Historie pěstování ovocných dřevin na církevních a šlechtických statcích

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Historie pěstování ovocných dřevin na církevních a šlechtických statcích Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Ing. Stanislav Boček, Ph.D. Vypracovala Lucie Prokešová Lednice 2007

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Historie pěstování ovocných plodin na šlechtických a církevních statcích, vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne:.. Podpis bakaláře:. 2

3 Poděkování Chtěla bych touto cestou poděkovat Ing. Stanislavu Bočkovi Ph.D, vedoucímu své bakalářské práce, za jeho připomínky, konzultace a literaturu. Dále bych ráda poděkovala Ing. Lence Křesadlové za konzultace a zprostředkování archivní a další dokumentace. V neposlední řadě patří můj dík také rodině za podporu při studiu. 3

4 1. ÚVOD CÍL PRÁCE HISTORIE OVOCNICTVÍ NA ŠLECHTICKÝCH PANSTVÍCH Historické zahrady a sady zlínského kraje Historické zahrady a sady okresu Kroměříž Bystřice pod Hostýnem Dřínov Hoštice Koryčany Kroměříž květná zahrada Kroměříž podzámecká zahrada Kvasice Litenčice Přílepy Stříky Uhřice Věžky Zborovice Zdislavice Zdounky Historické zahrady a sady okresu Zlín Klečůvka Kostelec Štípa Lešná Napajedla Pohořelice Slavičín Vizovice Zlín park u zámku Historické zahrady a sady okresu Uherské Hradiště Bílovice Březolupy Buchlovice Historické zahrady a sady okresu Vsetín Branky Hošťálková Choryně Kelč Krásno nad Bečvou Lešná Liptál Loučka Vsetín Historie ovocnictví v Lednickém a Valtickém panství HISTORIE OVOCNICTVÍ NA CÍRKEVNÍCH STATCÍCH Bělá pod Bezdězem (Mladá Boleslav) Brno, kapucínské zahrady (střed klášterní zahrady) Česká Lípa Opatovice nad Labem (Pardubice) Praha 1 Hradčany Praha 6 Břevnov

5 4.1.7 Praha, Strahov (Hradčany) INVENTARIZACE VYBRANÝCH OBJEKTŮ Inventarizace ovocného sadu v zámeckém parku v Holešově Inventarizace ovocného sadu v Novém Světlově NÁVRH REVITALIZACE VYBRANÝCH OBJEKTŮ Návrh revitalizace sadu v Holešově Návrh revitalizace sadu v Novém Světlově ZÁVĚR SOUHRN RESUME SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHA FOTODOKUMENTACE... Chyba! Záložka není definována. 5

6 1. ÚVOD Historické zahrady se na rozdíl od historických sídel, ať už šlechtických nebo církevních, netěšily takové pozornosti historiků ani kronikářů. Byly považovány za součást sídel a hospodářského života a nebyla jim věnována soustavná pozornost. První písemné zprávy o systematickém ovocnictví máme doloženy například opisem díla datovaným do roku 1427, Kniha o patřičném štěpování, jehož autorem je Zdislav Křinecký z Ronova. Doklady o formách a způsobech pěstování vinné révy na Moravě jsou ještě starší, pochází z 12. století a jsou spojeny se zakládacími listinami mnohých klášterů. Nejsou-li tyto listiny falsifikáty, měli bychom v Čechách vinice a sady již v desátém a jedenáctém století. Zakládací listina kláštera břevnovského mluví o vinici již k r Klášter ostrovský u Davle založil ovocné zahrady r. 994, svatoprokopský r v Sázavě. Styky klášterů s Německem nejsou pro tu dobu dokázány, takže tyto kultury mohly vzniknout z domácích zkušeností. Na statcích českých panovníků byly štěpnice a sady, jako na Vyšehradě, v podhradí pražském a jinde. Vyšehradská kapitula měla několik štěpnic, a to v Žitnicích u Litoměřic kolem r. 1088, kolem r v pražském podhradí (což prý byl dar knížete Soběslava), a dvě zahrady ve Vršovicích. Svatovítská kapitula měla zahradu v Ouněticích. V registrech (urbářích) předhusitských dob jsou zaznamenány v různých končinách Čech a Moravy zahrady, které užívají panští úředníci a jiné, z kterých poddaní platí dávky. Zásadní vliv na rozvoj ovocnictví a vinohradnictví lze připsat králi Karlu IV. ( ), který vydáním privilegií, umožňující pěstování vína příslušníkům šlechty i nižším stavům, motivoval k rozvoji tohoto odvětví v Českých zemích. V záznamech o některých vinicích se uvádí, že jsou nově sázené, což se stalo asi podle nařízení Karlova. Víno bylo důležitou součástí církevních obřadů, a tudíž to byla především církev spolu s vysokou šlechtou, která měla zájem na rozšiřování ploch vinic. 14. století je dobou prudkého rozvoje vinohradnictví a vinařství. Víno se v té době stává oblíbeným nápojem také nižších vrstev společnosti. I na Moravě je patrný kladný účinek privilegií, vydaných císařem Karlem IV. Do pěstování vinné révy jsou ve větší míře zapojeni měšťané, jsou vysazovány měšťanské vinohrady. Nové vinohrady bývají v prvních letech osvobozeny od dávek a rent a stávají se místem obživy pro chudinu, která zde nachází pracovní příležitosti. Karel IV. dal dovést nejušlechtilejší sazenice révy vinné z Rakouska a podle jeho nařízení měly být ve třech mílích okolo Prahy zakládány vinice. Tato jeho nařízení měla za následek, že během 12 let se Čechy staly ve vinné produkci soběstačnými. Za poškození vinic byly ukládány těžké tresty. 6

7 Kromě vinohradnictví, podporoval Karel IV. také zakládání zahrad a sadů. Vzorem pro něj byla Itálie a Francie. Jím založené Nové Město mělo být obklopeno pásem zahrad. Jeho příkladu následovala šlechta a naše země se tak začaly plnit sady a zahradami. Příbramský purkrabí užívá r zahrady patřící pražskému arcibiskupství. Klášter břevnovský (1406) má řadu zahrad, klášter strahovský (1410) četné vinice v okolí Prahy, na Petříně vinici a ovocnou zahradu (pomarium), která kdysi patřila mistru Havlovi, tehdejšímu lékaři Karla IV., dále v Brusce, Střešovicích, Nebušicích a jinde. Prudký rozvoj vinohradnictví a ovocnictví zpomalily husitské války v letech Avšak již koncem 15. století za vlády císaře Rudolfa II. patřilo české ovocnictví v pomyslném žebříčku k prvním v Evropě. Královské zahrady v Praze a v Brandýse nad Labem byly plné nejvzácnějších odrůd a všechny stavy závodily v zakládání zahrad. K největšímu rozkvětu dospělo vinařství v Českých zemích v 16. století. Stejně tak české a moravské ovoce se v této době stává výhodným vývozním artiklem. Byla to doba značného hospodářského blahobytu a také mnohých společenských změn. Šlechta se v době renesance začala ze svých studených, nepohodlných hradů, které sloužily veskrze vojenským účelům, stěhovat do zámků jejichž nezbytnou součástí, opět po vzoru Francie a Itálie, byly rozsáhlé parky. Jako část inventáře šlechtického sídla byla ve většině případů též štěpnice a zahrada. Snad ve všech hospodářských spisech nebo instrukcích pro úřednictvo je pamatováno i na štěpnici. Největší ránou pro české ovocnictví a vinohradnictví byla třicetiletá válka ( ). Vinice a zahrady byly zničeny při bojích a ty co zůstaly neměl kdo obdělávat. Takto došlo na Moravě k zpustnutí až dvou třetin vinic. Jak píše Bohumil Němec v Dějinách ovocnictví: (1955) Ovocnictví, se daří pouze v míru, kdy společnost, která stromy sází, může doufat, že v klidu vyrostou a že ona anebo její potomstvo budou z nich míti užitek. Válka je úhlavním nepřítelem zemědělství a zvláště ovocnictví. Po třicetileté válce bylo ovocnictví v Českých zemích záležitostí šlechty a církve, lid v té době neměl prostředky k zakládání a následnému ošetřování ovocných sadů. Tato situace se zlepšovala jen velmi pozvolna. O rozvoj ovocnictví se staraly především kláštery, štěpnice s ovocnými sady byly samozřejmou součástí jejich areálů a často sloužily jako pohřebiště mnichů, protože ovocný strom, který každý rok znovu rozkvete a nese ovoce, platil ve středověku za symbol vzkříšení. 7

