Rýže a kokosy Adam Vlˇcek 28. ˇcervence 2008

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Rýže a kokosy Adam Vlˇcek 28. ˇcervence 2008"

Transkript

1

2 Rýže a kokosy Adam Vlček 28. července 2008

3 Pro babičku k sedmdesátým narozeninám. ii

4 Na tomto místě bych rád poděkoval mamě za korekturu, mým rodičům, prarodičům a přátelům, kteří psali příspěvky na blog a motivovali mě tak k dalším příspěvkům a umožnili tím vznik této knihy, všem ostatním, kteří si ti zaslouží, a těm co tuto knihu přečtou. iii

5 iv

6 Seznam obrázků 1.1 Vratký most přes řeku. Foto Svít a Štěpánka a náš průvodce/průvodkyně majitel obchodu s kosmetikou. Foto Svít a Nejčastější fotka ze Singapuru - Plivač :) Sem jsem chodil na přednesy Svít a na surfu Cukroví na Čínský nový rok. Foto Svít a Průvod v Singapuru. Foto Svít a Opice u Batu Caves Nápoje zásadně do sáčku a s brčkem. Foto Svít a Svít a před Petronas Towers. Foto Svít a Naši průvodci do Kabayanu a my. Foto Svit a Rýžová pole, Kabayan Mumie v Kabayanu Bagr odklízí sesuv půdy, který spadl těsně před nás Prasklá náprava. Foto Svít a Historické centrum, Vigan Filipínka. Foto Svít a Domorodci nakládají salát Mai a Já v klubu Řidičky lodí v ústí řeky Mekong Plavba po kanálu v ústí řeky Mekong Stánek s dobrotama na pláži v Nha Thrang Želva Svatba v Bogoru Pohled na sopky Semeru v pozadí a Bromo v popředí Tady jsem bydlel na Gili Trawanganu Východ slunce na Gili Trawanganu Schválně, kolik napočítáte? v

7 SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM OBRÁZKŮ 3.1 Kokos a já Dáša na pozadí Petronas Towers Dáša a útesy Rai Lay Schovaná pláž na Rai Lay Rai Lay Dáša u našeho bazénu Budha- v pozadí Strážci vchodu Skupina Venus flytrap - všechno transky. Foto internet Typická Thajská transka. Foto internet vi

8 Obsah 1 Singapur Zítra letím První dny v Singapuru První týden za mnou Nové poznatky Tioman Island Ostrov Tioman Jak jsem se léčil Škola Jak zpět? Zážitky KL&Melaka Filipíny Filipíny Svít a Beijing Steamboat Lekce Čínštiny Osamocen Vietnam Pokračování Vietnam Jakarta Indonésie Viděl jsem želvu Zpátky na Jávě Naposledy z Indonésie S Dášou První týden Setkání s Dášou vii

9 OBSAH OBSAH 3.3 S Dášou v KL Ostrov Langkawi Krabi- Rai Lay Ostrov Ko Pha Ngan Bangkok Pat pong viii

10 Úvod Do Singapuru jsem se dostal na jako student ČVUT na semestrální výměnu na Singapurskou NTU za podpory stipendia od MŠMT. Do Singapuru jsem odletěl v sobotu 5. ledna 2008 z Vídně. Singapur jsem opouštěl 29. dubna letem do Saigonu. Zpět do Vídně jsem přiletěl z Kuala Lumpur 15. června. Za těch skoro šest měsíců jsem navštívil Singapur, Malajsii, Filipíny, Vietnam, Indonésii a Thajsko a podnikl celkem sedm letů po jihovýchodní Asii. Tento půl rok byl pro mě obrovskou zkušeností jak po stránce odborné tak z pohledu pozorovatele odlišných kultur. S mými pocity, postřehy a zážitky bych se s vámi rád podělil v té to knize. Další zážitky a fotky najdete na mé stránce: Nebo mě můžete kontaktovat na u: 1

11 2

12 Kapitola 1 Singapur 1.1 Zítra letím Sobota, leden 05, 2008 Už jsem dlouho nikde nebyl a tak zítra ráno vyrážím do Vídně, kde naskočím do železného rychlo-ptáka, který mě vyplivne v příjemně prohřátém Singapuru. Už se určitě všichni těšíte na moje zážitky. Takže slibuju že budu psát často a nejmíň tak vtipně jak z Holandska. 1.2 První dny v Singapuru Tuesday, January 8, 2008, Svít a píše: Tak jak jsem předpokládal, příliš se mi nedaří něco psát průběžně na tento blog, ale přeci jenom jsem se nakonec přinutil napsat pár řádků. Již jsem se řádně seznámil s campusem - ač ne úplně proto, že bych chtěl. Zdejší škola není příliš připravená na to, že postgraduate studenti(v Singapore se tak označují obecně studenti, kteří nejsou v bakalářském programu) jezdí na výměnné pobyty. Jelikož 98% všech výměnných studentů jsou právě undergraduate, graduate studenti tím trpí. Pouze získat rozvrh byl problém, který mě stál asi hodinu času, kdy jsem pobíhal mezi graduate office, Centrem pro zahraniční studenty a IT kanceláří. Když mě z IT kanceláře chtěli poslat zpět do graduate office, už mě trochu nasr... Nakonec mě poslali ještě přímo na "fakultu", na které tu studuji a tam jsem dostal konečně rozvrh. Podotýkám, že se jednalo pouze o rozvrh. To nemluvím vůbec o registraci předmětů, ubytování ap. Během této krátké doby jsem se naučil kouzelnou větu: 3

13 1.2. PRVNÍ DNY V SINGAPURU KAPITOLA 1. SINGAPUR "I m a postgraduate exchange student!"(jsem výměnný student a ne BAKA- LÁŘ), po níž vždy následuje výraz překvapení a naprostá nevědomost co se mnou. Campus je velmi udržovaný. Každý den můžete vidět spoustu lidí, co upravují květiny, sekají trávník, zastřihují keře a podobně. Všechny budovy vypadají jakoby měli novou omítku a samozřejmě se nikde nepovalují žádné odpadky. Systém výuky je podobný USA. To znamená spousta samostatné práce, často ve skupině. Jediné co mi zatím dělá problémy je místní přízvuk tkzv. Senglish (Singaporian English - tak o ní i mluví místní). Nedávno jsem mluvil s opravářem po telefonu, kterému jsem vysvětloval, že mi neteče v pokoji teplá voda. Náš rozhovor se tak z 50% skládal ze slovíček typu co?, prosím?, cože jste říkal, omlouvám se ale nerozumím. Nakonec jsem mu diktoval můj telefon a když ho znovu četl on, aby se ujistil, že ho má správně, nalezl jsem v něm dvě chyby. Vážně jsem byl překvapený, když opravář skutečně dorazil. Singaporci mají tu zvláštní vlastnost, že když jim nerozumíte, tak vám opakují tu samou větu pořád dokolečka stejně rychle a se stejným přízvukem bez sebemenší snahy zpomalit a zdůraznit výslovnost. Ale možná se mi to jenom zdá, protože je jejich výslovnost hodně odlišná od USA nebo Británie. Řekl bych, že mi to nějaký čas potrvá než si na to zvyknu. Na campusu se nachází spousta studentů různých národností. Je to hrozně zajímavé jak se v Singaporu míchají různé národy, náboženství a kultury. Není problém vidět všude Indy a Indky v jejich typicky barevných šatech, muslimy s "bílou čepkou na hlavě", zahalené dívky v šátcích a Číňany v oblečení západního typu, kdy některé Číňanky nosí tak krat oučké sukýnky, že by se za to nemusela stydět ani leckterá Italka. Dneska jsem viděl jak nějaký holky hrají floorball. Jedna z nich měla při tom zahalenou hlavu šátkem, což mi v první chvíli přišlo docela zvláštní, ale pak mi došlo, že sport není nic vyjímečnýho, aby se při tom porušovala pravidla nošení šátku. Ale v bazéně jsem je ještě neviděl. :-) Vůbec jsem nečekal, jak moc tady studenti sportují. Jsou tu hned dvě velká sportoviště, která jsou neustále plná. Já jsem se přihlásil do šermířskýho klubu, nebot jsem dříve 6 let šermoval v ČR. První trénink po 3 letech, kdy jsem s šermem skončil, byl vyčerpávající. Navíc jsem přes rok v podstatě vůbec nesportoval. Nějak se nevyplnil můj předpoklad, že v klubu bude málo lidí. Klub má tak minimálně 20 aktivních členů. Zašermoval jsem si a v sobotu jdu hned na závody. Jak jsem pochopil je to poslední turnaj před mistrovství republiky, takže bych už podobnou možnost nemusel mít. Ještě bych se lehce zmínil jak je to s nočním životem v Singapuru. Zatím jsem vždy pařil pouze s výměnnýma studentama. Vždy se sejdeme v staff klubu(jediná hospoda na campusu), což už je prý taková dlouhodobá tra- 4

14 KAPITOLA 1. SINGAPUR 1.3. PRVNÍ TÝDEN ZA MNOU dice. Tady probíhá "pre-game" - předpití, protože alkohol v klubech je hodně drahý. Kolem dvanácté se pak postupně odjíždí taxíkem do nějakého klubu v oblasti zvané Clarke Quay, kde se soustředí veškerý noční život. Vstup do klubu je dost drahý - zhruba $25, což je asi 300 CZK. Za to máte většinou 2 drinky zadarmo. V klubech hrajou v podstatě to co u nás. Některé kluby mají více pater v kterých hrajou různou hudbu. Kluby jsou hodně plné, někdy je i problém se dostat k baru. V klubech je ale vždy hodně efektivně pracující ochranka, která vyvede rychle ty, kteří tam dělají bordel. Pokud se nějaká místnost přeplňuje, tak už tam nikoho nepustí atd. V klubech se nesmí kouřit, takže pokud někdo potřebuje, musí do speciální prosklené místnosti pro to určené. Zvláštností je tady středa. Ve středu je takzvaná "ladies night". Dívky mají vstup do klubů zadarmo a taky mají otevřený bar, takže mají na výběr většinou tak 3 různé drinky, které mají také zadarmo. My kluci si občas cucnem od holek, ale docela tam na to dávají pozor sekurit áci a číšníci. Nevidím rozdíl mezi tím jak se bavíme my a Singapurci. Pijou, tancujou, seznamují se, muchlujou se, ale i třeba zvrací na záchodě (jestli se tomu dá říkat zábava). :-) 1.3 První týden za mnou Pátek, leden 11, 2008 Rozhodl jsem se psát příspěvky jednou týdně. Přijde mi to akorát, aby těch příspěvků nebylo moc a abych nezacházel do příliš velkých podrobností. Odjezd z domu proběhl v pohodě, podle GPS jsme trefili na letiště s docela velkým předstihem. Trošku problém nastal v letadle, kde na mě zapomněli s jídlem - nechtěl jsem moc prudit a nebyl jsem si jistej jestli třeba nemám letenku bez jídla. V letadle to neměli moc dobře zorganizovaný, takže než jsem se mohl přihlásit už byly uličky plný lidí, co museli na záchod a bylo to v háji. Naštěstí to spravili svačinkou na závěr, které jsem se docela najedl. V Doha jsem nějak přetrpěl asi 4 hodiny čekání na letadlo. Byla tam jedna hala, nějaké obchody a tak. Kolem půlnoci jsem si po konzultaci (tamního kurzu s našima po telefonu), dal večeři. Po příletu jsem zjistil že mi jaksi ze školy neposlali kontakt na člověka, který má mít klíče od mého pokoje. Takže jsem trošku bloudil po kampusu. Je to tady sem tam kopec a pořádně do široka, takže ze mě za chvilku lilo jako z konve. Ptž byla neděle nikde nikdo. Nakonec jsem si půjčil telefon od místního studenta a začal trošku volat. Dobral jsem se k číslu na holku, která měla moje klíče, teda karty. Když jsem dobloudil na kolej, tak mi řekla, že se můj let asi hodně opozdil. Tak 5

15 1.3. PRVNÍ TÝDEN ZA MNOU KAPITOLA 1. SINGAPUR říkám, že asi jen 10 minut, ale že jsem pak jel metrem. Že prej na mě čekala do 3 (ve 2 jsem přiletěl) před kolejí. Tak jí říkám dík, ale to by mi to musel někdo dát vědět!!! Na pokoji bydlím s Italem Lukou. Soužití v pohodě, počítám že tady budu asi chodit často do kina. Minulej týden už si sem dotáhl nějakou Malajku. Tak mě příště třeba koupí lístek na film :) Jinak už mám všechny formality vyřízený a pomalu se seznamuju s místní mezinárodní komunitou, ptž místní Číňani nejsou vůči nám cizincům moc komunikativní. Jak to vypadá, vybral jsem si naprosto výborné předměty. Jsou to samé přednášky, takže to nebude moc časově náročné a zároveň se hodně dovím. Trošku problém je zatím výslovnost. Třeba učitel na nanotechnologii říká místo nano lalo - ale na to už jsem si docela zvykl. Asi druhý den jsem měl stravovací krizi. Pak se to zlepšilo - asi jsem měl víc štěstí při výběru. Normální jídlo se tady pohybuje kolem 2,5-3 SGD a vůbec to není pálivý. Jenom včera večer jsem si dal nějaké nudle, byly v tom nějaké mořské potvory a vonělo to jak shnilé řasy se škleblema. Ono totiž z názvu Min Tan Guo, nebo co, člověk moc nepozná co do toho dají :) Co se týká dopravy, tak v SG jezdí SMRT. To mě strašně pobavilo.v překladu to znamená singapurská rychlá hromadná doprava. Když jsem si ve středu dobíjel kartu do autobusu tak mě obsluhovala slečna v šátku se jmenovkou Zubaidah :) to jsem malém lehl pod okýnko. Prvních pár nocí jsem moc nemohl spát, hlavně kvůli horku, ale už sem si zvykl. Řekl bych, že už se i míň potím. Zapsal jsem se do tanečního klubu latino tanců, začíná se v úterý, tak se těším. Asi se ještě přihlásím na windsurfing, at mám o víkendech nějaký program. Příští týden plánujeme výlet na ostrov Tioman v Malajsii je to odtud jen 5 hodin. Trošku si natáhneme víkend - odjezd v pátek ráno a návrat v pondělí. Tak už se těším. Tak jsem si dneska přečetl 1. zpravodajskou relaci,hned jsem k tomu zavolal babičku a oba jsme hltali každé slovo,aby nám nic neuniklo.je to asi pro Tebe jako evropana trochu šok,tamní kultura stravování a zvyky jsou jistě trochu jiný šálek kávy,než na jaký jsme zvyklí tady u nás,ale Ty máš jednu velkou výhodu oproti nám v tom, že už jsi toho dost projel,poznal mnoho odlišných kultur i zvyků různých národností z celého světa,ale hlavně jseš mladej a lehce se přizpůsobíš.já už bych takovéto různé abnormality těžko rozchodil,ale stejně Ti to závidím. Školu tedy asi zvládáš,jak píšeš tak jsi si i vybral dobré předměty,které Tě baví a to je důležité.no a při Tvé vitalitě se budeš snažit poznat co nejvíc z tamního prostředí,zvyklostí i přírodních krás.tak fot,toč i videa(ale se slovním doprovodem) a dávej to na blog.jinak Tě s babičko moc zdravíme,přejeme Ti at se Ti tam daří a babička 6

16 KAPITOLA 1. SINGAPUR 1.4. NOVÉ POZNATKY dodává,hlavně dej na sebe pozor!!!!!!!!!!!tak ahoj zdraví děda Ahoj Adame, super report, napsal jsi to moc hezky. Výlet na Tioman si určitě užijete. Doporučuji podívat se do Juary (jungle trek s návštěvou vodopádu je moc fajn), není také od věci navštívit duty free shop v Tekeku. Nekupujte si dopředu zpáteční lístek na lod, dá se bez problému a za stejnou cenu koupit před odjezdem a nebudete limitovaní na jedinou společnost. Pro dobrou náladu přikládám zajímavý link. Nemusíte ale mít strach po této události se situace pod tlakem malajských autorit dramaticky změnila. Myslím, že daná společnost i přišla o licenci. 1.4 Nové poznatky Úterý, leden 15, 2008 Už jsem zapomněl co jsem chtěl napsat, takže to budu muset znovu vymyslet. Začínám pomalu pronikat do zdejšího jídla. Zatím jsem vypozoroval několik pravidel. Domorodci zásadně snídají promaštěné hnědé nudle. V podstatě existuje volba mezi rýží a nudlemi. Druhá volba je mezi kuřecím a prasátkem. A když už ty nudle lezou z uší - existuje poslední záchrana a tou je stánek se západ áckýma pochoutkama. Tam se volí mezi restovaným plátkem kuřete nebo prasátka - příloha je totiž daná a to hranolky. Existují ještě drobné odlišnosti, dneska jsem třeba narazil na západ áckej stánek s rybou. Pokud člověk sáhne po nudlích, dostane je většinou v polívce. V případě rýže je to polité nějakýma dobrotama. Existuje tady jedna věc na které poslední dobou hodně ulítávám a to je zelený čaj v plechu, vychlazený ve všudy přítomných automatech coca-cola. Za pouhých 0,9 SGD (11 Kč). O víkendu jsem se naučil objednávat si ovoce - musí se jít ke stánku s ovocem - ukázat, odkývat pár otázek a na jednu otázku, která zní asi takhle: youhlah nim cutnilah? je potřeba odpovědět ano. Otázka znamená jestli nasekat. Jinak vám to totiž nechají v několika igelitkách. Ještě je jedna stravovací vychytávka a to snídaně v západ áckém koutku - za 1,30 SGD, takže něco kolem 15 korun je na výběr z několika variant, hlavním tématem je vždy kousek pečiva. Ještě k tomu západ áckýmu stánku - to jsme vlastně i my východňáci, ptž odtud je to k nám blíž na západ ( západ ácký z angl. western). Další zdejší specialitou je vajíčko. Má několik podob - bud v celku - to je pak z nějakého důvodu hnědé, nebo jako volské oko. V každém případě bude silně nahniličko - případně jen lehce ohřáté. A ted jsem si vzpomněl na ty kuřata. Kuřata tady grilujou v celku i s krkem hlavou a očima a pak je ve stánku pověsí na hák a vystaví. :) 7

