Můj synu, mé nitro jásá, když tvoje rty mluví co je správné

Transkript

1 Můj synu, mé nitro jásá, když tvoje rty mluví co je správné káznička použitý překlad: Česky studijní překlad Bible, první souborné vydání 2009 Martin Dubčák, květen 2016 Maličká káznička o Šalamounu, synu Davidovu, moudrém v činu, moudrém v slovu, žel pošetilém, co žen se týká, však o něčem jiném, co odemyká hořký i sladký slova pramen, ano jazyk hladký, ohně plamen, o tomto dneska bude řeč tato snad i hezká, jdeme na to. Jestliže cval mého slova rychlý se ti zdál, tak ještě znova: pravdy dávné Šalamouna krále o řeči správné a ještě dále, jak jazyk tvoří, jak buduje, jak jazyk boří, jak zraňuje, jak pozvedá, jak léčí, či rozmetá a ničí. Na židli sedni, rukou svých sepni, pozornost zvedni, na vážno přepni, neb vtipného rádoby konec je úvodu, do dávné té doby, věcech těch původu vydáváme se. Davidův syn Válečný ryk se na city neptá, válečník David po boji šeptá do vlasů slova něžná, cituplná synáčku svému, když ten usíná: Šálóm, Š e lómó, pokoje naděje jsi, pokojem budeš, utichnou běsy. Ty ukončíš válčení, bude po boji, Š e lómó milovaný, můj pokoji. Dospěl Šalamoun, králem se stal, zavládl mír, chrám se zbudoval. V něm před Tvůrcem věků stál o moudrost a poznání žádal král. I dal Hospodin králi moudrost, výjimečnou zbožnou rozumnost a přebohatou hojnost myšlenek, jako je písku na břehu moří a řek. Jako světlo měsíce ve dne egyptská moudrost bledne, královna Sáby úžasem dech tají, Š e lóma vladaři cizí hledají. Moudrostí Boží vloženou do srdce převýšil mnohokrát dávné mudrce. Nejen o věcech života a smrti psal, také o všedních problémech poučení dal. A právě v záležitosti každodenní, jíž, jak uznáte jistě sami, je mluvení, hledati poučení u Šalamouna budeme, cestu ku tříbení mluvy zkusit půjdeme.

2 Poněvadž jsem však trochu tlučhuba, začnu prv slovy apoštola Jakuba než vnoříme se v ten úžasný svět moudrých Šalamounových vět. Jakubova epištola, Třetí kapitola, slova apoštola: (vlastní verze čerpající z ČEP, ČSP, B21, BK, KJV, GNTTR) Všichni v mnohém chybujem, kdo nechybuje slovem dokonalým je mužem, schopným jak uzdou vládnout nad tělem. Když do úst koním udidlo vkládáme, aby nám byli povolní, k poslušnosti. celé jejich tělo tím zvládáme. Hle i lodi tak velké, větru prudkostí bývají hnané, však kormidlo malinké obrací je, dle vůle toho, jenž řídí je. Tak i jazyk malý úd je a vyvádí veliké. Hle oheň tak drobný, vznítí les ohromný. Jazyk oheň, svět nepravosti, mezi údy ten, jenž špinavostí celé tělo poskvrňuje, koloběh přirozenosti rozpaluje, sám plamenem Gehenny rozohněn. Každý druh zvířat divokých i ptáků, plazů i mořských, krocen bývá a je lidmi zkrocen. ale nikdo z lidí zkrotit není mocen jazyk - to zlo nezvladatelné, smrtonosného jedu plné. Jím Pána a Otce velebíme jím také lidi proklínáme, kteříž byli ku podobě Boží stvořeni. Z jedněch úst vychází žehnání i zlořečení. Tak tomu nemá být, bratři mí, což pramen vody jeden vychrlí vodu sladkou i hořkou? Slaný nevydá vodu sladkou. I navraťme se k příslovím Šalamounovým, jež pro nás budou pramenem klíčovým v tomto dnešním biblickém bádání o prevítu jazyku a jeho zvládání. Věnuje tomu Šalamoun mnoho místa, jaká má být bohulibá mluva čistá, jak lahodná a léčivá jsou dobrá slova a jak zkázonosná jsou slova ničemova. Dopad zlé mluvy je často k vidění, takže překvapení žádné to není, že víc z jeho přísloví je napomenutím. My však trochu zlehka začneme tím, jak pokládají se, žel neúspěšně, hlupáci za moudré a působí tak směšně.

