STANDARDY PSYCHOSOCIÁLNÍ KRIZOVÉ POMOCI

Transkript

1 MINISTERSTVO VNITRA GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU ČR STANDARDY PSYCHOSOCIÁLNÍ KRIZOVÉ POMOCI ZAMĚŘENÉ NA PROCES A VÝSLEDEK PRACOVNÍ SKUPINA PRO VYTVÁŘENÍ A OVĚŘOVÁNÍ STANDARDŮ PSYCHOSOCIÁLNÍ KRIZOVÉ POMOCI PŘI GŘ HZS ČR PRACOVNÍ VERZE PŘED PŘIPOMÍNKOVÝM ŘÍZENÍM K 16. ŘÍJNU

2 OBSAH 2 Úvod - Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek = str. 3 1 Co je Psychosociální krizová pomoc (PsKP) : vymezení, souřadnice, zásady = str Postoje a zásady v oblasti psychosociální krizové pomoci = str Vymezení, povaha a cíle psychosociální krizové pomoci = str Souřadnice, podoby, trvání a poskytovatelé psychosociální krizové pomoci = 7 2 První občanské pomoci (POP) = str Zdravotní první pomoc = str Psycho-sociální a právní první pomoc = str Duchovní první pomoc (např. umírajícím) = str Koordinátorské standardy = str Koordinátorský standard Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci = str Koordinátorský standard Týmová spolupráce = str Koordinátorský standard Dokumentování pomoci a vytváření informačních materiálů = str Koordinátorský standard Spolupráce a komunikace s médii = str Koordinátorský standard Podpora spolupráce a připravenosti v regionu = str Koordinátorský standard Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti = str Standardy psychosociální krizové pomoci přímé = str Standard přímé pomoci Aktivní vyhledávání; navázání a ukončení prvního kontaktu = str. 25

3 4.2 Standard přímé pomoci Orientace v situaci a případná dohoda o pomoci: zjišťování potřeb a hodnot, sil a zdrojů = str Standard přímé pomoci Podpora při sdělování špatných zpráv = str Standard přímé pomoci Podpora svépomoci a vzájemné pomoci = str Standard přímé pomoci Podpora práv a zájmů = str Standard přímé pomoci Propojení do střednědobé a dlouhodobé pomoci = str Standard přímé pomoci Podpora připravenosti zasažených lidí, obcí a organizací na další událost = str Standard přímé pomoci Informování a osvěta; komunikace s veřejností a médii = str Standard přímé pomoci Dokumentování události, pomáhání a vývoje = str Rychlé vyhodnocení kvality a účelnosti psychosociální krizové pomoci = str Závěr: současné výzvy psychosociální krizové pomoci v ČR = str Přehled navazujících koncepčních a metodických materiálů = str Metodický materiál: Vybavení do terénu = str Metodické materiály ke standardu Dokumentování = str Možná forma informační vizitky = str Vodítka pro tvorbu letáků = str Metodický materiál: Navrhovaný postup při doprovázení pozůstalého: vidět nevidět mrtvé tělo = str Metodický materiál: Metodika koordinačních, vyhodnocovacích a zakončovacích setkání = str Metodické materiály nedokončené = str Přehled souvisejících zákonů, literatury, webových odkazů = str Autorský kolektiv = str. 44 Úvod - Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek

4 Předkládáme standardy Psychosociální krizové pomoci aneb standardy Psychosociální pomoci lidem, obcím a organizacím zasaženým (hromadnými) neštěstími či mimořádnou událostí anebo krizovou situací 1. Standardy se zaměřují na postup (proces, proceduru), který je třeba dodržet, aby byl zajištěn dobrý vztah mezi lidmi v roli organizovaných pomáhajících a mezi lidmi (rodinou, obcí, organizací), kterým se organizovaně pomáhá. Potřebujeme dosahovat kvalitní psychosociální krizové pomoci, to znamená dobře dělat dobré věci. Procedurální standardy stačí jen na ono dobře dělat ; dobré věci je otázka výstupů a výsledků pomoci. Chlubíme se něčím, co by se stalo spontánně i bez naší přítomnosti, nebo můžeme dokázat, že jsme přispěli ke zvládnutí situace, ke zvýšení odolnosti, k podpoře připravenosti obyvatelstva? Chceme-li náš přínos dokázat, potřebujeme pomoc a její výsledky vyhodnocovat. Proto se ve standardech věnujeme stanovování cílů pomoci a zaměřenost na výsledek považujeme za ústřední. 4 Záměrně opomíjíme standardy provozní (jaké vybavení má která služba mít), neboť je u terénní práce nepovažujeme za ústřední. Dotýkáme se jich v příloze, kde uvádíme doporučené vybavení terénních výjezdních týmů. V tuto chvíli se nevěnujeme ani standardům personálním (kdo, případně s jakým vzděláním a praxí, je oprávněn kterou službu dělat), ačkoli je vnímáme jako podstatné. Standardem vzdělávání a odvozenými standardy personálními se chceme zabývat v budoucnu. Do té doby věříme v sílu procedurálních standardů, které mohou udržet pomáhajícího ve funkční roli, a v zaměřenost na výsledek, díky níž má pomáhající jasné vědomí svého úkolu. Pojetí standardů kvality je rozpracováváno v resortu Ministerstva práce a sociálních věcí asi deset let, a v roce 2006 bylo uzákoněno. V resortu Ministerstva vnitra jde o věc novou. Skupina pro vytváření standardů psychosociální krizové pomoci vznikla oficiálně v únoru 2006 (Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky a náměstka ministra vnitra z , ročník 2006, částka 3) a svou činnost začala výzkumem potřeb lidí zasažených neštěstími velkého rozsahu. Jako dominantní potřeba se ukázala informovanost, která souvisela na jedné straně s prožitkem lidské důstojnosti zasažených lidí, na straně druhé s možností dobrého začlenění mezi ostatní. Předkládaný text rozpracovává oblast Informovanosti do několika základních aplikací, které si odpovídají ve standardech pro koordinátory i pro pracovníky přímé pomoci (orientace v situaci; komunikace s veřejností a médii; podpora spolupráce a připravenosti, vytěžení z události; podpora svépomoci a vzájemné pomoci; podpora práv a zájmů, podpora 1 Mimořádná událost a krizová situace jsou pojmy, které se používají v zákonech upravujících (vnitřní) bezpečnost státu (např. 239, 240/2000 Sb.). Vymezeny jsou silami a prostředky nutnými na zvládnutí události či situace. Jen část těchto událostí či situací se kryje s tím, co člověk (obec, organizace) nazve neštěstím. Psychosociální krizová pomoc představuje výsostně mezioborový přístup. Proto se v textu neomezujeme jen na terminologii Ministerstva vnitra a často užíváme běžný lidský pojem neštěstí.

