Kůže a pokožkové útvary koně a jejich onemocnění Bakalářská práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Kůže a pokožkové útvary koně a jejich onemocnění Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Dagmar Pospíšilová Vypracovala: Petra Hánlová Brno 2013

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Kůže a pokožkové útvary koně a jejich onemocnění vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis studenta...

3 PODĚKOVÁNÍ Tímto bych ráda poděkovala Ing. Dagmar Pospíšilové, vedoucí mé bakalářské práce, za odborné vedení, poskytnuté konzultace, pomoc a rady, díky nimž jsem bakalářskou práci mohla vypracovat. Dále bych chtěla poděkovat autorům článků, ze kterých jsem informace k bakalářské práci čerpala. Děkuji i svým rodičům za to, že mi umožnili studium na vysoké škole a za jejich podporu.

4 Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá kůží, pokožkovými útvary koně a jejich nemocemi. Nejdříve je popsána anatomie kůže, vrstvy kůže, skladba a druhy chlupů. Dále je zmíněna i mikroskopie pokožky a škáry. Následně jsou v práci popsány pokožkové útvary, konkrétně chlupy, kde je popsáno, z čeho se chlup skládá a jaké máme druhy chlupů. Další část popisuje onemocnění kůže. Jsou zde rozepsaná vrozená a získaná onemocnění, příčiny jejich vzniku, průběh, příznaky a následně i léčba a prevence. Klíčová slova: kůže, chlup, choroby Abstract This thesis deals with skin, epidermal formations of a horse and its diseases. At first the anatomy of skin, layers of skin, the structure and types of hair are descibed. There is also mentioned microscopy of skin and dermis. Subsequently, the work deals with epidermal formations, specifically hair, where is described what a hair constitutes of and what kinds of hair do we have. The next section describes skin diseases. There are itemized congenital and acquired diseases, their causes, course, symptoms and subsequent treatment and prevention. Keywords: skin, hair, diseases

5 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE KOŽNÍ SOUSTAVA Kůže Pokožka Škára Podkoží Kožní žlázy Mazové žlázy Potní žlázy Aromatické žlázy Pokožkové útvary Chlupy Skladba chlupu Druhy chlupů ONEMOCNĚNÍ KŮŽE Vrozená onemocnění kůže Albinismus Kutánní astenie Získaná onemocnění kůže Podlom Otlaky od sedla Fotodermatitida Svrab Letní vyrážka... 24

6 4.2.6 Dermatofilóza Kopřivka Střečkovitost ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ... 37

7 1 ÚVOD Koně byli pro člověka vždy velmi důležití. Už v pravěku mu sloužili jako potrava. Později došlo k domestikaci a lidé začali koně využívat k tahu a jízdě na nich. Koně sloužili nejen v dopravě, zemědělství a ve vojenství, ale poskytovali lidem i zábavu při lovech, různých soutěžích a dostizích. Od roku 1996 se počty koní neustále zvyšují. Koně jsou využíváni ke sportovním účelům, k rekraci či pouze jako společníci. Arabské rčení zní, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Abychom toto rčení dodrželi, musíme znát nároky koně na život, a předejít tak vzniku různých onemocnění. Mnoho majitelů koní si neuvědomuje, že kůže je velmi důležitou částí těla, na níž se odráží celkový zdravotní stav organismu. Koním se věnuji již několik let. Neměla jsem příliš mnoho informací o nemocech koní, proto jsem se rozhodla téma mé bakalářské práce zaměřit nejen na anatomii, ale i na nemoci. Jedná se o problematiku, kterou bych ve své práci jen těžko dopodrobna popsala, proto jsem si vybrala konkrétně onemocnění kůže. Nejdříve jsem se zaměřila na anatomii a mikroskopii kůže, protože bez těchto znalostí bychom se jen stěží mohli kůží dále zabývat. Dále popisuji i anatomii pokožkových útvarů koně. Stav kůže a srsti poukazuje na zdraví a kondici koně. Matná a suchá srst svědčí o špatné kondici, nebo o nemoci. Lesklá srst je známkou dobrého zdraví. Vliv na kvalitu kůže mají vnitřní i vnější vlivy. Důležitou funkcí kůže je termoregulace, protože kůže pomáhá udržovat stálou teplotu těla koně. Následně mám v práci popsáno několik chorob kůže, kde se věnuji příčinám vzniku těchto onemocnění, dále průběhu, příznakům a následně i léčbě a prevenci. Onemocnění kůže jsou vrozená i získaná. Vrozená onemocnění se ovšem u koní příliš nevyskytují, proto jsem se ve své práci zaměřila především na onemocnění získaná. Získaných onemocnění se u koní vyskytuje poměrně mnoho a nebylo možné je všechny v mé práci popsat. Vybrala jsem si proto pouze některá onemocnění, s kterými jsem se v odborné literatuře blíže seznámila. 7

8 2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je zpracování, vyhledávání a prostudování literárních materiálů o anatomii kůže, pokožkových útvarech koně a onemocnění týkající se kůže podle současně dostupných informací. 8

9 3 KOŽNÍ SOUSTAVA Kožní soustava je samostatná orgánová soustava, která tvoří povrchový obal těla zvířat a uzavírá vnitřní prostředí organismu. Dále umožňuje komunikace s vnějším prostředím. Kůže a pokožkové útvary jsou jejími hlavními složkami. Tato soustava chrání organismus před vlivy vnějšího prostředí, jak fyzikálními, tak infekčními, umožňuje transport látek, jejich přeměnu i přenos energie, umožňuje zisk informací pro organismus. Další její funkcí je homeostáze, avšak vykonává mnoho dalších důležitých funkcí, které jsou pro organismus nezbytné (MARVAN, 1998). 3.1 Kůže Kůže (cutis, derma) a její deriváty vytváří orgánovou soustavu, která zajišťuje mnoho funkcí. Jednou z nich je komunikace mezi vnitřním a vnějším prostředím organismu. Další z funkcí kůže, díky tomu, že obaluje tělo zvířete, je ochrana před vnějším prostředím a zprostředkování informací o něm. Neméně důležitá funkce je vstřebávání látek, účast na metabolismu a termoregulaci. Kůže má vliv i na psychickém stavu jedince (MIHOLOVÁ, LIPSKÝ, 1976). Koňská kůže není tak tlustá ani hrubá jako u skotu, ale je velmi pevná. Pokud má kůže dostatek elastických vláken, není narušena otokem ani zánětem a nevyskytují se na ní různá ztluštění ani mozoly, je elastická a pružná (ŠVEHLOVÁ, 2010). Plnokrevní koně mají jemnější a citlivější kůži než chladnokrevná nebo pony plemena. Citlivost kůže může souviset s množstvím pigmentu. Tmaví hnědáci a vraníci jsou citlivější a méně odolní dotykům než bělouši (WILLIAMS, 1995). 9