3 Př 26,7 Jako volně visí nohy chromého, tak je přísloví v ústech hlupáků. 9 Jako trní, které se dostalo do ruky opilce, tak je přísloví v ústech hlupáků. 11 Jako se pes navrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svoji hloupost. 16 Lenoch je moudřejší ve svých očích než sedm lidí, kteří rozvážně odpovídají. 18,13 Kdo odpovídá dříve, nežli vyslechl, je to jeho hloupost a ostuda. 17,28 I hlupák, když mlčí, může být považován za moudrého, když zavře své rty, za rozumného. Něco snad mohlo by být jen k smíchu, však mluva zlá je jeden z hříchů, jehož následek je vskutku hrozivý, nuže teď povíme si tedy z přísloví, co hlupáci a ničemové svou mluvou stále působí a působit budou, jak nazýván je Písmem ten, kdo páchá zlo svým jazykem, co skrývá se za hádkami, posměvačstvím, lichotkami i honbou za majetkem. Př 10,6b ústa ničemů přikrývají násilí, 24,2b jejich rty mluví o trápení. 16,27 Ničemný člověk připravuje zlo, na jeho rtech je jakoby spalující oheň. 28 Obojaký člověk zasévá svár, pomlouvač rozlučuje přátele. 17,4 Zločinec věnuje pozornost zlým rtům, lhář poslouchá zkázonosný jazyk. 26,24 Ten, kdo nenávidí, to svými rty zastírá, ale ve svém nitru připravuje podvod. 25a I když bude jeho hlas vlídný, nevěř mu. 26,22 Slova pomlouvače jsou jako pamlsky, sestupují do nejzazších útrob. 23 Jako stříbrná glazura potažená na hliněnou nádobu jsou horoucí rty a zlé srdce. 28 Lživý jazyk nenávidí ty, které utlačuje, lichotivá ústa působí zkázu. 11,9a Bezbožný ústy ničí svého bližního. 10,14b hlupákova ústa jsou blížící se zkázou. 19,28 Ničemný svědek se bude posmívat právu, ústa ničemů budou hltat zlo. 25,23b potajmu mluvící jazyk přinese nahněvané tváře, 15,14 ústa hlupáků se budou pást na hlouposti. Př 19,1 Lepší je chudý, který žije bezúhonně, nežli ten, kdo má proradné rty a je hlupák. 12 Ničemník a darebák je ten, kdo chodí s falešnými ústy. 25,18 Kyj, meč a ostrý šíp, to je člověk, který vypovídá proti svému bližnímu jako falešný svědek. 10,18 Kdo zakrývá nenávist, má lživé rty, a kdo vynáší pomluvy, je hlupák. Př 17,19 Kdo miluje hádky, miluje přestoupení. 17,5 Kdo se posmívá chudému, tupí jeho Tvůrce. 29,5 Kdo lichotí svému bližnímu, rozprostírá síť na jeho nohy. 21,6 Poklady získané lživým jazykem jsou pomíjivou nicotou těch, kdo usilují o smrt. 20,17 Člověku je sladký pokrm získaný klamem, ale potom se jeho ústa naplní štěrkem. neb zlá řeč život ničí, ducha drásá, a přijdou soudy pro řeči bezprávné. Zlolajný jazyk odplata dostihne, mluvu špatnou trest nemine. Tak mluví přísloví o údělu těch, z jejichž úst prýští zlo, lež a posměch. Sami nuže poslechněme si to, jak dopadnou hříšníci tito. Př 29,20 Viděl jsi člověka, který je ukvapený ve svých slovech? Pro hlupáka je víc naděje než pro něj! 10,8b žvanivý hlupák bude sražen. 19,5 Falešný svědek nezůstane bez trestu, kdo šíří lži, neunikne. 9 Falešný svědek nezůstane bez trestu, kdo šíří lži, zahyne. 17,20b kdo převrací svůj jazyk, padne do zla. 9,12b jestliže se budeš posmívat, sám poneseš důsledky. 19,29 Pro posměvače jsou připraveny soudy, na záda hlupáků rány. 18,6 Hlupákovy rty se dostávají do sporu, jeho ústa volají po ranách. 7 Hlupákovi jsou ústa ke zkáze, vlastní rty jsou jeho duše léčkou. 29,12 Když vládce věnuje pozornost lživému slovu, všichni jeho služebníci budou ničemy. 27,14 Jestliže někdo brzy z rána příliš hlasitě žehná svému bližnímu, bude se mu to počítat za kletbu. 20,20 Tomu, kdo proklíná svého otce či svou matku, zhasne jeho lampa v nejhlubší temnotě.

