VZTAHY MEZI EVROPSKOU CENTRÁLNÍ BANKOU A ČNB Links between European Central Bank and Czech National Bank

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko správní fakulta Studijní obor: Národní hospodářství VZTAHY MEZI EVROPSKOU CENTRÁLNÍ BANKOU A ČNB Links between European Central Bank and Czech National Bank Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Pavel ONDRČKA, CSc. Autor: Petra NOVÁKOVÁ Brno, květen 2006

2

3

4 Jméno a příjmení autora: Petra Nováková Název bakalářské práce: Vztahy mezi Evropskou centrální bankou a ČNB Název práce v angličtině: Links between European Central Bank and Czech National Bank Katedra: Ekonomie Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Pavel Ondrčka, CSc. Rok obhajoby: 2006 Anotace Předmětem bakalářské práce Vztahy mezi Evropskou centrální bankou a ČNB je komparace současných měnových politik obou centrálních bank a vývoj vztahů mezi těmito institucemi. Práce je zaměřena na popis monetární politiky Evropské centrální i České národní banky, jejich měnovou strategii, taktiku, nezávislost, transmisní mechanismus a měnověpolitické nástroje. Dále je zde postihnut proces harmonizace v oblasti měnové politiky od roku 1999 a vývoj inflace a hlavních úrokových sazeb v České republice s porovnáním s vývojem v Eurozóně. Annotation The goal of the submitted thesis Links between European Central Bank and Czech National Bank is to compare current monetary policy of the European Central Bank and the Czech National bank and to descripe evolution between these two institutions. The work is focused on description of the monetary policy of the European Central and the Czech National Bank, their monetary strategy, tactics, independency, transmission mechanism a the monetary tools. It also descripes the harmonization process in the domain of monetary policy since 1999 and the evolution of the inflation and of the main interest rates in Czech republic compared to the Eurozone. Klíčová slova Evropská centrální banka, Česká národní banka, měnová politika, Keywords European Central Bank, Czech National Bank, monetary policy

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením prof. Ing. Pavla Ondrčky, CSc. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 21. května 2006 vlastnoruční podpis autora

6 Poděkování Touto cestou bych ráda vyjádřila poděkování vedoucímu mé bakalářské práce panu prof. Ing. Pavlovi Ondrčkovi, CSc. za jeho cenné připomínky a rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

7 OBSAH OBSAH...7 ÚVOD MĚNOVÁ POLITIKA EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY A EUROSYSTÉMU EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA, EVROPSKÝ SYSTÉM CENTRÁLNÍCH BANK, EUROSYSTÉM NEZÁVISLOST ECB STRATEGIE MĚNOVÉ POLITIKY ECB Kvantitativní vymezení primárního cíle měnové politiky První pilíř strategie měnové politiky Druhý pilíř strategie měnové politiky TRANSMISNÍ MECHANISMUS MĚNOVÉ POLITIKY MĚNOVĚPOLITICKÉ NÁSTROJE ECB Operace na volném trhu Automatické facility Povinné minimální rezervy MĚNOVÁ POLITIKA ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY ČNB A JEJÍ STRUKTURA NEZÁVISLOST ČNB STRATEGIE MĚNOVÉ POLITIKY ČNB TRANSMISNÍ MECHANISMUS MĚNOVÉ POLITIKY MĚNOVĚPOLITICKÉ NÁSTROJE ČNB Operace na volném trhu Automatické facility Povinné minimální rezervy VÝVOJ VZTAHŮ MEZI ECB A ČNB A POROVNÁNÍ JEJICH SOUČASNÝCH MONETÁRNÍCH POLITIK VÝVOJ VZTAHŮ MEZI ECB A ČNB NEZÁVISLOSTI ECB A ČNB STRATEGIE MONETÁRNÍ POLITIKY A VÝVOJ INFLACE V ČR NÁSTROJE MĚNOVÉ POLITIKY A VÝVOJ ÚROKOVÝCH SAZEB...40 ZÁVĚR...45 SEZNAM TABULEK...47 SEZNAM GRAFŮ...47 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK...48 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...49 PŘÍLOHY

8 ÚVOD V roce 2004 vstoupila Česká republika spolu s Estonskem, Kyprem, Litvou, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Polskem, Slovenskem a Slovinskem do Evropské unie. Naše snahy o vstup do EU započaly již v polovině 90. let, kdy jsme v lednu 1996 podali oficiální žádost o členství v EU. Samotnému přijetí předcházely zdlouhavé přípravy, plnění Kodaňských kritérií a postupné sbližování ekonomik. Tento proces však neskončil v roce Česká republika se i nadále snaží o harmonizaci a konvergenci s vyspělejšími státy Evropské unie. Toto sbližování zahrnuje mimo jiné i harmonizaci v oblasti měnové politiky a bankovnictví. Vstup do EU je však pouze mezistupněm procesu, který by měl být završen vstupem do Hospodářské měnové unie a přijetím společné měny euro. Hospodářská měnová unie byla formována během 90. let a jejím vyvrcholením se stal rok 1999, kdy vznikl Evropský systém centrálních bank v čele s Evropskou centrální bankou, a kdy bylo zavedeno euro v bezhotovostní podobě. Jako hotovostní společná měna začalo euro platit od roku Po vstupu České republiky do HMU se Česká národní banka stane členem Eurosystému (ECB a centrální banky států, které zavedli euro) a ztratí tím možnost provádět svou vlastní měnovou politiku. Zároveň zanikne devizový trh mezi ČR a těmito státy. Otázkou zůstává, zda tímto krokem pro Českou republiku převáží klady a nebo zápory. Z tohoto důvodu bych se v mé bakalářské práci chtěla zaměřit na současnou monetární politiku ECB a ČNB. Postihnout jejich vývoj v letech , srovnat jejich politiky a v závěru vyjádřit svůj názor na připravenost ČNB na vstup do Eurozóny. Na začátku této práce bych se chtěla zaměřit na monetární politiku Evropské centrální banky, na její měnovou strategii, taktiku a zabývat se jednotlivými nástroji, které k provádění měnové politiky využívá. V následující kapitole se zaměřím na monetární politiku České národní banky. Struktura této kapitoly kopíruje strukturu kapitoly první. Opět je zde popsána současná měnová politika ČNB, její strategie, taktika a měnové nástroje. Ve třetí a zároveň poslední kapitole bych chtěla porovnat a zhodnotit monetární politiky obou centrálních bank. Uvést do jaké míry je monetární politika ČNB sladěna s politikou ECB, a 8

9 uvést případné rozdíly. Dále bych zde chtěla postihnout vývoj inflace a hlavních úrokových sazeb v České republice od roku 1999 po současnost a tento vývoj porovnat s vývojem v Eurozóně. Tato práce je založena na teorii monetární politiky, empirické analýze statistických dat aplikované na Českou republiku a Evropskou unii a na komparaci zjištěných údajů, které by měly vést ke stanovení shod a rozdílů a k hodnocení úspěšnosti obou monetárních politik. 9

