V Brně, dne. Podpis...

Transkript

1 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zhodnocení výskytu hmyzích škůdců ovocných stromů v okolí Pardubic a možnosti regulace významných druhů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Agronomické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne. Podpis...

2 Poděkování: Děkuji vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Haně Šefrové, Ph.D. za metodické vedení a množství odborných konzultací a rad při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat pracovníkům SRS Pardubice za jejich výsledky a panu Miroslavovi Kopovi za možnost návštěvy jeho pozemku. V Brně, dne.. Podpis

3 ANOTACE Zhodnocení výskytu hmyzích škůdců ovocných stromů v okolí Pardubic a možnosti regulace významných druhů Byly shromážděny literární údaje o významných škůdcích ovocných dřevin. Na ovocných dřevinách v sadu poblíž Holic byl sledován výskyt škůdců. Bylo zaregistrováno celkem 18 druhů hmyzu a 2 druhy roztočů. Z toho bylo 7 nespecializovaných škůdců, 6 druhů škodících na jádrovinách, 2 druhy na třešních a 5 druhů škodících na slivoních. Z nespecializovaných škůdců se ve vysoké početnosti vyskytovala zobonoska ovocná. Na jádrovinách byl nejpočetnější druhem obaleč jablečný. Housenky obaleče švestkového poškodily asi 5 % plodů slivoní. Na třešních byla nejvýznamnějším škůdcem vrtule třešňová, jejíž larvy napadly naprostou většinu plodů třešní. Pravděpodobně vlivem teplého počasí došlo k přemnožení všech významných druhů mšic. Hmyz škodil především na starších stromech. ANNOTATION Evaluation of occurrence of fruit trees insect pests near the town of Pardubice and pest control possibilities Literature data about important fruit trees pests were collected. The occurrence of pests was studied in orchard near the town of Holice. There were registered 18 insect species and two mite species, 7 of them polyphagous, 6 Maloidea pest species, 2 cherry pest species, 5 stone-fruit pest species. Rhynchites bacchus was the most abundant polyphagous pest. Cydia pomonella was the most abundant pest of Maloidea. Caterpillars of Cydia funebrana damaged about 5 % stone-fruits. Rhagoletis cerasi was the most important pest of cherry. Its larvae attacked absolute majority of cherry fruits. The outbreak of important aphid species was caused by the hot weather. Insect pests damaged first of all old trees. 2

4 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Ochrana ovocných dřevin Metody monitorování Chemická ochrana Agrotechnické metody Mechanická ochrana Biologická ochrana Škůdci jádrovin Obaleč jablečný Cydia pomonella (Linneaus, 1840) Pilatka jablečná Hoplocampa testudinea (Klug, 1814) Plodomorka hrušňová Contarinia pyrivora (Riley, 1886) Květopas jabloňový Anthonomus pomorum (Linnaeus, 1758) Květopas hrušňový Anthonomus piri (Kollar, 1837) Molovka jablečná Argyresthia conjugella (Zeller, 1839) Minující motýli Bodruška hrušňová Janus compressus (Fabricius, 1793) Vlnatka krvavá Eriosoma lanigerum (Hausmann, 1802) Mšice na jádrovinách Mery na jádrovinách Nesytka jabloňová Synanthedon myopaeformis (Borkhausen, 1758) Škůdci slivoní Obaleč švestkový Cydia funebrana (Treitschke, 1835) Pilatka švestková Hoplocampa minuta (Christ, 1791) Puklice švestková Parthenolecanium corni (Bouché, 1884) Mšice švestková Hyalopterus pruni (Geoffroy, 1762) Mšice slívová Brachycaudus helichrysi (Kaltenbach, 1843) Škůdci broskvoní a meruněk Obaleč východní Cydia molesta (Busck, 1916) Obaleč meruňkový Enarmonia fomosana (Denis & Schiffermüller, 1775) Makadlovka broskvoňová Anarsia lineatella (Keller, 1839) Mšice na broskvoních Škůdci třešní a višní Vrtule třešňová Rhagoletis cerasi (Linnaeus, 1758) Molovka pupenová Argyresthia pruniella (Clerck, 1759) Pilatka třešňová Caliroa cerasi (Linnaeus, 1758) Mšice třešňová Myzus cerasi (Fabricius, 1775) Polyfágní škůdci Sviluškovití Tetranychidae Štítenkovití Diaspididae Slupkoví a pupenoví obaleči Bekyně zlatořitná Euproctis chrysorrhoea (Donavan, 1792) Přástevníček americký Hyphantria cunea (Drury, 1773) Píďalka podzimní Operophtera brumata (Linnaeus, 1758)

5 2.6.7 Zobonoskovití Attelabidae Kůrovcovití Scolytidae Hraboš polní Micotus arvalis (Pallas, 1778) CÍL PRÁCE MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Charakteristika a umístění parcely Poloha ovocných sadů Teplotní charakteristika Srážky Půdní charakteristika Charakteristika pěstování a ochrana ovocných dřevin Monitoring škůdců VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE Zjištěné druhy škůdců ovocných dřevin Nespecializovaní škůdci Jádroviny Slivoně Třešně Porovnání výskytu škůdců v jiných sadech Přehled zjištěných škůdců ovocných dřevin ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

6 1 ÚVOD Ovocné sady mají pro člověka obrovský, hlavně produkční význam. Ovocné dřeviny se pěstují pro ovoce, které je nedílnou složkou lidské potravy. Konzumace ovoce zvyšuje odolnost organismu proti chorobám a působí příznivě jako odkyselovací složka v lidském těle. Ovoce je zdrojem vitamínů, především vitamínu A a C, i když jejich obsah je nižší než v zelenině. Dále je zdrojem minerálních látek jako je draslík, hořčík, fosfor, železo a dalších důležitých prvků. Různé druhy ovoce se liší svým chemickým složením. Vysoký podíl dužniny ovoce tvoří voda. Další významnou složkou jsou pektiny, které při průchodu trávícím traktem člověka na sebe váží toxické látky, působí proti kornatěním tepen a preventivně také proti infarktu srdečního svalu. Ovocná vláknina má příznivé dietetické účinky. Pro svůj vysoký obsah přírodních cukrů (hlavně glukózy, fruktózy a v menším množství i sacharózy) je ovoce významnou energetickou potravou. Třísloviny a aromatické látky jsou složkami ovocné dužniny. Nejvhodnější je konzumovat ovoce v čerstvém stavu, ale je možné i jeho další zpracování např. v moštárnách, konzervárnách atd. Dřevo ovocných dřevin je kvalitní surovinou při výrobě nábytku, nářadí, drobné galantérie a v řezbářství. Ovocné dřeviny hrají kromě produkční role také estetickou. Jsou okrasným doplňkem krajiny a mají svoji úlohu v krajinářské i městské zeleni. Poukazují na historickou a kulturní vyspělost země. Chrání nás před výfukovými plyny, slouží jako protihluková bariéra a zadržují prach. Zabraňují povětrnostní a vodní erozi. Podílí se na výměně kyslíku. Protože v důsledku privatizace plochy ovocných sadů poklesly, ale výnosy ovoce se zvýšily. Největší plochy zaujímají výsadby jabloní. Jabloně jsou také nejčastěji obnovovaným druhem ovocných dřevin. Naproti tomu výsadby hrušní poklesly téměř o polovinu. Pěstování peckovin (meruněk a broskvoní) je náročnější pro jejich citlivost vůči klimatickým a povětrnostním podmínkám. zatímco spotřeba jižního ovoce u nás stoupla od roku 1994 o polovinu, spotřeba místního ovoce poklesla. Využití ovocných dřevin je tedy značně různorodé. Mají hospodářský, estetický i zdravotní význam, proto je nutná jejich ochrana proti škodlivým vlivům. Moje bakalářská práce se zabývá jedním z možných negativních faktorů,které působena ovocné dřeviny. Jsou to hmyzími škůdci a možnostmi ochrany proti nim. 5

