Průvodce "Průvodce Česká republika"

Transkript

1 Říčka Vydra 49 1'30.72"N 13 29'46.63"E Horská říčka (mimochodem považovaná za nejkrásnější) pramení v výšce 1298 m n. m. na severním svahu Luzného a nese název Luzenský potok. Po soutoku s Březnickým potokem dostává název Modravský potok, který po splynutí s potokem Roklanským a Filipohuťským dává vzniknout Vydře. Ta protéká zprvu širším, pak sevřeným údolím a vytváří četné peřeje a kaskády. Od Čeňkovy Pily po spojení s Křemelnou vzniká Otava, druhá největší šumavská řeka. Další informace najdete zde: Slatě Tříjezerní slať 49 2'22.89"N 13 32'13.66"E Asi 3 km severozápadně od Modravy se na ploše 5 ha rozkládá vrchovištní rašeliniště pojmenované podle tří rašelinných jezírek, z nichž největší má rozlohu 7 arů. Rašeliništěm prochází po povalovém chodníku trasa krátké okružní Naučné stezky s jedenácti zastaveními. Asi dvousetmetrová stezka vede po dřevěném chodníku vnitřkem Tříjezerní slatě. Na zajímavá místa upozorňují informační tabule, jejichž texty přibližují návštěvníkům vegetaci šumavských smrčin, seznamují je s povrchovými útvary rašelinišť, vznikem rašeliny a jejím složením. Stezka byla zřízena v roce Slať je přístupná pro cyklisty i pěší po trase žluté značky od parkoviště pod Antýglem. Asi 1 km vede trasa po červené značce, pak přechází na žlutou, která návštěvníka asi po 3 km přivede do Tříjezerní slatě. Odtud může pokračovat po cyklostezce na červenou značku (asi 1 km), která jej Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 1

2 dovede přes osady Vchynice-Tetov a Modravu zpět na Antýgl (6 km). Další informace najdete zde: Hora Pancíř 49 10'42.83"N 13 15'12.75"E Hora Pancíř (1.214 m) je jedním ze tří vrcholků známé šumavské hřebenové trasy Prenet, Můstek, Pancíř. Tyčí se nad Železnou Rudou vzdálený asi 6 km severovýchodním směrem od středu města. Hora tvoří evropský vodní předěl a pramennou oblast tří řek - Úhlavy a Křemelné, které patří k úmoří Severního moře, a Řezné (Regen), jejíž vodu odvádí Dunaj do Černého moře. Na vrcholku hory je rozhledna, z níž jsou působivé výhledy na Jezerní horu s kary Černého a Čertova jezera, do Klatovské kotliny a jihovýchodně na Boubín s Bobíkem. Na vrcholek Pancíře vede sedačková lanovka, která má nástupní stanici nedaleko parkoviště na Špičáku. Pěší výstup na Pancíř je možný po modré značce ze Železné Rudy (asi 8 km) nebo od parkoviště ze sedla Špičáku po červené značce (asi 5 km), která pokračuje jako hřebenovka na vrcholy Můstu a Prenetu. Další informace najdete zde: Kašperk Zřícenina 49 8'41.15"N 13 33'9.35"E Zříceniny rozlehlého gotického hradu Kašperk stojí na vysokém skalnatém ostrohu nedaleko Kašperských Hor v Plzeňském kraji. Kašperk je otevřen denně kromě pondělí od dubna do října. Přístupová cesta k hradu procházela dvěma branami, z nichž se však dochovala pouze jedna. Zachován zůstal hlavní palác, sevřený na východní a západní straně mohutnými věžemi. V prostorách budovy bývalého purkrabství je instalována stálá expozice věnovaná době Karla IV. a dějinám a stavebnímu vývoji hradu. Přístupná je i jedna ze dvou věží, která slouží jako rozhledna. Historie Hrad, původně pojmenovaný Karlsberg, nechal v letech 1356? 