10 1 MĚNOVÁ POLITIKA EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY A EUROSYSTÉMU 1.1 Evropská centrální banka, Evropský systém centrálních bank, Eurosystém Evropská centrální banka zahájila svou činnost od Nahradila tak dosavadní instituci Evropský měnový institut. Od tohoto data stojí v čele Evropského systému centrálních bank (ESCB) a začala také řídit společnou měnovou politiky Eurosystému. Na tomto místě je vhodné si vymezit základní pojmy a organizační strukturu ECB 1. Evropská centrální banka (ECB) zajišťuje, aby úkoly svěřené Evropskému systému centrálních bank byly plněny její vlastní činností nebo prostřednictvím národních centrálních bank. Má právní subjektivitu a je způsobilá k právním úkonům. ECB smí nabývat a zcizovat movitý majetek a nemovitosti a může vystupovat před soudy. Rozhodovacími orgány ECB jsou Rada guvernérů, Výkonná rada a Generální rada. Rada guvernérů je nejvyšším rozhodovacím orgánem ECB. Tvoří ji prezident ECB, členové Výkonné rady a guvernéři centrálních bank Eurozóny. Hlavními úkoly jsou definování měnové politiky Eurozóny a stanovení úrokových sazeb, za které ECB půjčuje obchodním bankám finanční prostředky. Výkonná rada je zodpovědná za každodenní řízení ECB, za realizaci měnové politiky a dále vydává pokyny národním centrálním bankám. Tvoří ji prezident ECB, viceprezident a další 4 členové, kteří jsou jmenováni na základě domluvy předsedů vlád zemí Eurozóny. Generální rada plní především poradenskou a koordinační funkci. Členy jsou prezident, viceprezident a všech 25 členských států EU. Generální rada bude rozpuštěna v okamžiku, kdy všechny členské státy EU zavedou společnou měnu euro. Evropský systém centrálních bank (ESCB) tvoří Evropská centrální banka a všech 25 centrálních bank zemí, které vstoupily do Evropské unie. Euroystém se skládá z ECB a všech členských zemí, které již zavedly euro. Má za úkol provádět jednotnou měnovou politiku. Eurosystém bude společně s ESCB koexistovat do té doby, dokud budou existovat členské státy EU, které nezavedly euro. 1 dle Statutu ESCB a ECB a Jednací řády 10

11 Eurozóna je tvořena zeměmi se společnou měnou euro. V současné době se skládá z 12 členských zemí Nezávislost ECB Již na počátku formování Evropské centrální banky se vedly mnohé diskuse o její nezávislosti a v dnešní době tomu není jinak. Kritici nezávislosti argumentují tím, že pro účinnou hospodářskou politiku je nutná těsná kooperace vlády s centrální bankou, která je však při vysoké nezávislosti centrální banky obtížná a děje se pouze formou konzultací. Dalším faktorem, který kritici uvádějí je, že v případě neúspěchu centrální banky v její monetární politice, nenese banka žádnou zodpovědnost a to by se v krajním případě mohlo vymknout kontrole a způsobit obrovské ekonomické šoky. Naopak zastánci velké nezávislosti centrálních bank poukazují na to, že pokud by centrální banka byla pod vlivem vlády, mohla by upřednostňovat její politické cíle jako jsou zvýšení HDP, zaměstnanosti nebo manipulace s úrokovými mírami pro lepší vývoj státního dluhu, a tím by díky expanzivní politice bylo v delším časovém období dosaženo růstu inflace. Jak jsem již uvedla, problém nezávislosti Evropské centrální banky stál i na počátku jejího formování. Na jedné straně soupeřila německá Bundesbanka a na straně druhé například centrální banka Velké Británie nebo Itálie. Nakonec vyhráli zastánci nezávislosti a model Bundesbanky. Ostatně je i empiricky dokázáno, že s rostoucí mírou nezávislosti klesá míra inflace v zemi. Nezávislost ECB však neznamená, že se tento systém vymyká úplné kontrole politických míst a veřejnosti. ECB musí svou politiku předkládat a objasňovat před Evropskými institucemi a veřejností 3. 2 Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Řecko a Španělsko 3 ECB vydává: každoročně Výroční zprávu a informuje parlament, čtvrtletní zprávy o činnosti, měsíčně Měsíční bulletin, příležitostně Proslovy prezidenta a dalších členů Výkonného výboru, příležitostné pracovní materiály, Týdenní finanční prohlášení, pořádá tiskové konference, a další. 11

12 Nezávislost ECB se vztahuje na všechny centrální banky členských zemí EU 4 a z praktického hlediska můžeme tuto nezávislost rozdělit na 5 : institucionální nezávislost Evropská centrální banka a národní centrální banky nemohou přijímat či požadovat pokyny od orgánů Evropské unie ani od národních vlád funkční nezávislost hlavním cílem měnové politiky musí být cenová stabilita osobní nezávislost vrcholné orgány ECB a národních centrálních bank musejí mít minimálně pětileté funkční období s nemožností odvolání z politických důvodů finanční nezávislost vlády nesmějí využívat národní centrální banky k financování rozpočtových výdajů a nesmějí ovlivňovat rozpočty těchto bank. 1.3 Strategie měnové politiky ECB Měnovou strategii Evropské centrální banky můžeme označit za stabilizačně orientovanou. Tato strategie v sobě propojuje strategii cílování inflace se strategií zaměřenou na regulaci peněžní zásoby. V praxi tvoří měnovou politiku 3 základní části strategie. Je to kvantitativní definování primárního cíle a dvou pilířová strategie, která by měla vést k dosažení tohoto cíle Kvantitativní vymezení primárního cíle měnové politiky Hlavním cílem Evropské centrální banky a její měnové politiky je udržování cenové stability a podpora společné hospodářské politiky 6 Evropské unie, aniž je dotčen její primární cíl. Tento hlavní cíl byl ustaven Smlouvou o ES, ale jeho přesný význam zde nebyl definován. V roce 1998 jej tedy Rada Guvernérů kvantitativně vymezila takto: Cenová stabilita je definována jako meziroční přírůstek harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP) v eurozóně pod 2%. Rada Guvernérů dále upřesnila, že ve snaze o cenovou stabilitu, je usilováno o udržování inflace pod, ale blízko 2% a to ve střednědobém horizontu. Tím dala jasně najevo, že deflace není považována za pozitivní jev a že nemůže ovlivnit a být zodpovědná za případné výkyvy v krátkém období. Jako typický příklad těchto výkyvů mohu uvést kolísání mezinárodních cen komodit (ropa) nebo změnu sazeb nepřímých daní. 4 Nezávislost ECB/ESCB je zakotvena ve Statutu ESCB a ECB, Kapitola III, článek 7 5 viz. Revenda, Z.: Centrální bankovnictví 6 vysoká zaměstnanost a růst HDP 12