7 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Ochrana ovocných dřevin Metody monitorování Monitorování škůdců zahrnuje zjišťování: výskytu škůdců a jejich přirozených nepřátel, sledování vývojových stádií škůdců ve vztahu k fenologii plodiny, stupně poškození rostlin, průběhu abiotických faktorů (zejména teploty). Cílem monitorování je zjištění hustoty škůdců, jež slouží pro rozhodování o nutnosti provedení zásahu a stanovení optimálního termínu ošetření (Lánský, 2005). Monitorování škůdců během vegetace je založeno na používání lepových desek a semiochemikálií. Lepové desky jsou specifické pomůcky natřené lepem lákající hmyz na určitou barvu. Bílé desky se používají na zjišťování pilatek, žluté desky na vrtuli třešňovou a žluté misky naplněné vodou na plodomorku hrušňovou (Kocourek et al., 2001). Semiochemikálie jsou látky, které vylučují živé organismy k vzájemnému dorozumívání. Těkavé látky sloužící ke komunikaci mezi jedinci téhož druhu se nazývají feromony. U některých druhů hmyzu je známo chemické složení jejich feromonů a ty lze synteticky vyrobit. Využívají se ve feromonových lapácích různých typů. Jedná se o specifické atraktanty, které k sobě lákají pohyblivé jedince hmyzu. Ti jsou následně zachyceni na lepovém povrchu anebo znehybněni smrtící látkou. K tomuto účelu jsou používány především syntetické sexualní feromony (analogy látek produkovanými neoplozenými samičkami). Feromonové lapáky se používají pro monitorování letové aktivity samců některých škodlivých motýlů, pro štítenku zhoubnou a další druhy hmyzu. Podle náletu motýlů na lapač lze stanovit nutnost nebo termín ošetření. Významnou roli hraje určení letové vlny. Letovou vlnou rozumíme výrazný nárůst úlovků v lapácích (Blažek, 1998). Sklepávání je metoda založená na principu sklepnutí hmyzu z větví stromů gumovou palicí nebo hadicí do sklepávadla se standardní plochou 0,25m 2 (61 41cm). Sklepává se 1 větev z každého stromu, minimálně 100 stromů z parcely. Na odrůdových blocích postačí 25 nebo 33 stromů, nejedná-li se o velké monobloky. Zachycený hmyz se usmrtí a následně určí. Zjištěné hodnoty se porovnají s prahem škodlivosti a následně se rozhodne, zda je nutná ochrana (Kocourek et al., 2001). Vizuální kontrola spočívá v prohlížení rostlinných částí a v počítání nalezených škůdců, jejich vývojových stádií nebo poškození. Kontroly provádíme ve 14 denních 6

8 intervalech. Prohlíží se (na místě nebo v laboratoři) 10 kontrolovaných orgánů (letorostů, květů, plodů ) z 1 stromu. Jeden vzorek se připraví odběrem z 10 stromů (tj. celkem 100 kontrolovaných částí). Z jednoho bloku nebo odrůdy se odebírá 5 vzorků (tj. celkem 500 orgánů) (Kocourek et al., 2001). Při zimní kontrole zjišťujeme výskyt škůdců přezimujících na ovocných dřevinách. Odebírají se cca 20 cm dlouhé segmenty 2 3letých větví s plodonoši. Postranní obrost na větvičkách zkrátíme (na 1cm), krátké plodonoše ponecháme. Při odběru procházíme napříč celou parcelou tak, aby byla zkontrolována co největší plocha (Hluchý et al., 1997). Vzorky odebíráme rovnoměrně z různých částí korun deseti stromů. Z jednoho stromu odebereme dvě větvičky. Celkový rozsah odběru tak činí 20 segmentů větví. Z velkých odrůdových monobloků odebíráme vzorek min. ze 30 stromů (tj. 60 větví). Počet zjištěných škůdců se přepočítává na 1m větví. Modifikací je tzv. pupenová metoda, při které se odebere buď po 1 větvičce se 7 pupeny z 20 jabloní, nebo po 1 větvičce s 5 pupeny z 28 jabloní, nebo po 1 větvičce se 4 pupeny z 35 jabloní (celkem 140 pupenů) na dvouletých větvičkách, na nichž počítáme počet vajíček mšic a píďalek, a to po celé délce segmentu, vajíčka svilušky ovocné a mery jabloňové pouze v paždí pupenů. U sviluše pouze pupeny, mající v paždí >10 vajíček; u mer pupeny s >2 vajíčky. Celkový počet housenek obalečů, larev puklice, štítenek, vajíček mšic, píďalek (Lánský, 2005) Chemická ochrana Rozhodující metodou ochrany ovocných dřevin zůstává chemická ochrana, při které se používají proti škůdcům registrované chemické přípravky, pesticidy. K chemické regulaci škodlivého výskytu živočišných škůdců slouží přípravky, které se obecně označují jako zoocidy. Podle cílového organismu se dělí na insekticidy, akaricidy a rodenticidy. Podle místa působení je možné zoocidy dělit na přípravky požerové, kontaktní (dotykové) a s hloubkovou účinností. Požerové přípravky jsou dostatečně účinné, pokud se jejích letální (smrtelná) dávka dostane s přijímanou potravou do zažívacího ústrojí škůdců. Dostatečná účinnost dotykových přípravků je podmíněna jejich přímým stykem s tělním pokryvem škůdců. Přípravky s hlubokou účinností jsou schopny pronikat do pletiv rostlin a zasáhnout tam skryté hmyzí škůdce (Kabíček & Kazda, 1997). 7

9 Insekticidy Ošetření ovocných dřevin se provádí v různých termínech v závislosti na bionomii škůdce. Proti škůdcům, kteří během zimy zůstávají na svých hostitelských dřevinách (přezimující škůdci) lze použít časně na jaře olejové přípravky, řepkový olej (Ekol) nebo parafínový olej (Frutapon). Aliekol a Oleoekol obsahují kromě olejové ještě insekticidní složku na bázi organofosfátu. Stromy se mohou ošetřovat i později během vegetace mimo období květu, aby nedošlo k ohrožení včel. Používání chemických látek k ochraně ovocných dřevin by se mělo omezovat. Proto se chemická ochrana neprovádí preventivně, ale teprve při dosažení určité hustoty škůdce, tzv. kritického počtu škůdce. Aplikace přípravku v jiném termínu je neekonomická. Při nižší početnosti, než je kritický počet, škůdce ještě významně neškodí. Naopak při aplikaci přípravku s delším zpožděním po dosažení kritického počtu nezabráníme vzniku ztráty. Pyrethroidy jsou širokospektrální insekticidy, které na hmyz působí dotykově ve velmi nízkých dávkách. Účinkují rychle i při nízkých teplotách a jejich aplikace se může provádět až do teploty 23 o C. Většinou nepůsobí na roztoče, naopak jejich použití může stimulovat přemnožení svilušek. Běžně používané pyrethroidy jsou Agrion Delta a Decis Flow 2,5 (deltamethrin), Alimethrin 10 EM a Cyper 10 EM (cypermethrin), Vaztak 10 SC (alfa-cypermethrin), Karate Zeon 5 CS (lambda-cyhalothrin). Talstar 10 EC (bifenthrin) a Trebon 10 F a Trebon 30 EC (etofenprox) jsou pyrethroidy účinné i proti roztočům. Spruzit-flussig obsahuje přírodní pyrethrin (insekticid z řimbaby starčkolisté Pyrethrum cinerariaefolium Trev.). Organofosfáty se vyznačují dobrou účinností na všechna vývojová stadia hmyzu. Reldan (chlorpyrifos-methyl), Sumithion Super (fenitrothion) a jsou určeny na široké spektrum hmyzu, Zolone 35 EC (phosalone) i na roztoče. Proti savému hmyzu je určen Dursban (chlorpyrifos) a Perfekthion (dimethoate). Actellic 50 EC (pirimiphos-methyl), k regulaci obaleče jablečného, proniká hluboko do rostlinného pletiva. Nurelle D obsahuje dvě insekticidní složky, pyrethroid (cypermethrin) a organofosfát (chlorpyrifos). Je určen proti merám, housenkám a sviluškám. Ze skupiny karbamátů se při ochraně ovocných dřevin používá Pirimor (pirimicarb), proti mšicím a Insegar (fenoxycarb) proti obaleči jablečnému. Výhodou prvního je systémová účinnost, druhý přípravek obsahuje navíc složku na bázi juvenoidu (syntetický hormon bránící hmyzu dosáhnout dospělosti). Oba přípravky mají dlouhou reziduální účinnost. Inhibitory syntézy chitinu jsou chemické látky, ovlivňující vývoj hmyzu. Na hmyz účinkují dotykově a požerově. Jejich nevýhodou je dlouhá perzistence na povrchu rostlin a v půdě. Alsystin 480 SC (triflumuron) je určen proti 8