17 1.5. TIOMAN ISLAND KAPITOLA 1. SINGAPUR O víkendu jsem objevil bazén - to je totiž jediný místo, kde není horko, ale ani zima jako v přechlazené posluchárně. Jenom je potřeba dát pozor, aby se člověk na slunku nespálil. Včera jsem se třeba hrozně těšil na kopačku, ale pak z toho nic nebylo, protože celý odpoledne pršelo. O víkendu teda jedem na ten ostrov - bude nás víc. Zatím 5, ale možná se ještě někdo přidá. Aspoň nebudem mluvit česky :) Tak jsem se ted rozčílil.už jsem měl celý můj komentář napsaný a když jsem to chtěl hodit na levou stranu,abych to jako odeslal,tak mě to furt nešlo musel jsem se znovu zaregistrovat a když jsem se k tomu vrátil,bylo to smazané a tak mě nezbývá než začít psát znovu.takže dnešní nové poznatky,jsou hlavně o jídle,což mě dost zajímá.jak jsem to ale pochopil,tak s tím žádný velký problém nemáš,protože Ty sníš v podstatě všechno a nejseš moc vybíravej a chceš ochutnat všechno co je nachystáno k jídlu. To se mnou by to bylo podstatně horší.kdyby tam nebyly aspoň 1x týdně knedlíky tak bych si je asi klohnil sám.l když dneska už mě chutnají brambory i třeba těstoviny,akorát rýže mě pořád moc neleze a asi si na ni už nezvyknu. Jinak ale Tě musím pochválit za perfektní popisky fotek,nemá to chybu a aspoň víme o čem je řeč.už se těšíme na další fotky po víkendovém výletě,jsme zvědaví na další záběry,které nám trochu přiblíží krajinu,floru a všechno co jinde asi neuvidíme. O škole v tomto příspěvku nic nepíšeš,tak předpokládáme,že to probíhá v pořádku a bez problému. Tak zatím ahoj pozdravujeme Tě s babičkou,dávej na sebe pozor a Těšíme se na další příspěvky. ahoj děda 1.5 Tioman Island Tuesday, January 22, 2008, Svít a píše: Tak minulý prodloužený víkend jsme strávili na ostrově Tioman. Vyrazili jsme v pátek v 8 ráno v sestavě - 3 Češi ( já, Štěpánka, Adam) a jedna Američanka Danielle. Tento výlet docela podrobně vylíčil Adam na jehož blog mám odkaz v "jiných relevantních stránkách", takže ho popisovat znovu nebudu. Možná jenom přidám pár postřehů, které jsem měl já. Jídlo v Malajsii mi zatím hodně chutnalo. Avšak po zkušenosti kuřete na kari, které jsem si dal v Mersingu jsem si již nic pálivého nedával. Pálivá jídla jsou obecně mnohem ostřejší než v sousedním Singapuru. Celé jídlo dostanete v přepočtu za 30 CZK. K serfování bych jen potvrdil, že to není taková legrace jak to vypadá. Jenom se naučit udržet balanc na prkně v leže a mít při tom nohy u sebe trvá docela dlouho. Jak už Adam popisoval byli jsem všichni po prvním dnu pěkně 8

18 KAPITOLA 1. SINGAPUR 1.5. TIOMAN ISLAND pomlácení a poškrábaní. Já osobně jsem se několikrát trochu napil vody, dvakrát mě serf majznul přes hlavu. Po druhý to byla vážně řacha a od tý doby jsem nikdy nenechal surf přede mnou, ale vždy když jsem z něho spadnul, jsem ho strkal okamžitě za sebe. Lehce bych ještě okomentoval naší poslední noc na ostrově, před kterou jsme přešli zpět na západní část ostrova a hledali ubytování. Smlouvali jsme s majitelem o ceně chatky a nakonec ho usmlouvali na 80 ringgitů asi (400 CZK) na noc. Byla to dokonce klimatizovaná chatka, ale měla jednu drobnou nevýhodu. Spolu s námi bydlela v chatce menší rodinka švábů. Nu což jednu noc se to dalo přežít... Poslední zajímavou věcí a postavou našeho výletu byl postarší pán - asi tak odhadem kolem 70 let na kterého jsme narazili zrovna, když Adam "trochu" zmáčknul týpky v autobusové kanceláři. Ten měl na zádech školní bat ůžek a když jsem se ho zeptal co tady dělá, řekl, že cestuje po celém světě. Jsem se ho žertem zeptal, zda to co má na zádech je všechno, co má s sebou, tak mi odvětil, že samozřejmě. Tomu se říká zkušenost. Říkal, že čím víc cestujete, tím méně si berete s sebou. Je pravda, že tento trend u sebe pozoruji také, ale přeci jenom si stále nedokáži představit mít všechno v tak malém bat ohu. Uvidíme v 50ti. :-) Posledně mě prosil Sláva, abych napsal něco o ženách v Singapuru. Slávovi slibuji, že se k tomuto tématu taky časem vyjádřím. :-) šerm a ostrov Sentosa Tak jsem byl minulý týden 11. ledna v sobotu na závodech v šermu v Singapuru. Byl to turnaj pro šermíře, kteří mají 3 letou a menší zkušenost se šermem. Jelikož nejsem v Singapuru nikde zaregistrovaný, šel jsem i já se zkušeností delší. I přes to, že jsem tyto závody absolvoval po 3 leté přestávce s 1 hodinou tréninku před závody, se mi dařilo. Přeci jenom se zúročily delší zkušenosti a skončil jsem třetí. Dost mě překvapilo, jak tam dodržovali pravidla. Kontrolovala se váha, která stiskne tlačítko, které se nachází na konci fleretu a taky se kontrolovalo, zda maska vydrží dostatečný tlak, aby se neprorazila při zásahu. Jen pro srovnání - test masky se v České republice vůbec nedělá a váha se taky někdy neměří. Přesto, že se takto dbá o bezpečnost na závodech, v klubu je to naprosto jiné. Viděl jsem jak se provádí cvičení BEZ MASKY, což mě absolutně šokovalo. I já jsem se jednoho takového cvičení zúčastnil a bylo mi to hodně proti srsti. Další už jsem bez masky neabsolvoval. Viděl jsem i jednu holku co trochu pošimrala druhou kordem blízko obličeje. Nechápu, že se ještě nikomu nic nestalo... V neděli jsem vyrazil s ostatními Čechy na Sentosa Island. Je to jeden z ostrůvků, který se nachází velmi blízko Singapuru. Jeli jsme tam vlakem. Je to v podstatě zábavný park, kde se nachází různé atrakce, restaurace a v neposlední řadě pláž. Sentosa je hodně turistické místo a jelikož jsme se nechystali zde utratit spoustu peněz, tak se mi tam moc nelíbilo. K tomu také přispělo 9

19 1.6. OSTROV TIOMAN KAPITOLA 1. SINGAPUR to, že jsem si zapomenul plavky, takže jsem se nemohl ani vykoupat. Jediné co se mi docela líbilo, byla malá tůra "deštným pralesem", která tam byla připravená pro turisty. 1.6 Ostrov Tioman Středa, leden 23, 2008 Už se mi začal loupat nos, takže je akorát čas na to, napsat o našem výletu na ostrov Tioman v Malajsii. Zrovna jsem si spočítal, že nás celý výlet přišel asi na 1600 Kč, není to moc, ale pro příště bude potřeba náklady trošku snížit, abych vyšel s penězi :) Na nápad jet na tenhle ostrov, jsem přišel já, po přečtení blogu od Tomáše, který byl v Singapuru ted na podzim. Byl jsem zbylými dvěma členy české výpravy zvolen vedoucím výpravy poměrem hlasů 2:1. Dva dny před odjezdem nás napadlo, že bysme s sebou mohli vzít i nějaké další exchange studenty, at je vetší sranda a nemluvíme pořád česky. Přihlásila se jedna Američanka a její kamarádka Kanad anka. Další den jsme měli schůzku v jídelně, aby jsme si řekli, jaké máme představy. Kanad anka si našla na stránkách jejich ministerstva zahraničí, že jižní Malajsie je příšerně nebezpečná a že by tam Kanad ani rozhodně neměli jezdit. Tak řekla že teda nikam nejede. Nakonec jsme tedy jeli 4 - to bylo výhodné kvůli financím, ptž jsme si mohli brát 4 lůžkové chatky a v taxíku jsou taky 4 místa. Navíc jsme byli 2 kluci a 2 holky, takže jsme se nemuseli hádat, kdo s kým bude spát na posteli. V pátek ráno jsme měli sraz v 7.45 v kantýně u kolejí 2. Na snídani jsme přišli všichni včas, ale po snídani jsem zjistil, že nemám pas, takže jsem se pro něho musel vracet, což nás zdrželo o 15 minut. Pak jsme jeli taxíkem na hraniční přechod s Malajsií - prošli jsme vším papírováním a dojeli až na autobusové nádraží v městě Johor Bahru, (které se zde zkracuje na JB) které na je druhé straně vody (v Singapurské terminologii overseas, teda za mořem). Původně jsme chtěli jet autobusem, ale ty byly vyprodány a jely pozdě, a tak jsme si našli taxík, který nás za 120 Rm odvezl do 130 km vzdáleného Mersingu. 1 Rm je asi 5,5 korun. Taxikář byl dost magor. Celou cestu povídal, jak je ta silnice nebezpečná, protože má hodně ostrých zatáček. Takže vždycky v zatáčce zpomalil na 40 a pak nás samozřejmě v tom nejhorším místě začala předjíždět auta, co jela za náma normálně. Navíc pořád přejížděl do protisměru. Vůbec jsem z toho neměl dobrý pocit. Bylo mu 70 a říkal, že má 2 ženy a 9 dětí. První žena je už prý stará a její 65, žárlí na jeho novou ženu, kterou si před rokem vzal - ta je mladá, je jí jen 45. Ptal jsem se ho, jestli je ještě aktivní - říkal že ne. Tak nevím na co má tu mladou manželku. 10

20 KAPITOLA 1. SINGAPUR 1.6. OSTROV TIOMAN V Mersingu jsme se nalodili na trajekt, který ale jezdí v tomto období jen 1x denně a tak jsme museli chvilku čekat. Byla to rychlo lod, která 50 km na ostrov ujede asi za 90 minut. Byly velké vlny, a tak jsme šli na horní Palubu, kde nás to sem tam ocáklo. Na ostrov jsme dorazili asi po 5. Po krátké poradě a orientaci jsme v 5.20 vyrazili z přístavu. Čekala nás cesta napříč ostrovem - přes 400 m kopec a 7 km v džungli. Podle průvodce by se nemělo do džungle po 4.30 a cesta měla trvat kolem 2 a půl hodiny. Stmívá se tady kolem 7. Než jsme jeli, tak jsem si dělal srandu a ptal se všech, jestli mají čelovky. Nasadili jsme tempo a zvládli jsme celou trasu za hodinu a tři čtvrtě, ale i tak jsme přišli do vesnice Juara na východní straně ostrova za tmy. Chvilku jsme chodili sem tam, než jsme se rozhodli, že se teda nejdřív najíme. Protože nebyla sezóna a byli jsme na odlehlejším místě ostrova - kam nevede pořádná cesta, ještě měli skoro všude zavřeno. První ubytování nám nabídli za 100 Rm na noc - ale to se na zdálo moc. Po dalším bloudění za tmy jsme se rozhodli zabušit na jeden domek - paní nás odvedla k ubytování, ale tam nám řekli, že ještě nemají otevřeno. Nakonec se nad námi ta první paní slitovala a řekla nám, že se zeptá manžela. Pak nám řekli, že potřebujou asi 20 minut na úklid, tak jsme se šli vykoupat. Nakonec nám ještě donesli každýmu 2 pivka v plechu a v ledu, takže to nemělo chybu a to vše za 50 Rm na den. Když jsem to tak viděl, tak mě napadlo, proč by se třeba babička s dědou nemohli na půl roku přestěhovat na tenhle ostrov. Po zaplacení letenky a očkování by si vystačili s důchodem, a měli by spoustu historek na domovní srazy. Druhý den jsme hledali co se dá dělat, našel jsem na zemi kokos, který byl už oschlý ale ještě v něm hrkala voda - tak jsem ho násilím otevřel a měli jsme super sváču. Pro další lehce zelený kokos jsme si vylezli na palmu, ale ten ještě nebyl vůbec zralý. Z toho tedy plyne zkušenost, že zralý kokos má asi žlutavou barvu. Nakonec jsme narazili na týpka co půjčoval surfy. Vzali jsme si jen 2 - a bylo to akorát na prostřídání. Surf se maže voskem z té strany co na něm člověk jede - aby se přilepil. Takže jsme si o to pak hrozně odřeli břicha. Byly velky vlny a učili jsme se základy - nejdřív udržet rovnováhu, pak pádlovat rukama, chytnou vlnu a pak sedět a pádlovat. Jednou jsem se pokusil i vstát, ale to jsem letěl hodně rychle zpátky do vody. Ty vlny mají obrovskou sílu, a když to člověka pořádně semele, tak se pak z toho chvilku dostává. Ještě je potřeba dávat pozor, aby člověk nedostal druhou surfem. Já jsem se takhle nechal seknout zadní ploutví do tricáku, když mi vlna vytrhla surf z ruky, a pak jsem nemohl pokrčit ruku. Svít u zase sekl surf do hlavy a trošku mu to krvácelo. Celkově je ten zážitek parádní a rozhodně adrenalinový, protože ta voda 11

21 1.6. OSTROV TIOMAN KAPITOLA 1. SINGAPUR je prostě živel a člověk je v těch vlnách úplně bezmocný a musí se prostě s vodou porvat. Večer jsme šli k týpkovi co nám půjčil surfy. Pustil nám nějakej film o surfařích a pak jsem hráli kostky. Nevím, jestli to byla standardní hra, ale dalo se u toho dost taktizovat. Ani nevím jak, ale obě hry jsem vyhrál. Druhý den jsme v podstatě zase surfovali, ale začalo svítit slunko - a to bylo špatně, protože jsme se spálili jak prasátka. Večer jsme zase přešli ostrov zpátky a ubytovali se na západní straně ostrova, odkud nám další den ráno jel v 7,30 trajekt zpátky na pevninu. Když jsme přijeli zpátky do Mersingu, měli jsme několik hodin času než nám jel autobus, tak jsme se najedli, pochodili město, dali si zmrzlinový pohár a pak čekali na bus. Ten měl poruchu a nakonec nepřijel vůbec. To už jsme ale na něj čekali přes 2 hodiny. Trošku jsem zmáčkl týpky v kanceláři prodeje jízdenek - nechal jsem si vrátit peníze, ale nedal jsem jim zpátky lístky, které potřebovali na vrácení jízdného (stále čerpám ze zkušeností z Indie). Takže pak pro nás přijel týpek od kterýho jsme lístky koupili a hodil nás na taxi stanici a dokonce domluvil o dost lepší cenu než bychom platili normálně. Buhužel si Štěpánka a Svít a koupili brýle, takže jsme už neměli na taxíka v Ringgitech, a museli jsme zbytek doplatit v singapurských dolarech. Řidič byl opět magor kolem 70. Tam, kde jel první v zatáčkách 40 tenhle si to hasil rovnou 100. Ale aspoň jsme byli dřív doma. Asi z toho plyne ponaučení, že v Malajsii jsou taxíkáři magoři. Zbytek už byla nezajímavá cesta metrem zpátky na kampus. Tak jsem si dnes přečetl Tvoje zážitky z výletu a můžu Ti říct,že jsi se ohromě zlepšil v těchto komentářích,fotky jsou parádní,namluvené video má hned jiný šmrnc,když hned víme o čem je řeč(vlastně video),záběry z pralesa perfektní a je to tam všechno hezké,pro nás suchozemce trochu,vlastně ne trochu,ale hodně exotické a jak už jsem psal minule,strašně Ti závidíme,že máš možnost tyto země procestovat,vidět na vlastní oči,mluvit s tamějšími lidmi a poznávat jejich kultůru,zvyky,povahy atd. Hlavně to ale je možné proto,že znáš jazyk s kterým se domluvíš všude na světě,což nám dopřáno nebylo a po 60sátce to už těžko leze do hlavy (což není omluva)ale tak trochu pohodlnost. Stejně Tě ale obdivuju,že jste se vydali přes ten prales už dost pozdě k večeru a ještě ke všemu,když to domorodci nedoporučujou. No tady jsem si vzpoměl,že Terča vždycky tvrdila,že jseš klikař a zatím se to vždy potvrdilo(zaplat pánbůh). Ten nápad,že by jsme tam s babičkou mohli na půl roku jet,je sice lákavé,ale to by nám muselo být aspoň o 10 let míň(myšleno o zdraví)a jak jsem psal,museli by jsme se umět domluvit.ale jako nápad to nevypadá špatně. No a ted jsme zvědaví,čím nás překvapíš v dalších dnech a týdnech,jenom nezapomeň,že tam nejseš jenom za poznáváním krajiny,ale hlavní důvod je škola.jak Tě ale znám,tak to určitě zvládneš v pohodě.tak se teda opatruj a zase za týden se budeme 12

22 KAPITOLA 1. SINGAPUR 1.7. JAK JSEM SE LÉČIL těšit. Pozdravení a políbení z PV děda a babička Mejzlíkovi 1.7 Jak jsem se léčil Neděle, únor 03, 2008 Po návratu z Ostrova Tioman mě přepadl trošku kašílek a rýmečka. Bylo to asi tím, že jsme trávili cely dny ve vodě. No každopádně spolubydla co jel ten víkend do Thajska se vrátil s tím samým. Takže jsme na sebe po večerech trošku kašlali. On to nevydržel, a asi po 2 dnech si zašel ke zdejšímu šamanovi pro nějaký patáky. Já jsem nasadil vitamin C, a cumlal jsem halls - s mojí oblíbenou příchutí zeleného čaje :) Měl jsem problém s tím, že jsem měl takovou tu knedlu v krku s bolestivým polykáním. No pár dní jsem čekal co se bude dít, a ono nic. Pak mi došlo, že se mi to vlastně občas stává - asi jak nemám ty mandle. A že mi většinou velmi rychle pomůže kloktadlo. Tak jsem si vzpomněl, že v Česku je kloktadlo s jódem, a v Americe to chutnalo jako hydroxid sodnej a že někdo říkal, že na to pomáhá i sůl. Před časem jsem objevil ve zdejším obchodě (málem jsem napsal krámě - sakra!) rýžové víno na vaření s obsahem alkoholu 20%. V Singapuru je totiž problém, že at si koupíte jakýkoliv alkoholický nápoj - bude hodně drahý a cena se asi stanovuje podle obsahu alkoholu. Zkoušeli jsme to počítat a vyjde to vždycky stejně. Takže je jedno, jestli si koupíte líh naředěný ve whisky nebo v pivu - pořád platíte stejně :) No a tahle třídecová láhev rýžovýho vína na vaření stála jen 1,5 SGD. Tak jsem si říkal, že to ze srandy zkusím koupit a uvidím. Hned před obchodem jsem okoštoval. A docela to se mnou zamávalo. Chutnalo to trošku tequilozně, nebo jako hodně osolená vodka. Na obalu jsem si přečetl obsah soli 1,5%. No a jak jsem tak přemýšlel co kloktat - uvědomil jsem si, že mám ideální kloktadlo. A taky že jo! po prvním dnu jsem cítil rozdíl a druhý den jsem byl v pohodě! Ještě ke zdejším zvláštnostem. V jedné jídelně jsem viděl, že lidi normálně nosí takovej kotlík s vodou pod kterým jim normálně hoří plamen! Mají tam asi nějakou kostku s tekutým lihem nebo něco. A oni si s tím plamenem přijdou ke stolu a pak si tam nahážou zeleninu, co si k tomu přikoupili, a čekají až se jim to udělá. No hrozná divočina - když jsem to viděl poprvé měl jsem chut skočit po hasičáku a pokropit jim to. No a jak to vypadá ve škole? Bohužel tady trpí stejným problémem jako na Unionu. Je tady hodně bohatejch děcek - jejichž rodiče už jim asi připravili 13

