suburbanizace.cz Praha 2008 Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta

Transkript

1

2

3 suburbanizace.cz Praha 2008 Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta

4 Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Albertov 6, Praha 2-Nové Město tel.: ksgrrsek@natur.cuni.cz Urbánní a regionální laboratoř (URRlab) Vratislavova 13, Praha 2-Vyšehrad tel.: Publikace vznikla za podpory Ministerstva životního prostředí České republiky v rámci projektu SP/4i5/212/2007 Suburbánní rozvoj, suburbanizace a urban sprawl v České republice: omezení negativních důsledků na životní prostředí a katedry sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK. Autorský kolektiv: Martin Ouředníček, Jana Temelová, Marie Macešková, Jakub Novák, Petra Puldová, Dušan Romportl, Tomáš Chuman, Světla Zelendová, Iva Kuncová V roce 2008 v nákladu ks vydala Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Ilustrace: Šárka Zahálková Obálka: Martin Křivka Layout, zlom: Karel Kupka (P3K) Tisk: PBtisk, s. r. o., Příbram První vydání Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2008 ISBN

5 OBSAH PŘEDMLUVA 7 1 SUBURBANIZACE A VÝVOJ MĚST (Martin Ouředníček) Suburbanizace: co to je a jaké má podoby? 10 Prostorový vývoj měst, urbanizace 12 Zázemí města 14 Urban sprawl 16 Satelitní městečko 17 2 SUBURBANIZACE A PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ (Tomáš Chuman, Dušan Romportl) Ovlivnění živé složky krajiny 20 Ovlivnění neživé složky krajiny 22 Konzumace krajiny a změna krajinné matrice 24 Změny krajinného rázu vlivem suburbanizace 26 3 SUBURBANIZACE A FYZICKÉ PROSTŘEDÍ (Jana Temelová) Kde stavět 30 Urbanismus celku a veřejné prostory 32 Architektura 34 Infrastruktura a občanská vybavenost 36 4 SUBURBANIZACE A SOCIÁLNÍ PROSTŘEDÍ (Petra Puldová, Jakub Novák) Kdo přichází do zázemí velkých měst? 40 Sociální infrastruktura a noví obyvatelé 44 Sociální prostředí suburbánních lokalit 46 Každodenní život v suburbiu 50 5 SUBURBANIZACE A DOPRAVA (Jakub Novák) Vliv suburbanizace na dopravu 56 Automobilová doprava 58 Veřejná doprava 60 6 SUBURBANIZACE A STAROSTA (Marie Macešková) Územní plánování 64 Regulace zástavby 66 Problémy spojené s novou výstavbou 68 Hlášení k trvalému bydlišti a financování obce 72 7 SUBURBANIZACE PROBLÉMY A DOPORUČENÍ (kolektiv) Praktické rady pro starosty i obyvatele 76 SLOVNÍČEK POJMŮ 87 LITERATURA 94 O PROJEKTU A O AUTORECH 96 5

6

7 PŘEDMLUVA Tato publikace je určena především těm, kteří mohou rozhodovat o budoucím rozvoji sídel a krajiny v metropolitních územích českých měst. Zodpovědných aktérů je v současnosti velké množství od těch, kteří rozhodují o umístění nových staveb, přes pracovníky všech úrovní státní správy a samosprávy, až po výzkumné a pedagogické instituce, které vštěpují zásady správného nakládání s prostředím budoucím odborníkům. Studium suburbánního rozvoje a suburbanizace je v České republice relativně mladé, sám suburbanizační proces se projevuje ve větší intenzitě až od poloviny 90. let 20. století. Přesto bylo doposud uskutečněno množství výzkumů, které přinesly zajímavé výsledky, především při srovnání specifik české suburbanizace s americkým a západoevropským vývojem. Snahou předkládané publikace je předat nejdůležitější výsledky výzkumu širší odborné veřejnosti, rozhodujícím hráčům na suburbánním poli, občanům satelitních městeček a lidem uvažujícím o koupi domku v suburbiu, ale i dalším zájemcům o tento nový proces ve vývoji českých měst. Předešlý výzkum byl zaměřen především na velká česká města, rozsáhlé poznatky jsou shromážděny zejména z obcí Pražského metropolitního regionu. Suburbánní rozvoj se postupně rozšiřuje i do menších měst České republiky. Nová výstavba s sebou přináší řadu důsledků pro prostředí, život a plánování v rozvíjejících se územích. Pozitivní i negativní příklady z obcí v zázemí některých měst mohou sloužit při rozhodování developerů, obecních samospráv i plánovacích institucí o správném budoucím využití nových rozvojových ploch a krajiny v okolí ostatních českých měst. Pokud následující text pomůže při rozhodování o alternativách územního rozvoje správným směrem, naplní se cíl autorů této publikace. Publikace byla vytvořena s podporou Resortního programu výzkumu Ministerstva životního prostředí České republiky SP/4i5/212/07 Suburbánní rozvoj, suburbanizace a urban sprawl v České republice: omezení negativních důsledků na životní prostředí. Za finanční podporu děkujeme katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V textu bylo využito také výsledků práce podpořené následujícími projekty: Národní program výzkumu II Ministerstva školství, mlá deže a tělovýchovy České republiky 2D06012 So ciálně prostorová diferenciace obyvatelstva a její vliv na kvalitu života ve městech a obcích Čes ké republiky. Grantový projekt Grantové agentury ČR 403/04/P129 Urbanizační pro cesy v Pražském městském regionu. Za spolupráci při přípravě publikace děkujeme Šárce Zahálkové, Karlu Kupkovi a Radimu Perlínovi. autorský kolektiv Praha, duben

