Technická univerzita v Liberci

Transkript

1 Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra: Sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Sociální práce Studijní obor (kombinace): Penitenciární péče TRESTNÝ ČIN VRAŽDY VRAŽDA MEZI PARTNERY The Criminal Case of Murder Murder between Partners Bakalářská práce: 08-FP-KSS-4033 Autor: Luboš Starý Podpis: Adresa: Urbánkova 3352/ , Praha 4 Vedoucí práce: Mgr. Zdeněk Kovařík Konzultant: Počet stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh CD V Liberci dne:

2

3

4 Prohlášení Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména 60 školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. V Liberci dne: Luboš Starý

5 PODĚKOVÁNÍ Velice rád bych touto cestou poděkoval Mgr. Zdeňku Kovaříkovi za jeho ochotu, vstřícnost, cenné rady a podnětné připomínky při zpracování této bakalářské práce. Rovněž děkuji svým blízkým za jejich trpělivost, psychickou podporu a toleranci.

6 Resumé Předmětem a hlavním tématem bakalářské práce je popis trestného činu vraždy, zvláště pak vraždy spáchané mezi partnery. Cílem bakalářské práce je zjistit psychosociální aspekty vražd páchaných v partnerských vztazích v letech na území hlavního města Prahy. Práce je rozdělena na dvě hlavní části. Teoretická část je zaměřena na problematiku násilné kriminality, ve které se projevuje agrese a agresivita, a na problematiku trestného činu vraždy. Tento trestný čin je zde představen z pohledu trestního práva, ale i z pohledu viktimologického a kriminologického. Praktická část interpretuje vyhodnocení jednotlivých psychosociálních aspektů a jejich průzkumu ve zkoumaném vzorku. Průzkum je proveden analýzou spisové dokumentace, analýzou statistických dat a metodou řízeného rozhovoru. Bakalářská práce umožňuje blíže se seznámit s danou problematikou. Klíčová slova Agrese, agresivita, násilná kriminalita, vražda, partnerský vztah, kriminologie, viktimologie, domácí násilí, oběť

7 Resümee Das Hauptthema und Gegenstand der Bakkalaureatarbeit ist die Analyse der Straftat Mord, insbesondere dann Mord unter Beziehungspartnern. Das Ziel der Bakkalaureatarbeit ist es, die psychosozialen Aspekte der zwischen den Jahren auf dem Gebiet der Hauptstadt Prag begangenen Beziehungsmorde zu ermitteln. Die Arbeit ist in zwei Teile gegliedert. Der theoretische Teil fokussiert sich auf die Problematik der Gewaltkriminalität, in der sich die Agression, Agressivität wiederspiegelt und auf die Problematik der Straftat Mord. Diese Straftat wird hier sowohl aus der strafrechtlichen Sicht vorgestellt, als auch aus der viktimologischen und kriminologischen. Der praktische Teil interpretiert die Auswertungen der einzelnen psychosozialen Aspekte und deren Erforschung im gegebenen Beispiel. Die Untersuchung wird mittels der Analyse schriftlicher Dokumentation, der Analyse statistischer Daten und der Methode des kontrollierten Gesprächs durchgeführt. Die Bakkalaureatarbeit ermöglicht es, sich näher mit der gegebenen Problematik vertraut zu machen. Schlüsselworte Agression, Agressivität, Gewaltkriminalität, Mord, Partnerbeziehung, Kriminologie, Viktimologie, häusliche Gewalt, Oper

8 Sumarry The topic and main subject of the bachelor work is the description of the crime of murder, especially the murder commited between partners. The aim of the bachelor work is to elicit psychological aspects of murders commited in partner relations in the period of the years in the area of the capital city Prague. The work is divided into two main parts. The theoretical part is orientated on the problems of violent criminality, in which aggressivity displays and on the problems of the murder crime. This crime is introduced there not only from the aspect of the penal law, but as well from the victimological and criminalogical aspect. Practical part interprets the evaluations of single psychological aspects and their recognition in studied data sample collection of documents and statistical data with the help of the method of controlled interview. The bachelor work enables to get acquainted with this problem. Key words aggressivity, aggressiveness, violent crime, murder, partner relation, criminology, victimology, home violence, victim