10 škodlivým housenkám, Dimilin 48 SC (diflubenzuron) a Nomolt 15 SC (teflubenzuron) i proti minujícím, Cascade 5 EC (flufenoxuron) také proti sviluškám. Calypso 480 SC (thiacloprid) a Mospilan 20 SP (acetamiprid) patří mezi neonikotinoidy, nejmladší skupinu širokospektrálních systémových insekticidů (Blažek,1998) Akaricidy Jsou určeny k hubení roztočů (svilušky a vlnovníci). Účinnost na vajíčka i nymfy (larvy) svilušek má například Nissorun 10 EC. Cascade 5 EC je účinný pouze na nymfy svilušek. Omite 570 EW, Sanmite 20 WP hubí pohyblivá stadia škodlivých roztočů, tj. nymfy a dospělce (Horák, 1998) Rodenticidy Jsou určeny k hubení škodlivých hlodavců. Rodenticidní přípravek Rodex se používá k ochraně ovocných kultur před hrabošem polním (Blažek, 1998) Netoxické chemikálie Metody autodiseminace Jedná se o novou metodu, spočívající v šíření patogenů prostřednictvím samců přilákaných do adaptovaných feromonových lapáků, kde se kontaminují virem a přenášejí jej na samičky při páření. Při kladení jsou infikována vajíčka, a následně larvy. Virus je současně přenášen z lapáků i ze samců do prostředí. Jedná se o vysoce selektivní doplňkovou metodu, jež má až významně nižší náklady než chemická ochrana nebo metoda dezorientace samců. Metoda byla testována na řadě druhů škodících na ovocných dřevinách; registrace ke komerčnímu používaní však doposud neproběhla (Lánský, 2005). Metoda dezorientace Selektivní metoda založená na přímém využívání feromonů při regulaci škůdců. V zahraničí i u nás využívaná proti některým škodlivým motýlům, a to buď samostatně nebo v kombinaci s insekticidy, event. s biopreparáty. Princip metody spočívá v celoplošné aplikaci speciálně upravených feromonových odparníků. V důsledku nadbytku feromonu v prostředí samci nedokáží najít samičky a proto je nemohou oplodnění. Odparníky se zavěšují na každý nebo na každý 2 3 strom v dostatečném časovém předstihu před začátkem letu 1. generace motýlů. Metoda vyžaduje dobrou izolaci ošetřené plochy před náletem oplodněných samiček z okolí a kurativně je 9

11 funkční pouze při nižších populačních hustotách škůdce. V 1. roce ošetření nebo rok před aplikací je nutno provést korekční insekticidní ošetření. Ve většině ovocných plodin byla metoda spolehlivá alespoň na 10 ha u obaleče jablečného a obaleče zimolezového (Hluchý et al., 1997). Metoda attac & kill Tato metoda kombinuje použití feromonu a insekticidu, takže dochází k podobnému efektu jako u metody dezorientace a zároveň i k přímému hubení samců. V ČR byla metoda úspěšně testována proti obaleči jablečnému; registrace přípravků však neproběhla (Lánský, 2005). Potravní atraktant Používá se při vychytávání samců za účelem snížení jejich plodnosti pod hranici potřebnou k oplodnění samiček (tak lze využít i feromony). Metoda je účinná proti nesytce jabloňové, významně se může do budoucna uplatnit i při regulaci vrubounovitých brouků, omezeně i proti vosám a sršním (Lánský, 2005) Agrotechnické metody K agrotechnickým ochranným opatřením patří především volba vhodného stanoviště při zakládání nových ovocných výsadeb. Je například nevhodné zakládat ovocné výsadby v mrazových kotlinách. Teplomilné broskvoně lze bez vážnějších škod pěstovat jen v teplejších oblastech. Vybíráme kvalitní výsadbový materiál a volíme, pokud je to možné, odrůdy ovocných dřevin odolné proti škodlivým činitelům. Napadení broskví obalečem východním a makadlovkou broskvoňovou se lze vyhnout pěstováním ranějších odrůd broskvoní. Ranější švestky nebývají poškozovány obalečem švestkovým. Ovocné sady je vhodné zakládat v dostatečné prostorové izolaci od míst s trvale zvýšenými výskyty škodlivých organismů. Důležitým opatřením je dodržování správných pěstebních technologií, které zajistí optimální zdravotní stav rostliny a snižují její atraktivitu pro škodlivé organismy. Patří sem zimní a letní řez, optimální výživa (především nepřehnojování dusíkem) a zásobování vodou (závlahový systém) (Kabíček & Kazda, 1997) Mechanická ochrana Rozeznáváme preventivní a přímé metody ochrany. Preventivní ochrana spočívá v likvidaci škůdce dříve, než napadne pěstovanou plodinu. K preventivním metodám 10