5 při sdělování špatných zpráv). Stručně řečeno jde o odpověď na otázky, proč a jakým způsobem informovat či vůbec pomáhat a jak druhé podpořit, aby se mohli informací pro sebe důležitých domoci a aby je mohli (u)nést. Zbylé standardy (navázání kontaktu; stanovování cílů; propojení do střednědobé a dlouhodobé pomoci) slouží jako opora pro pracovníky, aby mohli dobře dělat (dobré věci). Zajímavé je postavení týmové spolupráce a dokumentování, jejichž standardy se dotýkají obou rovin (tvoří nástroj práce i rámec práce). Prvním výstupem ze skupiny standardů byl zhruba 70stránkový Manuál, který detailně popisuje žádoucí chování pracovníka v jednotlivých oblastech. Vydalo ho GŘ HZS v létě 2008 a po doplnění slouží obě verze Manuálu (2008, ) jako podpůrná metodika pro inspiraci pracovníkům, pro které je řeč této předkládané publikace příliš stručná; zachycují též historii psychosociální krizové pomoci v naší republice. Texty v Manuálech již neaktualizujeme, zůstávají v podobě, v které byly vytvořeny. 5 Doufáme, že předkládané Standardy nám všem poslouží k dobrému postupu i výsledku pomáhání. Bohumila Baštecká, vedoucí pracovní skupiny a autorského kolektivu

6 1 Co je Psychosociální krizová pomoc (PsKP): vymezení, souřadnice, zásady Psychosociální krizová pomoc (aneb pomoc lidem, obcím, organizacím zasaženým mimořádnou událostí anebo krizovou situací) vychází z hodnot, zásad, přesvědčení a postojů, kterými tuto kapitolu uvádíme. Psychosociální krizovou pomoc pak můžeme snáze definovat, popsat její povahu, cíle a podoby, říci, kdo ji poskytuje a v jakých souřadnicích Postoje a zásady v oblasti psychosociální krizové pomoci Pomoc zasaženým v situaci neštěstí představuje jednu z psychických obran: odděluje pomáhající od těch, kterým se pomáhá (oběťmi jsou ti druzí, ne já ), a vytváří dojem moci v situaci reálné bezmoci (pomáháním nenapravím to, co se stalo, ale udržuji si dojem, že je možné něco dělat). O to důležitější je mít stanoveny hodnoty pomáhání a uvědomovat si vlastní postoje a motivace v této oblasti. Jsme přesvědčeni, že: Neštěstí potkávala lidi od nepaměti a oni je od nepaměti umějí zvládat. Vycházíme z toho, co neštěstím zasažený člověk (rodina, obec) sám pro zvládání dělá a umí udělat. Pomoc je nejčastější reakcí na mimořádnou událost; pomáhání pomáhá. Organizovaní pomáhající by měli podporovat přímé zasažené v pomoci druhým. Člověk si obvykle dokáže pomoci sám, zvláště pokud ho ostatní podpoří. Účinnou podporou může být i uznání jeho sil a respekt k jeho potřebám a hodnotám. Organizovaní pomáhající musí dokazovat, že jejich pomoc ke spontánnímu zlepšení situace nějak přispěla. Neštěstí má společenskou povahu. Oporu při neštěstí představuje společenství a jeho zdroje včetně obřadů (rituálů) a širokého společenského uznání. Velká neštěstí probudí velkou solidaritu a mohou setřít rozdíly mezi lidmi. Podobně je to s organizovanými pomáhajícími těží ze solidární spolupráce v týmu i mezi týmy, z opory obřadů a uznání. Výsledkem neštěstí je mj. zkušenost a s ní související lepší připravenost na příští událost. Pomáhat při a po neštěstí proto znamená vycházet aktivně za lidmi a uznat kromě neštěstí také jejich síly a zdroje;

7 předpokládat a zjišťovat vyvíjející se a proměňující potřeby v oblasti tělesné, duševní, společenské a duchovní a reagovat na ně v souladu s hodnotami zasažených; vědět, že pomáhající a ten, komu se pomáhá, se liší pouze situačně a přidělenou rolí; pomoc plánovat a vyhodnocovat; spolupracovat v týmu a mezi týmy mj. proto, aby si pomáhající udržel přiměřenou míru identifikace s přímými zasaženými a aby byl dobrým modelem k nápodobě (např. aby mohl být nositelem klidu a rozvahy v situaci neklidu a chaosu); podporovat především primární zdroje sociální opory (rodiny, přátele, kolegy, spolužáky, sousedství, společenství obce), spoluprací posilovat komunitu; vnášet do situace klid, řád, uznání, zájem a vnímání rozdílných potřeb a hodnot, a podpořit totéž u ostatních při zvládání situace a jejích následků; mít v úctě každou lidskou bytost (rodinu, společenství), její hodnoty a představy o vlastní důstojnosti, a vědět, že každému pomáhá něco jiného; být partnerem; myslet na vzájemnost pomoci (reciprocitu); sdílet se zasaženými lidmi jejich úděl včas a dostatečně dlouho, věnovat dostatečnou pozornost přechodu z krátkodobé na střednědobou a dlouhodobou pomoc a zapojovat přímé zasažené do plánování pomoci; podporovat místní organizace a místní psychosociální síť; zplnomocňovat člověka a jeho společenství, což mj. znamená, že člověk anebo jeho společenství je při pomoci partnerem, lidé přímo zasažení se stávají součástí pomáhajících týmů, mohou pomáhání své osobě kdykoli odmítnout anebo ukončit a je aktivně podporována jejich možnost si stěžovat; předpokládat růst v oblasti duševní, duchovní a mezilidské; v oblasti materiální předpokládat obnovu; navozovat v zasažených lidech a obcích dojem nejsme na to sami, i my můžeme pomoci druhým, společně to zvládneme a na příště se připravíme ; zvyšovat připravenost na další mimořádnou událost, povzbuzovat svépomoc, vzájemnou pomoc a citlivost k neštěstí i preventivně; mít na paměti, že neštěstí může rodinu a společenství stmelit anebo ji rozdělit, a aktivně a preventivně podporovat stmelení. 7 Stručně řečeno: pomoc při a po neštěstích znamená, že každý zareaguje tak, aby převažujícím laděním vzpomínky mohla být hrdost na sebe a vděčnost za druhé a svět, ve kterém žijeme Vymezení, povaha a cíle psychosociální krizové pomoci Psychosociální krizová pomoc je souborem reakcí, činností a služeb, které navozují v době trvání mimořádné události a v době zvládání jejích důsledků v zasažených lidech, obcích a organizacích přesvědčení nejsme na to sami, i my můžeme pomoci druhým, společně to zvládneme a na příště se připravíme ; vychází z předpokládaných a vyjádřených potřeb a hodnot zasažených lidí, obcí a organizací v oblastech sociální, psychické, duchovní a tělesné a aktivně povzbuzuje zacházení s vlastními silami a zdroji se zdůrazněním primárních (= neformálních) zdrojů sociální opory; je založena především na sociální práci.