9 OBSAH 1 ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST NÁSILNÁ KRIMINALITA AGRESE A AGRESIVITA Agrese Agresivita KRIMINOLOGIE VRAŽDA Vražda z kriminologického hlediska Kriminalistická typologie vražd Viktimologie PRAKTICKÁ ČÁST CÍL PRAKTICKÉ ČÁSTI STANOVENÉ PŘEDPOKLADY POUŽITÉ METODY Analýza statistických materiálů Řízený rozhovor Analýza spisové dokumentace CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO VZORKU REALIZACE PRŮZKUMU A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ Interpretace na základě analýzy statistických údajů Interpretace na základě řízeného rozhovoru a analýzy spisových materiálů VYHODNOCENÍ PRŮZKUMU A STANOVENÝCH PŘEDPOKLADŮ ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ SEZNAM PŘÍLOH

10 MOTTO: Vražda je extrémní agrese s nevratnými důsledky. Extrémní agrese však tvoří jen pověstný vrchol ledovce násilí mezi lidmi. Je proto vhodným modelem studie lidské agrese vůbec. Každý člověk je agresor a za určitých okolností se může stát i vrahem. Doc. PhDr. Anton HERETIK CSc. 1 ÚVOD Lidský život a zdraví jsou jedny z nejdůležitějších společenských hodnot a jejich ochranou se zabývá řada norem a dokumentů. Základní ustanovení jsou obsažena v čl. 6 Listiny základních práv a svobod každý má právo na život, lidský život je hoden ochrany již před narozením, nikdo nesmí být zbaven života, trest smrti se nepřipouští. Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Každá spáchaná vražda má negativní ohlas. Její následky přitom nejsou pouze primární smrt člověka. Mezi její druhotné následky patří psychická traumata příbuzných a svědků, zničení rodinných a manželských svazků, škody majetkové a sociální, vyvolání pocitu nebezpečí a strachu v blízkém okolí. Vražda je zcela právem považována za jeden z nejzávažnějších trestných činů a také trestní zákon ji hodnotí tou nejvyšší trestní sazbou. Společenská nebezpečnost tohoto trestného činu je dále vyjádřena i umístěním v systematice zvláštní části trestního zákona, kde je trestný čin vraždy umístěn na prvním místě hlavy sedmé, v níž jsou uvedeny trestné činy proti životu a zdraví. Lidský život je nenahraditelný a z hlediska objasňování a dokazování vraždy je jedno, zda byl úmyslně usmrcen spořádaný občan či zločinec, novorozeně či přestárlý člověk. 10

11 Z kriminologické literatury i ze soudně znalecké činnosti je známo, že většině partnerských vražd, zcela typicky a často dlouhodobě, předchází celá řada méně závažných agresí, omezování či vydírání. Vraždy představují velkou různorodost motivů, predeliktních situací a způsobů provedení. Převažují vraždy charakterizované interpersonálním konfliktem, kde usmrcení je konečným cílem pachatelova jednání (vraždy motivované žárlivostí, mstou, nenávistí). Jde o emotivně laděné spontánní reakce poznamenané konflikty v rodině a ve vztazích pachatele k nejbližšímu okolí. Pro svou závěrečnou bakalářskou práci jsem zvolil téma Trestný čin vraždy vražda mezi partnery. Jsou to tzv. domácí zabíjačky. Domácí zabíjačka je cynický a možná nehezký justičně slangový výraz pro vraždu mezi manžely nebo partnery. Téma, které jsem si zvolil mi je blízké. Ne z důvodu, že bych takovou vraždu spáchal, ale proto, že jsem zaměstnán jako policista ve funkci vrchního komisaře Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy. Zde jsem zařazen na odboru kriminální policie a vyšetřování, konkrétně na oddělení vražd. S vraždami se proto setkávám často, není to na denním pořádku, ale vyšetřování vražd probíhá každý den. Pokud se nevyšetřuje čerstvá vražda, jsou vyšetřovány neobjasněné případy z let minulých. neobjasněny. Je jen málo případů, které zůstanou Bakalářská práce je rozdělena do dvou částí. V první části, teoretické, bude popsán pojem násilné kriminality, agrese, agresivity, příčiny vzniku agresivity, vlivy prostředí na agresivitu, emoce, afekt. Rovněž tak bude popsána agresivita a agrese v rodinném prostředí. Postupně se tak dostaneme k samotnému trestnému činu vraždy. Seznámíme se s trestným činem vraždy jak z pohledu trestního práva, tak i z hlediska kriminologického a viktimologického. Cílem bakalářské práce je zjistit psychosociální aspekty vražd páchaných v partnerských vztazích v letech na území hlavního města Prahy. 11