8 Na přelomu 17. a 18. století, pod vlivem pozdní renesance a baroka, pravděpodobně rovněž z důvodu náročnosti na údržbu a módních trendů, preferujících výstavnost nejen samotných sídel, ale i jejich okolí, byly ovocné sady u šlechtických sídel a klášterů vytlačeny zahradami okrasnými (Němec, 1955, Švec,1924, Doležal, 2001, Kalusok, 2004). 2. CÍL PRÁCE Cílem předkládané práce je podat přehled o historii a současném stavu pěstování ovocných dřevin na církevních a šlechtických statcích v Čechách a na Moravě. Dále vybrat minimálně dva vhodné objekty s výskytem ovocných stromů, provést jejich inventarizaci, navrhnout opatření pro jejich uchování, respektive rozvoj, a zjistit možnost dalšího využití těchto prostor či porostu v současnosti. 8

9 3. HISTORIE OVOCNICTVÍ NA ŠLECHTICKÝCH PANSTVÍCH 3.1 Historické zahrady a sady zlínského kraje Zlínský kraj je jednou z nejbohatších ovocnářských oblastí v České republice. Historii a existenci ovocných sadů patřících k dnes památkově chráněným zahradám u šlechtických sídel v regionu zlínského kraje, je možné doložit na mapách vojenského mapování, mapách stabilního katastru a na indikačních skicách. (Interní materiál NPÚ ÚOP v Kroměříži, Křesadlová, 2007 [a]). U objektů, které nesloužily jako rodová sídla významných šlechtických rodů, tvořily sady často hlavní část zeleně v okolí sídla. U objektů se založenou formální či krajinářskou zahradou, navazovaly sady na okrasnou část nebo se stávaly i organickou součástí kompozice reprezentativní zahrady. V průběhu 19. století byla u většiny šlechtických sídel založena alespoň plošně menší okrasná úprava a to většinou na úkor ovocných sadů. V současné době u většiny šlechtických sídel ovocné sady nenajdeme. Jsou však i světlé výjimky, jako Holešov nebo Nový Světlov, kde byly sady zachovány, i přes malou, nebo žádnou péči, která by jim byla věnována. 3.2 Historické zahrady a sady okresu Kroměříž Nejprve se zaměříme na okres Kroměříž. Sídla jsou seřazena podle abecedy, nikoli podle polohy či významu a velikosti. Pouze dochovaný ovocný sad u zámku Holešov bude podrobněji popsán v kapitole Bystřice pod Hostýnem Zahrada byla u bystřického zámku zřízena pravděpodobně již v období renesance za Prusinovských z Víckova, na mapě I. vojenského mapování ( ) je doložena až barokní zahrada založená pány z Rottalu. Podoba přírodně-krajinářské zahrady je poprvé znázorněna na indikační skice z roku Byla založena pravděpodobně Janem Nepomukem hrabětem Wengerským mezi roky Kromě užitkových zahrad pravidelného půdorysu doplněných skleníky, byla před hlavním průčelím zámku zřízena velká centrální louka lemovaná porosty dřevin, zakončená vodní plochou oválného půdorysu s ostrovem. Na ni navazovaly další rozsáhlé travnaté plochy a porosty s několika zahradními stavbami, ovocné sady a vodní plocha s ostrovem. Zahrada byla ukončena vodním příkopem, který ji odděloval od malé obory s budovou hájovny, ovocnými sady a glorietem. Plocha zahrady byla s oborou kompozičně propojena stromořadím. V roce 1827 získávají zámecký areál svobodní páni z Loudonu. Na indikační skice z roku 1877 má již zahrada zjednodušenou 9

10 podobu, zanikla část staveb i vodních ploch, naopak byla rozšířena obora, ne však na úkor zahrady. Výsadby ovocných dřevin v kuchyňské zahradě v okrasné zahradě i v oboře zůstaly zachovány. V roce 1935 převzala objekt vojenská správa. Byly zrušeny skleníky a do prostoru zahrady bylo postaveno množství zděných budov i mobilních skladů. Původní kompozice zahrady byla zcela zničena (Křesadlová, 2007[b]). Do dnešních dnů byl zachován nevelký zámecký park, kde můžeme najít v české krajině běžné zástupce okrasných dřevin, bez významných exemplářů (anonymus, Obrázek 1 Bystřice pod Hostýnem Indikační skica z roku Dřínov Až do roku 1875 se u komplexu tvořeného budovou zámku a hospodářskými budovami nacházely pouze užitkové zahrady a ovocné sady (doloženo na indikační skice z let 1827 a 1873). Úprava v přírodně krajinářském stylu byla zřízena až po roce 1875 za hraběte Artura Desfoutse Walderode, pravděpodobně dle plánu panského zahradníka Alberta Koláře (Křesadlová, 2007[b]). 10

11 Zámek se v současnosti nachází ve velmi špatném stavu, avšak současný vlastník se snaží postupně zámek i s přilehlými budovami opravit. Park, který se nachází za hlavním objektem zámecké budovy zůstal zachován, ovšem bez ovocných výsadeb (Štěpánek, 2006) Hoštice U zámku v Hošticích (18 km od Kroměříže) je doložena formální okrasná zahrada, která využívala výrazné gradace terénu a rozprostírala se na dvou terasách. V okolí budovy zámku se dále rozkládaly ovocné sady, kuchyňská zahrada se skleníkem, rybník s několika ostrůvky a zahradním pavilonem. Tento stav je doložen na indikační skice z roku 1826 i na mapě III. vojenského mapování ( ). Roku 1826 byly ovocné dřeviny vysázeny do alejí, ve formální okrasné zahradě i v kuchyňské zahradě. V roce 1875 kupují Hoštický zámek Dubští z Třebomyslic a jejich působením dochází po roce 1875 k přebudování prostoru zahrady v krajinářském stylu. Dnes se ovocné stromy v areálu zahrady nepěstují, kuchyňská zahrada byla zrušena. Obrázek 2 Hoštice indikační skica z roku Koryčany Původní kompozice zahrady náležející ke Koryčanskému zámku byla nejprve tvořena jen formální úpravou před zahradním průčelím budovy, která byla založena již před rokem 11

