Svatopluk ech: TVRTÁ KNIHA POVÍDEK A RT. NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC

Transkript

1

2

3

4 i^-é>o.<

5 Svatopluk ech: TVRTÁ KNIHA POVÍDEK A RT. NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC

6

7

8 SEBRANÉ SPISY SVATOPLUKA ECHA DIL XVIII. TVRTÁ KNIHA POVÍDEK A RT NAKLADATEL F, v PRAZE TOPI KNIHKUPEC 1905.

9 TVRTÁ KNIHA povídek a CRT Napsal SVATOPLUK CECH v PRAZE V NAKLADATEL F. TOPl!^ KNIHKUPEC 1905.

10 <^r^r 11443»;i Tiskem»Unie^ v Praze.

11 dvrta mm POVÍDEK n Crt. Sv. ech: Sebrané spisy. XVIII

12

13 mluvicí kapr. ( Národní Listy* 1886.),,Mlu-mluvící ka-kaprrr," div se nezakuckal radní Kokoška, chytaje se za dkladné bicho a smíchem kýklaje velikou hlavou, až si musil narovnati zkivenou paruku, jež objímala bachratý, šarlatov planoucí obliej rámcem úmrných, zlatoplavých kadeí.,,to je dobré. To se povedlo. Mluvící kapkaprrr..".,je mi divno, že se taková vc vbec trpí," bruel vážný poštmistr.,, Kdybych já ml v tom slovo, dal bych plakáty bez meškání strhat a švingulanta bych krátce vyzval, aby si hledal blázny jinde.",,ó mj drahý pane poštmiste, s takovou písností byste nynjšího asu daleko nedošel," namítal obecní tajemník.,, Kdybyste chtl zavírat boudy s falešnými Eskymáky a moskými panami, musil byste po právu také zapovdt všechny pomády a vodiky na holé hlavy, všechny pilulky a tresti proti nezhojitelným chorobám, všechna turecká povidla z Kra-

14 " lup a všechno mlnické víno bh ví odkud zkrátka, obrátil byste celý obchod na ruby a snad by ješt došlo na prospekty knih s bombastickou reklamou, na volební provolání s kopami nejsvdnjších tšínských jablek, na leckterou státní ústavu s podi\tiými klikami... Ne, nc^^ s tím byste daleko nedošel! A tu ten lovk je prostý, nevinný kejklí, kterc' si j-yšperkoval svou dryánickou udici hodn originálním a kiklavým \Tiadidlem.",,Ale vždy prohlašuje výslovn, že není žádným eskamotérem ani bichomluvcem," ozval se sládek Pivoka.,,A kapra mže prý si každý prohlédnout a ohmatat,,ale, ale, pane starý, snad byste mu nesedl na vjiku!" káral ho tajemník.,,snad nemyslíte ' opravdu, že by mohl kapr je to píliš smšné!",,no, teba smšné!" bránil se nesmle Pivoka, trochu rozdurdén. Vím také, že mi žádný kapr z našeho rybníka nemukne. To je arci hloupost. Ale ve svt jsou všelijaké ^ci. ekne se ku píkladu: ryba nmý jako ryba. No a nedávno etl jsem kdesi, že jsou nkde ryby myslím, že v ínském moi které lítají a zpívají jako ptáci." Spolenost dala se do hluného smíchu.,,z ásti má pan starým pravdu," ujal se Pivoky pan uitel, když byl opanoval svoji veselost.,, Noviny pinesly vskutku noticku o njakém druhu moských ryb, které vydávají zvláštní zvuky pravím zvuky, nebo o hlase nelze, tuším, vážn mluviti. Ale kdyby se tato zpráva potvrdila, byla by to práv jen vzácná výjimka. Ryby jsou vskutku nmé. Postrádají potebného ústrojí, jímž by hlas njaký vydávaly."

15 "!,,Snad je ten kapr njaký automat," podotkl stavitel Petík,,,s ukrytým zvukovým strojem; i pipomenul si,,arci, vždy prý ho smí obecenstvo ohmatat a tu by snadno rozeznalo automata od živé ryby. Bu jak bud, prozatím vím jen, že nosí ten lovk kapra skuten s sebou. Zastavil jsem se ped tím na sklenici vína u Ržiky má dnes hostinec nabitý a tam poxídali, že pišel ten kumštý z istá jasná o polednách s velikým mokrým uzlem a poruil si pokoj a necky s istou vodou, do níž hodil svou zázranou rybu." Je prý to, pánové, bájen veliký kapr," doplnil referát kupec Motejl.,,Byl jsem také odpoledne u, vnce', a Ržika vyprávl o té ryb pravé divy. Jsou prý jí plné necky a mrská sebou, že je strach se piblížit. Ale jak' na ni její pán promluví, hned se utiší, poslouchá a hledí na nho moude jako lovk. A jak prý spokojen drží, když ji ten kejklí škrábe za ouš i \lastn hladí po hlav Je to pec divné, pánové.",, Uvidíte, že do zítka milý kapr vyroste na velrybu a bude tanit na provaze," smál se lékárník. Tomu, že lze i kapra piuit rozliným vcem, spíše bych uvil," mínil uitel.,,beze žertu, pánové. Kapr není tak tupé zvíe, jak se zdá. Známo jest o povstných trianonsk<xh kapích, že poslouchali na jména, která jim byla udlena. Dvorní dámy volaly je k sob jako psíky. A vera jsem etl o lo- pes hlku vku, který nauil kapry vymršovati se nastavenou a na povel konat i jiné pohyby. Ó! v duši zvíecí dímají dosud mnohé schopnosti, o nichž nemáme ani tušení."

