Slovo úvodem. Jánská doba. WŠetečka č. 5 - červen 2007

Transkript

1 Slovo úvodem Jánská doba Ještě v nás doznívá veselí zažívané o Velikonocích z oslav nově se rodícího života, vítězství světla nad tmou. Všechno živé se raduje z intenzity jarního sluníčka, stromy plné čerstvé mízy se opět rozpučely, hnízda se plní vajíčky a mlá aty, ptáci se rozezpívali. Před Vašimi zraky se začíná rozprostírat úchvatný svět barev v podobě prvních jarních květů. Otvíráme okna svých příbytků a zhluboka vdechujeme jarní vzduch nasycený novými vůněmi. Voda přes zimu spoutaná v pevném skupenství se rozzurčela a naplněná novými silami tryská z hlubin země, blyští se v paprscích slunce a odplavuje nánosy zimního kalu. Všechno, co přes zimu spalo, schouleno v hlubinách, zastřeno našim očím, nastoupilo novou cestu projevováním se navenek. A toto projevování postupuje stále dál. Intenzita slunce stoupá, prostory se zaplňují hlasy ptáků, bzučením hmyzu, ptáčata vylétají z hnízd, květy se rozzvoní až to bere dech a my se oddáme světlu a teplu přicházející z kosmu. Možná, že na to te ani nemyslíme v nadšení nad každodenními postupujícími změnami v přírodě, ale tento proces jednou dosáhne svého vrcholu, země dosáhne svého maximálního výdechu a vše se začne orientovat zase směrem opačným - do nitra. Tento moment nastává na vrcholu léta, kdy se den zase začne zkracovat a země už nemůže vydat víc, než vydala. Sice nás svými krásami bude obš astňovat ještě celé léto, ale už v náladě ubývajícího světla a procesů podléhajících zemské tíži jako je třeba zrání plodů. Je to doba Svatého Jana, kdy dochází k tomuto obratu, doba letního slunovratu, která tvoří rovnováhu k zimním oslavám Vánoc. V zimním čase musíme teplo chránit před neúprosnou venkovní zimou a radujeme se v bdělosti vnitřního jasu při prožívání obrazu narozeného dítěte. V době jánské jsme vystaveni teplu a světlu přicházející z dalekých prostor. Naše myšlenky odlétají s každým novým vjemem a my se snivě ztrácíme v bohatství kolem nás. A tak můžeme během roku projít dvěma naprosto polárními prožitky. Ten jeden by se dal přirovnat k prožitku, který nám skýtá rozvírající se gesto hlásky A. Druhý nás vede dovnitř, k uzavřenému a zároveň objímajícímu gestu hlásky O. Nyní se blížíme době, kdy budeme oslavovat ten nejbujařejší život, propojení nebe a země. S vděčností budeme přijímat dary nebes a země může vydat všechna svá tajemství skrze oddané kalichy květů. Je otázkou, jak uchopit tento dnes již zapomenutý svátek nově a jak uspořádat a prožít takovou 1

2 jánskou slavnost. Pokud vnímáme procesy v přírodě, dostaneme potřebnou inspiraci. Malým dětem můžeme vyprávět o skřítcích, kteří přesně o svatojánské noci vynášejí své poklady na povrch země. Ale jen v ten jeden den, pak je zase ukrývají do hlubin země. Jenom v jeden den všechny poklady vyneseme ven. Kytice lučních květin natrhaná s dětmi za bzukotu včel a cvrlikání cvrčků dodá atmosféře v místnosti něco charakteristického. Oheň zapálený pod širým nebem také symbolizuje jánskou dobu. Jak zcela jinak k nám promlouvají táborákové písně nesoucí se krajinou ve srovnání s niterně laděnými vánočními koledami červená se, line záře, hřeje ruce, barví tváře... Kdo by se neradoval, když zahlédne v letní noci svatojánky. Jejich schopnost nést kousek denního světla nocí můžeme vnímat jako krásný symbol právě tohoto času. Kdo to zaklel do kahánku světla broučků svatojánků? Kdo to byl, kdo to byl, kdo to světlo rozsvítil. Takovou slavnostní náladu můžeme vnést i do tradičních sezónních činností, které nastávají začátkem léta, kdy se začínáme ptát, co bude, až se zima zeptá. Začínáme se senosečí, sušíme bylinky, sbíráme první plody, zavařujeme. Mezi první plody patří jahody, na kterých si děti tak rády pochutnávají. U plodů jsme zvyklí na to, že svá semena nebo jádra schovávají uvnitř. Jahody se tomuto pravidlu vymkly. Jsou plodem obráceným navenek. Oslazené medem pocházejícím z prosluněných strání se mohou stát sladkou tečkou slavnosti. V pohádce Věrný Jan se vyskytuje motiv oběti. Sluha Jan nasadí vlastní život za svého pána. Pán je zachráněn a Jan neprávem odsouzen k smrti. Ze zkamenělé podoby je ale opět vysvobozen díky vděčnosti svého pána a jeho schopnosti přinést též velkou obě. Co je naší obětí v jánské době? Je to právě ztráta vnitřní bdělosti, kterou odevzdáváme létu. Tato obě je podmínkou toho, aby v nás později mohly zrát nové dary léta. O Svatém Janovi je známo, že pobýval nějaký čas na poušti, tedy v místě s neustávajícím žárem slunce. V Bibli se o něm píše jako o připravovateli Kristovy cesty. Měl nadání mluvit prorocky k širokým masám lidí, takže byl považován za samotného mesiáše. On však poukazoval na budoucnost, ve které má přijít bytost mnohem vyšší než je on sám. Stejně tak si můžeme na vrcholu léta se vší vážností uvědomit, že nastává obrat, jehož naplnění leží sice ještě v daleké budoucnosti, ale na kterou se již te můžeme začít připravovat. Zdeňka Nesvadbová Pohled zpět Ohlédnutí za velikonočním trhem Na naše trhy se kupodivu vždycky těším, i když vím, že mne čeká práce dispečera frekventovaného letiště bez možnosti tolerance lidského selhání, a to k tomu bez techniky a bez nároku