12 1718 (tohoto roku jsou u zámku uváděny zahrady: ovocná, kuchyňská a ozdobná). Pravděpodobně na začátku 19. století byl prostor před zámkem znovu upraven a na pravidelnou část byla navázána kompozice v krajinářském stylu. Na mapě z roku 1827 jsou ovocné sady zakresleny v okolí hospodářského dvora u zámku. Je také doložena existence ovocné školky v první čtvrtině 19. století. Viz Litenčice Kroměříž květná zahrada Zahrada byla založena v letech 1665 až 1675, přičemž důležitou součást zahradní kompozice tvořily ovocné sady. Část zahrady byla nazývána štěpnicí a byly zde pěstovány ovocné dřeviny dovezené i z Rakouska a Itálie. Pěstování ovocných dřevin v zahradě se rozšířilo v 18. a 19. století, kdy zahrada sloužila z větší části k produkčním účelům. Brodériové záhony v bosketech byly nahrazeny výsadbami ovocných dřevin. Sady byly vysazeny v okolí ptáčnice a také na ploše bývalého králičího kopce a bažantnice. Ovocné dřeviny byly ze zahrady odstraněny v 70. letech 20. století a uvažuje se o jejich opětovné výsadbě v rámci celkové obnovy Květné zahrady, která by měla probíhat v následujících letech. Obrázek 3 Kroměříž, Květná zahrada z roku Kroměříž podzámecká zahrada Roku 1586 je u zámku písemně doložen starý sad a dvě zahrady. Ovocné sady navazovaly na nově zřízenou manýristickou zahradu z roku 1690 a byly začleněny i do kompozice romantické zahrady zakládané v Kroměříži okolo roku Při úpravách zahrady 12

13 v polovině 19. století byla ovocným sadů vyčleněna plocha za mlýnskou strouhou nedaleko dlouhého rybníka. V současné době se výsadby ovocných stromů v zahradě nenacházejí Kvasice Pravděpodobně v 17. století byla u budovy zámku v Kvasicích zřízena formální zahrada a menší ovocný sad, vše ohraničeno zdí a mlýnským náhonem. Za mlýnským náhonem se nacházely ovocné sady a malá kuchyňská zahrada. V roce 1820 byla část hospodářských budov před zámkem zbourána a odstraněny zbytky příkopů a valů hradeb. Na ploše formální zahrady a části sadů byla založena přírodněkrajinářská zahrada. Její kompozice je doložena na indikační skice z roku Velká centrální louka s množstvím solitérních dřevin byla lemována souvislými porosty, které protkávala síť cest. Za mlýnským náhonem se nacházela velká kuchyňská zahrada a ovocné sady. Další úpravy parku probíhaly po roce Mezi roky bylo vybudováno nové oplocení parku a zřízen tzv. Leopoldin most přes mlýnskou strouhu. V této době byla zrušena část ovocných sadů a o jejich plochu byl rozšířen park (na plánu z roku 1882 jsou uváděny 3 ovocné zahrady Unter-, Mittl.-, Ober- Obstgarten). Plán města z roku 1903 ukazuje zahradu ještě s mlýnským náhonem. Síť cest je proti indikačním skicám změněna a v části za náhonem již částečně odpovídá dnešnímu stavu krajinářská úprava byla rozšířena i o plochy nazývané Prostřední ovocná zahrada. K dalším úpravám parku muselo dojít po roce 1905, kdy byl zasypán mlýnský náhon, zrušena kuchyňská zahrada i ovocné sady a na jejich místě byla založena velká travnatá plocha se skupinami stromů. 13

14 Obrázek 4 Kvasice indikační skica z roku Litenčice Již za Thonsernů ( ) existovala u zámku v Litenčicích zahrada ohrazená zdí a osázená pravděpodobně ovocnými stromy. K založení zahrady v dnešním půdorysu došlo pravděpodobně po roce 1803, kdy převzal panství Vilém František, svobodný pán Podstatský-Thonsern ( ). Ten patřil mezi osvícence a vzdělance a zajímal se o zemědělství, především o chov ovcí a pomologii. U svého zámku v Litenčicích zakládá po roce 1818 novou ovocnou zahradu a ovocné školky. Sadbový materiál získával v letech především z nedalekých Uhřic a ze Zlína. V roce 1819 je archivně doložena zásilka z Uhřic která obsahovala 16 odrůd jabloní, 2 odrůdy hrušní a jednu odrůdu meruňky. Seznam je opatřen čísly pravděpodobně z nabídkového katalogu. Ze Zlína bylo toho roku dodáno 8 vysokokmenů a 2 zákrsky jabloní (10 odrůd) a 3 vysokokmeny a 8 zákrsků hrušní (11 odrůd). V roce 1820 bylo přivezeno z Uhřice 12 jabloní (4 odrůdy), 7 broskvoní ve 2 odrůdách, 18 hrušní ve 3 odrůdách, ze Zlína 5 jabloní jedné odrůdy, 16 hrušní ve dvou odrůdách, 11 slív ve dvou odrůdách. Pravděpodobně z roku 1821 pochází album s půdorysy jednotlivých partií zámecké zahrady v Litenčicích, kde jsou vyznačeny výsadby ovocných dřevin. Jednotlivá vyobrazení jsou doplněna o seznamy pěstovaných ovocných odrůd. V seznamu je uveden jak název 14

15 odrůdy a počet kusů, tak místo odkud byla odrůda přivezena a číslo z nabídkového katalogu školky. V zahradě bylo vysazeno 93 ks jabloní v 88 odrůdách (58 odrůd pocházelo z Uhřic 30 odrůd ze Zlína), 87 ks hrušní v 82 odrůdách (29 odrůd pocházelo z Uhřic 53 odrůd ze Zlína), 12 ks meruněk v 10 odrůdách (Uhřice), 10 ks broskví v 8 odrůdách (Uhřice), 27 ks švestek a sliv v 26 odrůdách (Zlín) a 17 ks třešní v 17 odrůdách (Zlín). Je pozoruhodné, že přímo v zámecké zahradě bylo založeno arboretum, v němž bylo pěstováno 250 ks ovocných dřevin v 230 odrůdách společně s rostlinami čistě okrasnými. Pěstované odrůdy byly pečlivě sledovány a hodnoceny. Zachovala se část hodnotící tabulky pro plody jablek, v které je uváděna ranost (např. Winter zimní), kvalita (např. Tafel stolní), vhodnost k sušení, měsíc zrání, trvanlivost (do kdy vydrží skladování), velikost plodů (klein mitl gross), vybarvování plodů (zakresleny přímo barvy), celkové hodnocení (zařazení do skupiny I nebo II), dále je uveden počet pěstovaných stromů, partie v zahradě a místo ve školce, kde je odrůda vysazena. Přestože jsou archivně doloženy nákupy ovocných stromů do litenčické zahrady pouze z Uhřic a ze Zlína, v pozůstalosti svobodného pána jsou zachovány seznamy pěstovaných a prodávaných ovocných odrůd i z dalších ovocných školek vesměs situovaných u šlechtických sídel. Jedná se o seznam nadepsaný: Sumář všech odrůd ovocných druhů nacházejících se v zámecké zahradě knížete Karla von Liechtenstein v Moravském Krumlově V seznamu je uvedeno 40 odrůd jabloní a 38 odrůd hrušní, ale v zahradě se pěstovaly i další ovocné druhy, protože v závěru seznamu je uvedeno, že vysokokmeny jabloní, hrušní, meruněk a broskvoní jsou nabízeny za 51 krejcarů a zákrsky za 30 krejcarů. Z roku 1819 pochází seznam z liechtensteinských školek v Lednici, ve Valticích a Rabensburku, které kromě cizokrajných a lesních dřevin nabízely také množství ovocných odrůd. Dále se zachovaly seznamy ovocných stromů ze zámecké zahrady v Koryčanech a Polici. Tyto seznamy nejsou datovány, ale s velkou pravděpodobností je lze zařadit mezi roky ( ). Seznam z Koryčan je nadepsán: Vysokokmenné stromky, které jsou v nabídce z Koryčanské školky za cenu 45 kr. Na jednom archu papíru je uvedeno 47 odrůd jabloní (11 renet, 2 kalvily a 22 odrůd označených jako Pomme snad pocházející z Francie). Z Police byl již zaslán ručně psaný sešitek: Obst Catalog von Pulittzer Garten, který obsahoval 138 odrůd hrušní, 78 odrůd jabloní, 35 odrůd slivoní, 18 odrůd broskvoní, 5 odrůd meruněk, 10 odrůd višní, 5 odrůd třešní; celkem 289 různých odrůd. 15