8

9 SUBURBANIZACE A VÝVOJ MĚST 1 Co chápeme pod pojmy urbanizace, suburbanizace a urban sprawl, jaké jsou druhy suburbánního rozvoje? Následující kapitola podává teoretický vstup do problematiky suburbanizace, který je srozumitelnou formou a na příkladech rozebrán v následujících pěti tématech: Suburbanizace: co to je a jaké má podoby? Prostorový vývoj měst, urbanizace Zázemí města Urban sprawl Satelitní městečko

10 Suburbanizace: co to je a jaké má podoby? Proces suburbanizace znamená přesun obyvatel, jejich aktivit a některých funkcí z jádrového města do zázemí. Jedná se o typický proces rozšiřování území města, který můžeme zaznamenat jak u většiny měst vyspělých zemí, tak v historickém vývoji našich měst. Termín suburbanizace je odvozen z anglického slova suburb, tedy předměstí, které vzniklo jako složenina z latinského základu urbs znamenající město a předpony sub, která označuje umístění vedle, za nebo pod městem. Kromě suburbanizace se v obcích v blízkosti větších měst odehrává i další suburbánní rozvoj tedy procesy, aktivity a jejich změny, které probíhají v zázemí měst, nejsou ovšem primárně způsobeny a nesouvisí s odlivem lidí, kapitálu, daní nebo funkcí z jádrových měst. K nejviditelnějším projevům suburbánního rozvoje patří stavební aktivita či oživení ekonomických funkcí a společenských aktivit v příměstských obcích. Můžeme také říci, že suburbanizace představuje jeden z procesů suburbánního rozvoje, jehož zdrojovou oblastí je jádrové město. Suburbanizací vznikají oblasti nové výstavby označované jako satelitní městečka ( Satelitní městečko), nákupní nebo průmyslové zóny. Tyto lokality můžeme zjednodušeně rozčlenit podle převládající funkce na Komerční suburbanizace u dálnice D1 v Říčanech u Prahy. Foto: M. Ouředníček. dva druhy: rezidenční (obytné) a komerční (pracovní a obslužné). V případě rezidenční suburbanizace sledujeme především výstavbu nového bydlení v zázemí města a postupný odliv lidí z jádrového města do nových rodinných (v poslední době i bytových) domů v okolních obcích. Rezidenční suburbanizace má mnoho forem, které se liší podle rozsahu nové výstavby, charakteru bydlení, lokalizace zástavby, architektury i ceny domů. V zázemí českých měst můžeme v současnosti objevit jak levné domy na velmi malých pozemcích umístěné na volných plochách uvnitř obce, tak izolované přepychové zámky daleko od vesnické zástavby. Za nejmé- Rezidenční suburbanizace v obci Jesenice u Prahy na okraji Průhonického parku. Foto: M. Ouředníček. 10