13 Takovéto zadefinování primárního cíle má dle ECB několik výhod: více transparentní monetární politika, jasný a měřitelný ukazatel, za který je ECB občanům EU zodpovědná a vysílání signálů pro budoucí inflační očekávání. Index HICP byl vyvinut Eurostatem v roce 1995 a je jednotný pro celou Eurozónu. Veškeré položky, které jsou v HICP zahrnuty, členíme na zboží a služby. Zboží dále na: zpracované suroviny, nezpracované suroviny, průmyslové zboží a energie. Názorný přehled o HICP a zastoupení jednotlivých položek nám ukazuje následující obrázek. Graf č. 1: Harmonizovaný index spotřebitelských cen (2006) energie 9,2% průmyslové zboží 30,7% Služby 40,8% nezpracované potraviny 7,4% zpracované potraviny 11,8% Pramen: Monthly Bulletin ECB, April První pilíř strategie měnové politiky V prvním pilíři strategie měnové politiky ECB hraje zásadní úlohu peněžní zásoba a její vývoj, což má bezprostřední vliv na cenou úroveň. První pilíř tedy vychází z kvantitativní teorie peněz, jejímž základem je rovnice směny 7 M * V = P * Y. Tato rovnice popisuje vztah cenové hladiny (P), množství peněz v ekonomice (M), reálného produktu (Y) a rychlosti obratu peněz (V). Za předpokladu, že V je konstantní a Y je dáno (křivka AS je vertikální), vyplývá z výše uvedené rovnice, že cenová úroveň je přímo úměrně závislá na peněžní zásobě v ekonomice. 13

14 Evropská centrální banka tedy přisoudila množství peněz v ekonomice významnou roli a na tomto základě provádí důkladné analýzy vývoje a změn měnových agregátů, především M3, který byl pro tyto účely nově definován (viz. tabulka 1) Tabulka č. 1: Měnové agregáty platné pro Eurozónu M1 M2 M3 Hotovostní oběživo X X X Vklady na běžných účtech a v bankách X X X Termínované vklady se splatností do 2 let X X Vklady s výpovědní lhůtou do 3 měsíců X X Dohody o zpětném odkoupení (REPO operace) X Podíly fondů peněžních trhů a CP peněžního trhu X Dluhopisy se splatností do 2 let X Pramen: European Central Bank, Nabízí se otázka, proč ECB věnuje největší pozornost právě zmíněnému měnovému agregátu M3. Jan Drda to ve své práci zdůvodňuje takto: Podle provedených empirických studií poptávka po širokých penězích v Eurozóně byla stabilní v dlouhém období a široké měnové agregáty se vyvíjely obdobně jako cenová úroveň. Úzké peníze v Eurozóně naopak neprokázaly ani jedno z toho, přestože se dají relativně dobře ovlivnit změnou krátkodobých úrokových sazeb. Z těchto důvodů se ECB rozhodla pro agregát M3. (Drda J., Charakteristika společné měnové politiky ECB, 2003, str. 191) ECB tedy sleduje zmíněný měnový agregát M3 a to ve střednědobém a dlouhodobém horizontu a zároveň oznamuje referenční hodnotu, která ukazuje předpokládaný roční růst M3. Referenční hodnota není měnovým cílem a proto ECB neusiluje udržet růst M3 v rámci referenční hodnoty změnou úrokových sazeb. Avšak odchylky růstu M3 od referenční hodnoty jsou analyzovány v kontextu s ostatními ekonomickými daty s cílem vyčlenění informace o rizicích a cenové stabilitě. Referenční hodnota pro růst M3 byla stanovena na 4,5% ročně. 8 7 autorem je americký ekonom Irving Fisher 8 Trakal, S.: Strategie měnové politiky Evropské centrální banky. Bankovnictví. [online], [cit ]. Dostupné na: 14

15 Tato hodnota vychází z modifikované rovnice směny M3 = ( P * Y) / V, kde: P znamená roční změnu inflace měřené pomocí HICP stanovenou ve výši 1,5% Y znamená roční změnu HDP stanovenou ve výši 2,25 % V znamená roční změnu rychlosti obratu peněz ve výši 0,75% M3 znamená roční změnu referenční hodnoty. Po dosazení vyjde M3 = 4,5% Druhý pilíř strategie měnové politiky Analýzy v rámci druhého pilíře se soustřeďují na vyhodnocování různých faktorů, které mají v krátkém období vliv na cenovým vývoj, neboť samotné kontrolování měnových agregátů k udržení cenové stability nestačí. Tyto analýzy soustředěné na vývoj cen v krátkém období často zkoumají vzájemné vlivy nabídky a poptávky po zboží, službách a na trhu výrobních faktorů. V Eurozóně je pravidelně posuzován vývoj: celkové produkce poptávky a podmínek na pracovním trhu velkého množství cenových a nákladových indikátorů fiskální politiky platební bilance indikátorů finančního trhu a ceny aktiv směnného kurzu ECB se také zabývá prognózami vývoje inflace, které jsou publikovány mezinárodními organizacemi nebo jinými odbornými subjekty. Makroekonomická predikce druhého pilíře je připravována dvakrát ročně a prezentována v Monthly Bulletin ECB. 1.4 Transmisní mechanismus měnové politiky Měnová politika je proces, ve kterém se centrální banka snaží prostřednictvím svých nástrojů dosáhnout předem stanovených cílů. V případě Evropské centrální banky je to již zmiňovaná cenová stabilita. Vztahy mezi použitými měnovými nástroji a cílem, kterého má být těmito 15

16 nástroji dosaženo nazýváme transmisní mechanismus měnové politiky. Zkušenosti z vyspělých ekonomik dokazují, že měnověpolitická rozhodnutí ovlivňují ekonomiku s určitým zpožděním. Evropská centrální banka počítá se zpožděním účinku svých rozhodnutí v horizontu dvou let. V praxi používají centrální banky 3 typy transmisních mechanismů nebo jejich modifikaci. Jsou jimi transmisní mechanismus měnový, úvěrový a kursový. ECB využívá úvěrový transmisní mechanismus, jehož fungování dále rozvedu. Celý proces začíná změnou hlavních úrokových sazeb, což jsou v případě ECB především úrokové sazby na hlavní refinanční operace a stálé facility. Změnou hlavních úrokových sazeb dochází k přímému ovlivnění úrokových sazeb na peněžním trhu, což má nepřímý vliv na tržní úrokové sazby stanovované obchodními bankami a přímý vliv na očekávání ekonomických subjektů a tím pádem i na cenový vývoj. Sníží-li ECB své úrokové sazby, dojde i ke snížení úrokových sazeb obchodními bankami. To vyvolá zvýšenou poptávku firem i jednotlivců po úvěrech a následně zvýšenou investiční aktivitu, což má vliv na růst HDP a zaměstnanost. Zpřístupněním úvěrů se do ekonomiky dostává více peněz a díky snížené úrokové míře lidé upřednostňují spotřebu před tvorbou úspor. Cenová hladina tak musí bezpochyby vzrůst, neboť je nabízeno větší množství peněz za stejné množství statků. Na utváření cen na trhu zboží a služeb, ale i na stanovování mezd na trhu práce má vliv inflační očekávání. Dokáže-li ECB v dlouhém období udržet nízkou míru inflace, pak se inflační očekávání a jeho dopady budou vyvíjet v souladu cenovou stabilitou. V neposlední řadě má změna úrokových sazeb vliv na směnný kurz, zejména v důsledku pohybu zahraničního spekulativního kapitálu. Při snížení úrokových sazeb bude docházet k odlivu tohoto kapitálu, tím se sníží poptávka po domácí měně a dojde k depreciaci směnného kurzu. Levnější euro zdraží dovozy, což se opět promítne do cenového vývoje na domácí scéně. Zároveň však dojde ke zlevnění domácích výrobků na zahraničních trzích, což bude mít za následek podporu exportu, větší konkurenceschopnost na zahraničních trzích a růst HDP. 16