16 Jedinou výjimku (nejde o zahradu u šlechtického sídla) tvoří tištěný Seznam roubů nabízených Pomologickým spolkem v Brně z roku V seznamu je uvedeno 277 odrůd jabloní rozdělených do 9 základních skupin (Calville 23 odrůd; Schlotteräpfel 11 odrůd; Gulberlinge 6 odrůd; Rosenäpfel 38 odrůd; Rambouräpfel 10 odrůd; Reinette 114 odrůd; Peppings 17 odrůd; Streiflinge 10 odrůd; Spizäpfel 5 odrůd; Plattäpfel 15 odrůd) a v závěru doplněných o 5 dalších nezařazených odrůd a 23 odrůd z císařské zahrady v Schönbrunu. Hrušně jsou zastoupeny 173 odrůdami (Sommerbirne 60 odrůd, Herbstbirnen 48 odrůd, Winterbirnen 62 odrůd). Slivoně byly nabízeny v 67 odrůdách, třešně a višně v 63 odrůdách, meruňky ve 4 odrůdách a mišpule ve 3 odrůdách. Celkem bylo nabízeno 587 různých odrůd. Od tohoto spolku objednal svobodný pán v roce odrůd jabloní, 21 odrůd hrušní, 9 odrůd slivoní, 2 odrůdy mišpulí a jednu odrůdu třešní. Lásku k pomologii zdědil také syn František Vilém svo. p. Podstatský-Thonsern ( ) (pomolog a člen několika zemědělských a přírodovědných spolků). Z let se zachovaly seznamy odrůd přivážených do Litenčic z Belgie a také z Prahy. Rozšířil se nejen okruh pěstovaných ovocných druhů, ale ze seznamů je patrný zvýšený zájem svo. p. o pěstování slivoní a vinné révy. Pravděpodobně z roku 1857 pochází: Abecední seznam z Belgie dodaných a v panské ovocné školce se nacházejících ovocných odrůd Litenčice, obsahující 48 odrůd hrušní, 30 odrůd jabloní, 28 odrůd slivoní a 5 odrůd vinné révy. Z cesty konané v roce 1858 bylo přivezeno 12 odrůd jabloní, 12 odrůd broskví, 8 odrůd vinné révy a 5 odrůd slivoní. Z roku 1861 pochází seznam 13 odrůd slivoní neznámého původu, z roku 1862 seznam 36 odrůd slivoní, 15 odrůd hrušní, 10 odrůd broskvoní, 9 odrůd jabloní a 7 odrůd vinné révy, z roku 1863 potom seznam 48 odrůd slivoní a 24 odrůd jabloní vysazených v zahradě (je zde uvedeno i místo výsadby v zahradě). Rozšiřovalo se také pěstování vinné révy, v letech byl sortiment obohacen o 46 odrůd. Další seznam belgických odrůd se zachoval z roku 1865 a V roce 1865 bylo pravděpodobně dovezeno 14 odrůd jabloní, 13 odrůd hrušní, 30 odrůd slivoní, 17 odrůd třešní, 11 odrůd broskvoní, 14 odrůd meruněk, 4 odrůdy malin, 9 odrůd jahodníku, 3 odrůdy vinné révy; v roce 1866 pak 20 odrůd jabloní z nichž 5 odrůd se již v zahradě nacházelo od roku 1857 (poznámka v seznamu), 22 odrůd hrušní, dvě z nich také již byly pěstovány, 21 16

17 odrůd broskví, 16 odrůd slivoní a 7 odrůd třešní. V roce 1865 bylo dále přivezeno 18 odrůd slivoní z Bruselu a 25 odrůd slivoní z Prahy. Stejným rokem je datován seznam 50 odrůd slivoní dovezených z Prahy. Seznam odrůd přivezených z Belgie v roce 1867 obsahuje 15 odrůd jabloní, 23 odrůd hrušní, 9 odrůd slivoní, 10 odrůd třešní, 5 odrůd meruněk, 3 odrůdy broskvoní, 7 odrůd jahodníku, 9 odrůd vinné révy. V roce 1868 bylo z Belgie a z Prahy dovezeno 27 odrůd slivoní, 26 odrůd broskvoní, 14 odrůd hrušní, 12 odrůd jabloní, a po čtyřech odrůdách jahodníku, rybízu a vinné révy. Zájem o pomologii nebyl mezi šlechtou úplně ojedinělý. Je doloženo, že Hrabě Josef Wallis von Karinghmain ( ), ministr financí císaře Františka I. (1802 nejvyšší sudí království Českého, od 1808 nejvyšší purkrabí království Českého,1810 předsedou Dvorské komory ministr financí celého habsburského soustátí) a 1813 státním a konferenčním ministrem celého soustátí, od 1817 předseda Nejvyššího soudu) se na svém zámku v Budiškovicích věnoval pěstování ovocných stromů. V zahradě mělo být pěstováno 415 odrůd jabloní, 380 odrůd hrušní, 116 odrůd švestek, 223 odrůd třešňových a višňových. Část odrůd byla přivezena z Francie. V Budiškovicích (u Jindřichova Hradce) zřídil hrabě ovocnou školku a ovocné stromy nechal vysazovat okolo cest a silnic. Obrázek 5 Půdorys zámecké zahrady v Litenčicích z roku

18 3.2.9 Přílepy Zámek v Přílepech byl mezi roky ve vlastnictví hrabat von Seilern. Ještě v roce 1830 jsou u budovy zámku uváděny pouze ovocné sady. K založení okrasné zahrady došlo pravděpodobně v 70. letech 19. století. Na mapě III. vojenského mapování ( ) je již zakreslena zahrada ve svém dnešním půdorysu. Vznikla klasická kompozice krajinářské zahrady s centrální loukou před budovou zámku lemovanou skupinami dřevin. Po obvodu zahrady zůstala zachována část ovocných sadů. Dnes se zde již nenacházejí Stříky Za Petřvaldských z Petřvaldu byl původně pozdně renesanční zámek přestavěn v barokním slohu a na plošině u západního křídla byla založena barokní zahrada pravděpodobně užitkového i okrasného charakteru, s dvěma vodními nádržemi a malým ovocným sadem. Vnitřně byla členěna tvarovanými živými stěnami a ohraničena dvojicí alejí, které vybíhaly dále do přilehlých ovocných sadů a spojovaly se v barokním trojzubci s alejí vedoucí od hospodářského dvora. Dvě aleje byly vysazeny z topolů, třetí z jehličnanů, pravděpodobně modřínů. Za vlastnictví Hrabat von Künburg (pravděpodobně Arnošta hrabě Künburg ) došlo k rozšíření zahrady o kompozici v přírodně-krajinářském stylu. Podobu areálu zachycuje indikační skica z roku Zahradní komplex tvořila výše popsaná formální zahrada s alejemi a s ovocnými sady a nově založená krajinářská část jejímž ústředním bodem se stala budova oranžérie s dvěma domky pro zahradníky a skleníky. Areál byl obohacen i o několik dalších drobných zahradních staveb (socha truchlící ženy, grotta, jezírko, pavilon). Přímo z parku vedla vycházková cesta podél sadů ke křížení alejí. Ovocné sady existují ještě v současnosti. 18