1361 vybudovat na ochranu obchodních cest a nedalekých zlatých dolů panovník Karel IV. Výstavbu hradu vedl Vít Hedvábný. Již za Karla IV. a pak i v 15. století byl hrad často zastavován. Vystřídali se tady Švamberkové, Roupovští, Kinští. V roce 1617 koupilo Kašperk město Kašperské Hory. V té době byl Kašperk popisován již jako pustý. Kašperk se však nevyhnul ani splnění císařského rozkazu Ferdinanda III. o boření hradů z roku 1655, a proto byl pobořen. V minulých letech byl Kašperk nákladně dlouhodobě rekonstruován. Další informace najdete zde: Dračí skály Skalní útvar 49 7'8.08"N 13 29'44.33"E Zajímavý skalní útvar zvaný Dračí skály leží asi 3 km jihozápadně od Rejštejna nad silnicí na Modravu nad pravým břehem údolí Otavy. Jedná se o skalní lokalitu se zajímavě tvarovanými skalními útesy, které se tyčí vysoko nad silnicí i řekou. Vytvářejí romantickou kulisu zdejší přírodní scenerie. Dobře jsou viditelné při pohledu z Klostermannovy vyhlídky u Srní. Z jejich vrcholku je pěkný výhled do údolí Otavy směrem k Čeňkově pile. Přístup sem umožňuje trasa červené značky ze Srní (Rejštejna) - asi 2,5 km. Další informace najdete zde: Březník Kopec 49 9'1.65"N 13 25'29.94"E Snad jeden z nejkrásnějších šumavských rozhledů se otevírá z vrchu Březník, který ční do výšky m nad Hartmanicemi v okrese Klatovy. Velmi dobře je odtud vidět do údolí Otavy a na pohraniční hory, směrem do vnitrozemí se otevírá výhled až k Brdům. Údolím u Březníka přivedl roku 1041 mnich Vintíř do Čech vojska německého císaře Jindřicha III. za jeho války s knížetem Břetislavem. Na úbočí vrchu v místech, kde prý kdysi stávala jeho poustevna, stojí dnes kaplička. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 2

3 Další informace najdete zde: Povydří Rezervace 49 5'17.18"N 13 30'24.69"E Kaňonovité údolí Vydry s peřejnatým řečištěm, obřími hrnci vymletými v žulových balvanech unášením drobného písku a štěrku proudem říčky. Odvedením části vod do Vchyninsko- Tetovského kanálu je síla toku Vydry značně oslabena, zároveň současný nedostatek povrchové vody dosti ovlivňuje působivost divokosti této říčky. Na svazích jsou k vidění četná kamenná moře a nad nimi skalní útvary zvané "hrádky", např. viklan Baba, Mnich, Pana. Povydří je zajímavé zároveň i z hlediska botanického či živočišného. V úseku Antýgl - Čeňkova Pila prochází údolím Vydry naučná stezka vedoucí po svážné cestě zřízené po jedné z lesních kalamit. Délka Naučné stezky je přibližně 7 km. Další informace najdete zde: Kaple Kaple na Hůrce 49 7'58.62"N 13 19'56.57"E Je sobotní podvečer a my stojíme v místech bývalé šumavské osady Hůrka. Běžkaři už dávno sjeli do údolí a tak teď, když poslední sluneční paprsky zalévají okolní pláně, vládne tady nahoře téměř posvátné ticho. Jen občasný poryv větru zašumí v korunách vzrostlých javorů, lemujících cestu ke zrekonstruované kapli, která jako jediná připomíná časy, kdy tady všude okolo žili lidé. Místo, kde teď stojíme, bylo kdysi skutečným srdcem sklářské osady Hůrka, stojící přibližně 10 kilometrů od Železné Rudy, na březích Jezerního potoka, vytékajícího z nedalekého jezera Laka. V nadmořské výšce 990 m. n. m. vyrostl v roce 1789 nejdříve kostel sv. Vincence Ferrarského, aby poskytoval duchovní služby téměř tisícovce zdejších obyvatel, kteří tu žili před 2. světovou válkou. Kaple sv. Kříže vyrostla o něco později, v roce 1820 a zásluhu o její vznik měl Jiří Kryštof Abele významný představitel zdejšího sklářského rodu, jenž ji nechal zbudovat jako rodinnou hrobku. Nechyběla v ní ani kruchta, ani varhany. Prvním, kdo spočinul v její kryptě, byla Marie Zuzana Hafenbrädlová vdova po majiteli nedaleké Bavorské Železné Rudy. Tu postupně následovali další významní členové sklářských rodin Hafenbrädelů a Abelů. Své sklářské tradice se nevzdali ani po své smrti. Jejich