12 Na to bude zaměřena praktická část bakalářské práce, ve které bude interpretováno vyhodnocení jednotlivých psychosociálních aspektů. Průzkum bude proveden analýzou spisové dokumentace, analýzou statistických dat a metodou řízeného rozhovoru. 12

13 2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Násilná kriminalita Pojem násilná trestná činnost (násilná kriminalita), který je pochopitelně mnohem širší než vymezení skutkových podstat trestných činů proti životu a zdraví podle hlavy sedmé zvláštní části trestního zákona (dále jen TZ), vychází ze způsobu provedení trestného činu. Pojem násilná trestná činnost je pojmem užívaným v právních a souvisejících disciplínách, zejména v kriminalistice a kriminologii. Vědy o chování užívají pojmů agrese, agresivní chování, příp. násilí, násilné chování. Násilná kriminalita vychází ze způsobu provedení trestného činu a zahrnuje ty trestné činy, jejichž významnou charakteristikou je poškození, destrukce cílového objektu jednání. U některých kriminálních chování postačuje k zařazení do této kategorie záměr poškodit nebo zničit (např. pokus vraždy), u jiných srozumění s tím, že v průběhu dosahování cíle (např. materiálního zisku) může být nositel žádoucí hodnoty poškozen nebo usmrcen (pokus loupeže). Vhodnější je užší vymezení operující s fyzickým poškozením osob. Násilná trestná činnost je taková trestná činnost, jejíž významnou charakteristikou je fyzické poškození či usmrcení konkrétní osoby (osob), event. přítomnost záměru takový následek způsobit (pokus). Tento pojem nezahrnuje případy tzv. psychického týrání a některá další chování, která nemusejí být postihována právě trestním právem, např. sexuální obtěžování. 1 Trestní zákony ovšem neuvádějí trestné činy násilné povahy jako ucelenou skupinu. Při snaze o postižení jejich specifických rysů zjevně nepostačuje omezit se na vybrané skutkové podstaty úmyslných trestných činů proti životu a zdraví (hlava sedmá zvláštní části trestního zákona, dále jen TZ), tj. 219 vražda, 220 vražda novorozeného dítěte matkou, 221, NETÍK, K.: Násilná kriminalita, In: KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H.: Základy kriminologie a trestní politiky, Praha, C. H. Beck, 2005, s

