem manţelství spojeny. Byl také povinen poskytovat manţelce příslušnou výţivu. Příspěvkem ţeny na chod manţelství bylo tzv. věno ( dos ), jeţ však ţena nebyla povinna do manţelství přinést, tzn. manţelství mohlo být platně uzavřeno i bez věna. V případě, ţe ţena disponovala před vstupem do manţelství svým majetkem, mohla jím disponovat i za trvání manţelství, byla tedy i nadále výlučnou vlastnicí, zpravidla však svůj majetek manţelovi předala k tomu, aby jej spravoval. V římské době mohli manţelé mezi sebou platně uzavírat smlouvy, nemohli však mezi sebou platně uzavřít darovací smlouvu 8, nicméně v jistých případech byla i taková darování platná 9. V souvislosti s případným zánikem manţelství platilo, ţe ţena má nárok na vrácení věna za všech okolnosti, a to i tehdy, pokud zemřela 10. Ve východní části Římské říše se podmínky v některých situacích lišily, např. muţ ţeně a ţena muţi poskytovali při uzavření manţelství určitý majetek, který měl pak zajistit ţenu pro případ ovdovění či rozvodu z manţelovy viny. V období středověku se postavení ţeny nezměnilo, byla stále podřízenou osobou buď svému otci anebo svému manţelovi ve chvíli, kdy došlo k uzavření manţelství, či ke svému pánovi apod. Nicméně ekonomické postavení obou manţelů v té době nedosahovalo takových rozdílů, jak by se mohlo zdát, neboť oba se museli nějakým způsobem podílet na chodu rodiny a museli být schopni jeden druhého zastoupit. Na počátku 19. století, zejména také v souvislosti se zrušením nevolnictví a roboty, uvolňováním poměrů ve společnosti, vznikem industriální společnosti a změnami sociálního vývoje a konečně také s přijetím nových kodexů občanského práva 11, zůstalo postavení ţeny fakticky nezměněno. Zatímco muţ byl povaţován za osobnost, jeţ uvaţuje vlastním rozumem, svobodně se rozhoduje a není nikomu podřízen, ţena byla chápána pouze jako člen domácnosti, který právě tam má svoje místo a musí se svému okolí podřídit. To platilo také v majetkových vztazích mezi manţely. Jak je výše zmíněno, v průběhu 19. století byly v evropských státech přijímány moderní zákoníky občanského práva, na našem území se jednalo 7 I tehdy však byla osobou podřízenou, a to vlastnímu otci. 8 Jako důvod byla uváděna ochrana jednoho z manţelů před zchudnutím. 9 Např. tehdy, pokud manţel odmítl dědictví (neobohatil se tak na úkor manţelky), či v případě, ţe jí daroval peníze, které ona pouţila na zakoupení drobností apod. 10 Takový postup byl moţný aţ na základě Justiniánovy reformy z roku 533 n.l., přičemţ před ní manţelčino věno zůstávalo manţelovi i po rozvodu. K tomu více viz Kincl, J. a kol. Římské právo. Praha: C.H. Beck, 1995, str Např. Napoleonův Code Civil z roku 1804.

17 o Všeobecný občanský zákoník z roku 1811, nebo-li Das allgemeine bürgerliche Gesetzbuch, dále případně jen ABGB, který vycházel z tradic římského práva a např. stanovil povinnost manţela ţivit manţelku či jeho výlučné oprávnění rozhodovat o výţivě a výchově společných dětí. Mimo jiné zákoník ukládal manţelce povinnost poslouchat manţelovy příkazy, ona sama nemohla jednat s úřady, tam ji zastupoval manţel. Pokud jde o majetková práva, ta podle zákoníku příslušela pouze manţelovi; po jeho případné smrti ţena nemohla být jedinou poručnicí dětí. Situace se změnila s vypuknutím I. světové války v roce Mnoho muţů odešlo bojovat a tak veškerá práce a povinnosti v domácnosti a rodinné záleţitosti zůstaly pouze na ţeně. Byla to také ţena, která ţivila celou rodinu. Po válce a po rozpadu Rakouska Uherska v roce 1918 vzniklo mnoho nových států, mezi nimi i Československá republika a s tím souvisí také změna přístupu k manţelství a k majetkovým vztahům a pomalý, ale jistý vývoj směrem ke zrovnoprávnění muţe a ţeny (nejen v manţelství). V následujících částech se práce věnuje vývoji manţelských majetkových vztahů na území dnešní České republiky, a to aţ do současné doby a také krátce do budoucna zejména v souvislosti s novou kodifikací občanského práva hmotného, jejíţ účinnost nastane 1. ledna

18 18 3 Právní úprava v Československé republice ABGB, později tzv. Všeobecný zákoník občanský ( o.z.o. ) byl do československého práva přijat zákonem č. 11/1918 Sb. zákonů a nařízení státu československého 12, resp. byl přijat pouze pro české země (tedy pro Čechy, Moravu a Slezsko), přičemţ na Slovensku i po roce 1918 platilo zvykové uherské právo 13. Majetková práva mezi manţely byla upravena systémem odděleného majetku manţelů, takţe kaţdý z manţelů nabýval majetek, a to i za trvání manţelství, samostatně do svého výlučného vlastnictví, přičemţ v pochybnostech, komu majetek patří, platila domněnka, ţe jej nabyl muţ. V případě, ţe majetek nabyli společně, stali se oba manţelé spoluvlastníky nabyté věci s ideálním podílem na ní. Manţelé měli moţnost si majetkové poměry upravit na základě smluv, a to