těla spočívala v prosklených rakvích a že se sklářství v té době na Šumavě opravdu dařilo, dokazovaly často i velmi cenné šperky, s nimiž byli nebožtíci do hrobky uloženi. Josef Klostermann otec známého šumavského spisovatele Karla Klostermanna sice nebyl tak movitý, přesto však byl, jako rodinný lékař rodiny Abelů, také uložen do zdejší kaple. Dobové dokumenty uváděly, že v roce 1920 bylo v kapli na věčný odpočinek uloženo již 23 mumifikovaných těl, těsně po 2. světové válce pak dokonce 26 těl. Dlouhou dobu se spekulovalo o tom, že mezi nimi byla i dívka, jenž měla utonout v nedalekém jezeře Laka. Pravdivost této informace se však nikdy ověřit nepodařilo. Je paradoxní, že kaple, která se jako jediná, byť v notně zdevastovaném stavu, dochovala z bývalé osady, vděčí za svou záchranu tomu, že si ji po vzniku vojenského prostoru Dobrá Voda vojáci vybrali za pozorovatelnu. Přesto zaplatila krutou daň Psal se rok 1953, když byly jednoho podzimního dne všechny mumie vytaženy z krypty a za značně ponižujících okolností zlikvidovány. Vojenské komando se neštítilo ani přibít mrtvoly sklářů na prkna a použít je jako terče pro hlavně svých samopalů. Dozněly salvy samopalů, za několik let přestala fungovat i vojenská pozorovatelna a neudržovaná kaple začala rychle chátrat. Zdálo se, že i poslední připomínka bohaté historie tohoto místa podlehne drsnému šumavskému podnebí. Přišel však rok 1989 a s ním i nová naděje. Po roce 1990 byly podniknuty první kroky k záchraně kaple sv. Kříže. I díky příspěvkům bývalých obyvatel mohly být realizovány záchranné práce na této památce, díky kterým povstala v nové kráse. Dnes už se pyšní novými omítkami i novou střechou a každý poutník, který k ní dorazí, může pomocí táhla rozeznít její zvon. Kéž by jeho zvuk, nesoucí se nad šumavskými kopci, přinesl do těchto míst když už ne nový život, tak tedy alespoň klid a mír. Příkoří a nespravedlností se tu odehrálo dost. Teď je čas na další, snad veselejší kapitolu dějin tohoto místa. Autor článku: Pavel Kolátor Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 3

4 Kaple Hřbitovní kaple sv. Kříže 49 7'34.73"N 13 19'54.17"E Bývalá hřbitovní kaple sv. Kříže, jediná stavba, která se zachovala z někdejší obce Hůrka, proslavené kdysi v celosvětovém měřítku výrobou skla, zejména benátských zrcadel. Kapli dal zřídit roku 1820 majitel hutí Jiří Kryštof Abele jako rodinnou hrobku sklářských rodů Abelů a Hafenbrändlů. Do padesátých let dvacátého století tu spočívalo třiadvacet rakví příslušníků obou rodů a dokonce tu odpočíval i otec známého spisovatele Šumavy - Karla Klostermanna - jehož manželka Charlotta Hauerová také patřila do rodu Abelů. Po válce byli vysídleni němečtí obyvatelé a později zde vznikl vojenský prostor se střelnicí. Všechny budovy vsi Hůrka byly zlikvidovány a to včetně kostela. Jako zázrak se může zdát, že stejný osud nepotkal i kapli, v té době již však vydrancovanou a poničenou. Budova kaple se prý hodila jako dělostřelecká pozorovatelna. Kaple tedy přežila, a v současnosti se začíná opravovat. Další informace najdete zde: Kostel Sv. Vintíře Kostel 49 9'16.24"N 13 26'17.20"E Na místě bývalé dřevěné kaple dal v roce 1706 Karel František Villani vybudovat kostel Sv. Vintíře, který byl v roce 1735 povýšen na kostel farní. Dobrá Voda se tak stala poutním místem, kam o svátku sv. Vintíře putovalo tisíce poutníků z Čech i Bavorska. Dobrá Voda byla čtyři desetiletí součástí a zároveň správním střediskem vojenského výcvikového prostoru. Kostel