16 ,, Bodej že!" zvolal sládek Pivoka, v nmž dosud velo a který hodlal tajemníkovi na vzdor hájiti své stanovisko., Jak jsem ekl, ku píkladu Slyšel jsem od jednoho známého, že mu jeden pán vypravoval, že ml psa a ten pes mu každé ráno ped procházkou bez vyzvání aportoval hlku... No, což na tom není nic, pravda. Ale ten pes aportoval ve všední den obyejnou španlku, v nedli pak a ve svátek druhou, lepší hl se zlatým knoflíkem a nota bene, bez íkání, pánové, bez í- kání! Což o tom soudíte, he?",,pes a kapr je pece jen veliký rozdíl, pane starý," pra\dl s úsmvem uitel.,,a pak se nejedná o njaké kousky vbec i kapra lze snad lecemu piuit ale o mluvení i eknme radji ponvadž je to mluvení píliš smšné o vydávání njakých zvuk, tedy^ o vc, které jest kapr dle svého ústrojí naprosto neschopen.",, Neschopen! neschopen!" bránil se houževnat Pivoka.,,0 slonu by také nikdo neekl, ku píkladu, že dovede stát na jedné noze a uvázat si sei*vitek okolo krku no, a já jsem to vidl na vlastní oi.",,což slon, slon je cizí zahranin zvíe," vmísil se do hovoru opt radní Kokoška.,,Ale kapr, obyejný kapr! S tím mi dejte svatý pokoj! Mlumluvící ka-kaprrr..." A rozesmál se znova, až mu slzy tekly po tváích.,,nu, kapr! Kapr je pece poádné zvíe a má dosti veliký mozek v hlav," pidal se kupec Motejl na stranu sládkovu. Co je proti kapru drobný hmyz, blecha na píklad! A hledte, pánové, vidl jsem v Linci celé divadlo s blechami, které byly zapa-

17 ženy do malilinkých koárk, cviily se ve zbrani jako vojáci a vypalovaly droboulinký kanonek. A blecha je pece nejobyejnjší domácí zvíe.",,a já jsem ondyno etl," vzpomnl si Pivoka,,,\' nkterém odpoledníku jsem etl o žáb, která pískala na flétnu." Prosím vás, pane starý, pestate již s tmi citáty z novin," 'smál se tajemník s ostatními.,,máme jich pro dnešek dosti. Chcete-li mermomocí vit, že se nauí kapr - hahaha!" nou pítž. Recitace!,,Jest jen s podivením, jaké vci už si lidé vymýšlejí, aby žili z cizích kapes," moralisoval poštmistr. A u\idíte, že ten šejdí dobe pochodí se svým kapím vnadidlem! Uvidíte, že ten pyramidální nesmysl potáhne jak náleží.",,to se rozumí," pisvdil s trpkým úsmvem lékárník,,, pohrnou se tam jako ovce do ovína.",, Ovšem že pohrnou ; sám se tam podívám," prohlásil sta\ itel Petík.,,Rád bych zvdl, co pece v tom kapru vzí. Jen škoda, že má takovou nechut- Bezpochyby njakých nudných básní nebo monolog z truchloher. Ml volit místo toho radji citace njaké citace duch nebo mlho\é obrazy nebo alespo kouzelné kousky á la Bosco.",, Pravda, mluvící kapr a recitace jsou divné spežení," žertoval tajemník.,,ale ten kapr mluví asi zpropaden málo, a ím doplnit ostatní as na slušné pedstavení?! Na kouzelné pístroje nemá ten dobrý muž bezpochyby penz v jiném umní se nezná pipadl tedy na recitace, k nimž není potebí než nkolika knih od antikváe."