10 Obr. 1. Přibližná tloušťka kůže v jednotlivých částech těla, uvedená v milimetrech (ŠVEHLOVÁ, 2008) Kůže dobře vstřebává látky tukové povahy, látky v tucích rozpustné i rozpustidla tuků". Tyto látky jsou rozpustné na povrchu kůže v kožním mazu. Vstřebávají se v mazových žlázách a chlupových váčcích, kam pronikají. Kůže vstřebává kyslík, ovšem tato funkce je, oproti ostatním, zanedbatelná. V kožních žlázách probíhá kožní sekrece. (NAJBRT, 1982). V kůži se nacházejí krevní cévy a žlázy. Pomocí kůže je z organismu vylučována voda, produkty látkové výměny a minerální látky (MARVAN, 1998). Kůže má ochrannou funkci. Díky chlupům, tvorbě pigmentu či pomocí sekretů žláz chrání tělo před chemickými a mechanickými vlivy. Organismus je chráněn před vstupem mikroorganismů stavbou a mechanickými vlastnostmi kůže. Syntéza vitaminu D 2 patří do syntetické funkce kůže. Kůže tvoří nejdůležitější termoregulační orgán savců (MARVAN, 1998). V kůži jsou nervová zakončení, která přijímají podráždění. Tato podráždění jsou vnímána jako bolestivé pocity, pocity tepla a chladu a jako chemická a mechanická podráždění (NAJBRT, 1982). Skladbu kůže můžeme rozlišit do dvou tkání. První z nich je pokožka. Je to povrchová vrstva, má buněčný charakter a je entodermového původu. Druhá tkáň je škára. Škára je hloubková vrstva, má vazivový charakter a je mezodermového původu. 10

11 Obě dvě tkáně jsou zřetelně ohraničené. Jako podkoží je označováno řídké vazivo, pomocí něhož je kůže připojena k podloží (MARVAN, 1998). Obr. 2. Transverzální průřez kůží (MARVAN, 1998) Pokožka Pokožka (epidermis) se skládá se z buněk vrstevnatého dlaždicového epitelu. V místech, kde na pokožku působí vnější prostředí, vysychá. Výživu získává z kapilárních sítí škáry. V pokožce se nachází několik vrstev (NAJBRT, 1982). Nejhlubší vrstva je základní vrstva, složená z vysokých cylindrických buněk. Nachází se přímo na bazální membráně. Nad základní vrstvou je trnovitá vrstva. Skládá se z vysokých mnohotvarých buněk. Dále pak zrnitá vrstva složená z kubických buněk. Bílkovina keratohyalin se nachází v zrníčkách této vrstvy. Nad touto vrstvou leží světlá vrstva z plochých buněk. I tato vrstva obsahuje bílkovinu. Jedná se o eleidin. Nejsvrchnější vrstva je rohová vrstva. Skládá se z plochých odumřelých buněk. 11

12 Zárodečnou vrstvu tvoří základní a trnovitá vrstva (MARVAN, 1998). V této vrstvě vznikají kožní pigmenty. Slouží jako ochrana kůže před UV- zářením (flaviny, omochromy, melaniny a karotenoidy). Melaniny jsou nejčastější barvivo. Jako eumelaniny se označují hnědé a černé pigmenty. Feomelaniny jsou oranžové a žluté pigmenty (JELÍNEK, KOUDELA, 2003). Černé, hnědé a žluté pigmenty jsou označovány jako omochromy. Žlutá, červená a fialová barviva jakou karotenoidy. Mezi ně se řadí ß-karoten, astaxantin, lutein. Flaviny jsou žluté a trichosiderin je pigment ryšavých chlupů (JELÍNEK, KOUDELA, 2003). Ochrannou funkci má rohovatějící vrstva pokožky, která je tvořena zrnitou, světlou a rohovou vrstvou. Rohovatění vzniká díky přeměně keratohyalinu v masu eleidinu. Povrch pokožky je tvořen buňkami, které jsou zcela zrohovatělé a ve formě šupinek se odlupují. Na ochlupených místech, na rozdíl od neochlupených, je pokožka tenčí a je složena ze dvou až tří buněčných vrstev (MARVAN, 1998). Za zmínku stojí i to, že pokožkou odchází kysličník uhličitý. Ovšem je to v malém množství a pro dýchání to nemá příliš důležitý význam (NAJBRT, 1982). Obr. 3. Stavba pokožky (JELÍNEK, KOUDELA, 2003) 12

13 Mikroskopie Pokožka se skládá z epitelových buněk. Je složená z rohovatějícího vícevrstevného dlaždicového epitelu. Při nastavení velkého zvětšení je možno rozlišit základní, trnovitou, zrnitou, světlou i rohovou vrstvu (SLÁDEK, 2000) Škára Škára (corium) se nachází pod pokožkou a nacházejí se v ní potní a mazové žlázy, krevní cévy a nervy, snopce hladkosvalových buněk a kořeny chlupů s cibulkami. Škára je tlustá vrstva kůže, jejím podkladem je kolagenní vazivo, které ji dodává mimořádnou pevnost. Procesy, které v kůži probíhají, např. sekrece kožních žláz nebo výměna a růst nových chlupů, ovlivňují tloušťku škáry (MARVAN, 1998). Škára obsahuje i krevní vlásečnice a nervová vlákna. Vlastností krevních vlásečnic je kromě výživy také proteplení kůže při překrvení, takže jedna z dalších vlastností škáry je i termoregulace. Další vlastností škáry je rezervoár krve. Škára pojme i 20% obsahu krve v těle organismu (KOMÁREK, 1964). Mikroskopie Papilární vrstva je tvořena jemným vazivem a je viditelná ve formě výběžků, které vybíhají směrem k pokožce. Nacházejí se v ní krevní cévy a nervy. Kolagenními vlákny, která probíhají různými směry je tvořená retikulární vrstva. V této vrstvě se nacházejí mazové žlázy, potní žlázy a chlupové folikuly (SLÁDEK, 2000). Svrchní vrstva škáry se nazývá papilární vrstva (stratum papillare). Je složená z papil, které jsou okem viditelné například ve škáře kopyt. Tyto papily se nevyskytují na místech kůže, která jsou hustě ochlupená. Tato vrstva slouží k výživě pokožky. Hlavní a nejmohutnější vrstvu škáry tvoří síťovitá vrstva (stratum reticulare). Tvoří ji svazky kolagenních vláken, které jsou propleteny všemi směry. Propletení dává této vrstvě odolnost proti tlaku i proti tahu. Na spodním okraji vrstvy se rozpadají hrubé svazky kolagenních vláken na jemnější svazky, které se rovnoběžně stáčejí do roviny s povrchem kůže. Vzniká ploská vrstva (stratum placidum), která tvoří dolní hranici právě síťovité vrstvy (NAJBRT, 1982). 13

