POSEL SMRTI. Zúčtování. Lukáš Konvalina

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "POSEL SMRTI. Zúčtování. Lukáš Konvalina"

Transkript

1 POSEL SMRTI VI Zúčtování Lukáš Konvalina

2 Není důležité, jak dlouhý život vedeme, ale jak ho prožijeme, neboť k čemu je žít navěky, když nevnímáme krásy života a nejsme šťastni?

3 Obsah I Vrať se mi!...4 II Vítejte ve Venezuele...16 III Bohové dávných časů...23 IV Syn Slunce...32 V Pachacamac...40 VI Z lůna Luny...47 VII Za zrcadlem...51 VIII Vzpomínáme...59 IX - Jako v pohádkách...72 X Pro mého otce...87 XI Spřízněná duše XII Déjá vu XIII Mors certa, hora incerta XIV Boží mlýny XV Věčný spánek XVI Snění XVII - Procitnutí XVIII Co odvane čas? XIX Bod zlomu XX Návrat domů XXI - Kálí XXII Ve stínu sestry XXIII Horko, chlad a pomsta XXIV Tah dámou XXV Královna bojiště XXVI - Zúčtování XXVII Rok Koně XXVIII - Legenda XXIX Stezky osudu...350

4 I Vrať se mi! Samuel Gordon stál na balkoně svého hradu a sledoval svoji milovanou Kasumi, jak odchází. Naposledy se otočila a pohlédla na něj. Pozvedla ruku, aby se s ním rozloučila a on udělal totéž. Poté se obrátila a odešla z jeho pozemků, ale ne z jeho vzpomínek. Nikdy na ni totiž nezapomene, tím si byl jist. Ptal se sám sebe, proč se to muselo stát?! Udělal snad něco špatně? 'Možná jsem ji mohl nějak přemluvit, aby zůstala' říkal si, 'ale ne, to je přece hloupost, vždyť ona má pravdu musí se zbavit pout s minulostí.' Těšilo ho snad jen vědomí, že odchází právě proto, že ho tak moc miluje. Jaká ironie a přesto je tomu tak. Samuel by dal snad všechno, co má, aby se mu vrátila, ale čím víc nad tím přemýšlel, tím víc v něm převládal pocit, že jeho milá jde na smrt. 'Ach bože a to kvůli mně,' vyčítal si to a oprávněně. Kdyby jeho nebylo, tak Kasumi nebude mít důvod vyrazit do Japonska, aby zabila Tokutara hlavu Tokijské zločinecké organizace. Samuel se o ni bál a to ještě ani neopustila hranice panství. 'Dokáže se o sebe vůbec postarat?' ptal se sám sebe, 'ale no tak co mě to napadá? Neznám nikoho jiného, kdo by byl schopný za každou cenu přežívat a vzdorovat nepřízni osudu tak jako ona. Jenže bude to stačit?' Měl chuť se rozběhnout ven za svoji milou a přitisknout ji k sobě. Políbit ji na ústa a unášet se pohledem do jejich hlubokých očí. Chtěl ji říct, jak moc ji miluje a že si nepřeje, aby odešla. Navrhl by jí, aby se přestěhovali, aby opustili Black Mirror a stáhli se klidně do zemí třetího světa, kde by se snad ukryli před Tokutarovým pátravým pohledem. Neměl na to však sílu a ostatně v hloubi duše věděl, že Kasumi by nesouhlasila. Tady na Black Mirror se jí líbilo a mimo to, stále by hrozilo nebezpečí. Kasumi ho tedy musí zažehnat, musí Tokutara zničit a Samuel věděl, že pokud to nedokáže ona, tak pak už nikdo. Stál tam na balkoně a v rukou svíral část medailonku, který mu dala. Usmívala se na něm, a to bylo vzácné, neboť Kasumi se takřka nikdy nesmála. Vždy byla vážná, opatrná a soustředěná, což Samuelovi ovšem vůbec nevadilo. Věděl, že se dokáže změnit a že umí projevit své city. Teď už ano. Samuel stiskl medailonek v dlani a uschoval ho do kapsy. Pane Samueli, ozval se Edward. Samuel se otočil a pohlédl do očí svému věrnému komorníkovi. Už je velice chladno, pane. Možná byste měl jít do tepla. Odešla, Edwarde. Je pryč Paní Kasumi že je ale já myslel, že vás má ráda, pane. Má a právě proto odešla. Tomu nerozumím. Musí si vyřešit svoji minulost a pak se sem vrátí, řekl Samuel a snažil se tomu sám uvěřit. Můžu vědět, za jak dlouho by to mělo být? To kdybych věděl, Edwarde. Možná pár měsíců, možná rok, dva, Ach, prosím nechte mě teď o samotě. Edward odešel a Samuel znovu pohlédl směrem k bráně zámku. Byla už téměř tma a neviděl dál než na pár metrů. Byl najednou tak prázdný Znali se s Kasumi ani ne rok a přesto nabyl dojmu, že k sobě neodmyslitelně patří. 'To snad ne! Já ji nechci ztratit! Proč to musí vždycky končit takto? Proč musím přijít o každého člověka, na kterém mi záleží?' říkal si v duchu. Uvědomil si, že Kasumi za tu krátkou dobu, co ji znal, stála mnohokrát na hranici života a smrti a vždycky se z toho dostala. Bál se, že ji štěstí opustí a ani její schopnosti pak nebudou stačit, aby se udržela při životě. Život jakéhokoli člověka je příliš křehký a i když se tak ten Kasumin nejeví, tak i ona může velice snadno a velice rychle zemřít. Tyhle chmurné myšlenky ho sžíraly a on nebyl schopen se od nich oprostit. Samuel odešel do zámku, až když padla tma. Sešel dolů do kuchyně. Edward seděl u stolku pro služebnictvo a dopíjel kávu.

5 Hned začnu vařit večeři, pane, řekl, jakmile ho zahlédl. Neobtěžujte se vařit ji pro mne. Na jídlo nemám ani pomyšlení. Mrzí mne, že paní Kasumi odešla. To nejste sám. Nevím, jak to teď budu zvládat. Přes půl roku, den co den jsme byli spolu a teď od sebe budeme odloučeni přes půlku světa. To ale není to nejhorší, Edwarde. To, co mě děsí nejvíc, je skutečnost, že jí půjde o život. Každým dnem ji budou chtít zabít. Myslím, že nebude mít ani chvíli oddechu, nic jako bezpečí pro ni nebude existovat. Neustále v napětí a v obavách. Dávám si vinu za to, co se chystá udělat, víte? Jestli ji tam zabijí tak nevím, jestli se s tím dokážu vyrovnat. Paní Kasumi nikdo nezabije, pane, věřte mi. Sice ji znám spíše jen z vyprávění, ale myslím, že si na sebe bude dávat pozor a nikdo jí neublíží. Kéž by, Edwarde. Snad máte pravdu Můžete sehnat Marka a Denise, teda jestli tu ještě je. Ano, je teď u Desmonda. Potřebuji si s vámi všemi promluvit, takže co nejdříve svolejte ostatní do haly, ano? Edward pochopitelně nic nenamítal a okamžitě zašel pro ostatní. Samuel usedl na pohovku v hale u krbu. Byla mu přeci jen dost zima a tak mu sálající oheň přišel vhod. Venku teď večer téměř mrzlo. Pomyslel na Kasumi, která se právě trmácí do města a vyčítal si, že ji nepřemluvil alespoň, aby odešla až k ránu. Bylo mu z toho všeho zle. Ona bude bojovat o holý život, zatímco on zůstane na zámku obklopen služebnými a nebude se muset starat o víc než o chod panství, kde to teď vypadá jako po vymření. 'To já bych měl riskovat život, abychom byli oba šťastní a v bezpečí, ne ona,' říkal si. Cítil, že jakožto muž by měl svoji milou chránit před vším špatným, jenže tomu bylo naopak. Stále v něm úřadovala jakási morální zodpovědnost za Kasumi, avšak realita byla v tomto směru opačná na jejím místě by neměl sebemenší šanci uspět. Myslel, že už si zvykl na to, že Kasumi je ta odvážná, silná, smrtící a nebezpečná, zkrátka ta, která se stará o bezpečí, ale nyní si připadal jako slaboch a zbabělec. K čemu mu byly ty znalosti, studie a stovky přečtených knih, když se nedokázal o svoji Kasumi postarat a ochránit ji? Konečně dorazil Mark, Edward a Denise, a Samuel byl rád, že nemusí dál přemýšlet o své milé. Pobídl je, aby usedli na polstrovaná sedátka a dal se do vysvětlování situace. Protože víte všichni už příliš o tom, co se na Black Mirror stalo, chci k vám být pokud možno otevřený a doufám, že to, co vám řeknu, zůstane mezi námi. Spolehněte se, pane, řekl Edward. Především nesmíte dále šířit zprávy o tom, co schováváme tady pod zámkem. Nikdo z vás nemá ani tušení o tom, co se ukrývá v katakombách a vlastně ani nevíte, že tu nějaké jsou. Je to nadmíru důležité, ale nemůžu vás zasvětit úplně do všeho, zkrátka mi musíte důvěřovat. Rachel je mrtvá, což je vám určitě jasné a Stále nevím, jestli to byl dobrý nápad, řekla Denise a bylo evidentní, že jí to začíná vadit. Samuel věděl, že právě ona představuje vážný problém. Opravdu ji dokáže přesvědčit, aby si nepustila pusu na špacír? Nikdo z vás tří není vrah, řekl Samuel. Rachel zkrátka vstoupila do Rituální komnaty a už se z ní nevrátila. Jo, ale tohle přece nemůžeme říct policii, pane, řekl Mark. To jistě ne. Rachel zkrátka zmizela. To je hodně chabé vysvětlení, připomněl Mark. Chabé, to ano, ale nejvíce se blíží pravdě. Pochopte, můžeme teoreticky říct, že někam odjela třeba s Kasumi, ale to se dá ověřit a pak už bude jasné, že lžeme. Naposledy Rachel viděla Denise, která ji dnes k večeru přišla navštívit. Probíhal běžný hovor a Rachel poté zkrátka odešla ze zámku, neboť se u brány rozdrnčel zvonek. Edward právě nebyl poblíž a tak šla k bráně sama. Od té chvíle ji nikdo neviděl. Vidíte, takhle budeme lhát jen minimálně, což je ideální. I kdyby policie obrátila zámek na ruby, tak nic nenajdou.