na mzdu. Trhu předcházela několikatýdenní příprava, kdy třídní učitelé, odborní učitelé, vychovatelky a hospodářka školy dali dohromady koncepci celého trhu. Pak následovalo obvolávání trhovců, zajištění kulturních pořadů, vytištění plakátů a pozvánek, distribuce pozvánek, vylíčení koncepce na třídních schůzkách a žádost o pomoc rodičů, vyvěšení upoutávky, nácvik velikonočního pásma Neseme Mořenu, příprava vystoupení každé třídy na jarním koncertu, opatření březových větviček, větviček zlatého deště a líta, shromaž ování vejdumků a výrobků rodičů a dětí, nákup mašlí, provázků. K tomu se pojí příprava a výzdoba sálku a přilehlých prostor, příprava tříd - úprava, úklid a výzdoba interiéru. A nakonec je zapotřebí zorganizovat děti a rodiče pro pomoc, naaranžování věcí pro prodej, jejich ocenění, roznášení ubrusů, cedulek, šipek, výzdoba celé školy, úprava místa na Ostrově, kde se zasadí petrklíč, zdobení líta, výroba Mořeny, zajištění služeb dětí a rodičů v krámcích tříd, shromaž ování dobrot připravených rodiči i učiteli, atd.. A pak v sobotu ráno nastává uvádění trhovců. Potom shromaž ování dětí. Kolik mi jich přišlo? Začátek. Zpěv recitace, odchod na ostrov. Letos jsou dvě líta. Jedno nese 1. třída a druhé 1. třída lycea- desá áci. Radost, dobrá nálada, humor. Pěkné počasí. Rodiče s kočárky, kluci s řehtačkami, dívčí účesy s vlajícími mašličkami. Mořena se třese. I letos končí ve vlnkách Jizery. Doprovází ji udivené zraky a otevřené pusy prvňáků a i rozverný povyk desá áků. Radostně se jde zpět do školy. Taneček prvňáků a trh je otevřen. Ve valícím se davu rozpoznávám některé bývalé žáky, jejich rodiče, známé, členy své rodiny a mám radost. Prodírám se davem, u krámku 2. třídy už jsou děti i rodiče. Zlatí rodiče. Klusám ke sborovně. První čaj na posílení. Jeden čaj nesu na posílení trhovkyni. Procházím školou, připomínám dětem, kdy a 2

3 kde se máme sejít. Kontroluji, zda jsou flétny v košíku na skříni v 9. třídě. První setkání s bývalým žákem, 2. setkání s bývalým žákem, zakoupení posilujících prostředků v krámku Weledy. První káva na posílení. Setkání s bývalými rodiči. Zvou mě na kávu, ale nemohu, vystoupení se blíží. Přicházím k místu srazu, někteří žáci už jsou tu. Snímám košík ze skříně, rozdávám flétny. Čas se naplňuje, některé děti přicházejí pozdě. Řazení. Několik dětí vůbec nepřišlo. Jdeme chodbou v časovém stresu směrem k sálku. Potkají mě dva neznámí lidé s dítětem s žádostí o rozhovor. Nezlobte se, te nemohu, vedu zrovna žáky na vystoupení. Údiv. Sestupujeme po schodech. Před družinou to šíleně hlučí, dospělí si mají o čem povídat, i když je vystoupení v plném proudu. Nemohli byste se prosím ztišit? Hlavně když si ztišíte ty svoje, ozve se pán a ztichlí druháci na něho udiveně hledí. Vystoupení. Povedlo se. Pár žáků nechalo dole v družině flétny. Jdu pro ně. Rovnám flétny zpět do košíku., ten ukládám ve skříni, chválím děti. Klusám do sborovny. Čaj na posílení č. 2. Setkání se 3. bývalým žákem, setkání s rodinou. Krámek 2. třídy je v pořádku, podle plánu se vystřídali žáci i rodiče. Jídelna, krámek zdravé výživy. Rozhovor s dalším bývalým žákem v čajovně, krátké posezení. Kontrola krámku 2. třídy. Vše v pořádku. Koncert orchestru. Hledám bývalé rodiče, kteří mě zvali na kávu i 2 neznámé lidi s dítětem. Nikde je nevidím. Káva na posílenou s kolegy. Rozhovor s rodiči. Jeden rodič po mne chce, abych mu řekla, co bylo na přednášce I. Pavelčáka o závislostech. Čekají další povinnosti. Jsem trochu netrpělivá. Trh pomalu končí. Myslím si, jak jsem to zvládla, ale bohužel, zapomněla jsem zorganizovat úklid 2. třídy. Beru smeták, zametám, uklízím, posunuji lavice a židličky na svá místa. Další čaj na posílení. Přináším flétny v košíku z 9. třídy do 2. Zamykám. Odjezd domů. Doma mokrý hadr na posílení. Následné pondělní ráno. Proč se ti žáci tak kupí před šatnou? Aha, přezůvky jsou ještě schované ve vedlejší komoře. Odemykám ji, nesu přepravky plné pytlíků s přezůvkami a věcmi na tělocvik, rozdávám je. Jedna maminka mi vyčítá, že jsem jejímu dítěti sebrala v pátek flétnu, takže na ni nemohlo v sobotu hrát. (Nemohlo, protože nepřišlo na trh.) Jde si osobně zkontrolovat, zda má flétnu její dítě v košíku. Když ji najde, podává ji svému dítěti. V jedné ze žákovských knížek objevím sdělení rodiče, který mi vytýká, že se pozdě dozvěděl, že bude nějaký jarní koncert a jak je to možné. Tak nevím, jak je to možné, když děti dostaly včas pozvánky s programem a když všude visí plakáty. Zřejmě je to moje chyba. Potřebovala bych hadr, ale musím učit. Otočím se ke třídě bokem, dlouze si loknu posilujícího čaje. Obrátím se. Milé úsměvy všech 24 druháků dokážou víc než všechny čaje a hadry světa. Mirka Kůželová Jaro ve výtvarných kroužcích Jakmile sluníčko začalo na jaře více hřát, lákalo nás to s dětmi vyjít v kroužcích tvořit a hrát si ven. Jako ideální místo nám připadal park na ostrově.v řezbářském kroužku jsme skřítkům vyráběli z kůry a měkkého dřeva vybavení do domácnosti třebas postele, stoly, židle, misky a další potřebnosti Pod stromy v parku jim pak děti stavěly domečky. Zaujalo je také vyrábění letadélka z korkových zátek. Starší děti pracovaly na plastikách