23 1.8. ŠKOLA KAPITOLA 1. SINGAPUR pěkná teplá místečka, takže motivace žádná. Ke všemu jak mám ty předměty z jejich posledního ročníku, tak je moc netrápí. V těch předmětech co mám, je to dost chemie - z toho moc nadšenej nejsem - asi mám pořád ještě nějakej duševní blok z gymplu. Díval jsem se jak vypadají závěrečné testy - a třeba ta optika - to by člověk prošel i bez přípravy. Pak mám jeden předmět zaměřenej na psaní. Tam jsem ve skupině se 4 typama z počítačů, z 2. ročníku. A to je katastrofa. Jsou strašně neproduktivní a hlavně ještě nic neví, a připadnou mi hrozně dezorientovaní. Tak jsem zvědavej, jak to dopadne. Prostě ta úroveň mi tady přijde taková gymplácká - ale to je fakt těma předmětama co mám, a tím, že jsem se poslední dobou prokousával dost náročnýma předmětama. Rozhodně to ale není tak, ze bych si odtud nic neodnesl. Nakoupil jsem si nějaky knížky a sem tam je i otevřu :) Dozvídám se tady spoustu praktických věcí a konkrétních aplikací. Taky si trošku rozšířím obzor. V předmětu drug delivery, je to zatím o tom jak dostat léky do těla - takže o rozpouštění prášku, membránách a tak. V podstatě hrozně strojařský téma :) Už mě to neba, takže víc příště. No Adame,tak jsem se dostal konečně k tomu,abych Ti mohl napsat pár řádků,v práci nám jeden kluk onemocněl,musel jsem za něj vzít služby,takže jsem byl celý týden vytížený a neměl jsem moc času.no ale i se mě to hodí,protože koncem měsíce budu mít týden volna a aspoň můžeme zase zajet do Krkonoš za mojí maminkou a týden tam "pobejt",jak se tam říká.jinak Ti musím sdělit,že už jsem si taky sehnal ten externí 2,5"harddisk s kapacitou 80GB už jsem tam natáhl všechny fotky,včetně Ty v USA i Indii,jsou to tisíce fotek a mám přes 50GB ještě volného místa. Je to paráda,protože když má někdo počítač,tak stačí vzít jenom tady tu malou krabičku a můžu jim všechno ukázat.prostě paráda,dík za radu. No jinak rád pročítám všechny Tvoje poznatky(tentokrát o tom jak se sám kurýruješ,ale hlavně že Ti to pomohlo a jseš už zase fit.tak se drž,u nás zatím taky vše v pořádku,držíme Ti palce at tam všechno zvládneš a v pořádku se nám potom zase vrátíš.tak zatím ahoj,z PV zdravíme děda a babička Mejzlíci 1.8 Škola Sunday, February 3, 2008, Svít a píše: Tak už je tu škola v plném proudu a pokud vás zajímá, jak tu studium probíhá, tak pokračujte v čtení tohoto krátkého příspěvku. Nejdříve bych se zmínil o tom, jak tu probíhá vyučování. NTU je velká universita, asi zhruba tak jako ČVUT, proto jsou zde klasické přednášky pro 14

24 KAPITOLA 1. SINGAPUR 1.8. ŠKOLA 300 lidí ve velkých přednáškových sálech (Lecture Theater). Ty mají standardní vybavení stávající se z tabule, projektoru atd... Některé musejí mít někde i zabudovanou kameru, protože přednášky z jednoho mého předmětu se nahrávají. Přednášku si můžu stáhnout na internetu ve speciálním systému a dokonce se Vám vedle videa oběvují i slajdy, které jsou synchronizovány s tím jak je učitel přepínal. Asi si většina z nás představí, že studenti zde sedí, nemluví a dávají pozor. Omyl je pravdou. Takovej bordel jsem u nás na přednáškách fakt nezažil. Tak od prostřední řady dál je to jeden velký hluk, takže když chcete něco z přednášky mít, musíte do prvních řad. Když hluk překročí určitou mez, učitel většinou přestane mluvit a když ani to nezabere, tak teprve studenty vyzve, aby přestali kecat. To vydrží tak na 5 minut. Cvičení tady probíhají formou přednášek. Na webu vám vystaví s předstihem 1. týdne sadu příkladů, které si máte spočítat či připravit. Na cvičení, které probíhá v normální přednáškové síni, pak učitel ukazuje řešení. Ja jsem zatím nikdy nic nespočítal, pouze si tam vždycky přijdu opsat výsledky. :-) Ale nemám pocit, že by to ostatní dělali jinak. Pak mám ještě jeden předmět, kde je nás dohromady pouze 15 a to jsme v jedné počítačové místnosti, kde máme spojené cvičení a přednášku dohromady. Není tam žádný předěl mezi přednáškou a cvičením, probranou látku si okamžitě zkoušíte na příkladech na počítači a tak pořád dokola. Tento systém mi vyhovuje nejvíce, ale je jasné, že na škole kde je studentů to jaksi nejde. Každý den můžete vidět po celém campusu skupinky lidí, které společně studují a připravují různé prezentace do školy a to jak přes den tak po večerech. Takže jsem se trochu cítil blbě, když jsme si večer koupili nějaký pivka a popíjeli je před jednou jídelnou a kolem nás všichni šrotili. Co jsem slyšel od Singapurců, tak takhle tvrdě studují hlavně Číňani. Ty prý sedí nad učivem od rána do večera. Dokonce je tady naplánovaný jeden dvoudenní kurz pro studenty příhodně nazvaný "Study Smarter, not Just Harder" (Studuj chytřeji ne jen tvrději). Docela mě překvapilo, že zde nemají žádné písemky v půlce semestru. To je trend, který se začal prosazovat i na ČVUT a tady mi to nějak chybí. Sice nemáme písemky, ale za to máme nějaké projekty, které musíme řešit ve skupině. Skupinky jsou různě velké pro různé předměty vždy od 2 do 5 lidí, takže se určitě naučí řešit věci týmově. Podle THES (světového žebříčku vysokých škol) se NTU v roce 2007 umístilo na 69. místě. Problém s THES je, že dává příliš velký důraz na takzvaný peer review a pak na procento zahraničních studentů, které na dané universitě studují, což není v případě NTU úplně objektivní. Proč to není objektivní docela hezky 15

25 1.8. ŠKOLA KAPITOLA 1. SINGAPUR vysvětluje jeden student na jeho blogu: 2006/10/nus-19th-in-thes-ranking.html Z studentů je asi studentů zahraničních, přičemž studenti postgraduálního studia tvoří více než polovinu studentů (z 5000 postgraduálních studentů). Jsou to především studenti z Indonésie, Malajsie a Číny. Pokud se podíváme, kde se NTU umístilo podle jiného žebříčku ARWU, který je mezi akademiky přeci jenom více uznávaný a klade větší důraz na citace prací z jednotlivých fakult školy, tak se NTU umístilo až na místě. Na druhou stranu mám-li být upřímný, rozdíl oproti ČVUT zde přeci jenom vidím, předměty které zde mám jsou všechny dobře připravené a profesoři vykládají srozumitelně. Někdy to možná vysvětlují skoro až pro "blbce", takže člověk má pocit, že by to mohlo být trochu svižnější, ale pak přijdou partie, kdy to zase naopak velmi ocením. A pak NTU mi přijde, že je podstatně lépe vybaveno co se týče laboratoří. V neposlední řadě většina profesorů má dodělaný doktorát a naprostá většina z nich studovala na některé z prestižních škol jako je Harvard, Stanford atd... Z těch pár předmětů co mám si nemůžu udělat úplně obrázek, ale myslím, že na ČVUT se na druhou stranu probírá teorie více do hloubky. Možná proto mi náročnost předmětů nepřijde zas tak velká, ale k tomuhle bych se asi vyjádřil až po závěrečných zkouškách. :- 16

26 KAPITOLA 1. SINGAPUR 1.9. JAK ZPĚT? 1.9 Jak zpět? Pondělí, únor 11, 2008 Ve středu jsme odjeli do Malajsie, protože v celé Asii vypukl blázinec, kterému tady říkají ČÍNSKÝ NOVÝ ROK. Čekali jsme něco extra, ale vyklubala se z toho obdoba českých vánoc. Kdy jde hlavně o to, utratit hodně peněz za věci, které se prostě musí koupit a pak vyrazit za příbuznými, které člověk celý rok nenavštívil, nebo někam na dovolenou. Měli jsme čtvrtek a pátek volno. Ve středu jsme ještě na poslední chvíli koupili letenky na Filipíny, dokud je rozumná cena a vyrazili jsme. Čekali jsme záplavy lidí a proto byl plán velmi široký- dostat se bud do KL (Kuala Lumpur) nebo do bližší Melaky. Na hranicích do Malajsie byly příšerné fronty a trvalo nám přes dvě hodiny, než jsme se dostali z kampusu na autobusové nádraží Larkin na severu Johor Bahru. Všechny lístky do KL byli vyprodané, jak jsme čekali. Pak ale začal někdo pořvávat KL, KL a tak jsme dostali lístky na autobus, který jel hned. Tohle byla metoda, kterou jsme uplatňovali i po zbytek tripu. Kvůli zdržení s letenkama jsme ale i tak dorazili do KL kolem půlnoci. Něco jsme snědli a pokusili určit polohu. To nebylo jednoduché, ptž v KL lidi neví co je mapa. Když jsem ji ukázal jednomu studentovi, tak jen zavrtěl hlavou a řekl, že neví. Po tom, co nás dva lidi poslali na opačnou stranu než jsme chtěli, jsem už byl docela naštvanej. To se projevilo tím, že jsem začal chodit ještě o něco rychleji než normálně a odrážel batohem všechny brzdy co se kolem mě motaly a překážely mi v mém směru. Po několika neúspěších v ubytovnách, které byli přeplněné jsme se kolem jedné ráno ocitli na střešní restauraci s pivem v ruce, ubytovaní uprostřed Chinatownu, za 50 korun na osobu a libovali jsme si, jak se nám to pěkně povedlo. Druhý den jsme se trošku pomotali po městě. Měli jsme namířeno na oslavu čínského nového roku do nějakého hotelu, kde mělo být jídlo zdarma. Po cestě jsme se zasekli v budhistickém chrámu, a když jsme dorazili na místo, už to vypadalo, že je po všem. Nakonec jsme si ještě potřepali rukou s paní ministrovou - ještě budem muset zjistit přesněji co to vlastně bylo zač. Byla to taková ta delegace jak prochází a podává ruky "lidem z lidu" a nějak jsme se k tomu nachomejtli i my. Další na programu byli Batu Caves. To je tam, jak vyšel asi před 2 týdny článek na idnes, že se tam právě scházejí hindi a budou tahat různé věci za háky zabodané v zádech, budou mít propíchané škraně tyčema a tak. Strašně mě štve, že jsem to neviděl, kdybych to věděl aspoň dva dny dopředu asi bych se z fleku jel podívat. Ale já jsem si toho článku všiml až den předem a to už bylo pozdě. 17

27 1.9. JAK ZPĚT? KAPITOLA 1. SINGAPUR Tady jsem konečně viděl nějaké opice. Byly docela přidrzlé a aby ne, když jim lidi nosili celé igelitky s jídlem :) Prostě jen poskakovali po schodech a baštily banány od rána do večera. Další opice jsme ten den viděli u motýlího parku. Ten má vrchu sít, aby ti ptáci a motýli neuletěli a ty opice se po tom proháněly. Už bylo pozdě a měli zavřeno, tak jsme aspoň pozorovali z blízka opice. Jedna ženská normálně podávala jedné opici celej kokos! Další den, jsme si přivstali abysme šli brzo na prohlídku Petronas towers. Prohlídka je zadarmo, ale je potřeba přijít hodně brzo, než se udělá strašná fronta. Celkově to nebylo nic oslňujícího, ptž se člověk dostane jen na ten most mezi věžema, kterej je asi v jedné třetině, ještě nedávno nejvyšší budovy světa. Takže třeba Sears tower v Chicagu je mnohem lepší zážitek. Pak jsme šli na autobusové nádraží, kde jsme osvědčenou metodou koupili lístky do Melaky. Po příjezdu jsme prochodili celé město, než jsme našli místo kde měli volno za rozumnou cenu. Všichni se totiž přijeli podívat na zdejší festival. Tedy oslavu nového čínského roku. Oslava probíhala tak, že se všichni nahrnuli do Chinatownu a nakupovali blbosti v přelidněných ulicích. Akorát na začátku byl nějakej Číňan co se chystal probodnout kokos prstem - ale prokládal to moc reklamama, tak jsme šli pryč. Na druhým konci bylo naprosto šílený čínský karaoke na pódiu. Druhej den jsme šli obejít místní památky. Zajímavá byla replika portugalské obchodní lodi, kde jsme se dozvěděli hodně zajímavých věcí o Melace a o historii. Melaka byla totiž původně portugalská, pak holandská a nakonec britská kolonie a byla až do r největší přístav na cestě z východní Asie do Indie. Pak zvítězil Singapur. Pak jsme si vyfotili starej křest anskej kostel, a konečně objevili, kde že se to ten festival odehrává. Nenapadlo nás totiž hledat v nákupním středisku. Ukazovali tam dračí tanec - nebo nějaká jeho zmutovaná podoba. Celkově to bylo zajimavý, ale moc jsem nepochopil o co šlo. Nejvíc my bylo líto toho chudáka vzadu, co dělal, ocas, protože ho z toho musely hrozně bolet záda! Pak už jsme jen prošli město a večer se svezli na lodičkách. Na oběd jsme si dali pár mořských potvor. Krab byl za 10 korun super. Škeble za 5 humus a ryba za 10 výborná. Samozřejmě nesměla chybět prověřená kokosová omáčka - jediná, která nepálí. Večer jsme ještě chtěli jít na kolotoče, ale jezdili hrozně pomalu a trampolína byla zavřená. Ještě jsme pak objevili nějaké pouliční představení a na závěr si dali pivko. Největší odvaz, celého výletu ale nastal až poslední den. Konečně jsem si koupil brýle - kovové polarizované i s obalem za 160 ringgitů a radši to ani nebudu přepočítávat, kolik je to peněz. Těší mě aspoň to, že u nás by byly nejmíň 2x dražší, možná víc. Vstali jsme si pěkně na pohodu kolem 11 a ve 12 si dali příjemnou snídani. Trošku jsme pobloudili po městě a nakonec kolem 2 dorazili na autobusové 18

28 KAPITOLA 1. SINGAPUR 1.9. JAK ZPĚT? nádraží. Obešli jsme všechny společnosti a zjistili, že lístky do 200 km vzdáleného Johor Bahru (hranice se Singapurem) jsou vyprodané na dva dny dopředu. To nás trošku překvapilo ale vůbec nerozhodilo- je přece čínský nový rok :) Ještě jsme poradili dvěma Evropankám, které se už dva dny pokoušeli odjet do KL, že ten člověk za nima právě prodává lístky do KL. Byly trošku zmatené, nebo ještě nepochopili malajské způsoby prodávání lístků na autobusy. Pak jsem musel na záchod. No, fronta jako sviňa. Počkal sem si na kabinku s bat ohem na zádech - velká chyba. Už jsem ale zaplatil 20 centů a tak se přece nebudu vracet a platit ještě jednou! V kabince samozřejmě jen díra do země, hadice s kohoutkem a úplně mokrá zem. Opatrně jsem sundal batoh a položil ho přes roh stěny která vymezovala kabinku - když jsem pak vylezl, dívali se na mě jako na mimozemšt ana :). Přesto mě realita záchodu natolik rozhodila, že z mého původního záměru sešlo a tak jsem se aspoň vyčural. Musím ještě dodat, že jsem měl trošku zácpu a nepomohl ani prášek od Svíti. Ale věděl jsem, že je to psychická záležitost - doma v Singapuru jsem se hned po příjezdu srovnal. Takže co ted, autobusy plné. Za taxi bysme zaplatili 1500 korun. Sehnali jsme karton, koupili fixu v 7 eleven (This is 7 eleven, it is serious, man!) - vysvětlím někdy příště :) Světlák krasopisně napsal: Johor Bahru RM 70 (škrtlé) 100. Marketingová finta :) Já jsem dostal za úkol jít stopovat. Sotva jsem se prodral houštím k silnici, narazil jsem na řidiče autobusu, který se mě zeptal kam jedem. Nakonec nám poradil, at jedem místním autobusem do Muaru, pak do Batu Pahat a odtud do Johor Bahru (JB) - to nás sice předtím už taky napadlo, ale nedošlo mám, že autobusy do těchto destinací budou jezdit, z "domácího" terminálu. Místo jednoho přímého autobusu po dálnici, jsme se chystali jet třemi po místních cestách a místních městech, kde turistu dlouho neviděli. Autobus jel samozřejmě okamžitě, za 4 ringgity asi 1,5 hodiny. V Muaru jsme se za chvilku zorientovali a místo čekání 2 hodin na autobus přímo do JB jsme naskočili do autobusu do Batu Pahat - který zrovna odjížděl. Cena 5 ringgitů v luxusním autobuse. Za další hodinu jsme byli v Batu Pahat, kde to strašně páchlo. Jo a když říkám hned, tak to znamená, že autobus odjížděl, ale neměli plně obsazeno, takže poslali agenta, který začal vyřvávat jméno destinace. Jakmile jsme projevili zájem okamžitě nás naháněl do autobusu. Štěpánka se tak nestihla ani vyčurat - autobus jel prostě hned! V Batu Pahat, jsme obešli všechny pokladny, aby nám řekli, že mají plno. Už jsme chtěli jít něco sníst, když se přihnal agent a začal vyřvávat JB, JB! Měl ale jen jedno volně místo a tak jsme jeli až za 30 minut :) Kolem autobusové stanice se nedalo najít nic normálního k jídlu - straš- 19

29 1.10. ZÁŽITKY KAPITOLA 1. SINGAPUR nej smrad a žádný obchody s jídlem. Tak jsme nakonec zaútočili na KFC a já se pak ještě dojel u místního pojízdného stánku s rychlým občerstvením, zatímco Svít a debatoval s místním šéfem podsvětí v jeho autě (toho šéfa). Pak už se jelo po dálnici - podle očekávání byla dost zasekaná. Normální dva pruhy se automaticky změnily na tři připojením odstavného pruhu :) Domů jsme se dostali asi kolem půl dvanácté. Než jsme se rozešli, ještě jsme se zasmáli tomu, že všechny autobusy z Melaky do Singapuru jsou dva dny dopředu vyprodané... Adame, jak tak čtu ty Tvoje postřehy z cest po světě, tak Ti musím říct, že mám dojem, že se už s Tebe i přes tak nízký věk, stává celkem protřelý světoběžník, který už to zná jak v Americe, tak v Indii, o Evropě celkem nemluvě, ale i v končinách jihovýchodní Asie. Navíc máš už vytříbený postřeh, co je podstatné a to je dost důležité k tomu, aby ses tam rychle přizpůsobil a pochopil to, co z toho všeho pro Tebe vlastně podstatné. Sám ale vidíš, jak v různých končinách světa jsou různé zvyky, ale Ty díky svým zkušenostem z různých koutů světa to oproti jiným už dokážeš poměrně rychle řešit a najít vždy nějaký způsob, jak nastalý problém dobře zvládnout. Líbí se mě i jakým způsobem to dokážeš nám doma interpretovat takovou formou popisu, že se u toho i zasmějem, ale co je hlavní a to jsem už psal i minule, je to čtivé a v kombinaci z fotkama si celkem dobře dokážeme prožít to, o čem to vlastně píšeš. Když to občas proložíš i komentovaným videozáběrem, je to pro každého, kdo se na to podívá pěkným zážitkem a v každém případě přiblížením tamnější částí světa nám, kteří už bohužel nebudou mít nikdy tu možnost se tam podívat a tak Ti aspoň za tuto možnost za sebe i za babičku moc děkujeme. Závěrem jenom přejeme at se Ti nic nestane, dávej na sebe pozor a těšíme se na Tvoje další zážitky a fotky na tomto blogu. Pozdravy a políbení od babičky a dědy z PV 1.10 Zážitky Čtvrtek, únor 21, 2008 Pár menších zážitků. Za 11 hodin už budeme sedět v letadle na Filipíny. Odlétáme zítra v 9.20 ráno, ale ještě jsme se nestihli domluvit kdy a kde se sejdeme a moji spolucestovatelé nejsou na příjmu. Stejně to vypadá s našim plánem. Přiletíme na letiště severně od Manily. První den se přesuneme do blízkého městečka Angeles, které je hlavním centrem Filipínské prostituce. My tam jedem, protože tam najdem levné ubytování a je odtud dobré spojení na úpatí vulkánu, kam se vydáme další den. Tady plán končí - moje vul- 20