6 Mohou najít ten portál, ne? zeptala se Denise. Mohou, čistě teoreticky mohou, ale pochybuji o tom. Ještě teď zajdu do katakomb a zahladím stopy. Edwarde, policii zavoláte až zítra brzy ráno, to když bude jasné, že se Rachel nevrátila. Rozumíme si? Myslím, že ano, řekl Edward. Co když Kasumi prozradí, k čemu došlo? zeptala se Denise. Kasumi je pryč. Odešla, a pokud se vrátí, tak určitě ne brzy. Mimo to z Kasumi nikdo žádné informace nevytáhne a nebojte se, že by někoho z vás mohla prozradit. Denise ale nijak nadšená nebyla a rozhodla se říct zcela otevřeně to, co měla na srdci: Já pořád nevím, jestli je to všechno v pořádku. Dobře, Rachel byla úplně posedlá mocí a je jasné, že by žití na panství pod její vládou bylo obtížné, ale nezapomněli jsme náhodou na něco? Vždyť ona měla syna! O něj se postarám, jakoby byl můj vlastní. Kromě toho se nikdy nedozví pravdu, odvětil Samuel a doufal, že Denise uklidní. Jenomže se tak nestalo. Dítě ale potřebuje matku! A i když se Kasumi vrátí, tak promiňte Samueli, ale z toho, co vím od Edwarda, tak Kasumi je v tomhle směru úplně mimo. Neznáte ji, Denise, tak nesuďte. Ani já nevím, jestli by byla schopná vychovávat dítě, ale netvrdím, že ne. Dobře, tak promiňte. Nic se neděje, Denise. Samuel se na chvíli odmlčel a poté přešel k dalšímu bodu, který bylo třeba vyřešit. Díky vám Edwarde, jsme s Kasumi stále naživu a to vám nezapomenu. To nic nebylo, pane. Rád vám sloužím a vzhledem k tomu, jak jste nám všem pomohli od těch zrůd zkrátka to byla samozřejmost. To si já nemyslím, řekl Samuel, vstal a odešel do knihovny. Povšiml si klíčů moci, které mu tu Kasumi nechala a potěšilo ho, že tedy nebude muset jít až na Bránu Pekel. To místo bylo stále hrůzostrašné a vzhledem k tomu, co tam zažil by byl rád, kdyby se tam již nikdy v životě nepodíval. Co ho v tuto chvíli ale zajímalo víc, byly dvě letenky první třídou do Caracasu. Předal je Edwardovi, který s ostatními zůstal v hale. Chtěli jsme jet do Venezuely s Kasumi, ale bohužel Zkrátka, já nemám ani pomyšlení na to někam vyrazit, ale pro vás to jistě bude zajímavé, nemám pravdu? Samuel s potěšením sledoval Edwarda, jak se mu takřka rozzářili oči štěstím. Samuelovi bylo jasné, že Edward v Jižní Americe nikdy v životě nebyl a že bude velice rád, když se tam bude moci podívat a navíc s dívkou, která ho má ráda. Já nevím, co na to říct, pane. Tohle je až příliš a já Denise se na Edwarda vyčítavě podívala a Samuel poznal, co tím chce říct. Jen si je vezměte, Edwarde. Myslím, že to pro vás oba bude zážitek. Vzhledem k tomu, že nejde o běžný zájezd přes cestovku, bude třeba dořešit pár formalit. Nechci vám nakazovat, kdy musíte být zpátky v práci, ale dám vám dostatek peněz na tři týdny. Až tři týdny, pane? To je moc, nemyslíte? Já si Kasumina života cením, Edwarde a nebýt vás, zemřela by mi tehdy v náručí. Tohle je pro mě maličkost. Letí vám to až prvního února, takže je ještě dost času dořešit vše potřebné. Po vás Edwarde chci, abyste ještě dnes večer zašel ke Stonering. Nechali jsme tam v podstavci tu kouli a ta se musí urychleně vrátit na zámek. Taktéž strhněte provizorní most přes tu propast. Ano, zajdu tam a udělám to, pane, ale co ty ostatní koule? Ta co je pod námi v katakombách, tak pro tu si zajdu sám a ta třetí, která je v Akademii, tam klidně může zůstat. To ale není všechno - pro vás Denise bych měl jeden návrh. Poslouchám. Vím, že teď pracujete u Harryho, ale rád bych vás na čas zaměstnal jako chůvu pro malého. Ehh, jestli odmítnete tak to pochopím, nemusíte se obávat. Denise se ale rozzářila štěstím podobně jako předtím Edward. To to by znamenalo, že

7 budu moci bydlet tady na zámku s Edwardem? Ano, dostanete plně vybavený pokoj pro služebnictvo a samozřejmě odpovídající plat. No, to zní skvěle. Dříve než po té dovolené ale nastoupit nemohu, to snad chápete. Nemůžu Harryho nechat jen tak ve štychu a zmizet z hospody. Samozřejmě že to chápu, ovšem bydlet tu již klidně můžete, v tom vám bránit nebudu. No a to by bylo asi tak vše. Porada skončila, můžete se vrátit ke své práci či zájmům." Pozdě večer měl Samuel konečně vše hotovo. Z katakomb odnesl černou kouli a také rodový prsten, čímž uzavřel vstup. Obojí uschoval v základním kamenu hradu, jež byl uprostřed vstupní haly. Deska se jmény pánů panství tuto skrýš dokonale skryla. Klíče moci pak umístil do tajné schránky v knihovně, kde byla i speciální rukojeť dýky otevírající podzemí pod Black Mirror, kde se nacházelo Černé zrcadlo. Připadalo mu to jako při nějaké dětské hře na schovávanou, ale věděl, že všechny ty věci jsou důležité, nesmí se dostat do cizích rukou a už vůbec ne všechny najednou. Zašel do svého pokoje, kde měl kolébku s Desmondem. Bylo to tak nejlepší. Věděl, že mu musí být nablízku, ačkoli mu připomínal Rachel a Adriana, ale to přece nebyla jeho vina. Musel se s tím vyrovnat a věděl, že to zvládne. Daleko horší bylo vyrovnat se se ztrátou Kasumi. Otevřel kufr s jejími věcmi, které tu nechala. Bylo tu jen pár kusů oblečení, spisy, které Cy získal ve Vatikánu a jeho poznámky. Z kufru vytáhl také noční košili, kterou Kasumi dal k jejím devětadvacátým narozeninám. Byla průsvitná a sametově jemná. Obrovský rudý Asijský drak se točil po celé její délce a tak to vždy vypadalo, jakoby obtáčel jejího nositele. Vzpomněl si, jak úžasně v tom Kasumi vypadala, jak ji to slušelo, jak vynikaly její křivky a jak prosvítaly její ňadra. Tak rád by ji v tom zase viděl Ležela by vedle něj, a on by se jí dotýkal a líbal ji. Košile by se napínala, vždy když by se zhluboka nadechla a on by jistě pociťoval nebývalé vzrušení. Pak by jí košili rozepnul a prohlížel si její skvostné tělo z minimální vzdálenosti. Byla by tu jen pro něj a on pro ni. Pomiloval by se se svojí asijskou dračicí a byli by šťastní! Jenže když teď ulehl, padl na něj jen smutek. Prázdné místo vedle něj ho bodalo do srdce. Bylo to zlé, moc zlé, neboť sám nevěděl, jestli se toho dokáže časem zbavit. Zase cítil, jak se z něj stává osamocená troska a jediné, co ho drželo nad vodou, byla naděje. Všechno to snažení bylo, jak se zdá k ničemu, až ho to děsilo. Usnul s hlavou plnou krásných vzpomínek na ni a doufal, že k nim jednoho dne přibudou vzpomínky nové. Druhý den Samuela probudilo klepání na dveře jeho pokoje. V rychlosti se oblékl a otevřel dveře. Stál za nimi Edward a zdál se být celý nesvůj. Pane Samueli, dole na vás čeká inspektor Colliere. Chce vám položit pár otázek ohledně Rachel. Dobře, hned jdu dolů. Ještě moment, ehh vás už vyslýchal? Ano, mě i ostatní. Drželi jsme se vašich pokynů a snad to dobře dopadne, ale nebylo mi to vůbec příjemné. Samuel sešel dolů a snažil se nahodit výraz absolutního klidu. Nechtěl si na nic hrát a tak mu nevadilo, že Colliere pozná, že Rachel nenáviděl a přál si její smrt, obzvláště poté, co ho postřelila. Vzhledem k tomu, že měl čisté svědomí se ničeho neobával. V hale u krbu už postával Colliere ve svém béžovém plášti. Samuela napadlo, jestli má v šatníku i něco jiného. Dobrý den, inspektore. Dobrý, Gordone. Vrátil jste se před pár týdny a už je tu další podivná událost a nedivil bych se, kdybychom nalezli paní Gordonovou mrtvou. Možné to je a až se tak stane, udělejte mi radost a oznamte mi to co nejdříve. Pane Gordone, já chápu, že vás paní Gordonová postřelila a že to nebyla úplně přiměřená reakce na tu vaši údajnou hádku, nebo co to bylo, ale tohle přeháníte, nemyslíte? Ani ne. Rachel se netajila tím, že by mne chtěla vidět mrtvého a málem se jí to i povedlo.