sv. Vintíře, jenž v době existence vojenského újezdu sloužil jako skladiště, byl opraven a v roce 1995 znovu slavnostně vysvěcen. Nyní jej zdobí unikátní skleněný oltář a čtrnáct skleněných plastik s tematikou Křížové cesty. Autorkou obou děl je sklářská výtvarnice Vladimíra Tesařová. Svého druhu zcela jedinečné oltářní retabulum realizovala v roce 2001 a v roce 2003 je doplnila čtrnácti zastaveními Křížové cesty. Oltář s rozměry 4,5 m x 3,2 m váží pět tun, každá z plastik o rozměrech metr krát metr má hmotnost 130 kg. Oltář má návaznost na život svatého Vintíře. Proto je na něm vyobrazen například jeho učitel, biskup Wolfgang z Řezna. V Dobré Vodě se koná dvakrát ročně pouť? druhou neděli po Svatodušních svátcích v květnu či červnu a ve výroční den úmrtí svatého Vintíře (připadá na 9. října). Tato pouť se koná každoročně již od 14. století a tradice byla obnovena v roce Další informace najdete zde: Most Rechle 49 2'23.86"N 13 30'25.01"E Z technického hlediska velmi zajímavý objekt leží na řece Vydře asi 2 km nad Antyglem. Jedná se o důležitou součást Vchynicko- Tetovského plavebního kanálu, která sloužila k zachytávání polen plavených řečištěm Vydry a jejich přesměrování do uměle vytvořeného Koryta plavebního kanálu. Zařízení bylo rekonstruováno a má stejný vzhled jaký mu dal v letech Ing. Josef Rosenauer, který kanál vytvořil pro majitele panství Josefa Schwarzenberga. Autor článku: Zdenek Pelíšek Další informace najdete zde: Muzeum Dr. Šimona Adlera Muzeum 49 9'21.05"N 13 26'14.09"E Muzeum Šimona Adlera bylo vybudováno v Dobré Vodě v roce 1997 jako památník židovského historika a rabína Dr. Šimona Adlera, který se zde narodil a v roce 1944 se stal obětí holocaustu v koncentračním táboře Osvětim. Úvod expozice je věnován životu Dr. Šimona Adlera a osudům jeho synů - Sinae a Matytiahu Adlera žijících v Izraeli. Další část expozice patří kultuře Židů a náboženství židovských obyvatel v západočeském příhraničí od Kraslic na severu po Modravu na jihu. Je zde nejen seznam a popis s fotodokumentací 110 zaniklých židovských obcí s dochovanými stavebními památkami, ale prezentuje i předměty každodenního života židovské obce. Součástí expozice je i rekonstruovaná původní košer porážka s interiérem pošumavské hospody. Předposlední část na unikátních exponátech představuje návštěvníkovi především židovské Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 4

5 sakrální předměty ze sbírek Západočeského muzea. Dokumentace života židovské rodiny je rozdělena na nejdůležitější mezníky: narození, obřízka chlapců, bar - micva, svatba a závěr života. Závěr expozice tvoří rekonstrukce interiéru, dokumentující každodenní život Židů v daném regionu na přelomu 19. a 20.století, kdy zde žil obchodník Wilhelm Adler a prožíval zde své dětství a školní léta Šimon Adler. Další informace najdete zde: Kochánov Zajímavost 49 11'50.46"N 13 22'8.82"E Kochánov 950 m. n.m.?bývalá královácká rychta (jedna z osmi). U křížku jsou umístěna 2. Umrlčí prkna. Autor článku: Bohumil Krutiš Další informace najdete zde: Javoří Pila Zajímavost 49 2'36.85"N 13 26'18.74"E Vrchovištní rašeliniště s klečovou formou borovice. Nachází se na soutoku Javořího a Tmavého potoka. Prochází Kolem červená turistická značka. Další informace najdete zde: Kaple Vintířova kaplička 49 8'52.30"N 13 25'32.92"E Vintířova kaplička pod vrcholem Březníku (1006 m) u Hartmanic se nachází více než 1 km jihozápadním směrem Nad Dobrou vodou. Původní dřevěná kaplička na místě poustevny mnicha