Návrh investičního portfolia pro rizikově tolerantního klienta

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Návrh investičního portfolia pro rizikově tolerantního klienta Diplomová práce Autor: Bc. Jan Heřmanský Finance Vedoucí práce: Ing. Jiří Anděl, CSc. Praha Duben, 2012

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Chotěšově, dne 25. dubna 2012 Bc. Jan Heřmanský

3 Poděkování Chtěl bych tímto poděkovat vedoucímu této diplomové práce panu Ing. Jiřímu Andělovi, CSc., za odbornou konzultaci, dále za rychlé připomínkování předložených dílčích částí diplomové práce a za pomoc při zpracování této diplomové práce.

4 Anotace Cílem diplomové práce je sestavení návrhu investičního portfolia pro rizikově tolerantního klienta. Teoretické zaměření této práce spočívá zejména v popisu finančních trhů jako celku včetně podrobné analýzy jednotlivých investičních instrumentů, které se na finančních trzích obchodují, a to včetně jejich rozdělení dle jednotlivých segmentů finančního trhu. Zaměření také spočívalo v definici rizika, výnosu a likvidity, a to zejména v interakci s investičním portfoliem jako celku včetně jeho diverzifikace. V teoretické části jsem se také zaměřil na rizikový profil investora, který je nutné si před samotným návrhem přesně a objektivně stanovit. Výsledkem teoretické části je zejména úmysl zpřehlednit investorovi investiční možnosti, které finanční trhy nabízejí. Praktická část je již zaměřena na konkrétní investiční instrumenty vhodné pro rizikově tolerantního klienta se závěrečným výběrem investičních instrumentů vkládaných do investičního portfolia vytvořeného na míru konkrétnímu investorovi. Klíčová slova: Finanční trh, peněžní trh, kapitálový trh, trh cenných papírů, výnos, riziko, likvidita, investiční portfolio, diverzifikace, akciové indexy, akcie, investiční drahé kovy Annotation The aim of this thesis is the drawing up of the investment portfolio for risk-tolerant clients. The theoretical focus of this work lies mainly in the description of the financial markets as a whole, including detailed analysis of various investment instruments that are traded in financial markets, including their classification according to the individual segments of the financial market. The focus also consisted in the definition of risk, return and liquidity, especially in interaction with the investment portfolio as a whole, including its diversification. In the theoretical part, I also focused on the investor's risk profile, which is necessary before the proposal can accurately and objectively determined. The result is mainly theoretical part of the investor's intention to streamline the investment opportunities offered by financial markets. The practical part is focused on specific investment instruments suitable for risk-tolerant client with the final selection of investment instruments inserted into the investment portfolio created "tailor" a particular investor. Key words: Financial market, money market, capital market, securities market, yield, risk, liquidity, investment portfolio, diversification, stock indices, equities, precious metals investment

5 Obsah Obsah... 5 Úvod Analýza finančních trhů Peněžní trh Trh krátkodobých úvěrů Trh krátkodobých cenných papírů Kapitálový trh Trh dlouhodobých úvěrů Trh dlouhodobých cenných papírů Trh cenných papírů Primární trhy cenných papírů Sekundární trhy cenných papírů Veřejné trhy cenných papírů Neveřejné trhy cenných papírů Význam trhů cenných papírů Důležité aspekty při tvorbě investičního portfolia Výnos Riziko Likvidita Diverzifikace portfolia Výnosová míra portfolia Riziko portfolia Investor a jeho vztah k riziku Výběr produktů FT vhodných pro investiční portfolio rizikovějšího charakteru Akciové indexy DAX

6 FTSE DJIA NASDAQ S&P Investiční drahé kovy Státní dluhopisy, depozitní certifikáty, spořicí účty, termínované vklady Sestavení investičního portfolia pro rizikově tolerantního klienta Závěr Seznam použité literatury Seznam grafů Seznam obrázků Seznam rovnic Seznam tabulek