zpravidla tzv. smluv svatebních. Vţdy měla přednost právě smluvní úprava majetkových vztahů, kterou zvolili oba manţelé; teprve za situace, kdy taková úprava neexistovala, se na základě principu subsidiarity uplatnila úprava zákonná, a to právě systém odděleného majetku, kdy kaţdý z manţelů se svým majetkem volně disponoval a spravoval jej. Manţelé vzájemně neodpovídali za svoje závazky, a to ani za ty, které případně vznikly za trvání manţelství. Můţe se vzhledem ke shora uvedenému zdát, ţe postavení muţe a ţeny v manţelství bylo, alespoň co se týče majetkových práv, rovnocenné. Muţ však měl oproti ţeně některá další oprávnění, jeţ náleţela pouze jemu, např. byl oprávněn vykonávat správu nad ţeniným majetkem a v případě, ţe ţena s tím nesouhlasila, musela o tom učinit výslovné prohlášení. Silnější muţovo postavení v manţelství se projevovalo také v jednání se třetími osobami, kdy vystupoval a oba manţele zastupoval pouze muţ. Muţ měl také výsadní oprávnění při běţné správě domácnosti a nepotřeboval ke svým rozhodnutím manţelčin souhlas. 3.1 Právní úprava po roce 1950 Po II. světové válce a zejména po volbách v roce 1946 a po převratu v únoru 1948 došlo v Československé republice k zásadním politickým a následně také ekonomickým změnám. Komunistická strana Československa, která získala ve volbách 40 % hlasů (na Slovensku 30 % hlasů), nepotřebovala ke svému 12 Tzv. recepční normou. 13 Tato situace v průběhu existence Československé republiky nebyla vyřešena a kodifikaci občanského práva se sjednotit nepodařilo, tzn. na českém území platil ABGB, na Slovensku pak uherské právo; na Slovensku platil reţim tzv. koakvizice, tedy společně nabytého majetku.

19 19 vládnutí a ovládnutí obyvatelstva dosud platný právní řád 14 a zadala právníkům úkol přepracovat jej a zcela nově jej kodifikovat 15. Právě kvůli tomu se v letech uskutečnila tzv. právnická dvouletka, kdy došlo ke kodifikaci v podstatě všech základních odvětví práva v Československé republice 16. Pro kodifikaci občanského práva hmotného bylo výsledkem dvouletky v roce 1950 přijetí tzv. středního občanského zákoníku, jeţ se však majetkovými vztahy mezi manţely vůbec nezabýval. Ty byly z občanské kodifikace vyjmuty a upraveny v zákoně č. 265/1949 Sb., o právu rodinném. Tento zákon také poprvé zavedl termín zákonné majetkové společenství mezi manţely. To nebylo moţné v manţelství nahradit jiným způsobem, např. svatební smlouvou, a týkalo se všech manţelství, která byla uzavřena 17. Vznik zákonného majetkového společenství byl vázán pouze na uzavření manţelství, jeho zánik pak nastal zpravidla se zánikem manţelství, ač ve výjimečných případech mohl nastat i za jeho trvání 18. Podle tohoto zákona platilo, ţe cokoliv nabude kterýkoliv z manţelů v době trvání manţelství, tvoří jeho získaný majetek, který je pak společným majetkem manţelů. Výjimku tvořily dary či věci získané z dědictví, věci slouţící osobním potřebám či výkonu povolání. Obvyklou správu 19 vykonával kaţdý z manţelů sám, aniţ by byla vyţadována součinnost druhého manţela či jeho souhlas. 3.2 Právní úprava po roce 1964 V roce 1964 byl tzv. střední občanský zákoník a zákon č. 265/1949 Sb. nahrazen zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále případně jen občanský zákoník ), jeţ nabyl účinnosti dnem 1. dubna Z uvedeného je zřejmé, ţe také právní úprava majetkových vztahů mezi manţely se stala opět součástí občanského práva hmotného. Zákon č. 40/1964 Sb. je i po několika novelizacích účinný i nadále; byl však zrušen zákonem č. 89/2012 Sb. ke dni 1. ledna 2014, 14 Jejím politickým představitelům vadily nedostatky do té doby platného právního řádu s poukazem na to, ţe je nadstranický, nepolitický a příliš liberální a zaměřující se na individualitu; právě komunistická moc se vyznačuje tím, ţe její ideály a ideologie individualitu popírají a upřednostňují kolektivní vědomí, chování a vlastnictví. 15 Na další měl právní řád reflektovat cestu nastoupenou v roce 1948 a klást důraz na socialistické myšlení a socialistické (tedy kolektivní) vlastnictví, omezení soukromého vlastnictví, nadřazenost dělnické třídy, boj proti nepřátelům socialismu apod. 16 Tehdy také došlo ke sjednocení občanského práva hmotného mezi českým územím republiky a Slovenskem. 17 Zřejmým účelem tehdy bylo odstranění majetkové nerovnoprávnosti ţeny a jejího omezení při správě společného majetku. 18 Obligatorně nařízením exekuční likvidace majetku jednoho z manţelů a výrokem soudu o propadnutí majetku v trestním řízení či výrokem soudu o zbavení svéprávnosti jednoho z manţelů; fakultativně výrokem soudu na návrh jednoho z manţelů ze závaţných příčin. 19 Obsah pojmu obvyklá správa nebyl, stejně jako dnes, definován; záleţelo vţdy na posouzení soudu, zda se v konkrétním případě jedná o správu, jeţ přesahuje mezi obvyklé správy.