18 ,, Finis! Finis!" zvolal pan fará.,,samý kapr! nic než kapr! Nechme si ho pro postní cioídu. A te ivarolinko, taroky!" Podnt k této nezvykle živ^é diskusi v honoraní místnosti hostince,,na pošt" zavdal veliký, sáhovými literami v kiklavých barvách provedený plakát, kterým se téhož dne objevil na nkolika rozích malého msta P. Pod hrubým obrazem njaké bájené ryby etlo se následující oznámení: Nejvtší div svta ]\Inoho zázrak vykonala již bádavost a píle lidská, ale vrcholem jich a korunou moderního zvrocho\ta jest slavný i^- mluvící kapr, -m kterého nížepsaný již zítra vysoce ctnému obecenstvu zdejšímu pedstaviti sob dovolí. Po mnohaletém bedlivém studiu a neúnavném, bezpíkladném úsilí podailo se mi vycvikovati zvíe, na pohled všeliké vyšší dressue nejmén pístupné vycvikovati je smrem, který takoka na rub obrací nejvlastnjší jeho pirozenost, an obdaruje z\tikem a mluvou tvora, který je v pravd nejryzejším pedstavitelem nmé tváe" a jehož zarytá mlenlivost až i píslovím se stala. Mj S^^ mluvící kapr '^S pronáší nejen artikulo\ané z\-uky, ale celá slova s dokonalostí a zetelností, proti níž jsou žvasty nej-

19 uenjšího papouška pouhými hudlaskými pokusy. Mému slavnému =: mluvícímu kaprovi ^= dostalo se cti, že sml umní svoje osvditi u pítomnosti nejvyšších osobností a vdeckých celebrit, kteréž se vyslovily o výkonech jeho s nelíeným obdivem. Žádný milovník pírody, nikdo, jenž s úastenstvím sleduje obrovské pokroky ducha lidského, neopomene seznámiti se za mírné vstupné s touto n e j s k \' 1 e j š í \^ \' m o ž e n o s t í d e \' a t e n á- ctého století a poctíti návštvou svojí veliké poun-zábavné pedstavení, kteréž zítra od 7. do 10. hodiny veerní v sále velkohostince p. Ržikova,,u vnce" uspoádám a jehož program obsahovati bude vedle oslující produkce s ml-u.vícím l5:sipre23ci recitace z nejpednjších dl básnických. Výslovn prohlašuji, že pi mém pedstavení všeliké kejklíství a bichomluvectví naprosto jest vyloueno; každému diváku bude volno,,mluvícího kapra" po libosti sob prohlédnouti a vlastnorun ohmatati. Zevrubnjší oznámení zítra na rozích. K nejhojnjší ná\štv uctiv zve Tomáš Zoufalý, majitel slavného ^ mluvícího kapra. ^ - Sv. ech: Sebrané spisy XVIII. 2

20 10 Není divu, že tento plakát rozbouil klidnou jindy hladinu p ské veejnosti. Bylo to msto vzorn tiché, v pravd idyllické. Spalo uprosted lesnatých strání nejlibjší sen nevinnosti. Ruch národního života zanášelo sem jen nkolik politických list, jejichž sloupce však vyjma nejidší pípady, kdy jednaly o P. a nejbližším okolí ítaly se s oním blahým klidem, s jakým Gotheovi mšáci vypravují sob o pronárodech, jež tam kdesi daleko v Turecku na sebe vrážejí. Knihkupecký trh eský odnášel si odtud ron prahubenou koist. Divadelní spolenosti vyhýbaly se mstu z daleka, ponvadž by tu najisto byly hrály ped prázdnými lavicemi. asem njaký tanení ples, njaká produkce hasi, njaká oslava místních veliin nebo církevní sla\tiost to byly jediné vlny, které rozeovaly klidný, hladký proud (lze li o proudní v- bec mluviti) zdejšího života. Tepnou toho života byla honoraní místnost,,na pošt", jež každý veer ve svých zaouzených zdech vítala výkvt dstojnosti a intelligence mstské. Ale i tepot oné tepny býval velmi poklidný, ba asem pímo mdlý. Obor themat byl úzký, pesn v>miený, a každý vdl tém na vlas, ím asi rozprava se zahájí a jaký bude její prbh. Každý znal všechny pomry ostatních a prohlížel jejich srdce a ledví. Život každého byl ostatním otevenou knihou; i sensaní cestu pana Motejla do Lince znali všichni již dávno až do nejmenších podrobností. A nyní práv byla sézona nejmrtvjší. Náhodou nedlo se nic, pranic, co by slušn stálo za zmínku; i povtmost byla delší dobu ku podivu stálá