7 Úvod Investování na finančních trzích se stále více stává oblíbenější u menších soukromých investorů, kteří mají přebytek finanční hotovosti a nechtějí je nechávat jen tak ležet na běžných účtech bank s nízkým úrokem s výší hodně pod každoročně vyhlašovanou cenovou hladinou inflací. Takto uložená finanční hotovost si totiž každoročně snižuje svojí reálnou hodnotu. Tato skutečnost podněcuje více a více soukromých investorů k aktivnějšímu přístupu ke svým finančním přebytkům. Místem, kde je možné zhodnocovat finanční přebytky, jsou právě finanční trhy. Finanční trhy sice ve světě existují již velice dlouhou dobu, v České republice však tento fenomén nemá mezi menšími soukromými investory dlouhou tradici. A právě z důvodu dlouhého historického vývoje finančních trhů ve světě je pro menšího soukromého investora stále složitější se v tomto prostředí pohybovat. Cílem této diplomové práce je tedy zpřehlednit finanční trhy, popsat jednotlivé jejich segmenty a vytvořit přehledný seznam existujících investičních instrumentů. Investování má, jako každé podnikání, svá úskalí, na které je dobré se před vstupem na finanční trhy zaměřit a počítat s nimi. Jedná se zejména o rizika spojená s investováním. Není totiž dáno, že každý investiční instrument přináší určitý výnos bez rizika. Tento fakt bývá docela často přehlížen vidinou pohádkových zisků, kterých lze na finančních trzích dosáhnout. Výsledkem pak může být ztráta veškerého finančního přebytku. Z výše uvedených důvodů je nutné budoucího investora připravit právě na úskalí, která ho čekají v podobě hrozícího rizika ze ztráty hodnoty nakoupeného investičního instrumentu. Tyto rizika je možné určitým způsobem omezit či snížit, a to například diverzifikací, anebo vhodnou skladbou investičního portfolia či aktivnějším přístupem k jeho řízení, které ale vyžaduje již určité znalosti konkrétního investičního instrumentu. Pro začínajícího investora je právě diverzifikace portfolia nejdůležitější částí přežití na finančních trzích beze ztráty. Dále je také nutné si uvědomit, že investiční instrumenty není možné získat bez přidaných nákladů, přičemž nejvýznamnější jsou právě transakční náklady brokerům, přes které se lze investiční instrumenty nakupovat a prodávat. Takové transakční náklady při neuváženém nakupování a prodávání, či nevhodném výběru brokera, mohou velice snadno přesáhnout výnosy přinášející investiční instrumenty. Další důležitou součástí příprav ke vstupu na finančních trzích je určit si objektivním pohledem na sebe sama svůj vztah k riziku. Není možné vstupovat do rizikových investičních 7

8 instrumentů s averzí proti riziku. Pocit takového investora při pohledu na menší korekci proti plánovanému pohybu může být velice nebezpečný, a to v například podobě neuvážených, zbrklých či neracionálních kroků, které mohou nakonec vyústit ve ztrátu. Toto všechno jsou skutečnosti, které musí investor bezpodmínečně dodržovat. V praktické části budou následně vymezeny ty investiční instrumenty, které budou vhodné do investičního portfolia rizikově tolerantního klienta, ze kterých následně sestavíme portfolio konkrétnímu investorovi připravenému vstoupit do světa finančních trhů. 8

9 1. Analýza finančních trhů Finanční trh je systém institucí a instrumentů zabezpečující pohyb peněz a kapitálu (nabízeného ve formě cenných papírů) ve všech jeho formách mezi různými ekonomickými subjekty, a to na základě poptávky a nabídky (1). Obecněji se tedy dá říci, že na finančním trhu jako celku se soustřeďuje nabídka a poptávka po finančních instrumentech včetně peněz. Poptávku na finančním trhu tvoří subjekty (domácnosti, podniky a stát) mající nedostatek peněžních prostředků (deficitní subjekty), přičemž jim tento nedostatek brání v realizaci zamýšlených činností. Na druhé straně nabídku na finančním trhu tvoří subjekty (domácnosti, podniky a stát) mající volné peněžní prostředky (přebytkové subjekty). Úkolem finančního trhu je tedy přemístit volné peněžní prostředky od přebytkových subjektů k subjektům deficitním. Finanční trh lze členit z různých hledisek. Nejčastější členění finančního trhu však vychází z jednotlivých druhů finančních instrumentů, které se na dílčích segmentech finančního trhu obchodují. Jak vyplývá z následujícího obrázku 1, v rámci finančního trhu funguje celá řada dílčích segmentů, a to především trh peněžní a trh kapitálový, přičemž se sem ještě řadí i poněkud specifické trhy s cizími měnami a trhy drahých kovů. A pokud se jedná o další návazné členění peněžního a kapitálového trhu, je možno je dále rozdělit na trhy krátkodobých a dlouhodobých úvěrů a trhy krátkodobých a dlouhodobých cenných papírů, které dohromady tvoří trh cenných papírů jako takový (2). Obrázek 1: Nejčastější členění finančního trhu 9