20 20 kdy bude nahrazen zcela novou kodifikací občanského práva hmotného, jehoţ součástí bude také právo rodinné, stejně jaké majetkové vztahy mezi manţely. Občanský zákoník v roce 1964 zavedl pro majetek osob, jeţ uzavřely manţelství, pojem bezpodílové spoluvlastnictví manţelů, jehoţ obsah má poukazovat na rovné postavení manţelů, kteří společně nabývají práv a podílejí se na výkonu spoluvlastnických práv a povinností. Kaţdý z manţelů, tedy spoluvlastníků byl zároveň úplným vlastníkem věci a ve svém vlastnickém právu byl omezen vlastnickým právem druhého manţela 20. Tato právní úprava platila obligatorně pro všechna uzavřená manţelství, přičemţ manţelé si zpočátku nemohli majetkové vztahy mezi sebou upravit odchylně od zákona; ke změně došlo aţ v souvislosti s přijetím zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník (dále případně jen novela občanského zákoníku ), jeţ nabyl účinnosti dnem 1. ledna Stejně jako dnes, i tehdy platilo, ţe bezpodílové spoluvlastnictví manţelů mohlo vzniknout pouze mezi manţely; k jeho zániku pak docházelo na základě zániku manţelství či z jiných důvodů i v době trvání manţelství, jak bylo zmíněno výše v souvislosti s tzv. středním občanským zákoníkem. Předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manţelů bylo vše, co mohlo být předmětem vlastnictví (tedy věci movité či nemovité, pohledávky či závazky) a co bylo nabyto některým z manţelů za trvání manţelství, s výjimkou věcí získaných dědictvím, darem či věcí slouţících k osobní potřebě nebo výkonu povolání Právní úprava po roce 1989 Novelou občanského zákoníku bylo do ustanovení týkajících se bezpodílového spoluvlastnictví manţelů vloţeno ustanovení 148a, a to zejména v souvislosti se změnami politickými a ekonomickými, ke kterým došlo v roce 1989 v tehdejší Československé socialistické republice. Především byla opuštěna socialistická linie a navráceno demokratické zřízení 22 a opětovně povoleno soukromé vlastnictví a podnikání. V důsledku těchto změn docházelo jednak k velkým přesunům majetku, změnám profesí a povolání, změnám bydliště apod. Ustanovení 148a upravovalo právě postup při podnikání, jeţ nebylo povaţováno za běţnou věc v rámci majetkových vztahů mezi manţely. Podle tohoto ustanovení při zahájení podnikatelské činnosti jednoho z manţelů bylo nutné, aby s pouţitím prostředků na podnikání dal souhlas i druhý manţel. Zároveň bylo tímto ustanovením umoţněno tomu z manţelů, jeţ nepodniká, 20 Viz Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. února 1972, Cpj 86/71, publikováno pod R 42/1972, dostupné v systému ASPI pod ASPI ID JUD7889CZ. 21 Viz ustanovení 143 občanského zákoníku, jeţ později, po roce 1989 reflektoval také přijaté restituční zákony, kdy výjimku tvořily dále věci, které získal jeden z manţelů v rámci těchto předpisů. 22 Viz preambule ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, odkazuje na věrnost všem dobrým tradicím státnosti československé.

21 21 doţadovat se rozhodnutí soudu o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manţelů v případě, ţe druhý z manţelů oprávnění k podnikatelské činnosti získal. Jestliţe takové oprávněni získali oba manţelé, návrh mohl podat kterýkoliv z nich. Citované ustanovení pamatovalo také na situaci, kdy bylo bezpodílové spoluvlastnictví manţelů zrušeno k návrhu podanému shora, a na způsob rozdělení příjmů manţela podnikatele mezi manţele, jestliţe podnikatelskou činnost vykonávali společně či za pomoci manţela nepodnikatele. V takovém případě si příjmy rozdělili rovným dílem, vyjma těch případů, kdy o případném rozdělení příjmů uzavřeli písemnou smlouvu. 3.4 Právní úprava po roce 1998 Dnem 1. srpna 1998 nabyl účinnosti zákon č. 98/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů (dále případně jen zákon o rodině ). Občanský zákoník zůstal v platnosti, také úprava majetkových vztahů mezi manţely i nadále zůstala jeho součástí, a to v ustanovení 143 aţ 151. Bezpodílové spoluvlastnictví manţelů bylo nahrazeno a základním institutem manţelského majetkového práva se stalo společné jmění manţelů. Důvodem pro takovou změnu bylo zejména odstranění nedostatků předchozí právní úpravy a dále také modernější pojetí těchto specifických majetkových vztahů 23. Z pojmu společné jmění manţelů je zřejmé, ţe se upustilo od pojetí vlastnictví majetku mezi manţely jako spoluvlastnictví. Je však pravdou, ţe také pro společné jmění manţelů se uplatňuje zásada rovnoprávnosti manţelů, jejich společné a stejné účasti na nabývání práv. Společné jmění vyjadřuje také právní jednotu a nedělitelnost manţelů, kteří společně věci uţívají pro potřebu svou a své rodiny, aniţ by byl vyjádřen jejich podíl na společném majetku. Manţelům patří toto právo společně a nerozdílně Právní úprava účinná od Jak bylo řečeno výše, bude s účinností ode dne 1. ledna 2014 nahrazena současná úprava občanského práva hmotného jeho zcela novou kodifikací. Dne 3. února 2012 byl schválen zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále případně jen nový občanský zákoník ). V důsledku toho došlo, resp. Dojde ke zrušení jak zákona č. 40/1964 Sb., tak zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, a oblast rodinného práva tak bude upravena pouze novým občanským zákoníkem, a to konkrétně ve II. části v ustanoveních 655 aţ Viz Důvodová zpráva Skupiny poslanců PSP ze dne 2. února 1998, dostupná v systému ASPI pod ASPI ID LIT28157 CZ. 24 Viz Knappová, M. a kol. Občanské právo hmotné. 1. Praha: ASPI, 2005, str. 381.