8 Zdá se, že se nám situace obrátila. Ano povězte, kde jste byl v tu dobu, co paní Gordonová odešla? Podle vašich služebných to bylo kolem šesté hodiny odpolední. Ano, to mi také řekli. Já přišel asi o půl hodiny později a odpovím vám, než se stihnete zeptat Rachel jsem nepotkal. Vlastně jsem ji neviděl od doby, co mne odvezli do nemocnice. Pokud vím, propustili vás přibližně ve stejnou dobu jako slečnu Sato. Přesně tak. Z nemocnice jsem zamířil hned sem na zámek. A slečna Sato? Nebyla s vámi? Odešla den přede mnou a tvrdila, že si potřebuje něco zařídit se svoji přítelkyní Akirou. Poté za mnou zašla na zámek. Nikdo z vás se nepodivoval nad nepřítomností paní Gordonové? Ne a taky proč by měl? Tohle je můj zámek a je jím už dlouhou dobu. Myslel jsem, že se Rachel sbalila a vypadla, ostatně vyhodil bych ji odsud hned, jak bych ji potkal. To jste ale mohl udělat už z nemocnice. Mohl, ale ten její výraz ve tváři, když jí říkám, ať si sbalí a vypadne, jsem si nemohl nechat ujít. Netušíte, kam by mohla odejít? Vlastní vilu ve Walesu. Možná odtáhla tam, ale trochu mne udivuje, že tu nechala syna. Ačkoli, když nad tím tak uvažuji myslím, že o něj moc nestála. Vaši vilu prověříme, ale něco mi říká, že na to je už stejně pozdě. Před vámi jsem vyslechl slečnu Taylorovou a ta mi řekla, že se Rachel chovala zvláštně. Přijde vám normální, aby odsud jen tak odešla a nikomu nic neřekla? Proč by měla něco říkat, když jde k hlavní bráně zjistit, kdo to právě přišel? "Hmm, můžete mi sem zavolat slečnu Sato? To půjde těžko. Je pryč. Odešla odsud. Jen tak? Jen tak. Měla nějaké starosti a tak odešla. Nevím kam přesně a ani nevím, jestli se vůbec vrátí. Zdá se, že máme vraha, že ano? Podle toho co vím, vás měla velice ráda a vaši služební mi potvrdili, že to bylo oboustranné. Ona ale z ničeho nic zmizí Nikdo neví kam, nikdo neví proč To je podivné, nemyslíte? Nemyslím, protože tvrdila, že si musí vyřešit svoji minulost. Minulost to může být i událost, ke které došlo před pár hodinami, že? Myslíte, že by slečna Sato byla schopná Rachel zabít? Ta by byla schopná zabít každého, inspektore. Očekával bych, že se ji pokusíte hájit. Jsem realista. Vím, že Kasumi by Rachel nezabila, pokud by jí ona nějak neublížila a pokud se tak stalo, šlo o zabití v sebeobraně, ne? Chmm, pokud se skutečně u hlavní brány setkaly, mám za to, že by se slečnou Sato paní Gordonová nikam dobrovolně nešla. Co tím naznačujete? Naznačuji, že se zcela jistě najdou u hlavní brány nebo někde v okolí stopy zápasu nebo rovnou krev. Kasumi umí zabít člověka na desítky způsobů a vsadil bych se, že kdyby chtěla, tak krev nepoteče, ale ať tak nebo tak, stále jsme jen na úrovni spekulací, inspektore. Dokud nebudete mít nic, nemůžete Kasumi ani obvinit. Mimo to stále ani nemáte tělo a bez něj nemůžete ani dokázat, že se jednalo o vraždu. Ech, vždyť vy vlastně ani nevíte, jestli je Rachel skutečně mrtvá, takže se neunáhlujte a netvrďte, že vrahem je Kasumi, když nemáte ani sebemenší důkaz! No... dobrá, Gordone. Prozatím je to vše. Vyprovodíte mě? Samuel dovedl Colliera před zámek a poté až k bráně, kde už byl strážník Zak a čekal, co

9 mu inspektor nařídí. Měl s sebou fotoaparát, zápisník a nějaký spis. Kdybyste se dozvěděli něco nového, Gordone, informujte nás, řekl Colliere. Pokusím se, odvětil Samuel a byl rád, že se moderní techniky kriminalistiky ještě nedostaly sem na Black Mirror. Také si uvědomoval, jak rychle chtěl Colliere vyřešit vraždění v jedenaosmdesátém a tušil, že tentokrát to bude obdobné. Doufal, že nepotrvá dlouho, než se o zmizení Rachel přestane policie zajímat a prohlásí ji jednoduše za mrtvou. Stále se ale obával, že někdo promluví a pak teprve začnou problémy. Samuel odešel k zámku a nechal Colliera a Zaka pracovat. Venku bylo chladno a podle zatažené oblohy se zdálo, že každou chvíli začne pršet. Zašel do svého pokoje, usedl na postel a smutným pohledem zíral z okna, na které začaly brzy dopadat první dešťové kapky. Nedokázal se z toho vzpamatovat. Stále měl živě v paměti Kasumin odchod a nemohl na to zapomenout. Proseděl dlouhé hodiny, během kterých si v mysli neustále přehrával ty společné chvíle. Jakoby mu tak dlouho odepíraný spokojený a šťastný život protekl mezi prsty hned, jakmile se ho po všech těch letech dočkal. Napadlo ho, co by asi udělal na jeho místě Adrian? Co by udělal, kdyby mu Rachel odjela do nějaké vzdálené země s tím, že se už možná nevrátí? Stále si přehrával v duchu možnost, že se zkrátka sebere a pojede do Japonska také, ale vždy ho odradila slova, která mu Kasumi řekla. Tvrdila, že jeho přítomnost ji jen oslabí, neboť Tokutaro ho může snadno přemoci a využít k tomu, aby Kasumi vlákal do pasti. Už dávno by seděl v letadle směřujícím do Tokia, kdyby věřil, že tím Kasumi nijak neublíží. Na dveře pokoje zaťukal Edward tak jako ráno. Vstupte, řekl Samuel nezaujatě. Edward přinesl malou plastovou lahvičku s mlékem pro kojence. Mám nakrmit chlapce, nebo to uděláte sám, pane? Buďte tak hodný Edwarde a postarejte se o něj, řekl Samuel a dál zasněně hleděl z okna. Neměl byste se tak trápit, snažil se svého pána povzbudit Edward, neboť dobře viděl, jak ho Kasumina nepřítomnost sžírá. Myslím, že bude lepší, když si najdete nějaké rozptýlení. Víte, zkrátka zálibu, díky které na paní Kasumi přestanete myslet, protože ten pocit, kdy si říkáte, jestli jste nemohl něco udělat, jestli zkrátka nebyla šance to změnit a napravit tak tenhle pocit, pane, je strašlivý a když se mu člověk nepostaví čelem, může ho to zničit. Co vy o tom můžete vědět? Věřte mi, že dost. Když jsem ještě studoval na univerzitě, zamiloval jsem se do jedné dívky, která pracovala v tamní knihovně. Vždycky ráda čítávala o zemích orientu. Zajímala ji historie, tak jako mě, ale stejně jako mě, tak ani jí se nepodařilo dostudovat. Když mě ze školy vyhodili, hodně jsme se sblížili a já jsem ji k narozeninám koupil zájezd do Íránského Isfahánu. Sám jsem jet nemohl, neboť mi na to už nevystačily peníze, ale když si na to teď vzpomenu Ona vás opustila? Ne, to ne. Bylo to horší, pane, mnohem horší. V době, kdy se měla vrátit, jsem ji čekal na letišti s květinou v ruce a chtěl ji v blízké době požádat o ruku a ona zkrátka nedorazila. Nevěděl jsem jak je to možné a byl jsem z toho zdrcený a asi po týdnu čekání ve strachu a nejistotě jsem se od příbuzných dozvěděl, že se připletla na Isfahánské náměstí zrovna v době, kdy se tam nějaký sebevražedný atentátník vyhodil do vzduchu. Byla prostě jen v nesprávný čas na nesprávném místě a já Tak tímhle mě chcete povzbudit, Edwarde?! rozčílil se Samuel. Chcete říct, že Kasumi kvůli mně zemře a tak Ne, pane to ne. Já jsem chtěl, abyste viděl, že se s tím dá žít, že se s tím člověk vyrovná, když na to nemyslí a Mlčte už! Samuel vztekle odešel nejen z pokoje, ale i ze zámku. Po Edwardových slovech na tom byl ještě hůř. Věděl, že on to nepřekousne, pokud se tak stane. Nezvládne

10 to ani za deset nebo dvacet let. Edwardova situace byla jiná, neboť on nemohl mít tušení, že se něco stane, ale Samuel ho měl. Zničil svoji vinou Catherin a teď zničí i Kasumi? Doufal, že déšť z něj tu hnusnou pachuť viny smyje alespoň na čas. Vyrazil k vesnici, ostatně tam nebyl už dlouhá léta, a jakožto pán panství by měl vědět, jak to tam vypadá. Rozhodl se tento den strávit obchůzkou celého panství, aby si udělal přehled. Kromě toho byl sám zvědav, jak ho místní přijmou. Věděl, že si na jeho zmrtvýchvstání už vesničané zvykli, takže ho snad nepoženou s kosou a vidlemi, ale přesto mu bylo jasné, že tahle vycházka nebude dvakrát příjemná. Rozhodně měl ale pocit, že bude příjemnější než výčitky, kterými se neustále trápil. Po půlhodině rychlé chůze došel k Willow Creek. Samuela překvapilo, když tu spoušť viděl na vlastní oči. Naposledy Willow Creek navštívil roku 1981, ale tehdy to tu vypadalo úplně jinak. Rozhlížel se okolo a jen stěží se smiřoval s tím, že tohle je ta víska, kterou kdysi tak rád navštěvoval. Velká spousta domů byla požárem buď přímo zničena, nebo poškozena natolik, že je bylo nutné strhnout. Některé ulice tak výrazně prořídly a na místech, kde dříve stály domy, bylo prázdno. Podstatná část dalších domů zela prázdnotou, neboť řádění draka bylo pro mnohé ta poslední kapka. I když zde spousta lidí strávila celý život, neodvažovali se tu po všech těch hrůzách zůstat. Samuelovi bylo jasné, že opuštěné domy časem zchátrají, neboť sem se jen těžko někdo nový nastěhuje. Pohlédl na místo, kde kdysi stála vysoká věž s hodinami. Nějak si nedokázal představit Willow Creek bez ní, jenže teď tu po ní nezůstaly ani památky. Překročil most a chvíli přemýšlel za kým by měl zajít. Colliera vyloučil okamžitě, neboť neměl náladu na další hovor s ním. Abayin obchod naštěstí požár přežil, ale věděl, že se Abaya spíše zblázní strachy, než aby mu pověděla, co a jak. Rozhodl se tedy zajít za Terrym, který mu byl ostatně z vesničanů nejbližší, neboť se už celkem dobře znali. Jeho ordinace byly v cihlovém stavení na kraji vsi. Zabušil na velká dřevěná vrata a čekal, jestli někdo neotevře. Nic se nestalo a tak obešel dům zleva, vystoupal po schůdcích do patra a u dveří to zkusil znovu. Terry ale neotevřel a tak Samuel naznal, že není doma a zase sešel na ulici. Odhodlal se vstoupit do Harryho hospody. Doufal, že tam nenatrefí na příliš mnoho lidí, ale vzhledem k tomu, že bylo už skoro poledne, to nebylo moc pravděpodobné. Samuel se rozhlédl po interiéru hospody, který se od toho, co si pamatoval nijak zvlášť nezměnil. Hosté tu kupodivu nebyli žádní, ale předpokládal, že co nevidět dorazí. Harryho nalezl jak jinak než za svým pultem, kde právě myl korbely na pivo. Když Samuela zahlédl, rychle si otřel ruce o zástěru a couvl o pár kroků. Nebojte se, Harry, řekl Samuel. Pane Gordone, smím-li vám tak říkat, vlastně jsem čekal, kdy se tu ukážete, ale teď když vás poprvé po všech těch letech vidím na vlastní oči Chápu to, Harry, ale nepřišel jsem se sem bavit o mě. Jste přece starostou Willow Creek, že ano? To jsem, pane, a upřímně dost mě překvapilo, když lidi zvolili mě. Zvládáte práci hostinského i starosty? Svoji hospodu bych nevyměnil za nic na světě a to starostování... víte on to není zase takový problém, obzvlášť ne teď po tom všem. Hm, kolik lidí tu vlastně zůstalo? Asi šedesát, pane. Většinou jsou to starší lidé nebo ti, co nemají, kam by jinam šli. A co vy? Proč jste zůstal vy? No zvažoval jsem, že odsud půjdu, hlavně kvůli klukovi, ale nějak to tu nedokážu znova opustit a Ephram si tu přeje zůstat. Promiňte mi to, ale rád by zase viděl slečnu Kasumi To není sám, odvětil smutně Samuel. Ze zadní místnosti se vyřítil Ephram a přiběhl k Samuelovi. Pane, pane Samueli, říkal jste něco o paní Kasumi? Přijde se na nás podívat?