17 Výše popsaný mechanismus je platný pro měnovou expanzi. V případě měnové restrikce (zvýšení úrokových sazeb) by se vše odehrálo přesně opačně. 1.5 Měnověpolitické nástroje ECB Aby mohlo být dosaženo cílů měnové politiky, využívá Eurosystém v čele s Evropskou centrální bankou měnové nástroje. Pomocí nich se snaží ovlivňovat úrokové míry, likviditu trhu, směnný kurz, očekávání tržních subjektů a další veličiny, které v konečné fázi ovlivňují právě primární cíl měnové politiky cenovou hladinu. Mezi základní nástroje patří operace na volném trhu, stálé facility a povinnost úvěrových institucí udržovat na účtech centrálních bank povinné minimální rezervy (PMR). Operace na volném trhu a stálé facility přibližuje následující tabulka. Tabulka č. 2: Operace měnové politiky Eurosystému Operace měnové Druhy transakcí Splatnost Četnost Postup politiky Zajištění likvidity Stažení likvidity OPERACE NA VOLNÉM TRHU Hlavní refinanční operace Reverzní transakce - 2 týdny Týdně Standardní tendry Dlouhodobější refinanční operace Operace jemného ladění Strukturální operace Reverzní transakce Reverzní transakce Měnové swapy Přímé nákupy Reverzní transakce Přímé nákupy STÁLÉ FACILITY Mezní zápůjční Reverzní facilita transakce Vkladová facilita - 3 měsíce Měsíčně Standardní tendry Reverzní transakce Příjem termín. vkladů Měnové swapy Přímé prodeje Emise dluhových CP Přímé prodeje Nestandardizováno - Standardizováno/ nestandardizováno Nepravidelně Nepravidelně Pravidelně i nepravidelně Urychlené tendry Bilaterální procedury Bilaterální procedury Standardní tendry - Nepravidelně Bilaterální procedruy - 1 den Po vzájemné dohodě s protistranou - Vklady 1 den Po vzájemné dohodě s protistranou Pramen: Provádění jednotné měnové politiky v Eurozóně, dostupné na 17

18 1.5.1 Operace na volném trhu Operace na volném trhu mají v měnové politice Eurosystému své nezastupitelné místo, protože jsou používány k ovlivňování úrokových sazeb, likviditě na trhu a signalizují orientaci měnové politiky. Z hlediska typu operací můžeme operace na volném trhu rozdělit na: a) hlavní refinanční operace Hlavní refinanční operace představují reverzní transakce a hrají v rámci operací na volném trhu stěžejní roli. Pomocí tohoto nástroje je na trh dodávána likvidita a dochází k ovlivňování úrokové míry. Děje se tak každý týden dle standardního nabídkového řízení 9 a se splatností 2 týdnů. Používají se na základě decentralizace. b) dlouhodobější refinanční operace Tento nástroj slouží k dodatečnému poskytování likvidity finančnímu sektoru skrze reverzní operace, opět na základě standardního nabídkového řízení, tentokrát však pouze jednou za měsíc a se splatností do 3 měsíců. Při těchto operacích nemá zpravidla Eurosystém v úmyslu vysílat na trh signály, a proto se jako sazba používá sazba aktuální na peněžním trhu. Za tento nástroj jsou opět zodpovědné jednotlivé národní centrální banky. c) operace jemného ladění Tímto nástrojem centrální banka nejen poskytuje, ale i stahuje likviditu z finančního trhu a ovlivňuje tak úrokové sazby. Operace jemného ladění se používají hlavně při neočekávaných fluktuacích likvidity na peněžním trhu a s jejich pomocí tak dochází ke zmírnění případných negativních dopadů. Z tohoto vyplývá nutnost centrální banky rychle reagovat, a proto četnost ani splatnost tohoto nástroje není definována. Děje se tak skrze reverzní operace, měnové swapy, přímé transakce a příjem termínovaných vkladů, a to na základě urychlených tendrů nebo bilaterálních procedur Standardních nabídkových řízení se mohou účastnit obchodní banky splňující kritéria způsobilosti, od jejich vyhlášení a certifikace výsledků přidělení uplyne max. 24 hodin 10 urychlené tendry probíhají do 90 minut od vyhlášení, bilaterální procedury znamenají transakce, které Eurosystém provádí minimálně s jednou protistranou bez použití postupů nabídkových řízení. 18

19 d) strukturální operace ECB využívá strukturální operace k ovlivnění své strukturální pozice vůči finančnímu sektoru. Využívá k tomu reverzní a přímé transakce a emitování dluhopisů. Děje se tak pravidelně i nepravidelně, reverzní transakce a emitování dluhopisů na základě standardního nabídkového řízení a přímě transakce dle bilaterálních procedur. Pro provádění operací na volném trhu má Eurosystém 5 nástrojů. Jsou jimi již výše zmíněné reverzní transakce, měnové swapy, přímé transakce, příjem termínovaných vkladů a emise dluhopisů. V dalším textu se je pokusím přiblížit. a) reverzní operace Reverzní operace nebo jiným slovem repo operace jsou nejvíce používaným nástrojem Eurosystému a využívají se ve všech druzích operací. Hrají hlavní roli při signalizaci orientace měnové politiky, při řízení likvidity i při tvorbě tržních úrokových měr. Národní centrální banky používají reverzní operace ve formě zpětného odkupu vlastnictví podkladového aktiva přejde na věřitele a v budoucnu proběhne opačná operace, úrok je tvořen rozdílem mezi nákupní a prodejní cenou aktiva kolateralizovaných půjček podkladové aktivum slouží pouze jako zástava, úrok je tvořen klasickou úrokovou sazbou pro zvolený úvěr Jak jsem již uvedla, jsou reverzní operace nejdůležitějším nástrojem a jsou používány ve všech druzích operací. Z tohoto důvodu všechny tyto kategorie v následujícím textu blíže rozvedu. V rámci hlavního refinančního nástroje probíhají repo operace každý týden mají splatnost 2 týdny. Těchto operací se mohou zúčastnit subjekty splňující kritéria způsobilosti a jsou prováděny národními centrálními bankami dle standardních tendrů.ecb může vyhlásit: o objemový tendr ECB vyhlásí úrokovou sazbu, podle které bude obchody uzavírat a úvěrové instituce následně nahlásí částku, kterou si chtějí vypůjčit. Centrální banka pak zamýšlenou částku rozdělí mezi poptávající instituce úměrně jejich nabídkám. o úrokový tendr centrální banka nevyhlásí úrokovou sazbu, ale pouze objem prostředků, které je ochotna půjčit. Úvěrové instituce pak určí, jakou částku a 19