19 Obrázek 6 Stříky Indikační skica z roku Uhřice V Uhřicích je v roce 1671 zmiňován raně barokní zámek V roce 1728 je zámek znovu přestavěn a dnešní podobu získal při úpravách v druhé polovině 19. století. Panství velmi často měnilo majitele. První zobrazení budovy a zahrady se nachází na I. vojenském mapování ( ), na budovu zámku a hospodářských budov navazovala zdí ohrazená užitková zahrada a sady. Plocha zahrady byla členěna systémem cest do několika obdélníkových polí. Byl zde postavem zahradní pavilon a zahradní domek. Zahradou procházela po celé délce pravděpodobně topolová alej. Na mapě II. vojenském mapování ( ) je již k zahradě připojen ovocný sad a zahrada získává přibližně dnešní rozlohu. III. vojenské mapování ( ) tuto situaci potvrzuje. Na ploše formální zahrady a ovocných sadů byla v druhé polovině 19. století založena krajinářská úprava, která se v torzu zachovala do dnešních dnů. Na začátku 19. století zde fungovala ovocná školka viz. Litenčice Věžky Park byl založen před rokem 1827 pravděpodobně za Františka von Wiessenburg (vlastnil panství v letech ). Jeho podobu znázorňuje indikační skica a mapa stabilního katastru z roku Park byl rozdělen na dvě části: Plochu přímo před zámkem a 19

20 část rozprostírající se za cestou okolo Věžeckého potoka. Zde se kromě krajinářské úpravy s rybníkem nacházelo také zámecké zahradnictví a ovocné sady. Podobný stav je zachycen také na mapě III. vojenského mapování ( ) Zborovice Památkově chráněný areál ve Zborovicích se skládá z budovy tzv. Starého zámku, Nového zámku Vily a hrobky rodiny Friessů, vše je obklopeno vzrostlou zelení parku. Zpráva o okrasných zahradách je dochována již z roku 1680, ale mezi roky zámek rychle střídal majitele, kteří zahrady pravděpodobně zrušily, protože na indikační skice z roku 1827 jsou znázorněny pouze travnaté plochy a ovocné sady. Plocha rybníka je na zmíněné indikační skice znázorněna již v současném půdorysu. Mapa stabilního katastru z roku 1902 dokládá úpravu plochy před zahradním průčelím Starého zámku, kde přeložením strouhy vznikla obdélníková plocha členěná hvězdicí cest. Dle mapy zde měl být vysazen ovocný sad. Výsadby v okolí vily ještě nejsou zakresleny Zdislavice Na místě tvrze ze 14. století postavili konec 17. stol páni z Kopenic barokní zámek. Do dnešní podoby byla budova přestavěn kolem roku 1790 za Antonína Valentina svo. p. Kaschnitz von Weinberg. U zámecké budovy byla dle I. vojenského mapování ( ) zřízena jen plošně malá pravděpodobně užitková zahrada. Pravidelně členěná zahrada navazující na budovu zámku byla zřízena mezi roky a měla asi poloviční rozlohu než dnešní přírodně krajinářský park. Na indikační skice z roku 1827 jsou její zbytky znázorněny jako ovocný sad s pravidelnou sítí cest. Mezi roky došlo k zvětšení zahrady u zámku do dnešní rozlohy výsadbou dalších ovocných sadů. Po roce 1878 dochází k úpravám zahrady do podoby přírodně-krajinářského parku. V okolí zámku a hrobky je ještě dnes vysazeno množství ovocných sadů. V okolí Zdislavic je dlouhá ovocnářská tradice. 20

21 Obrázek 7 Zdislavice indikační skica z roku Zdounky Zdounecký zámek patřil od poloviny 17. století Jezuitům a později Studijnímu fondu. Na I. vojenském mapování ( ) jsou znázorněny užitkové zahrady (sad) již v současném půdorysu. V roce 1806 zámek koupila hrabata von Lamberk, která si nechala zpracovat projekt na zřízení okrasné zahrady u zámku v krajinářském stylu. Tento projekt však nebyl pravděpodobně realizován, protože na indikační skice z roku 1827 je zahradně upravena pouze plocha před vstupním průčelím zámku (květinové záhony, nepravidelně vedená síť cest). Zbytek dnešní plochy zahrady byl osázen ovocným sadem, ve kterém jsou naznačena dvě křížící se stromořadí. Okolo zahradní zdi byly vysázeny topoly. Také na mapě stabilního katastru z roku 1898 je zahradní úprava znázorněna jen před vstupním průčelím, na zbylé ploše byly vysazeny ovocné sady. K úpravě zahrady v krajinářském stylu dochází pravděpodobně až po roce 1909, kdy je zámek v majetku hrabat von Strachwitz. Nejpozději v polovině 19. století existovala u zámku také ovocná školka, která fungovala až do poloviny 20. století. viz Holešov (Křesadlová, 2007 [a]). 21

22 3.3 Historické zahrady a sady okresu Zlín Klečůvka Podoba zahrady je prozatím doložena pouze jednou indikační skicou z roku 1829, kdy tvořily většinu ploch v okolí zámku ovocné sady, jak v trávníku, tak v úhoru. Krajinářská úprava byla založena až později, pravděpodobně v druhé polovině 19. století. V současné době se výsadby ovocných stromů v zahradě ani v jejím okolí nenachází Kostelec Štípa Lešná V areálu šlechtického zámku v Lešné jsou ovocné sady zakresleny na indikační skice z roku 1873 a to na ploše za tyrolským domem. V archivu velkostatku Lukov by se měly nacházet archiválie obsahující plánky zahrady a inventáře ovocných stromů z let Tyto archiválie ještě nebyly studovány Napajedla V roce 1763 v Napajedlech započato s výstavbou rozsáhlé zámecké budovy na vyvýšenině nad městem. Byla u ní také zřízena formální zahrada s formální barokní kompozicí. Výsadba sadů v této zahradě není doložena. Na indikační skice z roku 1876 jsou doloženy ovocné výsadby na ploše před oranžérií. Později je již plocha sadů navazujících na zámecký park zvětšena asi na dvojnásobek. Dnes jsou na jejich ploše výběhy a stavby sloužící hřebčínu, založenému v roce Pohořelice Ovocný sad a vinice byly organickou součástí původní zámecké zahrady, jak dokládá indikační skica z roku 1829 i Ve formě švestkového sadu se v zahradě nachází doposud. V 50 letech 20. století byly ovocné dřeviny vysázeny i v okolí nedaleké kaple a na ploše zahradnictví. 22