11 Počet obyvatel nových domů v obci Hlušovice severně od Olomouce převyšuje původní populaci. Zdroj: ně udržitelnou formu prostorového růstu měst je obecně považován tzv. urban sprawl ( Urban sprawl). Pouze zřídka můžeme v české krajině objevit zcela nová izolovaná sídla vzniklá suburbanizací na zelené louce. Tím se významně liší vývoj osídlení v České republice zejména od amerických měst, kde většina suburbánních sídel vznikla bez jakékoli návaznosti na starší osídlení. Také komerční suburbanizace má zřetelné projevy, zejména ve výhodně lokalizovaných místech podél hlavních dopravních tahů. Některé funkce se pomalu přelévají z centrálních částí měst do perifernějších lokalit nebo zcela mimo území města. Většina nových areálů komerční výstavby je budována na místě původních polí tzv. na zelené louce (greenfield). Typickými funkcemi, které se od počátku 90. let 20. století stěhují z měst do jejich zázemí, jsou logistické areály, hypermarkety a další obchody, částečně i výroba a zábava. Chci vědět více Létal, A., Smolová, I, Szczyrba, Z.: Transformace příměstské krajiny. Ouředníček, M.: Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu. Sýkora, L. (ed.): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Informace na www Cílek, V., Baše, M. (2005): Suburbanizace pražského okolí: dopady na sociální prostředí a krajinu. htm. Suburbanizace.cz: Wikipedia, heslo Suburbanization : 11

12 Prostorový vývoj měst, urbanizace Česká republika má poměrně hustou sídelní síť s mnoha menšími městečky a vesnicemi, která je téměř neměnná již od středověku. Zakládání nových sídel je v posledních staletích spíše výjimečné. Klasická urbanizace s masivním přílivem lidí do měst probíhala zejména na přelomu 19. a 20. století. V současnosti dochází k další přeměně venkovské krajiny, společnosti a osídlení na městské. I tento proces poměšťování můžeme považovat za urbanizaci. Typické pro růst českých měst je spojování menších sídel v jeden celek, nebo postupné pohlcování okolních obcí a městeček rostoucím městem. Procesy urbanizace a metropolizace nabraly na síle především v období průmyslové revoluce, kdy města rostla mimo jiné také výstavbou v těsném zázemí. Výsledkem bylo utváření aglomerací a metropolitních regionů. Obecně můžeme přirovnat mechanismus růstu měst k nafukování míče. Zvýšený příliv obyvatelstva, investic, pracovních příležitostí nebo informací vyvolává rozpínaní (dekoncentraci) těch městských funkcí, které nejsou schopny platit nejvyšší cenu za umístění v blízkosti centra. V období průmyslové revoluce a urbanizace byl typickým rysem růst obytných i průmyslových předměstí. Za předměstí byla v 19. století označována taková města jako Smíchov, Karlín nebo Královské Vinohrady, která jsou dnes součástí vnitřního města Prahy. Později se rozvíjela i vzdálenější sídla především v dosahu železnice (např. Černošice nebo Klánovice u Prahy). Města jsou v současnosti tvořena několika historickými slupkami vzniklými v různých etapách jejich vývoje. Většina českých měst má hodnotné rezidenční oblasti v historickém centru. Vnitřní město plní v současnosti především obytnou funkci. V mnoha našich městech se ale uplatňuje nahrazování obytné funkce nerezidenčními aktivitami (tzv. komercializace). Vnější město představuje slupku vzniklou v období socialismu a je tvořené převážně panelovými sídlišti. Vnitřní i vnější město jsou nejvýznamnějšími zdroji Zjednodušená prostorová struktura metropolitních regionů českých měst. Největší rozvoj v současnosti zaznamenává suburbánní zóna na okraji nebo za administrativní hranicí města. 12

