3.1 nejstarší mapová vyobrazení moravy

Transkript

1 3.1 nejstarší mapová vyobrazení moravy Komplexnímu výzkumu dějin české kartografie věnoval značnou pozornost kartograf prof. Karel Kuchař, jehož publikace Kapitoly z nauky o mapách (1943), Základy kartografie (1953) a zejména Naše mapy odedávna do dneška (1958) tvoří jakýsi odrazový můstek poskytující základní informace o tvůrcích map a jejich nejvýznamnějších dílech. Autor se v publikacích zabývá také popisem vývoje nejstarších kartografických projevů v prostředí českých zemí. V knize Vývoj mapového zobrazení území Československé republiky I. Mapy českých zemí do poloviny 18. století (1959) pak Kuchař rozšiřuje infor mace o nejstarších mapových dílech a jejich autorech a zároveň podává první alespoň teoretické úvahy o vzájemné autorské inspiraci a kopírování mapových podkladů. Předložené domněnky autor formuluje spíše na základě studia historických materiálů, nikoli na základě morfografických, kartometrických či jiných analýz. Uvedené tituly lze využít při výběru vhodných mapových děl, neboť poskytují zajímavé závěry o autorském vlivu v české karto grafické tvorbě a tvoří významný rozcestník k jiným zdrojům odborných poznatků. Při hledání vhodných mapových podkladů lze také využít Roubíkův Soupis map českých zemí (1951, 1955) poskytující ucelený přehled o uložení map a základní informace o významných nakladatelích a kartografech 16. a 17. století. Ze současných autorů řeší komplexně problematiku vývoje mapového zobrazení českých zemí prof. Eva Semotanová v knize Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí (2001) a v atlasu Atlas zemí Koruny české (2002). Z dalších prací Semotanové lze zmínit publikaci Kartografie v historické práci: vademekum (1994). Souhrnný a podrobný přehled o nejstarších vyobrazeních Moravy na starých mapách středních současný stav řešené problematiky

2 měřítek bezesporu podávají tituly Mapy Moravy ze století (Jakešová a kol. 2003) a Fabriciovy a Komen ského mapy Moravy (Drápela Hýbl 2004) vydané na CD Muzeem Komenského v Přerově. Na doprovodných textech se podílely osobnosti české historické kartografie doc. Milan Václav Drápela a prof. Eva Semo tanová. Uvedené tituly obsahují množství cenných informací ze života tvůrců map, osudů jejich děl a v neposlední řadě chronologický přehled vydaných map Moravy. V multimediální podobě lze studovat dějiny kartografie na portálu Dějiny kartografie, který vytvořil a provozuje kolektiv autorů pod vedením doc. M. V. Drápely na Geografickém ústavu PřF MU v Brně (dostupné z V zahraniční literatuře lze nalézt alespoň kusé zprávy o nejstarších mapách českých zemí zejména v díle Woodwarda (2007) a Kupčíka (2011). O Komenského mapě Moravy ve svém příspěvku pojednává Sperling (1994). O jednotlivých mapách a jejich autorech informují četné odborné příspěvky, které se věnují podrobnému rozboru map po stránce historické, jazykové, obsahové a kartometrické. Fabriciovu mapu Moravy z roku 1575 (dále jen FMM 1575) (viz obr. 3.1) popisují a analyzují jako jedni z prvních d'elvert (1853) a Matzura (1897). Za přelomový příspěvek doplňující soudobé znalosti o Fabriciově mapě z roku lze považovat Kuchařův nález (1931) dvou dosud neznámých výtisků této mapy uložených v Bibliothéque Nationale v Paříži. Autor věnuje značnou pozornost zákresu geografické sítě v rámu mapy, rozboru měřítka, použitého zobrazení i analýze obsa hového zákresu prvků. Za nejvýznamnější přínos Kuchařova článku lze považovat doplnění chronologie výtisků nejstarší známé mapy Moravy a samotný rozbor originálního exempláře, který je 11 Nejstarší mapové vyobrazení Moravy označované FMM A neobsahuje dedikaci, upozornění pro čtenáře a jednoduchý vnější rám (Drápela 1994). Pod toto označení lze zařadit např. výtisk Fabriciovy mapy uložený v Moravské galerii v Brně (sign. c 1446). nejstarší mapová vyobrazení moravy