11 Ne, chlapče. Kasumi je teď na výletě. Vážně? To je škoda. Chtěl jsem, aby mi vyprávěla o cizích krajích a o nějakém pořádném dobrodružství. Nezlobte se pane Samueli, ale kluk o té slečně pořád tak básní nechtěl byste se tu trochu zdržet a povyprávět mu o ní? Zaplatím vám oběd a k tomu korbel piva, co říkáte? Ještě jsem dnes nejedl, to je pravda. Co vlastně dnes máte? Vepřové se zelím a taky skvělé pivo. Před chvíli jsem narazil sud. Je jako křen, věřte mi. Samuel tedy souhlasil a s rozveseleným Ephramem usedl ke stolu v koutu místnosti. Harry mu během chvíle přinesl výborné černé pivo vlastní výroby. Samuel se napil a uznal, že tak dobré pivo dlouho neochutnal. Tak, co bys rád věděl, chlapče? Hmm, z knihovny jsem si chtěl půjčit knížku o Japonsku, ale oni tam nic nemají. Nepovíte mi, jaké to tam je? Abych byl upřímný já v Japonsku v životě nebyl a nemám ponětí o tom, jak přesně to tam vypadá. To víš, Kasumi se o Japonsku moc často nezmiňovala. Jí se tam nelíbilo? Myslím, že tu zemi má ráda, to ano, ale potkala tam pár lidí, kteří jí ublížili. To je mi líto. Doufám, že je za to potrestala. Ještě ne, ale určitě je potrestá. A proč vlastně odtamtud odešla? Bylo to kvůli těm lidem? Ano. Ona se jich prostě měla strach. Kasumi přece nemá strach! řekl Ephram rozhořčeně. Každý se něčeho bojí, Ephrame. Já, ty a dokonce i Kasumi. Všichni mají z něčeho strach, protože je to přirozené. Není důvod se za to stydět, protože pokud strach překonáme, tak nás to jen posílí. Kasumi z Japonska odešla, ale poté sebrala odvahu a teď už se těch zlých lidí nebojí. Naučila se spoustu užitečných věcí, jak se s nimi vypořádat a teď to budou oni, kdo se bude bát. Samuel se svým slovům snažil uvěřit, ale moc mu to nešlo. Spíše měl pocit, že se Tokutaro bude smát jak smyslu zbavený až zjistí, že se ho Kasumi a Akira snaží zabít, přestože on má na své straně tucty věrných a nebezpečných mužů. Povězte, pane Samueli, Kasumi je ninja, že ano? Ninja? Ech, zase takhle bych to nenazval. Kasumi se zkrátka cvičila především v tom jak zabíjet ehh tedy v sebeobraně. Zvládá boj beze zbraní, ale umí to s meči, dýkami nebo i tyčemi. Také zvládá vrhací zbraně. Myslím, že na světě není moc lidí, kteří by dokázali víc než ona. To je úžasné... Slyšel jsem, že takovíhle bojovníci jsou strašně rychlí a mrštní. Jo to Kasumi je. Většina lidí by ji nedokázala ani uhodit. Moc bych si přál, aby tu zůstala natrvalo, víte? Bojím se, že táta se odsud rozhodne odjet, protože je to tu hrozně nebezpečné, ale když tu bude paní Kasumi, tak nám nic nehrozí. Ona to tu určitě zvládne pohlídat, vždyť to jen díky ní a vám jsme to přežili. Prosím, pane Samueli, přesvědčte ji, ať tu zůstane a chrání nás. Určitě by za to byli všichni v okolí moc rádi, protože nikoho lepšího než je Kasumi neseženete. Já věř mi, že až se sem Kasumi vrátí, tak tu nadobro zůstane. Výborně! Budu se na ni hrozně moc těšit. To nejsi sám Harry po chvilce přinesl Samuelovi oběd a Ephram odešel, aby nerušil. Samuel s nelibostí sledoval, jak se hospoda plní. Nebylo jediného člověka, který by na Samuelovi nespočinul zraky. Mnozí si něco šuškali a ukazovali přitom na něj. Nebylo mu to vůbec příjemné. Raději rychle dojedl a odešel ven. Chvíli přemýšlel co teď, ale Ephram mu vnuknul docela zajímavý nápad. Přešel most a zatočil doleva, kde byla téměř na konci vesnice mezi domy zastrčená budova knihovny. Od Adriana věděl, že to tu kdysi měla na starosti Amanda Valleyová, která však již byla po smrti a za to byl Samuel opravdu rád. Setkání s Vickovou sestrou by se neobešlo bez pořádných problémů. Vstoupil do budovy. Prošel úzkou chodbičkou a podle cedule na

12 stěně snadno nalezl místnost přecpanou knihami. Byly seřazeny ve vysokých regálech. Přímo proti sobě měl stůl, za kterým seděla asi pětatřicetiletá zrzka s brýlemi a nepřetržitě cosi zapisovala do počítače. Když Samuela zahlédla, přestala s psaním a významně pozvedla obočí. Vstala od stolu a podala si se Samuelem ruku. Vítám vás v naší knihovně, pane Gordone. Abych byla upřímná, jste ten poslední člověk, jakého bych tady čekala. Rád vás poznávám, paní Ech, promiňte, zapomněla jsem se představit. Jsem slečna Miranda Shepardová. Krásné jméno Miranda se pousmála. Nejste první, kdo mi to řekl, ale dost o mě. Mám ještě spoustu práce a hlavně vás nechci zdržovat, takže jak vám mohu pomoci? Nejsem tu kvůli knihám, spíše kvůli vám. Mirandu to překvapilo, což opět dala najevo široce rozevřenýma očima a pozvednutým obočím. Ech, není to tak, jak si asi myslíte. Potřebuji zkrátka pár informací a napadlo mne, že tohle je vhodné místo, kde je hledat. Uděláte si na mě trochu času? Ale jistě. Chcete se posadit? Přinesu vám židli. Ne, to není třeba. Nezdržím se dlouho. Víte, trochu mne udivuje, že zrovna tady ve Willow Creek se zbuduje knihovna Funguje tu už přes deset let. Kdysi tady byla stará rybárna a nevědělo se, co s budovou dělat. Dlouhá léta chátrala, až se vedení rozhodlo tu udělat knihovnu. Nejsou tu žádné zázračné svazky, ačkoli pár slušných kousků se tu také najde. Puftová a ostatní se ale hlavně snažili pozvednout vzdělání místních a je pravda, že se jim to zprvu dařilo. Co tu jsem, a to už je skoro rok a půl, je to ale bída, až se sama sebe ptám, jestli nedělám něco špatně. Teď to ale bude ještě horší a něco mi říká, že tu nebudu déle než pár týdnů. Snad nebude tak zle. Po těch hrůzách co se tu v posledních letech udály je celkem pochopitelné, že o knihy nebude takový zájem, ale věřím, že se to časem zlepší. Řekněte mi pokud se mýlím, ale nejsou tu náhodou některé knihy také od nás z Black Mirror? Ano, pár jich tu je. Lady Victorie nám před lety je zapůjčila, ale pokud je chcete zpět, řekněte mi a já je připravím. Ne, to nebude nutné, tedy zatím ne. Mirando, povězte mi, co se teď ve vesnici povídá? Děje se něco, co bych měl vědět? Hmm, na tohle byste se možná měl zeptat Harryho, ostatně je o zdejším dění informován nejvíce a není se čemu divit. To ano, ale mám pocit, že by ke mně nemusel být upřímný. Stále musí mít dobře v paměti, co se tu před pětadvaceti lety událo a cítím, že by mi raději neřekl nic, co bych nerad slyšel. Já ale jakožto pán panství, potřebuji vědět, co se tu děje. Miranda si nebyla jistá, jestli má mlžit, nebo říci pravdu. Nakonec se rozhodla pro to druhé, ostatně Samuel to snad ocení. Je pravda, že se vás většina vesničanů obává, řekla, ale někteří vás mají i celkem rádi, dodala rychle. Doufám, že vy patříte k té druhé skupině. Mě osobně nepřipadáte zlý, ale povídají se o vás nepěkné věci. Mluvte, prosím. Někteří tvrdí, že ty potvory i ten požár máte na svědomí, ale jiní zase říkají, že to tak není a že jste se vrátil ze záhrobí, abyste odčinil své hříchy. A povedlo se mi to? Prý ano. Připisují se vám zásluhy za zničení toho draka a jiných potvor, ale zdaleka nejste tak slavný jako Kasumi. Co se povídá o ní? Říká se, že pobila hned několik netvorů, že pomstila smrt Adriana Gordona a že vesnici zbavila toho zmetka Matta Newcastlea. Tedy samé záslužné věci a tvrdí se, že by tu měla zůstat natrvalo. Ne všichni jsou však stejného názoru a tak se také proslýchá, že Kasumi není tak úplně člověk, ale spíše jeden z těch netvorů a že by se měli věci uvést na pravou