13 Odlišná forma výstavby v Praze-Satalicích (vlevo) a v obci Zlatá (vpravo). Zatímco v Satalicích jsou dostupné veškeré služby a nová zástavba vhodně doplňuje původní sídlo, noví obyvatelé Zlatého bydlení nebudou mít k dispozici téměř žádnou sociální infrastrukturu ani služby. Zdroj: obyvatelstva přicházejícího do zázemí města. Zlepšování obytného standardu a kvality života na sídlištích může tento odliv částečně zmírnit a udržet ve městě sociálně silnější a mladší obyvatelstvo. Existenci předměstí (suburbií) lze doložit již u starověkých mezopotamských měst. Počátky suburbanizačních procesů jsou však spojovány s přesunem londýnské buržoazie do zázemí města v průběhu 18. století. V dnešní době slouží jako extrémní případ suburbanizovaného prostředí metropolitní oblasti USA, např. Los Angeles. Suburbanizace není ani v naší zemi zcela novým procesem, boom zažívala kolem velkých českých měst již na začátku 20. století. Rozvoj nových oblastí v zázemí měst se významným způsobem objevuje od druhé poloviny 90. let 20. století až do současnosti. Charakter české a například americké suburbanizace se však do značné míry liší. Současná česká suburbanizace je charakteristická prostorovým obrůstáním příměstských sídel (vesnic a městeček), většinou v podobě desítek nových domů. Na rozdíl od západní suburbanizace lze kolem českých měst najít pouze velmi málo tzv. greenfield developments, tj. nových autonomních sídel bez návaznosti na stávající sídelní síť. Mezi největší současná česká suburbia můžeme řadit např. Hostivici nebo Jesenici u Prahy, kde počet nových domů dosahuje stovek. Koncentrovaná forma výstavby i její malý rozsah v českých podmínkách znamená ve srovnání se západní suburbanizací mnohem menší zátěž kladenou na krajinu i společnost v zázemí našich měst. Chci vědět více Fishman, R.: Bourgeois Utopias: the Rise and Fall of Suburbia. Horská, P., Maur, E., Musil, J.: Zrod velkoměsta. Ouředníček, M. : Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu. Ryšavý, Z., Link, J., Velíšková, L.: Proces suburbanizace v souvislostech procesu proměny osídlení v letech : Česko, Pražská aglomerace. Deset obcí v České republice s nejvyšší intenzitou výstavby v letech Všechny obce leží v zázemí Prahy, pouze Dolní Třebonín mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem. Název obce Počet dokončených bytů celkem na obyvatel ročně Květnice ,33 Vestec ,43 Jesenice ,02 Dolní Třebonín ,64 Sulice ,82 Šestajovice ,06 Chýně ,25 Hovorčovice ,80 Hostivice ,27 Velké Přílepy ,86 Zdroj: Český statistický úřad. Poznámka: pouze obce s 200 a více dokončenými byty. 13

14 Zázemí města Výsledky odpovědi na otázku: Jak hodnotíte příchod nových obyvatel z pozice starosty? vnímám příchod spíše negativně mám neutrální postoj 22 % 6 % neodpověděli 4 % 33 % vnímám příchod spíše pozitivně 35 % jejich příchod vítám Zázemí tvořilo v historii blízké okolí města, které zásobovalo městské obyvatelstvo zemědělskými produkty a náleželo pod správu většího centra. Vztah města a zázemí se postupně proměňoval, stejně jako charakter a velikost stále více vzájemně propojených částí metropolitních regionů (aglomerací). Původní závislost města na zázemí se v období industrializace obrátila a typickým rysem aglomerovaných obcí je v současnosti vysoký podíl dojíždějících za prací, službami i zábavou do jádrových měst. Zázemí našich velkých měst patřila v období socialismu k dlouhodobě stagnujícím oblastem země. Jedním z důvodů pro tuto stagnaci byla politika státu vyjádřená v tzv. střediskové soustavě osídlení. Většina obcí v zázemí velkých měst patřila mezi tzv. nestřediskové, které nedostávaly téměř žádné státní investice. Pokud sídla nepatřila do kategorie trvalého významu, byla v plánovacích vizích určena k postupnému zániku. Důsledky selektivních preferencí střediskových sídel byly pro malé obce fatální a vedly k postupnému chátrání domovního fondu, technické infrastruktury a k odlivu mladého obyvatelstva. Relativně významné snížení počtu obyvatelstva a stárnutí populace měly za následek rušení školních zařízení a další vybavenosti. Na konci socialismu byla sídla v zázemí velkých měst i v periferních částech uvnitř administrativních hranic měst charakteristická zanedbaným domovním fon dem, nedostatečnou technickou a sociální infra strukturou, velmi starým obyvatelstvem s nízkým sociálním a ekonomickým sta tusem. Představa o idylické vesnici s ryzí archi tekturou a venkovským způsobem života se neshodovala s realitou. Významným impulsem pro rozvoj zázemí českých měst byly především restituce zemědělské půdy a jejich přeměna na stavební pozemky. Nepromyšlený a neregulovaný růst výstavby znamenal v mnoha případech hrozbu pro původní sídla i okolní krajinu ( Urban sprawl). Příliv nových investic, sociálně silnějšího obyvatelstva a jeho aktivit nemusíme vnímat pouze jako negativní jev. V řadě ohledů může nový suburbánní rozvoj znamenat konec stagnace malých obcí, omlazení a posílení populační struktury a oživení obecního života. V řadě ohledů by rozvoj obcí neměl být řízen centrálním plánováním systému osídlení, ale zdola místními vládami a aktivitami občanů obcí. Z výzkumů vyplývá, že obecní zastupitelstva většinou suburbanizaci vítají, 68 % ze 156 oslovených starostů obcí v zázemí Prahy hodnotilo v roce 2004 příchod nových obyvatel jako pozitivní nebo spíše pozitivní jev. Kromě přínosu do obecních pokladen může znamenat příchod nových obyvatel i naději na oživení obecního dění. Chci vědět více Musil, J.: Urbanizace Českých zemí a socialismus. Ouředníček, M., Posová, D.: Suburbánní bydlení v Pražském městském regionu: etapy vývoje a prostorové rozmístění. Puldová, P., Ouředníček, M.: Změny sociálního prostředí v zázemí Prahy jako důsledek procesu suburbanizace. Zdroj: Dotazníkové šetření mezi starosty obcí v zázemí Prahy (N = 156 obcí; 2004). 14