23 Obrázek 8 Pohořelice indikační skica z roku Slavičín Zámek ve Slavičíně byl lénem olomouckých biskupů a často střídal majitele. Ještě na indikační skice z roku 1828 jsou u zámku znázorněny jen ovocné sady. Pravděpodobně za pánů Lederer von Trattnern ( ) byl založen park v krajinářském stylu, který je zobrazen na indikační skice z roku Prostor, ohraničený terénní vlnou a korytem potoka, byl lemován hlavní okružní cestou, která vycházela od zahradního průčelí zámku. Plocha parku byla dále členěna několika dalšími komunikacemi na drobnější zahradní prostory. Cesty k hospodářskému dvoru a k nedalekému kostelu byly lemovány jírovcovými alejemi. Výsadby ovocných dřevin v okolí zámku byly zrušeny, zůstaly zachovány pouze v okolí nedalekého hospodářského dvora. Dnes jsou zcela zrušeny Vizovice Dnešní zámek byl postaven v letech Po jeho dokončení byla mezi roky budována zahrada jejíž podstatnou část tvořily ovocné sady a školka. Část nové úpravy byla v plánu nazvána jako Velká stromová zahrada a na několika pravidelných tabulích zde bylo vysazeno: jabloní 680 ks, hrušní 124ks, hrušní malých 186 ks, slív 1188 ks. 23

24 Na indikační skice z roku 1828 je již velká ovocná zahrada zrušena a ovocný sad je vysazen jen na ploše původní kuchyňské zahrady. Na indikační skice z roku 1893 jsou na ploše bývalé velké ovocné zahrady opět vysazeny ovocné sady a je zde zřízena stromová školka, ovocné sady se objevují i v okolí zámecké budovy. Dnes již plocha původní velké ovocné zahrady nepaří k ploše zámeckého parku a je zastavěna. Ovocné dřeviny nejsou dnes ve vizovické zahradě pěstovány. Obrázek 9 Vizovice indikační skica z roku Zlín park u zámku Ovocné dřeviny se nenacházely (19. století doloženo plány) přímo v areálu původní zámecké zahrady, ale navazovaly na hospodářský dvůr v jeho bezprostřední blízkosti (Křesadlová, 2007 [a]). 3.4 Historické zahrady a sady okresu Uherské Hradiště Třetím zmapovaným okresem je Uherské Hradiště. I v tomto okrese můžeme najít jedno z míst, kde je do dnešních dnů dochován rozsáhlý ovocný sad, jedná se o zámecký ovocný sad u zámku Nový Světlov, který bude podrobně popsán v kapitole

25 3.4.1 Bílovice Indikační skica z roku 1827 zachycuje ještě jednokřídlou budovu zámku s kruhovým travnatým paloukem a květinovými výsadbami po jeho obvodu, vše lemováno dřevinami. Část vpravo od zámku byla protkána hustší cestní sítí s palouky a skupinami stromů výrazným kompozičním prvkem býval potok, na němž byl zřízen rybníček, osázený převislými vrbami a rondel s topoly. K parku přiléhal rozsáhlý ovocný sad. Tuto situaci potvrzuje i indikační skica z roku V současnosti je plocha sadů zastavěna Březolupy Na indikační skice z roku 1828 se v okolí zámku a přilehlého hospodářského dvora nacházely pouze ovocné sady. Malý krajinářský park byl založen pravděpodobně až v polovině 19. století, kdy na zámku sídlila hraběnka Logothetti s dětmi. Sad zůstal zachován jen na části původní plochy a ovocné stromy z ní byly odstraněny až při obnově parku v 90. letech 20. století. V projektu bylo počítáno i s obnovou sadu, která zatím nebyla uskutečněna Buchlovice Na prvním dochovaném půdorysném plánu zámeckého areálu 1827 je zakreslena původní plocha formální zahrady, která byla celá osázena ovocnými stromy. Na plánu nové úpravy z roku 1849 není s výsadbami ovocných dřevin počítáno. Tento plán nebyl realizován. Plán zahrady pravděpodobně z poloviny 19. století potvrzuje pěstování ovocných dřevin na většině plochy bývalé formální zahrady. Plán z roku 1882 ukazuje přeměnu ovocných sadů na okrasnou zahradu krajinářského stylu. Ovocné stromy se již pěstovaly pouze na ploše hospodářského zázemí zámku. V současné době se ovocné výsadby na ploše zahrady nenacházejí. 25

26 Obrázek 10 Buchlovice plán z roku Historické zahrady a sady okresu Vsetín Branky Z roku 1807 je doložena existence zámečku s kuchyňskou zahradou. V blízkosti sídla jsou zakresleny ovocné sady bez okrasné zahrady. Okrasná zahrada byla založena po roce 1886 na místě, kde se původně nacházely sady. V současné době se v zahradě již ovocné dřeviny nepěstují Hošťálková Zámek v Hošťálkové byl postaven až v polovině 19. století. Na okrasnou zahradu v bezprostředním okolí zámku měly navazovat ovocné sady. Jejich založení potvrzuje mapa III. vojenského mapování. V současnosti je na ploše těchto sadů zřízeno sportoviště Choryně Na mapě stabilního katastru z roku 1834 jsou kromě formální zahrady zakresleny v bezprostředním blízkosti budovy zámku také ovocné sady vysázené v travnaté ploše. 26

27 3.5.4 Kelč Na stabilním katastru z roku1830 jsou zakresleny plochy sadů jak v okolí zámeckého sídla, tak v rozsáhlé formálně řešené užitkové zahradě s ovocným sadem u kelčské fary Krásno nad Bečvou Ještě v roce 1834 se mezi budovou zámku a hospodářským dvorem nacházel rozsáhlý ovocný sad, na jehož ploše byl po roce 1854 založen dnešní krajinářský park. V současné době se ovocné dřeviny v parku nepěstují Lešná Ovocné sady v Lešné navazovaly v 19. století na hospodářský dvůr stojící v blízkosti zámecké budovy. Je známa osobnost zámeckého zahradníka Jana Lebedy z Lešné, který své výpěstky prezentoval na pomologické výstavě ve Valašském Meziříčí roku Vystavoval 46 odrůd jabloní(tetera, 1996) Liptál Na Plánu z roku 1842 jsou zakresleny ovocné sady (Obstplantarium) a vinice. Původní zahrada byla zcela zničena Loučka U zámku v Loučce byly roku1830 pouze užitkové zahrady s ovocným sadem Vsetín Roku 1829 se u zámku nacházela pouze plošně malá formální zahrada, na kterou navazoval rozsáhlý ovocný sad (Křesadlová, 2007 [a]). 3.6 Historie ovocnictví v Lednickém a Valtickém panství V urbáři Lednického zámku z roku 1578 je mimo jiné uveden ovocný sad o rozloze 3 jiter (cca 1,7 ha). Nacházel se za mlýnem v blízkosti dnešního Obelisku. K prudkému rozvoji ovocnářství a vinařství došlo na liechtensteinských panstvích hlavně na přelomu 17. a 18. století. zásluhou několika výjimečných osobností, kterými byli Norbertus Adamus Boccius ( ), tehdejší převor konventu milosrdných bratří ve Valticích, který u tohoto konventu založil nové zahrady a později zakoupil půdu, na které zakládal především vinice a ovocné sady. Nechal například zřídit ovocnou zahradu v pustém příkopu bývalých městských 27