10 1.1. Peněžní trh Základní charakteristickou vlastností peněžního trhu je krátkodobost na něm uzavíraných obchodů. Obchodují se zde finanční instrumenty s krátkou dobou splatnosti, zpravidla do jednoho roku. Dalšími charakteristikami finančních instrumentů obchodovaných na peněžním trhu jsou menší riziko, nižší výnos a vysoká likvidita. Obecně lze považovat finanční instrumenty peněžního trhu za bezpečnější investice než investice do finančních instrumentů kapitálového trhu. Nejvýznamnější funkcí peněžního trhu je financování provozního kapitálu podniků a poskytování krátkodobých peněžních úvěrů či půjček jak domácnostem, podnikům, tak i vládám jednotlivých států. Vedle toho však poskytuje finance i pro spekulativní nákupy jak cenných papírů, tak komodit (2) Trh krátkodobých úvěrů Trh krátkodobých úvěrů umožňuje poskytování různých typů krátkodobých úvěrů, a to zejména obchodními bankami nebo jinými licencovanými finančními institucemi. Krátkodobý úvěr, resp. půjčka může být také individuálně poskytnuta přímo fyzickou osobou v rámci její investiční strategie, ale samozřejmě i mimo ní (např. jednorázová půjčka známému, osobě blízké, apod.). Takovéto počínání ovšem může být do jisté míry značně rizikové, neboť v rámci poskytnutí takovéto půjčky nebývají ve většině případů analyzovány důležité aspekty pro posouzení bonity dlužníka. Nejvýznamnější pozici na trhu krátkodobých úvěrů však zaujímá mezibankovní trh, protože se zde realizuje nejvíce objemů transakcí. Jde o operace mezi bankami, které si navzájem půjčují peněžní prostředky nebo mají smluvené jiné finanční obchody. Řadíme zde i obchody mezi bankou a Českou národní bankou, kdy si banka může své přebytečné likvidní prostředky uložit u centrální banky. V době splatnosti této transakce, která obvykle trvá čtrnáct dní, získá banka zpět své vložené prostředky a navíc i úrok, který je odvíjen od aktuálního sazebníku České národní banky a je označována jako repo sazba (3). Mezi instrumenty trhu krátkodobých úvěrů řádíme zejména: 1. Bankovní půjčka 2. Spotřebitelský úvěr 3. Kontokorent 4. Obchodní úvěry (poskytují si je podnikatelské subjekty samy mezi sebou a nejčastěji souvisí s dodávkami zboží nebo služeb) 10