15 Nahoře: Malá sídla byla systematicky likvidována v průběhu celého socialismu. Zastavení investic se promítlo do fyzického prostředí i do struktury obyvatelstva vesnic. Dole: Výstavba v druhé polovině dvacátého století znamenala vážný zásah do tváří vesnic. Foto: M. Ouředníček. 15

16 Urban sprawl Urban sprawl je forma suburbanizace, kterou je možno považovat za nežádoucí z ekonomického, sociálního i environmentálního pohledu. Sprawl neboli rozlézání zástavby do volné krajiny je charakteristický neřízeným a nepromyšleným umístěním rezidenčních nebo komerčních areálů do krajiny. Výsledkem je většinou mozaikovitá struktura nově rozvíjených ploch v zázemí města. Hnacím motorem takového rozvoje jsou snahy individuálních vlastníků pozemků nebo investorů o maximální zisk. Dopady pro společnost i krajinu jsou však natolik nákladné, že je nutno urban sprawl účinně potlačovat. Hlavní úlohu při tom mají kvalitní plánovací dokumenty a zodpovědnost samosprávy obcí a státní správy na poli územního rozvoje ( Územní plánování). Nepropojenost území, neexistence cest a chodníků, odlehlost pro poštovní doručovatele, svoz komunálního odpadu a odklízení sněhu, zavedení a správa technické, sociální a dopravní infrastruktury, extrémní závislost na osobním automobilu. To jsou jen některé příklady dopadů urban sprawlu, které významně snižují kvalitu života obyvatel v suburbiu a zvyšují ekonomické náklady obce. Nástroje řízení suburbánního rozvoje na regionální úrovni jsou dodnes velmi omezené. O to více zodpovědnosti leží na rozhodování starostů a obecních zastupitelů, developerů, stavebních úřadů i obyvatel suburbánních obcí, kteří mohou rozsah, lokalizaci i dopady nové výstavby účinně ovlivňovat. Chci vědět více CENIA: Životní prostředí prostředí pro život? (Česká republika 2007). Hnilička, P.: Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Jackson, J.: Urban sprawl. Informace na www CENIA: Suburbanizace.cz: Sprawl City: Neřízený suburbánní rozvoj lze v české krajině najít v nejrůznějších podobách. I když nepředstavuje nejvíce rozšířenou formu suburbanizace, je zdaleka největším ohrožením pro společnost i krajinu. Foto: M. Ouředníček. 16

17 Satelitní městečko Pro nově vystavěné obytné celky v zázemí měst se v průběhu 90. let 20. století vžil v České republice název satelitní městečka. Odborníci označují sídla v těsném zázemí jádrového města jako suburbia, česky předměstí. V české literatuře se můžeme dočíst také o aglomerovaných obcích, které jsou navázány na jádrová města především dojížďkou za prací. Suburbia můžeme najít již na mapách mezopotamských měst. V historii však sloužila místa za hradbami spíše pro obyvatelstvo a činnosti ve městě nevítané (např. jatka, vojenská cvičiště apod.). Jako atraktivní místo k bydlení jsou suburbia objevena až v 18. století a později se postupně stávají plnohodnotnými částmi měst ( Prostorový vývoj měst). Za nejrozšířenější typ lze považovat suburbia rezidenční. Zhruba ve stejné době v polovině 90. let 20. století dochází v zázemí českých měst k rozvoji dalších funkcí. Na rozdíl od skladových nebo obchodních areálů nestojí obytná zástavba většinou samostatně v polích, ale spíše na okraji stávajících vesnic a městeček. Některá suburbia na okraji velkých českých měst se přibližují americkým edge cities okrajovým městečkům, která jsou novými centry pracovní dojížďky s nižší závislostí na jádrovém městě. Příkladem dynamického edge city je areál kolem letiště Ruzyně s významnou koncentrací pracovních příležitostí, investic a informací. Nový suburbánní rozvoj má mnoho tváří. Na fotografiích jsou zachyceny některé z nich: řadové domky na okraji Kuřimi v zázemí Brna, golfové hřiště v Dolanech u Olomouce, logistický areál v Modleticích u Prahy a obchodní centrum v pražských Štěrboholech. Foto: P. Puldová, M. Ouředníček, Chci vědět více Garreau, J.: Edge cities. Ryšavý, Z., Kotačka, L.: Poznámka k pojmovému vymezení suburbia. Ryšavý, Z., Link, J., Velíšková, L.: Proces suburbanizace v souvislostech procesu proměny osídlení v letech : Česko, Pražská aglomerace. Informace na www Wikipedia, heslo Suburb : 17