28 hradeb. Ze zahraničních cest přivážel nové ovocné odrůdy včetně exotických druhů a zabýval se šlechtěním. Zvláštní péči věnoval révě vinné, které se ve Valticích dobře dařilo. Následně na převorovo doporučení přichází do Lednice Josef Liefka, který patří k tehdejším významným šlechtitelům a stává se vrchním zahradníkem lednické zahrady a mimo jiné sestavuje katalog ovocných odrůd, které byli na lednickém a valtickém panství pěstovány. Kvalitní ovocné výsadby se v lednickém panství nacházeli již v 18. století. V polovině 18. století měl být sortiment ovocných odrůd doplněn o odrůdy dovezené z Francie a v roce 1752 také o jedlé kaštanovníky z Maďarska. V roce 1795 bylo zakoupeno 1400 stromků morušovníku pro valtickou zahradu. První morušovníky byly na Lednickém panství pravděpodobně vysazeny již před rokem 1716 a z roku 1722 je dochována zpráva o nákupu 4027 kusů stromů, které byly vysazeny do alejí a skupin a také měli lemovat hlavní cesty v lednické kuchyňské zahradě. Roku 1975 měly být vysazeny malinové keře okolo cesty ve valtické knížecí zahradě. O rok později měla být vysazena alej ovocných stromů od Neuhof (Nový dvůr) do Parforzegarten (pravděpodobně Boří les). Sazenice ovocných stromů z lednické kuchyňské zahrady měly být do alejí vysazovány také v roce Na panství Valtice bylo vysazeno 1200 ovocných stromů. Ovocné stromy se nevysazovaly jen v krajině, ale také v založené Naturgarten v Lednici. Ačkoli bylo v Lednici vysazeno 6700 ks dalších stromů, mělo být v roce 1800 vysazeno v Lednickém a Valtickém panství celkem ks ovocných stromů. Sazenice pocházely pravděpodobně z vlastních liechtensteinských školek, protože okolo roku 1800 jich bylo na panství několik zřízeno a jejich činnost měla být obohacena o cizokrajné druhy. Roku 1801 měl být ve valtické zahradě postaven nový pavilon Ermitage, kolem nějž měla vést alej z jeřábů a třešní. Zbytek prostranství měl být vysazen švestkami. Také po roce 1886 našly ovocné dřeviny uplatnění v nově založené zahradě před lednickým zámkem (Křesadlová, 2007[b]) 28

29 4. HISTORIE OVOCNICTVÍ NA CÍRKEVNÍCH STATCÍCH Ovocnictví na církevních statcích má hluboké historické kořeny a je doloženo například zprávou o založení ovocné zahrady u Davle mnichy ostrovského kláštera v roce 994. Odtud byla šířena znalost ovocnictví i mezi běžné obyvatelstvo. Součástí šířených znalostí byla i informace o zpracování ovoce konzervací, sušením nebo zpracováním na povidla. Klášterní zahrady jsou typickou ukázkou středověké architektury. Byly umístěny uvnitř klášterního souboru budov, nejčastěji přímo v rajském dvoře, obklopeném křížovou chodbou. Zahrady byly většinou prosté a ve většině klášterů sloužily, pro jejich klidné nerušené prostředí, k náboženskému rozjímání. Měly však význam také jako zahrady bylinářské a lékařské V historických pramenech můžeme najít zmínky i o ovocných sadech, vinicích či koutech pro pěstování zeleniny (Švec,1924, Dokoupil,.Neumann, Riedl, Veselý, 1957) Bělá pod Bezdězem (Mladá Boleslav) Bývalý Konvent obutých Augustiniánů u kostela sv. Václava. Podle rytiny z 18. století stával komplex uprostřed zahradní úpravy, ohrazen vysokou zdí, na severní a západní straně dokonce opatřenou cimbuřím. Před kostelem byla malá okrasná zahrádka, sloužící patrně převorovi. Kolem budov byly jen štěpnice, větší okrasná (nebo pravidelně uspořádaná užitková) zahrada se nalézala v pásu na severním konci areálu (Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 1999) Brno, kapucínské zahrady (střed klášterní zahrady) Kapucínský klášter pod Petrovem byl postaven v roce 1650 spolu s nevelkou zahradou, která byla stísněna uvnitř města při hradbách s plochou půl hektaru.. Nacházela se ve svažitém terénu v nadmořské výšce m n.m. a byla členěna terasami, které původně sloužily jako vinice, poté jako užitková zahrada. Do dnešních dnů byla zachována pouze jako okrasná zahrada, ve které můžeme vidět 6 teras s travnatými stupni a vodními prvky (Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 1999) Česká Lípa Konvent obutých Augustiniánů s gymnasiem u kostela Všech Svatých. Za kostelem a loretánskou kaplí ležela velice rozlehlá zahrada, rozdělená do několika částí. Zcela vlevo (za kostelem) se nalézala menší okrasná zahrada, na niž navazovala větší užitková zahrada (za konventem). Větší partii zahrady oddělovala alej, pohledově ukončená pavilonem. Část za 29

30 alejí měla podobu francouzsky utvářeného parku s překvapivým množstvím květinových parterů (broderií) v geometrické skladbě. V hloubce ohraničeného prostoru se na vyvýšeném místě rozprostíral ještě ovocný sad. Popisovaná zahrada nemohla vzniknout roku 1628, kdy je zmíněno její zřízení, ale jistě pocházela až z 1. poloviny 18. století (Vlček, Sommer, Foltýn, 1997) Opatovice nad Labem (Pardubice) Zaniklé benediktinské opatství sv. Vavřince. Po obvodu kláštera vznikla řada účelových a hospodářských budov, z nichž je k roku 1229 doložen mlýn a k roku 1366 špitál (kromě toho existovala klášterní nemocnice a škola). Archeologický výzkum odkryl na tzv. předklášterním Ostrůvku (v jeho jižní části) zbytky služebnické osady se ševcovskou dílnou a srubovými objekty. Vysokou úroveň klášterního ovocnářství dokládají zdejší nálezy ovocných pecek a semen (Vlček, Sommer, Foltýn, 1997) Praha 1 Hradčany Kapucínský konvent (čp 99/IV) u kostela p. Marie a sv. Andělů (Loretánské náměstí). Zahrada u konventu byla vymezená vysokou ohradní zdí. Byla upravena do tří teras, z nichž spodní patro dnes zaplňují nové skleníky. Střední sloužila jako pole, horní asi jako štěpnice a zeleninová zahrádka, pouze při kostele se dříve nacházela malá okrasná zahrada s kruhovou vodní nádrží (Vlček, Sommer, Foltýn, 1997) Praha 6 Břevnov Benediktinské arciopatství sv. Markéty. Úpravy původní zahrady nacházející se severně od areálu probíhaly již od roku 1708, v roce 1718 pravděpodobně vznikla ohradní zeď sadu. Patrně někdy ve 30. letech 18. století byly vybudovány nové terasy s bazény a fontánami, k nimž patří oranžérie (dnes v troskách), jejíž existence je doložena již k roku Oranžérie je zajímavá stavba, navržená K.I.Dientzenhoferem tak, aby střední pavilon sloužil jako sala terrena, k níž po obou stranách přiléhaly velké skleníky. Další stavbou v zahradě byla sala terrena nad gotickou studnou zvanou Vojtěška. Nad středověkou stavbičkou vznikl v letech nejdříve podle projektu K.I.Dientzenhofera malý přízemní pavilon. Stejný architekt se pak zasloužil o jeho přestavbu v roce 1750, při níž dostal pavilon svou dnešní patrovou podobu se šikmo posazenými křídly. Svého času stavba sloužila i jako lázně. Proti Vojtěšce se v ose hlavní komunikace horní konventní zahrady objevuje kaple sv. Josefa, o kterou byla 30