21 . 11 zkrátka, v honoraní svtnici sahalo se ku kartám o mnoho díve než jindy. Dnes arci stal se zásluhou mluvícího kapra náhlý obrat. Poslechli jsme si již úryvek z ilé debatty, která se o pedmtu tom rozproudila. Karty objevily se na stole neobyejn pozd a zaujaly pouze zkamenlý stáím tarokový trojlístek, kdežto ostatní spolenost statn pokraovala ve svém e- nickém turnaji. Každý vypil dnes alespo jednu pes obyejnou míru, a sládek Pivoka dokal se triumfu, že v hodin duchv mstský tajemník, objímaje ho se slzami v oích, kajícn pipustil, že pi bájeném pokroku ve všech od\tvích vd a nápoj (pan tajemník se pohnutím trochu pletl) že konen jest možno, aby dmysl lidský njakou induktivní (sic!) methodou i kaprovi rozvázal mlelivá ústa. druhého dne pineslo mstu nemalé pe- Jitro kvapení.. Objevil se na rozích druhý plakát se slovy: o- Za píinou náhlého ochraptní slavného mluxícího kapra odkládá se pedstavení na zejtek! -o,,to již vru pesahuje všechny meze!" vzkikl poštmistr, potkav na ulici lékárníka s radním Kokoškou a vyslechnuv od nich sensaní novinku.,,ten chlap si z nás dlá skuten hotové blázny. Chraptivý kapr! To již vrchol všeho!". Radní Kokoška, drže si boky a klát v zuivém smíchu celým tlem, vypravoval ze sebe jen pustou motanici neuritých zvuk, z níž vynikal toliko zaátek :,,Chrrr" a konec :,, prrr". Skuten, bud si dlá z msta šašky," pi-

22 . 12 dával se lékárník,,,nebo se mu nco pohatilo nebo konen chce tím odkladem ješt vyšroubovat zvdavost lehkovrných hejlu..." Byla-li tato poslední domnnka správná, zdail se Tomáši Zoufalému plán úpln. Obecná napjatost opravdu vzrostla do úžasných rozmr. \^šeclina veejná i soukromá jednání ten den odpoívala ; jediným stedem všech rozprávek byl jen kapr a jeho pán. Každý mšan ml dnes njakou záležitost, která ho vedla kolem hostince,,u vnce", a byl tento dosti zastren, a neopomenul aspo pohlédnouti do jednoho okna v prvním pate, odkud Zoufalý, pohodln rozložen, s fesem na hlav a. s dýmkou v ústech, velmi pívtiv se usmíval na n; a na valné zástupy mládeže, ped hostincem shromáždné a tšící se bláhovou nadjí, že snad kejklí na konec svého šupinatého pacienta v loktech pocho^á a zvdavým jejich zrakm na odiv vystaví. Zoufalý byl dosti slušný lovk; ale ml nápadn dlouhé \'lasy a -dimi upravené vousy a vbec ráz trochu fantastický; dámy p ské rozhodly, že je zajímavý a že vypadá skoro jako umlec. jniístnosti hostinské dole byly natlueny hostmi a jaké mimoádné rozechvní tou spoleností ovládalo, dokazuje následující pípad. Když si Zoufalý bhem dne vzkázal dol pro druhý runík, pronesl kdosi zcela vážn bizarmí domnnku, že ho kejklí snad užije ke studeným obkladkm pro svého nemocného kapra.. Tetí den z jitra spchalo všechno o pekot k nárožím a hle! byl tam již nalepen program dnešního \-eera : dlouhá ada recitací z básní a dramat a na konec bombastické návstí o produkci

23 nýbrž 13 mluvícího kapra, který se šastn pozdravil. Jen bohužel, ze bylo \ stupné dosti vysoké. Pes to byl sál,,u vnce" již ped sedmou hodinou veerní do posledního místeka naplnn. Poštmistr, lékárník, radní Kokoška, mstský tajemník zkrátka, všichni pánové, které jsem z pedu uvedl, s ostatní honorací sedli nebo stáli tu se svými manželkami a dcerami v davu sprostšího di\áctva, pohlížejíce dychtiv na malé pódium se stolkem, na nmž leželo nkolik knih, a za nímž tajemn se vlnila dlouhá zelená záclona. Konen vystoupil z toho úkrytu v elegantní amae a slavnostní úprav Tomáš Zoufalý, pi emž nkteí za oponou zcela urit zahlédli povstné necky. Ale draze musilj si obecenstvo koupiti požitek závreného rozešení velké otázky. Musilo se chtíc nechtíc kochati v nezvyklém a málo kýženém požitku básnické recitace. Recitator volil sice vci nejlepší a pednes jeho byl vskutku pkný, místy dojemný i úchvatný; bylo slyšeti tiché poznámky: hezky",,, vskutku hezky", a nkolikrát objevily se slzy nejen v oích dam,. dokonce i na t\'ái radního Kokošky; ale pes to hledli snad \šichni netrpliv vstíc poslední deklamaci. A nebylo dohlédnutí. Když konen pece poslední její slovo doznlo, ulevili své radosti boulivým potleskem. Avšak ó bda! vdný umlec pidal za to ješt jeden, dosti objemný skvost poetický. Konen, konen ubírá se za oponu. Dech tají se všem. ]\íešká tam jaksi dlouho; je slyšeti vzdechy, jakýsi šramot a pleskot. Te se rozhrnula opona a Zoufalý vychází bled,

