Tajné dějiny. Skryté síly, které utvářely dějiny. Joel Levy

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Tajné dějiny. Skryté síly, které utvářely dějiny. Joel Levy"

Transkript

1 Tajné dějiny. Skryté síly, které utvářely dějiny Joel Levy

2 Obsah Úvod 1. Spiknutí, tajné spolky a kulty Mystická náboţenství - starověké tajné spolky? 1500 př. Kr po Kr. Císaři a vrahové - nekalý čin, kterým se Řím stal říší: 44 př. Kr. Perští Asasíni: po Kr. Tajná činnost papeţství: po Kr. Spiknutí střelného prachu - spiknutí uvnitř spiknutí: 1605 Svobodní zednáři, rozekruciáni a ilumináti: od 17. století po současnost Skutečné spiknutí Odessa - CIA, Gehlen Org a západoněmecká rozvědka: Od P2 po Opus Dei: pravicová spiknutí v lůně katolické církve? Od roku 1945 po současnost Kdo zastřelil JFK? 1963 Skupina Bilderberg: od roku 1954 po současnost Fellowship, křesťanská pravice a americká politika: od 30. let 20. století po současnost Smyšlená tajemství a fiktivní spiknutí: od starověku po současnost 2. Svět špionáţe Výzvědná činnost a vzestup Říma: př. Kr. Francis Walsingham, šéf výzvědné sítě v alţbětinské Anglii: Napoleonovi vs. Wellingtonovi zvědové: Signální rozvědka, bitva u Grünwaldu (Tannenbergu) a ruská revoluce: 1914 Richard Sorge - hlavní ruský špion druhé světové války: Enigma a tajemství Ultry: Aféra Írán-Contra: Tajná diplomacie Doverská smlouva - zánik Stuartovců: 1670 Tajné smlouvy a koupě Louisiany: Bismarck a tajné dějiny sjednocení Německa: Domek z karet - tajné smlouvy a první světová válka: Německo-sovětský pakt o neútočení: Lest a klam Trojský kůň: asi 1200 př. Kr. Dobytí Monaka: 1297 Otec moderní magie a alţírské povstání, k němuţ nedošlo: 1856 "Potěmkinovy vesnice" německé Luftwaffe: 1936 Bitva na řece La Plata: 1939 "Tělesná stráţ lţí" - operace Bodyguard; lest a klam v den D: 1944 "Hail Mary Play" a invaze do Kuvajtu: 1991 Válka v Iráku a neexistující zbraně hromadného ničení: 2003

3 5. Tajní vládci Podivná pouť Alexandra Velikého: 331 př. Kr. Livia, první dáma Říma: 58 př. Kr po Kr. Pornokracie: kolem po Kr. Inkognito - utajení vládci: 800/1697 Kardinál Richelieu: Tajné projekty Archimédés a obrana Syrakus: 212 př. Kr. Ztracené tajemství Byzance - řecký oheň: po Kr. Tajné pátrání kapitána Cooka po jiţním světadílu: Radar - technologie, která vyhrála válku: 1940 Projekt Manhattan: Operace Paperclip: Prameny O autorovi

4 Úvod Dějiny jsou jako dravá řeka valící se korytem epoch. Její hladina je poseta příběhy dat, bitev a smluv, králů, prezidentů a generálů; tyto oficiální příběhy se učíme ve škole. Jenţe mnohé zůstává našemu zraku skryto: kalné hlubiny ukrývají skutečné hybatele dějin, lsti a zrady, spodní proudy tajné diplomacie a nekalých spiknutí, které usměrňují tok dějinných událostí. Toto je tajný příběh minulosti, odhalený v Tajných dějinách: skrytých silách, jeţ utvářely minulost. Tajné dějiny popisují, jak skryté síly odnepaměti ovlivňovaly skutečný chod dějin - od mystických kultů starověkého světa aţ po různé pokoutní spolky revoluční Evropy, od zárodků tajných sluţeb v 17. století aţ po rozsáhlé špionáţní říše studené války; od osamělého génia Archimédova aţ po obrovský vojenskoprůmyslový komplex projektu Manhattan. Kdo byl šedou eminencí v pozadí královských trůnů? Kolik bitev se rozhodlo, neţ byl tasen meč či vypálen první výstřel? Do jaké míry jsou velké okamţiky dějin inscenovány a reţírovány herci, kteří nikdy nevstoupí na jeviště? Odvěkým posláním dějin je pomáhat nám chápat současnost a zasvěceně přemýšlet o budoucnosti. Dnes stejně jako v minulosti zůstávají skutečné síly ovlivňující průběh událostí skryty našemu zraku. Jdou země do války z proklamovaných morálních a politických důvodů, anebo aby splnily spleť tajných hospodářských a strategických záměrů? Jaké jsou skutečné vztahy mezi USA a utlačovatelskými reţimy, které tato země pokládá za spojence ve válce proti teroru? Do jaké míry jsou západní demokracie řízeny a ovládány velkým byznysem a osobními zájmy? Definitivní odpověď na tyto otázky patrně najde aţ historik v budoucnosti. Prozatím si musíme brát poučení z minulosti, abychom se lépe orientovali v přítomnosti. Právě to se tato kniha pokouší poskytnout: dějinné epizody a události, které vrhají světlo na roli skrytých sil při jejich utváření. Moţná nám tak pomohou trochu osvětlit i dějiny současnosti.

5 1 Spiknutí, tajné spolky a kulty Konspirativní teorie dějin rozhodně má jisté kouzlo přitaţlivosti a obvykle poskytuje zábavnější čtení, neţ jakým je strohý výčet hospodářských sil, společenských trendů a politických hnutí, který tvoří "oficiální" verzi. Jenţe právě toto kouzlo - spolu s různými výstřelky konspiračních hnutí - můţe sniţovat její věrohodnost. Tato kapitola obsahuje sled historických rozborů, událostí a epizod ilustrujících zákulisní zásahy spiknutí, kultů a tajných společností do dějin. Vzhledem k jejich utajované povaze se nelze vyhnout určité míře spekulací - ani jedna však není nepodloţená. Témata zahrnují širokou škálu od kulturního vlivu tajných společností ve starověku (mystická náboţenství starého Řecka) aţ po sloţité předivo převáţně pravicové parapolitiky,1 která měla značný vliv na moderní poválečné dějiny. Závěr kapitoly je věnován tomu, jak lze v politice vyuţít mýtů a konspirací; vypráví o tom, jak vlády v průběhu celých dějin vyuţívaly i zneuţívaly příběhů o tajných spiknutích a spiklencích k vlastnímu prospěchu. 1 Pojem "parapolitika" se pouţívá stále častěji v souvislosti s označením tajných či zákulisních politických tahů demokraticky zvolených vlád, které jsou jen fasádou, za níţ se ukrývají jednotlivci, koalice, instituce či korporace se skutečnou mocí, působící "nad" politikou či zcela "mimo" ni. O parapolitice se často mluví v amerických filmech a seriálech, např. Akta X. Pozn. překl. Mystická náboţenství - starověké tajné spolky? 1500 př. Kr po Kr. Základem mystických náboţenství neboli mystérií byly náboţenské rituály starověkých Řeků a později dalších členů helenizovaného světa. Od běţných veřejných náboţenských obřadů se lišily tím, ţe je mohly vykonávat pouze zasvěcené osoby (řecky mystes; odtud je odvozeno "mystérium") - tedy ti, kdo se podrobili zvláštnímu procesu zasvěcení. Mystéria si byla většinou podobná námětem i obsahem. Slibovala zbavit zasvěcené strachu ze smrti příslibem blaţeného posmrtného ţivota (na rozdíl od neblahého osudu, který čekal nezasvěcené) zaloţeného na odhalení tajného vědění. Mnozí vědci tvrdí, ţe mystická náboţenství jsou prazákladem křesťanství. Jenţe co kdyţ slouţila také jako jakási starověká zednářská lóţe, nabízející společenský vzestup pomocí okultních věd? K nejstarším a nejvýznamnějším mystickým náboţenstvím se řadí eleusinská mystéria soustředěná kolem kultovní svatyně Eleusíny u Athén. Eleusinská mystéria (téţ eleusínie; pozn. překl.) vyprávěla příběh o Démétér a její dceři Persefoné, bohyních úrody, které se po pobytu v podsvětí vrátily na zemi, aby jí přinesly plodnost a naučily lidi obdělávat půdu. Zasvěcení vykonávali pouť do chrámu, kde jim byly ukázány posvátné předměty a kde jim bylo vyjeveno povznášející vědění, jehoţ přesná povaha byla přísně střeţeným tajemstvím a dodnes zůstává záhadou. Kořeny mystérií sahají patrně do prehistorických obřadů plodnosti. Výroční mysterijní slavnosti se v Eleusíně konaly po téměř dva tisíce let, přibliţně od roku 1500 př. Kr. aţ do roku 393 po Kr., kdy kult potlačil římský císař Theodosius. Tři roky nato srovnaly svatyni se zemí nájezdy Gótů a Vizigótů pod velením Alaricha.

6 Z eleusinských mystérií, původně místního kultu, se během staletí vyvinula tajná společnost rozšířená po celé říši. Zpočátku bylo členství přístupné všem Athéňanům s výjimkou lidí s "nečistýma rukama" (vrahů) a těch, kteří nemluvili řecky (barbarů). S rostoucím vlivem Řecka ve starověkém světě se členství v mystériích rozšířilo na všechny "civilizované" národy. Mystéria si oblíbily kultivované třídy sousedních společností, zejména Římanů. Pro Římany se zasvěcení dokonce stalo známkou společenské prestiţe a členy eleusínií se stalo několik císařů včetně prvního a největšího římského císaře Augusta, ale také Nera a dalších. U zasvěcených docházelo k zásadní přeměně osobnosti a následně se od nich očekávalo dodrţování souhrnu přísných ţivotních zásad a pravidel. Mystéria se v mnohém podobají modernímu svobodnému zednářství. Zasvěcení sdíleli tajemství a teoreticky také obecně světonázor; obojí bylo nedostupné nezasvěceným masám. Všichni měli zpočátku rovnocenné postavení bez ohledu na světský status a procházeli různými stupni zasvěcení. Kdyţ se mystéria začala těšit oblibě u římské smetánky, je jen logické, ţe se jejich funkce změnila do stejné podoby, jakou měla později u svobodných zednářů: umoţňovala vytvářet zákulisní vazby a společenský vzestup. Prostřednictvím mystérií se zasvěcení také seznamovali s řeckou kulturou. Ačkoli Řím byl nakonec daleko mocnější neţ Řecko, vliv Řecka pronikl do mnoha oblastí starověkého světa. Řecké hodnoty a řecká kultura se šířily od severní Británie aţ po Blízký východ. Nenapomohlo tomu také přijetí římské smetánky do řeckého tajného spolku? O mystériích se často tvrdí, ţe poloţila základy křesťanství. Bezesporu existuje řada analogií. Mystéria eleusinská, Bakchova či Orfeova, jakoţ i podobná mystéria východní, např. Mithrův kult, se opírají o mytologie "zemřelých a zmrtvýchvstalých bohů": bohů, kteří zemřou nebo se odeberou do podsvětí, leč poté vstanou z mrtvých, aby spasili lidstvo. Mysterijní náboţenství moţná spoluutvářela římskou kulturu v její pohanské i křesťanské podobě. Císaři a vrahové - nekalý čin, kterým se Řím stal říší: 44 př. Kr. Stěţejním okamţikem v dějinách Říma byla změna zřízení z republiky na císařství, které odebralo senátu vládu nad Evropou a vloţilo ji do rukou jediného muţe - císaře. Klíčovými událostmi v tomto dramatu nebyly politické debaty na půdě senátu, ba ani krvavé střety na bitevním poli, nýbrţ činy temných sil - zásah vrahova noţe a šepot spiklenců, tajná schůzka a pochybný obchod. Tyto pokoutní metody změnily způsob vládnutí v Evropě na celá příští staletí. Caesarův vzestup Patrně největším římským generálem byl Julius Caesar, a právě jeho vzestup ke slávě nakonec vedl k pádu republiky. V době, kdy začínal růst jeho význam (kolem roku 70 př. Kr.), otřásala Římem rozvratná občanská válka a suţovaly jej narůstající sociální a ekonomické problémy - a to i přes působivé vojenské úspěchy a vládu nad velkou částí Středomoří. Ačkoli se římské provincie rozkládaly od Řecka po Španělsko a od Afriky po Alpy, v podstatě jim vládla elita malého městského státu. Patricijské rodiny ovládající římskou republiku, jejíţ význam vzrostl v punských válkách v předešlých stoletích (viz kapitolu Výzvědná činnost a vzestup Říma, s. [[dle sazby]]), byly u moci ještě dvě stě let po nich. Ţárlivě střeţily své bohatství, postavení i