12 mechanické ochrany patří shrabávání listí a kompostování. Přímé metody spočívají ve sběru a likvidaci opadlých plodů s housenicemi pilatek nebo larvami zobonosek, odstraňování a pálení částí napadených kůrovci, odstraňování pavučinových hnízd ploskohřbetek. Ošetřením ran na stromech zabráníme napadení vlnatkou krvavou. Zrytím půdy pod stromy zlikvidujeme přezimující housenice pilatek. Proti obaleči jablečnému a puklici švestkové lze na kmeny stromů umístit lepové pásy. Pásy proti obaleči je nutné připevnit během července, proti puklici na začátku března a zlikvidovat v listopadu. Širší využití mechanických metod ochrany však brání jejich vysoká náročnost na potřebu pracovní síly. Proto se využívají jen při ohniskovém výskytů škůdců (Horák, 1998) Biologická ochrana Záměrná biologická regulace Je zaměřena na používání uměle odchovaných organismů a určena k nechemické regulaci již přemnožených škodlivých organizmů (Blažek, 1998). Entomopatogenní mikroorganismy. V sadech jsou v současnosti nejrozšířenější přípravky na bázi bakterie Bacillus thuringiensis Berliner se specifickou účinností na různé skupiny hmyzu. Přípravky s obchodním názvem Biobit WP a Biobit XL hubí housenky motýlů (bourovec prstenčivý, bekyně zlatořitná, štětconoš ořechový, obaleč jablečný a švestkový). Do těla hmyzu se musí dostat s potravou. Hmyz hyne třiceti minut někdy po třech dnech po požití. Účinnost bakterie je podmíněna stálým počasím s teplotami nad 15 o C. Optimální termín použití je těsně před líhnutím housenek z vajíček, ošetření by se mělo po deseti dnech opakovat. Tato metoda je označována jako inundační introdukce (zaplavení) (Horák, 1998). Přepokládá se budoucí využití preparátů na bázi entomopatogenních virů (bakulovirů), z nichž nejvýznamnější jsou Cydia pomonella granulovirus (CpGV) proti obaleči jablečnému a Adoxophyes orana granulovirus (AdorGV) proti obaleči zimolezovému. Některé viry se mohou po aplikaci uchovat a šířit (viz dále autodiseminace). Uvedené biopreparáty se mohou použít samostatně nebo jako doplněk k chemické ochraně. Uvažuje se i o přípravcích entomopatogenních hlístic, např. Heterorhabditis bacteriophora (Poinar, 1976) proti larvám chroustů a lalokonosců (Lánský, 2005). Mezi entomopatogenní houby paří např. rody Aschersonia, Verticillium 11

13 (Deuteromycetes), které napadají zejména mšice. V současné době není na trhu žádný přípravek na bázi entomopatogenní houby (Kolektiv, 2002). Makroorganismy (predátoři a parazitoidi). Zdrojem predátorů a parazitoidů jsou buď umělé chovy nebo místa jejich zvýšeného výskytu v sadech (tzv. inokulativní indukce). Proti roztočům (svilušky, vlnovníci) lze použít dravého roztoče Typhlodromus pyri (Scheuten, 1857) Tento roztoč se běžně vyskytuje na chemicky neošetřovaných stromech. Místní populaci lze obnovit nebo posílit introdukcí uměle odchovaného roztoče během zimy. Roztoč je schopen dlouhodobě hladovět, příležitostně se živí pylem, konidiemi hub i jinými organickými látkami. Výhledově se plánuje využití dravé ploštice hladěnky hajní Anthocoris nemorum (Linnaeus, 1761) proti merám na hrušních, dále drobněnky Trichogramma spp. do různých kultur proti vajíčkům škodlivých motýlů. V případě inokulativní introdukce se zakládají ohniska, ze kterých po namnožení dochází k samovolnému rozšiřování užitečných organizmů (Hluchý et al., 1997). Příkladem úspěšné introdukce může být mšicovník vlnatkový Aphelinus mali (Haldeman, 1851) parazitoid vlnatky krvavé, pukličník štítenkový Encarsia perniciosi (Toner, 1913) parazitoid štítenky zhoubné, pukličník Aphytis proclia (Walker, 1839) parazitoid puklice švestkové nebo parazitoid štítenky čárkovité. Inokulativní introdukce vedou zpravidla k trvalé ochraně, která vyžaduje jen příležitostně podpůrné ošetření vhodným přípravkem v případě porušení rovnováhy (extrémní klimatické podmínky aj.) (Lánský, 2005) Samovolná biologická regulace Je založena na regulaci škodlivých organismů jejich antagonisty (přirozenými nepřáteli). Samovolná biologická regulace působí preventivně, tj. předchází nežádoucímu přemnožení škodlivých organismů. Může se však uplatnit pouze při existenci vzájemné biologické rovnováhy mezi škodlivými organismy a jejich přirozenými nepřáteli (Blažek, 1998). Přehled nejvýznamnějších užitečných živočichů v ovocných kulturách: Škvoři (Dermaptera): V ovocných sadech se vyskytuje škvor obecný Forficula auricularia (Linnaeus, 1758). Jedná se o všežravce, který příležitostně konzumuje mšice. 12

14 Ploštice (Heteroptera): Užitečnými plošticemi v ovocných kulturách jsou dravé druhy hladěnka hajní (Anthocoris nemorum), hladěnka malá Orius minutus (Linnaeus, 1758) a některé klopušky (Miridae). Dravé ploštice jsou významnými přirozenými nepřáteli škodlivých svilušek, mšic, larev mer a drobných housenek. Brouci (Coleoptera): Nejhojnějšími užitečnými brouky v ovocných kulturách jsou slunéčka (Coccinellidae). Velmi rozšířeným druhem bývá slunéčko sedmitečné Coccinella septempunctata (Linnaeus, 1758). Dalšími hojnějšími druhy bývají slunéčko dvojtečné (Adalia bipunctata) a slunéčko čtyřtečné Exochomus quadripustulatus (Linnaeus, 1758). Dospělá slunéčka i jejich larvy jsou predátoři mšic. Huňáčci (Stethorus) jsou drobná, nejvýše 3 mm dlouhá slunéčka. Praktický význam má huňáček Stethorus punctillum (Weise, 1891). Drobní huňáčci loví svilušky. Síťokřídlí (Neuroptera): Nejpočetnějším druhem síťokřídlého hmyzu v ovocných kulturách je zlatoočka obecná Chrysopa carnea. (Stephens, 1836) Méně hojní jsou denivky (Hemerobiidae). Jak dospělci, tak i larvy zlatooček a denivek se živí mšicemi. Dvoukřídlí (Diptera): Velmi užiteční dvoukřídlí v ovocných kulturách jsou pestřenky (Syrphidae). Nejhojnějším druhem bývá pestřenka pruhovaná Episyrphus balteatus (De Geer, 1776). Larvy pestřenek hubí mšice. Blanokřídlí (Hymenoptera): V ovocných kulturách se z blanokřídlého hmyzu na hubení škůdců podílí velmi početná skupina parazitoidů. Jedná se hlavně o druhy z čeledí lumkovití (Ichneumonidae), lumčíkovití (Braconidae), drobněnkovití (Trichogrammatidae) a mšicovníkovití (Aphelinidae). Jejich larvy se vyvíjejí v jiných druzích hmyzu. Naparazitovaná vajíčka nebo larvy se dále nevyvíjejí a hynou. Roztoči (Acarina): Všechny druhy dravých roztočů (Phytoseiidae) jsou významnými přirozenými nepřáteli škodlivých svilušek a vlnovníků. Při dostatečné početnosti účinně brání jejich přemnožení v ovocných kulturách. Nejrozšířenějším přirozeně se rozšiřujícím druhem je Euseius finlandicus (Oudemans, 1915). Spolu s dalšími, asi 15 méně významnými druhy, je však zcela huben chemickými insekticidy a akaricidy. Pouze dravý roztoč Typhlodromus pyri je odolný k některým akaricidům a insekticidům ze skupiny 13