11 5. Lombardní úvěr (poskytuje ČNB komerčním bankám) Dále sem samozřejmě patří i krátkodobé vklady ukládané u obchodních bank, a to jak obyvatelstvem, tak i podniky, obcemi, případně některými státními organizacemi. Pochopitelně sem též patří i vklady obchodních bank anebo státu na účtech u centrální banky (2). Sem řadíme zejména: 1. Vklady na běžném účtu 2. Spořicí účty 3. Termínované vklady 4. Repo operace Trh krátkodobých cenných papírů Na trzích krátkodobých cenných papírů se ekonomické subjekty poptávající peníze obracejí s nabídkou cenných papírů (krátkodobých dluhopisů) na vhodné zájemce, a to buď přímo, nebo prostřednictvím specializovaných finančních institucí (2). Cenných papírů na peněžním trhu je spousta. Nejčastějšími z nich jsou směnky a šeky. Mezi cenné papíry peněžního trhu také patří depozitní certifikáty, které vydávají banky ve snaze získat krátkodobé prostředky. Mají vyšší úrokovou sazbu než běžné termínované vklady, a proto lákají potencionální investory, kteří však musejí mít k dispozici větší množství finančních prostředků, protože nominální hodnota certifikátů je vysoká. Do této skupiny cenných papírů také zařazujeme státní pokladniční poukázky, které vydává Ministerstvo financí a pokladniční poukázky České národní banky. Tyto poukázky jsou krátkodobými dluhopisy s vysokou nominální hodnotou (jeden milion Kč) a vydávané pouze v elektronické podobě. Avšak ještě vyšší nominální hodnoty, které dosahují více jak deset milionů Kč, nesou komerční papíry, které jsou emitovány velkými společnostmi. Tyto podnikové směnky mají velmi nízkou likviditu, ale na oplátku nám přinášejí vysoký výnos (3). Mezi instrumenty trhu krátkodobých cenných papírů řádíme zejména: 1. Směnky 2. Šeky 3. Depozitní certifikáty 4. Státní pokladniční poukázky 5. Pokladniční poukázky České národní banky 6. Krátkodobé státní a komunální dluhopisy 7. Krátkodobé podnikové dluhopisy 11

12 1.2. Kapitálový trh Kapitálový trh je trhem pro obchodování těch finančních investičních instrumentů, které mají povahu dlouhodobých finančních investic (více jak jeden rok). Jeho prostřednictvím jsou poskytovány jak dlouhodobé úvěry, tak jsou na něm obchodovány dlouhodobé cenné papíry (2). Kapitálový trh představuje celý akciový trh a část trhu s dluhovými finančními nástroji (4). Hlavními charakteristikami finančních instrumentů obchodovaných na kapitálovém trhu jsou vyšší riziko, vyšší výnos a nízká až střední likvidita Trh dlouhodobých úvěrů Dlouhodobé úvěry jsou poskytovány především komerčními bankami, případně i jinými finančními institucemi. S ohledem na jejich dlouhodobost a zpravidla i většímu objemu zapůjčených peněžních prostředků (a tím i k vyšší míře podstupovaného rizika) bývají nejčastěji ručeny reálným majetkem, zpravidla nemovitostmi. Vedle nich se i pochopitelně též jedná i o dlouhodobé vklady s dobou splatnosti delší než jeden rok (2) Trh dlouhodobých cenných papírů Za nejvýznamnější druhy cenných papírů bývají na kapitálovém trhu považovány zejména akcie a dlouhodobé dluhopisy. Tyto skutečnosti dávají trhu dlouhodobých cenných papírů označení pouze jako trh cenných papírů. Významnou předností instrumentů trhu cenných papírů od trhu dlouhodobých úvěrů je jejich převoditelnost, resp. obchodovatelnost. Toto dává obrovskou výhodu především investorům, kteří nakoupené finanční instrumenty nemusí držet po celou dobu jejich životnosti a mohou je kdykoliv prodat a tím zpět získat likvidní peněžní prostředky. Tato výhoda nejen zvyšuje zájem investorů o tyto finanční instrumenty, ale také dává výhodu emitentům těchto finančních instrumentů, neboť velký zájem přináší větší pravděpodobnost emitentům získat dlouhodobé peněžní zdroje. Fakt, že transakce s dlouhodobými cennými papíry několikanásobně převyšují objem transakcí dlouhodobých úvěrů, je způsoben zejména tím, že investiční požadavky zažívají poslední dobou rapidní nárůst, přičemž jejich uspokojení několika málo subjekty (především bankami) bývá od určité meze neúnosně riskantní. Cenné papíry tím, že jsou nakupovány ve velké množství různými druhy investorů, umožňují toto riziko rozložit, přičemž současné vlastnictví několika druhů cenných papírů snižuje zároveň míru jimi podstupovaného rizika. Navíc jednotlivý investoři mohou dle vlastního uvážení průběžně měnit strukturu svého portfolia, 12