zvířat delší dobu a rozvíjeli svou vytrvalost a pečlivost. Ve výtvarných kroužcích se nesla jarní nálada ve znamení barev. Malovali jsme na hedvábí a technikou malby suchým pastelem. Některé obrázky vystavíme babičkám a dědečkům v Domově důchodců v Semilech. Prvňácci si ve výtvrarném kroužku dělali výrobky z z hlíny a větší se učili kreslit portrét. Dramaticky nadané děti z 2. třídy, potěšily děti na dětské mši, kde zahrály příběh z Bible. I letos se mi podařilo pro děti zorganizovat Cestu za pokladem, kde plnily velké množství různých úkolů. Pomalu se nám blíží krásný čas prázdnin.chci moc poděkovat všem rodičům za pomoc a podporu při mé práci a přeji všem rodinám, aby ve chvílích volna načerpali hodně sil a prožili spolu mnoho pěkných okamžiků. V září se na vás těší Svatava Bezpalcová. Olympijské hry waldorfských škol v Semilech V krásných květnových dnech 18. a 19. května se Semily již podruhé ve své historii staly dějištěm významné sportovní a společenské události totiž olympijského klání dětí z pátých tříd všech waldorfských škol z naší země. Pořádají se pravidelně každý rok v jiném místě jako vyvrcholení často celoročního prožívání antické kulturní epochy, která tvoří těžiště vyučování právě v pátém ročníku. Protože antika vynikala především v Řecku - velkým důrazem na kulturu těla, zápasení, soutěžení a válečnictví patřilo k ušlechtilým a ctěným dovednostem, je nasnadě, že všestranně pojaté vyučování se 3

4 nemůže na waldorfské škole obejít i bez praktického zažití takové události, jakou bývaly Olympijské hry. Proto již v pátek po poledni proudily k budově školy skupiny sportovců se svými četnými doprovody. Nejednalo se však, jak bychom si představovali podle zvyklostí v dnešním sportu, o suity trenérů masérů či přímo manažerů. Kromě třídních učitelů přijely s dětmi často i ze vzdálených míst celé rodiny. Všichni byli osobně účastni sportovních klání a současně mohli spolu se svými dětmi prožít neopakovatelnou atmosféru, která každoročně olympijské setkání provází. Škola se odpoledne stala úlem, ve kterém se poprvé setkávaly nové tváře, mezi dospělými však většinou již dobří a dlouholetí kolegové a mnohdy i dobří přátelé. Kolem páté hodiny se na dvorku školy seřadil průvod oděný do autenticky řasených bílých antických chitonů a pod vlajícími prapory jednotlivých škol vyrazil k závodišti vypůjčenému pro tuto události od školy v Řekách. Úvod programu patřil panu učiteli Ondřeji Slavíkovi, který v malé tělocvičně nejen že přivítáním a krásným příběhem otevřel celou olympiádu, ale po dva dny se zhostil nelehké role moderátora. V zápětí zazněla olympijská fanfára mírně trémou se potících trubačů a po ní následoval hudební úvod žáků 5. třídy, kteří předvedli pestrý koncertní program. Žádné olympijské soupeření se nemohlo obejít bez hymny a tak po doznění posledních tónů z úvodu zazněla v mnohohlasém chórovém podání dětem i dospělým dobře známá olympijská melodie. Místo hudebníků se pak na scéně střídali v pásmu trvajícím bezmála půldruhé hodiny všechny zúčastněné páté třídy, které scénicky předváděly vybrané příběhy z Homérovy Odyssei. Publikum, čítající kolem dvou stovek lidí dokázalo téměř po celou dobu sledovat napínavé a často dramaticky dobře vystavené kusy s obdivuhodnou pozorností. A to i přes to, že prostor tělocvičny přece jen pro mnohé třídní soubory přinesl akusticky i prostorově naprosto novou zkušenost, se kterou nebylo lehké se hlasově i pohybově vyrovnat. A to bez možnosti jakékoliv předchozí přípravy na nečisto. V tomto ohledu se sluší pochválit řečnicky i výrazově dobře postavený příběh uvedení pá áky ze Semil nebo naopak pohybově, scénicky a rytmicky zajímavě uchopený příběh dětí z brněnské waldorfské školy. V sobotu ráno uvítalo závodníky i doprovod Odyssea v podání dětí z Brna. 4

5 nádherně modré nebe a alespoň dopoledne ještě příjemných chládek. Průvod k soutěžím se přihlásilo celkem 66 dívek a 84 hochů se nyní řadil již nikoli podle škol, ale podle korouhví devíti řeckých měst se sešikoval před olympijským ohněm, aby ten byl slavnostně zapálen za zvuků olympijských slibů závodníků i rozhodčích. Dvanácti až patnáctičlennou skupinu závodníků pod vlajkou každého města tak tvořily zpravidla 2 3 děti z každé ze zúčastněných škol. Nesoutěžily tedy mezi sebou jednotlivé školy, ale takto pestře složená družstva měst. Po úvodních ceremoniích bylo neprodleně započato s jednotlivými disciplínami. Na travnatém hřišti vedle školy a jeho atletickém oválu již předešlého dne, a potom brzy ráno, rodiče domácích dětí podpořeni učiteli semilské waldorfské školy připravili závodiště pro celkem 7 disciplín. Soutěžilo se nejprve v hodu, skoku dalekém, zápase, sprintu a básnictví. Po polední přestávce pak následovalo za bouřlivého skandování finále v zápase a napínavý a dlouho očekávaný společný štafetový běh. Vyvrcholení patřilo maratónskému běhu, při kterém byla již atmosféra skutečně bouřlivá. V tu dobu už se na všech začala projevovat únava jak ze sportovních výkonů, tak především z již dobře připékajícího sluníčka. V napjaté atmosféře za obecného svlažování hlav i oděvů tekutinami byly očekávány závěrečné výroky rozhodčích, které určily jednotlivé vítěze v