14 Samostatné svaly, vzpřimovače chlupů, vytvářejí hladkosvalové buňky, které se nacházejí mezi snopci vazivových vláken (MARVAN, 1998) Podkoží Podkoží (subcutis) je označováno jako vazivová vrstva. Spojuje kůži se svalovou povázkou, okosticí nebo ochrustavicí. Podkoží je tvořeno kolagenním vazivem. U živočichů, kteří jsou obézní, se zde ukládá zásobní tuk (JELÍNEK, KOUDELA, 2003). Pohyblivost kůže vůči podložce závisí na množství kolagenního vaziva. U zdravých zvířat je typická výborná pohyblivost kůže na trupu. Pomocí této vlastnosti mohou zvířata provádět otřesy kůže pomocí podkožních svalů, což jim umožňuje odhánět hmyz (KOMÁREK, 1964). Množství vaziva záleží na druhu zvířete. U koní se vyskytuje méně vaziva. Podkoží se nenachází např. na víčkách, pyscích apod. Podkoží má i tepelně ochrannou funkci Kožní žlázy Kožní žlázy (glandulae cutis) se v kůži vyskytují velmi četně a z fyziologických hledisek jsou také velmi významné. Pomocí kožních žláz se uskutečňuje např. vylučování látek z těla nebo tepelná regulace. Tyto žlázy mají entodermový původ a jedná se o alveolární či tubulózní žlázy. Rozlišujeme mazové žlázy, potní a aromatické. Dále to mohou být mléčné žlázy a jiné žlázy, které jsou označovány jako speciální (MARVAN, 1998) Mazové žlázy (glandulae sebaceae) Jedná se o alveolární žlázy, které ústí do chlupové pochvy krátkým vývodem. Mazové žlázy jsou u koně velmi vyvinuty, avšak vůbec se nenachází ve škáře kopyt (MIHOLOVÁ, LIPSKÝ, 1976). Přímo na povrch vyúsťují mazové žlázy na víčkách, kolem řitního otvoru, na předkožce a na žaludu pohlavního údu a na stydkých pyscích (MARVAN, 1998). 14

15 Produktem těchto žláz je kožní maz. Kožní maz je polotekutá, olejovitá a na vzduchu páchnoucí tekutina. Obsahuje cholesterol, tukové kapénky a epiteliální buňky (MIHOLOVÁ, LIPSKÝ, 1976) Potní žlázy (glandulae sudoriferae merocrinae) Jedná se o tubulózní žlázy. Produkují pot, vodnatý sekret, který je důležitý při látkové výměně a termoregulaci. Nachází se na střelce kopyta (MARVAN, 1998). Koně, oproti ostatním hospodářským zvířatům produkují hodně potu. Velmi citlivé na cirkulující adrenalin jsou právě potní žlázy. Koňský pot je bohatý na bílkoviny. Bílkovinný pot je viditelný ve formě pěny, kterou můžeme vidět u koní v zátěži na krku, ramenech a mezi pánevními končetinami (FRANDSON, WILKE, FAILS, 2009) Aromatické žlázy (glandulae sudoriferae apocrinae) Jedná se o tubulózní žlázy. Společně s potními žlázami se jsou označovány jako klubíčkové žlázy, protož jejich sekreční část je stočená do klubíčka. Aromatické žlázy jsou velmi četné a oproti potním žlázám jsou vývojově starší (MARVAN, 1998). Aromatické žlázy produkují bílkovinný sekret, který má charakteristický zápach. Tento zápach pomáhá k vyhledávání dvou jedinců v období říje. V tomto období je zápach velmi intenzivní (KOMÁREK, 1964). 3.2 Pokožkové útvary Chlupy Chlupy (pili) jsou rohové a vláknité útvary. Souborně tvoří srst. Srst chrání kůži před nepříznivými vlivy, jako je sluneční záření nebo voda. Dále ji chrání i před mechanickými a dalšími vlivy. Význam termoregulace má vrstva, která vzniká mezi srstí a při povrchu kůže. Chlupy pomocí pigmentace podmiňují zbarvení srsti a změny způsobené ročním obdobím či věkem. Chlupy se při ontogenetickém vývoji diferencují z ektodermu (MARVAN, 1998). Chlupy jsou dlouhé, úzké a elastické. U většiny druhů zvířat je srst po celém těle s výjimkou několika oblastí těla, jako je např. kopyto (KÖNIG, LIEBICH, 2006). 15