24 : 14 nejistým krokem, nesa v ruce jakýsi, bílým ubrusem obalený pedmt. Položil jej na stul, postoupil na pokraj pódia, zastel si na chvíli dlanmi oi a pronesl pak tato, vzdechy a dušeným stkaním perývaná slo^"a,,\'electní pánové a spanilé dámy! Stihla m rána nejkrutjší. Abyste dosah její náležti pochopili, sdlím vám krátce bh svého života. Z poátku vnoval jsem se povolání hereckému. Ale spolenosti venkovské, u nichž jsem vystupoval, bídné živoily a padají od njaké doby v úplnou agónii. Obecenstvo našich venkovských mst vtšinou o n nestojí. \Vstupoval jsem naposled zde; ale nepoznáváte mne arci, ponvadž jsem od té doby ztunl a zvousatl a ponvadž jste o naše divadlo tenkrát ani nohou nezavadili, a jsme mli opravdu slušný repertoir. Vzdal jsem se nevdného povolání a zaal psáti. Ale nakladatelé se mi vysmáli; pravili, že od zaáteníka nikdo nic nekoupí a že vbec obecenstvo ztrácí chu ke tení. Nevil jsem jim a ve své tísni stal jsem se kolportérem ne snad kn^avých román a podobné chamradi, ale knih dobrých. Nechci vám smutné zkušenosti svoje líiti. Nakladatelé mli pravdu. Do vašeho msta jsem tenkrát nezavítal, ponvadž mne kollegové varovali, že bych zde neutržil ani tolik, za kolik bych cestou ušoupal podešví. Byl jsem na pokraji zoufalství. Tu vnuklo mi nebe spasnou, geniální myšlenku. Ch>1:il jsem si kapra a neúnavnou pílí dovedl jsem toho, že se mu konen rozvázal jazyk a že dovedl zeteln pronésti vtu, arci jedinkou vtu. Od té doby provázelo mne štstí ; obecenstvo hrnulo se všude o pekot k mým pedstavením a mluvící

25 ; 15 kapr vynášel mi pokaždé více stíbrák, nežli ml snad šupin. ; Ach, ach! tento zdroj mého štstí rázem se zastavil a snad navždy vyschl. Mj drahý kapr se vera, jak víte, náhle roznemohl; dnes mu bylo lépe a již jsem se zhostil všech obav. Ale bda! práv nyní, když jsem zašel za oponu, našel jsem ho v zápasu smrtelném, že mi nezbylo, než kuchyským nožem ukoniti jeho muka. Zde leží chladná mrtvola mého miláka, mého dobrodince! Byl bez falše dovoluji každému, aby se ohledáním a hmatem o tom pesvdil. Mn ubohému však nezbývá, nežli zkusiti znovu své štstí s jiným kaprem. Ale kdož ví, zdaí-li se mi to a vpravím-li nkterému opt tu vtu, kterou zesnulý tak dokonale pednášíval, vtu:,,u nás nechtj zušlechovati, ale lehtej a bud dryáníkem!"

26 BISKUP. (.X. L.< IbSo.) Na odlehlém kapitulním statku vladail sprá- Jeho po- vec Kestánek, úedník starého ješt rázu. mocníkem byl obstárlý hospodáský píruí Martin Rosol, k nmuž si pibral ješt mladistvého praktikanta Jaroslava Slepiku ; hla\"ním oborem posledního bylo krasopisné provádní rozliných úadních dopis, které správec obyejn diktoval, ponvadž mu poslední dobou nesloužily oi a ruka. Píruí Rosol byl živým inventárním kusem malého zchátralého zám_ku, kam se dostal za mladých let jako hospodáský praktikant vysokou protekcí, jsa vzdáleným píbuzným jednoho kanovníka. Pípravného vzdlání neml a nedovedl dlouholetou inností svou rozptýliti pedsudky vrchní správy, která mu odpírala zpsobilost k samostatnému ízení teba nejmenšího dvorce. Dosáhnuv tedy hodnosti píruího, ztmul v tom podízeném postavení a pekal v nm na Brozanském zámeku ti správce, z nichž každý s ostatním inventáem i pana Rosela

27 17 bývalá protekce dosud kolem nho rozestírala, a protektor kanovník dá\tio v hrob odpoíval. Ostatn, za mlada býval pan Rosol povahy jemn citlivé i poetické. Ml také kdysi dobu svých od pedchdc mlky pejímal a do jisté míry respektoval, snad následkem tajemného nimbu, který slavík a rží, a nkolik sliných blondýnek i brunetek, po vtšin dcery pedešlých správc, tušilo tehdáž nejasn, že zrak pana píruího s nesmlou tužbou na nich utkvívá. V tu dobu ítal i básn, svoval denníku blouznivé myšlenky, hrál na kytaru a toulal se leckdy do plnoci v msíním svitu malým, sešlým parkem. Poznenáhlu arci vystízlivl, a když prosvitly první stíbrné nitky jeho kuerami, nebylo již v masité, s ásti rumnné a s ásti dc> hndá opálené tvái ani sledu bývalé msíní záe ; vodnaté oko hledlo s moudrou resignací zcela prosaicky do svta, v nmž obmezoval nyní své tužby toliko na úzký kruh požitk, arci všednjších, ale za to i hutnjších než blaho první lásky a blouznní pod hvzdnatou oblohou. Když vlaštovice vesele poletovaly modrým, teplým vzduchem, a kvty blatouchu zlatem vroubily behy potoka, když z hloubi zeleného háje zaznívalo žežulino kukání a v zeleném obilí první chrpy otvíraly temnomodrá oka, tu zavlálo srdcem jeho sladké tušení a toužení. A vždy dokal se doby, kdy rozkošná vn provanula chodbu zámeckou, zvstujíc mu splnní tajemné touhy. Sotva že pak zvonec k obdu zaznl, spchal mladickým krokem do kuchyn a podjímal se s obzvláštním zanícením svého estného úadu : rozpitval zlatoskvoucí tlo husí s nejvtší pozorností v úhledné, lákavé ásti, mezi