8 Psychosociální krizová pomoc je svou povahou terénní a proaktivní, včasná a dlouhodobá, týmová, mezioborová (a meziresortní) a jejím výsledkem je lepší připravenost na příští událost. Zaměřuje se na podporu svépomoci, vzájemné pomoci, spolupráce a připravenosti ve společenství (v rodině, sousedství, obci, organizaci) a dle společenství se utváří, to znamená, že s komunitou (obcí atp.) spolupracuje; je cyklická: zdůrazňuje kruh připravenost zvládání bezprostřední a krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé připravenost. Psychosociální krizová pomoc naplňuje čtyři základní cíle: znovu/začlenění lidí do společenství při co nejvíce zachované soběstačnosti; otevření se budoucnosti včetně obnovy životu prospěšných iluzí ve vztahu k sobě, druhým a světu, posílení odvahy k životu a přesvědčení o životním smyslu, a včetně podpory chuti plánovat a stanovovat si cíle; 8 individuální, rodinné a obecní uznání události a výsledné posílení (jedince, rodiny, obce) a jejich ochoty k pomoci druhým a ke spolupráci s nimi, připravenost na další událost (přechod od utrpěli jsme k zvládli jsme a zvládneme zase ); zvládání sebe a nároků života: obnovení řádu a struktury (včetně infrastruktury),rozvoj. 1.3 Souřadnice, podoby, trvání a poskytovatelé psychosociální krizové pomoci Psychosociální krizová pomoc je poskytována v souřadnicích: typ události v podobě dvou základních typů neštěstí: a) zcela nepředvídaná událost, většinou způsobená člověkem, se zohavenými mrtvými či zraněnými, doprovázená zmatkem a vnímaným ohrožením života; viditelné následky jsou brzy odstraněny a na událost se i mediálně zapomíná (dopravní nehoda, teroristický útok); b) někdy i předvídaná událost, většinou způsobená přírodou, doprovázená bezmocí, viditelné následky jsou dlouhodobé (povodeň); dlouhodobá je i pozornost čas po události (0 minut až 18 měsíců po události) a situace zasažených v daném čase po události. Určující je situace zasažených, jejich síly a zdroje: např. lidé, kteří se vracejí po tříměsíční hospitalizaci vyvolané neštěstím domů, často nemají nic z opory, kterou média i okolní lidé vyjadřovali zasaženým v době, kdy událost nastala; lidé s komunikačním znevýhodněním (cizinci, smyslově postižení, lidé s demencí) potřebují především dorovnat handicap (např. mít tlumočníka), aby mohli z pomoci těžit skupiny zasažených lidí a jejich potřeby Základní skupiny zasažených: a) přímo zasažení (oběti přímé) = při události viděli, slyšeli, hmatali, cítili a utrpěli újmu; b) příbuzní a blízcí (kolegové, kamarádi) atp. obětí přímých, případně pozůstalí po nich; c) svědci a přihlížející (včetně viníků, pokud nespadají do jiných skupin); d) záchranáři a další pracovníci (zdravotní sestry v nemocnicích, sociální pracovnice na úřadech atd.) včetně např. novinářů!; e) obyvatelé místa

9 PAMATUJME: zranitelnost zasažených spočívá především v komunikačním znevýhodnění (např. cizinci), bezmoci (např. lidé upoutaní na lůžko), případně v přídatných znevýhodněních (vývojovým znevýhodněním může být např. zkušenost komplexní traumatizace, situačním znevýhodněním zasažení dítěte či zdravotní handicap) Vyplatí se též uvažovat o druhotné zranitelnosti - o hodnotových odlišnostech při stravování, ošetřování a úmrtí; houska se sýrem (na rozdíl od housky se salámem) umožní, aby se bez překážek najedl muslim, adventista i vegetarián. Psychosociální krizová pomoc spočívá především v dodání informací, v poradenství a sdílení zkušeností. Poskytována je jako pomoc přímá v reakci na (praktické) potřeby zasažených, na základě rozhovorů s nimi a posouzení jejich situace (sil a zdrojů) a v souladu s jejich hodnotami; uplatní se především při prvních občanských pomocích, při pomoci s prosazením práv a oprávněných zájmů, při následné odborné pomoci atp. pomoc koordinační (manažerská), která ve vztahu k přímým zasaženým proaktivně usiluje o posílení člověka (rodiny, obce, organizace), o podporu svépomoci, vzájemné pomoci, stmelení společenství. Propojuje a posiluje zdroje rodiny, sousedství a společenství obce (networking síťování se zaměřením na klíčové osoby komunity zastupitele, učitele, duchovní, praktické lékaře a další; propojování lidí, kteří neštěstí čerstvě prožili, s těmi, kteří ho považují za již zvládnuté). Ve vztahu k pomáhajícím se uplatňuje při řízení a vyhodnocování pomoci; při vytváření návrhů pomoci a návrhů, jak podpořit v důsledku události připravenost obyvatelstva; při zácviku, podpoře a zakončení práce u pracovníků přímých. Přímá a koordinační pomoc do sebe mnohdy přecházejí (např. člověk, který přihlíží nehodě a chce pomoci, začne organizovat nezraněné lidi, aby pomohli zraněným). Součástí pomoci je její vyhodnocování a následné budování a posilování připravenosti. 9 Psychosociální krizová pomoc se podle trvání v čase zčásti proměňuje v obsahu i formě: Pomoc bezprostřední a krátkodobá = při a bezprostředně po události, do tří až pěti dnů po události; první občanské pomoci = první pomoc tělesná (zdravotní), psychická, sociální (psycho-sociální) a právní, duchovní. Praktická pomoc má přednost. Pomoc střednědobá = od tří až pěti dnů po události do měsíce až šesti týdnů po události, případně do tří měsíců po události: koordinace zdrojů; (právní apod.) poradenství, podpora práv a zájmů zasažených; osvěta pro místní síť; krátkodobá praktická pomoc; podpora rituálů (obřadů a slavností); propojování lidí (případně obcí a organizací) s podobnými zkušenostmi; vydávání informačního věstníku atp. Pomoc dlouhodobá = od šesti týdnů (případně od tří měsíců) po události do roka až osmnácti měsíců po události: pořádání veřejných shromáždění vzpomínkových a děkovacích; podle typu události zřízení kontaktního centra; podpora svépomocných aktivit a skupin; dlouhodobá dokumentace události (např. vytvoření dokumentárního filmu, sbírání vzpomínek); vytváření příležitostí pro uctění památky, poskytování opory při výročích a svátcích; vyhledávání kvalitních a ověřených navazujících odborných služeb. Dlouhodobá pomoc přechází co nejvíce na struktury obce či organizace. Obce a organizace jsou podporovány a zplnomocňovány podobně jako jednotlivci a rodiny. Příprava = průběžně od prvních dnů do konce pomáhání: pomoc se v pomáhajících týmech zakončuje a vyhodnocuje; zároveň se spolu s tím, jak přechází pomoc středně a dlouhodobá na komunitu a jak se pořádají veřejná shromáždění, využívá citlivého období pro připravenost na podobné události a veřejnost (včetně odborné) se cíleně vzdělává; příprava předchází i včasnému vyhlášení konce poskytovaných služeb.