14 ublížení na zdraví, 225 rvačka. Nutno brát v úvahu i trestné činy další, i když zájem společnosti na ochraně života a zdraví občanů není jejich primárním objektem, např. některé trestné činy proti republice ( 91 vlastizrada, 92 rozvracení republiky, 93 teror, 95 záškodnictví), proti pořádku ve věcech veřejných ( 153, 154 útok na státní orgán, 155, 156 útok na veřejného činitele, 177 maření přípravy a průběhu voleb), obecně nebezpečné ( 179 obecné ohrožení, 180a ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla), hrubě narušující občanské soužití ( 196, 197a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci), proti svobodě a lidské důstojnosti ( 234 loupež, 234a braní rukojmí, 235 vydírání, 236 omezování svobody vyznání, 238a porušování svobody sdružování a shromažďování, 241 znásilnění). Jiné trestné činy bývají nezřídka páchány násilným způsobem, ač užití násilí nebo pohrůžka násilím nejsou znakem skutkové podstaty (např. 172 vzpoura vězňů, 180c zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny, 202 výtržnictví, 215 týrání svěřené osoby, 216 únos, 231 omezování osobní svobody, 233 zavlečení do ciziny, 238 porušování domovní svobody), jakož některé trestné činy proti lidskosti a trestné činy vojenské. 2 Násilí představuje charakteristiku nikoliv bezvýznamného podílu tzv. obecné ( klasické ) kriminality. Jde o tu část kriminality, jejíž frekvence bývá právem považována za ukazatel míry úspěšnosti úsilí státu a společnosti o kontrolu zločinnosti. Vysoký výskyt násilné kriminality problematizuje právo občanů na osobní bezpečnost, vyvolává strach z násilí a negativním způsobem mění kvalitu života jedince a společnosti. Násilná kriminalita je v každé společnosti pouze částí fenoménu násilí jakožto součásti širšího komplexu sociálně patologických jevů. Základem 2 KUCHTA, J., KOL., Kriminologie, II. část, Brno, Masarykova univerzita, 1993, s

15 každého násilného trestného činu je agrese, ne vždy však agresivita. Pojmy násilí, agrese a agresivita spolu úzce souvisejí, nejsou však identické Agrese a agresivita Agrese Agrese akt nepřátelství nebo útoku směřující vědomě k poškození druhého, k omezení jeho svobody a ke způsobení psychické nebo fyzické bolesti. V přeneseném smyslu se pojem používá i pro vztahy mezi neosobními celky, např. se mluví o agresi jednoho státu vůči druhému. Agrese u jedince může být myšlenková (nepřátelství zůstává ve sféře představy), verbální, fyzická a zaměřená proti věcem a osobám. Agrese přesunutá je zaměřená na jiný objekt, než který agresi prvotně podnítil. (Např. osobní frustrace uvolněná útokem na libovolného veřejného činitele.) 4 Agrese (aggression) útočné či výbojné jednání, projev nepřátelství vůči určitému objektu, úmyslný útok na překážku, osobu, předmět stojící v cestě k uspokojení potřeby (reakce na frustraci); biologicky jakákoliv fyzická akce nebo hrozba akcí, kterou jednotlivec zmenšuje svobodu nebo genetickou způsobilost jiného jednotlivce; agrese může být buď potlačena a projevit se krátkodobě podrážděností nebo dlouhodobě psychosomatickými důsledky a být přesunuta, ritualizována nebo symbolizována, anebo se může projevit otevřeně; existují krajní výklady: dle psychoanal. Jde o pud, dle etologů součást instinktivní výbavy umožňující přežití; dle zastánců soc. učení jde naopak o naučenou odpověď; u člověka jsou rozlišovány čtyři stupně 5 Agrese zahrnuje velkou škálu projevů. Agrese může být chápána jako komponenta normálního chování, která je v určitých podmětových souvislostech a ve formách zaměřených na cíl uvolněna, aby uspokojila vitální potřeby nebo aby překonala ohrožení fyzické nebo psychické integrity. Tato pozitivní funkce agrese slouží k ochraně člověka jako jedince a jako druhu, nikdy, s výjimkou predátorské aktivity, není primárně zaměřena na destrukci oponenta. 6 3 KUCHTA, J., KOL.: Kriminologie, II. část, Brno, Masarykova univerzita, 1993, s JANDOUREK, J.: Sociologický slovník, Praha, Portál, 2001, str HARTL, P., HARTLOVÁ, H.: Psychologický slovník, Praha, Portál, 2004, s ČERMÁK, I.: Lidská agrese a její souvislosti, Žďár nad Sázavou, Fakta, 1999, s. 9 15