30 KAPITOLA 1. SINGAPUR ZÁŽITKY kanické touhy budou uspokojeny a zbytek už bude probíhat velmi uvolněně po okruhu přes ostrov Luzon. Začnu akrobatickou historkou. Včera večer jsem jel s kamarády na noční safari. Bylo to moc pěkny, teda mě se ty zvířata líbila víc než přes den. Jinak normální Zoo, kde se kousek jede vláčkem a kousek se jde pěšky. Hned na začátku byla taková ohnivá show, kde byli mistňáci navlečení do divošskejch zástěrek a plyvali oheň. Pak jsem šli na noční zvířecí show. Měli to pěkně udělany a tak nám nad hlavou lítaly sovy, na kámen před nás vylezly hyeny. Pak dali týpkovi za krk hada. Asi byl ten had dost těžkej a když mu ho sundali tak sebou málem sekl. Pak tam měli ještě rysa co si koupal packy ve vodě, pak různý zvířata co třídily odpad a nevím jak se přesně jmenujou. Tak to byl docela pěknej zážitek. Jenže po cestě jsem zjistil, že nemám kartu od pokoje. Zapomněl jsem ji totiž v krat asech, ve kterejch jsem přišel ze sprchy. Protože byla středa, spolubydla byl pařit ve městě - což jsem si telefonicky ověřil :) a už z toho máme detektivku... Zašel jsem za sekurit ákem, kterého když jsem vzbudil, tak malém spadl ze židle. Minule jsem ho zase v noci překvapil v posilce na gauči, když jsem si šel v 1 ráno zacvičit. Na stolku měl napsáno, že šel na obchůzku :). Řekl mi, že on kartu/klíč nemá a že musím počkat do rána. Tak jsem se mu vysmál, poděkoval a šel. Bydlím ve 4 podlaží a původní varianta byla šplhat odspodu. Nepodcenil jsem plánování a tak jsem si všiml, že u nás na patře se svití v jednom pokoji, kde mají většinou i otevřené dveře do chodby. Tak jsem tam zašel - vybalil na týpka, jestli můžu použít okno - ten si myslel že si z něho dělám srandu až do okamžiku, kdy jsem vylezl ven. Abych vás uklidnil - jsou tady takové jakoby balkonky - je to vidět na těch prvních fotkách. Takže jsem nikde nevisel, nebo tak. Spíš to bylo jako proplétání se lešením pro liliputy. Pro další zajímavý zážitek nemusím chodit daleko. V úterý zorganizoval jeden nedostatkem alkoholu frustrovaný Ind (co bydlí naproti) exkurzi do pivovaru. V 7 přijel autobus a zhruba 50 studentů, převážně z Evropy, malá skupinka severních Amíků, a zbytek Indů naskákala dovnitř. Po cestě se vybral poplatek 14 SGD - který pokrýval dopravu tam i z5 a vstup. Na začátku byla prohlídka pivovaru. Hned u vstupu nám paní řekla, že slad vozí z Evropy, chmel taky a jenom voda že je ze Singapuru. Tak jsem si vzpomněl, jak jsem četl, že 50% vody se tahá z Malajsie a zamyslel se, proč je pivovar těsně u hranic. Jenom pro upřesnění, dalších 50% je upravená dešt ovka, případně recyklovaná voda. Pak nám paní vysvětlila, že voda je pro chut a kvalitu piva hodně důležitá. To už na tom byla s respektem, aspoň u mě, hodně spatně. Pak se ještě zeptala, jaky je rozdíl mezi pivem vyrobeným v Kambodži a v 21

31 1.10. ZÁŽITKY KAPITOLA 1. SINGAPUR Singapuru, na to ji odpověděl Bjergen (pijan z přesvědčení) že Kambodžské pivo je vyrobené v Kambodži, kdežto Singapurské v Singapuru. Všichni jsme se samozřejmě zasmáli nad odpovědí, která odrážela úroveň otázky. Tím víc mi vyrazilo dech, když paní řekla - ne, to není správně, rozdíl je ve vodě. To už byla s respektem na 0. Absolvovali jsme krátkou procházku po ochozech. Z nápisu flug-něco na koncovce jednoho tanku jsem vytušil, že používají německou technologii. Začal jsem pátrat dál. Když jsme minuli sloup, na kterým byl zatraceně povědomej bezpečnostní odpojovač s otvorem pro visací zámek- začínal jsem tušit. Po dalších pěti metrech jsem málem vyrazil zuby dalšímu zaměstnanci pivovaru, který uzavíral naši skupinku, když jsem z radosti vyskočil metr vysoko. Na jednom zařízení jsem totiž objevil bakelitovou koncovku cívky na ovládání vzduchového ventilu a na ní nápis FESTO! A opodál nezaměnitelné modré hadičky a QS spojky a koncovky! Kvalitní technologie :) Festu jsem v Rakoně úplně propadl. Je to v podstatě taková stavebnice - něco jako Lego technik, pomocí které se dá postavit skoro celá výrobní linka. Začíná to písty na stlačený vzduch a končí optickými závorami a čidly pro ovládání procesů. Takže v Rakoně třeba elektromotory pohání akorát dopravníky. Ještě bych měl dodat, ze pivovar vlastní z velké části Heineken. Pak už byli všichni hodně natěšení, protože součástí prohlídky byl 2,5h ozdravný pobyt v jejich hospodě, kde byla neomezená bezplatná konzumace piva. Free ride phenomenon (fenomén jízdy zdarma) se projevil v plné kráse a všichni se nehorázně ztřískali. Rozbili se jen 4 sklenice - což je podle mě úspěch. A měl jsem mega štěstí - když jsem šel ze záchodu, tak jsem se potkal ve dveřích s typem, co právě z druhé strany poblil dveře - za chůze. Uf, to bylo těsně :) Ted přijde na řadu příběh s poučením. V úterý jsem šel ze školy rovnou na oběd a měl jsem chut na pořádnou západ áckou smaženici. Dal jsem si proto kuřecí kousky s dvojitou porcí hranolek a rýží za 3,30 SGD. Zní to jako ohromná hromada, ale oni se moc nepředají, takže je to akorát. Jídelna ve které jsem jedl, je otevřená ven a přes poledne v ní bývá hrozně narváno. Navíc se tady jídlo dává do polystyrénu a jí se plastovým příborem. Byl jsem tedy nucen najít si místo úplně na kraji s výhledem do kampusu. Foukal mírný, příjemný nárazový větřík. Moc jsem si pochutnal, dávají k tomu ještě takový jako zelený salát a fazole. Chystal jsem se zrovna nabodnout poslední hranolku, když v tom se zvedl větřík, nadzdvihnul polystyrénový talířek, posunul ho mým směrem a zbytek bílé smetanové št ávy ze zelného salátu mi kompletně pokropil modré kalhoty. Hodně nahlas a hodně sprostě jsem si zakřičel, až na dvě sekundy utichl hovor lidí kolem. Pak jsem se zasmál nad vtipnou situací a začal přemýšlet co budu dělat- v jídelnách tady totiž nemají ubrousky. Naštěstí měli u koše 22

32 KAPITOLA 1. SINGAPUR ZÁŽITKY toalet ák a tak moje ostuda netrvala moc dlouho. A to poučení: Zásadně si nesedat s polystyrénovým talířkem proti větru! Dalším super zážitkem byl průvod ve městě. V prosinci se pojede v Singapuru formule 1, tak to tady trošku propagujou. Stáli jsme po straně silnice a čekali na průvod. V dálce jsme uslyšeli takové to charakteristické vrčení, a už jsem myslel, že jsme to prošvihli. Pak ale přiletěla formule přímo před nás udělala na fleku dvoje hodiny, až na silnici zůstaly černý šmouhy, ve vzduchu se vznášel kouř a smrděly gumy. Pak zašlehaly plameny z výfuku a formulka zmizela, pak přijela udělat ještě jedno kolo. Vůbec jsem netušil, že by pozorování formule mohla být taková zábava. Průvod byl docela zajímavej, lidi měli pěkny kostýmy a sem tam u toho dělali nějakou srandu. Ještě musím popsat jednu příhodu. Před Valentýnem - kterej tady dost prožívali, probíhala tady na koleji nějaká akce, tak jsem se šel podívat. Spočívalo to v tom, že přitáhli projektor, připojili počítač a na něm otevřeli word. Na jedno číslo pak mohli posílat lidi různý vzkazy a oni to pak přepisovali aby to každej viděl. Pak na podiu děsně falešně zpívali různí lidi. Nejlepší byl jeden, kterej přišel a že má písničku pro jednu holku, která tady není, ale jí snad jeho hlas dostihne a pak začal na karaoke zpívat šíleně dojemnou písničku. K tomu se podával jeden kus sušenky a voda, co chutnala jako žvýkačka. Nesmělo se stát - muselo se sedět. Po pár falešných písničkách mi došly nervy a šel jsem pryč. Na chodbě jsem potkal Inda-chlastače a tak jsme aspoň s jeho a mým spolubydlou dali pivka na mostě co spojuje dva bloky. Už jsem zase nějakej ospalej, takže už víc nenapíšu. A jestli nebudete psát komentáře, tak se na vás taky vybodnu a nebudu psát nic! hihi, plastove tacky, pribory, kelimky a vlastne vsechno v mexiku take neskutecne frci... nefici tady ale tolik vitr, takze dobre... ale oni tady vubec netridi odpad!!! doufam, ze alespon singapur je v tomhle trochu napred... doufám,.že ta poslední věta neplatila pro mě.já se snažím poctivě psát komentáře ke všemu co dáš do placu,protože sám z vlastních zkušeností vím,že když něco napíšeš,všichni si to přečtou a nikdo nenapíše ani řádek.my jsme ted s babičkou v krkonoších u mojí maminky,mám asi 10dní volno tak jsme sedli na vlak a vyrazili.ted už tady bydlí i moje sestra Vlasta a Attila,tak jsme rádi,že se takhle často můžeme vidět. Zrovna mě říká,že Tě mám od nich pozdravovat,tak to tímto vyřizuji.taky jsem Ti opravdu ale nezávisle na Tvém popisu posledních zážitků poslal mailem pár fotek ze soptící ETNY,kterou jsem zrovna dostal.jinak díky za další zážitky,at se Vám vše podaří a nestihne Vás žádný malér.pro dnešek zatím končím, pá zdravím děda a babička z PV 23

33 1.11. KL&MELAKA KAPITOLA 1. SINGAPUR 1.11 KL&Melaka Wednesday, March 5, 2008, Svít a píše: Pár lidí mi vyčetlo, že nepíši pravidelně na můj blog, tak jsem se rozhodl, že opráším své staré zápisky z deníku, když jsme jeli na výlet o svátcích Čínského Nového Roku. Adam už napsal podrobnou zprávu z pobytu, takže pokud chcete znát podrobnosti, odkáži vás na jeho blog, kde popisuje nejen cestu, ale i své stolicové trápení. :-) Ve středu odpoledne jsme vyrazili směrem na Kuala Lumpur a ač nás skoro všichni přesvědčovali, že lístky už jsou dva týdny dopředu vyprodané kvůli Novému roku, přeci jenom se nám podařilo najít autobus na Larkinu. Po příjezdu jsme se chvíli trápili s ubytováním, ale nakonec jsme našli velmi levný hostel, s pokojem - spíše celou bez oken a jak už to bývá v Malajsii zvykem jedním švábem, který nás nijak nerušil pouze občas proběhnul pode dveřma ven. Vtipné je, že jsme za místnost zaplatili RM 50, tedy v přepočtu na jednoho něco kolem RM 16. Pak jsme šli na střechu a dali si pivko, za který jsme uvalili každý asi RM 12. To ve výsledku znamená, že pokud si dáte dvě pivka, tak zaplatíte víc než za jednu noc v hostelu. Druhý den jsme vyrazili do Batu Caves, což je poměrně významné místo pro Hinduisty, kde slouží kněží a tudíž sem chodí mnoho Hinduistů se pomodlit a obětovat bohům. Mnozí z těch, kteří sem přišli, měli zcela oholené hlavy a potřené nějakou žlutou barvou. Když jsem se ale ptal jedné Hinduistky v Singapuru proč, tak mi to nedokázala vysvětlit, prý se rituály chrám od chrámu liší. Co mě překvapilo v Kuala Lumpur bylo, že tam jezdí metro bez řidiče, alespoň jsme tedy žádné řidiče neviděli a ani nikde ve vlaku nebylo místo, kam by se vešel. Taky jsme se podívali na Twin Towers - mrakodrapy dvojčata, které jsou spojené můstkem. Výhled mě ale nijak zvláště neoslnil. Nakonec jsme zamířili na autobusové nádraží, kde jsem se málem udusil v podzemí, kde jsme čekali na autobus. V poměrně uzavřené hale nechali všichni řidiči běžet své autobusy, což vytvořilo takřka nedýchatelné prostředí. Odtud jsme jeli do Melaky, což jak jsme pochopili dělají všichni Singapurci a Malajsané v období Čínského Nového Roku. Výsledkem bylo, že jsme chodili od hostelu k hotelu, protože všechny levné hotely byli plné a hledali levné ubytování, protože Adam na tom zásadně trval. Díky němu cestujeme 24

34 KAPITOLA 1. SINGAPUR KL&MELAKA levněji, protože my se Štěpánkou vždycky rychle vyměkneme, zatímco Adam vytrvale konverguje k minimální ceně. V Melace jsem měl asi nejhnusnější jídlo v mém životě a při vzpomínce na něj se mi ještě stále chce zvracet. Přišli jsme do restaurace, kde jsme dostali menu a já si nepozorně přečetl na menu "sweat-sour chicken" volně přeloženo sladko kyselé kuře. To neznělo špatně, dál jsem to moc neřešil a objednal si to s rýží. Přinesli mi rýži a k tomu nějakou mističku v níž se nacházela zelenina a nějaká št áva. Trochu jsem zanadával, že to není teplý, ale studený, nicméně jsem se pustil do jídla a chroupal tu křupavou zeleninu. Pak mi došlo, že tam nikde nemám to kuře, tak jsem si vzal znovu ten jídelní lístek, že se jako zeptám, kde je v tom to kuře, když tu jsem si všiml, že jsem si objednal "sweat-sour chicken claw" - tedy ne sladko kyselé kuře ale sladko kyselé kuřecí drápky-pacičky. Mezi tou křupavoučkou zeleninou se tak nacházeli kousky kuřecích nožiček. Jídlo jsem v žaludku udržel, ale od té doby pokaždé když na našich cestách vidíme kuře, Adam mi připomíná, abych se podíval v čem všem ty slepičky šlapou a co jsem to jedl. Cesta zpátky byla docela horor, protože jsme zjistili, že všechny lístky do Singapuru jsou vyprodány na 2 dny dopředu. Adam vymyslel, že budeme stopovat a tak jsme vysomrovali jeden karton v jednom krámku s botama a koupili fixu v 7-eleven. Jen co jsem dopsal "Johor Bahru RM 100" a Adam šel zkusit své štěstí, potkali jsme řidiče autobusu, který nám poradil, aby jsme jeli lokálníma autobusama z Melaky do Muaru, odtud do Batu Pahat a nakonec do JB. Tak jsme se dostali do míst, kam se turista jen tak nepodívá. Projížděli jsme vesnicema, kde byli podél cesty domy různé kvality - od dřevěných chatrčí až po zděné dobře vypadající vily. Po cestě jsem si sednul vedle asi tak 14 leté dívky v autobuse, která se se mnou dala do řeči a dozvěděl jsem se spoustu zajímavých informací. Předně mě zajímalo, jak je to s tím nošením šátků nebot Malajsie je muslimská země a ženy by podle koránu měli mít zahaleny vlasy. Řekla mi, že je to naprosto dobrovolné, což jsem i odhadoval, protože jsem viděl spoustu skupinek dívek, kdy některé nosili šátek a jiné ne. Dokonce ani rodina nenutí dívku nosit šátek. Prý by jí nijak rodina neodsoudila, kdyby se rozhodla, že šátek nosit přestane. Docela mě překvapilo, že prý již od sedmi let považují rodiče dívku za dospělou a je na ní, zda bude nosit šátek či ne. Ona sama ho nosila a říkala, že ho nosí, protože jí to zkrátka přikazuje její náboženství a byl by hřích šátek nenosit. Ač vidíte ženy vesměs se zahalenými vlasy, celé zahalené dívky jsou spíše vyjímkou. Dále mi osvětlila, že doma šátek nenosí, protože před rodinou se prý nemusí. Když vidíte ženy se zahalenými vlasy, považujete to za známku cudnosti, ale jak je vidět to s tím nemá nic společného, zkrátka šátek nosí jen kvůli přikázání. Navíc jsme viděli jednu 25

35 1.12. FILIPÍNY KAPITOLA 1. SINGAPUR ženu, která na veřejnosti kojila svojí ratolest. Poslední věc co jsem se dozvěděl než vystoupila bylo, že se znalostí angličtiny stoupá v Malajsii prestiž rodiny, proto prý oni doma mluví anglicky a taky proto se se mnou mluvila, aby se prý procvičila. Muar a Batu Pahat byli o dost špinavější města a taky jsme byli okamžitě centrem všech očí nebot nebyli na turisty zvyklý. V Batu Pahat když jsme čekali na autobus si mě dokonce nechal svým poskokem zavolat nějaký tlouštík. Sěděl v docela luxusním autě a měl vedle sebe nějakou slečnu, takže ho podezírám, že to byl nějaký šéf místní mafie nebo tak něco. Nabízel mi nějaký dobrý doutník, který jsem zdvořile odmítnul, prohodil s ním pár slov a pak jsme se rozloučili a každý jeli svou cestou - já do Singapuru. Do Singapuru jsme dorazili asi po 9 hodinách Filipíny Úterý, březen 04, dní na Filipínách, aneb jezdíme zásadně na střeše! Měna: Peso, kurz 1 PHP=0,41 CZK Bude mi chvilku trvat než sem všechno napíšu, protože to byl opravdu výživný trip a tak na začátek pár klíčových slov, které budu postupně rozvádět: Návštěva bordelu, nevydařená sopka, průvod v Baguio, cestování na střeše jeepnyho, výstup k mumiím, jak jsem vystupoval se skupinou v baru v Bontocu, rýžové terasy v dešti, cesta do Cervantes, jak místní grilovali kuřecí hlavy na špejli a my rybu, prohlídka Viganu z drožky, karaoke s filipínskoněmeckou rodinou v San Juanu, Manila. Přílet a první den První den začal tím, že jsem šel spát hrozně pozdě. Byl jsem se totiž podívat v centru na vyhlášení výsledků "soutěže" o pořádání prvních olympijských her pro mladistvé mezi Moskvou a Singapurem. Singapur samozřejmě vyhrál - jak jsem se dozvěděl po cestě domů v autobuse. Byla to taková hrůza, že jsem tam nevydržel až do konce - něco ve smyslu: tak děcka a ted se budete hrozně radovat, ok? Program byl prostě příšernej. Takže jsem šel spát něco kolem 3 a v 5.30 jsem chtěl vstávat, abych byl v 6.10 na zastávce. No, ale budík nějak nezazvonil a já jsem otevřel ospalé oko v 5.59 abych otevřel i druhé, už vyděšené. Takovej fofr jsem ještě nezažil, 26