4 Snad udeřila v mysl tvou ta síla, co všechno zlá mluva způsobila a jak zoufalý je její konec - soud a rány, smrti bodec. Nyní snad již, mám naději, nazíráš. že není to jen tak, jak svůj jazyk užíváš, že mluva správná je věc života a smrti, že ovoce své mluvy každý pozná chuti, že ohavností jsou Pánu lživá ústa, však milá je Bohu i králům mluva čistá. To nám v následujících chvílích, potvrdí četba přísloví dalších. Př 18,20 Ovocem úst člověka se nasytí jeho nitro, nasytí se výnosem svých rtů. 21 V moci jazyka je smrt i život, kdo ho miluje, nají se jeho ovoce. 12,14a Ovocem svých úst se každý nasytí dobrem. 6,16 Šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je pro něj ohavností: 17a (mezi nimi) lživý jazyk, 19 falešného svědka, který šíří lži, a toho, jenž zasévá sváry mezi bratry. 8,12a Já, moudrost 8,13b obojaká ústa nenávidím. 12,22a Lživé rty jsou pro Hospodina ohavností, 15,26b laskavá slova jsou mu čistá. 16,13 Králům jsou milé spravedlivé rty, milují toho, kdo mluví správné věci. Proto opakuji ti, co Písmo hlásá: Př Vezmi si tedy k srdci rady dávné: Nelži, nesvědči křivě, nepomlouvej, se žvanilem nemluv, hlupci neodpovídej. A vždy ať na tvých rtech připravena též jsou slova, jimiž utištěného se zastaneš. Vše toto opět v příslovích nalezneš. Př 3,24 Odstraň faleš ze svých úst a převrácené rty od sebe vzdal. 28 Nebuď bezdůvodně svědkem proti svému bližnímu, nepodváděj svými rty. 20,19 Kdo roznáší pomluvu, odhaluje důvěrnosti, proto se nezaplétej se žvanilem. 22,10 Vyžeň posměvače a odejde svár, ustane pře a hanba. 20,3 Pro člověka je ctí upustit od hádky, rozzuří se každý hlupák. 17,14 Začít svár je jako pustit vodu, zanech hádky dříve, než vypukne. 23,9 Nemluv k hlupákovi, neboť pohrdne rozumností tvých řečí. 26,4 Neodpovídej hlupákovi podle jeho hlouposti, jinak budeš jako on. 5 Odpověz hlupákovi podle jeho hlouposti, jinak bude moudrý ve svých očích. 22,17 slova moudrých 18b zachováš ve svém nitru, nechť jsou také připravena na tvých rtech. 31,8 Otevři svá ústa za němého, za právo všech určených k záhubě. 9 Otevři svá ústa, suď spravedlivě, pomoz získat právo chudému a nuznému. Dost času jsme již dali jazyku nečistému a jeho nápravě, teď k tomu krásnějšímu a skvělejšímu. Dobrá mluva je tak drahocenná, je lahodnou potěchou, když duše sténá, jako živá voda ducha i kosti uzdravuje, ovoce její celého člověka občerstvuje. Blaze tobě, když vládneš jazykem svým. pozvedneš mnohé, král bude přítelem tvým. Otevři své uši pro přísloví, slyš je, ona sama ti to poví. Př 15,23 Člověk má radost z vhodné odpovědi jak dobré je slovo v pravý čas, 12,25b dobré slovo mu dává radost, 16,21b příjemná slova přidávají přesvědčivost. 25,15b vlídný jazyk zlomí kosti. 18,4 Slova z úst člověka jsou jako hluboká voda, pramen moudrosti je jako proudící potok. 25,11 Jako zlatá jablka na stříbrných mísách je slovo promluvené v pravý čas. 16,24 Laskavá slova jsou jako plástev medu, sladká pro duši a uzdravení kostem. 20,15b vskutku drahocenná věc jsou rozumné rty.