16 Agresi není jednoduché definovat, protože tento pojem zahrnuje mnoho různých aktivit, které vyjadřují tendenci útočit, napadat, resp. i poškozovat a ničit. Zaútočit lze na někoho pěstmi, ale i slovy, zničit lze někoho fyzicky (zranit, zbít, usmrtit), ale i sociálně (zničit jeho pověst pomluvami, intrikami apod.). Útočit lze na někoho s úmyslem poškodit ho či zničit, ale také jen přinutit k něčemu demonstrací síly: agrese může, ale nemusí být vždy provázena pocity nepřátelství útočníka vůči jeho oběti. Pojem agrese v nejširším významu zahrnuje rozsáhlou škálu projevů a její chápání a definování je také velmi variabilní. Existuje úzký výklad pojmu agrese jako jednání směřující k přímému poškození druhého, nebo široký výklad, který rozumí pod pojmem agrese širokou škálu chování a jednání, které směřuje k dosažení určitých výhod a prosazení cílů. Širší chápání pojmu agrese tedy zahrnuje jak asertivní jednání, tak i jednání tzv. atonální, tedy vědomě zaměřené ke vzdáleným cílům. Agrese bývá nejčastěji definována a chápána jako fyziologický mechanizmus, emoční reakce a projev chování nebo jednání. Agrese, jakožto fyziologický mechanismus, sloužící k přežití jedince i druhu v přirozeném prostředí, je výsledkem fylogenetického vývoje a je nutné ji považovat za biologicky nezbytnou součást normálního chování. Agrese bývá chápána také jako jakákoliv forma chování, jehož cílem je poškození, ublížení nebo zničení jiného subjektu. Specificky lidská agrese bývá popisována jako destruktivní, záměrné jednání, jehož cílem je poškodit, zničit, nebo ublížit. Bývá spojena s vysokou mírou agresivity, s častými afekty hněvu, vzteku nebo citem nepřátelství (hostility, tj. negativní postoj k jedinci nebo k lidem). U lidí představuje agrese motivační zdroj násilí, ale násilí může být pouze jedním z projevů agrese. Agresivní sebeprosazení je příznačné útokem. Vlastní postavení je dosahováno na úkor někoho jiného, slabšího. Agresi obvykle volí jedinci situačně silnější (tj. podmínky situace je činí silnými a jejich převaha vůbec nemusí souviset s jejich osobnostními dispozicemi) a zároveň nepříliš sociálně 16

17 inteligentní. K jejich způsobům patří zastrašování, fyzické či verbální napadání. Libují si ve vnějších symbolech síly, vytvářejí si image neústupných, dravých siláků. Jde většinou o jedince, kteří nejsou schopni zpracovat frustraci jako zátěž. Inteligentní jedinci tendující k agresivnímu prosazování bývají schopni brutální agresi krýt chováním, které nenese bezprostředně a zjevně rysy útoku. Latentní agrese se může stát spouštěcím podnětem různých forem manipulace. 7 Agrese může být vymezena také jako vyhledávání záliby v ubližování jiným lidem. V tomto případě je agrese zdrojem potěšení, uspokojení ze sebe sama, je to legrace, agresivní veselí a bujarost Druhy agrese Nejčastěji se agrese rozděluje na instrumentální a emocionální. Instrumentální agrese je prostředkem, jak dosáhnout vnějšího cíle. Je-li při tom zraněna jiná osoba, pak jde o sekundární efekt. Použití instrumentální agrese je založeno na předem připraveném plánu a na úvahách o možných variantách průběhu jednání. Emocionální agrese (nebo také zlostná, hněvivá, afektivní nebo hostilní) je charakteristická přítomností silné negativní emoce, většinou hněvu, a agrese není prostředkem, ale cílem sama o sobě. Jiným označením těchto dvou druhů agrese je také: Agrese vědomě kontrolovaná, kde aktér počítá s rizikem a přemítá o důsledcích Agrese impulzivní, která je spíše spontánním vzplanutím či výbuchem negativních emocí a následných motorických reakcí. 7 ŘEZÁČ, J.: Sociální psychologie, Brno, Paido, 1998, s