20 za jakou úrokovou sazbu jsou ochotni se tendru zúčastnit. K vypořádání pak dojde buď holandským způsobem (CB spočítá rovnovážnou úrok. sazbu za kterou umístí celý objem prostředků) nebo americkým způsobem (cenné papíry jsou nakoupeny za rovnovážnou úrok. sazbu nebo za sazby vyšší). o oba tendry mají svá rizika při úrokovém tendru může dojít k nežádoucímu výkyvu krátkodobé úrokové míry, při objemovém tendru mohou dominantní banky požadovat velké částky, protože přebytky likvidity bez problému prodají dál. V rámci dlouhodobého refinančního nástroje jsou repo operace uskutečňovány v podobě úrokových tendrů (občas ECB stanoví i objem prostředků), v podobě objemového tendru jen výjimečně. Repo operace jako nástroj jemného ladění slouží na rozdíl od 2 předchozích jak k poskytování tak i k absorpci likvidity. Poskytování likvidity se děje na základě urychlených tendrů, pro stahování likvidity z trhu se většinou používají bilaterální (dvoustranné) procedury. Repo operace se používají i ve strukturálních operacích (viz předchozí text) b) přímé transakce Přímé transakce se používají pouze pro účely jemného ladění a pro strukturální účely a jsou druhým nejpoužívanějším nástrojem, který ECB v rámci své monetární politiky využívá. Rozumí se jimi přímý nákup nebo přímý prodej aktiv, což v důsledku poskytuje nebo stahuje likviditu z trhu. Tyto operace většinou provádí národní centrální banky na základě bilaterálních dohod a bez standardizované četnosti provádění. Jediné omezení je, že se obchoduje s cennými papíry prvního řádu (tzv. Tier 1) c) emitování dluhopisů ECB má možnost emitovat dluhopisy pomocí nichž stahuje likviditu z trhu a upravuje tak strukturální postavení Eurosystému na finančním trhu. Tyto dluhové cenné papíry mají splatnost do 12 měsíců, jsou vydávány v zaknihované podobě a na základě standardních nabídkových řízení a lze je neomezeně převádět. Úrok u těchto cenných papírů tvoří diskont, nebo-li rozdíl mezi nominální hodnotou v okamžiku umoření a hodnotou za kterou jsou na začátku emise prodávány. 20

21 d) měnové swapy Měnové swapy provádějí národní centrální banky decentralizovaně za účelem jemného ladění, ovlivňují jimi hlavně likviditu trhu a také úrokové sazby. Tyto operace se skládají ze souběžných spotových a forwardových transakcí eura proti cizí měně. Centrální banka za spotový kurz nakupuje (prodává) euro proti cizí měně a ve stejném okamžiku také euro za forwardový kurz prodává (nakupuje) ke konkrétnímu dni zpětného odkupu. Obvykle se obchoduje jen s běžně obchodovanými měnami dle podmínek daného trhu. Při každé měnové swapové operaci se centrální banka a protistrany dohodnou na swapových bodech pro každou transakci. Swapové body představují rozdíl mezi směnným kurzem spotové transakce. Swapové body eura proti cizí měně se kotují v souladu se všeobecnými tržními zvyklostmi. 11 e) příjem termínovaných vkladů Tento poslední nástroj slouží pouze k jemnému ladění a ke stažení likvidity z finančního sektoru. ECB může vyzvat obchodní banky, aby si u národní centrální banky (v zemi kde mají pobočku) uložily určitou výši prostředků na předem stanovenou dobu a za předem stanovenou úrokovou míru. Centrální banky za tento úkon neposkytují žádné zajištění. Splatnost ani četnost používání tohoto nástroje nejsou standardizovány a většinou tyto operace probíhají dle rychlých tendrů nebo bilaterálních procedur Automatické facility Automatické (stálé) facility tvoří druhou skupinu nástrojů měnové politiky a jejich cílem je poskytovat a přijímat jednodenní likviditu přes noc a omezovat jednodenní tržní úrokové míry. Automatické facility jsou spravovány decentralizovaně jednotlivými národními centrálními bankami a pravidla pro jejich poskytování jsou jednotná pro celou Eurozónu. Mezní zápůjční facilita Obchodní banky mohou využít zápůjční facilitu za účelem získání likvidity proti vhodnému kolaterálu a za předem stanovenou úrokovou sazbu. Tato sazba obvykle představuje horní hranici jednodenní tržní úrokové sazby. Centrální banky poskytují tuto likviditu buď ve formě zajištěných úvěrů 12 nebo ve formě jednodenních dohod o zpětném odkupu 13. Při splnění 11 Provádění měnové politiky v Eurozóně, dostupné na 12 dostojí-li dlužník svému závazku, vlastnictví cenného papíru se nemění, ale je za něj poskytnut vymahatelný zástavní nárok 21

22 obecných kritérií způsobilosti neexistují žádná úvěrová či jiná omezení pro přístup k této facilitě. Obchodní banky musí své žádosti podávat do 30 minut po skončení pracovní doby TARGETu 14, musí uvést výši požadovaného úvěru a podkladová aktiva, která budou pro tuto transakci dodána. Poskytnutý úvěr má splatnost jeden den. Vkladová facilita Tento nástroj slouží obchodním bankám k ukládání přebytečné likvidity u národní centrální banky za předem stanovenou úrokovou sazbu a bez poskytnutí jakéhokoli zajištění. Tato úroková sazba obvykle představuje dolní hranici jednodenní tržní úrokové sazby. Objem prostředků, které může obchodní banka uložit, není omezen, ale musí splnit obecná kritéria způsobilosti. Obchodní banky musí své žádosti podávat do 30 minut po skončení pracovní doby TARGETu a musí uvést výši zamýšleného vkladu.splatnost vkladů je jeden den Povinné minimální rezervy Třetím a zároveň posledním nástrojem měnové politiky ECB jsou povinné minimální rezervy. Úvěrové instituce, které jsou usazeny v členských státech Eurosystému, musí u národních centrálních bank udržovat povinné minimální rezervy (PMR). Tím jsou myšleny veškeré pobočky úvěrových institucí na území Eurozóny, i když nemají v Eurozóně sídlo a naopak pobočky mimo Eurozónu (i kdyby sídlo v Eurozóně měly) tomuto systému nepodléhají. Výše PMR je odvozena od základu pro stanovení PMR, který se vypočítá na základě rozvahy dané instituce. 15 Udržovací období je jeden měsíc a funguje na principu průměrování. Držení těchto rezerv je úročeno sazbou hlavních refinančních operací Eurosystému (2%), rezervy, které povinnou výši překračují, úročeny nejsou. Systém povinných minimálních rezerv Eurosystému plní dvě funkce. První je stabilizace úrokových sazeb na peněžním trhu, druhá je dostatečná tvorba strukturální poptávky po penězích centrální banky. Úrokové sazby jsou stabilizovány tím, že komerčním bankám je umožněno využívat průměrování rezerv tedy být v souladu s požadavky PMR na základě průměrné denní držby rezerv v období jednoho měsíce. Jelikož komerční banky tak nemusejí 13 cenné papíry jsou převedeny na věřitele, následující den se však transakce obrátí, dlužník vrátí peníze a věřitel na něj zpět převede cenný papír 14 TARGET (Trans-European Automated Real-time Gross settlement Express Transfer) je platební systém vytvořený pro potřeby řízení společné měnové politiky 15 blíže k výpočtu PMR v: Provádění měnové politiky v Eurozóně dostupné na 22

23 udržovat své požadované rezervy na denní bázi, jsou vedeny k vylaďování důsledků přechodných výkyvů v likviditě na úrokové sazby peněžního trhu. 16 V případě, že některá instituce neplní řádně systém PMR, může ECB použít jednu z následujících sankcí: pokuta až 5% nad mezní zápůjční sazbu z částky, kterou instituce do systému PMR neposkytla pokuta až do výše dvojnásobku mezní zápůjční sazby z částky, kterou instituce do systému PMR neposkytla povinnost zřídit u ECB nebo národní centrální banky bezúročný účet s vkladem ve výši až trojnásobku částky, která do systému PMR nebyla poskytnuta. Splatnost vkladu nepřekročí délku období, za které povinnost PMR nebyla dodržena. v krajním případě pozastavení možnosti účastnit se operací na volném trhu 16 Zahradník, P.: Měnová politika ECB: funkce, cíle rizika. Finance a úvěr, 10/1999. [online], [cit ], dostupné na: 23