Vintíře, byla v 50. letech zničena - armáda ji vyhodila do povětří. Na obnovu (v roce 1992) přispěli nejen obyvatelé Hartmanicka, ale i členové spolku sv. Vintíře z bavorského Rinchnachu. Dnes se zde pořádají opět poutě. Před kapličkou stojí litinový kříž a je zde pod kamennou deskou urna s popelem doktora Josefa Karla Haška, významné osobnosti politického a kulturního života poválečného Československa. Autor článku: Jiří Tkadlčík Další informace najdete zde: Kaple Kaple sv. Anny s křížovou cestou nad Železnou Rudou 49 9'14.11"N 13 14'28.90"E Půjdete-li ze Železné Rudy po modré značce na Pancíř, vymotáte se do kopce z městských uliček nad městečko (krásný výhled) a vstoupíte do lesa. Zde cesta vede podél Křížové cesty, o které si podrobnosti přečtete na přiložené fotce. Křížová cesta končí na kopci u kaple sv. Anny na Belvederu u horní stanice lyžařských vleků. Kaple je nová, byla znovu vystavěna v roce Autor článku: Jan Čáp Další informace najdete zde: Vchynicko - Tetovský plavební kanál Ostatní 49 2'0.21"N 13 29'19.35"E Kanál, vystavěný schwarzenberským projektantem Josefem Rosenauerem v letech , zpřístupnil pro těžbu rozsáhlé lesní porosty v okolí Modravy, kam nevedly v té době žádné pozemní komunikace. Začíná nad Antýglem, kde stával na Vydře tzv. hradlový most, z něhož bylo možné Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 5

6 regulovat plavbu polenového dřeva. Mírným spádem obchází v délce 14 km balvanitý kaňon Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou pilou a ústí do Křemelné. Ve 20. stol. byla vybudována z kanálu odbočka do nádrže nad Srním, z níž je napájena hydroelektrárna na Čeňkově pile. Tato vodní cesta je vlastně technickou památkou, v menším měřítku obdobou Schwanzenberského kanálu, který je ovšem delší, i pompézněji řešen. Umělé koryto s výškovým rozdílem 190 m je místy až 5 m široké, částečně vyzděné s několika kamennými mostky. Další informace najdete zde: Zámek Prášily Ostatní 49 6'18.83"N 13 22'40.55"E Navštívíte- li někdy půvabnou šumavskou vísku Prášily, najdete pomalu ožívající místo, které po dlouholeté izolaci ve vojenském prostoru začíná znovu rozkvétat do krásy. Lidí tady nežije mnoho, však také pracovních příležitostí je zde minimum. Přesto v Prášilech během posledních let vyrostly nové pensiony, cukrárna, informační středisko, svůj nový domov tu našel bizon americký a jen kousek od jeho výběhu vznikla malá Botanická zahrada. Život na Šumavě nikdy nebyl lehký a honoraci to sem tedy dlouhá léta nelákalo. Nu a vidíte! Přesto tu, takřka v srdci Šumavy, stával a dodnes stojí zámek. Jsme na Šumavě a tak historie jeho vzniku nemůže být spojena s nikým jiným, než se skláři. Pravda, zdejší panské sídlo se nemůže pyšnit tak dlouhou historií, jako celá řada zámků a hradů ve vnitrozemí. Vždyť jej sklář Gattemayer nechal zbudovat teprve v roce Nicméně své osobité kouzlo zámek měl. Dokonce takové, že v něm nalezl zalíbení hrabě Kinský, který nechal zámek přestavět. Poněkud pragmatičtější byl pak kníže Schwarzenberg, jenž v objektu zřídil lesní správu. Na druhou stranu však Prášilům přidal jakýsi bonus v podobě kostela, jemuž však nebylo souzeno přežít totalitní časy. Psal se rok 1921, když zámecký objekt přešel nejdříve do rukou československého státu, aby se v roce 1945 stal spolu s Prášily součástí Vojenského újezdu Dobrá Voda. Že mu to přineslo totální devastaci, jistě nikoho příliš nepřekvapí. Je malým zázrakem, že se prášilský zámek dožil nových časů. Sice notně poničen, ale přesto