Nomenklatura česká i latinská vychází zejména z webu

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Nomenklatura česká i latinská vychází zejména z webu www.biolib.cz."

Transkript

1 1

2

3 Obsah Slovo úvodem... 4 Hlavní domény života... 5 Systematika eukaryot... 8 Molekulární fylogenetika Viry, viroidy, priony a další nebuněčné částice Bakterie Sinice Archaea Excavata SAR I. (Stramenopiles) SAR II. (Rhizaria, Alveolata) Amoebozoa Chytridie, hmyzomorky a spájivé houby Vřeckovýtrusné houby Lichenizované houby Stopkovýtrusné houby Autorské řešení úloh Obrazové tabule Seznam použité a doporučené literatury

4 Slovo úvodem Milé kolegyně, milí kolegové, případně studenti, kterým se dostala tato publikace do rukou, dovolte, abych Vám představil Sbírku atraktivních úloh z biologie problematických skupin organismů. Vznikla jako volné pokračování Sbírky atraktivních úloh z botaniky, kterou jsem díky podpoře grantem MHMP dal dohromady v roce Sbírka by Vám měla zpřístupnit nové trendy v systematice organismů. Kdo sleduje proměny moderní systematiky zejména eukaryot v posledních letech, ví, že se neustále s novými daty mění. Sice není nutné tím zatěžovat studenty v rámci běžných hodin základní biologie, ale asi bychom měli vědět, co se děje. Právě proto, aby Vás studenti nezaskočili otázkami typu: Proč už nejsou hlenky houby?, nebo Proč se zkoumá léčba malárie pomocí herbicidů?, nebo Proč už nejsou hnědé, zelené a červené řasy spolu?, je tu naše sbírka. Poprosil jsem o spolupráci řadu lidí z oboru, kteří se na vzniku sbírky podíleli. Chtěl bych poděkovat Jardovi Nunvářovi a Ivanu Čepičkovi za úvodní kapitoly, Janičce Pilátové, Ondrovi Koukolovi, Jardovi Nunvářovi a Vlastě Čepelové za recenzi sbírky, Hance Maškové za úžasné obrázkové přílohy, Evženu Markalousovi za typografickou korekturu, Jirkovi Ševčíkovi za titulní list, Majdě Holcové, Lence Sochorové a Janě Pilátové za přípravu praktických cvičení pro závěrečný seminář. Sbírka má podobnou strukturu jako sbírka z botaniky. Nabízí různé problémové úlohy, doplňovačky, křížovky, schémata a otázky z biologie virů, bakterií, archeí a všech eukaryotických skupin, vyjma rostlin a živočichů. Opět jsem se pokusil rozdělit úlohy na základní (označené vykřičníkem za číslem úlohy, např. 2 1!) a pokročilé, to definitivní rozhodnutí o použitelnosti úlohy nechávám na Vašem uvážení. Zároveň nabízí náměty na laboratorní cvičení (označené LAB; už nešlo moc dodržet schéma na jednu kapitolu čtyři úlohy, zejména středoškolské úlohy na viry a archea prostě neexistují). Úlohy jsem čerpal z citované literatury a většinu ozkoušel na kroužku Biologie pro střední školy (Stanice přírodovědců, DDM Praha). Dvanáct obrazových tabulí vhodně text doplňuje. Novum představují tři úvodní kapitoly, které si kladou za cíl odstranit problematické vnímání systematiky malých organismů a pomoct Vám v orientaci v moderní taxonomii. Nomenklatura česká i latinská vychází zejména z webu Protože sbírka byla dokončována v chvatu, omlouvám se předem za všechny chyby a nedokonalosti. Budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu na Tak ať se Vám sbírka líbí a daří se s její pomocí mít hodiny biologie atraktivní. Petr Šíma, autor 4