16 S kožními žlázami vytvářejí chlupy tzv. kožní jednotku, kde většinou bývá jeden vůdčí chlup, dva podsadové chlupy, dva pesíky, mazové a aromatické žlázy, vzpřimovače chlupů a vazivové pouzdro chlupů složeno z elastického a kolagenního vaziva (KOMÁREK, 1964) Skladba chlupu Na chlupu se makroskopicky rozlišuje stvol a kořen. Chlupový stvol (scapus pili) má různý tvar, vyčnívá nad pokožkou a zakončen je hrotem. Chlupový kořen (radix pili) se nachází v chlupovém váčku, je vrostlý do kůže a do chlupové cibulky přechází na svém konci. V chlupovém váčku (folliculus pili) se nachází kořen chlupu a tvoří hluboké vchlípení pokožky. Tento váček tvoří vazivová a epitelová pochva. Mikroskopicky je chlup složen ze tří vrstev: Dřeň chlupu (medulla pili) Dřeň probíhá středem chlupu a je složena z nezrohovatěných cylindrických nebo kubických buněk, která obsahuje zbytky jader, tukové kapénky (MARVAN, 1998). Dále obsahuje pigmentová granula. Dřeň je různě tlustá a u chlupů podsady se dřeň nemusí vyskytovat. Kůra chlupu (cortex pili) Přes polovinu tloušťky chlupu tvoří kůra. Buňky kůry chlupu obsahují pigment (ŠVEHLOVÁ, 2008). Kůra je buněčná vrstva a dodává chlupu pevnost. Chlupová kutikula Chlupová kutikula je viditelná ve formě tenké blanky, která pokrývá povrch chlupu. Blanka tvoří buňky bez pigmentu a bez jádra (MARVAN, 1998). Chlupová kutikula je tvořena plochými, zrohovatělými buňkami, které vytváří šupinky. Šupinky dávají charakteristický vzhled srsti a jejich počet se u jednotlivých koní liší (ŠVEHLOVÁ, 2008). 16

17 Chlupová cibulka (bulbus pili) Chlupová cibulka je složena z epitelových buněk a zárodečné hmoty. Z epitelových buněk se diferencují vrstvy chlupu a pochva chlupového váčku. Chlupová cibulka tvoří konec chlupu, který je kyjovitě rozšířený (MARVAN, 1998). Obr. 4. Průřez chlupem (MARVAN, 1998) 17

18 Druhy chlupů Krycí chlupy Krycí chlupy se jinak nazývají pesíky, rostou po téměř celém těle a tvoří srst (ŠVEHLOVÁ, 2008). Chlupy podsady Chlupy podsady jsou bez dřeně, popřípadě se zbytky dřeně. Jsou to jemné a tenké chlupy (MARVAN, 1998). Jsou schovány pod pesíky a v zimní srsti je jejich počet výrazně vyšší (ŠVEHLOVÁ, 2008). Tloušťka, délka či barva záleží na plemenné příslušnosti. Na určitých místech vlasiny vytváří chlupové soubory, které se označují jako: hříva, kštice, ocasní žíně či rousy. Štětiny Štětiny jsou chlupy tlusté, dlouhé a jsou pesíkového typu. Chlupové cibulky se nachází až v podkoží. Mezi štětiny se řadí např. řasy. Hmatové chlupy Dlouhé a tlusté chlupy, které nad ostatními chlupy vyčnívají. Kolem kořenu je klubko krevních cév a nervová zakončení se nachází ve vazivovém obalu. Tyto chlupy jsou na obočí, víčkách, lících, pyscích a mezisaničí. Srst se udržuje obnovováním chlupů. Dvakrát do roka vypadávají chlupy podsady. Zpravidla je to na jaře a na podzim. Pojmem línání se označuje padání chlupů podsady ve větším rozsahu (MARVAN, 1998). 18

19 4 ONEMOCNĚNÍ KŮŽE Onemocnění kůže je průvodním jevem a příznakem vnitřních nebo vnějších onemocnění. Pokud se vyloučí vnější příčiny, kterými mohou být parazité, musí se provést celková veterinární prohlídka včetně odčervení. Dále se vyšetřuje, jestli nejsou přítomny chronické vnitřní nemoci (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). 4.1 Vrozená onemocnění kůže Na rozdíl od ostatních domácích zvířat se u koní vrozené kožní choroby vyskytují jen zřídka Albinismus Dochází k poruše tvorby melaninu v melanocytech. Nedochází k tvorbě barviva, což má za následek bílé zbarvení srsti, bílou až růžovou kůži a červenou duhovku. Zvířata trpící albinismem jsou přecitlivělá na světlo. Ztrátu barviva pozorujeme nejčastěji u arabů, u kterých se předpokládá dědičný základ. Nejčastěji se albinismus vyskytuje již u hříbat, ale není výjimkou, že se objeví i u starých zvířat. Tato predispozice je pravděpodobně vázána i na pohlaví. Nejčastěji se vyskytuje u samičího pohlaví (WINTZER, KRAFT, 1999). Kopyta jsou také růžová. Tito koně nejsou životaschopní. Umírají již v embryonálním stádiu, nebo brzo po narození. Kůň je jediným savcem, u kterého zatím nebyl prokázán životaschopný albín (STEHLÍK, 2010). Diagnózu určíme na základě anamnézy, klinického obrazu a histologického vyšetření. Terapie je neúspěšná. Příznivě působí kombinace vitamínů a minerálů (WINTZER, KRAFT, 1999) Kutánní astenie Toto onemocnění pozorujeme nejčastěji u plemene Quarter Horse a u kříženců arabů (WINTZER, KRAFT, 1999). 19

20 Její etologie vychází ze sníženého množství kolagenu a poruchy kolagenových vláken (WINTZER, KRAFT, 1999). Přibližně 1,8-6,5% koní jsou nositeli tohoto onemocnění. Bez příznaků se rodí hříbata. Ve věku kolem dvou let, či v době obsedání koně se začínají objevovat první příznaky (GUNREBEN, 2013). Klinické příznaky se projevují několik centimetrů širokými změnami na hřbetě a hrudníku, na kterých je kůže mírně nadzvednutá a tenká. Tuto kůži mohou poranit i minimální úrazy. Rány po úrazech se lečí velmi pomalu a na těchto místech zůstávají velmi viditelné jizvy. Kůže postižená tímto onemocněním je nadměrně roztažitelná a zjizvená. Diagnózu určíme histologickým vyšetřením biopreparátu. Naproti tomu, že neexistuje účinná terapie, choroba probíhá mírně, takže léčba není nevyhnutelná (WINTZER, KRAFT, 1999). 4.2 Získaná onemocnění kůže Podlom Jedná se o ekzém v oblasti spěnky. V první fázi se vyskytuje mokvavý ekzém, který se při trvajícím působení škodlivých vlivů stává chronický a vede k chronickému ekzému, nebo k tvorbě mozolů a rozsáhlých ztvrdnutí kůže. Toto onemocnění se v počátečním stádiu může lehce přehlédnout u koní s dlouhými chlupy na spěnce a při nedostatečné péči. Při chronických změnách již nemusí být stav reverzibilní (WINTZER, KRAFT, 1999). Mezi příčiny vzniku tohoto onemocnění patří zhoršená hygiena ve stáji, přimíchávání nemrznoucích látek do povrchu v jezdeckých halách (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). Diagnóza se stanoví podle klinického obrazu. Podlom může být způsoben virem vakcíny, nebo roztoči (WINTZER, KRAFT, 1999). Pokud případ není příliš závažný, většinou stačí otřít čistým ručníkem postižené místo a každý den mazat mastí (zinkovou nebo mastí Bepanthen) (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). 20