24 2 MĚNOVÁ POLITIKA ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY 2.1 ČNB a její struktura Česká národní banka zahájila svou činnost k 1. lednu 1993, kdy po rozdělení Československa nahradila Státní banku československou. ČNB je hlavní bankou České republiky a orgánem, který vykonává dohled nad finančním trhem. ČNB má právní subjektivitu, samostatně hospodaří s majetkem, který jí byl svěřen státem a tvoří ji hlavní sídlo v Praze a 6 dalších poboček 17. Nejvyšším orgánem ČNB je bankovní rada. Ta má za úkol řídit měnovou politiku, vybírat k tomu vhodné nástroje a rozhodovat o zásadních měnověpolitických opatřeních a opatřeních v oblasti dohledu nad finančním trhem. Bankovní radu tvoří 7 členů guvernér ČNB, 2 viceguvernéři ČNB a další 4 členové bankovní rady. Všechny členy bankovní rady jmenuje i odvolává prezident republiky. Funkční období členů bankovní rady je 6 let a nikdo tuto funkci nesmí zastávat více než dvakrát. Délka funkčního období přispívá k politické nezávislosti ČNB, neboť funkční období vlády je 6 let, u prezidenta republiky je to 5 let. Členství v bankovní radě je neslučitelné s jakoukoliv činností, která by mohla způsobit střet zájmů mezi vykonáváním této činnosti a funkcí v bankovní radě (např. člen vlády, členství v orgánech jiných bank, podnikání, atd.) Nezávislost ČNB Nezávislost ČNB je zakotvena v Zákoně o ČNB č. 6/1993, a tak již od roku 1993 disponuje ČNB poměrně velkou politickou nezávislostí. Nezávislost centrální banky je důležitá pro neinflační růst, protože díky své nezávislosti může centrální banka snadněji odolávat různým politickým tlakům, které by ve svém důsledku mohly vést ke zvýšení inflace. Nezávislost ČNB spočívá v její: Osobní nezávislosti bankovní radu ČNB odvolává a jmenuje prezident republiky bez porady s vládou. Je tím zabráněno různým politickým tlakům Institucionální nezávislosti bankovní rada nesmí přijímat ani požadovat pokyny od vlády, parlamentu ani prezidenta 17 Plzeň, Hradec Králové, Brno, Ostrava, České Budějovice, Ústí nad Labem 18 Zákon o České národní bance 24

25 Funkční nezávislosti jedině ČNB má pravomoc stanovit inflační cíl a nástroje k jeho dosažení 19 Finanční nezávislosti v žádném případě nesmí ČNB financovat veřejný sektor a vláda nesmí ovlivňovat rozpočet ČNB. Pojem nezávislosti se pojí s pojmy transparentnost a odpovědnost, pomocí nichž je hodnocena celková kredibilita banky. ČNB pravidelně vyhlašuje aktuální výši inflace, stanovuje její prognózy, informuje o prostředcích a nástrojích, které používá ke stabilizaci cenové hladiny. Čtvrtletně vydává Zprávy o inflaci, které prezentuje veřejnosti, minimálně dvakrát ročně předkládá zprávu o měnovém vývoji parlamentu a alespoň jednou za rok je povinna parlamentu předložit zprávu o finanční stabilitě. V roce 2001 však došlo ke krátkodobému omezení nezávislosti ČNB. Stalo se tak novelou Zákona o ČNB z roku 2000, která byla provedena z důvodu harmonizace s legislativní úpravou ECB. Samotná harmonizace se nezávislosti nedotkla, ale v rámci této novely byly přijaty některé dodatečné úpravy, které nezávislost omezovaly. Pro ti tomuto se však postavila velká část odborné veřejnosti a i některé mezinárodní instituce (ECB, EK, MMF), a tak byly tyto úpravy od 3. srpna 2001 zrušeny ústavním soudem. Konkrétně se jednalo o nutnost dohody s vládou při stanovování inflačního cíle a kurzového režimu, o schvalování provozního a investičního rozpočtu ČNB poslaneckou sněmovnou a o jmenování bankovní rady prezidentem na základě návrhu vlády. V květnu 2002 proběhla další novela Zákona o ČNB, která vrátila zákonnou úpravu nezávislosti ČNB do stavu před novelou z roku Strategie měnové politiky ČNB Hlavním cílem měnové politiky ČNB je udržovat cenovou stabilitu. Úloha měnové politiky je zakotvena v Ústavě a v Zákoně o České národní bance, kde je mimo jiné stanovena povinnost centrální banky podporovat hospodářskou politiku a hospodářský růst, pokud tím není dotčen její hlavní cíl.cenové stability je dosahováno v měnověpolitickém režimu cílování inflace, ve kterém ČNB operuje od roku Česká republika se v 2. polovině 90. let nacházela v nelehké situaci. Reálné mzdy rostly rychleji než produktivita práce, prohluboval se deficit státního rozpočtu, poptávka vysoce 19 ČNB a vláda se však informují o zásadách a opatření měnové a fiskální politiky, kurzový režim stanovuje ČNB po projednání s vládou aniž by ohrozila cenovou stabilitu. 25

26 převyšovala nabídku a sílil tlak na depreciaci koruny. Tyto faktory nakonec donutily Českou národní banku opustit režim kurzového závěsu a nahradit ho řízeným floatingem, po tomto kroku zůstala cílována jen peněžní zásoba. Inflační tlaky však nezmizely, naopak byly zvýšeny úpravou deregulovaných cen, nepřímých daní a devalvací koruny. Na přelomu roku 1997 a 1998 se inflace dostala opět do dvouciferných čísel a docházelo k akceleraci inflačních očekávání. Bylo nutné najít východisko z této situace. Česká republika se inspirovala vývojem ve světové ekonomice a zavedla cílování inflace. I když byl tento režim v podstatě nováčkem (zaváděn na počátku 90. let), zkušenosti s ním ukazovaly jeho poměrnou úspěšnost. Většina zemí, které se potýkaly s problémy s inflací, zaznamenaly v průběhu 90. let posun k jednociferným číslům, a zemím, kde se rovněž zhroutil systém fixního kurzu se cílování inflace stalo novým opěrným bodem 20. Uvedené důvody se staly dostatečným argumentem pro stejný postup České republiky. Důležitým znakem cílování inflace je vyhlášení kvantitativně vyjádřeného cíle, čímž dává centrální banka jasně najevo svůj závazek vůči veřejnosti. Dalším důležitým znakem cílování inflace je její střednědobá strategie. Tím je myšleno, že ČNB se zavazuje plnit cíl ve střednědobém období a nebude reagovat na krátkodobé změny cenové hladiny. Tyto krátkodobé výkyvy navíc bývají často způsobeny pomocí šoků na straně nabídky, na které se vztahují tzv. výjimky z plnění inflačních cílů. Jedná se především o krátkodobé výkyvy způsobené růstem cen energetických surovin nebo zemědělských produktů, nebo změnou nepřímých daní a regulovaných cen. V takovýchto případech inflační projevy za určitou dobu odezní a ČNB by tedy reagovala až na dlouhodobé druhotné dopady. V neposlední řadě je důležitým znakem tohoto režimu využívání prognózy inflace. Na zasedání bankovní rady se posuzuje nejnovější prognóza inflace a vyhodnocují se rizika jejího nenaplnění. Poté bankovní rada hlasuje o tom, zda je potřeba změnit nastavení měnových nástrojů, a případně jakým způsobem. Například domnívá-li se bankovní rada, že v budoucnosti hrozí vychýlení inflace nad stanovený cíl, rozhodně se pro restriktivní politiku a zvýší repo sazbu. To povede skrze transmisní mechanismus k oslabení agregátní poptávky a k oslabení inflačních tlaků. Nutno podotknout, že ČNB počítá se zpožděním svých rozhodnutí v rozmezí měsíců. 20 Mezi průkopnické země, které cílování inflace zavedly, patří Nový Zéland, Kanada, Velká Británie, Švédsko, Finsko, Austrálie a nebo Španělsko. 26