7 moc a bránily se reformám, jichţ bylo vzhledem k měnícím se potřebám Říma naléhavě zapotřebí. Davy chudých bezzemků z venkova proudily do měst, která na to nebyla vybavena, a nespravedlivý systém daní a provinciálních vlád vyvolával bouře nevole v Itálii i v provinciích. Postavení této sobecké a chamtivé oligarchie souhrnně nazývané optimáti nejvíc ohroţoval Caesar. Koupal se na výsluní slávy po úspěšných taţeních, opíral se o loajalitu legií a těšil se velké oblibě u římských občanů, které zahrnoval penězi, hostinami a hrami; mohl se tudíţ o to snáz vymanit z ústavních pojistek, které omezovaly jeho moc. Strach optimátů z něho ještě vzrostl, kdyţ dobyl Galii; spolčili se proto s jedním z hlavních Caesarových protivníků, generálem Pompeiem. S jejich podporou vydal Pompeius několik zákonů, jejichţ cílem bylo zbavit Caesara po jeho návratu z Galie moci, a tím rozpoutal občanskou válku. Caesarova vojska zvítězila nad Pompeiovými v bitvě u Farsálu (48 př. Kr.), Pompeius sám však nakonec nezemřel na bitevním poli, nýbrţ byl úkladně zavraţděn. Po poráţce uprchl do Egypta v naději, ţe tam najde útočiště, avšak poradci mladého faraona Ptolemaia usoudili, ţe kdyţ se ho zbaví, mohli by si příznivě naklonit Caesara. Nechali tedy Pompeiovu loď čekat u břehu a jeho vlákali ho do menší loďky tím, ţe do ní posadili jeho dva staré kamarády z dřívějšího válečného taţení. Kdyţ loďka zamířila ke břehu, oba domnělí přátelé vytáhli dýku, vrazili mu ji do zad a potom mu uřízli hlavu. Březnové idy Po úkladné vraţdě svého největšího soupeře Caesar rázně skoncoval s ostatními odpůrci a vrátil se do Říma. Tam byl prohlášen diktátorem, coţ byla ústavní funkce s velkou mocí, zato však omezeného trvání. Nyní, kdyţ občanská válka skončila, se senát (zastupující převáţně vládnoucí aristokracii) doţadoval obnovení republiky a návratu k starému řádu věcí, ale Caesar si patrně uvědomoval, ţe starý "status quo" uţ nebude účinný, a začal prosazovat program bolestivé reformy. Zvětšil senát tak, aby jej mohl zaplnit vlastními příznivci, manipuloval oficiálními posty, jak uznal za vhodné, prosazoval rozsáhlé občanské i hospodářské reformy doma i v provinciích a pokoušel se obnovit právo a pořádek v čím dál neklidnějších ulicích Říma. Avšak nakonec se tato opatření dostala do rozporu se zájmy patricijů a nevraţivost optimátů vůči Caesarovi rostla. Podněcovaly ji i obavy, ţe se Caesar chystá prohlásit králem; republikánští Římané, kteří měli dosud v neblahé paměti tyranské vlády dávných římských králů (svrţených v 6. století př. Kr.) a vzpomínali na ně jako na bájné zlo, hleděli na královský titul s opovrţením. Ke změně postoje senátu nepřispěly ani další Caesarovy činy. Od samotného senátu přijal nebývalé pocty včetně titulu "imperátor", na jeho počest byla postavena řada chrámů a vztyčena řada soch a na mincích byl vyraţen jeho portrét - takovou poctou nebyl dosud vyznamenán ţádný ţijící Říman (byla však spojena s řeckými králi). Národům ve východořímských provinciích dovolil, aby ho uctívaly jako boha. Prasynovce Octaviana jmenoval svým nástupcem, a tím podnítil obavy, ţe se pokouší vytvořit jistou formu dědického nástupnictví. V únoru 44 př. Kr. mu na veřejné slavnosti jeho hlavní zástupce Marcus Antonius nabídl korunu - a Caesar ji odmítl; lidé však usoudili, ţe nabídku zinscenoval sám Caesar, aby tak vyvrátil nepříjemné fámy, a minula se účinkem.

8 Jeho autokratický styl, jeho výpad proti moci a postavení oligarchie, jakoţ i jeho očividné záměry získat královský titul nakonec dohnaly optimáty ke spiknutí. Jeho hlavní aktéři zastupovali dva hlavní proudy opozice vůči Caesarovi. Gaius Cassius Longinus, obvykle označovaný jako Cassius, byl generál, jehoţ význam vzrostl během vesměs neúspěšného taţení v Persii, kde římskou armádu pod velením generála Crassa porazili Parthové v bitvě u Carrhae (53 př. Kr.). Cassius byl tehdy obviněn, ţe úmyslně nenasadil své vojsko do bitvy, aby byl Crassus zabit a on mohl převzít velení, ba ţe ho k tomu za úplatu navedl Caesar (Crassův protivník). Po návratu do Říma se Cassius stal členem úplatné a prospěchářské republikánské frakce, a podle římských historiků zosnoval Caesarovu smrt zejména z chamtivosti a ţárlivosti. Cassius představoval zástupce zájmů, které se neslučovaly s Caesarovými reformami, a je často obviňován, ţe byl hlavou celého spiknutí. Právě on získal pro spiknutí nejvýznamnějšího aktéra, kterým byl Marcus Iunius Brutus. Brutus je často popisován jako - řečeno Shakespearovými slovy - "nejvznešenější ze všech Římanů", neboť jeho boj proti Caesarovi prý pramenil z čestných a spravedlivých pohnutek a on sám byl ztělesněním ušlechtilých ctností. Ve skutečnosti byl Brutus sloţitější osobnost; jeho činy dokazují, ţe uměl být nemorální a krutý, ale také uváţlivý a zásadový. Byl Caesarovou pravou rukou, jeho důvěrníkem a spolehlivým přítelem i spolupracovníkem; dokonce se o něm tvrdilo, ţe je Caesarovým synem, jelikoţ jeho matka byla kdysi Caesarovou milenkou. Přes to všechno se do spiknutí zapojil; zřejmě ho k tomu vedly jeho republikánské ideály - představuje protimonarchistickou opozici vůči Caesarovi. Spiknutí patrně začalo roku 45 př. Kr. během Caesarova taţení ve Španělsku, kde poráţel poslední zbytky Pompeiových vojsk z občanské války. Cassius, dřívější Brutův odpůrce, s ním neúnavně utuţoval přátelství, zatímco Brutus dostával anonymní výzvy apelující na jeho a Caesarovy svazky po předcích. Caesar totiţ odvozoval svůj původ od dávných římských králů a Brutův předek zabil v roce 510 př. Kr. posledního římského monarchu. Brutus byl nyní vyzýván, aby stejně jako jeho předek znovu uskutečnil slavnou tyranovraţdu. Nakonec se ke spiknutí přiklonil - poté, co mu Cassius namluvil, ţe Caesar uţ brzo svolá schůzi senátu a bude na ní prohlášen králem v provinciích mimo Itálii. Brutus se údajně dal slyšet, ţe bude muset "bránit svoji vlast" a "poloţit ţivot za její svobodu". Po zapojení Bruta začalo spiknutí rychle nabírat na obrátkách; nakonec se do něj zapojilo na šedesát lidí včetně mnohých Caesarových blízkých kolegů. Brutus musel s Caesarem těsně spolupracovat, aniţ by cokoli prozradil, a ačkoli navenek zachovával klidnou tvář, jeho ţena Portia vytušila, ţe se něco chystá, a byla také zasvěcena do spiknutí. Kdyţ bylo na březnové idy března - ohlášeno zasedání senátu, spiklenci usoudili, ţe nadešla jejich chvíle. Sešli se u Cassia, kaţdý s dýkou ukrytou pod oděvem, a poté se odebrali do Pompeiova divadla, součásti velkého veřejného komplexu, který dal Caesarův starý rival postavit. Senát se tehdy zrovna přestavoval, proto se jeho zasedání konala v provizorní síni vedle divadla. Tady čekali. Mnozí z nich byli přesvědčeni, ţe spiknutí je odhaleno, a byli připraveni utéct, ale Brutus stál netečně a klidně. Opodál, v budově divadla, byla rozmístěna skupina gladiátorů, kteří měli zasáhnout proti případným davovým nepokojům. Caesar mezitím skutečně obdrţel od svých špehů zprávu, ţe se proti němu chystá spiknutí. Dokonce mu předali seznam spiklenců, ale on mu nevěnoval pozornost. Zdá se, ţe o hrozícím nebezpečí se dozvěděla i jeho ţena, protoţe ho prosila, ať do senátu nechodí. Jeden ze spiklenců nasazený v Caesarově domě však dokázal její obavy rozptýlit. Kdyţ se Caesar

9 nakonec dostavil na zasedání, další ze spiklenců odvedl pozornost jeho zástupce Marka Antonia tak, ţe s ním zapředl dlouhý rozhovor před senátem. Caesar zaujal místo a připravoval se na jednání. Spiklenci vytasili dýky a vrhli se na něho - Caesar utrţil třiadvacet bodných ran a ironií osudu se zhroutil k nohám Pompeiovy sochy. Rozparcelování říše Spiklenci bohuţel nedomysleli následky Caesarova zavraţdění a neměli jasnou představu, jak postupovat dál. V nastalém zmatku uchvátil moc Caesarův dědic Octavianus spolu se svým zástupcem Markem Antoniem a v roce 43 př. Kr. vytvořili triumvirát s Lepidem, někdejším Caesarovým spojencem. Tajná jednání této skupiny rozhodla o charakteru republiky bezprostředně po atentátu i o jejím pozdějším zániku. V listopadu 43 př. Kr. se tato trojice sešla v Bononii (dnešní Boloni) a dohodla se na tzv. proskripční politice, tj. na odsouzení význačných osobností, aby jim mohla být zabavena půda a jejich bohatství naplnilo státní pokladnu. Ve vší tajnosti sestavili seznam jmen, kterým odsoudili stovky nejvýznačnějších Římanů k smrti a potupě. Ačkoli se zdroje v údajích různí, rozsah tohoto krutého rabování je zřejmý: mimo zákon bylo postaveno na dvě stě senátorů a více neţ dva tisíce equites ("rytířů" neboli zástupců niţší šlechty), z nichţ mnozí byli spojenci triumvirátu nebo mu pomáhali. Octavianus na seznam zařadil dokonce členy vlastní rodiny. Jiná jména se tam objevila ze zlomyslnosti či osobní nevraţivosti anebo kvůli vyrovnání starých účtů. Takto obohacený triumvirát se poté jal pronásledovat a likvidovat ty, kdo se spikli proti Caesarovi. V roce 40 př. Kr. se triumvirové sešli znovu - tentokrát ve městě Brundisium (Brindisi) - a dohodli se na rozparcelování republiky. Západ získal Octavianus, východ připadl Marku Antoniovi a Afrika na jihu Lepidovi. Absolutní vládu nad ţivoty statisíců lidí si tak v diskusi rozdělili tři muţi. První imperátor V následujících letech Octavianus upevňoval své postavení - např. roku 36 př. Kr. vyloučil Lepida z triumvirátu a zároveň usilovně podkopával Antoniovu pozici. Šikovně vyuţil propagandy, aby proti němu obrátil veřejné mínění: vytvořil o něm obraz muţe ovládaného temnými egyptskými kouzly, neboť Antonius se netajil poměrem s Kleopatrou a měl s ní několik dětí, ačkoli byl ţenat s Octavianovou sestrou. Mistrovským kouskem Octaviana bylo získání kopie Antoniovy závěti, zřejmě prostřednictvím starořímské obdoby tzv. black bag job (termín pouţívaný v amerických zpravodajských kruzích pro tajnou operaci s cílem umístit v sledovaném objektu odposlouchávací zařízení či najít v něm důleţité dokumenty, počítačové údaje nebo kryptografické klíče; pozn. překl.). Přečetl ji nahlas před celým senátem, a odhalil tak, ţe Antonius si přeje, aby děti, jeţ má s Kleopatrou, byly uznány jako pravoplatní potomci a on sám aby byl pohřben v Egyptě. To byla poslední kapka - a Octavianus se s bezvýhradnou podporou senátu pustil do posledního dějství v dramatu, z nějţ měl vzejít jako jediný vládce Říma. V roce 31 př. Kr. porazila jeho vojska Antoniovu armádu u mysu Actium, a Antonius s Kleopatrou následně spáchali sebevraţdu v Egyptě. Octavianus byl nyní pánem Říma a zůstal jím dalších čtyřicet pět let. Přejmenoval se na Augusta a přijal titul princeps - "první" (mezi rovnými) - nicméně ve všech ohledech s