28 18 nimiž dopadl vždy nejvtším onen šavnatý kus, jemuž se udluje zvuný hierarchický titul : snad pro jeho vzdálenou pkddobnost se záivou biskupskou epicí. Tento kus dovedl si pan píruí zajistiti jako odmnu a beneficium onoho estného úadu. Domnle navždy ale k posledu vytrhla jej skutenost bolestn ze sladkého klamu. Od té doby, kdy po zemelém pedešlém správci pan Kestánek Brozanského dvora se ujal, byv tam pesazen z jiného kapitulního panství, od té doby poprvé opt pilétla vesna a konen zazáil na tabuli správcov její nejvzácnjší zlatý kvt. Rozkládal se tu vábn na bílé míse a nejvýše ležela perla celku pekrásný biskup. Pan Rosol nastoupil i u nového správce úad rozkraj ovace složitjších peení, který byl již jaksi nerozlun spojen s jeho adjunktskou hodností. Nemohl jej arci nastoupiti,,cum beneficio episcopi", ale nepochyboval ani na okamžik, že právo své uhájí i pod novou správou. Položil prvního biskupa naschvál nahoru a stav mísu vlastnorun na stl, uinil velmi srozumitelnou poznámku:,, Biskup patí nahoru; pro mne alespo je korunou všeho.",,ach, ovšem," souhlasil správec,,, biskup je vskutku nejlepší kousek. Od jakživa jsem jsem " Sliny, sbíhající se v ústech, nedaly mu dokoniti vtu; místo ei doplnila ji skutkem vidlika zabodnuvši se lakotn do chváleného kousku. Pan Rosol byl nemile pekvapen.,, Sobík nejhrubšího zrna!" pomyslil si, napichuje nevrle ledabylé stehýnko.,, Píšt to navlékneme jinak," tšil se pozdji.

29 19,, Narazil jsem na soka bezohledného, proti nmuž chytrost." pomže jen Sézona husí byla v proud a pi rozhodném husitství správcov nebylo divu, že píležitost k osvdení chytrosti naskytla se již píští nedli. Tentokrát umístil pan kontrolor" kterýmž titulem píruímu nezídka lichotili biskupa nejníže a zakryl i hláskoval jej ostatními kousky tak umle, že skálopevn doufal v píznivý výsledek. Ale první slovo správcovo bylo :,,Kde pak je biskup? Kde pak máme biskupa? He?" I rýpal do umlé stavby, pehazoval kousky, šáral se v míse tak dlouho, až konen odkryl stydlivého hodnostáe a s vítzn>tn:,,ach, tady jsme. Prosím, jen rate, jen rate " pesthoval jej na svj talí. Pi tom podíval se na Rosola, který se tváil tak, že ho šéf rázeln prohlédl až na dno duše. Nepátelé se poznali a vedli proti sob zarputilý boj, o nmž arci ostatní písedící tabule nemli tušení. Pemoc byla ovšem na stran šéfov, a píruí vzdal se již nadje, že mu vyrve koist celou. Ale pinutí ho alespo, aby se s ním rozdlil. Smír tak spravedlivý musí zajisté pijmouti. Rozízl píšt a s lítostí sporný kus proti všem pravidlm na dva úpln stejné díly. Avšak egoismus,, starého" neznal mezí.,,co bh spojil, lovk nerozluuj!" pravil sarkasticky a vyhledal si ku zjevné polovin i druhou, kamsi do spodu zastrenou.,,a stojí také psáno : Jeden bude pastý. Rozumíte?" doložil dtkliv, obrácen pímo k panu Rosoloví. Ocítiv se po obd samoten, ulevoval píruí