18

19 SUBURBANIZACE A PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ 2 Suburbanizace zásadním způsoben ovlivňuje přírodní prostředí jak na úrovni krajinných složek, tak na úrovni druhů (organismů obecně), toků energie a materiálu. Procesy, ke kterým v důsledku suburbanizace v krajině dochází, můžeme shrnout do několika bodů, které spolu navzájem souvisejí a budou dále diskutovány: Ovlivnění živé složky krajiny (biodiverzity) Ovlivnění neživé složky krajiny (reliéfu, půdy, vody, ovzduší) Konzumace krajiny a změna krajinné matrice Změny krajinného rázu

20 Ovlivnění živé složky krajiny Urbanizace a suburbanizace působí na živou (biotickou) složku krajiny přímo i nepřímo několika způsoby. Nové aktivity ovlivňují kvalitu ovzduší (prach, oxidy dusíku, smog), kvalitu vody a půdy (zasolování, zhutňování), teplotní a srážkový režim. Stavby vznikající v zázemí měst fragmentují přírodní prostředí a způsobují narušení krajiny (disturbance). V urbanizovaných oblastech je například vyšší teplota a také menší výkyvy teplot než v okolní krajině, což umožňuje přežívání teplomilnějších druhů. Takovéto specifické podmínky je schopné snášet omezené množství organismů, z nichž některým přímo vyhovují. Mezi rostlinami tolerujícími takováto prostředí je celá řada druhů cizího původu rozšířených na našem území záměrně či nezáměrně člověkem (např. pajasan žlaznatý, křídlatka, zlatobýl kanadský, trnovník akát, Zlatobýl a křídlatka jako zástupci nepůvodní flóry. Husté porosty zlatobýlu nalezneme často na stavebních parcelách na opuštěné zemědělské půdě v okolí velkých měst. Foto: T. Chuman. některé druhy se silnými alergenními účinky, např. ambrózie). Z domácích rostlin jsou to většinou druhy, které nejčastěji nalezneme na skládkách, rumištích a opuštěných pozemcích, tj. ty, které jako první osidlují opuštěné plochy. Domácích původních druhů časem ubývá, zejména těch vzácných, a celý proces může vést k homogenizaci původně pestrého souboru organismů (bioty). Ačkoliv je urbanizace považována za hlav ní hrozbu pro biodiverzitu, řada výzkumů ukázala, že jsou města druhově bohatší (v poč tech druhů vyšších rostlin) nežli jejich okolí. Zásadním problémem je náhrada celé řady domácích rostlin několika málo druhy, navíc často nepůvodními. Nepůvodní druhy mohou obohatit místní biodiverzitu, ale pestrost druhové skladby na globální úrovni je ochuzena o vymizelé domácí druhy. Tyto trendy nejsou patrné pouze u rostlin, ale také u živočichů. K uniformitě druhového složení v rozšiřujících se suburbiích přispívá navíc představa o ideální zahradě většiny nových obyvatel, ve které jsou kolem plotu vysázeny nejčastěji zeravy a trávník je vypěstován ze zakoupené travní směsi. Takováto zahrada neposkytuje úkryt a dostatek potravy rozmanitým živočichům, může být málo odolná případným patogenům a také se může stát zdrojem nových invazí vytlačujících původní druhy. Příkladem invazních druhů rostlin, které byly původně také pěstovány jako okrasné rostliny, jsou bolševník, křídlatka či zlatobýl. Fragmentace a narušení krajiny vzniklé v důsledku výstavby dopravních komunikací způsobují obdobné problémy jako rozšiřování zástavby. Rozsáhlé disturbance způsobují nejen ničení biotopů původních druhů, ale vedou k vytváření biotopů pro relativně malý počet nových druhů, například pro druhy snášející zasolení půdy podél komunikací. Ve fragmentované, zejména dopravními stavbami rozčleněné krajině sice může vzrůst počet druhů, ale celý systém je zranitelnější 20