10 výjimkou jména vládl jako císař. Republika byla minulostí a vystřídalo ji císařství. Augustovy vladařské činy vytyčily směr a podobu zbytku římských dějin, avšak vzhledem k jeho způsobu vládnutí šlo o dějiny převáţně tajné. Soustředěním veškeré moci v rukou jediného muţe a zřízením absolutistického, autokratického modelu vládnutí se Augustus přičinil o to, ţe se z mocenské politiky stal nástroj nepřetrţitého sledu spiknutí či pokusů o ně. Od té chvíle bylo hlavní císařovou starostí získávat zpravodajské informace o nebezpečích, jeţ mu hrozí, zatímco hlavní starostí kaţdého, kdo prahl po moci, bylo snovat úklady. Císař Domicián (81-96 po Kr.), který - stiţen mocenskou paranoiou - vládl jako tyran a byl nakonec zavraţděn, proslul výrokem: "Osud všech císařů je nevyhnutně neblahý, neboť pouze jejich zavraţdění můţe veřejnost přesvědčit o tom, ţe spiknutí proti nim byla skutečná." To svého času pochopil i Augustus, a tak zaloţil dvě instituce, které v následných tajných dějinách Říma sehrály velkou roli. Jednou z nich byl cursus publicus - oficiální poštovní sluţba. Poštu dosud roznášeli soukromí poslové; nyní se poštovní doručovatelé stali oficiálními vládními agenty, kteří se pohybovali po celé říši a jejichţ osoba byla nedotknutelná. Bylo nabíledni, ţe císařové jich začnou záhy vyuţívat jako tajné sluţby, která sbírá výzvědné informace, roznáší tajné vzkazy, ba dokonce provádí tajné operace, třeba atentáty. Kupříkladu císař Gordianus (r. 238 po Kr.) vyslal posly sluţby cursus publicus s fingovaným tajným vzkazem guvernérovi provincie Mauretania Caesariensis, jímţ byl Vitalianus. Ti po příchodu poţádali o rozhovor v soukromé místnosti a tam ho bez okolků zavraţdili. Augustus zaloţil také pretoriánskou gardu, elitní jednotku osobních stráţců, najímaných z oblastí nezávislých na tradičních sférách římského vlivu, jejímţ hlavním úkolem byla císařova ochrana před spiknutími a před pokusy o atentát. V průběhu několika staletí však moc pretoriánské gardy vzrostla natolik, ţe se sama stala největší hrozbou pro bezpečnost císařů, neboť je mohla libovolně jmenovat i sesazovat. Zavraţdění Caesara bylo tedy zárodkem nekonečného cyklu zákulisních mocenských her, které se od té chvíle jako červená nit táhnou římskými dějinami. Strůjci spiknutí ve snaze zachránit republiku před tyranií monarchie a zachovat svobodné a otevřené vládnutí podepřené ústavními normami - jinými slovy ochránit Řím před tajnůstkářstvím a podvracením - dosáhli svým činem pravého opaku. Perští Asasíni: po Kr. Asasíni, přívrţenci extrémního šíitského náboţenského řádu hašíšíjínů (podle údajného poţívání hašiše), představovali středověkou islámskou sektu proslulou vraţdami a pseudomystickými metodami výcviku. V 19. století se v Evropě vzedmula módní vlna historek o asasínech, vycházející z nepodloţených středověkých pramenů, např. cestopisů Marka Pola, a stala se základem lidových pověstí o jejich sektě. Podle tohoto zčásti přibarveného vyprávění byli asasíni tajným bratrstvem sídlícím v neproniknutelné pevnosti Alamút, v jehoţ čele stál charizmatický šejk Hassan ibn Sabbáh. Ten si vybíral mladé zdatné muţe z řad stráţců karavan na hedvábné stezce, která vedla kolem jejich horské tvrze, a jeho pochopové je unášeli do Alamútu, kde se mladíci probouzeli v "zahradě rajských rozkoší", obklopeni nádhernými květinami, fontánami a houfem svůdných dívek. Pod vlivem hašiše (pasty vyráběné z konopí, která se uţívala v

11 mnohonásobně vyšší koncentraci neţ moderní jointy a měla silné omamné účinky) byli předvedeni před šejka a ten jim oznámil, ţe se ocitli v ráji. Mladíci byli poté znovu uspáni a po procitnutí jim bylo sděleno, ţe do ráje se natrvalo vrátí jen tehdy, kdyţ odpřísáhnou naprostou poslušnost Hassanovi a budou ochotni na jeho příkaz i vraţdit. Pod vlivem dalších dávek hašiše se bojovníci stali krutými zabijáky všech nepřátel sekty. Pověsti o asasínech podnítily fantazii veřejnosti v době romantizmu, jehoţ kultura nadšeně vítala vše orientální, třeba i - v očích hrstky neohroţených bohémů - hašiš. Bájná sekta je dnes vetkána do pestré palety konspiračních pověstí (figuruje zejména ve spiknutích zaloţených na ovládání mysli ve stylu filmu Mandţuský kandidát) a hledají se v ní paralely se sebevraţednými teroristickými útoky dnešních islámských fundamentalistů. Jindy se historky o asasínech zlehčují jako výplody přebujelé fantazie romantických snílků, omámených opojnou směsí orientalizmu a drog. Ani jeden z obou současných postojů neodpovídá přesně skutečnosti, třebaţe pravda je nepochybně zvláštní. Asasíni skutečně existovali a skutečně sehráli významnou roli při utváření politiky a mocenské rovnováhy středověkého světa prostřednictvím teroru a vraţdění. Během své neblahé vlády destabilizovali Persii, podmanili si části Sýrie a vykonávali vraţdy na objednávku křiţáků. Název "asasíni", který je tedy zřejmě odvozen buďto od jména vůdce Hassana ibn Sabbáha, nebo od údajného uţívání drog, byl hanlivý a sektu tak nazvali její nepřátelé. Oni sami si říkali ad-dawa al-dţadída, "nová doktrína". Jejich kořeny tkví v bouřlivých a spletitých dějinách islámských rozkolů, neboť byli odnoţí ismailitských šíitských Fátimovců. Fátimovci byli příslušníci dynastie šíitských muslimů, kteří se prohlašovali za potomky prorokovy dcery Fátimy, a za pravoplatné vládce islámské říše tudíţ povaţovali sebe, a ne sunitské kalifáty Abbásovců. Fátimovci vznikli v Jemenu jako tajné společenstvo. Jejich osvědčenou metodou bylo vysílat do zemí, které neovládali, misionáře, a ti tam tajně šířili svoji víru a obraceli na ni význačné občany, např. generály a panovníky (ačkoli také vyuţívali armád, invazí a dalších obvyklejších forem záboru). V 11. století se jejich vliv rozšířil aţ do dalekého Španělska, na Sicílii a Sardinii, a fátimovská dynastie vládla z Káhiry velkým částem severní Afriky a Blízkého východu. Asasíni představovali mimořádně horlivou skupinu fátimovských misionářů, která se utvořila v 70. letech 11. století na podporu syna fátimovského kalifa Nizárího v jeho dynastickém boji o následnictví, a proto se této sektě občas říká také Nizáríja. Pod velením Hassana ibn Sabbáha dobyli v roce 1090 pevnost Alamút v horské oblasti Kazvínu v severním Íránu. Z této nedobytné základny šířili svou ideologii a moc a stali se hrdiny mnoha legend. Cílené vraţdění vysokých činitelů nepřátelských islámských sekt se pro asasíny stalo nejvyšším duchovním posláním a prostředkem šíření politického a náboţenského vlivu. Neexistují pádné důkazy, ţe poţívali drogy či techniky vymývání mozků, ale má se za to, ţe své pochmurné poslání plnili s děsivou důkladností. Jednotlivci či malé skupinky asasínů, vydávajících se za obchodníky nebo náboţenské askety, pronikali do bydliště vyhlédnuté oběti a nějaký čas tam ţili v ústraní. Bedlivým pozorováním oběti získali přehled o jejích pohybech a mohli zvolit vhodnou chvíli k útoku. Obvykle vraţdili na veřejném místě, často v mešitě během pátečních modliteb. Asasíni nejraději zabíjeli dýkou z bezprostřední blízkosti, aby oběť neměla nejmenší naději utéct. Stejně jako dnešním sebevraţedným atentátníkům šlo i jim o co největší publicitu, aby zesílili účinek

12 vraţdy i vlastní pověst obávaného nepřítele. Avšak na rozdíl od dnešních atentátníků si dávali záleţet, aby nezranili nikoho jiného, a neuznávali sebevraţdy - raději se nechali zabít stráţcem oběti. V roce 1092 si asasíni připsali na vrub první oběť, Nizáma al-mulka, vezíra jednoho z abbásovských kalifů v Bagdádu. Záhy poté se spojili s vládcem syrského Aleppa Ridvanem a na dvě desetiletí se stali faktickými vládci oblasti. Po Ridvanově smrti je odtamtud vyhnal jeho nástupce Ibn al-kašab, a tak se dostal na jejich černou listinu; v roce 1123 byl usmrcen dýkou jednoho z asasínů. Rok poté zemřel zakladatel sekty Hassan ibn Sabbáh, ale sekta na počátku 12. století dále rostla a sílila, aţ ji nakonec ovládl Rašiduddin Sinan, proslulý legendárním titulem "Stařec z hor" (zřejmě jde o chybný překlad). Koncem 12. století upevnili asasíni vztahy s křesťanskými křiţáky v syrském Levantu; v roce 1173 dokonce krátce pomýšleli na obrácení na křesťanskou víru, zřejmě aby vytěţili z výhodných daňových zákonů. Jenţe křesťané v Jeruzalémském království, ţárlivě střeţící výsadní postavení občanů osvobozených od daní, se proti tomu vzbouřili a vyjednávači, které vyslali asasíni, byli zavraţděni. Asasíni však vztahy s křiţáky přesto pěstovali i nadále a křiţáci v nich našli cenného spojence proti saracénskému králi Saladinovi. V roce 1175 se Saladina dvakrát pokusili zavraţdit, přičemţ druhý útočník se dostal ke králi natolik blízko, ţe ho zranil. V roce 1192 byli asasíni zataţeni do sloţité politiky křiţáckých království. Někdo - historikové spekulují o Richardu I. (Lvím srdci) - je najal, aby odstranili jeruzalémského krále Konráda z Montferratu. Konrád byl soupeřem Richardova vazala Guye z Lusignanu v zápase o jeruzalémský trůn. S podporou francouzského krále Filipa II. a rakouského panovníka Leopolda Konrád Guye z Lusignanu sesadil a v dubnu 1192 nastoupil na královský trůn. Jeho vláda však byla krátká. Hned 28. dubna, kdyţ se vracel z večeře u přátel, ho přepadli dva asasíni a ubodali ho k smrti. Sekta neblaze ovlivňovala politiku Blízkého a Středního východu aţ do poloviny 13. století, kdy abbásovský kalifát, zčásti oslaben pleněním asasínů, uţ nebyl schopen odráţet loupeţivé nájezdy mongolských hord. Dobýt Persii a porazit asasíny byl vyslán vnuk Čingischána a Kublaj-chánův bratr Hülegü-chán. V roce 1256 dorazil před brány Alamútu s největší mongolskou armádou, jakou se kdy podařilo shromáţdit, a údajně neprodyšnou obranu hradu ani nemusel podrobit zkoušce, protoţe asasínský šejk se okamţitě vzdal v bláhové naději, ţe dostane milost. Hülegü-chán srovnal pevnost se zemí; v roce 1265 pak byly poslední bašty asasínů rozprášeny jinou invazní armádou pod velením mamlúckého sultána Bajbarse I. Po téměř dvou stoletích tajného vlivu byla moc asasínů v oblasti u konce, ale nizárijští ismailité ţili dál; postupně se rozštěpili na vícero skupin, z nichţ několik existuje dodnes. Nejvýznačnější jsou qäsim-shâhîs neboli chodţové, které proslavil zejména jejich vůdce Ágá Chán, poslední potomek obávaných asasínských šejků. Legenda o asasínech však ţije dál jako vzorová ukázka zlověstných řádů, které tahají za nitky moci z dobře utajených úkrytů a své děsivé poslání plní prostřednictvím manipulace mysli a vraţdění. Tajná činnost papeţství: po Kr. Římskokatolická církev, zejména papeţské instituce v jejím čele, je odjakţiva spojována s tajnůstkářstvím a zákulisními pletichami. Často se o ní mluví jako o největší tajné společnosti,