30 20] s\ému rozhoení polohlasným huením:,,tedy ani mizern plky mi nedopeje ten pravzor sobce! Nuže, a nemáme žádný nic! Ano, tak uiním. Nezáleží mi píliš na kousku husy takový materialista nejsem ale ten hrubý egoismus, ta neo balená lakotnost, ta zpupná nešetrnost a umínnost popudila by lovka nejmírnjšího." Píští husu rozkrájel s tváí Mefista tím zpsobem, že nezbyl po osudné ásti než pranepatrný cípek infule zkrátka, biskup zmizel tenkráte naprosto. Správec šáral, pehazoval, hledal, hledal a když našel konen jen žalostnou špiku svého miláka, tu zbrunatl všecek v oblieji, odhodil vztekle vidliku na stl, povstal prudce a vyslal na píruího strašný, zuivý, zdrcující pohled. Výraziv jen mezi zuby: To je píliš!" odešel hmotn z jídelny do své pracovny, i bylo slyšeti, jak tam v mocném rozilení pechází pádnými kroky. S ustrnutím pohlíželi správcová s praktikantem na tento nenadálý, záhadný výbuch hnvu. Pan Rosol byl nápadn bled a muchlal prudce ubrousek na kolen. Husy se dnes nedotekl; také polekaný Slepika neml se hrub k jídlu a porouel se brzy správcové. Dlouho kouil pan Kestánek zamen ve s\'ém pokoji. Kdyby se byla každá jeho myšlenka promnila hned ve skutek, byl by pan Rosol již nakládal svj skro\tiý stateek na forku, aby se ohlédl na stará kolena jinde po adjunktství a hostinném hnízdeku. Správec odvodoval v polohlasné samomluv p^rý ten krok nikoliv ztrátou dnešního biskupa to by bylo smšné! ale svéhlavostí.

31 21 nestydatou chtivostí, úmyslným škádlením, ba urážením pedstaveného, které se v tom skutku píruího jevilo. Posléze upustil pece od krutého úmyslu a odhodlal se jen, že propustí pana Rosola z estného úadu rozkrajovae. Do druhého dne i na to zapomnl, ale hnv na píruího, alespo na vc.iek, potrval celý týden. Správec ukazoval po celý ten as panu Rosolovi tvá písn zakabonnou, nepromluvil k nmu ani slo\'a a bylo-li nutn potebí njakých dotaz nebo rozkaz, inil je prostednictvím pana Slepiky. Následující nedli ml njaké ízení v jedné sousední vesnici. Odjel asn ráno a vzal s sebou praktikanta, kterého již navykl míti všude po boku jako služebného trabanta, a záležela nkdy služba mladíkova pouze v poslouchání pouných a mravokárných výklad, jimiž si správec rád ukracoval dlouhou chvíli. I dnes, ani jeli pekrásným letním jitrem, mezi žloutnoucím jíž obilím, provázeni líbezným jubilo\-áním skivánk, ml k nmu kázání o povinnostech dobrého ekonoma a kanceláského úadníka; rozpádaje zvlášt oblíbené thema o správných titulaturách, kteréž trochu pepjat nazýval,,alfa a omega úadního slohu". Projížka hrbolatou polní cestou, erstvý ranní vzduch a snad i horlivost kazatelská zpsobily, že pan správec pocítil hned po píjezdu do Hrušovic cosi jako prvtií záchvv touhy po dobrém obd. A tu si pipomenul rázem, že je dnes opt husa, že pijede dom teprve po polednách a že by snadno pan Rosol, proti nmuž zapomnl uiniti náležitá opatení, do té doby na škodu jeho mohl vyko-

32 ! : : 22 nati svou krajeskou funkci. Biskup vyhoupl se s neobyí^inou svdností ped ním, hnv pohnul se znovu v jeho srdci zkrátka, pan správec umínil si, že stj co stj svoji zapomtlivost napraví a nový, možný uskok domácího nepítele pekazí. Nežli tedy pikroil k úadní záležitosti, diktoval Slepikovi tento úsený dopis,,p. T. panu ^Martinu Rosoloví, hospodáskému píruímu v Brozanech Dnes k obdu oekávám na jisto biskupa.. Praktikant se zarazil ve psaní a vypoulil oi pekvapením nad nenadálou zprávou.,,co koukáte?" upomenul ho šéf. Pište jen do slova, co vám diktuju. To,n a jisto* tikrát podtrhnte." A pecházeje po jizb, dokonil po krátkém rozmyšlení svj dopis krátce,,. oekávám na jisto biskupa. Dle toho se.. zachovejte. Matouš Kestánek m. p., správce statku." Podpis arci pipojil sám, neuznav ani zapotebí, peísti krátké diktando. Ostatn, pan Slepika psal vrn slovo za slovem a dovolil si jen, pamtliv nedávného kázání o náležitých titulaturách, jedinou malou zmnu. Místo,, biskupa" napsal totiž,jeho biskupskou milost". Psaní bylo zabaleno, zapeetno a jakýs výrostek zjednán za posla, aby donesl psaní Rosoloví,."