15 organofosfátů. Vlivem získané odolnosti je vysazován do produkčních ovocných výsadeb k biologické regulaci škodlivých svilušek a vlnovníků. Ptáci (Aves): Sýkora koňadra Parus major (Linnaeus, 1758) a sýkora modřinka Parus caeruleus (Linnaeus, 1758) během vegetace loví v ovocných výsadbách různé hmyzí škůdce, hlavně škodlivé housenky. V zimním období sbírají přezimující housenky obaleče jablečného v borce jabloní. Poštolka obecná Falco tinnunculus(linnaeus, 1758) je charakteristická třepetavým letem na jednom místě, když vyhlíží kořist. V ovocných výsadbách loví hraboše polního (MZ, 2002), (Hluchý et al., 1997), (Blažek, 1998). Výskytu přirozeně se vyskytujících antagonistů hmyzu napomáhá tzv. biokoridor, který umožňuje migraci užitečných druhů z přirozených rezervoárů a také jejich trvalé přežívání v blízkostí sadů. Mohou být tvořeny neošetřovanými pásy stromů, keřů a jejich bylinných podrostů. Volně ložené kameny a polena přímo v sadech nebo v těsném sousedství slouží jako úkryt pro obojživelníky, plazy anebo hmyzožravé savce (ježci, rejsci). Instalací bidýlek a budek je možné do sadu přilákat dravce a sovy (Horák, 2003). 2.2 Škůdci jádrovin Škůdci plodů Obaleč jablečný Cydia pomonella (Linneaus, 1840) Čeleď: Obalečovití Tortricidae. Řád: Motýli Lepidoptera Imago: Velikost: v rozpětí křídel mm. Zbarvení: přední křídla šedá s tmavými šedohnědými příčkami. (Obr. 1 v příloze) Larva: Typ: polypodní, housenky. Délka: 20 mm. Zbarvení: jsou zpočátku perleťově bílá, později růžové s hnědou hlavou. (Obr. 3 v příloze) Vajíčka: Velikost: 1 mm. Zbarvení: mléčné stříbřitě se lesknoucí, téměř okrouhlé, ploché (Miller, 1956). Příznaky poškození. Plod bývá napaden pouze jednou housenkou. Vstupní otvor do plodu je vyplněn suchým trusem housenky (Obr. 2 v příloze). Malé plody napadené housenkami první jarní generace obaleče opadávají. Plody napadené druhou generací v létě dozrávají. Chodbička způsobená žírem housenky směřuje k jádřinci. Někdy bývají poškozena i 14

16 semena. Poškozené plody předčasně dozrávají. Napadené plody bývají výrazněji zbarvené (Hluchý et al., 1997). Význam. Obaleč jablečný je klíčovým škůdcem na jabloních, méně již na hrušních. Závrtky housenky znehodnocují plody a jsou častou příčinou rozvoje skládkových moniliových hnilob (Hluchý et al., 1997). Hostitelské rostliny. Housenky jsou nejčastějším původcem červivosti jablek, ale poškozují i hrušky meruňky a vlašské ořechy (Rod, 2003). Vývojový cyklus. Obaleč má u nás jednu úplnou a druhou částečnou (obvykle početně menší) generaci. V nadmořské výšce nad 250 m n.m. má pouze jednu generaci za rok. Přezimují housenky 5. instaru v zámotcích, ve kterých se na jaře kuklí. Nejčastější úkryt hledá ve skulinách kůry, u stromů s hladkou kůrou obvykle v půdě. Líhnutí a let generace nastává v průběhu května a června. U obaleče jablečného se samci líhnou dřív než samice. Motýli jsou aktivní za soumraku a páří se, pokud teplota ve 21 hodin dosáhla alespoň 15 ºC. Hromadné kladení vajíček nastává za teplých bezvětrných nocí, kdy teplota v 21 hodin přesáhla 17 ºC. Samičky kladou vajíčka většinou na listy nebo plody (v jarních měsících převážně na listy, v letních na plody). Housenky po vylíhnutí pronikají do plodů, nejčastěji na zastíněném místě plodu, případně v místě dotyků dvou plodů nebo plodu a listu. Po ukončení žíru housenky opouští jablko buď vstupní chodbou, nebo vyhryžou novou chodbu. Část populace housenek vstupuje do diapauzy a část dokončuje vývoj a dává vznik 2. generaci (Kocourek et al., 2001). Ekologie. Je založena na záměrném hubení přezimujících housenek obaleče jabloňového sýkorkami, střevlíky a drabčíky. Vajíčka likvidují škvoři a dravé ploštice čeledi Miridae a Anthocoridae. Na kuklách parazituje lumek Pimpla turionellae (Linnaeus, 1758) (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Prognózu výskytu obaleče jablečného lze provádět pomocí pásů z vlnité lepenky. Sledování letové aktivity monitorujeme podle náletu samců do feromonových lapáků. Výskyt vajíček zjistíme vizuální kontrolou plodů (Kocourek et al., 2001). 15

17 Ochrana Preventivní ochrana. Prostorová izolace proti škodlivému šíření motýlů by měla být 100 m od produkční výsadby. Podpora přirozených nepřátel v sadu a vyřazení vysoce toxických pesticidů (Hluchý et al., 1997). Biologická ochrana. Jako biologickou ochranu využíváme bakterii Bacillus thuringiensis ssp. kurstaki. Nejvyšší účinek má na housenky nejmladších instarů. V sadech se využívá i metody dezorientace samců (Hluchý et al., 1997). Nejsou sice registrované žádné transgenní jabloně, ale provádějí se pokusy se zabudovaným genem v jabloních z tropické luskoviny (Vigna unguiculata L.) (Hrdý, 2000). Chemická ochrana. Podle vývojové fáze vajíček máme tyto možnosti ochrany: Ovicidy Alsystin 480 SC, Nomolt 15 SC, Dimilin 48 SC a Insegar 25 WP použijeme na stadium bílého terčíku. Ovilarvicidní přípravky Zolone 35 EC, Calypso 480 SC, Mospilan 20 SP a Integro použijeme v průběhu fáze růžového prstence. Larvicidy Trebon 10 F (30 EC) a Reldan 40 EC se aplikují ve fázi červeného prstence až černé hlavičky. První ošetření se provádí při zjištění první letové vlny, pokud byla nalezena >1 2 vajíčka nebo závrtky na 100 plodů (a přilehlých listů) (Lánský, 2005) Pilatka jablečná Hoplocampa testudinea (Klug, 1814) Čeleď: Pilatkovití Tenthredinidae. Řád: Blanokřídlí Hymenoptera Imaga: Velikost: 6 7 mm. Zbarvení: jsou žlutočervené barvy. (Obr. 7 v příloze) Larvy: Typ: polypodní, housenice. Délka: mm. Zbarvení: jsou žluté, hlava černohnědá. (Obr. 9 v příloze). Vajíčka jsou 0,8 mm velká s bělavým zbarvením (Miller, 1956). Příznaky poškození. Larvy 1. a 2 vývojového stadia vyvrtávají chodbičky mělce pod slupkou plodů. Starší larvy se zavrtávají hlouběji do plodů a vyžírají prostor jádřince, často vylézají ven a napadávají další plůdek (Obr. 8 příloze). Jedna larva zničí až 4 plody. Plody poškozené larvami prvního instaru zůstávají obvykle na stromě, ale bývají poškozeny tím, že jsou pro ně typické slimákovité korkové skvrny. Jde o časté viditelné deformace. Plody poškozené staršími stadii larev opadávají. Celkové ztráty dosahují 40 50% (Blažek, 2001). 16