13 přičemž obchodováním s cennými papíry ve výše uvedeném smyslu napomáhají zvyšovat i jejich likviditu (2). Mezi instrumenty trhu dlouhodobých cenných papírů řádíme zejména: 1. Akcie 2. Podílové listy 3. Státní dluhopisy 4. Korporátní dluhopisy 5. Cenné papíry kolektivního investování 6. Komodity 7. Deriváty 1.3. Trh cenných papírů Jak již bylo uvedeno výše, trh cenných papírů je tvořen trhem krátkodobých cenných papírů a trhem dlouhodobých cenných papírů. Trh cenných papírů je ovšem možné členit podle spousty dalších hledisek, přičemž nejčastěji používaný způsob členění je znázorněn dále na obrázku 2. Obrázek 2: Členění trhu cenných papírů 13

14 Primární trhy cenných papírů Označení primárního trhu cenných papírů spočívá v tom, že se na něm obchoduje s novou emisí cenných papírů, tedy s takovou emisí, která je poprvé uváděna na finanční trh. Každé další obchodování již probíhá na sekundárním trhu. Nová emise cenných papírů představuje převod hotovosti od investora k emitentovi. Operace na primárním trhu má tedy emitent plně pod svou kontrolu. Kromě stanovení hodnoty nabízeného cenného papíru může emitent rozhodnout o tom, kdo se stane či kdo se naopak nemůže stát prvním nabyvatelem vydaného cenného papíru. Emitent však na druhé straně nemá jistotu o zájmu jeho emise. Funkce primárního trhu tedy spočívá v získávání nových peněžních prostředků a v jejich přeměně ve zdroje dlouhodobé, které jsou zapotřebí především pro financování investic velkých korporací, obcí nebo státu. Na druhé straně jsou investorům poskytujícím potřebný kapitál prodávány nově emitované cenné papíry. Fungování primárních trhů je ovšem do značné míry závislé na kvalitě fungování s nimi souvisejících trhů sekundárních, protože zájem investorů o nově emitované a do oběhu poprvé uváděné cenné papíry totiž závisí jak na vývoji tržních cen obdobných (resp. těch samých) cenných papírů obchodovaných na sekundárním trhu, tak na jejich likviditě (2) Sekundární trhy cenných papírů Na sekundárním trhu se obchodují již dříve emitované cenné papíry, které byly nakoupeny na trhu primárním. Funkce sekundárního trhu je tedy dána v určování tržních cen cenných papírů a hlavně také v zajišťování jejich likvidity. Vysoká likvidita poskytuje investorům jednodušší transformaci cenného papíru zpět v hotové peníze, které mohou být následně opět použity k nákupu jiného cenného papíru nebo k další finanční investici. Aktivní sekundární trh je také třeba pro aktivní fungování primárního trhu. Sekundární trhy přispívají k efektivnosti primárního trhu tím, že poskytují informace o ceně. Informace o sekundárním trhu také ovlivňují chování účastníků primárního trhu (4). Obchodování na sekundárním trhu je zejména u dlouhodobých cenných papírů objemnější než na primárním trhu, a to z důvodu opakovaného obchodování cenných papírů, které je možné zobchodovat na primárním trhu pouze jednou. Co se týče krátkodobých cenných papírů peněžního trhu, jsou objemy transakcí vzhledem k jejich krátkodobé životnosti a nutnosti jejich časté obnově daleko vyšší než na sekundárním trhu krátkodobých cenných papírů peněžního trhu (2). 14