18 Moyerova klasifikace Tato klasifikace je poměrně starší. Moyer formuloval sedm různých druhů agrese na základě odlišností v podnětových a fyziologických zdrojích. Tato klasifikace je založena na studiu chování zvířat, ale ukázala se být pro porozumění lidské agrese užitečnou. Moyer rozděluje agresi: 1. Predátorská agrese je útočným chováním zvířete proti přirozené kořisti. Ve většině případů jde o mezidruhový typ agrese, i když se vzácně vyskytne i mezi příslušníky stejného druhu. Vyvolávajícím podnětem je zpravidla pohybující se kořist. 2. Agrese mezi samci je vnitrodruhovou agresí sloužící k nastolení hierarchie dominantních a submisivních samců ve skupině. Mezi samicemi se vyskytuje zřídka. 3. Agrese vyvolaná strachem se vyskytuje v situaci, která neumožňuje únik a která ohrožuje jedince. Vždy jí předchází pokus o útěk. 4. Dráždivá agrese je vyvolána různými živými nebo neživými objekty. Moyer předpokládá, že jí předchází frustrace, bolest, hlad, únava, nedostatek spánku a jiné stresory. 5. Mateřská agrese je reakcí matky v situaci ohrožení jejího mláděte. 6. Sexuální agrese je vyvolána stejnými podněty, které jsou příčinou sexuálních reakcí. Vyskytuje se hlavně u samců, ale nikoliv výhradně. 7. Agrese jako obrana teritoria se objevuje jako reakce na narušení již vymezeného území. Vyskytuje se jako vnitrodruhové i mezidruhové chování. 8 8 ČERMÁK, I.: Lidská agrese a její souvislosti, Žďár nad Sázavou, Fakta, 1999, s

19 2.2.2 Agresivita Agresivita (aggressiveness, aggression) útočnost; v etologii tendence k hrozbě n. útočnému jednání, vůči druhému jedinci vlastního druhu tzv. agresivita vnitrodruhová, anebo vůči druhému jedinci jiného druhu; převážně jde o získání potravy, pohlavního partnera, teritoria nebo postavení v hierarchii skupiny; v přírodě usměrňuje počet příslušníků druhu, rozmístění, výběr nejvhodnějších jedinců pro rozmnožování a nejvhodnějších vůdců skupiny; většinou nejde o zabití nebo zmrzačení soupeře; obvykle se nepoužívá nejsilnějších zbraní, jejich použití je pouze naznačeno, i když existují výjimečné případy s úmyslem zabití, např. vraždění mladým samcem ve společenství lvů, zeber, n. šimpanzů; u člověka může jít a) o reakci na pocit osobního ohrožení, b) o trvalejší osobnostní rys, c) o symptom duševní poruchy n. choroby; příčinou často frustrace, úzkost, vnitřní napětí; psychoanalýza pokládá obranné a útočné reakce za projevy primárního pusu; agresivita se může projevovat skrytě, ve fantazii a myšlení, otevřeně sociálně tolerovanými formami, k nimž patří vyhrocené a sportovní fandovství, posměch, kritické postoje projevované k soc. okolí a veřejným institucím, soutěživé prosazování kariéry 9 Agresivita sklon k útočnému jednání vůči druhému, určitou míru agresivity lze pozorovat u každého jedince. Podle jednotlivých teorií je agresivita buď geneticky zakotvená, nebo je odpovědí na vnější podněty, popř. se jí člověk učí jakožto vzorci chování. Podle psychoanalytické teorie je možno agresivitu přetvořit do různých podob. Pojetí agresivity jako původní autonomní síly by znamenalo, že člověk je v zásadě nepřátelsky naladěn vůči kultuře a musí být vystaven institučnímu tlaku mírnícímu zničující účinky těchto hnutí na společenské formy života. Většina sociologických teorií agresivity nevidí její kořeny v biologické nebo psychické struktuře osobnosti, ale ve vztahu jedince k jeho soc. prostředí. Sociologie zkoumá výchovné procesy a struktury (např. rodinu), které mají vliv na zvládání agresivity. K dalším vlivům mohou patřit oslabení sociální kontroly, zvýšená horizontální mobilita, růst měst, etnické konflikty, propagandistická prezentace nových zbrojních technologií (válečné filmy) nebo násilí ukazované v médiích. O skutečném vlivu násilí v médiích se vede diskuse HARTL, P., HARTLOVÁ, H.: Psychologický slovník, Praha, Portál, 2004, s JANDOUREK, J.: Sociologický slovník, Praha, Portál, 2001, s