36 KAPITOLA 1. SINGAPUR FILIPÍNY během 4 minut jsem byl na cestě na zastávku - samozřejmě nevyčuranej a s nevyčištěnýma zubama. Pak šlo všechno v pohodě. První den jsme měli v plánu se ubytovat ve městě Angeles, které je vyhlášené jako centrum prostituce na Filipínách. Volba na Angeles padla proto, že je to první město od letiště na hlavním tahu na sever. Našli jsme si ubytování a nasadili odpoledního šlofíka a po večeři vyrazili do města. Konečně jsem spolucestovatele přemluvil na kolotoč a bylo to super. V obchodě, jsme objevili, že mají místní pivo San miguel ve skleněné 1 litrové láhvi za 56 pesos, tak jsme si vzali tři, zabrali posezení u jednoho fastfoodu a popíjeli. To už bylo možná kolem 10/11 a druhý den jsme chtěli vstávat v 5, takže na řadu přišla procházka po hlavní ulici a nápad zajít se podívat do nějakého tanečního baru. Prosadil jsem Butterfly rock- zvenku mile vypadající malý bar. U dveří nás s úsměvem nahnali dovnitř, tam nám úsměv trošku ztuhl, když jsme zjistili kam jsme přišli. Byla to malá místnost s asi 6 stoly kolem vyvýšeného podia, kde se vlnilo asi 10 holek v bílých bikinách s číslovkou a průkazkou. Kromě nás 3 tam byla ještě skupina bělochů - starších pupkáčů. Jak jsme se později dozvěděli, byli to Amíci z Kalifornie, jeden z nich se oženil s Filipínkou, jeho kamarád si vzal její sestru a vtipkoval, že prý má ještě 6 sester volných, jestli bysme měli zájem... Místní prostitutky byly úplně nadšené ze Štěpánky, protože bělošku v těchto končinách asi moc nevidí. Takže jsme se dozvěděli i nějaké informace o tom jak to chodí, a při odchodu ji všechny olíbaly. Celkové pocity byly vesměs negativní, ptž vidět obtlouslté bělochy v rozmezí let jak si kupují místní holky mi přijde docela nechutné. Nenapadá mě horší způsob zneužívání lidí. Zákazníci nebyli většinou žádní boháči na své domácí poměry - soudě podle vystupování a oblečení. Tím horší je pak vidět, jak si užívají pocitu nadřazenosti z větší hodnoty peněz v jejich zemi. V Manile jsme pak viděli spoustu smíšených párů, obvykle let rozdíl. Dokonce jednoho černocha, a co mě dostalo úplně nejvíc, jednoho bělocha na vozíčku. Strašně zajímavé taky je, že manželé třeba navštěvují své Filipínské manželky na 3 týdny za půl roku a zbytek času pracují ve své zemi. To je taky trošku k zamyšlení a ještě to budu komentovat u San Juanu. Cesta na Mt. Pinatubo Druhý den jsme vstalali už kolem 6 a vyrazili shánět dopravní prostředek k sopce. Tady musím okomentovat filipínské poměry a povahu. Na jedné straně jsou pohostinní a přátelští na druhou stranu jsou to negramoti vyžívající se v nesystematičnosti a chaosu. Spousta míst má totiž na Filipínách až několik různých názvů a města stejného názvu jsou od sebe běžně vzdálená 27

37 1.12. FILIPÍNY KAPITOLA 1. SINGAPUR i 20 km, takže domluvit se kam chceme jet zabralo někdy hodně práce. Ještě mají jeden zvyk, za každou cenou - pro turisty, řeknou dovětek "jenom" takže at si chcete najmout dodávku na 10 nebo 50 km vždycky je cena jenom! Další věc, která mě dokázala strašně naštvat, když začínali ceny přepočítávat na americké dolary. Průměrný řidič tricyklu v Bontocu si vydělá denně 100 pesos - (snídaně stojí 45) a pak ve Viganu hned po ránu potkáme "strašně milou" paní, která nám říká, že se určitě musíme svézt drožkou, že to stojí jen 150 pesos, to je moment, hned to spočítám, něco přes 3 dolary (ve skutečnosti 3,70)! No to je přece úplně zadarmo, tak to si snad to drožku pronajmete na celej den, ne! Takže to vypadalo tak, že jsme řekli že chceme jet do Santa Juliana, po chvíli vyptávání se a vysvětlování kde to vlastně je, nasedáme do jeepnyho za 7 pesos. Komentoval jsem to slovy, že to je nějaká blbost, a jsem zvědavej, kam dojedeme. Po třech minutách řidič zastavuje, že jsme na místě - před hotelem Santa Juliana - tam jste přece chtěli! Hodná paní nám ještě dává radu, že musíme zpátky odkud jsme přijeli a pak do Clarke a odtud nějakej jinej jeepny tam prý jede. Tahle informace nám ale vůbec nepomohla, ptž M-gate, Clark a Angles jsou v podstatě jedno a to samy - místo odkud jsem právě vyjeli- navíc úsporný průvodce neposkytuje mapu :) Po dvacetiminutovém rozhovoru s řidičem soukromého jeepny, který se nás snažil přesvědčit, že se do Santa Juliny nedostanem, ptž tam nic nejede a proto nás tam hodí za 2000 JENOM!, jsem prosadil myšlenku zkusit se přesunout do jakéhosi Dau, což má být dopravní křižovatka. Berem jeepnyho a zastavujem asi 300 metru za hotelem Santa Juliana :) Odtud autobusem do Capas. V Capas jsme usmlouvali cenu za tricykl na 150 pesos za 20 km! A to s nama ještě jede řidičova manželka nebo co, asi pro kontrolu. V Santa Juliane po nechutném obědě za turistickou cenu a menším zmateném pobíhání sem tam zjišt ujeme, že na sopce právě probíhá vojenské cvičení a že nás můžou tak leda dovézt jeepem ke kráteru, kde si uděláme fotky a pak zpátky a to pouze za 1000 na hlavu JENOM! Po krátké konzultaci měníme plán a vyrážíme na lehce komplikovanou cestu do Baguia. Kudy tudy do Kabayanu? V Baguio právě začínají slavnosti květin a tak není úplně lehké najít ubytování, nakonec se nám to povedlo pod podmínkou, že vypadneme do 6. Už to tak nebereme, ptž jsme se již 3 den nevyspali a snažíme se myslet pozitivně. Po snídani ve výborné restauraci ve stylu 50tých let vyrážíme do centra a akorát stíháme průvod květinových vozů. U silnice je přistavená cisterna na 28

38 KAPITOLA 1. SINGAPUR FILIPÍNY vodu, takže neváhám a lezu i s batohem nahoru, kde stojím vedle dvou místňáků. Za dalších 5 minut je nás tam 12. Městem přeplněným lidmi jdeme na autobusové nádraží, kde chceme chytnou autobus do hor do Kabayanu. Rozhodneme se ignorovat cestu popsanou v průvodci a jedeme autobusem po hlavní silnici do Sinsinipu, který je vzdálený zhruba 15 km od Kabayanu. Problém nastává záhy v Sinsinipu, kde na otázku kudy do Kabayanu dostáváme odpověd, že musíme do Baguia (odtud jsem 2,5 právě jeli) a pak přesednout na další autobus. Pár dalších místňáků dokonce popírá existenci této vesnice, někteří popírají, že se Sinsinipu vede nějaké cesta do Kabayanu a další nám ochotně říkají, že ze Sinsinipu odbočují z hlavní silnice menší silnice 72, 73, 74 a že máme dát pozor, abysme vzali tu správnou. Kde tuhle cestu najdem, ale neví. Navíc bysme museli pešky. Takže nakonec volíme přesun do Abatanu, kousek dál na sever odkud taky vede cesta do Kabayanu, ale jak se ukazuje je to mnohem větší centrum. Ponaučení - že se na mapě kříží dvě silnice ještě neznamená, že po nich něco jezdí. Každopádně jeepny do Kabayanu jede až ráno, takže musíme přespat. 30 km/5h na střeše Ráno jsme v centru Abatanu objevili jeepnyho, kterej jel naším směrem. Chvíle čekání jsme si krátili pozorováním dění kolem. Tak třeba naproti prodávali kuřata - přišel zákazník- prodavač zabil kuře, pověsil ho, oškubal a pak ještě do hladka ošlehl hořákem, a vhodil zákazníkovy do igelitky. V našem jeepney se toho přepravovalo hodně, co se nevešlo dovnitř, šlo na střechu. Bylo potřeba převízt 3 slepice. Ty se se svázanýma nohama nacpaly na sebe mezi zadní část jeepnyho a žebřík na střechu. Po 20 minutách spodní slepice zfialověla a zdechla. Když se slepice po cestě vykládaly, tak už i ta druhá byla v kómatu, takže nevím co s nima pak udělali. Po cestě jsme měli i malou zajížd ku, na konci které jsme vyložili autogen, svářeče i několik kusů předpřipravené konstrukce. Odbočka z hlavní cesty asi 3 km, převýšení určitě metrů. Tady nastala zrada - přes cestu mají natahané zavlažovací hadice a některé visely podezdřele nízko. Až nakonec jedna visela úplně nejníž. Nejeli jsme vůbec pomalu - naštěstí se mi podařil ka-ra-te chvat a hadici jsem přes nás přehodil. Docela se mi ulevilo... Jinak by nás totiž hadice smetla ze střechy. Náš jeepny nejel až úplně do Kabayanu, takže jsme museli asi 3 kilometry dojít, připojili se k nám místní školačky, které nám po cestě vysvětlovaly co je rýže, kam chodí do školy, kam půjdou potom a tak. Ukázaly nám, kde je muzeum a kde je ubytování tak jsme jim pak dali sušenku :) A mumie až zítra... 29

39 1.12. FILIPÍNY KAPITOLA 1. SINGAPUR Je 6 ráno a hned, jak jsem přišla do práce - jukla jsem na blog. Asi před půl hodinou jsi napsal první zážitky z Filipín. Už podle první věty to bude NĚCO. Tak že se těšíme na podrobnosti. Včerejší fotky byly OK, ale chtělo by to komentáře. m. Je úterý 19h, docetla jsem Tvůj příspěvek a je to fakt veselé. Vypadá to, ze jsou to děsní magoři, nebo pěkní vychcánci.mě by z těch jejich informací klepla pepka. Ale na druhou stranu jsou to jedinečné zážitky. Nakonec zjistíš, že můžeš být št astný, že žiješ mezi celkem normálními lidmi.těšíme se na další část detektivky.babička píšící a děda _zdravící. Opět jsme si v klidu přečetli zážitky z cest. Asi je dobře, že jste Filipíny navštívili poprvé a naplánované trasy jste byli ochotni měnit podle potřeby, stejně jste ještě nikde nebyli. Chtělo by to asi GPS - ale ta je u dědy. Ty slepice byli možná kohouti - poražení z kohoutích zápasů a proto dlouho nevydrželi. Dočetli jsme se, že tento druh zábavy je populární a kohouti a slepice jsou na každém rohu. Co se týká Angeles- bylo jen otázkou času, kde na nějaký podobný podnik narazíte. Akorát nás překvapilo, že jste byli překvapení - co jste v tomto městě očekávali? :-) Těšíme se na další pokračování, už jste se snad otrkali a další dny vás nic nezaskočilo :-) Cesta k mumiím Pátek, březen 07, 2008 Jak už bylo pravidlem vstali jsme ráno kolem 5.30, abysme po šesté byli připravení na "procházku" na vrchol hory, kde jsou v jeskyních pohřbeny mumie. Připojil se k nám jeden anglický pár - cestu jsme zamýšleli ve stejný den a tak zároveň i ušetřili za průvodce. Anglánka měla údajně nějakej problém s rameny a tak si ještě připlatila za nosiče, který jí nesl bat oh, zatímco ona si nesla na zádech jen tašku. To muselo být velmi pohodlné... navíc to šla v žabkách, též japonki - po polski :) viz wikipedie Ze začátku byla cesta v pohodě, šlo se nahoru podél řeky a pak na protější stranu údolí. Pak to celé začalo. Příšerně prudké stoupání, to bylo asi hlavním důvodem, že nás to tak oddělalo. Celkové převýšení mohlo být tak 1500 metrů. Kdyby bylo stoupání pozvolnější, bylo by to podle mě míň vyčerpávající. My jsme ale šli skoro kolmo nahoru, sem tam se prodírali po zeleninových terasách, jindy přes les. Navíc na nás celý den peklo slunko. Vodu jsme samozřejmě lehce podcenili, ale po cestě jsme ji od místňáků doplnili. Když jsme se přiblížili vrcholu, zatáhlo se a najednou jsme byli přímo v mraku. Naprosto vyčerpaní jsme dorazili k malé jeskyní - tedy spíše díře ve svahu, kde byly mumie pohřbeny. Někteří z nás po cestě mluvili o tom, že si sáhli na dno, ale já myslím, že měli ještě rezervy a bylo by potřeba to ověřit při výstupu na Mt Kinabalu v Malajsii. 30

40 KAPITOLA 1. SINGAPUR FILIPÍNY Od mumií jsme čekali malinko víc, ale už samotný výškrab nahoru byl velkým zážitkem. Průvodci nám odkryli několik mumií, nejstarší měla 300 let. Jednalo se vždy o významné osobnosti a proto měli i hodně tetování - já jsem je ale neobjevil. Asi nejzajímavější byla mumie ženy, která zemřela při porodu a proto měla rozervané břicho. Zajímavé byly také mumie dětí. Já už jsem na ty mrtvolky tak nějak zvyklej, ale je pravda, že mi nedělalo úplně nejlíp krčit se v té malé jeskyni pár centimetrů od mumií. Zrovna když jsme začali pochod na druhou stranu hřebene k místní hlavní cestě, začalo pršet. Malá nepříjemnost, ale aspoň nebylo horko :) Zbytek dne pokračoval v pohodě, chytli jsem autobus do Bontocu - 4 hodiny - hlavně kvůli tomu, že poslední 3 hodiny se jelo po příšerné nezpevněné cestě. V Bontocu jsme našli velmi levné ubytování za 100 pesos na hlavu a šlo se spát. Banaue a zpět Na další den byl naplánovaný pouze výlet do Banaue, kde se mají nacházet ty zaručeně nejlepší rýžové terasy vůbec. V cestě jsme chtěli dál pokračovat na západní pobřeží Luzonu, tak by přespání v Banaue byla zajížd ka. Stejně počasí vypadalo nic moc a v Bananue pak stejně pršelo. Takže fotky nejsou nic moc. V místním obchodě jsme aspoň všichni nakoupili dárky a měli štěstí, ptž nás vzal zpátky stejný řidič jeepnyho a ještě nám zastavil na výhledech a přidal komentář, co se kdy pěstuje. Největší zážitek dne měl však přijít až večer. Už dva dny jsem naříkal, že bych si dal brambory a že už tu rýžu nemůžu ani vidět. Na Filipínách totiž jí všichni pouze rýži a k tomu většinou nějaké odřezky masa. Přitom zelné trhy jsou přeplněné krásnou zeleninou, mají tady hrách, fazole, prostě všechno i brambory. Dokonce jsem si i zjišt oval, co je levnější - samozřejmě brambory. Ale oni ne - oni do sebe budou ládovat vařenou rýžu třikrát denně! Tak jsem se rozhodl, že jim prostě řeknem, at nám ty brambory udělají. V našem LP průvodci jsme si našli že v Bontocu je jeden bar, kde mají živou hudbu každý den a tak jsme tam zašli rovnou na večeři. Nechtěl jsem být moc radikální a tak jsem slevil a požádal o fazole. Ty ale neměli- to mě naštvalo - a tak jsem začal št ourat, jestli mají brambory. Prej ne - jaké překvapení! Tak jsem se zeptal, jestli když jim přinesu brambory, tak nám je udělají. A to zas prej jo - no problem. Takže jsem vyběhl na ulici a u babky na chodníku koupil půl kila brambor menší velikosti za 14,50 pesos. Vítěžně jsem vtrhl zpátky do baru a hrnul se do kuchyně, že jim to jako vysvětlím, jak to chceme udělat. Byla to pro ně trošku nezvyklá situace, tak na mě poslali šéfa, at to se mnou vyřídí. Jeho první věta byla - proč jim tam nosím brambory - že je přece mají - no nic to jsou Filipíny. Každopádně jsem jim vnutil ty moje a se šéfkou kuchyně si ujasnil jak si to představuju. Její 31

41 1.12. FILIPÍNY KAPITOLA 1. SINGAPUR představa byla nejdřív hranolky, pak ještě něco, čemu jsem ani nerozumněl, až jsem jí nakonec vysvětlil, že jen nakrájet a uvařit ve slané vodě. Popili jsme pár San Miguelů, já teda kvůli autentičnosti přešel na pivo Red Horse (rudý kůň), které pijou místní. Pak nám přinesli kuře s rýží a zeleninou - podle objednávky. Brambory nikde - ve mě hrklo - co s těma bramborama udělali. Ještě jsme debatovali, jestli je budou umět dobře uvařit. Naštěstí nám je za chvilku přinesli na talíři a byli parádní! Dojedli jsme, dali další piva a pak se na pódiu vystřídal sólista za celou malou skupinu a hráli nám příjemné věci. To už jsem ale jezdil na koni (rozuměj Red Horse) a po skvělé večeři jsem byl v dobré náladě. Skupinu vystřídala místní ženská s karaoke. Odhodlal jsem se a šel se optat šéfa skupiny, jestli bych si s nima mohl něco brnknout a zazpívat. Ptž jsem jsem zase dva roky na kytaru nehrál a slova jsem si stejně nikdy nepamatoval - napadla mě písnička od Boba Dylana - Knocking on the heavens door. Písnička se jim samozřejmě líbila a dokonce měli i text. Tak prej že jo - a jak ta ženská dozpívá karaoke písničku jdeme na věc. Teprve v tom okamžiku jsem ztuhl a říkám si sakra - do čeho jsem se to zase namočil! Tak jsem prostě vylezl na lehce vyvýšené pódium a šel do toho. Samozřejmě jsem v rozplizlém efektu kytary vůbec neslyšel melodii a celkově to stálo za prd - jak jsem ostatně čekal. Místňákům se to ale zjevně líbilo a najednou jich byla plná hospoda. Skupina zahrála pár písniček a pak mi navrhli, jestli bych si to zašel dát ještě jednou - tentokrát pouze zazpívat. Tak jsem si trosku spravil reputaci - jakmile jsem se mohl soustředit jen na mžourání na text (neměl jsem totiž brýle) bylo to hned mnohem lepší. Svit a to všechno zaznamenal, tak ja mu to zcenzuruju a asi se to objeví v jeho galerii. Pak jsme ještě trošku tancovali - to už místní úplně nemohli a všichni si nás točili na mobil. Cesta na pobřeží Další plán cesty byl dostat se na pobřeží do města Vigan. Z Bontocu jsme měli celkem dvě možnosti. Bud jako ostatní turisti přes Baguio, tedy asi 10 hodin jízdy autobusem anebo zkratkou přes Cervantes. Problém zkratky spočíval v tom, že se nejednalo úplně o hlavní tah. V 9 ráno měl jet jeepny do Cervates - odkud už je dostat se na pobřeží poměrně jednoduché. Jenže paní v infocentru nám zapomněla říct, že ten jeepny jezdí jen MWF tedy pondělí-středapátek a on byl zrovna čtvrtek. Náhradní řešení bylo jet do Abatan Baiku, tam počkat na autobus do Alulingu, jít kousek pešky přes řeku, vzít si tricykl do Cervantes a pak jeepnyho na pobřeží a tam si stopnout autobus na sever to Viganu. Měli jsme na to celý den tak proč ne. Do Abatanu jsme se dostali lehce, pak jsme čekali dvě a 32