21 Příklad fragmentované krajiny v Posázaví. V krajině se setkává řada koridorů fungujících jako bariéry (silnice, železnice, v některých případech i vodní tok). Původně zalesněná plocha v levé dolní části obrázku byla výstavbou rozčleněna na řadu malých izolovaných ploch. Zdroj: a obtížněji se vyrovnává se změnami. S ubývající rozlohou přírodních stanovišť se zmenšují populace původních druhů rostlin a živočichů a stávají se náchylnějšími k lokálnímu vyhynutí. S fragmentací přírodních stanovišť se mění také struktura dravců (predátorů). Do krajiny v okolí sídel pronikají například kočky, které mohou výrazně ovlivnit populace ptáků a malých savců. Vedle fragmentace a narušení krajiny v příměstské krajině je biodiverzita ohrožena i ve stávajících chráněných územích (velkoplošná, maloplošná chráněná území, biocentra a biokoridory sítě ÚSES) tím, jak se k nim přibližují městská suburbia se všemi svými problémy. Chráněná území jsou tak vystavena většímu tlaku nejrůznějších typů znečištění, pronikání invazních druhů a predátorů. Silně ohrožena je například CHKO Český kras. Chci vědět více Kovář, P.: Dlouhodobé změny v kulturní krajině přiblížení bez GIS. Lindenmayer, D. B., Fischer, J.: Habitat Fragmentation and Landscape Change. Mikátová, B., Vlašín, M.: Obojživelníci a doprava. Pyšek, P.: Synantropní vegetace. Pyšek, P., Sádlo, J.: Zavlečené rostliny-jak je to u nás doma? Informace na www Oddělení ekologie invazí, Botanický ústav AV ČR 21

22 Ovlivnění neživé složky krajiny Suburbium Prahy v upravených barvách pro zvýraznění módních bazénů. Zdroj: Nová výstavba s sebou přináší také změny ve tvaru povrchu (reliéfu), dochází k přemisťování značných objemů hmoty, vytvářejí se nové antropogenní tvary (náspy, haldy, protihlukové valy, průkopy). Na některých místech dochází ke změnám vodních poměrů (zatrubňování vodních toků, odvod vody z území) nejen v důsledku komerční a rezidenční výstavby, ale také z důvodů výstavby sportovišť. Málo viditelné, přesto však zásadní změny se odehrávají v půdě. Znečištění a zhutňování ovlivňuje organismy a jejich činnost v půdě. Ztížené je vsakování srážkové vody, z území odteče více vody, což ovlivňuje zásoby podzemních vod. Voda je navíc často znečištěna prachem, těžkými kovy nebo ropnými látkami. Pokud se tyto látky dostanou do podzemní vody, ovlivňují kvalitu celého hydrologického systému. Zásoby podzemní vody jsou však dotčeny nejen vsakem (infiltrací), ale především růstem její spotřeby. Růst spotřeby vody souvisí především s výstavbou bazénů a s využíváním pitné vody na zavlažování zahrad. Suburbanizace vede rovněž ke zvýšení spotřeby energie, a tím i k růstu produkce skleníkových plynů. Lidé jsou při cestách do zaměstnání, za nákupy či zábavou odkázáni na individuální automobilovou dopravu ( Automobilová doprava). Komerční i rezidenční výstavba má v porovnání s kompaktní zástavbou vyšší spotřebu energií a v důsledku rozvolněnosti a nekompaktnosti i vyšší ztráty v rozvodných sítích. Suburbanizace výrazně působí na kvalitu života a zdraví obyvatel měst. Zvýšená individuální automobilová doprava negativně ovlivňuje kvalitu vzduchu a zvyšuje hlučnost. Intenzivní suburbanizace a tlak na krajinu se projevují nejen v místech výstavby, ale také ve vzdálenějších oblastech. Zvýšená spotřeba nerostných surovin a jejich přeprava na značné vzdálenosti negativně ovlivňují také tamní krajinu a kvalitu prostředí. Opomíjeným dopadem suburbanizace je rostoucí míra světelného znečištění. Pojmem světelné znečištění je označován rozptyl světla z veřejného osvětlení, intenzivně svítících reklam a dalších zdrojů do prostoru, často na velké vzdálenosti. Světelné znečištění působí negativně na celou řadu organismů, člověka nevyjímaje. Přestože suburbanizace není jediným původcem tohoto typu znečištění, výrazně k němu přispívá (rozvolněná zástavba klade větší nároky na počet lamp veřejného osvětlení, osvětlené jsou komerční areály a v neposlední řadě přibývají osvětlené reklamní plochy). Světelné znečištění vede u živočichů k narušení přirozených biorytmů, člověk v noci nemůže spát, noční dravci mají ztížené podmínky lovu. Chci vědět více Ložek, V., Cílek, V., Kubíková, J. a kol.: Střední Čechy. Příroda, člověk, krajina. European Environment Agency (EEA): Urban Sprawl in Europe. The Ignored Challenge. Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší. Informace na www CENIA: European Environment Agency (EEA): Ústav pro ekopolitiku: 22