13 míru. Další zase argumentují tím, že Kasumi byla cvičena ve speciálních jednotkách a proto umí to, co umí. Lidé se dohadují, jestli sloužila u nás v SAS nebo třeba v Americe v Navy SEALs, či u speciálů přímo v Japonsku a přemýšlejí o tom, co všechno umí. Ti zabedněnci věří tomu, že Kasumi dokáže létat, běhat neuvěřitelnou rychlostí, plížit se tišeji než kočka a taky že má nadlidské reflexy. Pak tu je další skupina, která tvrdí, že všechno jsou výmysly a že Kasumi neumí vůbec nic a popírají to, co prý dokázala. Ať tak nebo tak, mluví se o ní dokonce víc než o vás. To mi zase tak nevadí, ale povězte jaký názor máte na Kasumi vy? Já? Neviděla jsem nic, co údajně dokázala na vlastní oči, ale od Edwarda a Terryho jsem slyšela pár historek a věřím jim. Hmm, myslím, že dobře děláte. Chtěl bych se ještě zeptat na hotel. Bývalý Gordon s Palace? Jiný tu snad ani není nebo se pletu? Ech, ale samozřejmě, že ne. Co byste rád věděl? Co s budovou bude? Těžko říct. Do Murrayových plánů opravdu nevidím. Asi se budete muset zeptat přímo jeho. Já vám jen mohu říct, že hotel je na prodej a pokud vím, tak kupec se zatím nenašel, což mě vzhledem k ceně ani nepřekvapuje. To je tak všechno. Kde bych Murraye našel? Stále bydlí v hotelu. To tam je sám?! Ne, to ne. Najal si jednu dívku, co tu přišla o rodiče. Neměla kam jít a když jí Murray nabídl nocleh a jídlo, nadšeně souhlasila. Tak já se tam zajdu podívat. Už vás déle nebudu obtěžovat Neobtěžujete. Klidně přijďte zase. Možná se tu zastavím. Zatím nashle. Samuel odešel z knihovny a překvapilo ho, že narazil na tak příjemnou duši. Obzvláště tady to bylo nečekané. Na nic nečekal a rychlým krokem zamířil k hotelu. Zanedlouho Samuel stanul před budovou hotelu. Nad vchodem byla veliká žlutá cedule s nápisem Na prodej. Samuel zkusil vstoupit dovnitř, ale bylo zamčeno. Povšiml si zvonku hned vedle dveří a tak zazvonil. Už běžím! ozvalo se zevnitř a po chvilce dveře otevřela mladá usměvavá dívka s rozpuštěnými blond vlasy a výraznýma modrýma očima. Dobrý den, pane Gordone. Zdravím. Ty mě znáš? Vás tady zná přece každý. Půjdu oznámit pánovi, že jste tu. Pojďte zatím dál. Samuel vstoupil do hlavní haly a s potěšením zjistil, že je tu čisto a prázdno. Žádné rekvizity ani upomínkové předměty, nic takového. Dívka zmizela v chodbičce vedoucí k pokojům a Samuel si povšimnul krásné lesknoucí se podlahy, křišťálově čistých oken a příjemnou vůní nasáklého vzduchu. Bylo mu jasné, že v době, kdy zde Murray vedl hotel, to tu tak dokonale čisté nebylo. Z chodby vyjel na vozíku Murray. Nohy měl zakryté barevnou dečkou a vypadal podstatně starší než před pár měsíci, kdy ho Samuel viděl naposledy. Vy máte ještě tu drzost se tady ukázat?! rozčílil se Murray. Nevzpomínám si, že bych vám jakkoli ublížil. Nebýt vás a té Asiatky, nikdy bych nedopadl takhle. Ztratil jste paměť?! Byl to váš nápad opustit hotel a navíc kvůli vám nás tu málem zabil jeden z těch zmetků, protože jste je pustil dovnitř! Můžete být rád, že jsme to ve zdraví přežili. Byl bych rád, kdyby se mi ovšem nestalo tohle! Víte kolik bych na tom všem mohl vydělat? To, že tu řádili netvoři by vám stejně nikdo nevěřil. Jen by se vám všichni smáli, pokud by vás raději hned nezavřeli do blázince a se mnou byste také neuspěl, neboť jsem oficiálně naživu a těžko byste turisty přesvědčil, že tomu tak ještě před rokem nebylo.

14 Vy mě stejně nezajímáte. To ta Japonka Kasumi by se stala zlatým dolem. Jestli je pravda to, co se o ní povídá udělal bych tady z toho vyhlášený podnik, ve kterém by předváděla, co všechno umí. Peníze by se nám oběma jen hrnuli, protože každý by rád viděl nefalšovaného Japonského bojovníka ninju navíc v ženské podobě. Kasumi není ninja! No a co? Myslíte, že to někdo pozná? Mohla by být cokoli si vzpomene. Gejša, ninja, samuraj, Plácáte nesmysly. Vždyť vy jste mě ožebračil! A kolik jste vy ožebračil druhých? Co ta dívka, co tu pracuje. Dáváte jí alespoň slušný plat? Plat? Není třeba, když pracuje za jídlo a ubytování. Vše co nezbytně potřebuje ji samozřejmě proplatím. Že vám není hanba. Není a taky proč by měla? Vlastně jsem jí pomohl. Mohla živořit někde na ulicích ve městech, žít mezi špínou a odpadky, ale tady u mě se má jako v ráji. Dívka v rychlosti přispěchala do haly k Murrayovi a hned se dožadovala další práce: Pane, Murrayi, domyla jsem nádobí od oběda, utřela prach a vyklidila půdu. Co mám udělat dál? Ukliď mi pokoj a pak si běž po svých nebo vlastně ne, je mi docela zima a vytápění nestačí, tak mazej roztopit kotel a udržuj oheň, dokud tu nebude teplo. Ano, pane. Ne, počkej! vykřikl Samuel, který nedokázal přijmout, jak se k dívce Murray chová. To myslíte vážně, Murrayi? Necháte ji házet lopaty plné uhlí do kotle v tom nesnesitelném horku, které v kotelně co nevidět bude? Je mi zima, Gordone. Možná by nebyla, kdybych nebyl tak nemocný. Tak si vezměte svetr! Pověz mi děvče, ráda pracuješ tady pro Murraye? Dívka se zarazila, jakoby nevěděla, co říct. A-ano, pane. Baví mě to tu. Hrozně moc. Nelži mi. O co se to snažíte, Gordone?! vykřikl Murray Hleďte si svého a nechte moji služebnou na pokoji. Ano to taky udělám, až ji vymaním z vašich despotických drápů. Pojď se mnou. Gordone! vykřikl celý zbrunátnělý Murray. Uzavřela jsi nějakou pracovní smlouvu? Ech, nemyslím, odvětila dívka. V tom případě půjdeš hned se mnou. Samuel vzal dívku za ruku a chystal se ji vyvést ven. Nemůžete mi sebrat služebnou! zařval Murray. Buďte rád, že vám neseberu i střechu nad hlavou! Uvažoval jsem, že to tu koupím, ale klidně si tu shnijte, řekl Samuel a odešel s dívkou před hotel. Nechala jsem tam své věci. Oblečení, knížky a hlavně šperk po mamince. Neboj se, někoho pro to pošlu. Jak se vlastně jmenuješ? Sheila Croftová, pane Gordone. Co se mnou teď bude? Jestliže nemáš kam jinam jít, navrhuji abys zůstala na Black Mirror. Na zámku?! podivila se Sheila. No ano a neboj se, já tě nebudu tak vykořisťovat. Jestli si ale chceš zasloužit pořádné jídlo a peníze budeš mi muset s něčím pomáhat. Jsem pracovitá, pane. Táta vždycky říkal, že zastanu hodně práce, přestože ještě ani nejsem plnoletá. Kolik ti tedy je? Šestnáct let, pane. Hmm zaběhni na zámek a řekni, že tě posílám já. Vyřiď Edwardovi, ať ti připraví pokoj a