42 KAPITOLA 1. SINGAPUR FILIPÍNY půl hod ky na autobus do Alulingu. Tam jsme pochopili, kde je problém. Na tomto tahu se taky staví nová silnice a v cestě je řeka. Most se teprve staví a tak může projet korytem leda náklad ák nebo jeepny. Normálně to funguje tak, že lidi přejdou po mostě a pak si vezmou na 2 km tricykl. Tady ještě pořád všechno v pohodě. Jenže v Cervantes jsme museli čekat 4 hodiny na minibus. Zaujali jsme strategické místo před hospodou a čas pomalu plynul. K večeru přinesli místní před hospodu gril a začali něco grilovat. Šel jsem se optat, co že za dobrotu se to dělá - chicken heads on the stick (kuřecí hlavy na špejli) zněla odpověd. Brada mi spadla až na zem. Nějak jsem z toho vycouval, jako že si možná pozdejš dám nebo tak. Jenže to docela pěkně vonělo já jsem zase před sebou viděl ty krásny ryby na trhu, jak bych si jednu na hodil na gril. Tak jsem se zeptal, jestli když si koupím rybu jestli si ji můžu udělat. A to se mi na Filipínách líbí - nikdy neodmítnou! Ještě jsem přesvědčil spolucestovatele, že ryba je zaručeně ta nejlepší večeře a už jsem běžel na trh. Na výběr jsem měl několik stánků - vždy to vypadalo stejně - hromada ryb a kolem pár much, které prodavačky oháněly takovým mávátkem. Tak se ptám té první jak jsou ty ryby staré pesos za kilo. Říkám JAK STARÉ?- ha ha no to nevíme. Aha tak nashle. U druhého stánku jsem se nejdřív také dozvěděl kolik stojí, ale pak jsem z nich dostal, že ryba je ze včerejšího odpoledne. Nepřemýšlel jsem ani tak o tom, jestli je to dobry nebo ne. Stačilo mi, že ví jak je stará :) Pro úsporu času jsem ryby normálně rozřízl na dvě poloviny podél páteře. To už kolem mě byl pěkný hlouček. Jejich kořenicí směsi na kuřecí hlavy byly nepoužitelné - jedna octová, druhá s cukrem a kečupem. Takže jsem rybu akorát prosolil. Výborně se povedla, moc jsme si pochutnali a pak ještě přikusovali opečený toustový chleba. Takže po rybě na grilu následovala mnohahodinová cesta na střeše minibusu přes hory na pobřeží. Po cestě praskla náprava, kterou se podařilo spravit pomocí násady asi na krumpáč a lana. To ale nebylo to nejhorší co se přihodilo. Asi kolem 10 večer začalo trošku poprchávat a přes lidi na střeše - tedy i přes nás se natáhla plachta, kterou jsme si ale museli držet. V tu chvíli jsme jeli po klikaté horské cestě, která byla zařezaná do prudkého svahu. Cesta se rozšiřovala a tak bagry ukusovaly se svahu nad cestou, kde vznikaly strmé nezpevněné stěny hlíny a kamení. Nejeli jsme moc rychle, protože cesta byla nezpevněná a rozježděná. Najednou slyším hluk a řev. Minibus prudce zabrzdil a začal couvat. Nadzvedl jsem plachtu, abych se podíval co se děje. Štěpánka, která všechno viděla, mi řekla, že najednou uviděla strom jak jede ze svahu na cestu a pak hromadu hlíny. 33

43 1.12. FILIPÍNY KAPITOLA 1. SINGAPUR Řidič naštěstí zareagoval rychle z místa sesuvu pohotově vycouval. Ještěže, jinak bylo po nás. Hlína zřejmě deštěm navlhla, ztěžkla a neudržela se na podebraném svahu. Celá kalamita a byla vyřešená kupodivu velmi rychle. Asi za 20 minut přijel bagr a hlínu odklidil abysme mohli projet. Za 30 minut bylo vše vyřešeno a jelo se dál. Prý se to stává poměrně často a řidiči to čekají. Ale i tak to bylo docela strašidelné a stačilo málo, aby to dopadlo špatně. Na hlavní silnici jsme přijeli asi kolem půlnoci a ve dvě ráno už jsme byli ve Viganu. Našli jsme levné ubytování v takovym malym hotýlku, kterej využívali asi hlavně místní - soudě podle několika použitých kondomů pod postelí. to je neskutecny... tedy nejvic me pobavila predstavat, ze si vas nekdo natacel, jak tancujete... haha, kdyz to porovnam s mexikem, neuveritelne... jo divala jsem se na fotky a video, jak jedete po "silnici" me take dost zaujalo :-)) mejte se pekne, marketa Německá osada Neděle, březen 16, 2008 Ráno jsem si dali projížd ku drožkou po městě. Viděli jsme historické centrum ve španělském stylu, skrytou zahradu, kde pěstovali kvítka, který rostli ve vzduchu, bonsaje a keře které sestříhávali do všelijakých tvarů. Ještě jsme si dali krátkou zastávku v místní zoo, kde měli pěkné tygry. Nakonec jsme ještě dali malou procházku centrem a já se Svit ou jsme si koupili suvenýr v podobě trička s pěkným obrázkem. Protože jsme tím splnili plán na 100%, rozhodli jsme se vyrazit zpátky na jih užít si trošku moře. Večer jsme dorazili do San Juanu, kousek na sever od San Fernanda. Na ospalém náměstí jsme se rozhodli zkusit German sunset guesthouse pro ubytování. Už na začátku nás měl zarazit název. Cena byla pro nás trošku vysoká, tak jsme se začali courat kolem a přilepil se na nás zdejší opilec. Ten nás dotáhl k nějakým jeho známým, že mají v domě jednu volnou místnost. Ti známí zrovna měli pozvané nějaké kamarády a pořádali karaoke párty. Celá rodinka pořádně popíjela a nejlepší byla opilá babča s nakřáplým hlasem, která spala na stole v poloze superman (podle felácké definice). Já jsem z toho místa ani rodiny neměl moc dobrej pocit, ale ostatní mě přesvědčili, že nás nikdo nepodřeže a že bude sranda. Nakonec jsme se k nim i na chvilku přidali. Trošku nás zarazili německé vlajky a nápisy všude kolem. Ráno jsme se dozvěděli, že jsme v podstatě v německé vesnici. Jeden Němec tam přijel a vzal si Filipínku, pak přijel jeho kamarád a vzal si další a ted tam kolem mají postaveny domy Švéd, Švýcar a samozřejmě mnoho dalších Němců. 34

44 KAPITOLA 1. SINGAPUR FILIPÍNY V okolí se ještě nacházelo německé disco bistro Poslední šance, které na mě působilo ještě z ztroskotanečtěji, než název sám, takže jsem tam odmítl povečeřet a radši jsem zašel do místní knajpy (tady ten název fakt sedí :)) a dal si nudlovou polivku s vajíčkem a sladkým chlebem. Druhý den jsme strávili na pláži. Celkem pěkné vlny, ale nebylo kde si půjčit surf. Pláž byla celkově nic moc, ale asi ted máme po Tiomanu moc vysoká měřítka. Večer jsme udělali výlet do San Fernanda, kde zrovna probíhala oslava x-tého výročí založení "okresu" La union. Samozřejmě organizace byla tragická. Hrála nějaká hudba, ale to fakt bylo, jako by se někdo snažil, aby to znělo co nejhůř. Kvůli přebuzeným basům totiž nic jiného přes reproduktory neprošlo :) Nedalo mi to, šel jsem se jednoho strážce pořádku zeptat, jestli ten samopal je pravej. Na Filipínách totiž každej sekurit ák u banky stojí s brokovnicí, u toho si třeba kouří, nebo povídá s kamarády a vůbec neví kam mu to míří. Takže tyhle věci ve mě nevzbuzovali zrovna pocit bezpečí. Týpek se zasmál a říká, že to je pravy. Tak jsem se zeptal k čemu to má. Prej aby zajistili pořádek a bezpečnost, a že doufají, že to nebudou muset použít. Tak jsem mu řekl, jestli jako předpokládají, že přijede banda týpků v černé dodávce a začnou kolem sebe házet granáty, aby po nich museli střílet samopalem. To zas prej ne. Ještě jsem mu naznačil že se necítím zrovna dvakrát bezpečně když kolem mě postává s tím samopalem a nemíří zrovna do země. Zeptal jsem se ho kolik lidí už umřelo kvůli tomu jak laxně tady s těma zbraněma zachází - to nevěděl, ale řekl mi, že mi může zaručit, že ten den se žádná nehoda nestane. Tak jsem se mu vysmál, ale radši už ukončil rozhovor a šel jinam. Za 5 minut už jsem je viděl všechny 3 stranou u houští :) - asi abych se cítil bezpečněji. Pak už následovala akorát cesta do Manily. Manila byla na prd, jak jsem předpokládal. Ale zase nebyla tak strašně špinavá. V historickém centru nebylo nic, co by stálo za fotku. Večer jsme šli na pivo. Po cestě jsem potkali gril, tak jsem se ptal, co že to grilujou - prej kuřecí krky na špejli. Aha vyšší třída než v Cervantes, kde měli jen kuřecí hlavy :) Pořádná sranda zase začala až na cestě zpátky na letiště u Angeles. Vyrazili jsem s dostatečnou časovou rezervou a zbylý čas zabíjeli v KFC, ptž zrovna začalo pršet. Když jsme chtěli sehnat taxíka, vyrazit na asi 15 km vzdálené letiště nastal problém. Řidič byl úplnej trotl. Byla zácpa a on jezdil sem tam bočníma uličkama, který byly taky úplně zacpany, takže jsme se za hodinu dostali asi o 200 metrů dál. Jeden směr byl ucpaný a druhý, kam jsme potřebovali odbočit my měl být průjezdný. Jenže auta zablokovala všechny pruhy i protisměr, takže jsem se nebyli schopni dostat přes těch 100 metrů auto-špuntu. A policajti najednou 35

45 1.12. FILIPÍNY KAPITOLA 1. SINGAPUR nikde. To v každým zapadákově řídili dopravu na každé polňačce. A do toho pršelo a po silnici se hrnuly potoky vody. Rozhodli jsem se, že prostě musíme kousek popojít, dostat se ze zácpy a vzít dalšího taxika. To se nám povedlo a na letiště jsme dorazili 7 minut po nejzazším termínu checkinu. Naštěstí letadlo mělo asi 30 minut zpoždění, takže to bylo v pohodě. Protože je na Filipínách hříšně levný alkohol, rozhodli jsem se nějaký propašovat do Singapuru. Povolené množství je jeden litr tvrdého. Já jsem si koupil 1,5 litru bílého rumu celkem za 32 korun a nalit je do prázdné petky od vody. Svit a to měl vymyšleno ještě líp. Koupil si colu, že jako pulku vypije a pulku dolije rumem a zbude mu už jen jedna flaška <1 litr. Já jsem si to přelil hned - ptž to sklo je těžky jako sviňa. A Svit a, že si to přelije až pak. Takže pak na letišti skrčenej pod tím pultíkem, kde se dávají pasy a za kterým stály 3 letušky a 4 letušáci přelíval rum do coly. Samozřejmě v tom stresu upil málo a pak to tam trošku polil. To jsme totiž ještě nevěděli, že má letadlo zpoždění. Další jobovka se povedla mě. Už jsem prošli všema bezpečnostníma prověrkama a Štěpánka se mě zeptala, jestli nemám tužku. Tak jsem si prohmatal kapsy a zjistil, že v kapse od bundy mám zavírací nůž. Vydedukovali jsme, že jim nefungovala brána na detekci kovu a sekurit ák mě prohmatal jen na těle - tedy pod bundou, kterou jsem měl rozepnutou :)) Na letišti v Singapuru dělali náhodné prohlídky zavazadel - batoh se poslal přes sken. Chvilku jsem to pozoroval a zjistil, že berou jenom mladé lidi. Takže jsem věděl že půjdem. Byl jsem ale úplně klidnej, ptž mi bylo jasny že náš systém je daleko za kreativitou a představivostí Singapurců. Takže jsem přišel ke skenovacímu zařízení s nožem v kapse, položil batoh na pás a s úsměvem si vzal kokino z připraveného košíku. Samozřejmě jsem všichni prošli. Pak už jen 40 minut taxík domů a konec. 36

46 KAPITOLA 1. SINGAPUR FILIPÍNY SVÍŤA 1.13 Filipíny Svít a Saturday, March 8, 2008, Svít a píše: Tak jsem se rozhodl taky napsat pár řádků o našich zážitcích a doplnit to co napsal Adam na svém blogu, je vždy rychlejší a svým způsobem mi usnadňuje práci, protože se už nemusím tolik soustředit na podrobnosti. :-) Filipíny jsou země, která zažila Španělskou kolonizaci po několik století a ve dvacátém století novodobou kolonizaci Spojenými Státy Americkými, které tuto zemi získali po válce se Španělskem. Během druhé světové války byly Filipíny pod nadvládou Japonska a do dneška především stará generace Japonce nemá velmi ráda. Největším sociálním problémem Filipín je prostituce. Filipíny jsou jedním z resortů, kam míří spousta sexuálních turistů. Jak jsme mohli vidět, jsou to hlavně postarší pánové, tak po 50 věku, kteří přijedou na Filipíny a využívají toho, že mají silnou měnu a mohou si zde koupit mladé dívky. Někteří z nich se s nimi ožení, ale i pak odjíždějí zpátky domů, kde jsou třeba půl roku a pak přijedou zpět na měsíc. Adam se domnívá a myslím, že je to asi pravda, že tak šetří za placení prostitutkám. Svým způsobem je to vlastně vůbec nijak nazavazuje. Dokonce jsme viděli vesnici, kde se usadili Němci, kteří si vzali ženy z této vesnice a postupně príjížděli jejich kamarádi a kamarádi kamarádů, až z toho v podstatě udělali takovou Německou vesnici na Filipínách. Když to čtete v průvodci tak to na vás tolik nezapůsobí, jako když to vidíte na vlastní oči a alespoň mě se z toho dělalo vážně špatně a hodně mě přepadával vztek a zároveň bezmoc, že s tím vlastně nelze nic dělat, když to místní vláda toleruje. Na druhou stranu, jakmile se dostanete do hor (Cordilleras), kam nejezdí sexuální turisti, poznáte místa, kde prostituce není tak rozšířená. Navíc nás v horách překvapila ohromná vstřícnost k homosexuálům. Potkali jsme jich spousty a viděli, že místní se s nimi bez problému baví a přijímají je mezi sebe. V horách potkáte lidi, kteří mi přišli vstřícnější a jiní než lidé z nížin. Je to prý tím, že Španělům se nepodařilo podrobit lidi z hor, zatímco Američanům ano, protože nepřišli lidi konvertovat na křest anství, ale přinesli jim dary(např. deky). Některé kmeny žijí v horách ještě bez většího styku s civilizací a někteří prý stále nosí jejich tradiční oblečení, což byli tanga. Naprostá většina z nich se ale již obléká normálně a tanga nosí jen při oslavách, kdy tancují nějaký tradiční tanec. Díky Americkému vlivu se v horách bez problému domluvíte anglicky, zatímco v nížinách je to horší. Hory jsou úžasné a spolu s rýžovými poli, které vidíte skoro všude a různými zajímavostmi, jako jsou třeba mumie může být jejich návštěva nezapomenutelným zážitkem. Doprava Na velké vzdálenosti se jezdí klimatizovanými autobusy, ale na kratší 37

47 1.13. FILIPÍNY SVÍŤA KAPITOLA 1. SINGAPUR vzdálenosti se jezdí takzvanými jeepneys, což jsou něco jako malé minibusy a dále pak tricycly, což jsou motorky k nimž je přidělaná malá kabinka. 1. Den Vyrazili jsme brzo ráno v 6 hodin a po deváté jsme již čekali na odlet v letadle v Singapuru. Nahodili motory, pomalu jsme se rozjížděli, najednou všechno zhaslo - jak motory tak elektrika v letadle a já si začal říkat jestli lítání s nízkonákladovými společnostmi je bezpečné. Výsledek byl, že jsme čekali asi hodinu než to opraví a pak odstartovali směrem Filipíny. Po přistání jsme se ubytovali v Angeles - městu proslulém prostitucí, jen asi jeden blok od hlavní ulice po které nepřejdete, aby na vás nehulákalo 20 žen, aby jste šli do toho či toho klubu. Adam vytuhnul na hotelu a já se Štěpánkou jsme se šli projít. Já si vzal fot ák, ale bohužel jsme vyšli pozdě, takže fotky stojí za nic, už byla tma. Paní v hotelu nás varovala, že ve vedlejší ulici někoho včera přepadli, tak at jsme pozorní - super říkám si, ale pak dodala, že když jsme tři tak se nám asi nic nestane. Na ulici si hrají děti - jezdí na kole, hrají basketbal, obešli jsme jeden blok a naskytla se mi vážně zajímavá podívaná. Všude jsou vidět ženy různého věku, jdoucí do práce - do jednoho z klubů na hlavní ulici, kde budou celou noc. O kousek dál od nás sedí policista v křesílku a celou tu scénu pobaveně pozoruje. Kus dál zase můžete vidět nějakýho pána, který si na ulici postavil celou posilovnu a zrovna posiluje na podomácku udělaném benchi. Nicméně z čeho se mi dělalo špatně byli poměrne staří pánové - tak kolem 50ti a více, kteří posedávali v hospodách a vedle nich seděla mladá holka, kterou různě osahávali a čas od času políbili. Hlavně se ve mě vždy zvednula taková vlna vzteku, že tu takhle zneužívají ty mladé holky z chudých rodin. Není divu, že mi několikrát někdo na ulici nabízel jestli nechci viagru. Po cestě byla hlavním terčem pozornosti Štěpánka, nebot ženy turistky asi do těchto končin moc nezavítají a též byla středem pozornosti v jednom klubu (bordelu) kam jsme zavítali když se Adam probudil. Po vstupu jsme se usadili u jednoho stolu a všechny ženy, které zrovna netancovali na podiu zpovídali Štěpánku. Na pódiu se střídaly dvě skupiny žen asi po desíti, které měly na sobě připnutou cedulku, která potvrzovala, že jsou zdravé. Po chvilce debatování najednou jedna barmanka rozhodila po podlaze ping-pongové míčky, které na sobe měli číslo. Všechny dívky je začaly zuřivě sbírat. Později jsme se dozvěděli, že číslo na míčku udává, kolik zákazníků ta dívka může tu noc mít. Dále nám byla osvětlena funkce zvonu, který visel na pódiem. Pokud na něj někdo zabuší, tak platí všem dívkám pití a jeho jméno se objeví na skleněné tabuli, která visela nad námi. Po tom co jsme si dali jedno pivko jsem vypadli a šli spát. 2. Den Druhý den ráno jsem vyrazili na Mt. Pinatubo, což je sopka blízko St. Juliana. Nebyli jsme ale příliš úspěšní nebot tam zrovna probíhalo vojenské cvičení, tak jsme se raději přesunuli do Baguio odkud jsme plánovali, že pojedem do hor na mumie. 38