každé z disciplín. Současně museli organizátoři zpracovat všechny výsledky pro stanovení pořadí jednotlivých států. Ceremoniáři potom přichystali medaile, diplomy i pamětní listy, aby nikdo neodjížděl z tohoto mimořádného podniku s prázdnou. Hodnotných výsledků bylo nakonec tolik, že závěrečný ceremoniál, vyzdvihující vítězné výkony jednotlivců ve všech disciplínách i společné výsledky jednotlivých měst trval více než jednu hodinu. Bouřlivé volání slávy i potlesk nebraly konce a to i přes to, že slunce všechny už docela nemilosrdně pálilo. A proto nakonec byli všichni rádi, že mohou kolem 16 hodiny olympijské závodiště vyměnit za dopravní prostředky vezoucí je ke vzdáleným domovům a nebo v případě domácích doběhnout domů a v chládku se oddávat zaslouženému odpočinku. Nebylo patrně jediné účastníka, který by si z klání neodnášel nějaký prožitek s dlouhodobou životností. A o to asi v principu šlo více, než o rozlišení vítězů a poražených. Do reportérského deníčku zaznamenal Mojmír Poláček Poděkování a gratulace Olympiáda 2007 řecké slunce v podhorských Semilech Největší ocenění by zasloužili organizátoři a vůbec všichni, kdo přiložili ruku k dílu. Hluboce se skláním před schopnostmi paní učitelky Zdražilové, třídní učitelky 5.třídy, která byla hlavním organizátorem. Měla na mysli každičký detail a uměla získat spoustu schopných pomocníků z řad kolegů i rodičů své třídy. Sportovně založení tatínci zvládli nejen přípravné soustředění v Pleskotech, ale také dotvořili systém hodnocení sportovních disciplín tak, že vzali v potaz schopnosti všech zúčastněných dětí a ne pouze výjimečně nadaných sportovců. Vřelý dík patří hlavnímu rozhodčímu panu Drahoňovskému z Turnova, který si vzal na starost všechny sportovní disciplíny, přípravu tratí a závodiš a mohl se spolehnout na pomoc i dalších rodičů nejen ze Semil. Část rodičů se rozhodlo i pro nelehkou roli prétora, který doprovázel městský stát celou olympiádou. Několik rodičů 5.třídy bravurně zvládlo i olympiádu ducha, když zpracovávali a vyhodnocovali téměř celý den výsledky olympijských disciplín. Bez úsilí a nasazení maminek v kuchyni a jídelně by téměř 200 účastníků olympiády nemohlo sportovat a nemohlo si vychutnat radost z olympijského setkání. Vložené úsilí bylo odměněno bezproblémovým průběhem olympiády a bylo oceněno i z řad hostů. Rádi bychom poblahopřáli semilským olympionikům, kteří získali nejednu medaili: Vítězným státem se staly THÉBY (z naší školy zastoupeni Matěj Hřib a Tomáš Blažek). V jednotlivých disciplínách : Tereza Vránková se umístila mezi všemi sportovci celkově na 2. místě a v jednotlivých disciplínách obsadila 1. místo ve sprintu a 1.-2.místo v maratónu. David Fürst se umístil celkovém hodnocení na 3.místě; v zápase pak na 1.místě a v hodu na 3.místě. Radek Ševčík se umístil na 1.místě ve sprintu. Daniel Janočko byl na 3.místě ve sprintu a na 3.místě ve skoku do dálky. Štěpánka Janusová byla na 3.místě v maratónu. Řada dalších dětí obsadila pěkná místa v první desítce závodníků. Lenka Hřibová 5

6 POHLED VPŘED Letní akademie v Semilech Učit se myslet srdcem a nově chápat vztah mezi Já a Ty Tak zní hlavní námět 15. Letní akademie waldorfské pedagogiky předškolního věku v Semilech, chystané na 10. až 19. července Po loňských zkušenostech očekáváme i v letošním roce mezinárodní účast z několika zemí Evropy. Zájem vzrůstá především mezi našimi učitelkami mateřských škol a vychovateli dětí. Účastníci minulých ročníků už obdrželi pozvánku na svou adresu, ale vítáni budou i noví zájemci. Pro všechny je připravena široká nabídka didaktických, uměleckých a diskusních skupin. Hojně navštěvované přednášky zahraničních hostů jsou tlumočeny do češtiny. V Semilech připravili organizátoři nejen pěkné prostředí pro vlastní práci, ale i různé druhy ubytování a výlet do atraktivního okolí. Všechny podrobnosti se dovíte na - seminář. Přihlašujte se na telefonech , večer na a na mobilu Kontaktní adresa: Mateřská škola waldorfská, Pod Vartou 609, Semily, ms.waldorfska@iol.cz Srdečně zve Helena Jiroutová Kroužky ve školním roce Ve školním roce bych ráda s dětmi pracovala ve výtvarném kroužku, kde si děti mohou vyzkoušet různé techniky (batikovaní, práce s ovčí vlnou, filcování, malba voskovými a suchými pastely, práce s papírem, keramika, malba na sklo, malba na hedvábí, drátkování, výroba loutek a panenek, tkaní, práce s kůží, drobné šperky, techniky s klovatinou, benzínové papíry, kresba tuší, výrobky z přírodnin atd.) Součástí kroužku jsou občas hry, soutěže a pozorování přírody. V řezbářském kroužku učím prvňáky správně používat řezbářský nožík při vyřezávání drobných výrobků z borovicové a topolové kůry. Po získání zručnosti dětem poskytuji náročnější práci při vyřezávání z lipového dřeva. Učím děti používat rozmanité pracovní nástroje: pilu, pilník, nebozez či dlátka. Snažím se k dětem přistupovat individuálně a rozvíjet dle jejich možností cit pro práci se dřevem, zručnost a fantazii. Vyrábíme například skřítky, pastelky, knoflíky, lodičky, zvířátka, atp.. Starší děti, při tvorbě menších zvířat, šperků a jiných plastik, vedu k pečlivější a dokonalejší práci. Dětem od 5. třídy nabízím možnost hlouběji se věnovat ve výtvarném kroužku grafickým technikám, například suché jehle, linorytu, dřevorytu a sádrorytu. Vytvoříme si vlastní vizitku, ex libris, PF přání, potisk na triko. Také se pokusíme vyrobit knížku. Pokud by se našla skupinka starších dětí, které by se rády připravily na talentové zkoušky na umělecké školy, vytvořím pro ně samostatný kroužek. Kroužky budou rozděleny podle věku a je v nich omezen počet: Řezbářský kroužek 1 třída (max.8 dětí) Řezbářský kroužek 2.třída (max. 9. dětí) Řezbářský kroužek 3. a 4.třída (max. 9.dětí) Řezbářský kroužek od 5. třídy (max.10 dětí) Výtvarný kroužek 1.třída (max.10 dětí) Výtvarný kroužek 2.třída (max.10 dětí) Výtvarný kroužek 3. a 4 třída (max. 10 dětí) Výtvarný kroužek 5.