20 Agresivita je označení specifického souboru chování a prožívání, který má vrozený základ, ale jehož intenzita a forma je individuálním vyjádřením působení psychosociálních vlivů, zejména mechanismů sociálního učení. Z hlediska psychologie se jedná o projev poruchy, kdy agresivnost se stává rysem osobnosti. Agresivita se také chápe jako dispozice k agresivnímu chování Příčiny vzniku agresivity Heredita dědičnost Člověk má vrozené dispozice k agresivnímu chování. Předpoklady k násilnému reagování nejsou u všech lidí stejné. Liší se v závislosti na historii a sociokulturní tradici společnosti, k níž patří a kde byli v minulosti vlivem pozitivní selekce zvýhodňováni jedinci s určitými dispozicemi, a tím i jejich četnost v dalších generacích. Nejvíce lidí má průměrnou dávku předpokladů k agresivnímu chování, zatímco extrémní varianty jsou vzácnější Neurofyziologické mechanismy Biologické předpoklady k agresivnímu způsobu reagování mohou být dány určitou změnou ve struktuře či funkci mozku. Tyto odchylky nemusí mít jen genetickou příčinu, ale mohou vzniknout i v důsledku poškození CNS. Sklon k agresi není v mozku jednoznačně lokalizován. Mohou jej ovlivnit změny v různých korových i podkorových oblastech, poruchy jejich aktivity či vzájemného propojení. Pacienti s poškozením kůry čelních laloků mozku bývají útočnější a agresivnější. Existují dvě hlavní oblasti související s agresí: 1. Limbický systém je tvořen ze vzájemně propojených struktur, které mají vztah k agresivnímu chování. Limbickému systému je přisuzována funkce kontroly emocí. Tuto souvislost podporuje i výzkum mezi neurotransmitery (Neurotransmiter je 20

21 nízkomolekulární chemická látka, která přirozeným způsobem vzniká v nervové soustavě živočichů a slouží v ní k přenášení vzruchů. 11 ) spojenými s limbickým systémem a agresivním chováním. 2. Cerebrální kortex (kůra mozková) je spojen s kognitivními funkcemi nezbytnými pro učení, usuzování a rozhodování. Korové oblasti jsou spojeny se sociálním učením, anticipací důsledků a selekcí odpovědí Hormony Větší sklon k agresi mají muži. Toto souvisí s mužským pohlavním hormonem testosteronem. Zvýšená sekrece testosteronu může mít vztah ke zvýšenému výskytu agrese nebo obecněji ke kriminálnímu chování mužů. Muži, kteří mají hodně vysokou hladinu tohoto hormonu, bývají nápadně konfliktní, reagují agresivně i bez předchozí provokace a jejich chování lze častěji označit jako asociální. Mužské pohlaví a mladší věk (kdy je hormonální hladina nejvyšší) lze považovat za faktory zvyšující riziko násilného jednání. U žen je vztah mezi projevy agrese a pohlavními hormony ještě méně jasný. Četnost agresivních projevů chování se zvyšuje v průběhu menstruace spolu s pocity, které obvykle agresi doprovázejí. Tento jev se vysvětluje snižováním hladiny progesteronu (Progesteron je hormon připravující a podporující těhotenství. Je vylučován vaječníky.), což mění poměr mezi hladinou estrogenu a progesteronu v průběhu menstruace. Vztah mezi hormony a agresí není přímý, proto jsou studie o vztahu mezi hormony a agresí ve svých zjištěních nekonzistentní. Dispozice nebo osobnostní charakteristiky mohou zprostředkovávat tento vztah, avšak jejich určení je obtížné. Ukazuje se, že vysoká hladina testosteronu souvisí s takovými 11 < [on line ] 12 ČERMÁK, I.: Lidská agrese a její souvislosti, Žďár nad Sázavou, Fakta, 1999, s