22 22 pod rubrikou Rodinné právo a je rozdělena do několika hlav, dílů a oddílu, přičemţ manţelské majetkové právo je obsahem hlavy I, dílu 4, oddílu 2, v ustanoveních 708 aţ Nová úprava vychází ze současné právní úpravy rodiny a manţelství 26, takţe i nadále platí, ţe manţelství můţe platně uzavřít pouze muţ a ţena a nadále je kladen důraz na rovné postavení mezi nimi. Oproti současné právní úpravě společného jmění manţelů je nová úprava manţelského majetkového práva rozšířena o moţnosti snoubenců a manţelů, aby si mohli své majetkové poměry uspořádat tak, jak to nejlépe vyhovuje jejich potřebám 27 ; došlo také k rozšíření a podrobnější úpravě problematiky společné správy společného jmění. Obsahem společného jmění manţelů je podle nového občanského zákoníku to, co manţelům náleţí, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů 28, a podléhá buď reţimu zákonnému či smluvenému, anebo reţimu na základě rozhodnutí soudu 29. Z uvedeného vyplývá, ţe pokud si snoubenci či manţelé nezvolí svou vlastní úpravu majetkových vztahů, případně pokud nedojde k situacím, o nichţ by rozhodoval soud, platí zákonný reţim společného jmění manţelů daný v ustanovení 708 odst. 1 nového občanského zákoníku. Výše bylo řečeno, ţe nový občanský zákoník dává osobám, které chtějí uzavřít manţelství (snoubencům), a manţelům více moţností k odchýlení se od zákonného reţimu společného jmění, které můţe spočívat jednak v reţimu tzv. oddělených jmění, kdy můţe manţel nakládat se svým majetkem bez souhlasu druhého manţela, či v reţimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manţelství, anebo v reţimu rozšíření či zúţení rozsahu společného jmění v zákonném reţimu. Takové smlouvy musí mít formu veřejné listiny a zapíší se do veřejného seznamu, pokud je to ujednáno, příp. na ţádost obou manţelů. 25 Takţe došlo k vyjmutí manţelského majetkového práva z oblasti vlastnictví a vlastnických vztahů, jak je tomu v současné době. 26 Vše dostupné na 27 A to na základě zákona, smlouvy snoubenců, smlouvy manţelů, rozhodnutím soudu. 28 Věci, práva, dluhy s výjimkou těch, které se týkají majetku, který náleţí výhradě jednomu z manţelů v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, a jeţ převzal jen jeden z manţelů bez souhlasu druhého, aniţ se přitom jednalo o obstarávání kaţdodenních nebo běţných potřeb rodiny; dále pak není společné jmění manţelů tvořeno tím, co slouţí osobní potřebě jednoho z manţelů, co nabyl darem nebo dědictvím jen jeden z manţelů (pokud dárce či zůstavitel neprojevil jinou vůli), co nabyl jeden z manţelů za majetek náleţející do výlučného vlastnictví tohoto manţela, co nabyl jeden z manţelů jako náhradu za poškození, ztrátu nebo zničení svého výhradního majetku. 29 Viz ustanovení 708 odst. 1, 2 nového občanského zákoníku.

23 23 4 Společné jmění manželů 4.1 Vznik Společné jmění manţelů jako zvláštní forma vlastnictví nevzniká bez náleţitého právního důvodu, jímţ je uzavření manţelství. Podle platné právní úpravy můţe být manţelství uzavřeno pouze mezi muţem a ţenou 30, pro něţ tento krok zásadně ovlivňuje jejich budoucí ţivot a jejich postavení vzájemné i následné postavení vůči třetím osobám 31. Obecnou právní úpravu manţelství lze najít v zákoně o rodině, jehoţ ustanovení odpovídají zásadám na ústavněprávní úrovni a také z nich vycházejí, a to konkrétně těm o rovnosti, svobodě a důstojnosti v právech 32. Pokud zákon o rodině v ustanovení 18 hovoří o tom, ţe muţ a ţena mají v manţelství stejná práva a stejné povinnosti, jde v podstatě o aplikaci ústavou zaručených práv a svobod kaţdého člověka. Z tohoto vyplývá, ţe uzavřením manţelství ani jeden z manţelů neztrácí svoji svobodu, svá práva ani způsobilost k právním úkonům či způsobilost samostatně se zavazovat. Nicméně je však třeba říci, ţe manţelství plní určité funkce, má svoji povahu a svůj účel a není uzavíráno zcela bezdůvodně. Právě s ohledem na tyto skutečnosti, a to zejména k jeho hospodářské a ekonomické funkci musí vztahy mezi manţely být nějakým způsobem právně regulovány, aby nedocházelo k jakési roztříštěnosti a rozdílům mezi jednotlivými sezdanými páry a aby byla problematika manţelských vztahů, a to nejen majetkových jasně a konkrétně upravena. Pro osoby, které uzavřou manţelství, vyplývají ještě další právní důsledky tohoto kroku. Vznikne např. společný nájem bytu manţely, resp. společné členství manţelů v druţstvu, jejichţ úpravu lze najít v ustanoveních 703 a násl. občanského zákoníku. Dosavadním nesezdaným osobám se uzavřením manţelství mezi nimi mění jejich právní postavení v případě smrti jednoho z manţelů, kdy při dědění ze zákona dědí v tzv. I. dědické skupině, resp. ve II. dědické skupině v případech, kdy v I. dědické skupině nedědí zůstavitelovy potomci 33. Právní status osob, které uzavřely manţelství, se mění dále také ve smyslu ustanovení 116 občanského zákoníku, kdy se stávají tzv. osobami blízkými. V případě tzv. statusových práv fyzických osob přísluší manţelovi 30 Viz ustanovení 1 odst. 1 zákona o rodině, podle něhoţ je manţelství trvalé společenství muţe a ţeny zaloţené zákonem stanoveným způsobem. 31 Manţelství je právním vztahem, který je tvořen řadou práv a povinností mezi manţelskou dvojicí viz Dvořák, J.; Spáčil, J. Společné jmění manţelů v teorii a judikatuře. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, str Viz články Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále případně jen LZPS ). 33 Viz ustanovení 473 a 474 občanského zákoníku.