5 Př 10,19 Při množství slov se člověk nevyhne přestoupení, kdo však ovládá své rty, je rozumný. 28,23 Ten, kdo kárá člověka, později nalezne milosti víc než ten, kdo lichotí. 17,27a Kdo ovládá svou řeč, došel poznání. 21,23 Kdo si hlídá ústa a jazyk, chrání svou duši před soužením. 22,11 Kdo miluje čisté srdce a rty jsou jeho ozdobou, bude mít krále za přítele. Př 10,13a Na rtech rozumného se nalézá moudrost, 20a jazyk spravedlivého je jako pročištěné stříbro, 21a rty spravedlivého budou pást mnohé, 15,7a rty moudrých budou šířit poznání. 16,23 Srdce moudrého člověka činí jeho řeč rozumnou, jeho slovům přidává přesvědčivost. 31,26 Žena statečná svá ústa otvírá moudře, na jejím jazyku je laskavé poučení. Př snad nyní sám vidíš, jaká je ta krása čistého jazyka, rtů moudrých a řeči mravné. Jak velice je požehnaný a zahrnut věcmi úžasnými ten, kdož jazyk má osedlaný a vládne nad ústy svými. Kéž to v hojné míře zakoušíš. Mohli bychom teď skončit již, některé důležité verše však zbývají, jež nebyly dnes ještě vysloveny, ty v kontrastu jasném nám odkrývají cestu zlou i dobrou vedle sebe položeny, v jednom verši obě strany, světlo a temnota, zbožné mluvy plody i účinky jazyka lživého, zhouba úst zlých i čistých slov dobrota, voda z pramene hořkého i sladkého. Nechtěl jsem vás tedy ochudit o zvláštní ta z přísloví Šalamounových. Po nich dovolil jsem si připojit na závěr v pokoře pár veršů svých. Př 11,11 Požehnáním přímých se město pozvedá, ale ústy ničemů se boří. 17,9 Kdo přikrývá přestoupení, usiluje o lásku, ale kdo věc roznáší, rozlučuje přátele. 11,13 Kdo roznáší pomluvy, odhaluje důvěrnosti, kdo však je spolehlivý, přikrývá věc. 13,3 Kdo střeží svá ústa, chrání svou duši; kdo příliš otvírá své rty, na toho přijde zkáza. 15,28 Srdce spravedlivého přemítá, jak má odpovědět, kdežto z úst ničemů prýští zlé věci. 12,18 Někdo žvaní, jako když bodá mečem, ale jazyk moudrých přináší uzdravení. 15,1 Vlídná odpověď odvrátí zlobu, ale slovo, které zraňuje, budí hněv. 2 Jazyk moudrých používá poznání správně, kdežto z úst hlupáků prýští hloupost. 4 Uzdravený jazyk je stromem života, ale lest na něm je zkázou ducha. 10,11 Ústa spravedlivého jsou pramenem života, ale ústa ničemů přikrývají násilí. 12,6 Slova ničemů -- číhání na krev, kdežto přímé vysvobodí jejich ústa. 14,3 V ústech hlupáka je hůl na hrdost, avšak moudré budou chránit jejich rty. 10,31 Ústa spravedlivého plodí moudrost, ale obojaký jazyk bude vyťat. 32 Rty spravedlivého znají, co je milé, ústa ničemů však obojakost. 12,19 Pravdivé rty obstojí navěky, kdežto lživý jazyk jen na okamžik. 14,5 Spolehlivý svědek nelže, avšak falešný svědek šíří lži.

6 Pramen sladký a hořký Slovo tvoří, slovo boří, ve tmě hoří, v temno noří slovo hřeje, slovo pálí, šálóm přeje, pokoj kalí rty podpoří, rty pokoří, vizi stvoří, sny rozboří ústa staví, ústa ničí, pravdu praví, a lež křičí ústa pravdy, plná frází čistá navždy, špínu hází slova medu, slova jedu, dají radu, kují zradu řeč pohladí, řeč podvede, k dobru poradí, ke zlu svede rty potěší, rty pohaní, bolest ztiší, vážně zraní řeč pozvedne, řeč sežehne, břímě zvedne, bičem šlehne jazyk léčí, jazyk škodí, jedná s péčí, v propast shodí slova hladí, slova srazí, jemně chladí, zlobou zmrazí slova chrání, slova bijí, ranám brání, v jizvách ryjí rty konejší, rty deptají, zájmem těší, a zle lají jazyk chválí, jazyk bodá, skleslost vzdálí, duši hlodá rty posílí, rty proklejí, k nebi cílí, k peklu spějí jazyk zpívá, jazyk stíná, Boha vzývá, i proklíná, řeč buduje, řeč svazuje, uzdravuje, i zraňuje, jazyk zhojí, jazyk zdeptá, lidi spojí, vztahy leptá rty slibují, rty i zradí, rty milují, nenávidí, jazyk jásá, jazyk spílá, nebes krása, pekla síla sladký pramen, hořký pramen Pravdě amen a Lži plamen. Dnešní promluva byla asi náročná dost mnoho myšlenek vyžadujících pozornost. Snad nejen hutný, ale také i chutný ten pokrm byl, a nemusí být smutný, kdo zatoužil slova z přísloví zmíněná číst poněvadž pro každého mám zde list, kde všechna jsou k prostudování. A na závěr prosba a požehnání. Otče Kristův prosím, bys nám požehnal, aby každý z nás svůj jazyk ovládal. Dej sílu k tomu každodennímu boji, ať každý z nás v něm dobře stojí.