21 Obr. 5. Podlom (ŠVEHLOVÁ, 2005) Otlaky od sedla Otlak od sedla může mít několik příčin. Jednou z nich je špatně padnoucí sedlo, dále pak zpocené a ztvrdlé podsedlové dečky (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). Nejdříve pozorujeme zčervenání kůže a poté vypadávání srsti. V pokročilém stádiu může docházet ke vznikům abscesů a pozorujeme ohraničené zhrubnutí kůže (WINTZER, KRAFT, 1999). Otlaky způsobují ztluštění a zhrubnutí kůže v místech, kde bylo sedlo. Otlaky jsou citlivé a může docházet k poškození celistvosti kůže (DANIEL, 2013). V první řadě se musí brát v úvahu hygiena kůže. Změny na kůži lze ošetřit antiseptiky (Rivanol 0,5%), nebo salicylovou sírovou mastí. Ztluštěnou a zrohovatělou kůži ošetříme kortikoidy. Před dalším nadměrným tlakem se lze vyvarovat změnou vycpávky sedla a především dobře padnoucím sedlem (WINTZER, KRAFT, 1999) Fotodermatitida Fotosenzitizace je reakce kůže na UV záření. Tato reakce je vyvolána chemickou látkou. Tu kůň buď pozřel, nebo se nahromadila, či vytvořila v jeho těle (ŠVEHLOVÁ 2007). 21

22 Příčinami vzniku fotodermatitidy jsou tři faktory. Prvním je, že v kůži je přítomna fotodynamická látka. Druhý faktor je vystavování kůže UV záření a posledním faktorem je nedostatek kožního pigmentu. Primární fotosenzitizace Zde hraje roli fotodynamická látka pozřená koněm. Tato látka je vstřebána do krve, cirkuluje tělem a následně se dostane do kůže. V kůži reaguje s UV zářením. Vznikají kyslíkové radikály, které reagují s biomolekulami a tím dochází k poškození buněk (ŠVEHLOVÁ, 2007). Tyto látky jsou obsaženy v pohance seté, třezalce tečkované a určitých leguminózách. Sekundární fotosenzitizace Sekundární fotosenzitizace je způsobená fyloerytrínem, který je produktem odbourávání chlorofylu, fyziologicky vylučovaného žlučníkem a játry. Tyto látky absorbují světlo a přitom se aktivují jejich molekuly. Přenášejí energii na molekuly buněk a to vyvolá chemickou reakci proteinů a aminokyselin (WINTZER, KRAFT, 1999). Chlorofyl se v těle zpracuje a trusem se vyloučí ven, aniž by v těle nějak škodil. Problém nastává u zvířat s poškozenými játry. Nedochází k neškodnému zpracování chlorofylu. Pomocí krve se dostane do kůže, kde reaguje s UV zářením a vznikají tak problémy s kůží. Nejčastější příčinou je pozření jetele zvrhlého. Fotosenzitizace nejasné etologie Tato fotosenzitizace má souvislost se spásáním vojtěšky seté. Fotosenzitizace způsobená abnormální produkcí pigmentu V tomto případě jde o poruchu metabolismu pigmentu. Je to málo časté onemocnění (ŠVEHLOVÁ, 2007). 22

23 Příznakem tohoto onemocnění může být zčervenání a napuchnutí kůže, bolestivost, tvorba šupin. V těžších případech mohou vzniknout edémy, vezikuly či hnisavé nekrózy. Příležitostně se objevují i poruchy CNS a poruchy celkového stavu (WINTZER, KRAFT, 1999). Jako terapie obvykle pomůže ochrana před slunečním zářením. Dále se mohou místa potírat mastí s rybím olejem. Léčba postižených orgánů. Důležitá je prevence, kdy lze použit opalovací krémy s vysokým ochranným faktorem (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). Obr. 6. Těžká fotodermatitida na nepigmentované kůži končetiny (ŠVEHLOVÁ, 2007) Svrab Svrab je parazitární onemocnění, způsobené roztoči, kteří napadají kůži. Toto onemocnění způsobuje nepříjemné svědění a vede ke vzniku dalších infekcí (postinfekční komplikace) (WALTON, 2004). Roztoči, kteří napadají kůži, jsou živeni z tkáňového moku napadených zvířat. Svrab se vyznačuje malou papulkou, která později může přecházet v celkový zánět kůže a následně ve furunkulózu (DUŠEK, 1999). Svrab postihuje koně v České republice jen ojediněle. Způsobují ho tři druhy roztočů. 23

24 1. Sarcoptes equi Jedná se o původce hlavového svrabu. Tento roztoč se nachází v pokožce, kde si vytváří cestičky. V první řadě je postižena kůže na krku a na hlavě, dále pak kůže na celém těle. Tvoří se puchýřky, vypadává srst a kůže je hrubá. K úhynu může dojít, pokud je kůň tímto druhem roztoče silně postižen (ŠVEHLOVÁ, 2007). 2. Psoroptes equi Původce tělového svrabu. Je viditelný pouhým okem a má dlouhé končetiny (WINTZER, KRAFT, 1999). Žije na povrchu kůže. Kožní změny jsou viditelné nejdříve na místech, kde je dlouhá srst. Nejčastěji tedy na kořeni ocasu, hřívě a kštici. Psoroptový svrab napadá i ucho (ŠVEHLOVÁ, 2007). 3. Chorioptes equi Chorioptový svrab sídlí na spěnce a v rousech. Poté, co se přestali ve velké míře chovat chladnokrevní koně, se výskyt tohoto roztoče snížil. Znovu se rozšířil po importech primitivních plemen koní (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). Svrabem se koně nakazí bezprostředním stykem s jedincem postiženým tímto onemocněním. Dále pak podestýlkou, nebo znečištěnými postroji. Svrabem kůň onemocní především v zimě. Pro odeznění příznaků slouží omytí postižených míst účinnými látkami (např. karbamáty). Vhodné je podávat antiparazitika na bázi avermektinů (ŠVEHLOVÁ, 2007) Letní vyrážka Jak lze z názvu této nemoci vyčíst, tato vyrážka se vyskytuje v letních měsících. Je to alergické ekzém, který se vyskytuje především na dorzální části těla. Příčinou tohoto ekzému je hmyz, především pakomárci a muchničky (WINTZER, KRAFT, 1999). 24