23 Nahoře: Změna reliéfu v důsledku výstavby Pražského okruhu. Zdroj: Dole: Pod vrstvou betonu a asfaltu mizí často nejúrodnější půdy. Rozsáhlé zábory kvalitní půdy znamenala například výstavba automobilky v Kolíně a v Nošovicích či skladu aut v Dobrovicích. Na snímku je zachyceno budování areálu v Nošovicích. Zdroj: 23

24 Konzumace krajiny a změna krajinné matrice Rozšiřující se komerční a rezidenční zástavba a infrastruktura v zázemí měst a podél důležitých dopravních tras ukrajuje stále více z charakteru české krajiny a mění její vzhled. Zvýšený konzum krajiny nesouvisí pouze s nárůstem lidské populace a tlakem na rozšiřování rezidenční zástavby, ale také se změnou životního stylu a způsobem trávení volného času ( Každodenní život v suburbiu). V krajině vyrůstají nejrůznější sportoviště (golfová hřiště, aquaparky), nákupní centra, multiplexy a s nimi spojená síť komunikací, parkovišť a nezbytného zázemí. Ve většině případů se nová výstavba realizuje na okrajích sídel, kde je dostatek volného prostoru a relativně levné pozemky. Zatímco dříve byl konec každého sídla jasně vymezen, za stodolou byla už jen pole, louky či sady a město končilo za konečnou tramvaje, dnešní sídla ztrácejí ostré hranice. Urbánní plochy se rozšiřují do okolní krajiny, přičemž vzniká mozaika ploch nespojitých do jednoho funkčního celku. Krajina je fragmentována do mnoha menších částí. Fragmentaci krajiny vnímá Evropská unie jako jeden z klíčových procesů, který je třeba zodpovědně řešit. Z laického pohledu může proces fragmentace vypadat nevinně, ale například silnice jsou pro řadu organismů nepřekonatelnou bariérou. Aby se organismy Zástavba pronikající do zemědělské krajiny. Kde je hranice sídla? Zdroj: mohly úspěšně rozmnožovat a zachovaly si životaschopnost, musí mít jejich populace určitou minimální velikost a musí být zajištěna výměna genů. Ve fragmentované krajině se ale vytváří řada izolovaných ostrovů, které mezi sebou nekomunikují. Nadměrná konzumace krajiny vede k nevratnému záboru jednoho z nejhodnotnějších neobnovitelných zdrojů zemědělské půdy. Díky vysoké produktivitě zemědělství je půdy v současné Evropě nadbytek a její cena je velmi nízká. V souvislosti s hledáním alternativních zdrojů energie je však stále více zemědělské půdy využíváno k pěstování biopaliv a tento trend bude pravděpodobně pokračovat i v budoucnu. Z toho důvodu je nutné zemědělskou půdu chránit a nezastavovat nejsnáze obdělávatelné pozemky se snadnou dostupností, často na vysoce úrodných půdách. Výše popsané procesy fragmentace a změn využívání půdy vedou ke změně struktury krajiny. Roste podíl urbánních ploch, což je dobře patrné například v okolí Prahy. Na časových řezech porovnávajících využívání území v roce 1970 a 2000 je patrný nárůst ploch červené barvy, která vyjadřuje zastavěné městské plochy (komerční a rezidenční zástavbu, průmyslové areály). Zvýšení je nejviditelnější v oblastech stávajících sídlišť, satelitních městeček a komerčních areálů podél významných komunikací. Změnou využívání a fragmentací se postupně mění konektivita krajiny vyjadřující propojenost jednotlivých krajinných ploch. Z hlediska správného fungování a stability krajiny je žádoucí, aby byly přírodní segmenty co nejvíce propojeny. Chci vědět více Baše, M., Cílek, V.: Krajiny domova v době rozpadu města a přeměny venkova. Cílek, V.: Krajiny vnitřní a vnější. 24