3 v současné době znám asi v sedmi výtiscích. 12 Kuchař podává mimo jiné vzájemné srovnání Fabriciovy mapy Moravy a jejího Orteliova vydání z roku Obecné informace o mapách Moravy vydaných před Komenského mapou shrnuje Kuchař v práci z roku Do bohaté bibliografie prof. Kuchaře náleží také příspěvek z roku 1951 zmiňující se o Hynkově vydání Fabriciovy mapy z roku 1595, která však v současnosti není známa v žádném výtisku. Autor pravděpodobně čerpal informace z dochované zprávy moravského historika a sběratele Jana Petra Cerroniho o starých mapách Moravy (Kuchař 1960). O dvou originálních výtiscích FMM a a FMM 1575 na našem území a jejich historii uvádí základní informace Zapletal (1971). Analýzou obsahového zákresu, místních a pomístních názvů na Fabriciově mapě se zabývá Koláček (1941). Vzhledem k účelu této práce jeví se zajímavým rukopisný text Vávry (1955), ve kterém autor pojednává o možných historických a mapových pramenech Komenského mapy, přičemž popisuje dvě základní větve, po kterých byla upravována a reprodukována mapa Fabriciova. Nové znalosti o polohové přesnosti po všech stránkách zevrubně a do 12 Kuchař (1959) zmiňuje 2 výtisky v Bibliotheque Nationale v Paříži, stejně jako v British Library v Londýně, dále 1 výtisk v univerzitní knihovně v Bologni, v soukromé sbírce G. H. Bean se v USA a v Moravské galerii v Brně. Podle Kuchaře by měl být také 1 neúplný výtisk uložen v mapové sbírce Strahovského kláštera. V novějších příspěvcích se lze s těmito informacemi setkat u Čermáka (1989) a Jakešové a kol. (2003). Autor této práce kontaktoval příslušné instituce za účelem ověření současného uložení exem plářů. Kladná odpověď byla zaznamenána v případě dvou pařížských (sign. GE DD-2987 a GE B-1626) a londýnských (sign. Maps K.Top a Maps M.T.11.g.1.(3.)) exemplářů, stejně jako u exempláře brněnského (sign. c 1446). Ve zbylých případech autor obdržel negativní odpověď. U amerického výtisku nebylo prozatím možné z dostupných zdrojů místo jeho současného uložení potvrdit. Za přínosné lze považovat objevení doposud v odborné literatuře opomíjeného výtisku Fabriciovy mapy, který se nachází v Österreichische Nationalbibliothek ve Vídni (sign. K III ) současný stav řešené problematiky

4 hloubky analyzovaných nejstarších map Moravy přináší práce Vičara (1972, 1980), přičemž podstatný přínos představuje vzájemné kartometrické srovnání obou map. Kartometrickým šetřením na starých mapách Moravy s využitím moderních geoinformačních nástrojů věnoval nově pozornost Kolejka (2012). obr. 3.1 Fabriciova mapa z roku 1575 s autorskými údaji v mapové kresbě Druhá původní mapa Moravy v rukopise zpracovaná J. A. Komenským přitahuje pozornost vědeckého bádání téměř po tři století, přičemž počty vydaných článků, příspěvků a reportů o ní se pohybují v řádu stovek titulů. Mezi nejstarší odkazy o Komenského mapě lze zařadit příspěvek Haubera (1724), ze století 19. pak práce Hanzely (1801), Palackého (1829), Šmahy (1891), Metelky (1892) a Kameníčka (1892). Mezi přední komeniology moravské kartografie 17. století patří práce Zapletala (1963), který zavedl do řazení rytin Komenského mapy systém označení pomocí velkých písmen. Navržený systém je postupně doplňován Zapletalem (1979), a zejména Drápelou (1981, 1982, 1984). Všestrannou analýzou nejstarší mapová vyobrazení moravy

5 a popisem Komenského mapy se zabývají Kuchař (1958, 1971), Zapletal (1979) a Barteček (1997), přičemž v práci Zapletala lze nalézt chronologické řazení známých výtisků Komenského mapy a vydaných faksimilií. Nové a svým způsobem převratné poznatky ve studiu historie nejstaršího výtisku Komenského mapy Moravy se začínají rozrůstat po nálezu dosud neznámého výtisku této mapy v knihovně v polské Vratislavi v roce 1961 (Kuchař 1962). Analýzou tzv. brněnského výtisku mapy dospěl Drápela (1969, 1984, 2003) k názoru, že se jedná o doposud nejstarší známé vydání Komenského mapy z roku 1624, neboť ta oproti KMM a obsahuje mnohé odlišnosti v celkové úpravě rytiny, odchylky v popisu z grafologického a gramatického hlediska a odchylky ve vlastním obsahu mapy. 13 O některých aspektech kartografického jazyka starých map Moravy pojednává Soudná (2008) a také Mikšovský (2009). Kartometrické šetření na Komenského mapě Moravy provedla Šrajerová (2009). Onomastickou analýzu Komenského mapy zpracoval Šrámek (1969). V pořadí třetí původní mapě Moravy od Jiřího Matyáše Vischera z roku 1692 věnuje stručný popisný a kartometrický rozbor Kuchař (1953). Mapováním dochovaných původních výtisků této mapy v českých sbírkách se zabývá Grim (2003). Předložený seznam literatury není vyčerpávající, avšak podává dostatečné množství historických faktů o vybraných mapových dílech Moravy, která ve své době představovala výrazné mezníky v kartografické tvorbě a významný zdroj inspirace pro jiné tvůrce map. Z tohoto důvodu představují vhodný výzkumný potenciál pro účely samotné studie. Podrobná rešerše mapových zdrojů bude nezbytnou součástí při výběru vhodných starých map. 13 Jeden ze dvou známých exemplářů KMM P na světě z roku 1624 zakoupený doc. Drápelou pro GÚ PřF MU v Brně. V současné době uložen v Muzeu Komenského v Přerově pod signa turou StM 108 (Drápela Hýbl 2004) současný stav řešené problematiky