-8.třída (max.10 dětí) Grafický výtvarný kroužek 5.-8.třída (max.10 dětí) Děti na konci roku dostanou lísteček s nabídkou kroužků a návratkou pro předběžné zjištění zájmu o kroužky na příští rok. Zdraví Vás a klidnou dovolenou přeje Svatava Bezpalcová. ZE ŠKOLNÍCH LAVIC Co se děje ve třídách V 1. třídě te je dosti pilno, říká se jedna číselná řada za druhou, už umíme násobkovou řadu 2,3,5,10. Počítáme se všemi čtyřmi početními bratry do 20 a někdo i výš. Nahodil si každý SÁM svou první řadu na jehlici. Děkuji tím maminkám za obětavou pomoc. Začínáme plést obal na flétnu.v angličtině zpíváme písně o farmě a umíme mnoho zvířat. 2. třída píší pastelkami Sládkovy básně a tím se učí velká psací písmena. Také skoro všichni dopletli obal na flétnu a mnoho z nich již plete šály, skřítky, taštičky. S paní Bezpalcovou také jehlou filcují obrázky. 3. třída má epochu stavba domu, jak teoreticky 6

7 tak prakticky. Třída je vděčná manželům Hradeckým za umožnění a zorganizování stavby záhonu přímo na jejich pozemku. A manželům Tomášovým za obětavou pomoc při budování. Vyvýšený cihlový záhon je čtvercového půdorysu a stojí na betonových základech. 4. třída začala jezdit spolu se 3. třídou jednou týdně do Jičína do plavání. Prostředí je příjemné, výuka pestrá, děti dělají pokroky. Ve třídě pak probíhá epocha vlastivědy. Děti jsou zvědavé, co nového je čeká. Popisovali jsme východ a západ slunce, učíme se určovat světové strany. Chystáme se pohlédnout na svět z ptačí perspektivy a nakreslit své první jednoduché mapy. 5. třída se učí geometrii volné ruky, kreslí pastelkami geometrické tvary bez rýsovacích pomůcek. S panem Poláčkem nacvičila koncert na olympijské vystoupení. Čeká je za chvíli epocha zeměpisu, putovat budou střední Evropou. 6. třída je hluboko v historii, povídají si o Římě, postupují do začátku středověku a chtějí přijít ještě na návštěvu ke Karlu IV. Te zrovna zakreslují do mapy stěhování národů, chtějí se dovědět odkud jsme přišli my Češi. 7. třída má algebru, konkrétně se propočítávají binomickými větami (takové to a+b x a+b), také už umí upravit jednoduché výrazy a rovnice. Co je ještě zajímavé, je jejich oblíbená hra te v tělocviku, pan učitel Ondřej Slavík ji nazývá pozemní odbíjená nebo-li ruční varianta nohejbalu. Je to nohejbal, který se hraje rukama a ještě k tomu odrazem o zem. Prý je to tolik baví až u toho piští. Také s vášní hrají házenou a volejbal. 8. třída poznává pomocí pokusů ve fyzice zákony tlaku. 9. třída má dějiny umění, prochází Starověkým Řeckem, Římem, Egyptem a snad se dostanou až k renesanci. 10. třída má biologii člověka s Dušanem Pleštilem, skrze anatomii, fyziologii se dostávají k psychosomatickým jevům. Jak psychika ovlivňuje naše tělo. Probrali orgánové soustavy a měli také samozřejmě srdce a krevní oběh, kde si povídali o lecjakých srdečních záležitostech. Zaznamenala Sandra Tischlerová Důležité kontakty Ředitel školy: Ing. Petr Šimek: , Sborovna: Výchovný poradce: Dušan Pleštil Kancelář školy: Žaneta Fleknová Školská rada: Michaela Vaníčková , Martin Smutný: Obědy: jídelna ZŠ Jizerská, p. Tomášová , Mateřská škola waldorfská: Sdružení přátel waldorfské školy: Antonín Hoffmann , spws@quick.cz Centrum pro rodinu M.E.D.: Iva Hluštíková Intern. odkazy: třída třída ROZH OVOR O olympiádě a tělesné výchově vůbec Využili jsme příležitosti velkolepé sportovní a současně společenské události totiž Olympiády 5. tříd waldorfských škol, která postihla Semily 18. a 19. května a položili některým okolostojícím účastníkům tři stejné otázky. 1. V čem je podle vás smysl waldorfských olympijských her? 2. Víte o nějakých podobných aktivitách ve svém okolí? 3. Jak vnímáte sport a tělesnou výchovu ve vyučování na waldorfské škole? Jiří Pekač, Ostrava, doprovází svoje dvě vnučky. 1. Smysl vidím jednak v tom, že se děti naučí žít v kolektivu, naučí se mít přístup ke sportu a je to také zdroj jejich zábavy a zaplnění volného času. Je to také určitě kladný zážitek do jejich budoucího života. 2. Konkrétně nevím, ale myslím, že by se to mělo rozšířit i jinde. Takový můj nestranný pohled do jiných škol je trochu rozpačitý, protože ten pohyb na školních hřištích není tolik vidět. Ivana Jansenová, maminka dívky z Jinonické waldorfské školy 1. Aby se děti naučily spolupracovat mezi sebou, aby se seznámily s ostatními a nesnažily se soutěžit jen samy za sebe, zároveň aby nebyla rivalita mezi jednotlivými školami, aby byly děti nuceny spolupracovat mezi sebou, protože jsou z různých 7