13 která má k dispozici nejlepší zpravodajské sluţby na světě, a je obviňována ze všeho moţného - od úplatkářství a praní špinavých peněz aţ po pohlavní zneuţívání a vraţdy. Řada těchto obvinění tvořila často součást protikatolických dezinformačních kampaní, ale mnoţství dalších se ve větší či menší míře zakládá na pravdě. Během svých dlouhých dějin se církev často a energicky angaţovala v světských, ale i duchovních záleţitostech, a nezřídka tak činila v přísném utajení. Církev se od svého prvopočátku pohybovala ve světě utajení, vyzvědačství a nebezpečí. Křesťané, pronásledováni římskými úřady, byli nuceni vyznávat svou víru tajně a vyhýbat se římské tajné polici, tzv. frumentarii (původně špiţníci, důstojníci zásobovacích oddílů, později vyuţívaní k různým sluţbám vyzvědačským a policejním). Podle prvních křesťanských kronikářů, např. Eusebia z Caesareje, zakládali křesťané vlastní podzemí, které pomáhalo pašovat ohroţené osoby z dosahu úřadů, i vlastní vyzvědačskou síť, aby je měl kdo varovat před blíţícím se nebezpečím. Například svatého Cypriána tato síť zachránila před dopadením, kdyţ ho upozornila na vydaný zatykač a on se stihl ukrýt. Papeţ Viktor I. (papeţem v letech po Kr.) měl svého vyzvědače v samém srdci říše - císařovu milenku Marcii, která tajně přešla na křesťanskou víru a pomáhala mu zajišťovat propuštění odsouzených křesťanů. V rané době vyuţívala církev vyzvědačství pouze k vlastní obraně: aby se chránila před hrozbou vyhlazení. Jenţe uţ na počátku 4. století po Kr., po obrácení císaře Konstantina na víru a uznání křesťanství za oficiální náboţenství římské říše, se situace otočila. Církev získala vlivem na císaře i světskou moc. S postupným rozkladem západořímské říše v následujících stoletích se církev zasadila o to, aby zaplnila vzniklé mocenské vakuum: místně převzala moc nad oblastmi kolem Říma a v širším okolí se pokoušela ovládnout světskou vrchnost. Římský biskup mezitím upevnil svou moc v samotné církvi: zaloţil papeţský úřad a uzákonil nadřazenost Říma nad Konstantinopolí, římského katolictví nad východním pravoslavím i papeţského úřadu nad úřadem biskupským. (Papeţský titul byl římskému biskupovi formálně udělen teprve v roce 1073, ale dle potřeby se běţně pouţíval uţ předtím.) Falešná "skála církve" Lest, úskoky, licoměrnost a tajnůstkářství byly od prvopočátku ústředními nástroji prosazování světských i duchovních ambic papeţského úřadu. Vznik papeţských států jako územního celku i potvrzení nadřazenosti papeţského úřadu nad biskupským - dva hlavní pilíře papeţské moci - byly plodem podvrhů, úskoků a zrady. Papeţské státy vznikly v roce 756 po Kr., kdyţ franský král Pipin Krátký daroval území kolem Ravenny papeţi Štěpánu III. (někdy označovanému jako Štěpán II. v důsledku sporu o pravoplatnost předešlého papeţe). Podnětem k tomuto štědrému daru bylo Štěpánovo předloţení působivého dokumentu z dob starověkého Říma - tzv. Konstantinovy donace. Podle této listiny, datované rokem 315 po Kr., daroval císař Konstantin - jako výraz vděčnosti za své zázračné uzdravení z lepry - papeţi Silvestru I. město Řím i okolní provincie a potvrdil nadřazenost Říma nad ostatními hlavními baštami církve včetně Konstantinopole, Alexandrie a Jeruzaléma. Konstantin podle této písemnosti dokonce přestěhoval hlavní město říše z Říma do Konstantinopole, aby papeţská autorita nebyla umenšována přítomností konkurenční moci, čímţ nepřímo uznal nadřazenost moci papeţské nad císařskou.

14 Konstantinova donace zapůsobila na Pipina zcela podle papeţových představ: uznal dokument za pravý a postoupil Ravennu papeţi. Papeţské státy poté přetrvaly více neţ tisíc let a Pipinovo implicitní uznání papeţské autority výrazně posílilo papeţskou moc na mnoho dalších století. Uţ o čtyřiačtyřicet let později např. papeţ Lev III. řídil korunovaci Karla Velikého na císaře Svaté říše římské. Papeţský vliv na císaře této říše přetrval řadu následujících století. A zásluhu na tomto velkém úspěchu má podvrh: Konstantinova donace byla totiţ téměř jistě falzifikátem, zřejmě zhotoveným na objednávku papeţe Štěpána. Italský učenec Lorenzo Valla uţ na počátku 15. století dokázal, ţe listina obsahuje řadu nepřesností, např. nepřesnosti v datech, nesprávné latinské tvary a chybné uţití názvu Konstantinopolis místo tehdejšího názvu Byzanc. Krátce po Štěpánovi III. se o rozšíření papeţských států zaslouţil Štěpán IV. (papeţem v letech ) darem od krále "barbarů Lombardů", kteří tehdy ovládali velká území v Itálii. Štěpán IV. získal papeţský úřad díky podpoře dvou význačných církevních hodnostářů, Kryštofa a jeho syna Sergia. Tím však popudili lombardského krále Desideria; ten Štěpánovi nabídl další území, jestliţe mu oba hodnostáře vydá. Štěpán okamţitě souhlasil a oba muţe vydal na strašlivou smrt; svůj čin vysvětlil tak, ţe proti němu kuli pikle. Jeho zrada však došla zaslouţené odměny: Desiderius mu slíbená území nakonec odmítl vydat. V církvi se mezitím po celou dobu vedla debata o poměru autority římského biskupa vůči ostatním biskupům, namnoze zámoţným, vlivným a mocným. Kdyţ se papeţ Mikuláš I. ( ) dostal do sporu s remešským biskupem Hincmarem, opět si přizval na pomoc padělatele, aby potvrdil svůj úřad. Aby dodal váhu svému tvrzení o papeţské nadřazenosti, poukázal na sbírku listin, tzv. Pseudoizidorské dekretály, údajně pocházející z 1. století, tedy z nejranějších počátků církve, podle nichţ měl Řím pravomoc sesazovat biskupy a postulovat zákony. Ve skutečnosti byly tyto listiny čerstvým padělkem, ale Mikuláš s radostí prohlásil, ţe objevil starověké písemnosti dokazující oprávněnost jeho argumentů. Borgiové Patrně nejnechvalněji proslulým papeţským rodem byli Borgiové. Při prosazování svých zájmů a cílů se neváhali uchylovat k pletichám, tajným dohodám, ke lsti a úplatkářství, zradě i vraţdám. Neblaze prosluli jako traviči, vrahové a vášniví stoupenci incestu. Zároveň však podněcovali kulturní renesanci Evropy a z papeţských států vytvořili vskutku mocný politický a územní celek, který přetrval stovky let. Prvním papeţem z rodu Borgiů byl Calixtus III. ( ). Za své krátké vlády se stal velice neoblíbeným, podařilo se mu však povýšit svého synovce Rodriga na kardinála a dosadit ho na významný post vicekancléře Svatého stolce. V následujících třiceti letech kardinál Rodrigo Borgia upevnil své postavení v církvi, nabyl ohromného bohatství a vedl zhýralý ţivot: zplodil několik levobočků včetně Cesareho a Lukrécie. Papeţ Pius II. byl dokonce nucen pokárat ho za "nepatřičné" chování, jehoţ součástí byly nechvalně známé orgie. Kdyţ v roce 1492 zemřel papeţ Inocenc VIII., získal papeţský stolec štědrými úplatky Rodrigo: koupil si hlasy sedmnácti kardinálů, z nichţ přinejmenším jeden překračoval věkovou hranici, která ho opravňovala k účasti na volbě papeţe. Jakmile se jako Alexandr VI.

15 ujal úřadu, začal v míře v dějinách papeţství dosud nebývalé uplatňovat politiku nepotizmu, úplatkářství a vlastního obohacování. Po nepotistických praktikách poprvé sáhl uţ jako kardinál. Obratnými manévry přiměl papeţe Sixta IV. vydat prohlášení obcházející nelegitimnost jeho dětí a poté pro ně získal šlechtické tituly či církevní posty. Například jeho syn Giovanni byl jmenován vévodou z Gandie a Cesare získal uţ jako sedmiletý lukrativní církevní funkce. Kdyţ se Alexandr stal papeţem, jmenoval tehdy jiţ osmnáctiletého Cesareho kardinálem. Do této funkce jmenoval ještě několik dalších příbuzných. Alexandr měl v plánu zvětšit a upevnit papeţské státy a v konečném důsledku dopomoci svému synovi k vytvoření nové, na papeţství nezávislé královské dynastie v Itálii. Za tímto účelem uzavíral střídavě spojenectví s dvěma význačnými evropskými mocnostmi, Francií a Španělskem, přičemţ přízeň projevoval vţdy té, která mu byla v dané chvíli víc k uţitku. Jeho děti - zejména Lukrécie - mu poslouţily jako nástroj k uzavření výhodných sňatků s mocnými italskými rody. Nejprve ji provdal za Giovanniho Sforzu, potomka rodu Sforzů, který ovládal Milán, ale kdyţ moc Sforzů ochabla, dosáhl zákulisními pletichami zrušení manţelství. Zastrašováním rodu přiměl Giovanniho připustit, ţe jeho manţelství nebylo naplněno. Kdyţ bylo prohlášeno za neplatné, Alexandr mohl bez zábran provdat Lukrécii za člena jiného, uţitečnějšího rodu. Podle některých pramenů však Lukrécie otěhotněla s mladým sluhou. Cesare s otcem situaci vyřešili po svém: podplacené vatikánské slyšení prohlásilo, ţe Lukrécie je ještě panna, a sluha byl uvězněn a zavraţděn. Dítě se narodilo v utajení, ale Alexandr usiloval o jeho uznání (aby mu mohl přidělit strategicky významný majetek) a vydal papeţské buly, které za otce dítěte střídavě prohlašovaly buďto Cesareho, nebo samotného Alexandra. Nevyhnutně se začaly šířit zvěsti o incestu, a Lukrécie je dodnes zatracována za to, ţe spala s vlastním otcem i bratrem. Podobnými cestami se mezitím ubíraly i ţivotní osudy Cesareho. Jelikoţ byl zřejmě nespokojen s duchovní kariérou, kterou mu otec vybral, rozhodl se, ţe si sám proklestí cestu k světštější roli politika a vojáka. Dne 13. června 1498 odjel Cesareho starší bratr, vévoda z Gandie, na večírek v doprovodu muţe v masce. Druhý den bylo jeho tělo s podříznutým hrdlem vytaţeno z Tibery. Podezření záhy padlo na Cesareho, který se netajil odporem k bratrovu vlivu na Alexandra. Po jeho odstranění mohl Cesare směle setřást okovy duchovní důstojnosti a vrhnout se na politickou a vojenskou kariéru. Pokud však chtěl uspět, potřeboval mocného přívrţence; Alexandr proto uzavřel dohodu s francouzským králem Ludvíkem XII., který potřeboval papeţské povolení k rozvodu. Alexandr manţelství zrušil bulou, Cesare ji králi doručil jako papeţský legát a Ludvík ho z vděčnosti jmenoval vévodou z Valentois a oţenil s jednou princeznou. S francouzskou podporou mohl Cesare obsadit a podmanit si provincii Romagna, formálně pod papeţskou kontrolou, prakticky však nezávislou a neposlušnou. Alexandr, aby mohl celé taţení financovat, začal ve velkém uplácet, prodávat odpustky a církevní úřady a zabavovat pozemky nepřátel nebo soupeřů. Lukrécie byla provdána za neapolské princátko, vévodu z Bisceglie, jenţe rozkolísaná mocenská rovnováha v Neapoli měla za následek, ţe i tento neboţák přestal být uţitečným. A tak ho Cesare, zřejmě na Alexandrův příkaz, zavraţdil. Alexandr poté povzbuzoval francouzské i španělské záměry s Neapolí a následných zmatků vyuţil k tomu, aby si podmanil dva mocné rody, které byly místními soky Borgiů. Na jistou dobu se do operací

16 vloţil osobně a vládu nad Římem a Vatikánem, a tedy i nad římskokatolickou církví, přenechal tehdy dvacetileté Lukrécii. Aby ji mohl obdařit pohádkovým věnem, pustil se také do úplatného získávání prostředků: za obrovské sumy jmenoval další kardinály. S těmito penězi pak mohl provdat Lukrécii za Alfonsa d'este, dědice strategicky významného vévodství Ferrara. Navzdory pověsti travičky a svůdkyně je Lukrécie ve Ferraře dodnes uctívána jako zboţná a věrná choť, jakoţ i prozíravá správkyně a mecenáška umění. Dalšími pletichami a úklady s Francií zajistil Alexandr Cesaremu volnou ruku ve střední Itálii, ale rod Borgiů musel záhy čelit spiknutí z vlastních řad. V roce 1502 se nespokojená niţší šlechta spojila s rodem Orsiniů, sesadila bývalé vládce Romagni a porazila Cesareho armádu. Jenţe Cesare, v pletichaření mistr nad mistry, vyzrál na nepřátele obyčejnou zradou. Pozval vůdce spiknutí na schůzku, na níţ chtěl naoko chtěl sjednat příměří; místo toho je zajal, uvěznil a popravil. Alexandr sáhl po podobné lsti, aby se zbavil svého rivala, kardinála Orsiniho: vylákal ho na schůzku a poté ho uvrhl do ţaláře, kde kardinál později zemřel. V následujících měsících se Alexandr jedem a jinými formami úkladných vraţd zbavil dalších protivníků či bývalých kompliců, kteří toho příliš věděli, a zmnoţil své jmění zabavením jejich majetku. Borgiové byli na vrcholu moci. Podmanili si, porazili či odstranili většinu místních protivníků, ve střední Itálii si rozdělili rozsáhlá území, spojili se s mocným rodem d'este a stali se nesmírnými boháči. Po dalších Alexandrových pletichách měl Cesare od Francie přislíbenou Sicílii, od Španělska zase velkou část Toskánska. Chystal další vojenská taţení, kterými chtěl z rodu Borgiů vybudovat mocnou, nezávislou dynastii. Jenţe v roce 1503 přišla pohroma. Alexandr i Cesare záhadně onemocněli po večeři s kardinálem Cornetem. Mnoho pramenů tvrdí, ţe byli otráveni, některé dokonce uvádějí, ţe oba šli na večeři s úmyslem otrávit Corneta, ale vymstilo se jim to, kdyţ kardinál nepozorovaně vyměnil skleničky. Méně romantičtí dějepisci však tvrdí, ţe oba se zcela prozaicky nakazili malárií. Ať uţ byla příčina jakákoli, Alexandr záhy zemřel a Cesare byl nadlouho zesláblý a churavý (byl však přesto schopen vyslat skupinu zlodějů, aby se vloupali do Vatikánu a nakradli, co jim přijde pod ruku, zatímco jeho otec tam leţel vystaven na katafalku). Nakonec se uzdravil, jenţe jazýčky na mocenských váhách se mezitím vychýlily na druhou stranu a otcův nesmiřitelný nepřítel se stal papeţem Juliem II. Julius kul pikle se Španěly, aby Cesareho zatkli, a třebaţe se Cesaremu podařilo uprchnout, majetek v Itálii uţ nikdy znovu nezískal zpět. V roce 1507 zemřel na bitevním poli ve sluţbách francouzského krále. Borgiům tedy ani bezohledné intrikánství, uplácení a licoměrnost nepomohly k vybudování dynastie, o které snili; přesto však zanechali důleţité dědictví. Cesareho někdejší panství připadla papeţským státům, coţ posílilo jejich postavení mocného politického a územního celku, který hrál řadu století významnou roli v pozdějších evropských konfliktech, např. v napoleonských válkách. Borgiové se v roli mecenášů umění také významně zaslouţili o rozvoj kultury. A v neposlední řadě poslouţil Cesare jako vzor pro Machiavelliho nejvýznamnější a nejvlivnější dílo Vladař, které podtrhovalo význam vyzvědačství, zpravodajských sluţeb a dalších tajných nástrojů vládnutí a stalo se nadlouho inspirací pro zástupy špehů, tajných diplomatů i politiků. Spiknutí střelného prachu - spiknutí uvnitř spiknutí: 1605