15 dá ti něco k snědku. Tak utíkej! pobídl Sheilu Samuel a poté vyrazil na kopec k Akademii. Chtěl se na vlastní oči přesvědčit, jak to tam vypadá. Vylezl na kopec, kde se rozprostíraly ruiny Akademie. Kdysi to bylo ohromná budova, ale dnes byla v troskách. Samuel tu nic zvláštního nezpozoroval a tak vylezl po hromadě kamenů a sutin ještě o kus výš. Ocitl se u díry v zemi, která vedla do prostorného sálu. Přemýšlel, jestli by někoho mohlo napadnout slézt až tam dolů. Řetězy, které tu byly, to sice umožňovaly, ale přesto šlo a velice riskantní kousek, který by mohl skončit i smrtí. Rozhlédl se po okolí a uvědomil si, jak ledový vítr táhne od moře. Teď v lednu bylo velice chladno i dole ve vsi a on stál nyní na jednom z nejvyšších bodů v okolí. Raději se vrátil dolů k útesům Sharp Edge a odtud pak zamířil domů na zámek. Miranda pracovala na třídění svazků knih dlouho do večera. Chtěla si v databázi udělat pořádek a mít vše pečlivě připravené. Doufala, že když vedení vesnice neuvidí ani sebemenší nedostatky, rozhodnou se knihovnu ponechat nebo alespoň prodloužit dobu, po kterou bude fungovat. Mirandu dnešní setkání se Samuelem potěšilo. V životě ho neviděla, ostatně sem na Black Mirror se přistěhovala teprve před pár lety, ale zaujal ji. Nezdál se jí ničím výjimečný, ovšem byl milý a uctivý. Miranda odcházela z knihovny zamyšlená a hledala způsob, jak by se mohla se Samuelem opět sejít. Věděla, že by jí mohl pomoci její velkou lásku knihovnu zachránit, ale to k tomu musí mít dobrý důvod. Miranda žila v malém domku poblíž Glance zhruba na půli cesty mezi Willow Creek a bývalým hotelem. Byl to obstojný rodinný domek, postavený teprve před pár lety. Pomohl jí ho postavit její bývalý přítel Carl, ale ten nedokázal překousnout, že Miranda tráví více času s knihami než s ním a tak ji asi před rokem opustil. Nyní bydlela Miranda jen se svojí fenkou Ildou retrívrem s černou barvou srsti. Miranda Ildu milovala tak jako by to bylo její dítě. Hned po příchodu domů se Ilda rozštěkala samou radostí. Miranda se shýbla, aby svou fenku pohladila a podrbala za ušima, tak jak to měla Ilda ráda. Vyměnila jí vodu a do misky na žrádlo přisypala granule. Poté se začala věnovat sama sobě. Neobtěžovala se s vařením večeře a místo toho si z lednice v kuchyni vzala jen šišku salámu. Po jídle ulehla na velké manželské posteli, na které kdysi spával i Carl, a vzala si jednu ze svých oblíbených knih. Ráda čítávala o neporazitelných hrdinech, kteří putují světem a pomáhají dobrým lidem v nouzi. Věděla, že pro ženu jejího věku je to poněkud zvláštní četba, ale měla to ráda. V duchu záviděla Kasumi, která se nejvíce podobala hrdinům, o kterých četla a přemýšlela, jak by mohla na Samuela zapůsobit. V porovnání s Kasumi byla usedlá, nezajímavá a příliš obyčejná, alespoň to si o sobě myslela. 'Jak jen ho zaujmout?' ptala se sama sebe a doufala, že na něco brzy přijde. Po návratu na zámek Samuel vyhledal Sheilu, kterou právě Edward prováděl zámkem a ukazoval jí, kde co je. Sheila chápala, že je to třeba vědět, ale prohlížení zámku ji moc nebavilo. Byla proto ráda, když se od Samuela mohla konečně dozvědět, co bude náplní její práce. Jak se ti tu líbí, Sheilo? zeptal se Samuel. Je to pěkné, pane, ale mohu vědět, co po mě budete požadovat? No, pověz mi Sheilo, jaký máš vztah k zahradě? Chcete abych tu zahradničila? Tak jo! řekla Sheila s nečekaným nadšením, které udivilo i Edwarda. Výborně, řekl Samuel, Edwarde najděte Marka a ať Sheile vysvětlí, co a jak bude dělat. Jistě, pane. A Edwarde už se na vás nezlobím. Chápu, že jste mi chtěl pomoci, ale na Kasumi nezapomenu nikdy. Počkám na ni a ona se vrátí.

16 II Vítejte ve Venezuele Edward Walker Zápisky z výpravy do Venezuely Den 1. S Denise jsme přiletěli do Caracasu. Cesta z Londýna byla zdlouhavá, ale přesto velice zajímavá. Ještě nikdy jsem neletěl první třídou! Netušil jsem, jak pohodlná a příjemná může cesta být, navíc s pohlednou letuškou poblíž. Let zpříjemňovala klimatizace a podávané pití. Přistáli jsme na letišti v Caracasu a hned zamířili do hotelu Palacio de Bolívar. Pan Gordon nám poskytnul dostatek peněz, ale přesto jsme si vybrali jeden z nejlevnějších pokojů. Nechtěli jsme jeho štědrosti zbytečně využívat. Plánovali jsme, co podnikneme zítra. Denise navrhla návštěvu univerzitního města v San Pedru. Souhlasil jsem, ale pod podmínkou, že zajdeme i do muzea, zabývajícího se historií vzniku Caracasu. Dnes večer už nemáme energii na žádný program a tak půjdeme brzy spát. Den 2. Caracas se jeví jako typické moderní město s dlouholetou historií. Je to zvláštní svět plný protikladů. Stojí tu vysoké prosklené mrakodrapy, mnohaproudové dálnice a obchodní centra s neonovými nápisy čili samé moderní stavby, a pak, hned poblíž tu jsou chudé slumy, staré kostely a pamětihodnosti. Jakoby se najednou vedení města rozhodlo za každou cenu vše zmodernizovat a přiblížit se tak světovým metropolím. Nevím, jestli je to třeba v Bogotě, Sao Paulu, či Limě podobné, ale musím přiznat, že z toho nejsem kdovíjak nadšený. V centru je nebývale rušno a i zbytek města se mi zdá živější než třeba Manchester, kde jsem vyrůstal. Taky se už ukázalo, jak vhodná je znalost Španělštiny. Štěstí, že jsem se ji na univerzitě učil, ale Denise takovou možnost neměla a tak si tu někdy připadá jako na jiné planetě. Univerzitní město je úžasné a jsem rád, že mě sem Denise vytáhla, ačkoli na mě padly vzpomínky na Penny a na můj univerzitní život, který skončil dříve než pořádně začal. Netrvalo dlouho a mrzutost ze mě opadla, neboť tak obrovskou univerzitu jsem ještě nikdy neviděl. Měli jsme možnost projít si i knihovnu a laboratoře. Vše je moderní a dokonale čisté. Univerzitní město se rozkládá skoro na 2km čtverečných a je tu vše na co si může student vzpomenout učebny, ubytovny, zábavní podniky, restaurace, parky, hřiště, Rád bych na univerzitě jako je tato studoval. Den 3. Odpoledne jsme navštívili muzeum historie. Bylo to poučné a doufám, že jsem si stihl zapsat vše podstatné: Město bylo založeno asi roku 1560 cestovatelem Franciscem Fajardem, který objevil údolí, ve kterém dnes Caracas leží. Fajardo založil osadu San Francisco, jenže ta byla brzy pod útoky indiánů a až Španělský guvernér o šest let později dal rozkaz k tomu, aby vojáci indiány vyhnali. Téměř zdevastované San Francisco bylo obnoveno a přejmenováno na Santiago de León de Caracas. Už roku 1577 se Caracas stal hlavním městem Venezuely. Následovaly však útoky pirátů a dílo zkázy dokončilo silné zemětřesení. Ani po tom všem však nebylo město zcela zničeno. Venezuela si cení především dvou mužů bratrů, kteří dokázali vybojovat nezávislost na Španělské koruně. První byl Francisco Miranda a druhý Simon Bolívar. Miranda zřídil v Caracasu nezávislou administrativu, ovšem byl po pár letech zajat španěly. Miranda ve vězení zemřel, ale revoluci nadále vedl Bolívar. Ten však neměl velké šance a byl zahnán nejprve do Kolumbie a poté až na Jamajku. Později využil konce Napoleonských válek, jež pustošily Evropu, a naverboval na pět

17 tisíc Britských vojáků. Poté se postavil Španělům a zvítězil, čímž zajistil nezávislost jak pro Venezuelu, tak i pro Kolumbii. Bolívar však neustal a brzy osvobodil i Ekvádor, Peru a Bolívii. Později se pokusil o spojení Kolumbie, Venezuely a Ekvádoru, aby vytvořil tzv. Velkou Kolumbii, ale tento stát byl po deseti letech fungování rozdělen na tři samostatné země. Bolívar skončil ve vyhnanství a zemřel roku Zatímco Bolívarovy ostatky mají čestné místo v Caracaském pantheonu, tak jeho bratr skončil v masovém hrobě, kdesi ve Španělsku. Nicméně Bolívar je nejen ve Venezuele brán za národního hrdinu a lidé jsou pyšní na to, co dokázal. Den 4. Opustili jsme Caracas a vydali se na dlouhou cestu džípem do vnitrozemí. Průvodce nám dělá jakýsi starý Peruánec, na kterého jsme narazili v jedné restauraci ještě v Caracasu. Dalo by se říct, že se nám vnutil, aby nás mohl provázet, ale to mě vůbec nevadí. Často vypráví o zdejších krajích, kde dle jeho slov prožil svá nejlepší léta života. Je to zážitek opustit metropoli a vrhnout se do bujné přírody. Míříme do oblasti Guayanské vysočiny. Cíl cesty je vodopád Salto Angel největší vodopád světa s výškou témě tisíc metrů. Vsadím se, že z toho Denise bude unešená, takže doufám, že se dostaneme až k němu. Den 7. Dnes začínáme dlouhou pouť na cestě proti proudu po středním toku Orinoka. Peruánec Pedro nás vzal na svoji loď a ještě nám poskytnul značnou slevu. Jeho přednáška o Orinoku byla zajímavá, ačkoli Denise u toho usínala. Já jsem ale za nové informace rád a už vím, že Orinoko patří se svojí délkou toku, jež činí cca km, k nejdelším řekám Jižní Ameriky. Ústí do Atlantského oceánu, přičemž vytváří deltu. Orinoko pramení právě v oblasti Guayanské vysočiny, kam míříme. Právě v této době, čili v únoru, je hladina vody vcelku nízká a bude nadále klesat až do března či dubna. Doufám tedy, že nám to nezpůsobí potíže a že se bez problémů dostaneme do Ciudad de Bolívar, odkud budeme pokračovat po souši. Den 8. Škoda, že typická Orinocká fauna se nám zatím úspěšně vyhýbá. Podle Pedra už byla šance zahlédnout minimálně Delfínovce Amazonského, ale jeho přirozené prostředí jsou tmavé kalné vody a tak je velmi mizivá šance Edwarde, pojď sem rychle, křičela Denise do podpalubí, kde její milenec zapisoval poznámky do deníku. Rychle knihu zavřel a uložil do batohu, načež ve spěchu vyběhl nahoru. Na přídi už stála Denise, opírala se o zábradlí a s úžasem hleděla k pravému břehu. Viděla jsem krokodýly. Je jich tam spousta. Támhle mezi těmi popadanými stromy. Počkej chvilku. Edward zaběhl na záď a po schodech vystoupal nahoru ke kapitánskému můstku. U kormidla stál asi šedesátiletý snědý muž a viditelně si jízdy užíval. Pedro, nemáte tu dalekohled? Jo koukni se tady do bedny. Pedro ukázal na plechovou krabici, připevněnou tak, aby se ani nehnula. Z kapsy vytáhl klíček a podal ho Edwardovi. Ten otevřel a prohrabal se několika věcmi. Byly tu záchranné vesty, signální pistole, bedna s nářadím, mačeta a také dalekohled, který ho zajímal nejvíce. Výborně, díky Pedro. Není zač. Loď jste si pronajal, takže všechno co tu je, je momentálně vaše. Jo a řekněte slečince, že za pár hodin dorazíme do přístaviště. Jo, jasně. Edward se vrátil na pravobok a dalekohledem pátral po krokodýlech. Ještě nikdy je neviděl v jejich přirozeném prostředí a tohle navíc byl krokodýl orinocký ohrožený a vzácný druh.