10 Psychosociální krizovou pomoc poskytují: Občané: první pomoc je na všech úrovních občanská; zásady první psycho-sociální, právní a duchovní pomoci by měl ovládat každý občan stejně jako by měl (a ze zákona má) ovládat poskytování první pomoci zdravotní; pomáhat (např. zkušenostmi) může každý, jde o to, aby měl k pomáhání základní podmínky (např. v případě vozíčkáře osobní asistenci, v případě cizinců či lidí se sluchovým postižením tlumočení atp.) ze zákona obce a jejich zastupitelé; koordinátoři a manažeři (vedoucí) ze všech možných oborů činnosti: využívají svých organizačních a řídících dovedností; na nich záleží kvalita, účelnost a účinnost pomoci; zacvičení, organizovaní, podporovaní a hodnocení pracovníci a dobrovolníci na všech úrovních pomoci přímé; při psychosociální krizové pomoci jsou případné odbornosti podřazeny pod sjednocující typ činnosti terénní krizový pracovník ; navazující odborníci (duchovní, novináři, právníci, psychologové, psychiatři, sociální pracovníci, učitelé, zdravotníci atp.). 10 Nástroji psychosociální krizové pomoci jsou: první občanské pomoci: první pomoc zdravotní, psycho-sociální a právní, duchovní zprostředkování praktické pomoci podle situace, potřeb, hodnot, sil a zdrojů zasažených komunitní intervence 2 : na společenství (rodiny, obce, regionu) zaměřené postupy poradenství (sociálně-právní, občanské, rodinné atp.) někdy též krizová intervence Chceme-li shrnout, jak (si) lidé pomáhají, můžeme nám všem jako možným příjemcům neštěstí a jeho dopadů i jako možným poskytovatelům pomoci doporučit: dělej něco praktického, vyprávěj naslouchej (piš), a slav. 2 První občanské pomoci (POP) Za standardní základ Psychosociální krizové pomoci považujeme první občanské pomoci, neboť nejdříve je na místě události občan, ať jako přímý zasažený anebo jako svědek či přihlížející. Nabízíme První občanské pomoci ve formě dopisu, který může posloužit i jako základ osvětového letáku. 2 Komunitní intervence využívají síly a zdroje lidských společenství; jejich cílem je posílit soudržnost a vzájemnou (sociální) oporu ve společenství (v obci, v sousedství atp.) Podle Elizabeth C. Smeets, Ariëlle M. de Ruijter (2006). Community-based intervention. Working draft. Amsterdam: Impact.

11 Vážení spoluobčané, chceme Vás seznámit s možnostmi, které každý z nás jako občan má ve chvíli, kdy se stane neštěstí a druhý člověk je v nouzi a tísni, je ohrožen - jeho život anebo; - jeho vztah k sobě (důstojnost), k druhým a k tomu, co nás přesahuje; - jeho majetek. 11 V tu chvíli můžeme pomoci, neboť první pomoc může a má poskytnout každý. Např. 9 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších předpisů stanoví v odstavci 4b: V zájmu svého zdraví a zdraví spoluobčanů je každý povinen poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky závažné poruchy zdraví. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v kapitole Neposkytnutí pomoci ( 207 a 208) říká v prvním odstavci: Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Je-li druhý člověk v nouzi a ohrožení, předpokládáme, že zhruba víme, co v takové chvíli potřebuje. Potřeby máme my lidé společné, hodnotami se lišíme. Měli bychom se chovat podle hodnot člověka, kterému pomáháme (mít na paměti zvláštnosti stravování, ošetřování, pohřbívání u etnických, náboženských a jiných skupin obyvatel). Možná je první pomoc jen jedna a jde o přirozené, pozitivní a věcné chování člověka, který chce druhého člověka zachránit anebo ochránit v situaci nouze, tísně, ohrožení a dbá přitom o jeho důstojnost. Předkládáme členění pomocí proto, abychom na jejich jednotlivé složky bio-psychosociálněspirituální jednoty nezapomínali: pamatujme proto na první pomoc zdravotní, psycho-sociální a právní, duchovní. Pro jednoduchost nabízíme k zapamatování zkratku DOKIPT (důstojnost ochrana kontakty informace podpora - ticho). Na místě většinou nejsme sami. Spolupracujme. Půjde to snáz. A pamatujme: to, co jsme udělali pro druhého, máme udělat též pro sebe. S pomocí druhému se pojí svépomoc. Všechny strany pomáhání tvoříme my, lidé, a potřeby máme podobné podporu a porozumění od druhých anebo chvíli samoty a ticha anebo třeba modlitbu. Psychosociální intervenční týmy ČR lektorský speciál

12 Skupina pro vytváření a ověřování standardů psychosociální pomoci při GŘ HZS MV ČR říjen 2.1 Zdravotní první pomoc Dbej o důstojnost zachraňovaných. Dbej na bezpečnost svou i zasaženého. Pomoz jakýmkoli způsobem: vše je dobře. Jediné špatně je neudělat nic. Použij, co máš po ruce. Spolupracuj s druhými ať volají Zastav velké krvácení Silně krvácí? Čímkoli to zastav. Třeba silně tlač na místo, odkud krev vystřikuje. Obnov dech Poslechni, jestli dýchá. Nedýchá? Nadechne se jen čas od času? Vyndej z úst, co tam nepatří, a zakloň mu hlavu. Stále nedýchá? Zacpi mu nos a dvakrát do něj dýchni. Stále nedýchá? Volej 155 Řekni dispečerovi: kde jsi, co se stalo, kdo jsi. Poradí ti, co máš dělat dál. Nezavěšuj, dokud dispečer neřekne. Je v bezvědomí a stále nedýchá? Začni oživovat (masáž srdce): napni a spoj ruce a rychle a silně mu stlačuj hrudník uprostřed. Do hloubky a rytmicky. Občas do něj dvakrát dýchni. Opakuj a vydrž. Nemůžeš nic zkazit. Bez tvé pomoci by zemřel jistě. Dej se do toho. Mnoho zvládneš i sám a bez telefonu. Pamatuj na psycho-sociální, právní a duchovní pomoc 2.2 Psycho-sociální 3 a právní první pomoc 3 Název psycho-sociální vznik sloučením postupů první psychické a první sociální pomoci. Důsledně užíváme název psychická pomoc, nikoli psychologická, neboť první psychická pomoc je založena na reakcích občanů stejně jako první zdravotní (nebo tělesná) pomoc; neradi bychom označením vzbuzovali dojem, že jde o odbornou práci psychologů.