33 ! 23 jehož adresa i z vní náležit byla napsána. Odpov že nepinese žádnou. Slepika divil se u\tiit nemálo klidu, s jakým pan správec diktoval a vypravil dležitou depeši. Píjezd pana biskupa nebyl pece žádnou malikostí. Yzáyí ztrácela se již v mlhavé minulosti památná událost, kdy naposled dva lenové kapituly na inspekci do Brozan zavítali. Ovšem, v poslední dob prohodil správce nkolikrát, že by snadno opt n- kdo z kapituly na Brozany mohl vzpomenouti ale tak náhle! A veer, ani ráno se šéf ani slovem nezmínil. Kdy, odkud dostal pekvapující zprávu,,pan kontrolor" stál v okn Brozanské kanceláe hvízdaje potichu a piezávaje si nehty. Pojednou spatil venku zpoceného cizího výrostka, nesoucího psaní.,,nco k nám?" houkl na nho.,,ano, prosím. Picházím z Hrušovic. Pan správce m poslal " odpovdl posel a vložil psaní do ruky, kterou pan Rosol míží k nmu prostril.,, Jakého zas erta " bruel píruí, prohlížeje adresu.,,máte ekat na odpov?" Nemám." A posel obrátil se hned na zpátení cestu. Píruí mumlaje dále cosi o vných sekaturách, otevel zvolna dopis. Ale když peetl krátký obsah, zachvly se mu ruce a oko ztrnule pohlíželo na osudné ádky. Chvíli stál jako zkamenlý. Pak peetl znovu dvakráte psaní a zajel si obma rukama do hndých, prošedivlých kudrn. To je pkné nadlení!" vyrážel ze sebe.

34 " " ; 24 A máme už jen nkolik hodin. Co te dív? Co dív?" Bhal chvíli sem tam po kancelái, pehazoval bez úelu tlusté zápisní knihy z místa na místo, vybhl konen a vrazil bez dechu do kuchyn k paní správcové s velikou novinou. I ta ztrnulá leknutím. Mj bože!" zvolala.,,tak najednou! Ale to není ani možné,,ínu, zde to mám od pana správce erné na bílém. Bezpochyby dostal depeši cestou.",,ale to je hrozné!" bdovala správcová.,,kde tak najednou všechno seženu? Co si ponu? A snad pijede s ním také nkterý pan kanovník,,ne, pan biskup sám. To by byl pan správce zajisté oznámil. Zde stojí pouze: Jeho biskupskou jmilost. Rozumí se, že s lokajem a koím." Píruí odkvapil zanechav paní správcovou v nejvtším rozilení a zmatku. Lomila rukama, bhala naíkajíc z kuchyn do pokoje a nazpt, až se konen pece vzpamatovala a nejnutnjší pedbžná opatení uinila. Poslala eledína k polesnému, možno-li na rychlo sehnati njakou zvinu, a jednu dveku na faru s prosbou, aby slena kuchaka ve vci tak vážné svojí radou a pomocí pispla. S druhou dvekou dala se hned do práce odnesla husu k peení již pipravenou do špižírny a snášela za to, kde co v dom mohlo posloužiti k upravení dstojné hostiny. Za krátko nastal v kuchyni ilý život a neobyejný ruch: Pišla slena kuchaka; pozdji dostavil se také polesný se zvinou ; ze mlýna pinesli pknou rybu : škubalo se, špikovalo, trhalo, krájelo, válelo, pebíraly se hro-

35 25 zinky a mandle, tloukla se pna; se sykotem v pekáích a pánvích, s bubláním vody v hrncích mísily se rychlé, úsené rozkazy neb otázky kuchaek, jež asem pehlušovala hmotná palika velikého hmoždíe. Zatím zahájil i pan,, kontrolor" na jiných místech zimninou innost. Chtl dokázati, že dovede i v tak tžkém pípadu sám všechno potebné zaíditi, snad lépe, než by se stalo za pítomnosti starého". Bžel s vrátným nahoru do pokoj, vyhrazených pro vzácné návštvy len kapitoly. Žádaly arci naléhav ádného vyištní a dstojného upravení. Prachu leželo nkde na prst, se strop vlályi pavuiny a práv v biskupském" pokoji sušily se na oknech syreky. Nastalo vynášení, penášení, mytí, oprašování a smýení ; i truhlá a zámeník musili se dostaviti k nutným opravám. V parku lopotil se zatím zahradník, a mu pot ruejem tekl s ela. Se zjednanými dlníky ostihoval koviny, vymyoval bujné bodláky a kopivy, smétal nkolikaleté listí, istil stezky a sypal na n pkný žlutý písek; posypal jím' i cestu od zámku až za ves. Krom toho musil ješt shledati bohatou kytici, hodnou, aby zdobila ve skvostné váse biskupskou tabuli. I dvorem lomcovala horeka poádku; sláma se zametala, hnojišt se upravovalo, hospodáské náiní se spravovalo a rovnalo, -díry ve zdích se vyplovaly, všude pracovalo se o pekot košttem a hrábmi, šttkou a heblem. Zpráva o píjezdu biskupa pobouila také celou ves. I ona úastnila se slavnostních píprav. Sv. ech: Sebrané spisy. XVIII. 3