8 Zápasníci a jejich sudí v zápalu boje.. škol a neznají se dopředu. 2. Nevím, ale tuším, že systém soutěží nebo olympiád je, ale není to pojato tak, aby děti soutěžily každé za svůj stát jako zde bez ohledu na příslušnost k té či oné škole. Každý soutěží za sebe nebo přinejlepším za svoji školu. 3. Je určitě důležitý. Rozvoj v této oblasti u své dcery vnímám, myslím, až nyní od páté třídy. Před tím byl důraz kladen spíše do umělecké a všestranné roviny. Věra Strnadová, třídní učitelka Waldorfské školy v Praze na Dědině 1. Především v tom, že se tu děti setkají, že si nemyslí, že jsou jediná pátá třída v Praze, že se tu uvidí s ostatními zápolícími kamarády a mají možnost se poznat. Líbí se mi, jak je to tu udělané, že se nesoutěží za školy, ale že jsou děti rozděleny a mají tak možnost se poznat, rozšíří si obzor kamarádů. 2. Zatím nemám tolik zkušeností, takže je to pro mne novinka. 3. Myslím že se waldorfská pedagogika hodně snaží odbourat ze sportu agresivní prvky a že když jde třeba o zápas, že jsou všichni kolem seznámeni s tím, že nejde o to někoho pokořit, ale nějak si zasoutěžit, vydat energii, ale ne třeba někoho úmyslně zranit. Šárka Šubrtová, maminka žáka ze semilské waldorfské školy 1. Hlavně v soudržnosti toho družstva. 2. To nemám srovnání, protože mám obě děti tady ve škole. Když to ale srovnám se svojí školou, kam jsem chodila, tak se nic podobného asi nedělo, ale je pravda, že kamarádky, které učí na jiných školách se také snaží pro ty děti něco vymyslet. Takže určitě se něco děje, ale v takovémhle rozsahu, to skutečně nevím. 3. Na můj vkus by mohlo být tělocviku více, protože mám hodně energické děti a tak mi pro ně pohyb a tělovýchova hodně chybí. Musí se vybít někde po škole, samozřejmě. Lenka Michlíková, přijela jako matka i učitelka Základní školy Jana Amose Komenského v Praze 1. Vidím smysl v tom, že si děti skutečně prožijí to, o čem si v epochovém vyučování v páté třídě povídají a jak se učí o člověku ve starověkém Řecku musí uvažovat. Také setkání dětí z celé republiky mi přijde úžasné, jak se vlastně vzájemně poznat, 8

9 že nejde jen o to vyhrát, ale i jako možnost, jak poznat svoje síly 2. Vzhledem k tomu, že jsem věřící člověk a člen Evangelické církve, tak se sdružuji s lidmi odtamtud a tam se vytvářejí podobná společenství. Ta atmosféra je nemyslet jenom na sebe a na vlastní výkon, ale také o tom si věci prožít společně s jinými. 3. Tělesnou výchovu vnímám tak, že zvláště u nás ve škole nejde vůbec o ten výkon, protože děti ve speciální škole se musí často srovnat i s dětmi, které jsou na tom lépe. V naší škole jsou totiž jak děti s tělesným postižením, tak i děti, které mají nějaký - třebas větší - dislektický handicap a fyzicky jsou na tom dobře. Takže my pěstujeme asi podobně jako na jiných waldorfských školách schopnosti brát na druhého ohled, pomáhat si, ale zároveň umět i vyvinout tu sílu, kterou při tom tělocviku potřebují. Je to vlastně taková forma umět brát jeden na druhého ohled. Magdalena Šimonková, učitelka hlavně tělocviku ve waldorfské škole v Písku 1. Smysl vidím především v tom, že děti nějak završí to putování školním rokem a mohou tak aspoň částečně prožít, čím celý rok žily,navážou nová přátelství a samy můžou i na nějakém vlastním osobnostním životním úseku si dosáhnout na svoje možnosti, což vnímám jako velmi pozitivní. 2. V rámci nějakých uzavřených skupin, kde si ti lidé domluví, že si něco spolu prožijí a pro děti připraví tak možná si dovedu představit, že jsme něco podobného pro svoje malé děti organizovali. V rámci normálního běžného klasického školství a moje zkušenosti z běžných atletických závodů to se s tím nedá vůbec srovnat, je to skutečně o dvě třídy výš v tom prožitku, v celkové atmosféře. 3. Myslím, že tělesná výchova v rámci waldorfských škol ještě není tak docela uchopená komplexně. Vnímám, že by chtělo ještě mnohem více se bavit o tom, jak ten předmět koncipovat. Většinou jsou ty školy devítitřídní a je otázkou jak to udělat. Chlapci se od nějakého věku vyvíjejí nějak, děvčata nějak, prolínání tříd není také docela optimální. To znamená, že pro mne je otázka, jak to skloubit dohromady. Jiří Kaláček, tatínek syna z waldorfské školy v Brně 1. Především prožitek atmosféry, kdy to děti prožívají za sebe i za svoje družstvo městský stát. Zažívají tu atmosféru, která je daná charakterem té akce. Tedy silný zážitek včetně toho historického propojení. 2. Podobnou atmosféru jsem v životě už vnímal vícekrát, ale poslední dobou se s tím už tolikrát nesetkávám, takže je to pro mne taková vzácnější chvíle. 3. Tam si nejsem úplně jist, připadá mi, že by na tělesnou výchovu měl být kladen větší důraz, zvláš potom ve vyšších ročnících, protože bych řekl, že to fyzické uvolnění přispěje ke zklidnění dětí v tom dalším vyučování. Myslím, že děti ten pohyb potřebují. Pavel Bláha, tatínek jednoho ze závodníků z Ostravy 1. Určitě ze zápolení a zdravé soutěžení a ze setkání žáků různých škol mám výborný dojem. Těší mne, že si dokáží vyzvedávat nejen ten lokální patriotismus, ale že kamarádství tu také najde svoje místo. 