13 Pomoz přímo tady a teď: Můžou pomoci tvoje peníze. Může pomoci odvoz udělej nebo zprostředkuj. Spolupracuj s druhými na místě. Dbej na důstojnost Chraň zasaženého před zvědavci, případně před médii. Hlídej bezpečí a chraň majetek, dokumentuj Odveď ho, je-li mu místo nebezpečné nebo nepříjemné. Znemožni pohyb, je-li pro něj nebezpečný. Jinak se můžeš pohybovat s ním. Pomoz získat informace. Ochraňuj jeho věci. Zabraň rabování, chraň to, co je pro zasaženého hodnotou. Pořizuj dokumentaci poškozených věcí. Uchovej zničené věci pro jednání a prokazování škody. 13 Informuj, co se děje, a vnímej Podávej reálné informace. Vyslechni. Vyhni se frázím. Mluv jednoduše. Kontaktuj blízké nebo je pomoz kontaktovat (nabídni telefon) Dopomoz, aby se člověk mohl spojit se svými lidmi, opřít se o ně, informovat je. Pečuj jak o dítě, a vnímej, že je dospělý (= pět T: teplo, ticho, tekutiny, transport, tišící prostředky) Chovej se tiše a klidně. Pil? Pití vody či čaje je důležité. Jedl? Třeba nemá hlad. Nevadí. Byl na záchodě? Chce se mu? Má odřeniny a modřiny? ošetři! Je mu dost teplo? Nabídni deku či svetr. Je někdo s ním? Má se o co opřít? Nabídni oporu. Má se kde umýt? Zajisti. Má kde spát? Pomoz zařídit nocleh. Podpoř a najdi lidi, kteří podpoří Přesvědčuj, že ho někdo podpoří a poradí mu i bezplatně. Doprovoď ho na obecní úřad. Pamatuj na zdravotní a duchovní první pomoc 2.3 Duchovní první pomoc (např. umírajícím) Pečuj o důstojnost. Vnímej a buď po boku

14 Zůstaň s člověkem, i když pro něj nemůžeš nic udělat. Neuteč a neútoč. Soustřeď se. Můžeš držet za ruku, pohladit pokud ti to dovolí. Můžeš vydržet jeho nadávky a křik. Vnímat je, slyšet za nimi význam. Měj na paměti, co vše (osobního, vztahového, duchovního) člověk ztrácí ve zničených věcech. Přijmi a sdílej obavy a pochybnosti. Umírající propouštěj, neopouštěj: pokud někdo chce být sám, poodstup. Buď tichý Mlč, když je třeba. Neboj se ticha. Sdílej tichem. Dej prostor pro vnitřní rozjímání. Vnímej, jestli nemluvíš víc, než mlčíš. 14 Uznej tajemství a buď s ním v kontaktu Nechávej otázky, na které není odpověď, nezodpovězené. Přiznej si spolu s druhým, že stojíme před tajemstvím. Sdílej strach a otázky, co bude tam a jak tam blízkým je. (I u věřícího je jeho věcí, jestli chce mluvit o vztahu s Bohem a naději na věčný život. I věřící má strach a pochybnosti. I nevěřící má naději, že vztah smrtí nekončí.) Modli se Modli se, když můžeš a druhý chce. Umožni modlitbu. Žehnej a pros Přej druhému dobro i gestem (např. křížek na čelo), je-li to jeho gesto. Pros o dobro pro něj. A někdy spolu s ním pros, aby se dobrem stal. Mysli na smysl Vnímej smysl nebo potřebu smyslu (otázky Proč?). Hledej cesty ke smíření. Pamatuj na zdravotní, psycho-sociální a právní první pomoc

15 15 3 Koordinátorské standardy psychosociální krizové pomoci Standardy koordinátorské i standardy přímé pomoci je třeba nahlížet z perspektivy plynoucího času, to znamená, že jsou určeny pro celý oblouk pomáhání (od nula minut do 14, případně 18 měsíců po události). Řadíme nejprve standardy koordinátorské a za ně standardy přímé pomoci, neboť úroveň koordinace či vedení často rozhoduje o úrovni poskytované pomoci přímé. Čtenář koordinátorských standardů může mít dojem, že funkce koordinátora je přetížena a že není v silách jednoho člověka všechny úkoly zvládnout. To je pravda. Jde o více rolí zastávaných více lidmi (vedoucí terénního týmu, koordinátor komunitních intervencí atp.) a vedení či koordinování je možné jen v týmu a s týmem při spolupráci a rozdělování a sdílení úkolů. Čtenář se rovněž může domnívat, že se dostatečně nevěnujeme základním úkolům manažera např. v neziskové organizaci. I zde má pravdu. Uvědomujeme si důležitost organizačního rámce, jsme však přesvědčeni, že psychosociální krizová pomoc tak, jak ji popisujeme, se na pracoviště či zařízení neomezuje. Možnosti, které má organizace, mohou věci prospět (např. lze pojistit organizované dobrovolníky a financovat jejich náklady na základě Zákona o dobrovolnictví); firemní kultura některých organizací vyznačující se uzavřeností, podezíravostí, porovnáváním se s nejhoršími atp. věc naopak poškozuje. Role vedoucího týmu / koordinátora v našem výkladovém rámci je nezbytná pro vedení týmu na místě události, pro shromažďování informací a tvorbu plánů v týlu a pro síťování v komunitě. Její důležitost můžeme sledovat po celou dobu trvání pomoci (od bezprostřední po dlouhodobou); s plynoucím časem se mění souvislosti výkonu role a nástroje koordinování.

16 Role vedoucího týmu odpovídá běžným představám o úkolech a funkcích manažera. Role koordinátora při první pomoci nebo při komunitních intervencích je dána spíše odpovědností, kterou na sebe při události a v komunitě bere, než přidělenou funkcí nebo jmenováním. Koordinátora může dělat každý z nás, pokud se pro to rozhodne! Také se tak spontánně děje: jsou lidé, kteří ač sami zasažení např. dopravní nehodou se hned na místě ujímají koordinační role. Postoj koordinátora prvních pomocí nebo komunitních intervencí v našem pojetí je služebný (nikoli velitelský): má především vytvořit podmínky pro to, aby se lidé dohodli a mohli začít spolupracovat. Ví, že se pohybuje na cizím území, a chová se s respektem. Uznává zodpovědnost a kompetence obcí a jejich zastupitelstev. Pojetí koordinátora jako jmenovaného vedoucího s mandátem řídit se týká spíše vedení týmů v rámci organizací či resortů. Pro čtenáře z řad státní správy a samosprávy vznikne pravděpodobně otázka, jak tito na společenství a dohodu orientovaní - koordinátoři budou spolupracovat se stávajícím systémem (např. integrovaným záchranným systémem). Zkušenosti říkají, že jde o funkční dohodu: když se velitel zásahu rozhodne, že mu laici mohou usnadnit práci (např. organizováním lidí lehce zraněných a nezraněných) a že hlavní není, aby se nepletli, když se starosta obce rozhodne, že má smysl spolupracovat i s neznámými, a když se koordinátor chová dle uvedených standardů, mohou společně výsledku i kvalitě pomoci velmi prospět Koordinátorský standard Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci Psychosociální krizová pomoc (obcím, lidem a organizacím zasaženým mimořádnou událostí anebo krizovou situací neštěstím) má svůj začátek (mimořádná událost), průběh (pomáhání) a konec (ukončení pomoci a její vyhodnocení, které slouží kvalitní přípravě na zvládnutí příští podobné události). Vyrovnávání se s neštěstím nastává v plynoucím čase spontánně a poskytovatelé psychosociální pomoci by mohli podléhat omylu, že se tak děje jejich přičiněním. Proto je třeba průběžně odpovídat na otázku, na jakou situaci (= na jaké potřeby a hodnoty) zasažených lidí, rodin, obcí či organizací má poskytovaná pomoc reagovat, a jak na ni má reagovat, aby se v důsledku pomoci zvýšila odvaha lidí k životu a připravenost na další nepřízně osudu včetně chuti a dovednosti pomáhat druhým. Má-li se pomoc vyhodnocovat, je třeba, aby byla stanovena měřítka kvality včetně účinnosti a účelnosti pomoci (= aby bylo jasné, co je dobrá pomoc v procesu i ve výsledku a na co je účelné vynaložit peníze); byly stanoveny dosažitelné, kontrolovatelné, měřitelné, události a hodnotám psychosociální krizové pomoci odpovídající cíle (= aby bylo jasné, k čemu pomoc směřuje); byly stanoveny hodnotitelné postupy při poskytování pomoci (= aby bylo jasné, jak lze dobré pomoci dosáhnout, a jak lze změřit, že jsme jí dosáhli). Souhrnně je třeba po celou dobu sledovat, zda děláme dobře dobré věci. Slovo hodnocení obsahuje hodnoty. To znamená, že měřítka kvality včetně účelnosti a účinnosti pomoci, cíle a postupy pomoci se odvozují od hodnot, které si daný obor (Psychosociální krizová pomoc) stanovuje (viz kapitolu 1.1 Postoje a zásady v oblasti psychosociální krizové pomoci). Hodnoty se propojují s očekáváními, z čehož vyplývá, že názorů na kvalitu pomoci může být více a mohou si odporovat (stačí postupovat podle