18 K večeru ukotvili v přístavišti nevelkého městečka. Pedro na nějaký čas zmizel z lodi, aby nakoupil zásoby. Edward s Denise tak zůstali v podpalubí sami. Tak jak se ti náš výlet líbí? zeptal se Edward. Úžasný. Kdybychom ovšem nebyli spolu, nebylo by to ani z poloviny tak krásné. Denise dala Edwardovi pusu a poté oba ulehli ke spánku. Pověz mi, jak dlouho ještě poplujeme? Určitě ještě několik dní. To je dobře. Tady na lodi je tak útulno a jsme tu v podstatě sami! A co Pedro? Ach, ten starý bručoun. Stejně mu vůbec nerozumím. Pár španělských slovíček jsi ale už určitě pochytila, ne? To jo, ale stejně myslím, že by bylo nejlepší, kdyby se všude po světě, na všech školách vyučovala jen angličtina. Vždyť tou už teď mluví nejvíce lidí na světě. Tak v tom se pleteš. Cože? podivila se Denise. Edwarde, nedělej si ze mě legraci. Vsadím se, o co chceš, že angličtinou mluví nejvíce lidí světa. Není o co se vsázet a navíc nechci, abys na mě byla naštvaná. Každopádně říká ti něco Čína? Víš kolik asi tak má obyvatel? Nevím tak na sto milionů? Asi miliardu, Denise. Co? To musí být hrůza. Proč? Myslíš kvůli přelidnění? V některých oblastech to je opravdu noha na noze abych tak řekl, ale jinde je vcelku klid. Rád bych se tam někdy podíval. Jo? Neříkej, že umíš taky čínsky. Neumím. Ale Kasumi by třeba mohla znát alespoň jednodušší verzi a možná by mě to mohla naučit. Od pana Samuela vím, že umí Japonsky, Thajsky, Rusky, Anglicky i Španělsky. O ní se teď bavit nebudeme. Proč? Vadí ti, že je tak snaživá a umí tolik jazyků? Nežárlíš, že ne? Ne, jen mám Kasumi plné zuby. Na zámku to je hrůza, vždyť se stačí podívat na Samuela, jak je neustále mrzutý a smutný. Chodí po zámku jak tělo bez duše. To, že ho nechala být jen dokazuje, že jí na něm nezáleží, a i když se jednou vrátí, je otázkou, na jak dlouho to bude. Ona není člověk schopný žít v klidu a míru, bez násilí. Z paluby se právě ozvaly něčí kroky. Pedro? podivila se Denise myslela jsem, že přijde pozdě v noci a opilý. Třeba si tu zapomněl peněženku. Půjdu se podívat. Edward vylezl po schůdcích na palubu a ihned si všiml krásné mladé ženy. Měla dlouhé hnědé rozpuštěné vlasy, výrazné oči a plné rudé rty. Oblečena byla do lehkých dlouhých kalhot a zelené vesty. U pasu měla zastrčený ostrý nůž. Edward si všiml i přicházejícího Pedra. Žena si podala s Edwardem ruku. Dobrý večer, řekla a nespouštěla z Edwarda oči. Její široký úsměv nedokázal zastřít nervozitu. Promiňte, ale tahle loď je obsazena. Pronajali jsme si ji jen my dva, čili já a moje přítelkyně. Ano, Pedro mi to už řekl. Pane Edwarde, musíme si zcela vážně promluvit. Tak tedy mluvte. Ehh, víte čekala jsem na tuhle chvíli celou věčnost a teď jaksi nevím, kde začít. Počkat, jak celou věčnost? A vůbec - odkud o mně víte? Pojďte do podpalubí. Tam je dost místa na sezení. Probereme všechno až tam. Edward nechápal, o co jde, ale měl zájem o to se to co nejdříve dozvědět. Následoval tedy ženu do podpalubí, kde na posteli seděla téměř nahá Denise. Jakmile zahlédla cizinku, urychleně si zakryla odhalená ňadra dekou.

19 Omlouvám se, slečno Taylorová. Počkám, až se oblečete. Žena se vzdálila a otočila. Edward zůstal s Denise o samotě a tiše si povídali. Rozumíš tomu? zeptala se Denise. Vůbec ne. Chce si s námi promluvit o něčem důležitém, tak se raději obleč. Sám jsem zvědav, o co jde. Árgh, ozval se zoufalý výkřik z horní paluby. Pedro! vykřikla žena a vyběhla nahoru tak rychle jak jen mohla. Na zádi spatřila ležícího Pedra. Přiběhla k němu, ale už mu nebylo pomoci. Kolem krku měl šrám, jež značil škrcení hrubým ohebným drátkem patrně strunou. U hlavy ženy cvaknul kohoutek pistole. Ale, ale, ale řekl medovým hlasem čtyřicátník s hustými černými vlasy a bradkou. Rosalinda de la Cruz, ha, ha. Tak se zase setkáváme, kočičko. Muž si všiml, jak se Rosalinda snaží nenápadně uchopit nůž a předběhl ji. Tohle potřebovat nebudeš. Proč jsi ho musel zabít? Nic ti neudělal, Silvio! Pane Vargasi, zakřičel Silvio k muži, jež stál nahoře u kormidla a prohlížel bedny, vyrážíme, tak pospěšte. Už teď mě jaksi svrbí prst na spoušti a nechtěl bych, aby tu došlo ke střelbě. Přeci jen jsme pořád v přístavu, že? Jsou tu lidi. Vargas vysoký hubený muž s vlasy sčesanými dozadu poslechl a vyběhl na molo, aby odvázal lana. Silvio ukázal na dalšího muže, jež si pohrával s nožem. Victore, běž zklidnit ty pitomce dole, ale žádnej rámus, jasný. Alespoň ne dokud nebudeme na míle daleko. Ano, pane, řekl Victor a ztratil se v podpalubí. Po molu kráčela na první pohled značně sebevědomá žena s hlubokou, téměř svislou jizvou na levé tváři. Zasahovala i přes oční důlek. Ten byl již prázdný a kůže srostlá. Naskočila do lodi a v rukou nesla veliký placatý kufr. Viděla jsem venku Vargase to vypadá, že se mnou nepočítáš, Silvio, řekla žena svým typickým tichým a chraplavým hlasem. Zdržela ses. Měli jsme už odplout, ale je fajn, že jsi tu. Ještě kdyby ses mi neukazovala s tou tváří. Nasaď si pásku Paolo a běž si vyložit nářadíčko. Jaké nářadíčko? ptala se s obavami v hlase Rosalinda. Silvio jí chytil jednou rukou pod krkem, ale nepřestával jí mířit pistolí na hlavu. To jen pro případ, že nám neřekneš, co chceme vědět. Paoliny hračky ti jazyk rozvážou, to se neboj. Ale možná, že jsi od minula zmoudřela, tak co kdybychom to zkusili vyřešit rychle a po dobrém? Pověz mi Rosalindo jaké je tajemství nesmrtelnosti. Jednoduché stačí se vyhýbat smrti. Silvio se hlasitě zasmál a pak přirazil Rosalindě pistoli přímo ke hlavě. Ohromně vtipné. Ale mám pocit, že tenhle tvůj recept už dlouho fungovat nebude. Vargas se vrátil a prošel kolem, přičemž vypustil jen jednu suchou větu: Měli jsme toho starce nechat žít, a použít ho jako páku. Děkuji za radu, pane Vargasi, poznamenal jízlivě Silvio, jenže když tu máme prvotřídní mučitelku, tak na co by nám byl ten dědek? Dole v podpalubí stáli u zdi s rukama nahoře Edward a Denise. Na oba mířil pistolí Victor. Paola si položila svůj kufřík na stůl a otevřela ho. Bylo tu několik nožů různých velikostí a tvarů, dále elektrický paralyzér, ostrá jehlice, kleště, hák a malá pilka. Motory lodi naběhly a již brzy plula dál po proudu Orinoka. Co s námi bude? hlesla vyděšená Denise. Victore, strhni jí oděv a přiveď ji blíž, řekla Paola a uchopila dlouhou jehlici. Victor poslechl i přes nesouhlasné výkřiky Edwarda a Denisiny prosby. Brzy stála před Paolou, které sahala sotva po ramena. Paola se nahnula blíž a jemně napíchla jehlicí Denisinu bradavku. Tímhle ti ji propíchnu a pak jednoduše ukroutím. Denise byla už teď na pokraji omdlení. Nechte ji na pokoji! vykřikl Edward Ona s tím nemá nic společného! To my víme, řekl Victor, ale Silvio slíbil, že si s vámi Paola může pohrát, jak bude chtít.