18 Hospodářský význam. V současné době vážný škůdce výhradně jabloní. Redukuje počet plodů a způsobuje estetické vady (Kocourek et al., 2001). Hostitelské rostliny. Jabloně. Nejnáchylnější odrůdy jsou Idared, James Greave, nebo Vista Bella a to především v těch sadech, kde se nedělá žádná ochrana (Rod, 2003). Vývojový cyklus. Přezimují dorostlé larvy, na jaře se kuklí. Dospělci se líhnou před květem. Samičky kladou po jednom vajíčko do stěny číšek jabloňových květů pod kališní plátek. Larvy se líhnou asi za týden, po svlékání vylézají a napadají další plody. Koncem června a začátkem července jsou housenice dorostlé, zahrabávají se do půdy a spřádají si kokon v němž přezimují. Během roku mají jednu generaci (Hluchý et al., 1997). Ekologie. Významným parazitoidem larev je specializovaný lumek Lathrolestes ensator (Braun, 1898) (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Výskyt dospělců pilatky jablečné se sleduje pomocí bílých lepových desek. Desky se vyvěsí před začátkem květu u nejdříve kvetoucích odrůd. Od data zjištění prvních dospělců pilatky jablečné na deskách se sčítají denně efektní teploty nad SPV = 5,8 o C až do doby, kdy SET dosáhne 2270 hodinových stupňů HS nebo 95 denních stupňů DS. Dosažením těchto hodnot signalizuje počátek líhnutí housenic a optimální termín ochrany. Kontrola počtu nakladených vajíček se provádí na počátku opadu květních plátků jabloní a jejím cílem je rozhodnout, zda se bude provádět ochrana proti líhnoucím se housenicím. Hodnotí se vzorek 100 nejvyvinutějších květů sledované odrůdy, odebraných po 10 z 10 náhodně zvolených stromů na úhlopříčce kontrolního stanoviště. Ošetření se doporučuje při výskytu 2 i více vajíček při slabé násadě a 4 i více vajíček při silné násadě (Kocourek et al., 2001). Ochrana Preventivní ochrana. Ochrana a podpora antagonistů má velký význam. Tak jako pěstování méně náchylných odrůd (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. Aplikace insekticidu proti dospělcům v době plného květu jabloní by měla být s ohledem na přítomnost opylovačů prováděna ve večerních hodinách. Používané přípravky proti líhnoucím se housenicím jsou Calypso 480 SC, Mospilan 20 SC, Reldan 40 EC. Na dospělce můžeme použít tytéž přípravky a případně 17

19 i Zolone 35 EC (Lánský, 2005). Práh škodlivosti pro ošetření proti dospělcům závisí na násadě květů (Tab. 2 Práh škodlivosti pro ošetření proti dospělcům pilatky jablečné ), při zjištění 10 a více dospělců na desku za dva dny se doporučuje provést ošetření proti dospělcům (Kocourek et al., 2001) Plodomorka hrušňová Contarinia pyrivora (Riley, 1886) Čeleď: Bejlomorkovití Cecidomyiidae. Řád: Dvoukřídlí Diptera Imaga: Velikost: 2 4 mm. Zbarvení: hlava černá šedočerný, makadla světle šedá, zadeček citronovitě žlutý. Larvy: Typ: apodní se silně redukovanou hlavou. Délka: 3 mm. Zbarvení: bílé nebo žluté. Vajíčka drobná cigaretového tvaru a bělavá (Miller, 1956). Příznaky poškození. Napadené plody jsou zpočátku větší, což způsobuje omezený přísun živin pro ostatní plody v růžici. Později se napadené plody zakulacují, deformují, vnitřek plodů je dutý, černý a v poslední fázi plody zahnívají a opadají. Část plodů, které zůstávají na stromě, má ztloustlou slupku, po zhojení však zůstávají deformované (Kocourek et al., 2001). Hospodářský význam. Může vážně poškodit úrodu ztrátou plodů, zvláště u jednotlivých stromů v zahradách. Prudce rostoucí napadené plody navíc omezují přísun živin pro ostatní plody v růžici (Hluchý et al., 1997). Hostitelské rostliny. Výlučně hrušně (Zacha et al., 1989). Vývojový cyklus. Plodomorka hrušňová má jednu generaci v roce. Kukly přezimují v zámotcích v zemi. K líhnutí dospělců dochází před květem hrušně. Samice kladou vajíčka do nerozvinutých květních poupat od stadia zeleného poupěte až bílého poupěte. Někdy samička naklade do jednotlivých poupat více vajíček. Larvy se líhou po 4 6 dnech, živí se uvnitř plůdků, které postupně opadají. Potom opouštějí plody a sestupují na zem. V půdě v hloubce 5 10 cm si předou zámotek (Kocourek et al., 2001). 18

20 Ekologie. Při déle trvajícím suchém a teplém počasí v době dospívání larev plody zasychají a larvy hynou. Pro zapředení je důležitá vysoká vlhkost. Jarní mrazíky spálí květy i s larvami, v následujících letech proto neočekáváme silný výskyt (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Pro přesnější určení stupně poškození a určení termínu ochrany je možno monitorovat pomocí žlutých Mörickeho misek naplněných vodou s přídavkem smáčedla a soli (Kocourek et al., 2001). Ochrana Preventivní ochrana. Sbírání a likvidace napadených plodů. Tento škůdce v našich podmínkách je silně napadán parazitoidy, proto jeho výskyt je lokální (Zacha et al., 1989). Chemická ochrana. Ošetření se provádí přípravkem Zolone 35 EC ve stadiu zeleného poupěte, jestliže v předchozím roce došlo ke zvýšení výskytu napadených plodů. Plodomorka je redukována i použitím organofosfátů (Lánský, 2005). Škůdci plodů, pupenů, letorostů a listů Květopas jabloňový Anthonomus pomorum (Linnaeus, 1758) Čeleď: Nosatcovití Curculionidae. Řád: Brouci Coleoptera Imaga: Velikost: 3,5 4,5 mm dlouzí. Zbarvení: mají štít a krovky tmavě hnědočervené, porostlé hustými tmavšími a světlejšími chloupky. (Obr.4 příloze) Larvy: Typ: apodní, eucephalní. Délka: 5 6 mm, štíhlé, protáhlé, mírně prohnuté. Zbarvení: bledě žluté, s černou hlavou. (Obr. 6 v příloze) Vajíčka: Velikost: 0,7 mm dlouhá. Zbarvení: jsou bílá (Miller, 1956). Příznaky poškození. Brzy na jaře dospělí brouci vykusují v rašících pupenech otvory. Hlavní škody působí larvy, vytvářejí charakteristickou tobolku ve které se kuklí. Vyžírají vnitřek poupat především jejich generativní orgány (pestíky, tyčinky, prašníky, semeníky), později i vnitřní části květních plátků (Obr. 5 v příloze). Následkem toho se poupata nerozvíjejí, hnědnou a zasychají. Po vylíhnutí dospělců následuje úživný žír a poškození plodů bodavým vpichem, který na rozdíl od zobonosek a klopušek není provázen korkovatěním poškozené části (Rod, 2003). 19