24 24 po smrti druhého manţela oprávnění domáhat se práva na ochranu osobnosti zemřelého ve smyslu ustanovení 11 a násl. občanského zákoníku. Z procesně-právního hlediska můţe manţel odepřít svědeckou výpověď v řízení, v němţ je účastníkem jeho manţel; v případě vykonávacího řízení, kdy jsou postiţeny majetkové hodnoty nebo práva patřící do společného jmění manţelů, je účastníkem tohoto řízení také manţel povinného 34. Z trestněprávního hlediska se manţelé stávají také osobami blízkými 35 ; z tohoto postavení pro ně vyplývá např. nemoţnost spáchat vůči sobě některé trestné činy 36, či právo odepřít výpověď jako svědek v trestním řízení 37, anebo právo odmítnout souhlas s trestním stíháním druhého manţela pro trestný čin znásilnění podle 185 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále případně jen trestní zákoník ) 38, případně právo podávat ve prospěch obviněného manţela opravné prostředky 39. Proto existuje zákon o rodině a občanský zákoník, aby tuto problematiku řešily z hlediska osobních a majetkových vztahů. Zatímco zákon o rodině řeší spíše osobní vztahy mezi manţely a jejich vyţivovací povinnosti (vzájemné či vůči svým dětem apod.), způsob a formy uzavírání manţelství, jeho neplatnost a moţnosti jeho zániku, pro úpravu majetkových vztahů mezi nimi se pouţijí ustanovení občanského zákoníku, jak bylo jiţ uvedeno výše. Je však třeba říci, ţe obě právní úpravy se v mnoha ohledech prolínají a doplňují. Společné jmění manţelů vznikne tedy pouze za situace, kdy je uzavřeno manţelství, a to i manţelství neplatné. Jeho vznik však není vázán pouze na konkrétní datum uzavření sňatku, občanský zákoník ve svém ustanovení 143a dává manţelům moţnost určité regulace, tzn. moţnost smlouvou, uzavřenou ve formě notářského zápisu, si odchylně od zákonného reţimu vyhradit vznik společného jmění manţelů aţ ke dni zániku manţelství, a to buď zcela či zčásti. V takovém případě pak dojde k jeho vzniku skutečně aţ zánikem manţelství, kdy bude také provedeno jeho vypořádání. Obligatorně společné jmění manţelů nevznikne na základě jedné zákonné výjimky. Jde o situaci, kdy na jednoho z manţelů je prohlášen konkurz ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále 34 Viz ustanovení 255 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále případně jen o.s.ř. ). 35 Viz ustanovení 125 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 36 Věc, která je ve společném jmění manţelů, není ve smyslu ustanovení 178 trestního zákoníku a 205 trestního zákoníku cizí věcí, která by byla způsobilým předmětem krádeţe či loupeţe, spáchané druhým manţelem viz Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. června 2001, 7Tz 120/2001, dostupné v systému ASPI pod ASPI JUD24859CZ. 37 Viz ustanovení 100 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále případně jen trestní řád ). 38 Viz ustanovení 163 trestního řádu. 39 Viz např. ustanovení 247 odst. 2 trestního řádu.

25 25 případně jen insolvenční zákon ). Po dobu trvání účinků konkurzu totiţ insolvenční zákon vznik společného jmění manţelů přímo zakazuje. V případě, ţe manţel, který je v insolvenčním řízení v postavení dluţníka, uzavře nové manţelství, vznik společného jmění manţelů se ex lege odkládá ke dni zániku účinků prohlášení konkurzu. Insolvenční zákon také případně uzavření smlouvy, které by tento zákaz obcházely nebo jej porušovaly, povaţuje za neplatné, a to absolutně 40. O důsledcích spojených s insolvenčním řízením jednoho z manţelů se tato práce podrobněji věnuje v dalších částech. 4.2 Předmět Podle platné právní úpravy jsou předmětem společného jmění 41 majetek a závazky, a to majetek nabytý některým z manţelů nebo jimi společně za trvání manţelství s určitými níţe konkretizovanými výjimkami, resp. závazky, které některému z manţelů nebo oběma manţelům společně vznikly za trvání manţelství s několika níţe specifikovanými výjimkami Majetek Majetkem mohou být především věci, a to buď movité či nemovité, dále pohledávky či jiná práva, mezi něţ lze zařadit práva průmyslová či práva autorská, která však tvoří společné jmění manţelů pouze v případě, ţe nejsou vázána pouze na jednoho z nich. Majetkem mohou také další věci, které je moţné ocenit penězi, např. akcie či jiné cenné papíry, dále pohledávky z vkladových či jiných účtů, případně z vkladových listů. Jestliţe bylo výše uvedeno, ţe manţelé mají právo určitým způsobem regulovat svoje majetkové vztahy, platí to samozřejmě i pro rozsah majetku, jeţ tvoří společné jmění manţelů. I zde tak mají manţelé moţnost rozdělit majetek podle vlastního uváţení, a to buď tak, ţe konkrétně určí, který bude patřit výlučně jednoho z nich či který bude společný apod. V tomto směru neplatí ţádná zákonná omezení, je pouze třeba, aby taková smlouva byla uzavřena kvalifikovaným způsobem, tzn. formou notářského zápisu. Takto sepsaná smlouva má přednost před zákonnou úpravou Viz ustanovení 276 insolvenčního zákona. 41 Za jmění se povaţuje souhrn penězi ocenitelných majetkových hodnot patřících určité osobě (aktiv), a to po odečtení penězi ocenitelných majetkových hodnot, které tato osoba dluţí jinému (pasiv) viz Knappová, M.; Švestka, J.; Dvořák, J. a kol. Občanské právo hmotné. 1. Praha : ASPI, 2005, str Viz ustanovení 143 odst. 1 písm. a), b) občanského zákoníku. 43 V případě pochybností platí tzv. vyvratitelná právní domněnka, ţe pokud není prokázán opak, má se za to, ţe majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manţelství tvoří společné jmění manţelů viz ustanovení 144 občanského zákoníku.