15 Veřejné trhy cenných papírů Obchody realizované na primárních a sekundárních trzích probíhají na dvou typech trhů, kterými jsou hlavně trhy veřejné a trhy neveřejné. Diference mezi nimi spočívá zejména v tom, že na veřejných trzích mají přístup a mohou se zde obchodování zúčastnit všichni potencionální investoři, což způsobuje efekt prodeje cenného papíru za nejvyšší nabídnutou cenu. Na neveřejném trhu jsou realizovány pouze tzv. smluvní obchody, které jsou vypořádány na základě individuálně dohodnutých podmínek. Veřejné primární trhy poskytují emitentům cenných papírů umisťovat své cenné papíry různými způsoby, kterými může být např. reklamní kampaň, inzerce, apod. Široký rozsah zveřejnění záměru prodeje primární emise může zvýšit zájem o emitované cenné papíry mezi investory, přičemž konečný efekt takovéto emise může ve finále skončit i finančně nad očekáváním emitenta. Ovšem toto není pravidlem. Finanční a časová náročnost primární emise bude mít vždy rozhodující vliv při záměru její umístění na primárním veřejném trhu. Veřejné trhy sekundární můžeme dále rozdělit na veřejné sekundární organizované trhy a veřejné sekundární neorganizované trhy, přičemž organizované trhy jsou reprezentovány burzami nebo případně i jinými (mimoburzovními) licencovanými organizátory veřejného trhu, a neorganizované trhy jsou reprezentovány zejména bankami nebo jinými institucionálními či soukromými obchodníky s cennými papíry, které jsou obecně definovány jako OTC (over the counter přes přepážku) trhy. Potencionální investoři se v případě zájmu o instrumenty neorganizovaného trhu obracejí přímo na svoji banku nebo na jiného obchodníka s cennými papíry, kteří požadovaný obchod zpravidla zprostředkují s některým ze svých obchodních partnerů. Nevýhodou neorganizovaného trhu je zejména jejich nízká regulovatelnost prostřednictvím státu. Na druhé straně jsou organizované trhy silně regulovány (2) Neveřejné trhy cenných papírů Neveřejné trhy jsou charakteristické osobní nebo zprostředkovatelskou dohodou emitenta s investorem nebo investory. Na neveřejném primárním trhu jsou obchodovány tzv. uzavřené emise, ve kterých je emitent již předem dohodnut s potenciálními investory o prodeji svých nově emitovaných cenných papírů. Na neveřejném sekundárním trhu probíhá prodej cenných papírů stávajících vlastníků novým potencionálním zájemcům. Obchody jsou stejně jako na neveřejném primárním trhu předem smluvně dohodnuty. 15

16 Význam trhů cenných papírů Volnými peněžními prostředky disponují ve vyspělých státech především domácnosti, přičemž objemné finanční toky se pohybují zejména od domácností (věřitelů) k podnikům a veřejnému sektoru (dlužníkům). Na základě ziskové motivace investorů dochází k alokaci peněžních prostředků do těch sektorů a aktivit, kde lze očekávat nejvyšší výnos vzhledem k riziku. Trh cenných papírů však vzhledem ke svému obrovskému rozměru umožňuje investorům diverzifikovat svůj majetek mezi velký počet finančních instrumentů, a tím snižovat své riziko. Tím se stává trh cenných papírů dostupný i pro začínající či méně známé firmy s žádným nebo nízkým ratingem. Diverzifikací portfolia lze právě investovat i do nákupu cenných papírů takto rizikových firem. O diverzifikaci portfolia bude psáno dále v této diplomové práci. Význam trhů cenných papírů je tedy dán tím, že umožňuje peněžním prostředkům pohybovat se od těch, kteří nemají produktivní příležitost, k těm, kteří takové možnosti mají. Tím přispívají trhy cenných papírů, tedy řekl bych spíše finanční trh jako celek, k vyšší produktivitě a efektivnosti ekonomiky jako celku (5). Trh cenných papírů bych dále rozdělil podle instrumentů, se kterými lze na trhu cenných papírů obchodovat: 1. Akciové trhy 2. Trhy dluhopisů 3. Trhy finančních derivátů Ad 1) Na akciových trzích se obchoduje s akciemi rozsáhlého počtu obchodních akciových společností. Ve vyspělých státech jsou akciové společnosti převládající právní formou firem s naprosto rozhodujícím podílem na průmyslové výrobě, obchodu a peněžnictví. Zde je však nutné uvést, že pouze malá část akciových společností má své akcie kótovány na burzách a lze tedy s nimi obchodovat na sekundárních trzích. Například v České republice je zaregistrováno zhruba akciových společností, přičemž pouze 27 z nich je emitováno na Burze cenných papírů Praha (stav k (6)). 16