5 Hlavní domény života Přírodovědci zabývající se evolucí si odjakživa kladli otázku, co byl prapůvodní předek všeho živého jinými slovy, jak vypadalo primitivní tělo takového organismu. Tato prabuňka se v českém jazykovém prostředí tradičně nazývá eobiont. Nicméně, v mezinárodní literatuře se většinou potkáváme s libozvučným akronymem LUCA (z angl. Last Universal Common Ancestor, poslední univerzální společný předek). Soudí se, že superprimitivní prabuňka LUCA sestávala v podstatě ze tří nezbytných komponent. Cytoplazma (s volně uloženou DNA) byla vlastním samostatným prostředím, kde probíhaly životní děje metabolismus. Plazmatická membrána cytoplazmu uzavírala a izolovala od vnějšího, vodného prostředí (fosfolipidová dvojvrstva je pro velkou většinu látek neprostupná, propouští jen povolené molekuly pomocí specifických membránových kanálů). Nad membránou se nacházela buněčná stěna, pevný obal z polymerních molekul. Vzhledem k vysoké koncentraci osmoticky aktivních látek v cytoplazmě fungovala buněčná stěna jako mechanická bariéra proti prasknutí vlivem osmotického přetlaku. Stavbou svých buněk odpovídají praorganismu LUCA prokaryota bakterie a archea. Na tom není nic překvapivého prokaryota jsou nejstarší a nejpůvodnější životní formy, které známe. V rámci bakterií rozlišujeme dvě velké skupiny, grampozitivní a gramnegativní bakterie, podle odlišného výsledku Gramova barvení. Za rozdílnou barvitelnost jsou zodpovědné rozdíly ve stavbě buněčné stěny. Na rozdíl od grampozitivních bakterií, gramnegativní buňky mají nad buněčnou stěnou tzv. vnější membránu, opatřenou póry. Která z obou skupin bakterií je původní a která odvozená, nelze s jistotou zjistit jejich evoluční separace nastala tak dávno, že dokonce i sekvence jejich DNA neposkytují použitelnou informaci pro molekulárně-fylogenetické analýzy (viz kapitola Molekulární fylogenetika) na toto téma byly udělány desítky studií, s diametrálně odlišnými závěry. Nicméně lze se důvodně domnívat (a některé zajímavé teorie tomu nahrávají), že grampozitivní bakterie představují evolučně původní typ uspořádání prokaryotické buňky s jedinou membránou (tento stav se ostatně vyskytuje i u jejich sesterské prokaryotní skupiny archeí). Archea byla dlouho (až do konce 70. let) systematicky řazena na jednu hromadu spolu s bakteriemi, díky prakticky totožné mikroskopické stavbě jejich buněk. Až molekulární fylogenetika vyčlenila archea jako samostatnou nadříši, sesterskou bakteriím. Ukázalo se, že stavbou svých molekul se obě tyto skupiny fundamentálně liší. Nejlépe je to vidět na příkladu fosfolipidů plazmatické membrány. Zatímco v bakteriálních fosfolipidech jsou nevětvené alkylové 5

6 skupiny (5) mastných kyselin připojeny ke glycerolu esterovou vazbou (6), u archeí jsou součástí fosfolipidů polyizoprenové jednotky (1), vázané éterovou vazbou (2). Rovněž chirální konfigurace na prostředním uhlíku glycerolu je opačná (3,7). Od bakterií se archea dále odlišují aparátem realizace genetické informace, tj. molekulami, které se účastní replikace, transkripce a translace. Tyto molekuly jsou dokonce mnohem příbuznější eukaryotním organismům než bakteriím! Donedávna byla archea proto kladena do těsné evoluční blízkosti eukaryotům. V posledních letech přišli molekulární fylogenetikové se šokujícím, avšak velmi dobře podloženým zjištěním: jádro eukaryotických buněk vzniklo přímo z archeálního mikroorganismu. Z fylogramu níže lze vyvodit, že eukaryota (v obdélníku) se vyštěpují jako vnitřní skupina archeí (v elipsách). Zdroj: Williams T A, and Embley T M Genome Biol Evol 2014;6: Eukaryota jsou buněčnou chimérou (hybridem). Kromě archeální složky se při vzniku eukaryot zásadním způsobem uplatnila bakterie ze skupiny alfaproteobakterií, která byla pohlcena a v procesu nazývaném endosymbióza dala vzniknout mitochondrii. Vzhledem k tomu, že u všech hlavních skupin eukaryot mitochondrie nalézáme (ať už v klasické formě nebo pozměněné jako hydrogenozómy nebo mitozómy), soudíme, že původní eukaryot již mitochondrie ve své buňce obsahoval. Podle široce přijímané teorie následuje objevení se eukaryot po vzniku oxygenní fotosyntézy. Přítomnost kyslíku je pro anaerobní bakterie, které tehdy zcela převládaly, toxická. Mitochondrie tedy možná plnily dvě funkce ochrana 6