17 zásady podpoř svépomoc a zklamat očekávání: myslel jsem, že přijdou s nábytkem, a oni přišli s poradenstvím ). Cíle pomáhání mají vycházet z potřeb a hodnot zasažených lidí a obcí; odrážejí také identitu a hodnoty pomáhající/ho (organizace) a společenskou objednávku. Pomoc je proto vždy hodnocena z více zdrojů (ne/spokojenost přímo zasaženého pro vyhodnocení pomoci nestačí!). Cílem standardu je zajistit stanovení cílů a postupů pomoci, jejich průběžné sledování a vyhodnocování včetně závěrečného, které ústí do přípravy a podporuje reflexi smyslu daného pomáhání ve vztahu k hodnotám psychosociální krizové pomoci. POZOR: cíle pomáhání se liší od cílů manažerských; cíl vyjet do dvou hodin od chvíle, kdy budeme povoláni, neříká nic o tom, PROČ máme vyjet (= s jakým cílem pomáhání). 17 Naplňování standardu: a) úvodní stanovení cílů po zjištění situace zasažených, na základě předpokládaných potřeb a s ohledem na jejich hodnoty, síly a zdroje a s ohledem na důrazy psychosociální krizové pomoci stanovení hlavního cíle a dílčích cílů pomoci včetně stanovení času pro jejich dosažení stanovení postupů pomoci stanovení měřítek pomoci a způsobů vyhodnocování b) průběžné sledování (monitoring), jak jsou cíle naplňovány a jak se proměňují v závislosti na proměnách potřeb zasažených v čase, na změně jejich situace a s ohledem na důrazy psychosociální krizové pomoci průběžné vyhodnocování, jak jsou dosahovány cíle, a sledování (monitoring) jejich proměny sledování (monitoring), jak se proměňují postupy pomoci a zda tyto proměny odpovídají času od události, situaci zasažených a proměnám cílů pomoci c) konečné vyhodnocení pomoci vztažené k cílům konečné vyhodnocení průběhu pomoci, cílů a jejich naplnění zakončení pomoci vzhledem k cílům, průběhu a smyslu včetně podpory připravenosti atd. vyhodnocování pomoci včetně podpory připravenosti s odstupem času (např. výzkumným projektem po roce či po pěti letech od konce pomáhání) PAMATUJME: Pomáhající se má připravit na občanovy otázky Co tady chcete?, případně Jak mi tohle pomůže?, Pokud na ně není schopen odpovědět, pravděpodobně nezná cíle pomáhání anebo na ně nestačí. Návaznost na standardy přímé pomoci: Orientace v situaci a případná dohoda o pomoci: zjišťování potřeb a hodnot, sil a zdrojů Propojení do střednědobé a dlouhodobé pomoci Dokumentování události, pomáhání a vývoje Návaznost na standardy koordinátorské: Týmová spolupráce Podpora spolupráce a připravenosti v regionu Spolupráce a komunikace s médii Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti Návaznost na koncepční materiály: Postoje a zásady v oblasti psychosociální krizové pomoci

18 Návaznost na metodické materiály: Rychlé vyhodnocení kvality a účelnosti psychosociální krizové pomoci 3. 2 Koordinátorský standard Týmová spolupráce Psychosociální krizovou pomoc (lidem, obcím a organizacím zasaženým mimořádnou událostí anebo krizovou situací neštěstím) vykonávají týmy; tím se zajišťuje kvalitní, účinná, účelná a průběžně vyhodnocovaná pomoc, péče o krizové pracovníky a průběžné zjišťování a vyhodnocování potřeb zasažených lidí, obcí a organizací. Týmová spolupráce nese též rizika například nadcenění vztahů uvnitř týmu vůči vztahům k vlastní rodině, případně dalším vztahům. Tým jako specifický nástroj pomoci se využívá při zvládání projevů hromadného chování v akutní fázi pomáhání (panika, nepokoje spojené s násilím) a v komunitních intervencích při střednědobé a dlouhodobé pomoci (koordinace a organizace vzájemné pomoci mezi lidmi přímo zasaženými). 18 Cílem standardu je podpořit koordinátora/vedoucího, aby se staral o dobrou práci týmu od jeho vytvoření přes udržování pracovní morálky k zakončení úkolu a angažovanosti; cílem je též pěstovat postoje, které napomáhají spolupráci s ostatními týmy a se společenstvím zasažené obce a prospívají i původním vztahům pomáhající/ho. Z pozice všech členů týmu včetně vedoucího je cílem standardu učinit tým nástrojem pro kvalitní a účinné zvládání projevů hromadného chování anebo pro tvorbu komunitních intervencí včetně koordinace. Naplňování standardu: a) vytvoření týmu včetně zácviku výběr vhodných členů týmu a sestavení týmu (úvodní) příprava členů týmu budování týmu b) pravidla a postup při povolávání týmu c) zajištění činnosti týmu a podmínek pro činnost týmu zajištění formálního rámce činnosti zajišťování odpovídajícího rámce spolupráce s obcí a občany, dalšími pomáhajícími materiálně-technické zabezpečení týmu organizační zajištění týmu péče o pracovníky a vnitřní vztahy v týmu péče o vnější vztahy týmu, podpora spolupráce sledování a vyhodnocování kvality poskytované pomoci vypracované a sdílené postupy pro řešení nenadálých událostí