48 KAPITOLA 1. SINGAPUR FILIPÍNY SVÍŤA 3. Den Vstali jsme brzo ráno a vyrazili na autobusové nádraží. Tam se nám nechtělo čekat na autobus do Kabayanu, tak jsme si řekli, že raději pojedeme do Sinsinip a odtud, že pojedem do Kabayanu. Jaké bylo naše překvapení, že odtamtud žádný autobus nejede. Naše první ponaučení tedy bylo, že když jsou dvě města spojená na mapě silnicí neznamená to, že mezi nimi jezdí autobus. Adam navrhoval at to ze Sinsinip dojdeme pěšky - díky bože že jsme ho neposlechli - druhý den jsme teprve viděli, jak je to daleko. Místo toho jsme jeli do Abatanu ze kterého nejel již žádný autobus. Tak jsme chvíli zkoušeli stopovat náklad áky, ale do Kabaynu nic nejelo. Jediné čeho jsme docílili bylo to, že se o nás začali hrozně moc zajímat místní a pořád po nás něco pokřikovali. Nakonec jsme museli v Abatanu přespat. 4. Den Vyrazili jsme poměrne brzo ráno i přesto, že den před tím jsem testovali místní bílý rum. Z Abatanu jel autobus blízko ke Kabayanu a tak jsme čekali na odjezd. Viděli jsme spoustu zajímavého kolem sebe - třeba jak se autogenem očist ují slepice od peří. V 11. hodin jsme vyrazili na cestu a to dobrodružně na střeše jeepneyho. Seděli jsme mezi zbožím, které se postupně vykládalo po cestě. Bud bylo někoho kdo cestoval v/na jeepnym, nebo si to někdo objednal a řidič mu to vezl. Po několika hodinové cestě, při které mi horské sluníčko spálilo čelo, nás vyhodili asi 2 hodiny chůze od Kabayanu. Zbytek jsme tedy došli se školačkami, které se k nám připojili z jeepneyho. Nejvýmluvnější byla jedna z nich co vypadala tak na 12 ale bylo jí 15. Vyprávěla, že se stále v její vesnici tančí tradiční tanec, ale že někteří mladí kluci se ho stydí tančit, protože se musí tančit pouze v tangách. Dále jsme po cestě vyděli rýži a tak nám prozradili, že se sklízí jednou za 3 měsíce. Jo a kdyby jste to nevěděli, tak rýže vypadá jako obilí. Nakonec jsme dorazili do Kabaynu, shlédli muzeum a domluvili se na zítřek, že se půjdeme podívat na mumie. 5.den Časně ráno jsme vyrazili na mumie i s naším průvodcem - což byl muž, který se ale oblékal jako žena a Adam si ho den před tím spletl s ženou a prohlásil, že je dobře, že průvodce dělají i ženy. Já se chvíli cítil trochu trapně, ale hned někdo z místních dodal, že je to pro našeho průvodce pocta. Před samotným výstupem jsem viděl jednoho vesničana, jak oře na poli s pluhem a býkem - tak přeci jenom ještě někde se tak oře. Do kopce jsme šplhali hodně dlouho a po hodně strmých cestách. Nahoře na nás čekali mumie. Den před tím nám vyprávěl místní vesničan, jak probíhala mumifikace. Z lidí se nevyndavali orgány jako v Egyptě. Po smrti se do těla nalil solný roztok, pak se těla udila nad ohněm a poté se obrousila z lidí nejsvrchnější vrstva pokožky, aby do těla pronikla směs bylinek, kterou se tělo potřelo. Těla jsou dobře zachovalá a dokonce můžete vidět i tetování. Z kopce jsme rovnou sešli na druhou stranu hor k silnici a jeli autobusem do Bontocu. Zde jsme se levně ubytovali, ale bohužel neměli sprchu - pouze 39

49 1.13. FILIPÍNY SVÍŤA KAPITOLA 1. SINGAPUR měli kýbl a v něm nádobu. Systém spočívá v tom, že vodu nabíráte do nádoby z kýblu a tou se pak políváte. Za 25 pesos jsme si objednali teplou vodu. Nakonec jsme se i tímto systém v pohodě umyli, akorát jsem chvíli řešil jak se umyju v podpaždí. 6.den Jeli jsme na jednodenní výlet do Banaue, kde jsme shlédli 8.div světa - terasovitá rýžová pole. Bohužel jsme moc neviděli, protože zrovna pršelo a byla mlha. 7.den Cesta do Viganu. Jeli jsme opět cestou, která nebyla pro turisty, takže jsem se dostali do vesnice Cervantes, kde byli fakt divný lidi. Pořád se nás někdo ptal jestli hledáme kostel a všichni se oslovovali bratře. Asi byli hodně nábožensky zfanatizovaní. Pořád na nás někdo zíral a nejvíc samozřejmě na Štěpánku. Chtělo se nám hned odtamtud vypadnout, ale bohužel první autobus jel až za 4 hodiny, tak jsme našli azyl v místní krčmě. Mezitím nám někdo nabídnul slepičí hlavy na grilu. Oni mají vůbec zvláštní chutě - jedí slepičí hlavy, krky i nohy na grilu. Dokonce jsem viděl střívka napíchnutý na špejli a taky na grilu. Nakonec jsme nasedli na jeepney. Po cestě se nám něco stalo s nápravou, tak to odborně spravili násadou a jelo se dál. 8.den Vigan Vigan je nádherné městečko se Španělskou kolonizační architekturou. My jsem si Vigan projeli jako správní turisti v kočáře. Když jsme nasedali vzpomněl jsem si jak mi přijdou směšní Němci v Praze co jezdí v kočáře, ale což... V kočáře jsme byli 4 včetně kočího a i s našimi bat ohy, takže kůň měl co dělat. Bylo mi ho docela líto, tak jsem si pak raději vyměnil přední místo s Adamem, abych na toho koně moc neviděl. Z Viganu jsme odjeli do San Fernanda, kde jsme si chtěli užít trochu pláže. Sehnali jsme ubytování u jedné rodiny, která měla zrovna party. Party na Filipínách spočívá v tom, že se popíjí, žere a při tom se zpívá karaoke. Karaoke je zde místní sport, který se provozuje doma, ale i na ulici a v hospodách. V hospodách si musí člověk zaplatit, aby si mohl zazpívat písničku. Adam po té, co se upravil místním pivem, se přidal a zazpíval něco ze svého repertoáru. Dokonce jsme se seznámili s místním starostou, který se také párty účastnil. Místní vesnice byla ale spíše Německá než Filipínská, protože skoro všechny domy kolem vlastnili Němci nebo jiní Evropani, kteří si zde vzali Filipínskou manželku. S podivem ale bylo, že manžely Filipínek jsme neviděli - asi byli zrovna v Evropě. 9.den Tento den jsme strávili na pláži. Potkali jsme zde Americké misionáře, kteří jezdili do hor každý den, aby obraceli lidi na víru. Jeden z nich nás pozval na večeři, určitě proto aby se nás pokusili zlomit, avšak z večeře nakonec sešlo. 10.den Ráno jsme vyrazili do Manily. Město mě moc nenadchlo. Vigan byl mnohem hezčí. Za zmínku stojí akorát, že když jsme vyrazili večer na poslední pivo, zašli jsme do jedné temnější uličky - Adam chtěl zase šetřit a 40

50 KAPITOLA 1. SINGAPUR BEIJING STEAMBOAT uviděli něco co mě trochu dostalo. V ulici byl malý přístřešek a pod ním byla umístěná rakev zemřelého s otevřeným víkend. Kolem byli svíčky a u rakve sedělo pár lidí. Nejdřív jsem to chtěl vyfotit, ale pak jsem si řekl, že to už by bylo trochu moc. Dali jsme si blízko rakve v jedné krčmě pivo, kde nám místní opět zpívali karaoke a pak jsme šli najít lepší hospodu. 11.den Ráno jsme šli nakupovat, kde mi nechtěli vzít mojí debetní kartu, tak jsem bez váhání vyndal debitku co mi poslal táta od m-banky, ale na jeho jméno. Pak mě paní poprosila, abych podepsal stvrzenku. V tu chvíli mi došlo, že je na debitce tátův podpis. Snažil jsem se napodobit tátův podpis, ale byl to hodně chabý pokus. Paní koukala na podpis, pak na mě, pak mi řekla, at to zkusím ještě jednou. To se mi roztřásla celá ruka a byl to snad ještě horší podpis než před tím. Jak jsem byl ale nervózní, tak jsem jí tam skoro seřval, co si to vůbec dovoluje a nakonec po domluvě s šéfovou mi to uznali. Docela jsem si oddechl, že nemusím nikomu nic vysvětlovat. Po té jsme jeli na letiště v Angeles. Času jsme měli dost a tak jsme posedávali v místním KFC. Bohužel když jsme vyjeli taxíkem na letiště byla zrovna zácpa a to v obou směrech. Po hodinovém čekání, kdy jsme se hnuli snad o 20 m, jsem se šel v dešti podívat co jako se děje. O 100 m dál jsem viděl něco co mě strašně nasr... Zácpa byla totiž pouze v jednom směru a to v opačném než jsme jeli my, ale ty řidiči prasata zabrali všechny pruhy - včetně těch co patřili nám. Tím pádem se z ulice stala jednosměrka a auta v našem směru ač jich bylo pár musela kličkovat mezi protijedoucími. Rychle jsem vyzvednul mé kamarády, přeběhli asi 200 m zácpu a o kus dál si vzali taxíka. Na letiště jsme dorazili půl hodiny před odletem. Tentokrát jsem myslel, že to letadlo opravdu nestihneme. Když jsem dorazili do Singapuru docela mě uhodila opět ta čistota, která v Singapuru je. To vám byl takový nezvyk po 11 dnech. Navíc jsme se na letišti hned museli zase postavit do fronty(singapurci na všechno čekají ve frontě) na taxíka - pořádek v Singapuru musí být. :-) 1.14 Beijing Steamboat Sunday, March 9, 2008, Svít a píše: Tak dnes jsme se Štěpánkou zkusili v naší kantýně takzvaný Beijing Steamboat, neboli "Pekingský parník". O co se jedná? Jedná se o jídlo, kdy vám dají lihový vařič, kotlík s vodou a trochou chilli, mísu se zeleninou, masem a 2 krevetami a zbytek je na vás. Uvař si to jak to chceš a podle chuti. Fotky s detailním popisem najdete na stránkách s mými fotkami. 41

51 1.15. LEKCE ČÍNŠTINY KAPITOLA 1. SINGAPUR Nejdříve jsme se měli vůbec problém domluvit s paní ve stánku, protože nemluví moc dobře anglicky, ale nakonec nám jako vždy pomohl nějaký kolem objednávající si kolega student, který jí vysvětlil co chceme a že chceme jenom trochu chilli do toho kastrůlku. Když jsme vytáhli první kousky masa, které jsme ponořili do té chillové lázně a ochutnali co nám Štěpánka navařila, poznali jsme, že i trochu chilli pálí jako čert. Ještě že jsme si nedali normální porci, jinak by se to asi nedalo žrát. Postupně jsme tam naházeli co se dalo, od hovězího masa až po krevety. Já hrdinně zkusil i rybí kouli, ale ta byla vážně odporná jako vždy. Docela nás to zasytilo a pro zkušenost to bylo více než zajímavé. Myslím, že jsme byli i atrakcí pro ostatní kolem nás, neb jsem neustále fotil a když jsme odcházeli uklízeč stolů se na mě významně smál. To asi ještě neviděl jak jsem zasvinil ten stůl, když jsem ty věci vyndaval z kastrůlku Lekce Čínštiny Dneska jsem si poprvé objednal jídlo čínsky. Chodím většinou každé ráno na sladké tousty a kafé. Pokaždy si dávám to samy a pokaždy se na mě dívají hrozně divně, jako že neví, co po nich chci. Tak jsem se zeptal jednoho kluka ve třídě jak si to mám objednat čínsky. Dva tousty a kafe: Cian Pian Mian Bao, Yi Bei Ca Fei. Čte se to v podstatě česky, jenom ia je stejné jako ei a čte se jako ei, nebo jenom neslyším ten rozdíl. Ještě mě zarazilo to Mian, protože jsem to viděl v názvu nějakejch nudlí. Prej to znamená vyrobeno z pšenice :) Byl jsem trošku nervózní, když jsem si to objednal. Ale ženská mi rozuměla líp, než když to řeknu anglicky a hned na mě vychrlila spoustu dalších věcí - samozřejmě čínsky- tak jsem jim musel vysvětlit, že jsem se naučil nazpamět jen tuhle větu a ničemu dalšímu fakt nerozumím. A ještě k té čínštině. Jak jsem zjistil tak ti Číňani si navzájem vůbec nerozumí, jak mají různý nářečí. V Singapuru je mandarínská čínština jedním ze 4 oficiálních jazyků. Jak jsem se právě dočetl, mandarínštinou mluví přes 800 miliónů lidí po celým světě, takže mám dobrou šanci, že už po ránu nebudu nikdy hladovět. Další věta bude asi kuře s rýží, to bych pak mohl zkusit i v češku :) Zai Jain 42

52 KAPITOLA 1. SINGAPUR LEKCE ČÍNŠTINY Obrázek 1.1: Vratký most přes řeku. Foto Svít a 43

53 1.15. LEKCE ČÍNŠTINY KAPITOLA 1. SINGAPUR Obrázek 1.2: Štěpánka a náš průvodce/průvodkyně majitel obchodu s kosmetikou. Foto Svít a 44

54 KAPITOLA 1. SINGAPUR LEKCE ČÍNŠTINY Obrázek 1.3: Nejčastější fotka ze Singapuru - Plivač :) Obrázek 1.4: Sem jsem chodil na přednesy 45

55 1.15. LEKCE C ÍNŠTINY KAPITOLA 1. SINGAPUR Obrázek 1.5: Svít a na surfu Obrázek 1.6: Cukroví na C ínský nový rok. Foto Svít a 46

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

22. základní škola Plzeň

22. základní škola Plzeň 22. základní škola Plzeň Třída: 7. A Jméno: Lenka Hirmanová Datum:29. 11. 2008 1 Skoro každý měl ve školce stejný sen, co by chtěl dělat Jako malá jsem měla různé zájmy, i když některé se moc nezměnily.

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

www.cestovanisvetem.cz

www.cestovanisvetem.cz Kolymbia, hotel Marathon turistické středisko Letovisko Kolymbia (též Kolimpia) Kolymbia se nachází na východní části ostrova Rhodos. Letovisko je vybudované především pro turistickou sezónu, takže na

Více

Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil

Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil rádio. Filip pustil rádio a já myl skříň a taky jsem dal

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Maroko levně a na vlastní pěst. Krásný trek pohořím Antiatlas

Maroko levně a na vlastní pěst. Krásný trek pohořím Antiatlas Maroko levně a na vlastní pěst. Krásný trek pohořím Antiatlas 12. ledna 2015 Michal Hruška, pro idnes.cz Maroko není jen poušť a oceán. Městečko Tafraoute, uhnízděné v nádherném, klidném údolí Ameln, je

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne!

Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne! Sylabus 1.stupeň 2.třída Lekce 1 Co je to? Kolik to stojí? Jak se jmenujete? Jmenuju se.. Poslech CD 01 Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne! Zájmena

Více

ZAPOMENUTÝ VĚŠTEC. Moje 13. narozeniny - píše Maruška. Breaking News. a neb příbě hy z loňského roku. 7. třída ZŠ Vápenná

ZAPOMENUTÝ VĚŠTEC. Moje 13. narozeniny - píše Maruška. Breaking News. a neb příbě hy z loňského roku. 7. třída ZŠ Vápenná ZAPOMENUTÝ VĚŠTEC a neb příbě hy z loňského roku original stories since 2014 7. třída ZŠ Vápenná January 2016 Vážení čtenáři, v jubilejním, mírně opožděném 20 vydání Věštce si můžete přečíst, jak slavila

Více

Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně.

Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně. Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně. 18.1 Struktury Co bude k obědu/k večeři? Dejte mi míň masa. Můžu dostat víc knedlíků? Proč nechceš jíst vepřové? Nesmím jíst vepřové, protože jsem muslim. Olga se seznámila

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Září 2009 REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Během prázdnin započala v areálu naší školy rozsáhlá rekonstrukce jídelny a školního dvora. Jak dlouho potrvá nevíme. Snad do poloviny listopadu. Bohužel

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Trutnodráček březen 2015

Trutnodráček březen 2015 Trutnodráček březen 2015 MÍŠA OSLAVIL JEDENÁCTÉ NAROZENINY Jedenácté narozeniny jsme oslavili dortem, písničkou a milými dárečky. Přejeme Míšovi vše nejlepší do života, především pak stálou vnitřní radost.

Více

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci? Účastnice A: No asi nic moc, protože jsem neměla práci a nikde jsem ji nemohla najít. No doufám, že mi pomůže? Myslíte jako najít práci nebo obecně? No hlavně tu práci, no a pak se budu mít jako celkově

Více

Závěrečná zpráva ze studijního pobytu na Tchaj-wanu. National Taiwan University of Science and Technology

Závěrečná zpráva ze studijního pobytu na Tchaj-wanu. National Taiwan University of Science and Technology Závěrečná zpráva ze studijního pobytu na Tchaj-wanu National Taiwan University of Science and Technology 1. Osobní údaje Jméno: Iuliia Ilinykh Kontakt: juliajulia663@gmail.com Délka pobytu: 18.02.2015

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Máme únor, a tak. Orgie.

Máme únor, a tak. Orgie. 50 FOTOVIDEO ÚNOR 2015 PRAXE / Máme únor, a tak Orgie. PETR JAN JURAČKA www.juracka.eu juracka@natur.cuni.cz www.facebook.com/petrjanjuracka Ne, nebudu se na ty fotky koukat. Zaplatit si zájezd do Afriky,

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

1. Jana a Šárka plánujou, kam pojedou na dovolenou. ANO NE

1. Jana a Šárka plánujou, kam pojedou na dovolenou. ANO NE Test 4 (lekce 10, 11, 12).../ze 100 bodů 1. Poslouchejte text. Zatrhněte, co je/není pravda. 8 bodů 1. Jana a Šárka plánujou, kam pojedou na dovolenou. ANO NE 2. Jana měla špatnou dovolenou. ANO NE 3.