17 Jeden z nejznámějších komplotů všech dob, spiknutí střelného prachu z roku 1605, si v Británii připomínají dodnes - kaţdoročně 5. listopadu - táborovými ohni, ohňostrojem a pálením figuríny jménem "Guy" podle Guye Fawkese, jednoho z hlavních strůjců spiknutí. Oficiální verze příběhu je z převáţné části obecně známa, hlavně v Británii, kde se o ní povinně učí ve škole, ale kdyţ ji prozkoumáme podrobněji, brzo zjistíme, ţe není tak černobílá, jak na první pohled vypadá. Řada důkazů svědčí o tom, ţe budovám britského parlamentu nehrozilo váţné nebezpečí, ţe budou vyhozeny do povětří, a ţe spiknutí bylo do jisté míry uměle vykonstruováno s cílem rozdmýchat protikatolické nálady; ty náramně poslouţily osobním zájmům Roberta Cecila, hraběte ze Salisbury, který se na přelomu vlád Tudorovců a Stuartovců stal nástupcem sira Francise Walsinghama ve funkci státního tajemníka a šéfa zpravodajských sluţeb v Anglii. Oficiální verze Poté, co bylo spiknutí střelného prachu zmařeno a jeho strůjci zabiti či zajati, vyslechnuti a popraveni, učinila vláda neobvyklý krok: vydala oficiální verzi sledu událostí pod názvem "King's Book". Právě tento popis událostí je dodnes součástí výuky dějepisu v anglických školách. Podle něj bylo spiknutí střelného prachu dílem skupiny katolických šlechticů pod vedením Roberta Catesbyho, pobouřených tím, ţe nový král Jakub I. nedodrţel svůj slib tolerance vůči katolictví. Rozhodli se proto vyhodit do povětří budovu parlamentu; tímto troufalým činem měli v úmyslu odstranit většinu vedoucích politiků v zemi včetně krále Jakuba, jeho nejstaršího syna a všech ministrů. Poté chtěli zajmout zbylé královy potomky a v celé zemi vyvolat katolickou vzpouru. Na pomoc spiklencům byl přizván Guy Fawkes, který slouţil v pluku anglických katolických exulantů v Evropě a měl zkušenosti s výbušninami; skupina si najala domek poblíţ parlamentu s úmyslem vykopat pod ním tunel. Kdyţ se to ukázalo jako nepraktické, jeden ze spiklenců, Thomas Percy, si v březnu 1605 najal sklep přímo pod sněmovnou lordů. Fawkes, vydávající se za Percyho sluhu, propašoval do sklepa šestatřicet soudků střelného prachu a ukryl je pod hromadu dříví a ţelezného šrotu. Potom uţ spiklenci jen čekali na zasedání parlamentu. Po četných odkladech měl nový parlament zahájit činnost 5. listopadu, jenţe jednoho ze spiklenců, Francise Treshama, se náhle zmocnila nutkavá a pošetilá potřeba varovat švagra, poslance lorda Monteaglea. Monteagleovi byl 26. října večer, kdyţ usedal k večeři, doručen vágní, přesto však znepokojivý dopis, který poslanec dal sobě i svým hostům přečíst nahlas: Můj pane, z lásky, jiţ přechovávám k Vám i několika Vašim přátelům, mám obavu o zachování Vaší osoby, a proto Vám radím, je-li Vám ţivot milý, abyste si vymyslel nějakou výmluvu, kterou byste omluvil svou neúčast na zasedání tohoto parlamentu, neboť Bůh a člověk se rozhodli potrestat zlořády doby; neberte, prosím, toto varování na lehkou váhu a odeberte se do své vlasti, kde můţete očekávat onu událost v bezpečí, neboť, ačkoli tomu zatím nic nenasvědčuje, povídám Vám, ţe tomuto parlamentu bude uštědřena strašlivá rána, a přece neseznají, kdo jim ji zasadil. Nesmíte zavrhnout tuto radu, poněvadţ Vám jen prospěje a nikterak neuškodí, vţdyť nebezpečí pomine, jakmile toto psaní spálíte; a já doufám, ţe Bůh, do jehoţ svaté ochrany Vás svěřuji, Vás osvítí, abyste této rady náleţitě vyuţil.

18 Monteagle dopis okamţitě poslal královu hlavnímu ministrovi a muţi odpovědnému za ochranu krále před spiknutími Cecilovi; jenţe Cecil a jeho rádci si očividně nebyli jisti významem dopisu, a tak počkali, aţ se král vrátí z lovu; potom mu dopis ukázali a společně zvaţovali, jak s ním naloţit. Král rychle pochopil, co se chystá, a tajná rada nařídila prohledat sklepy pod parlamentem, byť ne okamţitě. Čekalo se aţ na den před otevřením. Bylo objeveno skladiště střelného prachu a Guy Fawkes byl zajat. Během výslechu na mučidlech postupně vyzradil jména dalších strůjců i podrobnosti spiknutí. Spiklenci mezitím uprchli do oblasti Midlands a tam se sešli se skupinou katolických stoupenců; 7. listopadu se nakonec zabarikádovali v Holbeche House na hranici Staffordshiru. Byli připraveni klást odpor, ale stihla je další pohroma: část střelného prachu, který sušili u ohně, vybuchla a několik spiklenců bylo raněno. Den poté je dostihla ruka zákona: Catesby a tři další spiklenci byli v bitvě zabiti, většinu ostatních zajali. Dokonce i několik jezuitských kněţí, kteří se do spiknutí zapojili jen okrajově, bylo vystopováno a postaveno před soud. Všechny spiklence stihla strašlivá poprava, aţ na Francise Treshama, který byl uvězněn odděleně v londýnském Toweru a v prosinci tam zemřel - údajně na zánět močových cest, ačkoli většina pramenů se shoduje, ţe byl otráven. Spiknutí střelného prachu bylo zmařeno, národ propukl v jásot, Cecil zachránil vděčného krále a katolictví v Anglii utrţilo další zdrcující ránu; po spiknutí vyhasly poslední naděje, ţe by na trůn mohl nastoupit katolík. Vládní komplot? V oficiálním podání je řada nesrovnalostí. Některé detaily se opírají o doznání dvou strůjců - Fawkese a Thomase Wintoura - jenţe pravdivost obou je pochybná: například podpis pod Fawkesovým doznáním je podle všeho zfalšovaný. Není jasné, zda se spiklenci skutečně pokusili vykopat tunel pod parlamentem, a různí se i názory, proč nakonec od této myšlenky upustili; zda prosakovala voda z Temţe, nebo to byla pro pány příliš velká dřina, nebo jestli při kopání narazili na základy parlamentní budovy. Jak si mohl známý katolický agitátor (Thomas Percy) najmout sklep přímo pod parlamentem? Ve skutečnosti mu jej pronajal blízký přítel Roberta Cecila. Přístup ke střelnému prachu podléhal ve stuartovské Anglii přísné kontrole a jeho skladiště v londýnském Toweru bylo nepřetrţitě hlídáno. Spiklencům se však i přesto podařilo získat třicet šest soudků (patrně z Flander) a propašovat je přes celý Londýn doslova pod nosem úřadů. Fawkes část znehodnoceného prachu dokonce nahradil a z Evropy obstaral další zásilku. Patrně nejváţnější trhlinou v oficiální verzi příběhu je dopis Monteagleovi. Skutečně jej poslal Tresham? A pokud to nebyl on (bez námahy o tom přesvědčil Catesbyho a Wintoura), tak kdo? Jestli jej poslal on, bezpochyby si uvědomoval, ţe to zřejmě zmaří celé spiknutí. Monteagle dopis obdrţel v sídle, které předtím nenavštívil celé měsíce - jak odesílatel věděl, kde se Monteagle onoho večera bude zdrţovat? Přijetí dopisu vyznívá jako dobře sehrané divadélko. Proč jej Monteagle dal číst nahlas svým hostům? Aby si tak zajistil svědky? Podle údajného důvěrníka Monteagle ten dopis skutečně čekal.

19 Oficiální verze uvádí, ţe Monteagle dopis poslal přímo Cecilovi, přestoţe bylo tak pozdě večer. Chybí v ní však uţ to, ţe většina ostatních členů tajné rady byla jako na zavolanou toho večera u Cecila, včetně lorda admirála, lorda Chamberlaina a hrabat z Northamptonu a Worcesteru. Tato skupina důstojných osobností očividně nepochopila zřejmý význam dopisu a "musela" jej ukázat králi. Všichni pak čekali aţ do noci před otevřením parlamentu a teprve pak zakročili - ţe by s úmyslem co nejvíce nafouknout hrozící nebezpečí a podtrhnout význam odhalení? Kontroverzní jsou i osudy strůjců spiknutí. Někteří autoři naznačují, ţe výbuch u Holbeche House nebyl nešťastná náhoda (tj. ţe byl zinscenován zrádcem uvnitř skupiny), a rouškou tajemství je obestřena i smrt dvou vůdčích postav spiknutí - Roberta Catesbyho a Thomase Percyho. Ačkoli se dalo čekat, ţe úřady je budou chtít chytit ţivé, aby je bylo moţno vyslechnout, voják, který je zabil, byl odměněn neobvykle vysokou rentou. Ještě podivnější je, ţe oba byli zřejmě zastřeleni jedinou kulkou! Nakonec je zde záhadná smrt Francise Treshama. Proč s Treshamem zacházeli jinak neţ s ostatními a nebyl postaven před soud? Proč se mu Monteagle nesnaţil pomoct? Přestoţe ho Tresham varoval, Monteagle nehnul ani prstem, aby se za něj přimluvil, byť se mu tak hravě podařilo zachránit jiného spiklence. Byl Tresham otráven? Zemřel vůbec? Někteří význační dějepisci tvrdí, ţe Treshamova smrt byla fingovaná a ţe mu bylo umoţněno uprchnout do Španělska pod pseudonymem Matthew Brunninge. Spiknutí uvnitř spiknutí Nad spiknutím střelného prachu se vznáší řada otazníků, jenţe jak se to všechno skutečně odehrálo? Dnes se má všeobecně za to, ţe v celém komplotu měl prsty Robert Cecil, hrabě ze Salisbury; ţe jej podryl a nakonec odhalil v době, která byla pro něj nepříhodnější, a poté za sebou zahladil všechny stopy. Jakou pro to měl motivaci? Vše se začalo odvíjet od Cecilova otec, lorda Burghleyho; právě on přivedl do sluţeb královny Alţběty Francise Walsinghama a jako první vybudoval výzvědnou síť, kterou Walsingham zdokonalil. Cecil kráčel v otcových šlépějích a uţ jako mladík měl významné slovo ve vládních záleţitostech. V 90. letech 16. století, kdy uţ Walsingham a Cecilův otec nebyli na scéně, sváděl Cecil tuhý boj o královninu přízeň i o účinnou vládu nad dvorem, a tudíţ i nad celou zemí, s Robertem Devereuxem, druhým hrabětem z Essexu. Vlákal ho do nemoţného úkolu podrobit si Irsko, ten však skončil potupou, a Devereux zpečetil svůj osud r pokusem o puč, který vešel do dějin jako essexská vzpoura (bylo do ní zapleteno i několik strůjců spiknutí střelného prachu). Cecil poté zcela ovládl dvůr a po Alţbětině smrti pomohl skotskému králi Jakubovi VI. k hladkému nástupu na anglický trůn. Jeho postavení však zřejmě nebylo tak neotřesitelné. Bylo všeobecně známo, ţe Cecil předtím podporoval jiného Alţbětina nástupce. Určitě by mu prospělo, kdyby novému králi prokázal nějakou neocenitelnou sluţbu. Stejně jako Walsingham prosazoval i Cecil důslednou protikatolickou politiku, neboť si byl neustále vědom toho, jaké nebezpečí představují katolíci doma i v zahraničí. V roce 1604 ho pobouřila zpráva od Thomase Allysona, jeho hlavního vyzvědače na kontinentu, ţe angličtí jezuité podněcují spiknutí proti anglické monarchii. Ještě v témţ roce se Cecilova diplomacie přičinila o mírovou smlouvu se Španělskem, čímţ si uvolnil ruce a mohl rázně zakročit proti