25 Letní vyrážka je alergická reakce na sliny či toxiny hmyzu, které byly vpravené do kůže. Postihuje koně obou pohlaví, jakéhokoli věku i plemene. Vznik onemocnění má více faktorů: genetické predispozice, metabolismus, imunitní systém, jiná onemocnění, krmení, ustájení a vliv prostředí (ŠVEHLOVÁ, 2007). Tato alergická reakce způsobuje silné svědění, lámání chlupů v důsledku drbání, ekzém, puchýře, vznik šupin na kůži. V důsledku škrábání vznikají poranění, do kterých se mohou dostat bakterie, které vyvolají sekundární hnisavou dermatitidu (WINTZER, KRAFT, 1999). Nejdříve se provede anamnéza, poté klinický nález. Musí se vyloučit jiné příčiny jako je např. kopřivka. Provádějí se kožní seškraby, které jsou v případě této nemoci negativní. Další možnost, která se ovšem moc neprovádí, je histologické vyšetření Jako terapii je vhodné provést chlazení kůže. Dobré je nanášet protisvědivé a protizánětlivé preparáty. Jestliže se kůň v důsledku drbání poraní, musí být tato místa důsledně ošetřena. Pro potlačení alergické reakce jsou vhodná antihistaminika. Více se však používají kortikosteroidy, které potlačí zánět a svědění. Nevýhodou kortikosteroidů je mnoho vedlejších účinků, proto se podávají až v závažných případech. Další možností terapie je desenzitivizace. Provedou se kožní testy, aby se zjistilo, na který hmyz je kůň alergický a poté se aplikuje vakcína. K správné účinnosti se však musí čekat i 12 měsíců (ŠVEHLOVÁ, 2007). Kvůli genetické predispozici se doporučuje vyřadit nemocné jedince z chovu. Účinné jsou i sítě proti hmyzu (mezery mezi oky sítě musí být menší než 1mm) (WINTZER, KRAFT, 1999). Mezi další prevenci patří správné krmení. Koni by se mělo podávat krmivo, které má hodně vlákniny a málo bílkovin. Pokud je to možné, nechat koně přes den, kdy je největší výskyt hmyzu, ustájeného v boxu (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). 25

26 Obr. 7. Letní vyrážka (ŠVEHLOVÁ, 2011) Dermatofilóza Dermatofilóza je akutní, subakutní nebo chronické kožní onemocnění, které postihuje mnoho zvířat, včetně koní. Dermatofilóza je běžná ve vlhkém prostředí, tropech a subtropech (ZARIA, 1993). Dermatofilóza je způsobena bakteriemi. Tyto bakterie jsou v hlíně a ve vodě. Proniknou do kůže, kde se množí. Tvoří se puchýřky a stroupky, které mohou svědět a být bolestivé (ŠVEHLOVÁ, 2012). Sekret z puchýřků se dostane napovrch a zde zaschne. Pod strup se dostanou bakterie a vznikne hnis. K zánětům dochází hlavně na dolních částech končetin. Dermatofilóza často způsobuje i podlomy. (ŠVEHLOVÁ, 2006). Diagnóza u dermatofilózy se provádí biopsií. Mezi příznaky patří vypadávání srsti, často v oválných nebo kruhových útvarech. Postižená místa mokvají a tvoří se strupy. V těžkých případech je narušený i celkový stav, kdy se může objevit horečka. 26

27 Vhodnou terapií je odvést koně do suchého prostředí (WINTZER, KRAFT, 1999). Lokální ošetření postižených míst spočívá v odstranění vzniklých strupů. Se strupy odstraníme i bakterie. Kůži pod strupy vydezinfikujeme a poté postižené místo opláchneme a vysušíme. Končetinu udržujeme v suchu. Pokud zánět přetrvává delší dobu, aplikují se antibiotika a protizánětlivé léky. Koně, kteří jsou na dermatofilózu náchylní by neměli moc pobývat ve vlhkém prostředí. Dále je třeba vždy vykartáčovat zaschlé bláto z končetin. Příliš dlouhou srst na končetinách je dobré ostříhat. Do krmení lze přidávat např. sójový či rybí olej, bylinky a esenciální oleje nebo mořské řasy, které podporují kůži (ŠVEHLOVÁ, 2006). Obr. 8. Dermatofilóza s charakteristickými strupy v srsti (ŠVEHLOVÁ, 2006) Kopřivka Kopřivka je alergická reakce, která může mít mnoho příčin. Kopřivku mohou způsobovat léky, očkovací látky, krmivo, rostliny, kousnutí od hmyzu, různé infekce, pyl, který rovněž může alergickou reakci způsobit (BEECH, 2011). 27

28 Na celém těle koně se objeví pupence a uzly. Otoky, které se mohou objevit i na hlavě vypadají nebezpečně, ovšem ve skutečnosti tak nebezpečné nejsou (ENDE, ISENBÜGEL, 2006). Kopřivka může sama vymizet. Vhodné je odstranit krmivo, které mohlo vyvolat tuto reakci (jedná se zejména o nové krmivo, které jsme koni podali). Pupence se mohou oplachovat odvarem z dubové kůry či octovou vodou (ŠVEHLOVÁ, 2004). Obr. 9. Kopřivka (ŠVEHLOVÁ, 2005) Střečkovitost Kožní střečkovitost se v České republice v posledních desetiletích vyskytovala pouze vzácně. Četnější výskyt střečku se u nás zaznamenal od roku 2000 (JAHN, 2003). Larvy tráví zimu uvnitř těla hostitele. Objevují se až v létě, aby mohly dokončit svůj vývoj, kdy se z nich stávají dospělí jedinci (TARRY, 1986). Dospělí jedinci vypadají jako chlupaté mouchy. Mají zakrnělé ústní ústrojí, jsou zcela neškodní a brzy hynou. 28