27 Jak jsem uvedla již na začátku této kapitoly, je hlavním úkolem měnové politiky udržovat cenovou stabilitu. V praxi se pod tímto pojmem nerozumí zachování stejné cenové hladiny, ale její mírný růst. Pro rok 2006 byl inflační cíl stanoven jako meziroční přírůstek spotřebitelských cen ve výši 3%, Česká národní banka se zároveň zavázala, že skutečná míra inflace se od inflačního cíle nebude lišit o více než 1% na obě strany. Následující obrázek ukazuje vývoj inflačních cílů ČNB. Graf č. 2: Inflační cíle ČNB bodový cíl pro celkovou inflaci cíle pro čistou inflaci cílové pásmo pro celkovou inflaci Pramen: Z hlediska stanovení cíle pro inflaci můžeme režim cílování inflace v ČR rozdělit do 3 období. 1. Období sledován ukazatel čisté inflace - S přechodem k cílování inflace (konec roku 1997) se ČNB zavázala působit měnovými nástroji tak, aby se na konci roku 2000 pohybovala čistá inflace v rozmezí 3,5-5,5%. Zároveň byl z důvodu ukotvení inflačního očekávání vyhlášen cíl pro konec roku 1998 v rozmezí 5,5-6,5%. V listopadu 1998 byl pak stanoven krátkodobý cíl čisté inflace pro konec roku 1999 v intervalu 4 5%. V roce 1999 byl stanoven dlouhodobý cíl cenové stability pro konec roku 27

28 2005 v intervalu 1 3% a v dubnu 2000 a v dubnu roku 2000 byl stanoven cíl pro konec roku 2001 v rozmezí 2 4%. 2. Období stanoveno pásmo pro celkovou inflaci - Na začátku roku 2001 se rozhodlo o změně ukazatele čisté inflace na celkovou inflaci, která je vyjádřena pomocí indexu spotřebitelských cen a bylo stanoveno pásmo, ve kterém se má celková inflace pohybovat. Toto pásmo platilo pro roky a v roce 2002 začínalo na úrovni 3 5% a v roce 2005 končilo na úrovni 2 4% 3. Období od roku Pro toto období již nebylo stanoveno pásmo, ale bodový cíl pro inflaci ve výši 3%. Bodový cíl byl stanoven z důvodu kritiky pásma. Nebylo zcela jasné, na jaké úrovni chce ČNB inflaci udržovat, zda ve středu, v dolní nebo v horní hranici pásma. Zároveň bude ČNB usilovat o to, aby se inflace od stanoveného cíle nevychýlila o více než 1% oběma směry. 2.4 Transmisní mechanismus měnové politiky Jak již bylo uvedeno, působí Česká národní banka v režimu cílování inflace. Díky změnám v nastavení měnověpolitických nástrojů se snaží ovlivnit její hlavní cíl úroveň cenové hladiny. Na začátku je tedy nastavení nástrojů měnové politiky, to má přímý vliv na chování zprostředkujících trhů, změna v chování zprostředkujících trhů má dále vliv na další zprostředkující trhy a tyto změny ve finále působí na trhy cílové, na kterých chtěla centrální banka ovlivnit cenový vývoj. V praxi to vypadá asi takto: Jako hlavní měnověpolitický nástroj slouží ČNB 2T repo sazba, jejím zvýšením dojde ke zvýšení úrokových sazeb na mezibankovním trhu, což se následně promítne do zvýšení úrokových sazeb obchodních bank, za které jsou ochotny poskytovat a přijímat finanční prostředky veřejnosti. Tím je omezena dostupnost úvěrů a naopak podpořena tvorba úspor, což se promítne do oslabení agregátní poptávky a v konečné fázi do oslabení tlaků na růst cenové hladiny. V praxi působí transmisní mechanismus několika kanály, jedná se o kanál úvěrový, podnikatelský, výdajový a kanál měnového kurzu. 21 ČNB používá úvěrový transmisní mechanismus v podmínkách přímého cílování inflace. 21 Blíže Jílek, J.: Peníze a měnová politika 28

29 2.5 Měnověpolitické nástroje ČNB Česká národní banka se pomocí nástrojů měnové politiky a skrze transmisní mechanismus snaží ovlivňovat konečný cíl, čímž je již zmiňovaná cenová stabilita. V praxi lze měnověpolitické nástroje rozlišit na přímé a nepřímé. V tržních ekonomikách se přímé nástroje nevyužívají, neboť přímo ovlivňují rozhodování bank a jejich podnikatelskou samostatnost. Mezi přímé nástroje měnové politiky patří pravidla likvidity, limity úvěrů bank, limity úrokových sazeb bank, povinné vklady, doporučení, výzvy a dohody. Z uvedeného vyplývá, že při řízení měnové politiky používá ČNB zásadně nástroje nepřímé (tržní). Jak uvádí Revenda, jsou tyto nástroje charakteristické zejména svým plošným působením na bankovní systém, tím že vytvářejí jednotné podmínky pro všechny bankovní instituce a vymezují tak základní rámec pro podnikání těchto bank. Další charakteristikou je, že banky na tyto nástroje mohou, ale nemusejí povinně reagovat. Základními nástroji, které ČNB ve své monetární police využívá a které blíže rozvedu v následujícím textu jsou 22 : Operace na volném trhu Automatické facility Povinné minimální rezervy Operace na volném trhu Pomocí operací na volném trhu se snaží centrální banka usměrňovat vývoj úrokových sazeb, nejčastěji se tak děje ve formě repo operací. Operace na volném trhu můžeme rozdělit z hlediska jejich cíle a pravidelnosti na: a) Hlavní měnový nástroj Hlavním měnovým nástrojem v rámci operací na volném trhu jsou repo operace prováděné ve formě dvoutýdenního tendru. Při těchto reverzních transakcích si banky mohou u ČNB buď likviditu půjčit nebo uložit, ale vzhledem k momentálnímu přebytku likvidity na finančním trhu využívá ČNB tyto operace pouze ke stažení likvidity. Repo tendr je vyhlašován každý všední den v 9:30 a banky mohou ve stanovenou dobu podávat své objednávky na objem a úrokovou míru, za kterou jsou ochotny své volné prostředky u 22 V subkapitolách 2.5.1, 2.5.2, vycházím z textu Měnověpolitikcé nástroje publikovaného na internetových stránkách 29