dožil. A navíc v roce 1994 našel i novou majitelku, díky níž prozatím alespoň jeho interiéry ožily novou krásou. A tak až přijedete do Prášil, neohrnujte nos nad poněkud omšelou fasádou, pod kterou se toto znovu ožívající sídlo skrývá. Však přijde den, kdy se rozsvítí novými omítkami a stejně tak jako obec zahájí další, doufejme že radostnou, kapitolu své historie. Autor článku: Pavel Kolátor Další informace najdete zde: Mouřenec 49 10'18.80"N 13 30'37.94"E Na vrchu Mouřenec nad vsí (asi 1,5 km po červené značce) byl vystavěn na přelomu 12. a 13. století románský kostel svatého Mořice, jeden z nejstarších v kraji. Kostel sloužil po staletí jako farní německým osadníkům. V roce 1992 byl opraven. Z Mouřence se nabízejí pěkné výhledy do okolí a na Hrad Kašperk. Další informace najdete zde: Rovina 49 9'26.10"N 13 25'16.68"E Rovina leží při silnici č. 190 asi 1, 5 kilometru od šumavské vsi Dobrá Voda, asi 3 km jihozápadním směrem od Hartmanic. Rovina je zaniklá osada, kde bývalo osm stavení, v nich žilo 67 obyvatel. Dosud jsou zde partny zbytky stavení. je křižovatkou dvou turisticky značených cest - žluté a zelené. Žlutá značka odtud vede západním směrem na rozcestí Šerlův dvůr, Prášilský potok, Vysoké lávky a dál na zaniklou ves Hůrka. Na sever vede žlutá na Karlov přez rozcestí Peklo do Hartmanic. Zeleně značená cesta vede severozápadně na Vysoký hřbet a Staré hutě. Jihovýchodním směrem vede zelená přez rozcestí Pod Březníkem k rozcestí U Malého Babylonu na Radešov. je výchozištěm k vrchu Březník 1006 metrů nad mořem s Vintířovou kapličkou a skálou poustevníka (vede odtud Stezka Svatého Vintíře). U rozcestníku je parkovište, v zimě neudržované. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 6

7 Další informace najdete zde: Stodůlky 49 7'5.86"N 13 26'4.19"E Stodůlky byla Královácká vesnice, ležící na úpatí hory Křemelná podél cesty z Dobré Vody do Velkého Babylonu. Po odsunu německého obyvatelstva a pozdějšího zřízení VVP Dobrá Voda posloužila jako terč raketové střelnici, která byla na protilehlém svahu řeky Křemelná a byla srovnána se zemí. Dnes tu lze nalézt jen zarostlé zbytky základů a ovocných stromů. Autor článku: Vlastimil Hromada Další informace najdete zde: U Prášil 49 6'13.91"N 13 23'3.74"E U Prášil se nachází půl kilometru východním směrem od šumavské vsi Prášily. Jde o rozcestí červeně, žlutě a zeleně značených cest, které leží při silnici Srní - Prášily, kde vede i cyklostezka č. 33 a běžecká stopa Šumavská magistrála. Zeleně značená turistická cesta vede od rozcestí směrem na západ do Prášil a dále pokračuje přez Formberk na Vysoké lávky. Opačným směrem vede zelená přez rozcestí Gruberg do Stodůlek. Žlutá turistická vede západně přez Prášily na Gsenget, kde je bývalá ves a Josefovský hraniční kámen. Žlutá západním směrem nás zavede přez Gruberg a rozcestí Slunečná? samoty a dalších několik rozcestí až do Srní. Červeně značená cesta vede západním směrem od rozcestníku přez Prášily podél Prášilského potokak Frantovu mostu a dále Gsenget. Po červené se jižním směrem dostaneme k Prášilskému jezeru a přez rozcestí Liščí díry na vrchol Poledník s rozhlednou. Další informace najdete zde: Velký Bor 49 6'7.91"N 13 25'54.03"E V místech dnešního rozcestníku a orientační tabule necelé čtyři kilometry od Prášil směrem na Srní se rozkládala vesnice Velký Bor.Na bývalé cestě z Nové Studnice do Stodůlek tu stávalo 70 stavení. Po odsunu původních obyvatel a vzniku železné opony byla srovnána se zemí, jako mnoho dalších, které se ocitly v hraničním pásmu. Další informace najdete zde: býv. Hůrka v místech kde stávala obec Hůrka. 