21 Hospodářský význam. Květopas poškozuje nejvyvinutější květy raně kvetoucích odrůd. Slabší napadení není škodlivé, může dokonce příznivě zredukovat příliš vysokou násadu květních pupenů. Silné napadení, zvláště při nižším nasazení květních poupat, může zničit až 80 % květů (Hluchý et al., 1997). Hostitelské rostliny. Květopas způsobuje škody na jabloních, ale i na hrušních, kdouloní a mišpuli. Nejvíce poškozuje stromy rostoucí v blízkosti lesa nebo místa, odkud se mohou šířit (Rod, 2003). Vývojový cyklus. Dospělci přezimují pod borkou a ve štěrbinách. Dospělci od fáze zeleného poupěte do fáze myšího ouška naletují do korun stromů, kde probíhá úživný žír a páření. Přibližně do týdne po náletu (při chladném počasí později) samičky začínají klást vajíčka do pupenů. Larvy vyžírají vnitřky poupat, ve kterých se asi po měsíci kuklí. Za 1 až 2 týdny se z kukel líhnou brouci nové generace, kteří se přibližně 2 týdny živí listy jabloní a napichují i plody. Pak zalézají do úkrytů, kde v letní diapauze překonávají léto. Na podzim přelétají do zimních úkrytů (Lánský, 2005). Ekologie. K intenzivnějším náletu brouků dochází na jaře již v prvních dnech, kdy teploty vzduchu dosáhnou o C (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Kontrola výskytu škůdce se provádí metodou sklepávání. Během března a dubna (od fáze myšího ouška) se po dosažení denní maximální teploty 15 o C sklepává 30 plodných větví z každého bloku, přednostně z nejdříve rašící odrůdy. Je třeba také kontrolovat okraje zejména na straně sousedící s lesem nebo domácími zahradami. Ošetření je nezbytné provádět v čas po náletu dospělců do korun, dříve než samice začnou klást vajíčka. Práh škodlivosti je 1 dospělce na 30 sklepů při násadě 1 3 květní pupeny na větev nebo vyšší podle květní násady. (Tab. 1 Práh škodlivosti pro květopase jabloňového v závislosti na násadě květů) (Kocourek et al., 2001). Ochrana. Preventivní ochrana. Podpora antagonistů lumků a lumčíků má velký význam. Pěstování méně náchylných odrůd. Nejvíce jsou napadány rané odrůdy jako James Greave, Vista Bella apod. (Hluchý et al., 1997). 20

22 Biologická ochrana. Přednostně jde použít preparát na bázi Bacillus thuringiensis ssp. tenebrionis (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. Používané přípravky Calypso 480 SC, Zolone 35 EC. Přípravek Reldan 40 EC použitý po odkvětu, usmrcuje až 50 % larev květopase jabloňového (Lánský, 2005). Jabloně se ošetřují v době úživného žíru brouků, od začínající fenofáze myšího ouška, jakmile se vyskytne jeden den s teplotou ve 14 hodin přesahující 17 C. Protože květopas jabloňový klade jen do nerozvitých pupenů, ošetření v době květu jabloní je již neúčelné (Štěpánek, 2007) Květopas hrušňový Anthonomus piri (Kollar, 1837) Imaga jsou rezavohnědě zbarvená, matná s dlouhým noscem mírně ohnutým (Miller, 1956). Příznaky poškození. V důsledku napadení květopasem hrušňovým zasychají celé pupeny jabloní a hrušní. Ze zničených pupenů neraší nové letorosty a po několikaletém napadení mají postižené stromy holé větve. Na rozdíl od květopase jabloňového, jehož larva zničí jediný květ, zničí jedna larva květopase hrušňového celý pupen obsahující základy až 10 květů (Hluchý et al., 1997). Hostitelské rostliny a význam druhu. Je lokálním škůdcem hrušní, ale i jabloní v teplejších oblastech. Jeho škodlivé výskyty jsou u nás výjimečné (Kocourek et al., 2001). Vývojový cyklus. Dospělci se líhnou v červnu a po krátkém úživném žíru upadají do letní diapauzy. Aktivní jsou až na podzim. Od konce září do prvních mrazů kladou samice vajíčka do květních pupenů. Larvy se líhnou buď ještě na podzim, nebo až na jaře. V květnu dokončují vývoj a kuklí se uvnitř zaschlých pupenů (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Zjišťuje se sklepáváním v průběhu října. Orientačně lze využít prahu škodlivosti pro květopase jabloňového, u květopase hrušňového stanoven není (Kocourek et al., 2001). 21

23 Ochrana Chemická ochrana. Stejná jako proti květopasu jabloňovému. Ošetření se provádí proti dospělcům po sklizni obvykle v průběhu října, dříve než samice nakladou vajíčka (Lánský, 2005) Molovka jablečná Argyresthia conjugella (Zeller, 1839) Čeleď: Předivkovití Yponomeutidae. Řád: Motýli Lepidoptera Imaga: Velikost: rozpětí křídel mm. Zbarvení: přední křídla jsou žlutá až šedě fialová, světleji stříkaná, s bílý nebo narůžovělýý lem při zadním kraji, hlava pokrytá bílými chlupy. Larva: Typ: polypodní, housenky. Délka: 8 9 mm. Zbarvení: žluté později zelenavě šedé, hlavu má černou a tělo pokryté tmavohnědými skvrnkami. Vajíčka: Velikost: 0,5 mm. Zbarvení: podlouhlé oválné, světle oranžová (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Housenky škodí na plodech jádrovin v důsledků neúrody hlavního hostitele (jeřáb obecný). V jednom plodu bývá 10 až 25 housenek, před zavrtáním způsobují drobné poškození slupky. V dužnině larvy vyžírají drobné úzké chodbičky. Přezimují ve stadiu kukly v bělavých zámotcích mělce pod povrchem půdy nebo na jejím povrchu pod odumřelou borkou. Motýli se líhnou během června až července. Kladou vajíčka ve snůškách na plody, převážně do okolí stopky. Housenky po ukončení žíru plod opouštějí. Molovka má každoročně jednu generaci (Lánský, 2005). Ekologie. Škodí zejména jen v některých letech zejména v podhorských oblastech nebo na výsadbách v blízkosti lesa (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Pro monitorování letu dospělců se používají od počátku června do počátku srpna feromonové nebo světelné lapáky Po zjištění jednotlivých letových vln se hodnotí výskyt snůšek vajíček na 100 plodech. Hodnocení výskytu snůšek na plodech se provádí následně po zjištění letových vln motýlů v lapácích (Kocourek et al., 2001). Ochrana Chemická ochrana. Pokud byly tyto přípravky použity proti obalečům, je ochrana proti molovce zajištěna po dobu jejich reziduální účinnosti. Ošetření larvicidy 22

24 se provádí v době maxima líhnutí housenek z vajíčka, (tj. 6 8 dnů po zjištění letové vlny v lapácích). K ochraně se doporučuje přípravek Zolone 35 EC (Lánský, 2005). Škůdci listů Minující motýli Podkopníček spirálový Leucoptera malifoliella (Costa, 1836) Čeleď: Podkopníčkovití Lyonetiidae. Řád: Dvoukřídlí Diptera Imaga: Velikost: rozpětí křídel 6 7,5 mm. Zbarvení: přední křídla olověně šedá se skvrnami. Larvy: Typ: polypodní, housenky. Délka: 2 3 mm, dlouhé, zploštělé. Zbarvení: světle zelené, s černou hlavou. Vajíčka: Velikost: 0,4 mm. Zbarvení: bělavě, zelená oválná a uprostřed s měkkou prohlubní (Miller, 1956). Vývojový cyklus a příznaky poškození. Kukla přezimuje v bílých člunkovitých zámotcích. Motýlci první generace se objevují v ovocných výsadbách během května a června jejich druhá, nejškodlivější generace se líhne v červenci až srpnu. Vajíčka jsou kladena na spodní stranu listu. Housenky vyžírají v napadených listech plošné podkopěnky (Obr. 13 v příloze). Miny jsou tvořené v soustředném kruhů nebo do spirály. Dorostlé housenky opouštějí miny a kuklí se. Jejich první generace se kuklí na spodní straně listu. Stejným způsobem se kuklí housenky druhé generace a třetí generace ve štěrbinách borky kmenů a na spodní straně silnějších větví (Lánský & Kneifl, 2000) Podkopníček ovocný Lyonetia clerkella (Linnaeus, 1758) Čeleď: Podkopníčkovití Lyonetiidae. Řád: Dvoukřídlí Diptera Imaga: Velikost: rozpětí křídel má 8 9 mm. Zbarvení: přední křídla jsou šupinavě bílá až žlutošedá, leská, na vrcholku je tmavá skvrna s vějířkovitě hnědým zbarvením. Larvy: Typ: polypodní, housenky. Délka: 5 mm. Zbarvení: tělo skelně zelené, hlava nohy černé (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Přezimující motýli pod kůrou i v jiných úkrytech (na stromech, v trávě apod.). Krátce po odkvětu kladou samičky po jednom vajíčka do dutinek, které vyhloubily na spodní straně listu. Přednostně kladou do nejmladších listů na vrcholcích letorostu. 23