26 26 V souvislosti se změnou právní úpravy na základě zákona č. 91/1998 Sb. s účinností od 1. srpna 1998, kdy bylo bezpodílové spoluvlastnictví nahrazeno právě institutem společného jmění manţelů, se majetek (a závazky) patřící do bezpodílového spoluvlastnictví transformoval do společného jmění manţelů, pokud však k uvedenému datu existoval. Tzn. v případě, ţe před 1. srpnem 1998 došlo ke zrušení a vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, společné jmění manţelů s věcmi a dluhy, které byly zrušeny a vypořádány, nevzniklo 44. Zajímavou otázkou je příjem jednoho z manţelů, ať jiţ ze závislé činnosti či z činnosti podnikatelské. Pokud jde totiţ o příjem, který je jiţ vyplacen a převzat, tvoří společné jmění manţelů; nárok na něj však součástí společného jmění není, protoţe nemůţe být předmětem osobního vlastnictví 45. Naopak předmětem společného jmění manţelů nemůţe být majetek, který byl získání protiprávním způsobem, např. pácháním trestné činnosti, prodejem drog či přijetím úplatku apod. Předmětem nejsou ani osobnostní práva fyzických osob či jiná majetková práva, jako např. bolestné a ztíţení společenského uplatnění, které je vţdy vázáno na konkrétního člověka Závazky Předmětem společného jmění manţelů mohou být kromě aktiv také pasiva, tzn. závazky. Podmínkou však je, aby vznikly některému z manţelů či oběma manţelům za trvání manţelství. Typicky půjde o závazky ze smluv o úvěru či o půjčce, závazky z kupních smluv či ručitelské závazky, případně závazky z nájemní smlouvy apod. Výjimky, za kterých závazky nejsou předmětem společného jmění manţelů, stanoví občanský zákoník v ustanovení 143 odst. 1 písm. b) a jsou jimi závazky, které se týkají majetku, který náleţí výhradně jednomu z manţelů (které tedy získal dědictvím či darem), a závazky, jejichţ rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů 46, 44 Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. září 2000, 30Cdo 1803/2000, dostupný v systému ASPI pod ASPI JUD27425CZ. 45 Viz Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. února 1972, Cpj 86/71, publikováno pod R 42/1972, dostupné v systému ASPI pod ASPI ID JUD7889CZ. 46 Jde o termín, který zákon neupravuje; nicméně v rozhodovací praxi soudů se posuzuje objektivně a závisí vţdy na konkrétním ekonomickém statusu kaţdé rodiny, neboť jiné hledisko je třeba brát v úvahu u rodin právníků či lékařů a jiné u rodin zcela nemajetných, nezaměstnaných či osob závislých na sociálních dávkách.

27 27 které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého 47. Jestliţe je tedy splněna podmínka, ţe závazky vznikly za trvání oběma manţelům či pouze jednomu z nich se souhlasem druhého manţela, pak za závazky odpovídají manţelé solidárně, tedy společně a nerozdílně 48 a odpovídají tak jednak majetkem patřícím do společného jmění manţelů, tak také výhradně svými majetky výlučnými. 4.3 Obsah Pokud jde o stručný popis obsahu společného jmění manţelů, tvoří jej práva a povinnosti mezi manţely navzájem a práva a povinnosti mezi nimi a třetími osobami. Zásadě platí, ţe majetek, který tvoří společné jmění manţelů, uţívají a udrţují oba manţelé společně 49. V případě, ţe se o způsobu uţívání společné věci nedohodnou, pak jsou oprávněni podat návrh, aby o tom rozhodl soud. Práva a povinnosti mezi manţely a třetími osobami tvoří tzv. správa majetku ve společném jmění manţelů. Zákon i teorie rozlišuje tzv. obvyklou správu majetku, kterou můţe vykonávat kaţdý z manţelů, či tzv. správu, která přesahuje správu obvyklou a k níţ je třeba souhlasu obou manţelů. V opačném případě je takový právní úkon neplatný, a to tzv. relativně, tedy pokud se neplatnosti jeden z manţelů nedovolá, platí, ţe úkon je platný Modifikace Modifikace smluvní Jak bylo několikrát uvedeno v předchozích částech práce, přiznává občanský zákoník manţelům určitou míru autonomie jejich vůle v úpravě majetkových vztahů mezi nimi, a to současných či vzniklých v budoucnu. Tak je jim dána moţnost smluvně si upravit rozsah společného jmění či jeho správu odlišně od zákona. Pro platnost takového smluvního ujednání však zákon vyţaduje kvalifikovanou formu, tzn. formu notářského zápisu. 47 Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. února 2011, 22Cdo 153/2009, dostupný v systému ASPI pod ASPI JUD191850CZ; podle jeho závěrů závazky převzaté jedním z manţelů bez souhlasu druhého a přesahující míru přiměřenou majetkovým poměrům nejsou neplatné, ale netvoří součást společného jmění manţelů a jsou výlučným závazkem manţela, který je převzal; obdobně rozhodoval Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne 16. července 2008, 28Cdo 2199/2008, s tím, ţe pokud není prokázán opak, má se za to, ţe závazky vzniklé za trvání manţelství patří do společného jmění manţelů a dále rozhodl o tom, ţe závazky, které jsou excesem z míry přiměřené majetkovým poměrům manţelů, se nesouhlasící manţel nemůţe domáhat jejich neplatnosti podle 145 odst. 2 občanského zákoníku, protoţe se nejedná o jeho závazky, ale o závazky patřící výhradě druhému manţelovi. 48 Viz ustanovení 145 odst. 3 občanského zákoníku. 49 Viz ustanovení 145 odst. 1 občanského zákoníku. 50 Viz ustanovení 40a občanského zákoníku.