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Bleskový výsadek MOA v Anglii. (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury)

Bleskový výsadek MOA v Anglii. (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury) Bleskový výsadek MOA v Anglii (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury) Rakovník jsme opouštěli ve středu 12. 9. kolem třetí hodiny odpolední. Přijel pro nás zájezdový autobus, kterým jsme po chvíli dorazili

Více

Letní lezení ve Francii

Letní lezení ve Francii Letní lezení ve Francii Někomu se možná může zdát, že jet lézt do Francie v létě je trochu šílené. Neříkám, že ne,ale určitě se tu dají najít krásné oblasti, kde si můžete pohodově zalézt, vykoupat se,

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Barevný podzim SLAVNOSTNÍ PŘEDÁVÁNÍ SLABIKÁŘE

Barevný podzim SLAVNOSTNÍ PŘEDÁVÁNÍ SLABIKÁŘE Barevný podzim Ve čtvrtek 30. října 2014 se uskutečnila akce s názvem Barevný podzim, které se mohly zúčastnit děti z prvního stupně. Barevný podzim spočívá v tom, že si děti mohly určit skupinky anebo

Více

Autorky : Luss Merhautová & Baruš Vosk

Autorky : Luss Merhautová & Baruš Vosk červen 2012 Závěrem školního roku probírali žáci devátých ročníků v hodinách slohu publicistické útvary a dostali za úkol napsat konkrétní typ článku a ze všech pak sestavit jedno mimořádné číslo školního

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

TILIA. Školní časopis

TILIA. Školní časopis Základní škola a mateřská škola Jaromíra Hlubíka Lipov Školní časopis TILIA Redakční rada: Mgr. Tomáš Zajíček Mgr. Petr Galečka Mgr. Dobroslava Jagošová Mgr. Eva Ondrušová Mgr. Zdeňka Veverková Náklad:

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Adaptační pobyt 6.B 26/2015. Penzion Jana - Mlýnky 9.9. 11.9.2015

Adaptační pobyt 6.B 26/2015. Penzion Jana - Mlýnky 9.9. 11.9.2015 26/2015 Adaptační pobyt 6.B Penzion Jana - Mlýnky 9.9. 11.9.2015 Když jsme přijeli bylo deseti hodin. 6.A řída před námi ještě hodnotila Adaptační pobyt, tak jsme zůstali venku na hřišti a dělali různé

Více

Byli jsme v divadle ANEB Malá lekce z etikety

Byli jsme v divadle ANEB Malá lekce z etikety Byli jsme v divadle ANEB Malá lekce z etikety Ve středu 20. listopadu 2013 navštívili žáci čtvrté až deváté třídy jesenické divadlo. Divadelní představení Trapas nepřežiju aneb Ten řízek nezvedej v podání

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

Činnosti obvyklé pro podvečer. S dítětem si povídáme o obvyklých činnostech pro tuto dobu.

Činnosti obvyklé pro podvečer. S dítětem si povídáme o obvyklých činnostech pro tuto dobu. Jejda, copak to je za cestu? podivil se Pavlík, sotva dojedl svačinu a uviděl před sebou strmou cestu stoupající vzhůru. Tudy půjdeme, ujistil všechny přítomné tatínek. Tak to máme celý zbytek dopoledne

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni. 1 Pro svůj projekt jsem si vybrala svoji maminku. Je jí 37 let, pochází z Podkrkonoší z malé vesničky Havlovice, kde od šesti do dvanácti let navštěvovala tamní mateřkou a základní školu. Ve dvanácti letech

Více

ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA

ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA NA ÚROVNI A1 PODLE SERR PRO TRVALÝ POBYT V ČR (MODELOVÁ VERZE) 1 ČÁST I: Čtení s porozuměním Úloha 1: Čtěte a pracujte s texty. Řešte úlohy 1-7. Je to pravda (ano), nebo není to

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 63 Autor: Mgr. Petra Elblová Datum: 15.12.2011 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk Tematický okruh:

Více

Deník,,správnýho psa

Deník,,správnýho psa Deník,,správnýho psa Ne, ne, ne a ještě jednou ne! Neolíznu tě! A nekoukej tak na mě! Opakoval jsem, ale marně. Aneta se na mě pořád koukala svýma smutnýma očima a musím říct, že tohle jí jde fakt dobře.

Více

Křížovka. Hádánky. cena 5 Kč

Křížovka. Hádánky. cena 5 Kč Křížovka 1 2 3 4 5 6 7 1. ročník, 4. číslo 1 zvíře, které umí stát ve vodě jedné noze 2 budova, ve které učíme 3 je to na nebi, svítí to a hřeje 4 zvíře, které dělá iá, iá 5 jak řekne psaní jinak 6 ledový

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

Pokuste se na chvíli zapomenout na všední starosti a přeneste se s námi do jiného světa

Pokuste se na chvíli zapomenout na všední starosti a přeneste se s námi do jiného světa Pokuste se na chvíli zapomenout na všední starosti a přeneste se s námi do jiného světa Karolínka Zvonková, naše žačka, se s námi podělila o zážitky z cest CITUJI: Nejlepší dovolená mého života Letos v

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

PONDĚLÍ 10.2. Cusco s příchutí koky a morčete

PONDĚLÍ 10.2. Cusco s příchutí koky a morčete PONDĚLÍ 10.2. Cusco s příchutí koky a morčete V pondělí ráno jsme se rozloučili s Jitkou, dojeli na letiště a už za hodinku jsme přistávali v Cusco, výchozí bod pro cestu na Machu Picchu. Hostel jsme vybrali

Více

párty dle Vašeho přání, nápadů a požadavků slavnostní obědy,večeře, občerstvení svatby narozeninové oslavy pro vás i pro děti příprava konferencí

párty dle Vašeho přání, nápadů a požadavků slavnostní obědy,večeře, občerstvení svatby narozeninové oslavy pro vás i pro děti příprava konferencí párty dle Vašeho přání, nápadů a požadavků slavnostní obědy,večeře, občerstvení svatby narozeninové oslavy pro vás i pro děti příprava konferencí zajištění ubytování a dopravy pronájem prostorů realizace

Více

ATHENS závěrečná zpráva ze studijního programu březen 2015

ATHENS závěrečná zpráva ze studijního programu březen 2015 ATHENS závěrečná zpráva ze studijního programu březen 2015 Kód a název kurzu: TPT09 - Emergence in complex systems Přijímající univerzita: TELECOM ParisTech Jazyk kurzu: Angličtina Termín konání: 14.3.

Více

Terra Batida Porto, Portugalsko www.terrabatida.com

Terra Batida Porto, Portugalsko www.terrabatida.com Žena podnikatelka a nápad Maria Gabriel začala s podnikáním v roce 2003. Přestože v té době měla stálou práci v mezinárodní telekomunikační společnosti, cítila, že potřebuje něco jiného něco, co by ji

Více

1. DEN Na nádraží jsme se měli sejít v 8 35 h ( Terka 8 25 h). Všichni, až na výjimky (nebyla to Terka) přišli včas. Jeli jsme naší oblíbenou trasou, vlakem samozřejmě. Vyzkoušeli jsme si krásný, nový

Více

Zahraniční stáž v Namibii Keetmanshoop

Zahraniční stáž v Namibii Keetmanshoop Zahraniční stáž v Namibii Keetmanshoop 15. 5. 13. 8. 2014 Julie Dvořáková (RPB) a Hanka Klyncyparová (VS) Základní informace před odjezdem: Před odjezdem je nezbytné zařídit očkování, vízum, letenky a

Více

A teď se vrátím o rok zpět, protože tenkrát mě to ještě nenapadlo psát si deníky z cest.

A teď se vrátím o rok zpět, protože tenkrát mě to ještě nenapadlo psát si deníky z cest. A teď se vrátím o rok zpět, protože tenkrát mě to ještě nenapadlo psát si deníky z cest. 1 Březen 2007 Pokusím se zaznamenat alespoň něco málo vzpomínek na workshop v Kyotu, kam mě pozvali Yasushi a Koji,

Více

Září Vítání prvňáčků

Září Vítání prvňáčků Září Vítání prvňáčků Letošní školní rok začal v pondělí 3.září. Již tradičně se všichni budoucí prvňáčci (letos jich je 48) shromáždili se svými rodiči na školním hřišti. Čekaly tam na ně paní učitelky

Více

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti,

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti, Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz Milí rodiče a milé děti, už skutečně ubývá dne a brzy se šeří, proto se nám blíží čas Martinských slavností. Sejdeme se na Švagrově v sobotu 9. 11. 2013

Více

Přijímací řízení 27. 4. 2011 TEST Z ČESKÉHO JAZYKA. Zde napište své registrační číslo. Struktura testu:

Přijímací řízení 27. 4. 2011 TEST Z ČESKÉHO JAZYKA. Zde napište své registrační číslo. Struktura testu: Přijímací řízení 27. 4. 2011 Zde napište své registrační číslo TEST Z ČESKÉHO JAZYKA Struktura testu: 1. část čtení (úlohy 1 10) 2. část gramatika (úlohy 11 20) 3. část psaní (úlohy 21 a 22) Hodnocení:

Více

O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz)

O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz) O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz) ISBN: epub: ISBN 978-80-88061-03-8 mobi: ISBN 978-80-88061-04-5 pdf: ISBN 978-80-88061-05-2

Více

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem.

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Romana Kodešová je jméno slečny z východních Čech. Vzhledem k tvému věku mám na jazyku dotaz, zdali byla tato práce

Více

DIGESTIV. První, co mě upoutalo, je 30% sleva z nápojů. To už tam rovnou můžete napsat, že se potápíte!

DIGESTIV. První, co mě upoutalo, je 30% sleva z nápojů. To už tam rovnou můžete napsat, že se potápíte! 8 DIGESTIV První, co mě upoutalo, je 30% sleva z nápojů. To už tam rovnou můžete napsat, že se potápíte! Nad objemným jídelním lístkem: To vypadá jako babiččino album. Nad šálkem espressa: To kafe vypadalo

Více

Malá knížka o Amálce

Malá knížka o Amálce Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne

Více

5. vydání Říjen listopad 2015

5. vydání Říjen listopad 2015 5. vydání Říjen listopad 2015 Úvod Po delší době opět čtete náš oddílový časopis. Jak jsme slíbily na konci minulého školního roku, pokračujeme jak s oddílem, tak i s časopisem a doufáme, že se vám obojí

Více

Bournemouth 2.-8. listopadu 2015

Bournemouth 2.-8. listopadu 2015 Bournemouth 2.-8. listopadu 2015 1. den Skřipov Odjezd ze Skřipova v ranních hodinách. Klimatizovaný zahraniční autobus pravděpodobně externího dopravce bude přistaven ke škole. Autobus bude vybaven DVD,

Více

ČTENÍ NEJMENŠÍM V pondělí 26. 3. 2012 navštívili žáci třídy 5.A s paní učitelkou Hanou Houškovou MŠ v Mechové ulici, kde v rámci Měsíce knihy zábavnou formou seznámili budoucí prvňáčky se známými i méně

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník

Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník Vychází s finanční podporou Sdružení rodičů a přátel žáků Základní školy Kostelec u Holešova Zahájení nového školního roku Akce ve škole Školní

Více

příběh s úkolem Dnes je trh!

příběh s úkolem Dnes je trh! příběh s úkolem Dnes je trh! Šedivě vybarvená slova nahlas vykřikněte! Trvalo velmi dlouho, než ho naložili, a tak měl Bulgy trochu zpoždění. Na hlavní silnici, která vedla přímo k trhu, byl velmi silný

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU Projekt MOTIVALUE Jméno: Třida: Pokyny Prosím vyplňte vaše celé jméno. Vaše jméno bude vytištěno na informačním listu s výsledky. U každé ze 44 otázek vyberte a nebo

Více

Následovala malá chvíle ticha. Pak ze mě vypadlo: Sáro? Kdy má vlastně Libor přijít? Za 10 minut, řekla Sára. Čekání na Libora jsme si krátily tím, že jsme probíraly takové typické holčičí věci. Najednou

Více

Kateřina Gutwirthová Ennerdale. 2. dopis 24. 10. 2009 Mnoho tváří JAR. Sanbonani z JAR,

Kateřina Gutwirthová Ennerdale. 2. dopis 24. 10. 2009 Mnoho tváří JAR. Sanbonani z JAR, Sanbonani z JAR, měsíc se s měsícem sešel a já už jsem skoro 2 měsíce v JAR. Zatímco k vám přišel podzim, k nám dorazilo jaro a s ním mnoho změn. S prvním jarním dnem k nám přišly 30 ti stupňové teploty,

Více

20.10.2014: Den čtvrtý první bodík pro Aničku, marný maratón Elišky a štěstí v neštěstí pro tátu

20.10.2014: Den čtvrtý první bodík pro Aničku, marný maratón Elišky a štěstí v neštěstí pro tátu 20.10.2014: Den čtvrtý první bodík pro Aničku, marný maratón Elišky a štěstí v neštěstí pro tátu I přes večerní předsevzetí, že ráno vstaneme dřív, se to příliš nedaří a z postele se soukáme asi v 9.30.

Více

Nejdříve krátké ohlédnutí za akcemi z konce kalendářního roku.

Nejdříve krátké ohlédnutí za akcemi z konce kalendářního roku. Základní škola Ořech a její KFOŠ Nejdříve krátké ohlédnutí za akcemi z konce kalendářního roku. V pondělí 17. prosince to ráno s naším vánočním výletem do Prahy nevypadalo moc dobře. Pršelo. Vyjeli jsme

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Vítáme Vaše dítě v kurzu vedeném

Vítáme Vaše dítě v kurzu vedeném Welcome Letter [Czech] Vítáme Vaše dítě v kurzu vedeném [stupeň nebo druh studia] [jméno učitele] Účelem tohoto dopisu je přivítat Vašeho syna nebo dceru do naší třídy. Chtěli bychom, abyste Vy i Vaše

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Kapitola první: Neobvyklý případ

Kapitola první: Neobvyklý případ Kapitola první: Neobvyklý případ Jmenuji se Adrian Les a už více než 12 let jsem soukromý detektiv. Za tu dobu jsem se stal dosti uznávaným a nouzi o práci jsem opravdu neměl. Ve spolupráci s policií jsem

Více

Speciální vydání novin ZŠ TGM Blansko Vzpomínka na projektový den pro žáky 2. stupně, který se konal 24.10.2014 OBSAH

Speciální vydání novin ZŠ TGM Blansko Vzpomínka na projektový den pro žáky 2. stupně, který se konal 24.10.2014 OBSAH Speciální vydání novin ZŠ TGM Blansko Vzpomínka na projektový den pro žáky 2. stupně, který se konal 24.10.2014 OBSAH Full English Breakfast... 1 Korálkování, Postoje a hodnoty žáků naší školy... 2 Pexeso,

Více

Nebojte, děti, nezapomněl jsem. Na začátku jsme se přeci domluvili, že se pořádně zamyslíte a napíšete, v čem se vaše Česká republika liší od

Nebojte, děti, nezapomněl jsem. Na začátku jsme se přeci domluvili, že se pořádně zamyslíte a napíšete, v čem se vaše Česká republika liší od Nebojte, děti, nezapomněl jsem. Na začátku jsme se přeci domluvili, že se pořádně zamyslíte a napíšete, v čem se vaše Česká republika liší od Ekvádoru? K tomu, co vymyslíte, můžete namalovat i obrázek.

Více

Olympiáda ve Vencouveru se zlomila do druhé půlky a my se vydali na letošní běžky do rodiště jednoho z potencionálních medailistů tohoto zimního

Olympiáda ve Vencouveru se zlomila do druhé půlky a my se vydali na letošní běžky do rodiště jednoho z potencionálních medailistů tohoto zimního Olympiáda ve Vencouveru se zlomila do druhé půlky a my se vydali na letošní běžky do rodiště jednoho z potencionálních medailistů tohoto zimního klání, do okolí Klínovce na hřebeny Krušných hor. Ty jsou

Více

S dráčkem do pravěku

S dráčkem do pravěku S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více

Podpora samostatného bydlení

Podpora samostatného bydlení Život s podporou Podpora samostatného bydlení Každý člověk má mít možnost žít život podle svých představ Bydlet tam kde chce a s tím, koho si vybral a je mu s ním dobře Co je služba Podpora samostatného

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

David Vošický Jiří Nenáhlo Adam Borek Lukáš Kubík

David Vošický Jiří Nenáhlo Adam Borek Lukáš Kubík David Vošický Jiří Nenáhlo Adam Borek Lukáš Kubík Taneční Asi všichni víte, co to jsou taneční. Málokdo ale ví, že chodíme na předtaneční. I když já osobně v této věci rozdíl nevidím. Jelikož ve čtvrtek

Více

Mám ji pozvat? Ta Katčina oslava byla jednou z nejhezčích, na kterých jsem kdy byl. Zábava tam jela plným proudem. Dokonce jsem už pocítil, že mě lidi konečně přijali a už jsem nebyl ten novej. Po tanci

Více

Den čtvrtý neděle 21. června 2015 Sloup v Čechách

Den čtvrtý neděle 21. června 2015 Sloup v Čechách Den čtvrtý neděle 21. června 2015 Sloup v Čechách Ráno jsme se opět probudili do neslunečného dne. Dnešní den jsme potřebovali, aby nám počasí přálo a tak jsme poustevníkovi na hrad vzkázali, ať pošle

Více

Občasník ZŠ Krčín speciální vydání březen 2016 neprodejné

Občasník ZŠ Krčín speciální vydání březen 2016 neprodejné Občasník ZŠ Krčín speciální vydání březen 2016 neprodejné Redakce se představuje Krčíňoviny poprvé vyšly v roce 2005. Od té doby se začala pravidelně scházet redakce Krčíňovin a prvním úkolem bylo najít

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

Ilustrovala: Michelová Kristýna 5.A Redakce: ZŠ U Nemocnice 8.A členové: Long Nguyen, Jakub Jánský, Zdeněk Bárta, Tomáš Vršek Nikola Neumannová,

Ilustrovala: Michelová Kristýna 5.A Redakce: ZŠ U Nemocnice 8.A členové: Long Nguyen, Jakub Jánský, Zdeněk Bárta, Tomáš Vršek Nikola Neumannová, Ilustrovala: Michelová Kristýna 5.A Redakce: ZŠ U Nemocnice 8.A členové: Long Nguyen, Jakub Jánský, Zdeněk Bárta, Tomáš Vršek Nikola Neumannová, Hanka Šinkorová co už to umí, mohou sami do časopisu přispívat.

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Červen. 1.6. jeli žáci VI., VII. a VIII. A na výlet do Tábora, kde navštívili Husitské muzeum a Muzeum čokolády a marcipánu.

Červen. 1.6. jeli žáci VI., VII. a VIII. A na výlet do Tábora, kde navštívili Husitské muzeum a Muzeum čokolády a marcipánu. Červen 1.6. jeli žáci VI., VII. a VIII. A na výlet do Tábora, kde navštívili Husitské muzeum a Muzeum čokolády a marcipánu. V pondělí na Den dětí jsme byli na školním výletě. Byla tam naše třída, třída

Více

Pozvánka na turistický víkend do krásné skalní oblasti 3. - 5. 2. 2012. stále po zelené značče ke křižovatce v sedle Křížový Buk.

Pozvánka na turistický víkend do krásné skalní oblasti 3. - 5. 2. 2012. stále po zelené značče ke křižovatce v sedle Křížový Buk. Pozvánka na turistický víkend do krásné skalní oblasti 3. - 5. 2. 2012 Jedná se o tradiční setkání turistů a přátel přírody v oblasti Šluknovského výběžku. Připraveny jsou pro Vás denní a noční výlety

Více

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková Copyright 2015 Lucie Michálková Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-87749-89-0 (epub) ISBN mobi formátu: 978-80-87749-90-6

Více

2. číslo / 2015 únor 2015

2. číslo / 2015 únor 2015 2. číslo / 2015 únor 2015 Ta dobrá zpráva je, že jste všichni přežili první pololetí a ta druhá, že do prázdnin zbývá ještě téměř celý školní půlrok. Ten se dá proučit, proživořit, pronesmyslovat nebo

Více

KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ

KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ Hurá na Prahu a její věže! Jednoho letního dne se plyšový medvěd Karamel vydal na cestu z Londýna do Prahy. V učebnici vlastivědy četl, že tam mají přesně sto věží. Moc

Více