2. Nesetkal jsem se s nimi. 3. Můj názor je, že by tělesná výchova měla ve škole zaujímat větší prostor. Důvodem je, že si myslím, že to dnes dětem velice chybí, že tráví mnoho času u těch zábav, třebas u počítačů tráví mnohem více času, něž ta generace před nimi. Julie Š astná učitelka WŠ v Brně (odpově vypracovala písemně!) 1. Tyto olympiády působí dle mého alespoň ve dvou různých úrovních: Na individuální úrovňi v oblasti fyzické podporují životnost dětí a zdraví jejich těl, vytrvalost, koordinaci, rytmus, nutí děti překonávat obtíže, strázně, diskomforty, učí děti orientovat se v nových situacích (k čemuž mají v dnešní době zoufale málo příležitostí). V oblasti psychické umožňují prožití opravdových výrazných a emocionálně silných situací, dávjí jim možnost stávat se hrdiny, obdivovat je a vyrovnávat se s překážkami. V oblasti estetické zprostředkovávají ryzí zážitky krásna, umožňuje získávání zkušeností v dramatickém a řečnickém umění. V oblasti morálně volní dovoluje pěstování čestnosti, vytrvalosti a nejrůznějších sociálních dovedností. Na společenské úrovni přispívají k budování společenství a vzájemnému poznávání waldorfských škol; děti mohou pocítit bezpečí sounáležitosti a příslušnosti ke společenství směřujícímu k vyšším cílům dobra, pravdy a poznání; zažijí, že spousta dospělých se dokáže spojit a vyvinout pak velké úsilí pro vznik něčeho velkolepého v zájmu dětí (a to nejen svých), že se lidé dokáží bez hádek a nevraživostí domluvit třeba je to ovlivní jejich budoucích manželských rodičovských postojích. 9

10 A v neposlední řadě spatřuji smysl olympiády v pouhém odpoutání dětí od obrazovek Smysl tělesné výchovy na waldorfské škole spatřuji v možnosti nadchnout děti pro pohyb nebo je alespoň k pohybu přimět (eventuálně i přinutit). POTĚŠENÍ NA ZÁVĚR Jan Dostal: Život s duchem jazyka (1.díl). V nakladatelství Opherus vyšel již třetí sešit v edici Studijní texty českého waldorfského semináře. Autorův hluboký vhled do českého jazyka se mimo jiné opírá o vynikající práce jednoho z největších znalců češtiny Pavla Eisnera. Publikace je sice určena především učitelům waldorfských škol, ale je otevřená každému, kdo nachází v českém jazyce oblast svého zájmu. V záhlaví publikace stojí slova D. Hammarskjölda, generálního tajemníka OSN v letech : Úcta k slovu, to je první požadavek pro práci na sobě, jímž může být člověk vychován ke zralosti myšlenkově, citově i mravně. Úcta ke slovu k jeho používání s nejpřísnější péčí a v neúplatné vnitřní lásce k pravdě - to je také podmínka růstu pro každé společenství a celý lidský rod. Zneužívat slovo znamená mít neúctu k lidem. Podminovává to mosty a otravuje prameny. Vede nás to nazpátek po dlouhé cestě vývoje lidstva. Brožovaná publikace má 70 stran a stojí 60 Kč. Můžete si ji objednat mailem na adrese opherus@waldorf.semily.cz, případně si ji můžete zakoupit přímo ve škole (s 20% slevou). Druhý díl by měl vyjít v roce Petr Šimek O temperamentech Přemýšlela jsem, proč jsou naše dvě děti, vyrůstající ve stejném prostředí, stejně vychovávané, stejného genetického základu tolik rozdílné. Dostala se mi do rukou útlá knížečka O duševní podstatě dítěte, napsaná paní Caroline Von Heydebrand, která mi pomohla zodpovědět mé otázky a potvrdila tušené. Různé temperamenty našich dětí jsou mi odpovědí. Dcerka je štíhlá, modrooká, blon atá sangvinička, mrštná, pohybově zdatná, která tančí životem, leze do výšek, běhá, sportuje. Má velmi ráda společnost, ráda si hraje s jinými dětmi, které také občas ráda diriguje a vymýšlí hry s obdivuhodnou fantazií. Sama a často mění své momentální zájmy, ale nikdy nezažije nudu, sama si najde novou činnost, přestane-li jí ta původní bavit. Někdy je trochu roztěkaná a nevydrží dlouho u jedné činnosti. Nerada prohrává a občas trucuje, ale nevydrží jí to nikdy dlouho, během pár minut si znovu začne hrát. Velmi ráda se směje a když pláče, tak jen chvilinku. Ráno brzo vstává a bývá nedočkavá, máme-li nějaké plány. Nebývá nemocná a když je, většinou jsou to nachlazení, ze kterých se brzy zotavuje. Ve stravě není vybíravá, ale má raději lehčí jídla v menším množství, dává přednost výraznějším chutím. Dočetla jsem se, že je pro ní velmi důležitý životní rytmus, pravidelnost a z vlastní zkušenosti vím, že vědomí věcí následujících jí velmi uklidňuje a dodává jistotu. V knížce paní Heydebrand jsem se také dozvěděla, že málokdo z nás má vyhraněný temperament, daleko obvyklejší je kombinace více temperamentů. Dcerka často projeví i rysy melancholické, mívá přemýšlivé nálady, sama pro sebe si mluví, sní Má silné sociální cítění, bez vyzvání pomáhá druhým, pečuje o ně, soucítí s nimi. Melancholik také rád prožívá příběhy, kde někdo trpí, prožívá bolesti, velmi prožívá své tělo, bývá to takový malý dospělý. Často má zvláštní, přemýšlivé otázky typu: Jak vypadá Bůh?, Co bude až nebude svět? Melancholici chodí klidnou chůzí, často se svěšenou hlavou, mívají vysoké čelo, bledý obličej, jemné vlasy, jejich tělo ač štíhlé budí dojem, že ho nesou s velkou námahou. Často si cucají palec, koušou nehty, žmolí cíp oděvu... Melancholici se rádi schovávají, nepotřebují příliš společnost, ale mají rádi pocit, že jsou oblíbeni, často bývají zamračení a ve špatné náladě, neradi se nechávají z této nálady vytrhnout a snahy o to bývají většinou zbytečné. Dlouho si pamatují i drobné výtky, o to více ty neoprávněné. Jsou něžní a citliví po stránce tělesné i duševní. Brzy se unaví, často večer nemohou usnout a ráno se jim nechce vstávat. Nemocní melancholici mívají často žaludeční potíže s velkými bolestmi a milují péči ostatních. Mají sklon ke krátkozrakostí, ale mívají výborný sluch a jsou muzikální. Nemají rádi studenou vodu a milují teplo, které je dobré jim dopřát. Ve stravě si melancholici spíše vybírají, mají rádi sladké a mí- 10