20 domácím katolíkům. Jedním z nejpádnějších důkazů, ţe Cecil vyuţil spiknutí střelného prachu k vlastnímu prospěchu, ať uţ k němu dal, či nedal podnět, je skutečnost, ţe vynaloţil mimořádné úsilí, aby do něj namočil hlavu jezuitského řádu v Anglii pátera Henryho Garneta, a svalil tak vinu za spiknutí na anglické jezuity. Pokud tedy mohl Cecil získat tím, ţe zinscenuje a podryje spiknutí střelného prachu, jak to provedl? Dvěma nejpodezřelejšími postavami dramatu jsou Francis Tresham a lord Monteagle, tedy autor a příjemce dopisu, který celé spiknutí pohřbil. Tresham byl rozladěný katolický dvořan, který měl řadu důvodů chovat zášť k vrchnosti - třeba proto, jak zacházela s ním a jeho rodinou. Byl také zapleten do essexské vzpoury z roku Po všech stránkách tedy přicházel v úvahu jako strůjce spiknutí. Jenţe to také byl zpustlý hazardní hráč, který se topil v dluzích, a tudíţ potřeboval peníze. Vědělo se o něm, ţe před spiknutím střelného prachu byl dvorním vyzvědačem a donášel na katolíky. Po zaslání dopisu Tresham zřejmě věděl, ţe spiknutí je definitivně odhaleno, a připravoval se na útěk ze země ve chvílích, kdy ostatní spiklenci ještě neměli ani tušení, ţe jsou prozrazeni. Stejně nejasná je i role lorda Monteaglea. Podle oficiální verze byl Monteagle do spiknutí zataţen pouze jako adresát dopisu. Ve skutečnosti však o spiknutí zřejmě od začátku věděl a moţná je dokonce podporoval. Monteagle byl také katolík a také on se účastnil essexské vzpoury. Po jejím zmaření jen se štěstím vyvázl ţivý a pouze s vysokou finanční pokutou, coţ vedlo ke spekulacím, ţe právě v té době se stal vládním donašečem a jedním z Cecilových agentů. Od nástupu Jakuba I. na trůn si Monteagle dal záleţet, aby přesvědčil Cecila i krále, ţe je konformista - katolík, který nahlédl zbloudilost své cesty a je loajální vůči protestantské monarchii - a těţil z toho poctami a přízní. Před svými katolickými přáteli včetně Catesbyho, Greshama a dalších však ukazoval jinou tvář a mluvil jako nebezpečný katolický buřič. Na schůzce s Catesbym a jezuitským páterem Garnetem v červenci 1605 se Monteaglea zeptali, jestli on a ostatní "jsou schopni odčinit svou vinu a chopit se zbraně proti králi". Podle Garneta "odpověděl můj dobrý pán Monteagle, ţe pokud by byli vyzváni, jsou toho schopni okamţitě". Pak Garnet dodal, cituje přímo Monteaglea: "Král se zprotivil všem." Toto svědectví, které podal Garnet uţ jako zatčený, bylo na Cecilův příkaz později utajeno a zmínky o Monteagleovi v doznáních ostatních byly vyškrtnuty z úředních záznamů. Monteagleovy pokusy naklonit si důvěru spiklenců však nebyly zcela úspěšné, neboť Catesby zřejmě pojal podezření a nevěřil mu natolik, aby ho do spiknutí zasvětil. V podezření ho moţná utvrzovaly přemrštěné odměny, které Monteagle dostával, včetně vysoké renty a přidělené půdy, i úsilí, které vynakládal Cecil, aby zachoval Monteagleovu pověst. Cecil napsal jednomu z úředníků, kteří se účastnili soudního procesu se zajatými spiklenci: "Konečně - a to nesmíte opomenout - musíte na doporučení mého pána, lorda Monteaglea, prohodit několik slov o tom, jak upřímně konal, a jakým štěstím pro něho bylo, ţe byl nástrojem tak velkého poţehnání... neboť je prachsprostě pomlouván, ţe se kdys byl účastnil onoho spiknutí se střelným prachem a ţe mi následně vše prozradil." Závěrem tedy lze říct, ţe ačkoli známe jen hrstku nezvratných faktů, je zde mnoţství nepřímých důkazů, které vyvolávají dohady o pravdě skryté za spiknutím střelného prachu. Zdá se nepravděpodobné, ţe celou věc zinscenoval Cecil - do své sítě nepolapil jedinou významnější osobnost z řad katolické aristokracie, ba ani soupeře na dvoře, kteří by jistě byli jeho terčem. Nejpravděpodobnější verze bude asi taková, ţe Cecil se prostřednictvím své sítě

Důsledky rozmachu impéria

Důsledky rozmachu impéria Důsledky rozmachu impéria 1. Levné obilí z provincií ruinuje drobné rolníky. Závislost na dovozu obilí. 2. Vznikají velké statky = latifundie (víno, olivy). 3. Nadbytek otroků vytváří vrstvu bezzemků.

Více

Číslo materiálu: VY 32 INOVACE 16/17. Název materiálu: Starověký Řím - test. Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/

Číslo materiálu: VY 32 INOVACE 16/17. Název materiálu: Starověký Řím - test. Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Číslo materiálu: Název materiálu: Starověký Řím - test Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.1486 Zpracoval: Mgr. Petra Březinová Jméno a příjmení: 1. Zakroužkuj správnou odpověď TEST STAROVĚKÝ ŘÍM 1. Řím

Více

Velká francouzská revoluce (1789 1794) Doplň pojmy do textu, pracuj s učebnicí: Konstituční monarchie ve Francii

Velká francouzská revoluce (1789 1794) Doplň pojmy do textu, pracuj s učebnicí: Konstituční monarchie ve Francii Velká francouzská revoluce (1789 1794) Doplň pojmy do textu, pracuj s učebnicí: Konstituční monarchie ve Francii Ústava schválena r., král mohl zákony pouze., volí jen občané, volí se i v. a v.... Politické

Více

ANGLICKÁ BURŽOAZNÍ REVOLUCE

ANGLICKÁ BURŽOAZNÍ REVOLUCE ANGLICKÁ BURŽOAZNÍ REVOLUCE IX 17 12:25 1 Anglická společnost na počátku 17. století - předpoklady pro průmyslovou společnost -vyspělé zemědělství - volná pracovní síla - nové stroje a výrobní postupy

Více

Křesťanství v raně středověké Evropě

Křesťanství v raně středověké Evropě Křesťanství v raně středověké Evropě Křesťanství Nejrozšířenější světové monoteistické náboženství Navazuje na judaismus Učení odvozuje od Ježíše Nazaretského kolem roku 30 n.l. veřejně působil jako kazatel

Více

http://www.prezentace-pro-dejepis.freeeee.net Prusko Řád německých rytířů Pohanské Prusy Již v době před naším letopočtem sídlily ve východním Pobaltí baltské kmeny Prusů. Prusové nepřijali křesťanskou

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_96 Jméno autora: Mgr. Lukáš Židek Třída/ročník:

Více

Občanská válka v Anglii ( 1642-1648 )

Občanská válka v Anglii ( 1642-1648 ) Občanská válka v Anglii ( 1642-1648 ) AUTOR Mgr. Jana Hrubá OČEKÁVANÝ VÝSTUP orientuje se v náboženské a politické situaci v Anglii na počátku 17. století, popíše situaci v Anglii v době revoluce FORMA

Více

Kód VM: VY_32_INOVACE_4JIR46 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581

Kód VM: VY_32_INOVACE_4JIR46 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581 Kód VM: VY_32_INOVACE_4JIR46 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581 Autor: Mgr. Alena Jirsáková Datum: 22. 10. 2012 Ročník: 8. ročník Vzdělávací obor /

Více

ŘÍMSKÉ MÝTY. Původ Římanů: kočovní pastevci, kteří na počátku 1. tisíciletí přišli na Apeninský poloostrov

ŘÍMSKÉ MÝTY. Původ Římanů: kočovní pastevci, kteří na počátku 1. tisíciletí přišli na Apeninský poloostrov Původ Římanů: ŘÍMSKÉ MÝTY kočovní pastevci, kteří na počátku 1. tisíciletí přišli na Apeninský poloostrov usadili se v Latiu, kde začali vytvářet malé městské kultury dlouho byli závislí na Etruscích,

Více

(Člověk a společnost) Učební plán předmětu. Průřezová témata

(Člověk a společnost) Učební plán předmětu. Průřezová témata Dějepis (Člověk a společnost) Učební plán předmětu Ročník 7 Dotace 2 Povinnost povinný (skupina) Dotace skupiny Vzdělávací předmět jako celek pokrývá následující PT: ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA: - Vztah člověka

Více

3.KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA. Anotace : příčiny, průběh a výsledky

3.KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA. Anotace : příčiny, průběh a výsledky 3.KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA Anotace : příčiny, průběh a výsledky Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče, základní škola, mateřská škola a školní jídelna Liberec 6.-9. ročník, 2.května 2013 Autorem materiálu

Více

Kde se nacházelo Řecko? Na jihu Balkánského poloostrova a na poloostrově Peloponés!

Kde se nacházelo Řecko? Na jihu Balkánského poloostrova a na poloostrově Peloponés! Řecko perské války Kde se nacházelo Řecko? Na jihu Balkánského poloostrova a na poloostrově Peloponés! Kde se nacházela Perská říše? Byla to rozlehlá říše, která měla své centrum na území dnešního Iránu

Více

- revoluce urychlena krizí v Anglii, neúroda nedostatek brambor

- revoluce urychlena krizí v Anglii, neúroda nedostatek brambor Otázka: Revoluční rok 1848 1849 Předmět: Dějepis Přidal(a): Pavla příčiny: - vliv průmyslové revoluce na politiku - rozvoj kapitalismu - odpor k vládě šlechta a přežitkům feudalismu - požadavek konstituce

Více

Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r0106

Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r0106 Byzantská říše Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r0106 Byzantská říše je u historiků ustálený pojem, který však není oficiálním názvem státu. Jméno říše je odvozeno od názvu starověké osady Byzantion. Její

Více

Adresa školy... Adresa bydliště... (Adresy vyplňte až po ukončení soutěžního kola, zejm. u prací postupujících do vyššího kola.)

Adresa školy... Adresa bydliště... (Adresy vyplňte až po ukončení soutěžního kola, zejm. u prací postupujících do vyššího kola.) Č. Jméno Adresa školy... Adresa bydliště.... (Adresy vyplňte až po ukončení soutěžního kola, zejm. u prací postupujících do vyššího kola.) Národní institut pro další vzdělávání Senovážné nám. 25, 110 00

Více

OBSAH. Předmluva 13.

OBSAH. Předmluva 13. OBSAH Předmluva 13 ÚVOD: PROBLEMATIKA ZÁNIKU ŘÍMSKÉ REPUBLIKY Římská republika v novověkém obrazu dějin 15 Raná a pozdní republika 16 Hodnocení pozdní republiky v moderní historiografii 20 Problematika

Více

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Název projektu školy: Výuka s ICT na SŠ obchodní České Budějovice Šablona

Více

Revoluční neklid v Evropě po Vídeňském kongresu léta 19. století.

Revoluční neklid v Evropě po Vídeňském kongresu léta 19. století. Revoluční neklid v Evropě po Vídeňském kongresu 20. 30. léta 19. století www.zlinskedumy.cz * obava z návratu starých pořádků - odpor proti restauraci a absolutismu *vliv francouzské revoluce - požadavek

Více

KULTURA STAROVĚKÉHO ŘÍMA

KULTURA STAROVĚKÉHO ŘÍMA KULTURA STAROVĚKÉHO ŘÍMA Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_28_19 Tématický celek: Umění a kultura Autor: Miroslav

Více

EVROPA V 16. A 17. STOLETÍ

EVROPA V 16. A 17. STOLETÍ EVROPA V 16. A 17. STOLETÍ ANGLIE ANGLICKÁ REVOLUCE IX 28 18:20 1 EVROPA V 17. STOLETÍ ANGLIE Anglie obchodovala s vlnou a jejími produkty, šlechta začala podnikat, vytvářela manufaktury a došlo k procesu

Více

ţák se seznámí s dějinou událostí- příchod věrozvěstů na Moravu

ţák se seznámí s dějinou událostí- příchod věrozvěstů na Moravu VY_52_INOVACE_CVSD2_06_4A Ročník: 4. Vzdělávací oblast: Člověk ve světě místo kde ţijeme Anotace: Vzdělávací cíl: Kompetenční cíl: Autor: Ţák se prostřednictvím pracovního listu seznámí s dějinnou události

Více

Dějepis 1. Historie a historiografie 2. Prehistorické období dějin lidstva 3. Starověké východní civilizace 4. Starověké Řecko a Řím

Dějepis 1. Historie a historiografie 2. Prehistorické období dějin lidstva 3. Starověké východní civilizace 4. Starověké Řecko a Řím Dějepis 1. Historie a historiografie Pojmy, význam a úloha historie Pomocné vědy historické Periodizace dějin Světová historiografie Česká historiografie 2. Prehistorické období dějin lidstva Archeologie

Více

EVROPA PO REVOLUCI 1848

EVROPA PO REVOLUCI 1848 EVROPA PO REVOLUCI 1848 1 Velká Británie koloniální velmoc / Malta, Cejlon, Nový Zéland, Austrálie,Kanada, Egypt, Súdán, jižní Afrika, Indie = "perla britského impéria ", císařství, anglický král je indickým

Více

DOMINO PŘEMYSLOVCI SV. LUDMILA

DOMINO PŘEMYSLOVCI SV. LUDMILA DOMINO PŘEMYSLOVCI K textu najděte správný obrázek. Na dolní straně obrázku je jméno další osobnosti, k ní najděte popisku a potom obrázek. Na dolní straně bude jméno další osobnosti dějin. Tak pokračujte

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Autor: Mgr. Alena Hynčicová Tematický celek: 20. století Cílová skupina: I. ročník SŠ Anotace: Materiál má podobu pracovního listu s úlohami, pomocí nichž se žáci seznámí s organizací československého

Více

ZAHRANIČNÍ ODBOJ, pracovní list

ZAHRANIČNÍ ODBOJ, pracovní list ZAHRANIČNÍ ODBOJ, pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. ZAHRANIČNÍ ODBOJ, pracovní list V Čechách vládla neobyčejně

Více

Přemyslovci Boleslav III.