25 Housenky vyžírají v listech dlouhé hadovité chodbičky, zpočátku úzké různě vinuté na konci rozšířené (Obr. 15 v příloze).kuklí se v bílém zápředku zachyceném čtyřmi úponky na spodní straně listů nebo na borce větví a kmenu. Do roka se vylíhnou tři generace, z toho druhá je nejškodlivější (Lánský & Kneifl, 2000) Klíněnka jabloňová Phyllonorycter blancardellus (Fabricius, 1781) Čeleď: Vzpřímenkovití Gracillariidae. Řád: Motýli Lepidoptera Imaga: Velikost: rozpětí křídel 6 8 mm. Zbarvení: slabě bronzová kresba, od křídel stříbřitý pruh. Larvy: Typ: polypodní, housenky. Velikost: 4 5 mm. Zbarvení: žluté, jen hlava je světle hnědá (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Přezimuje ve stadiu housenky uvnitř miny na spodní straně listu. První generace se líhne během dubna či května. Jejich druhá generace se vyskytuje v srpnu. V teplých letech může během září až října vzniknout částečná třetí generace. Housenky vytvářejí v napadených listech plošné podkopěnky (Obr. 14 v příloze). Na horní straně listu miny jeví jako mozaikové prosvětlená skvrna. Spodní strana podkopěnek je zbarvená žlutě až hnědě (Lánský & Kneifl, 2000). Ekologie. Vajíčka, larvy i kukly napadá řada druhů predátorů a parazitoidů. Housenky bývají často parazitovány z více než 50 %. Parazitaci podpoříme výběrem selektivních insekticidů (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Pro monitorování letové aktivity podkopníčka spirálového a klíněnky jabloňové se používají feromonové lapáky, které se vyvěšují v polovině dubna nebo v době květu. Zjišťováním stupně poškození se provádí odpočtem min minimálně na 200 listech (Kocourek et al., 2001). Ochrana Preventivní ochrana. Ozeleněním meziřadí sadů, podpora a ochrana přirozených nepřátel. Shrabáním a zkompostováním, nebo spálením opadaného listí se zlikviduje významný podíl přezimujících stadii (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. Ošetření proti minujícím motýlům se provádí na 1. a 2. generaci, jestliže byl zaznamenám nárůst výskytu v předchozím roce. Ovicidní přípravky Dimilin 480 SC, Nomolt 15 SC se aplikují po zjištění letové vlny v lapácích. 24

26 Ošetření ovicidy na 1. generaci se doporučuje při výskytu 3 a více min v průměru na list na podzim přecházejícího roku pro všechny uvedené druhy mimo drobníčka jabloňového, u kterého je tato hodnota 5. Ošetření ovicidy na 2. generaci se provádí při výskytu 0,5 1 miny u klíněnky jabloňové. Ošetření larvicidy s hloubkovým účinkem se provádí v době maxima výskytu vajíček a začínajících min na listech. Používané larvicidní přípravky jsou Calypso 480 SC, Reldan 40 EC, Zolone 35 EC (Lánský, 2005). Pro určení termínu ošetření larvicidy se pod binokulární lupou vizuálně kontrolují počty vykladených vajíček a začínajících podkopěnek na listech (Kocourek et al., 2001) Bodruška hrušňová Janus compressus (Fabricius, 1793) Čeleď: Bodruškovití Cephidae. Řád: Blanokřídlí Hymenoptera Imaga: Velikost: 6 8 mm dlouhá, štíhlá protáhlá vosička. Zbarvení: černá se žlutými skvrny a červenými skvrny, samci mají žluté nohy. Larvy: Velikost: 10 mm dlouhá. Délka: světložlutá až skoro bílá (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Není závažným škůdcem. Uvádím ji zejména kvůli časté záměně vyvolaných příznaků s bakteriální spálou růžovitých. Bodruška hrušňová způsobuje v květnu a červnu vadnutí vrcholu mladých výhonků hrušní, jabloní a také hlohu. Od spály jádrovin se liší tím, že na rozhraní zdravé a zvadlé části postižených výhonků se nachází vpichy, jsou dílem samiček, které obvykle do vpichu vloží 1 vajíčko.vylíhlá larva vyžírá dřeň. Výhony nad vpichem vadnou, hnědnou a hynou. Na podzim larvička upřede zámotek, ve kterém přezimuje a na jaře se kuklí. Dospělci se líhnou v květnu. Bodruška má za rok jednu generaci (Matlák, 2006). Ochrana Preventivní ochrana. Odstraňování a ničením napadených výhonů (Matlák, 2006). Škůdci saví Vlnatka krvavá Eriosoma lanigerum (Hausmann, 1802) Čeleď: Mšicovití Aphididae. Řád: Polokřídlí Hemiptera 25

27 Imaga: Velikost: 1,7 2 mm. Zbarvení: samiček jsou zavalité, rezavě až červené, s tmavě zelenými skvrnami, pokryté voskovými bílými výpotky, na konci těla mají dlouhá vosková vlákna. Nymfy jsou dospělci podobné (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. V našich podmínkách přezimují nymfy na kořenech jabloní. Na jaře nymfy vylézají na kmeny a větve, kde se trvale přisají na kalusové pletivo zahojených ran. Postupně dospívají v bezkřídlé živorodé samičky. Od konce května tvoří kolonie na větvích, kmenech i letorostech. Napadení vyvolává retardaci růstu letorostu a bujení floemu. Vytvářejí se zduřeniny, přecházející v sekundární nádory. Bílé vatovité exudáty a medovice znečišťují listy a plody (Obr. 12 v příloze). V závislosti na počasí tvoří 7 12 generací. Okřídlené samičky se objevují v červenci a umožňují plošné šíření (Lánský & Kneifl, 2000). Ekologie. Mnoho jedinců zahyne následkem silnějších zimních mrazů (např. 20 C po dobu 12 hodin nebo 25 C po dobu tří hodin). Množství mšic významně snižují chalcidky, mšicovník vlnatkový Aphelinus mali (Haldemann, 1851) (Kolektiv, 2002). Ochrana Preventivní ochrana. Velký význam má ošetření ran po řezu a používání selektivních insekticidů. Dbáme na řádnou výživu, ukázalo se že, dostatek draslíku má rozhodující vliv na odolnost jabloní proti tomuto škůdci (Zacha et al., 1989). Chemická ochrana. Postřik je vhodné použít pod silným tlakem a z velké blízkosti, aby se přípravek dostal k vlnatce na tělo (Zacha et al., 1989). Termín chemické ochrany. Nejvhodnějším termínem ošetření je období myšího ouška. Později se jabloně ošetřují při zjištění 10 a více kolonií vlnatky krvavé na 100 letorostech. Ošetření se podle potřeby opakuje (Štěpánek, 2007) Mšice na jádrovinách Na ovocných dřevinách se vyskytuje řada různých mšic. Z nich nejvýznamnější jsou mšice jabloňová (Aphis pomi), mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea) a vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum). Škodlivé výskyty ostatní druhů mšic jsou občasné nebo lokální (Lánský, 2005). Čeleď: Mšicovití Aphididae. Řád: Polokřídlí Hemiptera 26