29 Podkožní střečci Oplozené samičky nalétají na zvířata od května do srpna. Vajíčka kladou na spodní část těla. Z vajíček se během pěti dnů vylíhnou larvy, které pronikají pod kůži. Tyto larvy migrují pod kůží až k páteři, kde přečkají zimu. Na začátku jara larvy pod kůží vytvářejí typické boule. Jedná se o uzly, které jsou vazivové a mají dýchací otvor. V těchto otvorech se larvy svlékají a rostou. V březnu či v dubnu larvy naruší kůži a vypadnutím na zem opouští hostitele. Na zemi se zakuklí a přibližně po padesáti dnech se vylíhnout v dospělé jedince (ŠVEHLOVÁ, 2007). Vývojový cyklus podkožních střečků u koně. 1 kukla, z níž se vylíhne 2 dospělý střeček; 3 samička klade vajíčka ve shlucích do srsti na spodní části těla hostitele; 4 z vajíček se líhnou larvičky 1. stádia, které se aktivně zavrtají pod kůži a migrují do oblasti hřbetu; 5 v podkoží hřbetu se larvy dále vyvíjejí a vytvářejí charakteristické uzly s dýchacími otvory; u koní však již nedozrají a hynou. Obr. 10. Vývojový cyklus podkožních střečků (ŠVEHLOVÁ, 2007) 29

30 Žaludeční střečci U koní se vyskytuje šest druhů těchto střečků, které jsou rodu Gasterophilus. Žaludeční střečci jsou velcí až 16 mm. Dospělí jedinci létají velmi rychle a hlučně. Bzučivý zvuk má za následek paniku zvířat. Střečci nejvíce létají v letních měsících kolem poledne. Samičky kladou vajíčka na koňskou srst, popřípadě na vegetaci. Srst, na kterou jsou nakladena vajíčka, svědí. Kůň toto místo olízne a tím se larvy dostávají do dutiny ústní (BODEČEK, 2005). Larvy se v ústní dutině svlékají a vyvíjejí (3 týdny). Následně se usazují v trávicím traktu, na různých místech. Poškozují sliznici trávicího traktu, protože se zde přichytávají příchytnými orgány. Za 7 měsíců odcházejí trusem ven z těla hostitele. Venku se zakuklí a následně z kukel vylítnou dospělí jedinci. Ihned se páří a znovu nalétávají na hostitele (ŠVEHLOVÁ, 2007). Obr. Vývojový cyklus Gasterophilus intestinalis, který trvá jeden rok. 1 dospělá oplozená samička nalétává na koně; 2 na srst hrudních končetin naklade vajíčka; 3 kůň vajíčka slízne; 4 v prostředí jeho dutiny ústní se vylíhnou larvičky, které se zavrtají do měkkých tkání a dvakrát se svlékají; 5 larvy se po polknutí dostávají na specifická místa trávicího traktu, 6 kde přečkají zimu (zde žaludek) a dozrají; 7 po dozrání se uvolní a trusem odcházejí ven; 8 na zemi se zakuklí; 9 z kukly vylétne dospělá moucha, která se hned páří a oplozená samička opět vyhledává hostitele. Obr. 11. Vývojový cyklus žaludečních střečků (ŠVEHLOVÁ, 2007) 30

31 Jako prevence se používají ivermektinové preparáty. Mohou se použít i organofosfátové přípravky, ale je zde riziko kolik, nechutenství a anémie. Jako prevence se také nesmí zapomínat pravidelné čištění koní a pokud je to možné, lze omezit napadení koní tím, že se koně nebudou vyhánět na pastvu v době, kdy je největší teplo (Bodeček 2005). 31

32 5 ZÁVĚR Kůže koně je velmi pevná a v jednotlivých částech těla různě tlustá. Chladnokrevná plemena koní a pony plemena mají hrubší a méně citlivější kůži, ovšem záleží i na množství pigmentu. Ke vzniku pigmentů dochází v zárodečné vrstvě pokožky. Pomocí podkožních svalů, díky kterým je kůže velmi pohyblivá, provádí kůň otřesy kůží, pomocí kterých se zbavuje obtížného hmyzu. S kožní soustavou jsou spojeny i kožní deriváty, mezi které patří i chlupy, které souborně tvoří srst. Srst je u koní velmi rozmanitá, jedná-li se především o zbarvení. Pomocí pigmentace chlupů máme mnoho barevných variant. Určitá zbarvení jsou typická pro daná plemena. Pokud má kůň nějaká vnitřní nebo vnější onemocnění, velmi často se to projeví na kůži. Vrozená onemocnění kůže se u koní moc často nevyskytují, ovšem získaných onemocnění je poměrně mnoho. Velmi často jsou získaná onemocnění způsobená parazity, ale mezi další příčiny patří například fyzikální faktory, mezi které patří mimo jiné působení slunečního záření a v některých případech za vzniklé onemocnění může ošetřovatel či jezdec. Podle mého názoru si v dnešní době mnoho chovatelů koní neuvědomuje, jak je kůže důležitá a že mnohdy právě na kůži se odráží celkový zdravotní stav koně. Často jsou kožní onemocnění způsobená vinou člověka. Vznik kožních onemocnění je způsobováno i nedostatečnou péčí o koně. Majitelé své koně nechávají delší dobu ve vlhkém prostředí nebo na pastvě, kde nemají přístřešek, aniž by si uvědomovali následný vznik mnoha nemocí. Stává se, že chovatel první příznaky nemoci přehlédne. Dodržení prevence proti onemocnění je minimum co může majitel pro svého koně udělat. Ušetří si tím hodně času a zejména peněz při následné léčbě. Myslím si, že by kůži měla být věnována větší pozornost, protože v důsledku kožních onemocnění může být kůň vyřazen na nějakou dobu z pracovní zátěže. Toto je problém nejen pro chladnokrevná plemena koní, která se svou prací živí, ale i pro koně, kteří se věnují vrcholovému sportu. Než si majitel pořídí koně, měl by se seznámit s nároky, jaké kůň má a jak o něho správně pečovat a neméně důležité je myslet na to, že když kůň onemocnění, je nutné mít finanční prostředky pro následnou léčbu. 32