11 vají vyložený odpor k masu, které si i po přípravě zachová zvířecí tvar, protože oni zvířata vášnivě milují. Malý melancholik je takový malý egoista, který se rád cítí v centru pozornosti, měl by cítit dostatečnou lásku a potřebuje člověka ke kterému se může s důvěrou přivinout. Náš synek je obrácenou stranou mince, je cholerik s pichlavým pohledem. Cholerici bývají pevné podsadité postavy, menšího vzrůstu, jejich krok bývá jistý a oči temné až černé. Už od pohledu je často jasné, že prosazují sebe. Když se cholerikovi něco nedaří, nemůže dosáhnout svého, cítí nespravedlnost zuří, důvodem je nejspíš to, že ve svém nitru je velmi citlivý a svůj neúspěch nedokáže jen tak přejít. Cholerici přesně vědí co chtějí a mají jasno v tom, jak toho dosáhnout, vyžadují řád a v případě nečekané změny se chovají nesmyslně, ač všeobecně bývají velmi inteligentní. Jsou draví do činností, mají silnou vůli, jasné představy, rádi na sebe upozorňují, mívají pocit, že jsou neomylní a že vše zvládnou, chtějí si na vše přijít sami. Právě proto jim prospívá, když jim zadáváme úkoly, které jsou trošku nad jejich síly, aby poznali, že přeci jenom nejsou takový všeumělci a vševědové. V jejich případě je ve výchově nutná silná autorita, která vždycky všechno ví a zvládá jejich výbušné nálady. Cholerický temperament je projevem síly a proto musíme cholerikovi poskytovat dostatek příležitostí k smysluplnému využití sil, milují řemeslné práce, jako zatloukání hřebíků, štípání dříví, kopání, řezání pilou to jsou pro ně zdravá zaměstnání. Cholerik nesnáší ironii, která ho často vyprovokuje k zuřivosti, nedaří-li se mu něco potřebuje láskyplné povzbuzování. V době záchvatu cholerik není přístupný domluvám, ale ve stavu po záchvatu, v klidu, po ponechání sama sobě, je velmi vděčný za morální podporu Cholerikovi velmi prospívá vyprávění příběhů o hrdinských činech, které by sám nezvládl, on také velmi rád a vřele uctívá dospělé idoly, očekává od nich energické a inteligentní vedení. Posledním temperamentem, který však ve svých dětech nenacházím je flegmatik. Flegmatik působí ospale, unaveně, lhostejně jeho chůze je pomalá, šourá se, zakopává, často bývá obézní, protože velmi rád jí a spí.velmi těžce se zapojuje do činnosti, uzavírá se do sebe, často neví co se děje, protože neprožívá svět te a tady, nevěnuje pozornost okolí, ale zabývá svými myšlenkami, proto se často jeví, jako nechápavý, není schopen rychlého uvažování a duchapřítomných odpovědí, ale není hloupý a má výbornou pamě. Příliš se nezapojuje do hry, je rád sám, stojí v koutku a pozoruje ostatní. Když do něj někdo strčí, nezlobí se, neohradí. Flegmatik nemívá příliš mnoho fantazie a často až pedantsky trvá na pořádku a svých zvyklostech, ale bývá dochvilný a je na něj vždy spolehnutí. Ve výchově mu prospívá neponechat ho jeho pohodlí a stále ho jemně provokovat k aktivitě, pomáhá mu častý kontakt s dětmi a názorné příklady prožívání situací, které si s námi doprožije. Flegmatik jednoduše potřebuje tu a tam probudit, občas i malým šokem jako je například umytí studenou vodou po probuzení, flegmatik velmi dobře snáší takové malé šoky, které ho uvádí do reálného světa. Je také velmi důležité rozumnou stravou nedopustit jeho obezitu, tím velmi prospějeme jeho duševnímu i duchovnímu vývoji. V závěru mého stručného výtahu nebo spíše nástinu tématu výše zmiňované knížky, kterou vřele doporučuji k podrobnějšímu studiu, považuji za velmi důležité zdůraznit, že žádný z temperamentů není ideální a žádný není ztracený případ, snahou je v každém temperamentu podpořit to dobré a potlačit to méně dobré. V tom Vám přeje hodně štěstí Šárka Bredlerová Jak pravidelně dostávat Wšetečku Poštou do schránky: cena čísla 22 korun /číslo (za školní rok 5 čísel 110 korun) svoji doručovací adresu odevzdejte spolu s předplatným paní učitelce 1. třídy Sandře Tischlerové. ovou poštou: bezplatná služba, formát PDF, svoji doručovací ovou adresu sdělte prosím na vanickova.michaela@seznam.cz Osobně si jej vyzvedávat: zapište se do seznamu odběratelů a zapla te předplatné ve výši 60 korun u paní učitelky 1. třídy Sandry Tischlerové. Impressum Školní časopis WŠetečka vydává Sdružení přátel waldorfské školy v Semilech Redakční rada: Lenka Hřibová, Mojmír Poláček, Sandra Tischlerová, Michaela Vaníčková. Odpovědným redaktorem tohoto čísla je Mojmír Poláček Editoři: Michaela Vaníčková, Mojmír Poláček Redakční uzávěrka pro příspěvky: vždy 20. v lichém měsíci, příspěvky můžete zasílat na adresu vanickova.michaela@seznam.cz. Redakce si vyhrazuje právo nezařazení, krácení a běžné redakční úpravy příspěvků. Toto číslo vyšlo 4. června

12 12