Přemyslovci Boleslav III. Přemyslovci Boleslav III. Tematická oblast Přemyslovci Datum vytvoření 18.11.2012 Ročník První Stručný obsah Začala politická a hospodářská krize českého státu Způsob využití Výklad nové látky, opakování

Více

VY_32_INOVACE_D5_20_10. Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

VY_32_INOVACE_D5_20_10. Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT VY_32_INOVACE_D5_20_10 Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT I. SVĚTOV TOVÁ VÁLKA VY_32_INOVACE_D5_20_10 Anotace: materiál obsahuje 3 úvodní listy, 11 listů prezentace Šablona:

Více

Historie 03. Antické dějiny. Otázka číslo: 1. V peloponéské válce zvítězily(i, a): Théby. Sparta. Athény

Historie 03. Antické dějiny. Otázka číslo: 1. V peloponéské válce zvítězily(i, a): Théby. Sparta. Athény Historie 03 Antické dějiny Otázka číslo: 1 V peloponéské válce zvítězily(i, a): Théby Sparta Athény Peršané Otázka číslo: 2 Hegemonie Sparty nad Athénami nastala po bitvě u: Issu Leukter Aigospotamoi Plataj

Více

České stavovské povstání

České stavovské povstání České stavovské povstání Název školy: Základní škola a Mateřská škola Kokory Číslo projektu: CZ.1.07/14.00/21.2149 Datum: 10. 9. 2012 Autor: Denisa Biskupová Název: VY_ 32_ INOVACE_ 16_D_ Stavovské povstání

Více

CZ.1.07/1.4.00/21.1920

CZ.1.07/1.4.00/21.1920 KAREL IV. Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_30_13 Tématický celek: Evropa a Evropané Autor: Miroslav Finger Datum

Více

Mateřská škola a Základní škola při dětské léčebně, Křetín 12

Mateřská škola a Základní škola při dětské léčebně, Křetín 12 Mateřská škola a Základní škola při dětské léčebně, Křetín 12 Autor: Mgr. Miroslav Páteček Vytvořeno: září 2012 Člověk a společnost Klíčová slova: První středověké státy, Franská říše, Byzantská říše,

Více

První světová válka ve filmu pracovní list k filmovým ukázkám

První světová válka ve filmu pracovní list k filmovým ukázkám První světová válka ve filmu pracovní list k filmovým ukázkám 1. Přiřaďte žánr k uvedeným filmovým ukázkám: a) Den, kdy začala první světová válka (2012). b) Atentát na vévodu Františka Ferdinanda d Este

Více

VELKÁ BRITÁNIE VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ

VELKÁ BRITÁNIE VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ VELKÁ BRITÁNIE VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_17_02 Tématický celek: Evropa a Evropané

Více

Integrovaná střední škola, Sokolnice 496

Integrovaná střední škola, Sokolnice 496 Integrovaná střední škola, Sokolnice 496 Název projektu: Moderní škola Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0467 Název klíčové aktivity: III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Kód výstupu:

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0301

CZ.1.07/1.5.00/34.0301 Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Písek Pracovní list DUMu v rámci projektu Evropské peníze pro Obchodní akademii Písek", reg. č. CZ.1.07/1.5.00/34.0301 Číslo a název

Více

Identifikátor materiálu EU: ICT 1 12 Žák se seznámí s osobností Jiřího z Poděbrad. Mgr. Blanka Šteindlerová

Identifikátor materiálu EU: ICT 1 12 Žák se seznámí s osobností Jiřího z Poděbrad. Mgr. Blanka Šteindlerová Identifikátor materiálu EU: ICT 1 12 Anotace Autor Jazyk Vzdělávací oblast Vzdělávací obor ICT = Předmět/téma Žák se seznámí s osobností Jiřího z Poděbrad. Mgr. Blanka Šteindlerová Čeština Člověk a společnost

Více

VÝTVARNÁ KULTURA. 6. Řím a počátky křesťanství. 9-Výtvarná kultura. Vytvořil: Lenka Tichá. www.isspolygr.cz

VÝTVARNÁ KULTURA. 6. Řím a počátky křesťanství. 9-Výtvarná kultura. Vytvořil: Lenka Tichá. www.isspolygr.cz VÝTVARNÁ KULTURA 6. www.isspolygr.cz Vytvořil: Lenka Tichá Strana: 1 Škola Ročník Název projektu Číslo projektu Číslo a název šablony Autor Tematická oblast Název DUM 1. ročník (SOŠ, SOU) Interaktivní

Více

Migrace Českých bratří do Dolního Slezska

Migrace Českých bratří do Dolního Slezska Migrace Českých bratří do Dolního Slezska Politická situace Po vítězství katolické ligy v bitvě na Bílé hoře nedaleko Prahy roku 1620, se ujal vlády Ferdinand II. (1620-1637). Záhy zkonfiskoval veškerý

Více

I. Základní informace. II. Útok. III. Konspirační teorie

I. Základní informace. II. Útok. III. Konspirační teorie I. Základní informace II. Útok III. Konspirační teorie I. ZÁKLADNÍ INFORMACE Co je to terorismus? je užití násilí nebo hrozby násilím s cílem zastrašit protivníka je v posledních letech celosvětový problém

Více

CZ.1.07/1.4.00/21.1920

CZ.1.07/1.4.00/21.1920 MNICHOV 1938 Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_17_18 Tématický celek: Evropa a Evropané Autor: Miroslav Finger Datum

Více

ŘÍMSKÉ CÍSAŘSTVÍ. Základní škola Kladno, Vašatova 1438 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr.

ŘÍMSKÉ CÍSAŘSTVÍ. Základní škola Kladno, Vašatova 1438 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. S2 VY_32_INOVACE_D_379 ŘÍMSKÉ CÍSAŘSTVÍ Autor: Taťjana Horáková, Mgr. Použití: 6. ročník Datum vypracování: 4. 5. 2013 Datum pilotáže: 22. 5. 2013 Metodika: pomocí prezentace, učebnice a mapy seznámit

Více

85 př. n. l. jednání u Dardanu Sulla felix 84 př. n. l. zavražděn Cinna 83 př. n. l. návrat Sully 82 př. n. l. bitva u Collinské brány Sullova

85 př. n. l. jednání u Dardanu Sulla felix 84 př. n. l. zavražděn Cinna 83 př. n. l. návrat Sully 82 př. n. l. bitva u Collinské brány Sullova Pozdní republika Tiberius Sempronius Gracchus 133 př. n. l. tribun lidu Pozemková reforma rozdělení ager publicus Revize půdy komise Tribun Marcus Octavius Testament Attala III. Válka s Jugurthou (111-105

Více

I/2-Inovace zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti

I/2-Inovace zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.0624 Název šablony klíčové aktivity: I/2-Inovace zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti Název DUM: Zavraždění G. J.Caesara Třída: 6. A

Více

NADVLÁDA MAKEDONIE př. n. l.

NADVLÁDA MAKEDONIE př. n. l. VY_32_INOVACE_D_373 NADVLÁDA MAKEDONIE 338 323 př. n. l. Autor: Taťjana Horáková, Mgr. Použití: 6. ročník Datum vypracování: 16. 3. 2013 Datum pilotáže: 25. 3: 2013 Metodika: pomocí prezentace přiblížit

Více

Datum : červen 2012 Určení : dějepis, žáci 8. ročníku

Datum : červen 2012 Určení : dějepis, žáci 8. ročníku SJEDNOCENÍ ITÁLIE Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_17_05 Tématický celek: Evropa a Evropané Autor: Miroslav Finger

Více

Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/ / Šablona: EU I/2 Sada:ČP D8, 29

Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/ / Šablona: EU I/2 Sada:ČP D8, 29 Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/ 1.4.00 / 21.1105 Šablona: EU I/2 Sada:ČP D8, 29 Ověření ve výuce: dějepis Třída: VIII. Datum: 16. 01. 2012 Předmět: dějepis Ročník: VIII. Klíčová slova: etapy revoluce,

Více

OBSAH. Úvod 13 Egejský svět a východní Středomoří 21 Foinícká kolonizace západního Středomoří 26 STAROVĚKÉ STÁTY A KULTURY

OBSAH. Úvod 13 Egejský svět a východní Středomoří 21 Foinícká kolonizace západního Středomoří 26 STAROVĚKÉ STÁTY A KULTURY OBSAH Úvod 13 Egejský svět a východní Středomoří 21 Foinícká kolonizace západního Středomoří 26 STAROVĚKÉ STÁTY A KULTURY Vzestup a pád novoasyrské říše 37 Úvod 37 Bilance po přelomu tisíciletí 38 Nepřímá

Více

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Název projektu školy: Výuka s ICT na SŠ obchodní České Budějovice Šablona

Více

CZ.1.07/1.4.00/21.1920

CZ.1.07/1.4.00/21.1920 SJEDNOCENÍ NĚMECKA Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_17_06 Tématický celek: Evropa a Evropané Autor: Miroslav Finger

Více

Napoleon Bonaparte (stručný životopis)

Napoleon Bonaparte (stručný životopis) Napoleon Bonaparte (stručný životopis) narodil se 15. srpna 1769 ve městě Ajaccio ve zchudlé šlechtické rodině na Korsice (krátce předtím připojené k Francii) = malý Korsičan studoval různé vojenské školy

Více

Návod. Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti ze středověké historie naší vlasti. Mohou využít také odhad.

Návod. Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti ze středověké historie naší vlasti. Mohou využít také odhad. 1 2 3 1 2 3 4 5 6 4 5 6 7 8 9 7 8 9 10 11 12 10 11 12 Návod Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti ze středověké historie naší vlasti. Mohou využít také odhad.

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ U Lesa, Karviná - Ráj

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ U Lesa, Karviná - Ráj Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 4) Datum zpracování

Více

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/34.0211. Anotace. Starověký Řím VY_32_INOVACE_D0306. Dějepis. Mgr.

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/34.0211. Anotace. Starověký Řím VY_32_INOVACE_D0306. Dějepis. Mgr. Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20 Číslo projektu: Název projektu: Číslo a název klíčové aktivity: CZ.1.07/1.5.00/34.0211 Zlepšení podmínek

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Dějepis Sada:

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Dějepis Sada:

Více

patriarchální - stát vzniklý z rodiny, jejím postupným rozšiřováním

patriarchální - stát vzniklý z rodiny, jejím postupným rozšiřováním Otázka: Stát Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Andrea Robotková stát = organizované společenství lidí, trvale žijících na určitém ohraničeném území - z latinského stato - status, řád - první

Více

ANGLIE v 17. století 1

ANGLIE v 17. století 1 ANGLIE v 17. století 1 1603 umírá královna Alžběta I. / dcera Jindřicha VIII. / bez potomků. Na trůn nastupuje syn Marie Stuartovny skotský král Jakub VI., vládne jako Jakub I. / 1603 1625 / 1603 UNIE

Více

Historie české správy

Historie české správy Historie české správy SPRÁVA V OBDOBÍ NACISTICKÉ OKUPACE (1938 1945) 2. část: Protektorát Čechy a Morava Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu

Více

Otázka: Stát a ústavní systém ČR. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): anisim. Stát

Otázka: Stát a ústavní systém ČR. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): anisim. Stát Otázka: Stát a ústavní systém ČR Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): anisim Stát Území Obyvatelstvo Zákony Vláda Suverenita Historie Státní symboly Kultura Rozlišujeme Národní stát ČR, na území

Více

Třicetiletá válka v Evropě

Třicetiletá válka v Evropě Třicetiletá válka v Evropě Třicetiletá válka / 1618 1648 / 1/ válka česká 1618 1620 2/ válka falcká 1621 1624 3/ válka dánská 1624 1630 4/ válka francouzsko švédská 1630 1648 nábožensko politický konflikt

Více

Obsah. Obecné souvislosti 15. NovÁ KŘESŤANSKÁ ŘÍŠE 39 ÚVOD II MUSLIMSKÝ ZÁBOR 47 PRVNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA 59

Obsah. Obecné souvislosti 15. NovÁ KŘESŤANSKÁ ŘÍŠE 39 ÚVOD II MUSLIMSKÝ ZÁBOR 47 PRVNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA 59 Obsah ÚVOD II Obecné souvislosti 15 v SALOMOUNŮV CHRÁM 17 Šalomounův chrám 18 Posvátný původ Jeruzaléma 21 Země zaslíbená 23 Město krále Davida 24 Archa úmluvy 25 Humno Sión 25 Davidova a Šalomounova říše

Více

Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Předmět: DĚJEPIS Ročník: 7.

Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Předmět: DĚJEPIS Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Předmět: DĚJEPIS Ročník: 7. Výstupy dle RVP Školní výstupy Učivo Žák: - popíše osídlení Evropy po rozpadu západořímské říše - charakterizuje první státní útvary na

Více

VSUVKY PRO RŮZNÉ PŘÍLEŽITOSTI. Na začátku školního roku:

VSUVKY PRO RŮZNÉ PŘÍLEŽITOSTI. Na začátku školního roku: VSUVKY PRO RŮZNÉ PŘÍLEŽITOSTI Na začátku školního roku: Prosme na počátku školního roku za žáky a jejich učitele a rodiče; zvláště pak za děti, kterým se učení nedaří nebo jsou od ostatních šikanovány.

Více

Pozdní republika II.

Pozdní republika II. Pozdní republika II. Germánská hrozba Kimbrové a Teutonové 105 př. n. l. bitva u Aurasie 102 př. n. l. bitva u Aquae Sextiae 101 př. n. l. bitva u Hostilie nebezpečí opakování konzulátu Gaia Maria Povstání

Více

Návod. Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti ze středověké historie naší vlasti. Mohou využít také odhad.

Návod. Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti ze středověké historie naší vlasti. Mohou využít také odhad. 1 2 3 1 2 3 4 5 6 4 5 6 7 8 9 7 8 9 10 11 12 10 11 12 Návod Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti ze středověké historie naší vlasti. Mohou využít také odhad.

Více

CESTA K PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE

CESTA K PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE CESTA K PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_16_13 Tématický celek: Historie a umění Autor: Miroslav

Více

Identifikátor materiálu EU: ICT 3 48

Identifikátor materiálu EU: ICT 3 48 Identifikátor materiálu EU: ICT 3 48 Anotace Autor Jazyk Vzdělávací oblast Vzdělávací obor ICT = Předmět / téma Očekávaný výstup Speciální vzdělávací potřeby Prezentace stručně popisuje pojem osvícenství,

Více

Název DUM: VY_32_INOVACE_4B_16_Jan_Lucemburský_na_českém_trůně. Název vzdělávacího materiálu: Jan Lucemburský na českém trůně.

Název DUM: VY_32_INOVACE_4B_16_Jan_Lucemburský_na_českém_trůně. Název vzdělávacího materiálu: Jan Lucemburský na českém trůně. Název školy: Základní škola a Mateřská škola Žalany Číslo projektu: CZ. 1.07/1.4.00/21.3210 Téma sady: Dějepis pro 6. 7. ročník Název DUM: VY_32_INOVACE_4B_16_Jan_Lucemburský_na_českém_trůně Vyučovací

Více

Jan lucembruský. Vytvořil: Mgr. Renáta Pokorná VY_32_Inovace/8_335 8. 6. 2012

Jan lucembruský. Vytvořil: Mgr. Renáta Pokorná VY_32_Inovace/8_335 8. 6. 2012 Jan lucembruský Vytvořil: Mgr. Renáta Pokorná VY_32_Inovace/8_335 8. 6. 2012 Anotace: Jazyk: Prezentace o počátku vlády Jana Lucemburského Prezentace slouží k názornému výkladu a opakování, žáci si v závěru

Více

Velká francouzská revoluce napoleonské války

Velká francouzská revoluce napoleonské války Velká francouzská revoluce napoleonské války klíčová událost evropských dějin první pokus o přechod z feudální společnosti na občanskou důsledkem napoleonské války, které změnily mapu Evropy Velká francouzská

Více

EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/21.0663

EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/21.0663 EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/21.0663 Speciální základní škola a Praktická škola Trmice Fűgnerova 22 400 04 1 Identifikátor materiálu:

Více

Velká válka Češi na bojištích Evropy

Velká válka Češi na bojištích Evropy Pracovní listy k putovní výstavě Velká válka Češi na bojištích Evropy Pracovní listy jsou zpracovány jako doplňková vzdělávací pomůcka k výstavě Velká válka Češi na bojištích Evropy. Pracovní listy lze

Více

Evropská středověká literatura (eposy)

Evropská středověká literatura (eposy) Evropská středověká literatura (eposy) MGR. LUCIE VYCHODILOVÁ, 2012 VY_32_INOVACE_VYC9 Významná díla Beowulf Píseň o Rolandovi Píseň o Cidovi Píseň o Nibelunzích Beowulf 1. Ke které zemi patří, kdo je

Více

Návod. Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti z novodobé historie naší vlasti. Mohou využít také odhad.

Návod. Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti z novodobé historie naší vlasti. Mohou využít také odhad. 1 2 3 1 2 3 4 5 6 4 5 6 7 8 9 7 8 9 10 11 12 10 11 12 Návod Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti z novodobé historie naší vlasti. Mohou využít také odhad. Pravidla

Více

Zklidnění situace vítězství fr. armády, mír s Rakouskem a Pruskem

Zklidnění situace vítězství fr. armády, mír s Rakouskem a Pruskem 1795-1799 Zklidnění situace vítězství fr. armády, mír s Rakouskem a Pruskem 1795 nová ústava (zachována republika, omezena práva nemajetných, u moci bohatá buržoazie, majetkový cenzus) 5členné direktorium

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

Název projektu: Škola pro život Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Šablona: III/2 Sada: VY_32_INOVACE_08 Ověření ve výuce: Třída: VII.

Název projektu: Škola pro život Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Šablona: III/2 Sada: VY_32_INOVACE_08 Ověření ve výuce: Třída: VII. Název projektu: Škola pro život Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.2701 Šablona: III/2 Sada: VY_32_INOVACE_08 Ověření ve výuce: Třída: VII. Datum: 8.9.2011 Předmět: Dějepis Ročník: 7. Klíčová slova: Francká

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Karviná Nové Město, tř. Druţby 2383 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola

Více

ISAAC NEWTON J A K H O N E Z N Á M E (1643-1727)

ISAAC NEWTON J A K H O N E Z N Á M E (1643-1727) ISAAC NEWTON J A K H O N E Z N Á M E (1643-1727) To, že Newton považoval studium Bible, a zvlášť proroků, za důležitější než studium matematiky, fyziky nebo zákonů světla, se svět dozvěděl ze soukromých

Více

dílna světa, průmyslově nejrozvinutější vývoz lokomotiv, textilních strojů a látek 1851 první světová výstava v Londýně největší vojenské a obchodní

dílna světa, průmyslově nejrozvinutější vývoz lokomotiv, textilních strojů a látek 1851 první světová výstava v Londýně největší vojenské a obchodní 19. stol. dílna světa, průmyslově nejrozvinutější vývoz lokomotiv, textilních strojů a látek 1851 první světová výstava v Londýně největší vojenské a obchodní loďstvo rozhoduje o světovém obchodu a financích

Více

Název materiálu: Opakování Řecko, Řím. Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/

Název materiálu: Opakování Řecko, Řím. Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Číslo materiálu: Název materiálu: Opakování Řecko, Řím Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.1486 Zpracoval: Mgr. Petra Březinová Opakování - Starověké Řecko a Řím 1. Kde a proč zakládali Řekové osady? (použij

Více

Češi za 1. světové války

Češi za 1. světové války Češi za 1. světové války Název školy: Základní škola a Mateřská škola Kokory Číslo projektu: CZ.1.07/14.00/21.2149 Datum: 15. 10. 2012 Autor: Denisa Biskupová Název: VY_32_INOVACE_20_D_Češi za 1. světové

Více

PŘEMYSLOVSKÝ STÁT. Vytvořil: Mgr. Renáta Pokorná VY_32_inovace/6_337 22. 3. 2012

PŘEMYSLOVSKÝ STÁT. Vytvořil: Mgr. Renáta Pokorná VY_32_inovace/6_337 22. 3. 2012 PŘEMYSLOVSKÝ STÁT Vytvořil: Mgr. Renáta Pokorná VY_32_inovace/6_337 22. 3. 2012 Anotace: Jazyk: Prezentace s počátky vzniku českého státu, vláda přemyslovských knížat Prezentace slouží k názornému výkladu

Více

2581/21/7.1.4/2010 PROJEKTU: Test pro žáky 4. ročníku Přemyslovci. Zdroj textu: vlastní

2581/21/7.1.4/2010 PROJEKTU: Test pro žáky 4. ročníku Přemyslovci. Zdroj textu: vlastní NÁZEV ŠKOLY: Základní škola a Mateřská škola Jakubčovice nad Odrou okres Nový Jičín, příspěvková organizace AUTOR: Mgr. Martina Pajurková NÁZEV: VY_12_INOVACE_1.2.07.4._VL TÉMA: Vlastivěda, dějiny- Přemyslovci,

Více

Integrovaná střední škola, Sokolnice 496

Integrovaná střední škola, Sokolnice 496 Integrovaná střední škola, Sokolnice 496 Název projektu: Moderní škola Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0467 Název klíčové aktivity: III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Kód výstupu:

Více

Deset dní potom, co Ježíš odešel do nebe, apoštolové uslyšeli silné hřmění a prudkou vichřici. Bylo devět hodin dopoledne. Tu se nad hlavou každého z

Deset dní potom, co Ježíš odešel do nebe, apoštolové uslyšeli silné hřmění a prudkou vichřici. Bylo devět hodin dopoledne. Tu se nad hlavou každého z DUCH SVATÝ Když Pán Ježíš vstoupil do nebe, apoštolové se cítili sami, a proto se báli. Ježíš už nebyl mezi nimi. Jednoho dne však, jak slíbil, poslal Ducha svatého. Od té chvíle apoštolové zase měli odvahu.

Více

Panovníci českých zemí

Panovníci českých zemí Panovníci českých zemí také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Doporučujeme další e-knihy: Jana Eislerová Staré pověsti české Martina Drijverová JEŽÍŠ a jeho příběh Staré řecké báje a pověsti

Více

Londýnská kronika. Král Edward III. a jeho synové

Londýnská kronika. Král Edward III. a jeho synové Londýnská kronika Král Edward III. a jeho synové Ve 14. století v Anglii vládl král Edward z rodu Plantagenetů, toho jména třetí, který toužil po slávě na vojenském poli, takže vyhlásil svůj nárok na francouzský

Více

První světová válka, vznik Československého státu

První světová válka, vznik Československého státu První světová válka, vznik Československého státu Záminkou k vypuknutí první světové války se stal atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda, synovce císaře Františka Josefa I. Atentát

Více

Mgr. Blanka Šteindlerová

Mgr. Blanka Šteindlerová Identifikátor materiálu EU: ICT 3 59 Anotace Autor Jazyk Vzdělávací oblast Vzdělávací obor ICT = Předmět / téma Očekávaný výstup Speciální vzdělávací potřeby Prezentace stručně seznamuje s příčinami, průběhem

Více

POČÁTEK I. SVĚTOVÉ VÁLKY

POČÁTEK I. SVĚTOVÉ VÁLKY POČÁTEK I. SVĚTOVÉ VÁLKY Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_16-14 Tématický celek: Historie a umění Autor: Miroslav

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 HISTORIE EU 2010 Ing. Andrea Sikorová, Ph.D. 1 Historie EU V této kapitole

Více

Národní hrdost (pracovní list)

Národní hrdost (pracovní list) Základní škola a Mateřská škola Dolní Hbity, okres Příbram 6. ročník Národní hrdost (pracovní list) Mgr. Jana Vršecká VY_32_INOVACE_VO.Vr.20-1 - Popis Předmět: Výchova k občanství Stupeň vzdělávání: druhý

Více

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Číslo šablony: V-2 Název materiálu: Ročník: Identifikace materiálu: Jméno autora: Předmět: Tématický

Více

Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r0102

Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r0102 Stěhování národů Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r0102 Stěhování národů lze charakterizovat jako časový úsek mezi zánikem západořímské říše (můžeme říci, že počátek stěhování národů ve 4. století zánik

Více

Škrtni všechny nesprávné odpovědi.

Škrtni všechny nesprávné odpovědi. 1. Kdo se stal v Československu po druhé světové válce předsedou vlády? Emil Hácha. 2. Komunistický politik, první dělnický prezident v Československu. Vedl komunistický převrat v roce 1948. Jak se jmenuje?

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Autor: Mgr. Alena Hynčicová Tematický celek: 20. století Cílová skupina: I. ročník SŠ Anotace: Materiál má podobu pracovního listu s úlohami, pomocí nichž se žáci seznámí s osobností J. V. Stalina a jeho

Více

OSOBNOSTI VELKÉ FRANCOUZSKÁ REVOLUCE

OSOBNOSTI VELKÉ FRANCOUZSKÁ REVOLUCE OSOBNOSTI VELKÉ FRANCOUZSKÁ REVOLUCE Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_ Tématický celek: Gramatika, skladba, sloh

Více