17 Obrázek 3: BCPP - emise akcií ke dni RM-SYSTÉM, česká burza cenných papírů, a.s., nabízí k obchodování celkem 26 akcií, jejichž výčet je uveden níže na obrázku 4 (7). Obrázek 4: RM-SYSTÉM, počet akcií k obchodování 17

18 Pro přehled dále v tabulce 1 uvádím přehled kotovaných akciových společností na vybraných zahraničních burzách v letech 1960 až 2009 (5). Název burzy NYSE Londýn Německá burza Tokio Shanghai Tabulka 1: Počet kotovaných společností na vybraných burzách ( ) Akcie takto veřejných společností mají zpravidla charakter vysoce likvidních prostředků, poněvadž je lze za poměrně nízkých transakčních nákladů přeměnit na disponibilní finanční prostředky. Ad 2) Trhy dluhopisů rozlišujeme z hlediska podstatných investičních charakteristik na krátkodobé dluhové instrumenty a dlouhodobé dluhové instrumenty. Krátkodobé dluhové instrumenty jsou obchodovány na trhu peněžním. Tento trh má, jak jsem již uvedl výše, charakter velkoobchodního trhu, poněvadž dominantní roli na něm hrají banky, brokerské firmy, institucionální investoři, velké korporace a centrální banka. Rozhodující roli zde hrají jednotlivé banky, které si na peněžním trhu upravují svoji likviditu buď přímo mezi sebou, nebo prostřednictvím refinančního systému centrální banky. Pro centrální banku je peněžní trh důležitým místem pro provádění měnové politiky (5). Krátkodobé dluhové instrumenty mají sekuritizovanou podobu. Jsou charakteristické určitými rozdíly oproti peněžním transakcím: Vyznačují se vysokou flexibilitou (možnost předčasného prodeje či umoření) Jsou obchodovány na sekundárních trzích, což vede ke kolísání jejich výnosové míry a vzniku kursového rizika Jsou více přístupné široké investiční veřejnosti Za základní druhy krátkodobých dluhových instrumentů považujeme: Státní pokladniční poukázky Depozitní certifikáty Komerční papíry 18

19 Státní pokladniční poukázky jsou emitovány pro pokrytí schodku státního rozpočtu. Tyto instrumenty jsou ve většině vyspělých států považovány za bezrizikové cenné papíry, poněvadž téměř neexistuje nebezpečí nesplacení těchto instrumentů ze strany státu a pro svoji krátkou dobu splatnosti mají i velmi nízké kursové riziko. Státní pokladniční poukázky mají dobu splatnosti do 12 měsíců, avšak často i pouze několik týdnů. Jsou tradičně obchodovány na diskontované bázi. Trh pokladničních poukázek je velmi likvidní trh. Pro informaci níže uvádím seznam emitovaných pokladničních poukázek a poukázek ČNB za rok 2011 (8). Obrázek 5: Seznam emitovaných pokladničních poukázek a poukázek ČNB Vývoj na trhu státních pokladničních poukázek je investory velmi pozorně sledován, poněvadž výnosová míra z pokladničních poukázek je používána za bezrizikovou výnosovou míru, která je výchozím prvkem při odvození požadované výnosové míry alternativních investičních instrumentů (5). Vzhledem k tomu, že jsou státní pokladniční poukázky emitovány pod jmenovitou hodnotou, je výnos plynoucí investorům dán rozdílem mezi jmenovitou hodnotou a emisní 19