6 3.2 kartometrické analýzy starých map Kartometrické analýzy představují účinný nástroj umožňující získávat nové informace o současných, ale i starých kartografických dílech. Na základě dosažených výsledků lze hodnotit způsob konstrukce mapy, existenci geometricko kartografických základů, užitého zobrazení či velikost polohových odchylek obsahu mapy. Základ kartometrických šetření tvoří statisticko geometrické analýzy, z nichž lze příkladem uvést rovinné souřadnicové transformace a metody multikvadratické interpolace. Podrobným matematickým rozborem uvedených metod se ve své práci zabývá Beineke (2001, 2007), který navazuje na matematické základy multikvadratické interpolace formulované Hardym (1972). Navržená technologie hodnocení kartografických děl byla programátorsky zpracována a plně automatizována v podobě softwaru MapAnalyst (Jenny 2006). Podstata analýzy je založena na výpočtu lokálních deformací mezi dvojicí množin identických bodů v analyzované a referenční mapě (Jenny a kol. 2011). Reziduální transformace plně ne ztotožňují identické body v obou souřadnicových systémech, proto lze hodnoty oprav na těchto bodech použít k vyhodnocení přesnosti zákresu prvků na mapě. Vizualizací planimetrických nepřesností starých map s využitím softwaru MapAnalyst se zabývají Jenny a kol. (2007) a Vejrová (2008). K základním grafickým metodám znázornění výsledků oprav na identických bodech patří metoda chy bových vektorů (Brunner 1995, Beineke, Brunner 1996), zobra zení distorzní mřížky (Wagner, 1895, Reinhard 1909) a metody měřítkových a rotačních izolinií (Jenny a kol. 2007). Forstner Oehrli (1998) podrobněji popisují metody vizualizace formou kartometrické analýzy starých map

7 izodeformát zkreslení (Mesenburg 1994), polárních souřadnic (Brugman 1993) či kruhovou metodou znázornění distančních chyb (Brunner 1995). Ginzburk (1935) je autorem jedné z prvních prací věnované analýze přesnosti a zkreslení map. Problematice geometrického srovnání starých map se věnovali Boutoura a Livieratos (1986), metodiku kvalitativního a kvantitativního hodnocení starých map zmiňují Baletti a kol. (2000), možnosti jejich georeferencování pak Baletti (2006). Možnostem a cílům kartometrických analýz starých map se věnoval Andews (1975), studiu geometrické přesnosti starých map Fuse a Shimizu (1989), Merenkamp (1989). Analýzy starých map jsou většinou zaměřeny na konkrétní kartografické dílo (mapa, soubor map): mapy Anglie (Laxton 1976), mapy Ulsteru (Murphy 1979), portulánové mapy Petra Roselliho (Mesenburg 1988), mapy Francie stol. (Badariotti 1989), mapy Tyrol (Steiner 1994), Ptolemaiova mapa Řecka (Livieratos a kol. 1995, Strang 1998, Livieratos 2006), Helwigova mapa Slezska (Beineke a Brunner 1996), Mercatorovy mapy Flander (Depuydt a Decruynaer 2001). V České republice se problematice kartometrických metod výzkumu starých map a jejich analýz věnovali Veverka a Čechurová (2008), Čada (2010, 2011) a Cajthaml (2012), analýzám map Vojenského mapování Cajthaml a kol. (2007), Müllerovy mapy Krejčí a Cajthaml (2009), Kaeriovy a Vogtovy mapy Bayer a kol. (2009), detekcím kartografických zobrazení Bayer (2008) a vývojem softwaru Georeferencer pro automatické georeferencování starých map Přidal (2009). Problematice kartometrických a sémiotických analýz starých mapových děl českých zemí byla značná pozornost věnována i v mnoha bakalářských a diplomových pracích. Rozborem Are tinovy mapy Čech se zabývala Vyhnalová (2009), analýzu Müllerovy mapy Moravy provedl a možnosti jejího digitálního zpracování ohodnotil Hladina (2008). Kartografickému jazyku starých map současný stav řešené problematiky

8 Čech se věnovala Augustinová (2008). Analýzou vývoje názvosloví našich nej starších map pomocí procentuálního srovnání se současným českým názvem se zabývala Štorkánová (2008). Brašnová (2010) analyzovala vývoj toponym na vybrané časové sérii map od nejstarších výtisků až po mapy současné. analýza starých map ve studentských pracích