19 d) tým při zvládání projevů hromadného chování anebo při komunitních intervencích přidělení úkolů a rolí v týmu včetně týlového zázemí vytipování vůdců (skupiny) anebo možných opor pro spolupráci vyjednávání anebo spolupráce s vůdci a dělení velké skupiny do malých skupin průběžné čestné informování všech lidí průběžná spolupráce s ostatními týmy PAMATUJME: Tým je více než součet jednotlivých členů. Součástí týmu má být kromě pomáhajících, zástupců lidí přímo zasažených a člověka zpracovávajícího údaje také člověk, který umí vytvářet a udržovat dobrou atmosféru. 19 Návaznost na standardy přímé pomoci: Dokumentování události, pomáhání a vývoje Návaznost na standardy koordinátorské: Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci Podpora spolupráce a připravenosti v regionu Spolupráce a komunikace s médii Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti Návaznost na metodické materiály: Vybavení do terénu 3.3 Koordinátorský standard Dokumentování pomoci a vytváření informačních materiálů Standard dokumentování propojuje ostatní standardy podobně, jako dokumentování samo propojuje jednotlivé oblasti pomáhání; je přímým vyjádřením informovanosti - hlavní domény psychosociální krizové pomoci, vytváří její rámec i prostředky. Dokumentování se vztahuje k minulosti (udržuje paměť o události), přítomnosti (nastoluje řád) a budoucnosti (vytváří plány), umožňuje získávat nadhled jedinci (duševní hygiena prostřednictvím psaní deníku) i systémům (reflexe pomáhání prostřednictvím hodnocení, výzkumu atp.) a vytváří podklady pro učení a změnu. Podobně informační materiály slouží přímými radami ke strukturování současnosti a k plánování kroků do budoucna (praktická doporučení mají přednost) a podporují přímého zasaženého, aby mohl vyhledat pomoc podle svých potřeb; zároveň v druhém plánu sdělují, že někdo (autor) na někoho (na zasažené/ho) v jeho situaci myslí a chce být s ním aspoň mentálně. Informační materiály, ale i dokumentování (včetně např. dokumentárního filmu) představuje výběr ze skutečnosti; dokumentující (autor) vybírá, co zachytí, a jak to zachytí. Obojí by mělo být vedeno smyslem dokumentování v psychosociální krizové pomoci. Na otázku proč zachycuje to, co zachycuje, způsobem, jakým to zachycuje, by měl autor (koordinátor) být

20 schopen prokázat, že výběr faktů a výběr úhlu pohledu pomáhá situaci zvládnout, dává nám na srozuměnou, že v ní nejsme sami, že každý z nás může pomoci druhému a že jsme schopni se připravit na příští nepřízeň osudu. K témuž by měl umět vést tým. Skutečnost je vždy nejednoznačná; neštěstí vede k jejímu zjednodušování (např. na jasně dané oběti a zachránce ). Standardem psychosociální krizové pomoci při dokumentování a tvorbě informačních materiálů by měla být snaha rozpornost skutečnosti udržet: dávat najevo, že víme o šíři možných pomocí, motivací a projevů chování (v situaci neštěstí je většina z nás zároveň obětí, hrdinou i tím, kdo pečuje o druhé; každému z nás pomáhá něco jiného, každý z nás dává najevo zátěž nějak jinak atp.). Samozřejmostí by mělo být, že šíře možností se týká i nosičů informací a jazyků, v nichž jsou informace podávány, obojí s ohledem na lidi s různými komunikačními znevýhodněními. Podobně bychom měli usilovat o srozumitelnost zachycovaného a sdělovaného. (Profesní) skupiny si obvykle vytvářejí vlastní hantýrku, které druzí nerozumějí. Pomocí různorodosti týmu se máme a můžeme učit užívat v dokumentaci a informování široce srozumitelný jazyk. Dokumentování a tvorba informačních materiálů jsou základními prostředky, jak vyjádřit uznání lidem zasaženým neštěstím. O to více je třeba šít osvětové a informační materiály události a lidem událostí zasaženým na míru (nikoli sešívat kdysi použité). Druhá strana téhož u informačních materiálů je citace zdroje: autorovi tak vyjadřujeme uznání (nebo ho neuctivým zacházením s jeho dílem znehodnocujeme). 20 Cílem standardu je podpořit koordinátora/vedoucího týmu, aby docenil důležitost dokumentování a tvorby informačních materiálů jako rámce pomoci a nástroje pomoci a dbal na vytváření dokumentace a informačních materiálů v duchu hodnot psychosociální krizové pomoci. Cílem dokumentování a vytváření informačních materiálů je: a) orientovat pomáhající a ostatní zasažené v události, získávat a udržovat nadhled nad ní; b) napomoci duševní hygieně pomáhajících i přímých zasažených např. vedením deníku anebo vydáváním věstníku atp. c) udržovat a pěstovat v týmu hodnoty psychosociální krizové pomoci; d) zachytit a analyzovat proměňující se potřeby, síly a zdroje v čase po události; e) usnadňovat předání informací o situaci zasažených pro navazující podporu; f) udržet paměť události, zachytit (pozitivní) změnu; g) způsobem předávání informací nastolovat partnerství s klienty a ostatními spolupracujícími jedinci a organizacemi; h) informovat dárce a média o pomoci a využití prostředků na ni; i) moci zpětně vyhodnocovat pomoc a na tomto základě usilovat o její budoucí zlepšení; j) napomáhat obecně učení a výzkumu a s tím spojené možnosti zachovat si přiměřené sebevědomí (většina zlepšení se děje spontánně); k) předkládat veřejnosti (včetně dárců a zřizovatelů) podklady pro veřejné hodnocení kvality a účelnosti pomáhání. Naplňování standardu: a) ve vztahu k roli a úkolu pomáhajících (týmů) při a po neštěstích dokumentace pomoci (zápisy, terénní poznámky) a jejich kontrola a reflexe analýza dokumentace pro určení měnící se situace a potřeb zasažených a s tím proměňujících se cílů pomoci (včetně určení typu informací, které je třeba v tom kterém čase distribuovat) analýza stížností předávání informací a sdílení informací o situaci zasažených získávání souhlasu k vedení dokumentace (včetně např. souhlasu se zveřejněním fotografií); pravidla archivace, skartace