20 cenou. Na rozdíl od dlouhodobých instrumentů, nejsou ze státních pokladničních poukázek vypláceny žádné úroky. Depozitní certifikáty emitují jednotlivé banky s cílem získat krátkodobé zdroje. Mají dobu splatnosti zpravidla do 12 měsíců. Jsou obchodovány na diskontované bázi podobně jako státní pokladní poukázky. Depozitní certifikáty můžeme dále rozlišovat na: a) Velkoobchodní depozitní certifikáty jsou emitovány ve vysokých jmenovitých hodnotách a investory jsou zpravidla fondy peněžního trhu, pojišťovny nebo jiní institucionální investoři. Pro tyto instrumenty existuje zpravidla poměrně likvidní sekundární trh. b) Maloobchodní depozitní certifikáty jsou emitovány v poměrně nízkých jmenovitých částkách a jsou určeny pro drobné vkladatele bank. Výnosová míra z depozitních certifikátů je pravidelně vyšší než ze státních pokladničních poukázek, poněvadž depozitní certifikáty jsou více rizikové a zpravidla mají nižší likviditu. Rozpětí mezi výnosem ze státních pokladničních poukázek a z depozitních certifikátů kolísá podle hospodářského cyklu a stavu v důvěře v bankovní systém (5). Depozitní certifikáty jsou vlastně poukázky banky, které potvrzují přijetí pevné částky vkladu zpravidla na kratší lhůtu splatnosti. Vydáním depozitního certifikátu bankou se z něho stává krátkodobý obchodovatelný cenný papír. V ČR nejsou depozitní certifikáty obchodovatelné na burze, ale mohou obíhat jako platidlo mezi subjekty. V zahraničí jsou obchodovatelné na finančním trhu. Banky je vydávají v termínech od jednoho měsíce po tři roky. Pro banku je to další možnost, jak nakoupit volné peněžní prostředky. Úročí se, přičemž úrok závisí na situaci na peněžním trhu a na době splatnosti depozitního certifikátu. Výhody pro banku: je to hromadně emitovaný cenný papír tím osloví nejen své klienty, ale celou širokou veřejnost zakoupením certifikátu získá banka neodvolatelný vklad na určitou dobu (zdroj pro úvěry nebo investování, zvyšuje likviditu banky) Výhody pro investora: klient má pohledávku za bankou, ale v případě nutné potřeby peněz může certifikát prodat někomu jinému, ale ne bance zpravidla je zde vyšší úročení než u termínovaných nebo spořících vkladů 20

21 Depozitní certifikáty nabízí většina českých komerčních bank. Pro příklad uvádím aktuální nabídku Raiffeisen bank, a.s., která depozitní certifikáty nabízí pod názvem produktu depozitní směnka. K tomu produktu Raiffeisen bank, a.s., uvádí následující: Alternativa pro výhodné zhodnocení Vašich volných peněžních prostředků. Jedná se o cenný papír, který je charakterizován dobou splatnosti, úrokovou sazbou a směnečnou sumou. Depozitní směnky se řídí Směnečným a šekovým zákonem č. 191/1950 Sb. Nepodléhají proto pojištění podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění. Splatnost depozitní směnky na pevně stanovenou dobu splatnosti předepsanou bankou, tj. na 1, 3, 6, 12, 24, 36 měsíců. Úroková sazba, kterou je zhodnocována částka, na níž je depozitní směnka vystavena, je odvozena od aktuální úrokové sazby na mezibankovním trhu. Úroková sazba je stanovena aktuálním úrokovým lístkem - pro částky do 5 mil. Kč - a nebo dohodnuta s klientem individuálně při nákupu depozitní směnky pro částky nad 5 mil. Kč. Jako výhody Raiffeisen bank, a.s., uvádí: výhodnější úročení než na termínovaných vkladech nebo spořicích účtech bezpečný cenný papír vystavený bankou zřízení a úschova směnky zdarma operativní sjednávání obchodů možnost vystavení depozitní směnky v korunách i zahraničních měnách možnost sjednání individuální sazby u depozit větších objemů (9) Dále uvádím aktuální úrokový lístek Raiffeisen bank, a.s., týkající se depozitní směnky. Úrokový lístek je platný od (10): Doba trván splatnosti depozitní směnky (v měsících) Částka (v CZK) ,20 0,20 0,25 0,30 3 0,30 0,40 0,50 0,50 6 0,45 0,50 0,60 0, ,10 1,40 1,50 1, ,50 1,90 2,70 2, ,00 2,30 2,90 2,90 Úrokové sazby v % p. a. pro korunové depozitní směnky do KČ 21