49 7'25.60"N 13 19'49.09"E Další informace najdete zde: býv. Zhůří 49 10'38.10"N 13 19'56.99"E Obec Zhůří byla sídlem jedné z osmi králováckých rychet. Na místě dnešní kapličky stával Kostel Nejsvětější Trojice, byla tu pošta, trojtřídní škola, četnická stanice, hostince... Mezi válkami tu žilo na šest set obyvatel v téměř sto domech. V roce 1956 byla přeměněna na cvičiště VVP Dobrá Voda a srovnána se zemí. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 7

8 Autor článku: Vlastimil Hromada Další informace najdete zde: Prášily rozcestí 49 6'17.17"N 13 22'42.43"E Obec Prášily leží uprostřed hlavního pásma Šumavy v nadmořské výšce 876 m asi 4 km od státní hranice se SRN na toku Prášilského potoka, sevřena okolními vrcholky (Ždánidla 1308 m n. m., Poledník 1315 m n.m., Slunečná 996 m n.m. ) do izolovaného světa klidu a romantiky. v Prášilech je rozcestím červeně,žlutě a zeleně značených cest. Červeně značená turistická cesta na jihozápad vede přez Dolní Ždánidla a Jezero Laka do Železné Rudy. Červená turistická značka jihovýchodním směrem vede k Prášilskému jezeru, přez javoří Pilu do Modravy. Žlutá značka vede západně k hranicím se SRN na Gsenget. Žlutá východním směrem nás dovede přez rozcestí U Prášil a Gruberg do Srní. Zeleně značená cesta vede severně přez Formberg na rozcestí Vysoké Lávky. Zelená turistická značka na východ vede přez rozcestí Gruberg a U Křemelné až do Radešova. Další informace najdete zde: Jezero Laka - nejvýše položené šumavské jezero Jezero 49 6'40.68"N 13 19'42.53"E Jezero Laka leží v nadmořské výšce 1096 m n. m. na území Národního parku Šumava a je nejvýše položeným šumavským jezerem. Jedná se o menší (rozloha 2, 8 ha), ale velice malebné jezero. Výchozím bodem pro tento výlet je osada Nová Hůrka, kde se dá pohodlně zaparkovat, popřípadě sem dojet autobusem. Cesta vedoucí od Nové Hůrky k jezeru Laka po modré turistické značce je úžasná, možná jedna z nejkrásnějších na Šumavě. Myslím tím okolní přírodu, protože povrch je asfaltový, což by myslím nemuselo být. Vzdálenost činí necelých pět kilometrů. Přibližně v polovině cesty je možno se zastavit na místě, kde stávala významná sklářská obec jménem Hůrka. Do dnešní doby se zachovala pouze hřbitovní kaple svatého Kříže. Na kapli je umístěna tabule informující o historii obce a pamětní deska obětem zabitých v době komunismu. Jedná se o jezero ledovcového původu se slatinovými břehy obklopenými krásnými horskými lesy. Okolí je dějištěm románu Karla Klostermanna Skláři. Uvádí se, že jezero je hluboké maximálně 3, 9 metru (průměrná hloubka je asi 1, 4 metru), obsah vody se odhaduje na metrů krychlových a obvod vodní plochy činí 870 metrů. Zajímavostí, které si každý návštěvník všimne, jsou rašelinné plovoucí ostrůvky. Laka zarůstá postupně vegetací a přechází tak na zrašelinělý močál. Z tohoto důvodu byla hladina jezera v minulosti dvakrát zvýšena (až o 1,7 metru). Byla vybudována umělá hráz a v ní propusť. Vody jezera se využívalo při plavení dřeva a k pohonu strojů ve sklárnách v Nové a Staré Hůrce. Do jezera Laka přitékají dva potůčky, aby posléze voda odtekla Jezerním potokem do říčky Křemelná a dále do Otavy, Vltavy, Labe, až skončí ve vodách Severního moře. Jezero leží v širokém a mělkém rulovém karu. V blízkosti se nachází hora Debrník (též Plesná) m.n.m. a proto bývá někdy jezero označováno jako Pleso. Kdy jezero vzniklo, se pouze odhaduje, kdy bylo objeveno také, ale přesnější údaje existují ohledně prvního zakreslení v mapě. Bylo to na Kreybichově mapě Prácheňského kraje z roku 1831, jezero zde ale bylo bezejmenné. Zaměřeno bylo o šest let později a dostalo název Laka See. K jezeru je možné se také vydat ze Železné Rudy nebo z obce Prášily. Obě dvě trasy jsou však delší, ale také je to krásná procházka. Přestávka u jezera je příjemná, okolí se vyznačuje tichou lesní samotou. Pro rozjímání u svačiny nebo vrcholového piva je to ideální místo. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 8

9 Další zajímavá místa v okolí, která jsem navštívil: Obec Hůrka - Hůrecký vrch - Obec Prášily - Prášilské jezero - Rozhledna Poledník - Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: Autor článku: Pavel Liprt Další informace najdete zde: Kaple Zaniklá sklářská obec Hůrka (Hurkenthal) na Šumavě 49 7'38.93"N 13 19'51.71"E Při jednom z našich výletů po Šumavě jsme se zastavili na místě, kde byla v roce 1766 založena významná sklářská obec jménem Hůrka (německy Hurkenthal). Nacházíme se v nadmořské výšce m.n.m., nedaleko od Hůreckého vrchu, asi 6 kilometrů východně od Železné Rudy. Původně Hůrka sestávala z osad Nová Hůrka (Neu Hurkenthal), Stará Hůrka (Alt Hurkenthal) a Hůrka. Majitel skláren Georg Christoph Abele zde založil osídlení v roce 1732, které se nazývalo Česká huť (Bohmischhutten). Dominantu obce tvořil kostel svatého Vincence (zasvěcený sv. Vincenci Ferrerskému), který dal roku 1789 postavit Ignáce Hafenbrädl z peněz církevního fondu. O deset let později přešel kostel do vlastnictví šlechtického rodu Abele. Roku 1820 byla vedle kostela vystavěna velká kaple svatého Kříže, která sloužila jako hrobka sklářských rodin Abelů a Hafenbrädlů. Byl zde také pohřben otec známého spisovatele Karla Klostermanna. V obci Hůrka stával kromě skláren a obytných budov také zámeček, proslulý hotel U jezera Laka (Zum Lacka- See), škola, hostinec, pošta, dva mlýny a lesovna. V 30. letech minulého století byla Hůrka oblíbeným turistickým místem a chodívalo sem na výlety mnoho turistů. Letní i zimní dovolenou zde trávili lidé jak z Čech, tak z Německa. Místní sklárna byla světově známá výrobou unikátních litých zrcadel, která se vyvážela do celé Evropy i zámoří. Po 2. světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a obec potkal osud jako mnoho další míst v pohraničí. Budovy byly zničeny, jedinou výjimkou byla hřbitovní kaple, která kupodivu přečkala do konce komunismu, i když značně zpustošená. Údajně kaple sloužila jako dělostřelecká pozorovatelna. Na přelomu 21. století byla kaple zabezpečena a opravena. V současnosti se na místě bývalé obce Hůrka rozkládají louky a zajímavá stromořadí. Na kapli je umístěna tabule informující o historii obce a pamětní deska obětem zabitých v době komunismu na tomto úseku státní hranice. Vedle kaple je také několik náhrobků z původního hřbitova. Výchozím bodem pro tento výlet je osada Nová Hůrka, kde se dá pohodlně zaparkovat, popřípadě lze sem dojet autobusem. Výlet si může člověk prodloužit například k jezeru Laka, které leží v nadmořské výšce metrů a je nejvýše položeným šumavským jezerem. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 9

10 Další zajímavá místa v okolí, která jsem navštívil: Hůrecký vrch - Jezero Laka - Obec Prášily - Prášilské jezero - Rozhledna Poledník - Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: Autor článku: Pavel Liprt Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 10