28 28 Záleţí pouze na dohodě manţelů, zda rozsah společného jmění rozšíří, přičemţ v takovém případě se předmětem společného jmění stane i majetek a závazky, které zákon výslovně ze společného jmění vylučuje, či naopak zúţí, a to aţ na majetek tvořící obvyklé vybavení domácnosti 51. Po uzavření takové dohody se majetek, který do té doby byl součástí společného jmění, z něho vyloučí a připadne do výhradního vlastnictví tak, jak se na tom manţelé dohodli. Na tyto věci, práva či závazky se pak bude vztahovat obecný reţim vlastnického práva a práva závazkového. Smlouvou o zúţení společného jmění manţelů pak společné jmění manţelů zaniká právě k majetku či závazkům, jeţ jsou předmětem této smlouvy, aţ na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti 52. Manţelé mají moţnost upravit odchylně také správu společného jmění; typicky pak půjde o smluvní ujednání týkající se toho, ţe výlučnou správu nad určitou částí majetku bude vykonávat jeden z manţelů, či konkretizaci toho, co je a co není v konkrétním manţelství obvyklou správou Modifikace na základě rozhodnutí soudu Občanský zákoník zná dva případy, kdy na základě soudního rozhodnutí můţe dojít k zúţení společného jmění manţelů 53. První situace nastane, pokud jeden z manţelů podá návrh na zúţení společného jmění manţelů, a to aţ na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. V takovém případě soud můţe, nikoliv musí, takto podanému návrhu vyhovět, avšak pouze s přihlédnutím k závaţnosti důvodů, které jednoho z manţelů k podání takového návrhu vedly, přičemţ závaţnost posuzuje vţdy podle okolností konkrétního případu za pouţití ustanovení 3 občanského zákoníku. Typicky půjde o závadné či nevhodné chování jednoho z manţelů, kterým ohroţuje rodinu z ekonomického hlediska (např. pokud se oddává hře na hracích automatech či zneuţívá drogy či jiné omamné látky apod.), anebo chování, které je v rozporu se zájmem na zdravém vývoji nezletilých dětí (např. pohlavní zneuţívání dítěte, které by mělo být samozřejmě postihování i z trestněprávního hlediska), či chování, jímţ ohroţuje a narušuje zdravý chod 51 Obsah pojmu obvyklé vybavení domácnosti zákon nedefinuje; ale viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. února 2004, 20Cdo 180/2003, dostupné v systému ASPI pod ASPI JUD26917CZ, v němţ soud uzavřel, ţe uvedený termín je třeba posuzovat z hlediska ustanovení 322 odst. 1 o.s.ř. a vtěleného kritéria jejich nezbytné potřeby při uspokojení hmotných potřeb povinného a jeho rodiny, přičemţ výkonem rozhodnutí nelze postihnout pouze takový majetek, který slouţí k uspokojování těch ţivotních potřeb, které lze hodnotit jako základní, a dále ţe skutečnost, ţe určité věci se zřetelem k aktuálním sociálním standardům tvoří typické vybavení domácnosti (např. barevný televizor, sedací souprava apod.), ještě neznamená, ţe jde o věci potřebné. 52 Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. února 2011, 20Cdo 653/2009, dostupný v systému ASPI pod ASPI JUD192941CZ. 53 Viz ustanovení 148 odst. 1, 2 občanského zákoníku.