22 osobnostními charakteristikami, jako je vyhledávání mimořádných zážitků, s dominancí a asertivitou Duševní choroba, užívání psychoaktivních látek Větší pohotovost k násilnému chování může souviset i s duševní chorobou či vrozenou poruchou osobnosti. Zvýšený sklon k agresivitě je typickým znakem disociální poruchy osobnosti. K násilnému chování, resp. k odstranění zábran vede rovněž užívání psychoaktivních látek, např. alkoholu nebo některých nealkoholových drog. Obvykle jde o důsledek omezení schopnosti kontroly vlastního jednání a snížení citlivosti k utrpení oběti, event. o nabuzení silné aktivace a s tím souvisejícího napětí, které se tímto způsobem odreagovává Účinky některých drog na agresi Alkohol má vliv na růst agrese. Alkohol mění hladinu neurotransmiterů souvisejících s agresí. Velikost dávky a čas, který uplyne od požití alkoholu k agresivnímu chování, jsou důležité. Nízká dávka zpravidla podporuje útok, zatímco dávka vysoká jej potlačuje. Růst agrese pod vlivem alkoholu je způsoben spíše ztrátou zábran než přímým vlivem na produkci agrese. Všeobecně se potvrzuje, že alkohol narušuje výkon v komplexních úkolech, které vyžadují centrální zpracování informací, jako jsou například simultánní pozornost vůči různým podnětům, paměť, komplexní řešení problémů. Alkoholem intoxikovaný jedinec nedokáže zacházet s podněty přicházejícími z různých zdrojů a soustřeďuje se pouze na ty, jež jsou v dané chvíli nejvýraznější. Není schopen zahrnout do rozhodovacích procesů celou situaci, která je pro něj matoucí, pokud se v ní vyskytují podněty jak agresi provokující, tak agresi tlumící. Protože agresivní podněty jsou nápadnější, reaguje tento jedinec zpravidla agresí. 13 ČERMÁK, I.: Lidská agrese a její souvislosti, Žďár nad Sázavou, Fakta, 1999, s

23 Amfetamin a kokain údajně posilují agresi lidí. Nižší dávky pravděpodobně zvyšují agresi, vyšší ji inhibují. Záleží také na tom, zda jde o akutní nebo chronickou intoxikaci, a na způsobu, kterým je agrese provokována. Nikotin tlumí agresi. Nikotinový deficit u lidí na něm závislých vede k antagonistické reakci na stresující podněty. Marihuana je spojována s růstem i poklesem agrese. K růstu agrese vede užívání marihuany pouze za speciálních podmínek. Marihuana může snižovat schopnost sebekontroly, navozovat psychotické stavy. Anabolické steroidy zvětšují svalovou hmotu a jsou dávány do souvislosti s růstem agrese a manickými psychotickými epizodami. Dlouhodobé užívání anabolik působí na agresi mužů opačnými vedlejšími účinky (snižování hladiny testosteronu). Inhaláty výpary z benzinu, lepidel, barev, pesticidů, vedou k intoxikaci a růstu agrese více než u alkoholu Vlivy prostředí Vlivy prostředí, především jeho sociální složka, mohou posilovat sklon k agresivnímu reagování na základě specifické zkušenosti, event. mohou působit jako vyvolávací podnět. Lidská agresivita může v závislosti na učení vzrůstat. Nejvýznamnější vliv má rodina. Tendenci k agresivitě ovlivňují již primární zkušenosti, např. pozitivní posilování agresivních projevů dítěte (které si tak potvrzuje užitečnost takového jednání). Rozvoj agresivních tendencí je závislý na rodičovském chování, na hodnotovém systému rodiny, stylu výchovy i preferování způsobu reagování, které se pro ně stává samozřejmým a jednoznačně akceptovaným modelem. Důležitým faktorem je míra emočního přijetí dítěte: odmítání spojené s citovým strádáním posiluje pocity nejistoty a z toho vyplývající sklon k násilnému a bezohlednému jednání nejen v dětství, ale i později, v dospívání a v rané dospělosti. 23