21 příklady dobré praxe (týmu) pro přenos zkušeností, učení a pro vyhodnocování pomoci, zácvik nových členů a pro podporu identity a paměti týmu (kronika týmu, metodické materiály) b) ve vztahu k občanům, laické i odborné veřejnosti podpora spolupráce - informování veřejnosti a všech zájmových skupin všemi možnými formami s ohledem na lidi s komunikačním znevýhodněním udržení paměti - sběr příběhů pomoci pro podporu sounáležitosti, hrdosti, pro uznání a ocenění, pro zachycení pozitivních změn podpora občanské citlivosti vůči neštěstím a připravenosti na ně (např. medializací, vytvořením věstníku, kroniky, vyhodnocením pomoci atp.) podpora spolupracujících sítí (např. čestné a ke spolupráci naladěné výroční a další zprávy organizací; vytváření adresářů a jejich aktualizace jako podklad síťování) podpora práv a zájmů občanů a jejich komunit, předcházení nespravedlivosti (dokumentování pro pojišťovnu atp.) podpora svépomoci, vzájemné pomoci a připravenosti (např. vydávání zpravodaje o události, vydávání osvětových a metodických materiálů při různých příležitostech) profesní růst pro profesionály v rámci celoživotního učení (podklady pro výzkum a vědecká zpracování; tvorba metodických a výukových materiálů) revize představ o pomáhání (podklady např. pro revizi standardů) c) ve vztahu k dárcům, nadřízeným, zřizovatelům vykazatelnost poskytnuté pomoci (analýza statistik) jako projev zodpovědnosti vůči dárcům analýza dokumentace pro zjišťování kvality, účelnosti a účinnost pomoci (poměr nákladů a zisků) 21 Příklady informačních materiálů a dalších informačních prostředků: metodické materiály radí pracovníkům, jak postupovat v situacích, kde už je postup znám; zvyšují připravenost letáky zvyšují informovanosti o právech, vhodných postupech, o službách; mnohdy obsahují výzvu k činnosti; jsou jednak předem připravené (obecné - preventivní, osvětové), jednak vytvářené na míru události a situaci zasažených dopisy (nejvíce individualizovaná forma informačních materiálů - šitá události a zasaženým lidem na míru) slouží k navázání spolupráce a podpoře ( nejsme na to sami ) tiskové zprávy ovlivňují veřejnost ve směru cílů pomáhajících vývěsky poskytují aktualizované informace v místní působnosti; podporují soudržnost komunity věstníky a podobné prostředky vytvářejí místo setkávání, kde se vyměňují poznatky a lidé si navzájem pomáhají prosazovat svoje zájmy a práva dokumentární film o události, výstava fotografií atp. zachycují událost a její dopady v čase včetně pozitivních změn; spojují lidi propojené událostí výroční zpráva organizace (tým) se jejím prostřednictvím prezentuje a zprůhledňuje svou činnost pro veřejnou kontrolu konference, semináře atp. umožňují setkání všech skupin zasažených v předem daném rámci nadhledu nad událostí PAMATUJME: V dokumentování (a celém pomáhání) dělají potíž peníze: zveřejnění výše vybraných peněz na určitou rodinu někdo bere jako výraz uznání dárcům, jiný jako způsob, jak danou rodinu sociálně vyloučit (znevýhodnění v důsledku závisti okolí). Návaznost na standardy přímé pomoci:

22 Podpora práv a zájmů Podpora připravenosti zasažených lidí, obcí a organizací na další událost Informování a osvěta; komunikace s veřejností a médii Dokumentování události, pomáhání a vývoje Návaznost na standardy koordinátorské: Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci Podpora spolupráce a připravenosti v regionu Spolupráce a komunikace s médii Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti 22 Návaznost na metodické materiály: Vodítka pro tvorbu letáků 3.4 Koordinátorský standard Spolupráce a komunikace s médii Sdělovací prostředky sehrávají ve zvládání mimořádných událostí anebo krizových situací zásadní roli a tvoří součást jejich řešení. Upozorněním na událost mohou nasměrovat pomoc a mezilidskou solidaritu k přímým zasaženým. Projevem zájmu o oběti pomáhají uznat neštěstí a jeho dopady. Dodávané informace umožňují občanům se v nastalé situaci orientovat a mj. zvyšují obecnou vnímavost vůči neštěstím a prostřednictvím zkušeností druhých posilují vlastní připravenost na mimořádné události a jejich zvládání. Poskytovatelům pomoci umožňují média zprůhlednit a přiblížit vlastní činnost (to je zvláště důležité, je-li dotována anebo podporována prostřednictvím dárců). Informovanost včetně mediální je u neštěstí předpokládanou všeobecnou potřebou; její hodnota je však pro každého jiná (důležité je, o čem, kdy, do jaké míry, jak a od koho chce být zasažený člověk informován). Pracovníci médií tvoří nedoceněnou skupinu lidí zasažených událostí; jejich zasažení vyplývá z opakovaných setkávání se s neštěstími, z angažovanosti v události, případně ze střetu rolí (identita novináře jako svědka vs. jako pomáhajícího). Vedoucí týmů a koordinátoři jsou si vědomi, že spolupráce s médii se děje v trojúhelníku (přímí zasažení mediální pracovníci pomáhající), jehož strany mohou mít rozdílné potřeby, hodnoty, cíle a zájmy. To někdy může spolupráci ztěžovat. Vedoucí týmů a koordinátoři jsou ve spolupráci s pracovníky médií partnery a usilují o dohodu v oblastech důležitých pro obě strany (rychlost a plošnost), v oblastech více důležitých pro pomáhající (uveřejnění sbírkového konta a čísel, na kterých mohou občané získat další informace o možnostech pomoci, anebo uveřejnění instrukcí o postupu v dané situaci a o prevenci dalších důsledků), i v oblastech více důležitých pro pracovníky médií (atraktivnost uveřejňovaného atp. poskytnutí fotografií, zvukových nahrávek, videa apod., zprostředkování kontaktů s odborníky na danou problematiku, zajištění vstupu např. do místa mimořádné události apod.). Partnerství mj. znamená, že pomáhající mohou (a někdy mají) vstupovat do kontaktu a spolupráce s médii v době neštěstí jako první (jsou proaktivní) -

23 s vědomím, co chtějí a co mohou nabídnout; informace jsou připraveni podat všem, nikoho neupřednostňují. Je žádoucí partnerství pěstovat i v dobách míru a využívat ho pro osvětu a podporu připravenosti. Koordinátoři a vedoucí týmu si jsou vědomi vlastní zodpovědnosti vůči výsledku spolupráce a dopadu zveřejňovaných informací; v situaci neštěstí zacházejí všechny strany (přímí zasažení, pomáhající i média) s materiálem, který může každé ze zúčastněných stran pomoci anebo ji poškodit. V případě střetu zájmů mezi médii a přímými zasaženými stojí pomáhající na straně zasažených. Cílem standardu je nastavit pro koordinátory a vedoucí týmu dobrou pozici pro spolupráci s médii na jedné straně a pro podporu práv a zájmů přímých zasažených na straně druhé; zdůraznit spolupráci s pracovníky médií, která by též jim pomáhala zvládat důsledky mimořádných událostí. 23 Naplňování standardu: a) znalost různých mediálních a komunikačních prostředků a forem b) zásady proaktivní a spolupracující komunikace s médii zacvičení pracovníků v souladu s hodnotami psychosociální krizové pomoci a hodnotami organizace tiskový mluvčí komunikátor tisková zpráva tisková konference c) podpora a ochrana organizace, osobnosti a osobních údajů čestné a soustavné vytváření mediálního obrazu organizace podpora práv a zájmů různých skupin lidí zasažených neštěstím pravidla pro střet zájmů pracovníků médií a přímých zasažených d) podpora pracovníků médií jako jedné ze skupin obyvatel zasahovaných neštěstími e) vyhodnocování spolupráce v trojúhelníku PAMATUJME: Mínění, jaké si veřejnost udělá o člověku, který sděluje, je stejně důležité, jako obsah jeho sdělení. Návaznost na standardy přímé pomoci: Podpora práv a zájmů Informování a osvěta; komunikace s veřejností a médii Propojení do střednědobé a dlouhodobé pomoci Návaznost na standardy koordinátorské: Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci Týmová spolupráce Podpora spolupráce a připravenosti v regionu