29 29 rodiny jako celku (např. násilnické chování vůči členům rodiny apod.). Nemusí však jít pouze o závadná jednání jednoho z manţelů; v některých manţelstvích můţe nastat situace, kdy manţelé spolu jiţ delší dobu neţijí a správa a udrţování jejich společného jmění nemá ţádný zvláštní význam a mnohem snadnější by tak pro ně bylo společné jmění zúţit. Druhý případ nastává v okamţiku, kdy jeden z manţelů získá oprávnění k podnikatelské činnosti či se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti 54. I zde soud rozhoduje na návrh jednoho z manţelů, a to tak, ţe podanému návrhu vyhoví a společné jmění manţelů zúţí (aţ na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti). Jak je zřejmé z dikce ustanovení 148 odst. 2 občanského zákoníku soud zúţí, soud tak učiní vţdy obligatorně k návrhu některého z manţelů za splnění podmínek citovaného ustanovení Zánik a vypořádání Zánik Jestliţe bylo jiţ řečeno, ţe společné jmění manţelů je vázáno na existenci manţelství, pak je zřejmé, ţe se zánikem manţelství zaniká i ono. Manţelství obvykle zanikne smrtí jednoho z manţelů či jeho prohlášením za mrtvého (právní moci příslušného rozhodnutí soudu), anebo rozvodem či prohlášením manţelství za neplatné. Existují však dvě výjimky ex lege, kdy společné jmění zanikne i za trvání manţelství, a to na základě prohlášení konkurzu na majetek jednoho z manţelů 56 anebo rozhodnutím soudu o propadnutí (i pouze částečného) majetku v trestním řízení 57. Jinak platí, ţe případnou smlouvou uzavřenou mezi manţely byť i kvalifikovanou formou společné jmění manţelů nelze zrušit, ač takové oprávnění před 1. srpnem 1998 manţelé měli; toto však bylo nahrazeno institutem zúţení společného jmění, o němţ bylo pojednáno v předchozí části práce Vypořádání V případě, ţe dojde z některého z výše uvedených důvodů k zániku manţelství, je třeba provést jeho vypořádání 58, kdy se společné jmění, které bylo tvořeno 54 Např. společníkem veřejné obchodní společnosti či komplementářem v komanditní společnosti. 55 Zde je patrný rozdíl mezi ustanovením 148 odst. 2 občanského zákoníku a mezi moţností soudu zúţit na návrh společné jmění manţelů v ustanovení 148 odst. 1 občanského zákoníku, kdy záleţí zcela na úvaze soudu, zda dospěje k závěru, ţe jsou přítomny tak závaţné důvody pro takové rozhodnutí. 56 Viz ustanovení 268 odst. 1 insolvenčního zákona. 57 Viz ustanovení 66 odst. 4 trestního zákoníku. 58 Které se provádí i v případě, ţe došlo ke zúţení společného jmění majetku, ať jiţ na základě smlouvy či na základě rozhodnutí soudu.

30 30 majetkem a závazky v den zániku manţelství, rozdělí mezi manţele. Při vypořádání platí primárně zásada rovnosti podílů kaţdého manţela na společném jmění, tzn. jak na majetku, tak na závazcích. V případě, ţe tuto zásadu nelze uplatnit, pouţije se pro účely vypořádání problematika tzv. zápočtů. Je oprávněním kaţdého z manţelů poţadovat, aby mu bylo uhrazeno to, co ze svého vynaloţil na společný majetek; je však zároveň jeho povinností nahradit to, co se ze společného majetku vynaloţilo na jeho případný majetek výlučný. Z uvedeného je nepochybné, ţe podmínkou pro takový postup je samozřejmě jednak existence společného majetku, ale také existenci výlučného majetku jednoho z manţelů a přispění na jeho správu či jeho udrţování prostředků z majetku společného a naopak 59. Dalším významným hlediskem jsou potřeby nezletilých dětí, přičemţ je zásadně rozhodující, kterému z manţelů budou nezletilci svěřeny do péče. Hlediskem, ke kterému se při vypořádání také přihlíţí, je péče o rodinu za trvání manţelství a tzv. zásluhy o nabytí a udrţení společného jmění. Mohlo by se zdát, ţe obě tyto podmínky mají zcela odlišný charakter, resp. je zřejmé, ţe jeden z manţelů bude větší měrou pečovat o domácnost, zatímco druhý se bude více podílet na zajišťování prostředků na chod domácnosti a tedy na nabytí a udrţení společného jmění. Proto při rozhodování soudu nelze brát v úvahu, resp. příliš striktně hodnotit, jak se který z manţelů zaslouţil o cokoliv spojeného s péčí o rodinu a společné jmění, protoţe pokud platí to, co bylo uvedeno, tak pokud jeden z manţelů zajišťuje prostředky, podílí se touto svojí činností na péči o rodinu, stejně tak pokud jeden z manţelů prostředky nezajišťuje a o rodinu pouze pečuje, podílí se tím jistě také na udrţení společného jmění. Přiznáním menšího dílu jednomu z manţelů ze společného jmění lze zohlednit spíše jeho negativní chování 60 (např. zneuţívání alkoholu či drog, gamblerství apod.). Je však třeba při vypořádání společného jmění manţelů přihlíţet i k dalším okolnostem, které v konkrétním případě jsou zjištěny (např. nemoc jednoho z manţelů apod.), k důvodům rozpadu manţelství se však zásadně nepřihlíţí Řešeno judikaturou, např. rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 1969, 8Cz 36/69, publikované pod R 57/70, dostupný v systému ASPI pod ASPI JUD1051CZ; podle tohoto rozhodnutí to, co kaţdý z manţelů vynaloţil na společný majetek ze svého, má mu být uhrazeno ze společného majetku druhým manţelem pouze ve výši odpovídající poměru velikosti podílu, kterého se kaţdému z nich dostává ze společného jmění. 60 Viz také Knappová, M.; Švestka, J.; Dvořák, J. a kol. Občanské právo hmotné. 1. Praha: ASPI, 2005, str Viz např. v rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. března 2007, 22Cdo 2921/2005, dostupný v systému ASPI pod ASPI JUD98624CZ; podle jeho závěrů nelze sníţit vypořádací podíl jednoho z manţelů na zaniklém společném jmění jen proto, ţe zjevnou příčinou rozvratu manţelství byl jeho mimomanţelský vztah.