20 Věř mi, že v celé latinské Americe bys těžko hledal schopnější mučitelku. Kdysi pracovala v drogovém kartelu v Kolumbii. Prý se tam dost naučila a to samé pan Vargas. Víš, na co tu má Paola támhlety věci? Nejprve ti nožem ufikne nos, pak ti upiluje ruku a nohu, následně usekne ptáka i s koulema a pak ti rozpáře břicho, vyndá střeva a ještě zaživa tě s nimi uškrtí. Edward byl už teď bledý jako stěna a měl co dělat, aby se tu nepozvracel. Denise s hrůzou zírala na Paolinu jehlici a klepala se strachy. Byla čím dál tím neklidnější až nakonec začala křičet hrůzou, jak smyslu zbavená. Silvio to samozřejmě zaslechl také. Ohlédl se a zakřičel do podpalubí. Kurva co to děláš Pao Rosalinda neváhala a strčila Silvia ramenem. Okamžitě mu zkroutila ruku s pistolí. Zazněl výstřel a hned poté další. Oba směřovaly do vzduchu. Rosalinda palcem šťouchla Silvia do oka. Ten zařval bolestí a povolil stisk pistole. Rosalinda vystřelila a Silvio se skácel mrtvý k zemi s dírou v hrudi. Z podpalubí už vybíhala Paola, kterou Rosalinda střelila do ramene. Vargas se nahnul přes zábradlí a začal po Rosalindě pálit ze svého samopalu. Rosalinda sprintovala na příď lodi, kde se kotoulem dostala do bezpečí pod můstkem. Vargas na ni odsud neviděl a musel proto sejít na záď. Victor, který slyšel střelbu, urychleně vyběhl nahoru. Na schodech narazil na Paolu, která se držela za krvácející rameno. Ty pitomče! vykřikla, dole jsou ty nože! Victor si uvědomil, že dal Edwardovi a Denise šanci se bránit a seběhl zase dolů. Edward ale stále stál u zdi a Denise s vytřeštěnýma očima zírala na kufřík. Victor přistoupil k Edwardovi. Začíná se to srát, takže adios, blbečku, řekl a vytasil pistoli. Edward v okamžiku využil paralyzér, který svíral za zády, přirazil ho k Victorovi. Zajiskřilo to a Victor poodstoupil dál. Ha, ha, měl jsi tam dát víc šťávy, parchante, řekl a namířil pistoli na Edwarda. Denise vyjíkla hrůzou, popadla jeden z nožů z kufříku a bodla ho Victorovi mezi lopatky. Ten zařval bolestí, otočil se a okamžitě chytil Denise za vlasy. Zvrátil jí hlavu dozadu a přirazil ji pistoli k hlavě. Ne, ne, néé, křičel Edward. Nechte ji být. Victor se usmál a ozval se výstřel. Edward se zděšením sledoval Denise, jak se kácí s prostřelenou lebkou k zemi. Edward zařval plný nenávisti, popadl hák, který byl v Paolině soupravě a vší silou ho zabořil Victorovi do čela. Ten padl k zemi a Edward se sklonil ke své milované. Nedýchala byla mrtvá. Rosalinda klečela zády ke stěně co nejblíže rohu a v rukou svírala pistoli. Věděla, že Vargas je známý zabiják, který se nezastaví před ničím. Společně s Paolou byli nejnebezpečnější ze všech. Opatrně se nahnula za roh, aby viděla, co se děje a hned ucukla stranou, to když Vargas vypálil dávku ze svého samopalu. Nebylo mu to nic platné, a protože se nemohl přiblížit k Rosalindě, jelikož se nebylo za co krýt, rozhodl se pro jiné řešení. Do rukou vzal granát, jež měl až doteď připnutý na vestě. Paola, která již stála vedle něj a držela se za rameno, si toho všimla. Zbláznil ses? Zabiješ nás všechny. Navíc my ji potřebujeme živou. Chci ji zabít. Pitomče. Je to jen vyděšená holka, nic víc. Nech mě s ní promluvit. Paola se pomalým krokem začala přibližovat k zádi. Po levé ruce měla stěnu a po pravé okraj lodi, krytý zábradlím, takže nebylo kam ustoupit. Nemám zbraň, řekla nahlas, můžeme se domluvit, Rosalindo. Já nejsem jako Silvio. Víš, že se odsud živá nedostaneš, tak uděláme obchod. Slibuju, že ti neublížím, pokud nám dáš to tajemství. Edward neměl čas truchlit pro svoji milou, neboť mu stále hrozilo smrtelné nebezpečí. Věděl, že není žádný hrdina, ale musel něco udělat. Samozřejmě slyšel zvenčí střelbu a netušil, co se přesně stalo, takže velice pomalu s Victorovou pistolí stoupal po schodech. Byl už téměř nahoře, když zaslechl, jak Paola promlouvá k Rosalindě. Opatrně vykouknul zpoza rohu, načež dostal pěstí přímo mezi oči. Vargas totiž předpokládal, že se s Victorem stalo něco vážného, když se stále ještě nevrátil nahoru. Edward skončil na zemi a pistole mu vyklouzla z rukou. Rychle se zase zvedal, ale jakmile to učinil, Vargas provedl

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

POSEL SMRTI. Zúčtování. Lukáš Konvalina

POSEL SMRTI. Zúčtování. Lukáš Konvalina POSEL SMRTI VI Zúčtování Lukáš Konvalina Není důležité, jak dlouhý život vedeme, ale jak ho prožijeme, neboť k čemu je žít navěky, když nevnímáme krásy života a nejsme šťastni? Obsah I Vrať se mi!...4

Více

POSEL SMRTI. Zúčtování. Lukáš Konvalina

POSEL SMRTI. Zúčtování. Lukáš Konvalina POSEL SMRTI VI Zúčtování Lukáš Konvalina Není důležité, jak dlouhý život vedeme, ale jak ho prožijeme, neboť k čemu je žít navěky, když nevnímáme krásy života a nejsme šťastni? Obsah I Vrať se mi!...4

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

POSEL SMRTI. Zúčtování. Lukáš Konvalina

POSEL SMRTI. Zúčtování. Lukáš Konvalina POSEL SMRTI VI Zúčtování Lukáš Konvalina Není důležité, jak dlouhý život vedeme, ale jak ho prožijeme, neboť k čemu je žít navěky, když nevnímáme krásy života a nejsme šťastni? Obsah I Vrať se mi!...4

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug

Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug Ve webovém prohlížeči by měla být načtení nějaká neutrální stránka, například Google. Dobrý den. Jmenuji se a budu

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Malá knížka o Amálce

Malá knížka o Amálce Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců.

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Dívat se na muže, kterého milujete, jak sedí na druhé straně stolu, se slzami v očích a

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Kapitola první: Neobvyklý případ

Kapitola první: Neobvyklý případ Kapitola první: Neobvyklý případ Jmenuji se Adrian Les a už více než 12 let jsem soukromý detektiv. Za tu dobu jsem se stal dosti uznávaným a nouzi o práci jsem opravdu neměl. Ve spolupráci s policií jsem

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku Ve znamení Kříže Výpisky z poutního deníku Tuto pouť jsem pojal jako křížovou cestu (každý den bude jedno zastavení) a chci jí obětovat za to, aby se lidé v naší farnosti otevřeli působení Ducha svatého.

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad:

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. DYS-centrum Praha Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková, 2011

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Jsou okamžiky, kdy dlouze vyhráváš, pak štěstí se přikloní na moji stranu, možná jen, že mi ve hře šanci dáváš, kterou jinde tak snadno nedostanu...

Jsou okamžiky, kdy dlouze vyhráváš, pak štěstí se přikloní na moji stranu, možná jen, že mi ve hře šanci dáváš, kterou jinde tak snadno nedostanu... 1. Hrajeme spolu tu partii podivnou zase, bez figurek na šachovnici žlutohnědé, bez vnímání prostoru v prázdném čase, červenají při ní tváře pře tím tak bledé... Nehrajeme na remízu, ale na vyhrání, jen

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Kvíz k vodě 1. Kolik vody zaujímá povrch planety? a) 61% b) 81% c) 71% 2. Jaký je chemický

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Figuriny. Ha-ha-ha!  začala se řehotat Katarina,když ožila. Hi-hi-hi! odpovědi se jí dostalo od Anabely. Figuriny "Ha-ha-ha!" bylo první, co figuríny řekly, když v buticích, výkladech obchodů a v skladištích velkoobchodů začaly ožívat. Každá jedna figurína se začala smát. Jakoby chtěla popřít tu nepřirozenou

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Většinu informací jsem už věděla, některé mě ale překvapily. Anorektiček je mi opravdu líto. Přednáška se mi moc líbila, byla zajímavě udělaná.

Většinu informací jsem už věděla, některé mě ale překvapily. Anorektiček je mi opravdu líto. Přednáška se mi moc líbila, byla zajímavě udělaná. Většinu informací jsem už věděla, některé mě ale překvapily. Anorektiček je mi opravdu líto. Přednáška se mi moc líbila, byla zajímavě udělaná. Asi jsem si to jen zopakoval a připomněl, co to vlastně přesně

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ

KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ Hurá na Prahu a její věže! Jednoho letního dne se plyšový medvěd Karamel vydal na cestu z Londýna do Prahy. V učebnici vlastivědy četl, že tam mají přesně sto věží. Moc

Více

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

Ne. Například tentokrát,

Ne. Například tentokrát, Jsem zasvěcená 12 let Ne. Například tentokrát, být loajální k mojí matce a moje matka je alkoholička i můj bratr je alkoholik. (Ano.) A já nevím co je se mnou špatně, že se mi nedaří je pozitivním způsobem

Více

poznejbibli b12 biblické příběhy pro děti

poznejbibli b12 biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: e-mail: Vedoucí skupiny: 1. Příběh Josef a anděl poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Matouš 1,18-25 Na Josefa a Marii čekala spousta

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

POMÓC, OBLUDA!!! Příchod do vesniničky Cilkular: Družina dorazí do malé vesnice jménem Cilkular, která leží u malého rybníčku pod Bílými vrchy:

POMÓC, OBLUDA!!! Příchod do vesniničky Cilkular: Družina dorazí do malé vesnice jménem Cilkular, která leží u malého rybníčku pod Bílými vrchy: POMÓC, OBLUDA!!! Úvod: Toto dobrodružství je určeno pro začínající hráče mezi 1-2 úrovni. Text psaný takto: je určen jen pro PJ. Text psaný takto: je určen pro hráče. Příchod do vesniničky Cilkular: Družina

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad patří mezi jeden z nejvýznamnějších dnů v dějinách České republiky. V roce 1939 nacisté brutálně zakročili proti vysokoškolským studentům. O padesát

Více

5 + 1 věc, kterou potřebuje každý dobrý marketingový příběh

5 + 1 věc, kterou potřebuje každý dobrý marketingový příběh 5 + 1 věc, kterou potřebuje každý dobrý marketingový příběh 2014 Michal Garšic Tato publikace, ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována, ani poskytována třetím osobám. Také nesmí být šířena

Více

řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké

řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké internátní školy. Jistě bychom i dnes našli o něm někde záznam

Více

Jak se v parku narodil dráček

Jak se v parku narodil dráček Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Zvyšování kvality výuky technických oborů Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti žáků středních škol Pracovní list č. 20 pro téma 1.2.5

Více

22. základní škola Plzeň

22. základní škola Plzeň 22. základní škola Plzeň Třída: 7. A Jméno: Lenka Hirmanová Datum:29. 11. 2008 1 Skoro každý měl ve školce stejný sen, co by chtěl dělat Jako malá jsem měla různé zájmy, i když některé se moc nezměnily.

Více

Bible pro děti. představuje. První Velikonoce

Bible pro děti. představuje. První Velikonoce Bible pro děti představuje První Velikonoce Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Janie Forest Upravili: Lyn Doerksen Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2010 Bible for Children,

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více