31 zahrada obohacena v roce Podle tehdy módního francouzského vzoru byla utvářena i další zahrada, opatská, rozprostírající se pod klášterním areálem na východ. Měla patrovou úpravu a navazovala na další sala terrenu (Vlček, Sommer, Foltýn, 1997) Praha, Strahov (Hradčany) Klášterní zahrady premonstrátského kláštera na Strahově jsou zastoupeny v několika výrazových obměnách a rozkládají se jižně a východně až severovýchodně od komplexu budov. Největší podíl na výměře asi 11 ha připadá na tzv. Velkou strahovskou zahradu. Opatská zahrada zaujímá plochu 0,2 ha a přiléhá k budově prelatury z východní strany. Konventní zahrada z jižní strany má rozlohu 0,27 ha. Značná část ploch sloužila k užitku, šlo o vinice, štěpnice, plochy lékárnické či bylinářské i k pěstění zeleniny. Velká strahovská zahrada má díky ovocné kultuře dodnes užitkový ráz. Ovocné stromy rostou na plochách pod vyhlídkovou cestou směrem k nemocnici pod Petřínem a na plochách podél Hladové zdi souběžně se strahovskou ulicí v jednoduché řádkové struktuře. Mezi ně jsou vklíněny partie, které mají lesnatý ráz. Ve výběžku u Úvozu jsou viditelné pozůstatky modelace terénu po terasách k pěstění révy. Někdejší vinný lis s pekárnou kláštera z pol. 16. století byl novodobě upraven na obytný dům. Další zajímavost někdejší sušárnu ovoce, dnes dům zahradníka, můžeme najít nad vyhlídkovou cestou jižně od konventu (Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 1999). 31

32 5. INVENTARIZACE VYBRANÝCH OBJEKTŮ 5.1 Inventarizace ovocného sadu v zámeckém parku v Holešově Barokní zámek byl současně se zahradou založen roku 1650 podle návrhu Filiberta Luccheseho (Nižaradzeová, 2005). Ovocné sady jako součást rozlehlé zahrady v Holešově jsou dochovány do dnešních dnů a patří k nejzachovalejších sadům s dlouhou historií. Již na plánu z roku cca 1750 se nacházelo několik ovocných sadů. Ovocné dřeviny byly vysazeny jak v drobnějších zahradních prostorách napravo od zámecké budovy, tak v zahradě u oranžérie. Zde lze předpokládat výsadby nižších tvarů ovocných stromů. V zadní části formální zahrady se nacházelo několik tabulí obdélníkového tvaru osazených ovocnými sady v černém úhoru i v travnaté ploše. Na plánu přibližně z roku 1775 je tento stav potvrzen. Plocha sadů v zadní části formální zahrady byla později ještě rozšířena a odpovídá téměř dnešnímu stavu. Okolo roku 1800 se ovocné dřeviny pěstovaly i v příkopu okolo budovy zámku. V průběhu 19. století se plocha sadů v zahradě měnila jen málo a výsadby byly průběžně obnovovány. Archivně je doložena obnova sadu ležícího nalevo od vodního kanálu při pohledu od budovy zámku. Tento sad se skládal z 20 příčných řad ovocných stromů. Obnova probíhala postupně po čtyři roky v letech Doloženy jsou výsadby z let Každým rokem bylo vysazeno 5 řad stromů, s 12 jedinci v řadě, ročně tedy 60 stromů. S obnovou se začínalo v nejvzdálenější části od budovy zámku. Staré stromy byly pravděpodobně odstraňovány postupně, vždy jen v právě obnovované části. V dubnu 1890 bylo vysazeno 60 stromů v 32 odrůdách. Většinou byly vysazovány dva stromy od jedné odrůdy vedle sebe. Jednalo se především o jabloně (32 ks v 18. odrůdách) a hrušně (21 ks v 9 odrůdách). Výsadba byla doplněna o 7 ks třešní v 5 odrůdách. Ovocné stromky pocházely z Bystřice pod Hostýnem. V březnu 1891 byly vysazovány stromy pocházející ze školek Viktoria v Želešicích u Brna. Tentokrát výrazně převládaly jabloně, kterých bylo vysazeno 48 ks v 16 odrůdách. Zástupci jednotlivých odrůd již nebyly vysazovány v řadách vedle sebe. Vysazený sortiment byl doplněn dvěma meruňkami, dvěma třešněmi a osmi hrušněmi, vždy po jednom kusu od jedné odrůdy. V dubnu 1892 byly již vysazovány jen jabloně a hrušně, 37 ks jabloní v 37 odrůdách a 13 ks hrušní ve 12 odrůdách. Hrušně a 17 ks jabloní bylo opět dodáno z Želešic, 30 ks jabloní ze školek ve Zdounkách. 32

33 Během tří let bylo do sadu vysazeno 180 nových stromů ve 116 odrůdách. 70 % z tohoto počtu (127 ks) tvořily jabloně v 80 odrůdách. Nejčastějšími odrůdami byly Car Alexandr (6 ks), Ananasová reneta (5 ks), Panenské české (4 ks). 42 ks hrušní ve 29 odrůdách přestavuje 23 % vysazených stromů. Popis 18 odrůd hrušní z tohoto počtu lze nalézt díle Lidová pomologie II. díl Hrušky od Josefa Vaňka z roku Třešně byly zastoupeny 7 stromy v 5 odrůdách ( Napoleonova chrupka, Černá srdcovka, Červená chrupka, Gobetova amarelka, Černá obrovská ), višně 2 ks ve 2 odrůdách (červené a černé) a meruňky dvěma kusy bez udání odrůdy. 12 odrůd, jejichž výsadba je doložena mezi roky , lze stále najít v sadu ( Bismarkovo, Blenheimská reneta, Boskoopské, Coxova reneta, Gdánský hranáč, Grávštýnské, Panenské české, Parkerovo, Parména zlatá zimní, Ribstonské, Richardovo žluté, Řehtáč soudkovitý ). K poslední obnově sadů v zahradě došlo v padesátých letech 20. století. Vzhledem k tomu, že bylo zamýšleno zřídit v zahradě ovocné arboretum, bylo vysazeno větší množství ovocných odrůd i staršího sortimentu. (Křesadlová, 2007[a]) Vlastní inventarizací v roce 2007 bylo zjištěno, že od poslední inventarizace, kterou provedla Nováčková (2007) v průběhu roku 2006, se počet ovocných stromů nezměnil, na rozdíl od stavu zjištěného v roce 2005, kdy inventarizaci provedl Boček (2005). Pro zajímavost, v roce 2005 byl celkový počet ovocných stromů 785 a již v následujících letech 2006 i 2007 byl zjištěn celkový počet 688 ovocných stromů v tomto druhovém složení: jabloně, hrušně, višně, třešně, slivoně a ořešáky. Ovocné dřeviny se nachází ve třech blocích, které byly označeny jako sad A, sad B a sad C. V sadu A, který se nachází vlevo z pohledu od zámku severní, můžeme najít 8 řad ovocných stromů, jejichž stáří se odhaduje na let. Celkem bylo inventarizací zjištěno 162 stromů, ve skladbě: 113 ks jabloní, 22 ks slivoní, 20 ks hrušní, 4 třešně a 3 višně. Sad B je největší ze sadů, nachází se ve střední části z pohledu od zámku a sousedí se sadem A. Tvoří jej 12 řad po 32 stromech. Můžeme zde najít více mladších stromků, které byly dosázeny asi před lety. Celkový počet stromů 281 má toto druhové složení: 168 jabloní, 62 ks slivoní, 27 hrušní, 23 ks třešní a 1 ks višní. Na fotografii v příloze můžeme vidět ovocný strom, který se pravděpodobně vlivem stáří rozlomil, lze tedy předpokládat, že bude pokácen a tím bude celkový počet stromů snížen o 1 kus. Sad C se rozkládá nejjižněji, tedy vpravo od zámku a jižním okrajem sousedí s městskou komunikací a zástavbou. Sad C je stejně jako sad B tvořen 12 řadami, ovšem v 33