30 banky uložit. Maximální úroková míra je 2T repo sazba, která má aktuální hodnotu 2% a minimální objem ukládaných prostředků je 300 mil. Kč a dále násobky 100 mil. Kč. Po uzavření objednávek, jsou tyto vypořádány dle americké aukční procedury přednostně jsou vypořádány nabídky s nejnižší úrokovou sazbou, při nabídce většího množství peněz, než je centrální banka ochotna přijmout, jsou nabídky s nejvyššími sazbami proporcionálně zkráceny nebo odmítnuty. Úspěšným bankám jsou jako kolaterál předány cenné papíry, které jsou po skončení transakce vráceny zpět ČNB a ČNB samozřejmě vrátí půjčené peníze a dohodnutý úrok. Standardní splatnost těchto operací je 14 dnů, ve výjimečných případech vyhlašuje ČNB repo tendry s kratší dobou splatnosti. b) Doplňkový měnový nástroj Tento nástroj má podobu tříměsíčního repo tendru. Funguje na prakticky stejném principu jako dvoutýdenní repo tendr s tím rozdílem, že si banky mohou likviditu u ČNB uložit na dobu 3 měsíců a sazba, kterou jim jsou vklady úročeny je sazbou peněžního trhu. V současnosti se tento nástroj nepoužívá, naposledy byl použit v lednu c) Nástroje jemného ladění Mezi tento nástroj se například řadí devizové operace a operace s cennými papíry. V praxi se používají spíše výjimečně, především v nečekaných případech, kdy může dojít k ohrožení stability úrokových sazeb Automatické facility Pomocí tohoto nástroje si mohou bankovní instituce půjčit nebo uložit likviditu přes noc (tzv. overnight) a právě skrze tento nástroj jsou ovlivňovány krátkodobé sazby na peněžním trhu. d) Marginální zápůjční facilita Bankovní instituce, které mají s ČNB uzavřenu rámcovou repo smlouvu, si mohou od ČNB vypůjčit přes noc ve formě repo operace minimálně 10 mil. Kč. Tato půjčka je úročena lombardní sazbou, která se aktuálně pohybuje ve výši 3%. Žádost musí být podána nejpozději 25 minut před skončením pracovního dne systému CERTIS 23. Tato facilita je bankami vzhledem k přebytku likvidity na finančním trhu využívána minimálně a lombardní sazba tvoří horní mez krátkodobých úrokových měr peněžního trhu. 30

31 e) Depozitní facilita Díky tomuto nástroji si mohou banky uložit svou přebytečnou likviditu přes noc u ČNB. Tyto vklady jsou úročeny diskontní sazbou (1%), minimální akceptovaná částka je stejně jako u zápůjční facility 10 mil. Kč a žádosti musí být podány nejpozději 15 minut před skončením pracovního dne CERTISu. Diskontní sazba tvoří obvykle dolní hranici pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb peněžního trhu Povinné minimální rezervy V současné době podléhají systému povinných minimálních rezerv (PMR) a musí tak na svém účtu u ČNB držet určitý objem prostředků všechny banky, stavební spořitelny a zahraniční pobočky bank, které mají v České republice bankovní licenci nebo v ČR podnikají na základě tzv. Jednotné licence Bankovní instituce musí na účtech pro držení PMR udržovat 2% ze základny pro jejich výpočet. Tato základna je z největší části tvořena vklady od nebankovních subjektů se splatností do 2 let. Dvou procentní výše PMR nemusí být na účtu u ČNB dodržena každý den, ale v průměru za udržovací období. Toto období trvá 1 měsíc, začíná prvním čtvrtkem v měsíci a končí první středou v měsíci následujícím. Povinná výše minimálních rezerv je od 12. července 2001 bankám úročena 2T repo sazbou, prostředky přesahující tuto hranici úročeny nejsou. Tyto prostředky slouží spíše k zajištění bezproblémového mezibankovního platebního styku, než pro měnověpolitické účely. V této souvislosti byla ČNB zavedena kolateralizovaná vnitrodenní úvěrová facilita, pomocí které jsou bankám poskytovány krátkodobé úvěry v případě, že nedisponují dostatečně velkým množstvím prostředků na svém účtu platebního styku u ČNB pro zajištění jeho plynulého chodu. Tento vnitrodenní úvěr je úročen 0%, ale v případě jeho nesplacení přejde automaticky do marginální zápůjční facility. 23 Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement zúčtovací centrum ČNB, jediný systém mezibankovního zúčtování v ČR 31

32 3 VÝVOJ VZTAHŮ MEZI ECB A ČNB A POROVNÁNÍ JEJICH SOUČASNÝCH MONETÁRNÍCH POLITIK 3.1 Vývoj vztahů mezi ECB a ČNB V roce 2004 se Česká republika stala členem Evropské unie a Česká národní banka se začlenila do Evropského systému centrálních bank. Tomuto aktu však předcházelo několik let vyjednávání a složitých příprav. V dalším textu bych chtěla přiblížit vývoj vztahů České národní banky k Evropské centrální bance. Celý proces integrace ČR do EU začal již 1. února 1995, kdy vstoupila v platnost Evropská dohoda a Česká republika tak vyjádřila zájem o členství v Evropské unii a souhlas se splněním všech podmínek, které povedou k tomuto členství. Od roku 1999 došlo k zintenzívnění vztahů České národní banky s Evropskou centrální bankou. V červnu 1999 byl do Prahy pozván tehdejší člen Rady ředitelů ECB Tommaso Padoa-Schioppa a tato návštěva se stala impulsem k odsouhlasení všech směrů spolupráce mezi ECB a ČNB. V listopadu téhož roku se pak konalo první setkání nejvyšších představitelů ECB, CB Eurosystému s nejvyššími představiteli CB kandidátských zemí. Toto setkání se konalo v Helsinkách a byly zde projednávány zásadní otázky a problémy centrálních bank v integračním procesu, finanční stabilita přidružených zemí, makroekonomické otázky týkající se budoucího začlenění do EU a kurzového mechanismu ERM II a s tím související nutnost harmonizace legislativy v oblasti měnové, bankovní a v oblasti finančních trhů a dále nutnost zakotvení nezávislosti centrálních bank v jejich statutech. V roce 2000 pokračovalo sbližování spolupráce mezi ČNB a ECB. Jako důkaz mohu uvést druhé setkání nejvyšších představitelů centrálních bank Eurosystému a guvernérů kandidátských zemí. Tentokrát se tato konference konala ve Vídni a projednávány byly cenová dynamika v přidružených zemí a úloha hospodářské politiky, úkoly centrálních bank během transformace a spolupráce Eurosystému s těmito bankami. Během tohoto roku bylo České republice vytknuto pomalé tempo strukturálních a institucionálních změn, vysoký objem klasifikovaných úvěrů, nedokončená privatizace bank a část novely zákona o ČNB, která omezovala její nezávislost. Naopak za druhou část novely, která se týká harmonizace s evropskou legislativou, se České republice dostalo pochvaly. Novelizovány byly ustanovení týkající se hlavního cíle ČNB, byla rozšířena její nezávislost, stanoven zákaz financování 32