33 Při psaní literární rešerše, kterou jsem vypracovávala z literárních i internetových zdrojů jsem došla k závěru, že je velmi málo českých zdrojů o nemocích kůže. Možná právě z tohoto důvodu jsou majitelé koní málo informování o nemocech a jejich příznacích a nejsou tak schopni koni poskytnout dostatečnou prevenci. 33

34 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. DUŠEK, J. (ed.). Chov koní. 1.vyd. Praha: Brázda, 1999, 350 s. ISBN ENDE, H., E. ISENBÜGEL a H. WILKENS. Péče o zdraví koně. 1. vyd. Praha: Brázda, 2006, 279 s. ISBN JELÍNEK, P., K. KOUDELA. Fyziologie hospodářských zvířat. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003, 409 s. ISBN KOMÁREK, V. (ed.). Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: SZN, 1964, 387 s. Živočišná výroba. 5. KÖNIG H. E., H. LIEBICH. Veterinary anatomy of domestic mammals : textbook and colour atlas. 3. vyd. Stuttgart ;: Schattauer, 2006, 768 s. ISBN MARVAN, F. (ed.). Morfologie hospodářských zvířat. 2.vyd. Praha: Brázda, 1998, 304 s. ISBN MIHOLOVÁ, B., D. LIPSKÝ. Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. 1.vyd.Praha: SZN, 1976, 258 s. 8. NAJBRT, R. (ed.). Veterinární anatomie 2. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1982, 596 s. 9. SLÁDEK, Z., Anatomie a histologie hospodářských zvířat : přehled obrazů mikroskopovaných histologických preparátů. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2000, 56 s. ISBN X. 10. WILKE, W. L., A.D. FAILS a R. D. FRANDSON. Anatomy and physiology of farm animals. 7. vyd. Ames, Iowa: Wiley-Blackwell, 2009, 512 s. ISBN WILLIAMS, M. Známe svého koně?. Třebíč: Arca JiMfa, 1995, 201 s. ISBN X. 12. WINTZER, H.J., W. KRAFT. Kožné choroby. In Choroby koní. 1.vyd. Bratislava: Hájko&Hájková, 1999, Kapitola 9. S ISBN

35 13. STEHLÍK, L., Zbarvení u koní. Brno, 2010, 1. přednáška genetiky. Brno:MZLU. 14. ŠVEHLOVÁ, D., Když se řekne dermatofilóza. Jezdectví. 2006, č. 12, s ŠVEHLOVÁ, D., Když se řekne fotodermatitida. Jezdectví. 2007, č. 9, s ŠVEHLOVÁ, D., Když se řekne střeček. Jezdectví. 2007, č. 10, s ŠVEHLOVÁ, D., Veterinární poradna: Svrab od kočky. Jezdectví. 2007, č. 11, s ŠVEHLOVÁ, D., Koně a ekzém: Z deště pod okap. Svět koní. 2012, roč. 2012, č. 2, s STEHLÍK, L., Zbarvení u koní. Brno, 2010, 1. přednáška genetiky. Brno:MZLU. 19. BODEČEK, Š. (ed.). Ústav parazitologie, Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Nález žaludečních střečků u importovaného koně [online] [cit ]. Dostupné z s1493x51772.html 20. BEECH, J. A Hivey Horse [online] [cit ]. Dostupné z: DANIEL, K. Otlaky od sedla [online] vyd [cit ]. Dostupné z: GUNREBEN, B. Hereditární equinní regionální dermální astenie (HERDA): Onemocnění [online] [cit ]. Dostupné z: JAHN, P., J. MINÁŘ a I. GELBIČ. Klinika chorob koní VFU. Napadení koní larvami střečka srnčího (Hypoderma diana) [online] [cit ]. Dostupné z: s1493x50089.html 24. ŠVEHLOVÁ, D. Malá encyklopedie nemoci koní- K: Kopřivka. Ifauna [online]. 2004, č. 20 [cit ]. Dostupné z: ŠVEHLOVÁ, D. Kopřivka [online] [cit ]. Dostupné z: 35

36 26. ŠVEHLOVÁ, D. Dermatofilóza [online] [cit ]. Dostupné z: ŠVEHLOVÁ, D. Letní vyrážka [online] [cit ]. Dostupné z: ŠVEHLOVÁ, D. Jak funguje kůň- část 28: Chlupy a srst. Ifauna [online]. 2008, č. 23 [cit ]. ISSN ŠVEHLOVÁ, D. Jak funguje kůň- část 27: Kůže. Ifauna [online]. 2008, č. 22 [cit ]. Dostupné z: kuze/?r=kone 30. ŠVEHLOVÁ, D. Malá veterinární příručka pro milovníky koní- díl 8.: Kožní elasticita. Ifauna [online] [cit ]. Dostupné z: ŠVEHLOVÁ, D. Veterinární předkupní prohlídka není jenom formalita [online] [cit ]. Dostupné z: TARRY,D.W. Progress in warble fly eradication [online] [cit ]. Dostupné z: WALTON, S. (ed.). Scabies [online] [cit ]. Dostupné z: ZARIA L. T. Dermatophilus congolensis infection (dermatophilosis) in animals and man! [online] [cit ]. Dostupné z: 36

37 7 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Přibližná tloušťka kůže v jednotlivých částech těla, uvedená v milimetrech (ŠVEHLOVÁ) Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4 Obr. 5 Obr. 6 Obr. 7 Obr. 8 Obr. 9 Transverzální průřez kůží (MARVAN) Stavba pokožky (JELÍNEK, KOUDELA) Průřez chlupem (MARVAN) Podlom (ŠVEHLOVÁ) Těžká fotodermatitida na nepigmentované kůži končetiny (ŠVEHLOVÁ) Letní vyrážka (ŠVEHLOVÁ) Dermatofilóza s charakteristickými strupy v srsti (ŠVEHLOVÁ) Kopřivka (ŠVEHLOVÁ) Obr. 10 Vývojový cyklus podkožních střečků (ŠVEHLOVÁ) Obr. 11 Vývojový cyklus žaludečních střečků (ŠVEHLOVÁ) 37