7 eukaryotické buňky před toxickými účinky kyslíku a zároveň produkce energie aerobní respirací. Již jsme si zčásti charakterizovali prapůvodní eukaryotní jednobuněčný organismus. Tento předek se nazývá LECA (z angl. Last Universal Eukaryotic Ancestor, poslední univerzální předek eukaryot). Vlastnosti buňky LECA rekonstruujeme na základě buněčných struktur a funkcí, které jsou společné všem skupinám žijících eukaryot. Kromě přítomnosti jádra a mitochondrie byla LECA charakteristická přítomností tzv. endomembránových systémů, tj. endoplazmatického retikula a Golgiho komplexu. Součástí komplexně uspořádaného eukaryotního membránového systému jsou i exocytické a endocytické váčky. LECA měl patrně schopnost fagocytózy, tj. aktivního pohlcování větších částic. Fagocytický způsob života pak umožňoval predaci (živých či mrtvých) prokaryot. Přechod k predátorskému způsobu života otevřel předku eukaryot cestu k ohromnému a prakticky nevyčerpatelnému zdroji potravy do té doby tvořila prokaryota jedinou životní formu na Zemi a byla všudypřítomná. Zásadní evoluční inovací u prabuňky LECA byl vznik sexuality. Prokaryotní organismy se množí výhradně nepohlavně, prostým dělením buněk. Meióza a následné splývání gamet, jevy charakteristické pro sexuální procesy, jsou přítomné prakticky u všech známých eukaryot (s výjimkou například některých hub a vířníků). Evoluční význam sexuality je zřejmý zajištění výměny genetické informace, což je nutnou podmínkou pro evoluční variabilitu, tj. schopnost měnit v následujících generacích své vlastnosti (například odolnost vůči parazitům). Podobně jako při fagocytóze, klíčovým pro průběh meiózy je cytoskelet (další systém unikátní pro eukaryota), jehož prostřednictvím se oddělují homologické chromozomy. Jak vidíte, mezi prokaryoty a eukaryoty jsou obrovské rozdíly. LECA nesla patrně všechny znaky moderních eukaryotních buněk, což znamená, že všechny vývojové mezičlánky (jichž bylo vzhledem k postupnému vzniku plejády eukaryotních znaků poměrně hodně) se nezachovaly. Vznik eukaryot byl v rámci evoluce života zcela unikátní událostí jak svou komplexitou, tak úspěšností vzniklých organismů. Stranou ponecháme evoluční původ virů, pro nějž neexistují žádné indicie a o němž můžeme tedy jen nepodloženě spekulovat. J. Nunvář 7

8 Systematika eukaryot I když dnes není pochyb o tom, že eukaryotická buňka vznikla během evoluce života na Zemi pouze jednou, vědci se nemohou shodnout na tom, kdy a jak k této události došlo. Větší část odborné veřejnosti se kloní k myšlence, že eukaryota jsou blízce příbuzná archeím (ať už jako jejich sesterská či vnitřní skupina). I když první eukaryotická buňka (FECA = First Eukaryotic Common Ancestor) je dosud obestřena tajemstvím, o hypotetickém posledním společném předkovi dnes žijících eukaryotických linií (LECA) toho víme poměrně mnoho (viz předchozí kapitolu). Obvykle se odhaduje, že LECA žil přibližně před 1,5 až 2 miliardami let; o času, který uplynul mezi FECA a LECA, se pouze spekuluje. Po období LECA následovala série rychlých diverzifikací a brzy vznikly dnešní hlavní linie eukaryot. K pochopení rané evoluce eukaryotické buňky zásadně přispěl výzkum současných jednobuněčných eukaryotických organismů, protist. Právě díky němu jsme dnes (přibližně od roku 2012) schopni poměrně přesně rekonstruovat morfologii a životní pochody LECA včetně takových detailů, jako jsou průběh cytoskeletárních útvarů, počet a umístění bičíků na buňce a přítomnost řady genů v genomu. Výzkum protist je však nezbytný i pro pochopení diverzity eukaryot a jejich evoluce v době po LECA. Již před několika desítkami let si totiž vědci uvědomili, že protista, ač druhově velmi chudí ve srovnání s notoricky známými mnohobuněčnými živočichy, rostlinami a houbami, ve skutečnosti tvoří většinu z několika desítek základních evolučních linií eukaryotických organismů (zde je ovšem potřeba také zmínit, že mnohobuněčnost vznikla v rámci eukaryot mnohokrát nezávisle na sobě). Je pochopitelné, že rekonstrukce fylogeneze skupiny staré dvě miliardy let s sebou přináší mnoho problémů. Jediné techniky použitelné ještě před zhruba patnácti lety, tj. srovnávací morfologie a fylogenetické analýzy založené zpravidla na jednom genu, v tomto úkolu selhaly. Naštěstí metody masivní sekvenace stlačily před několika lety cenu sekvenování DNA natolik, že se dnes velmi levně rutinně sekvenují celé genomy nebo transkriptomy i velmi obskurních organismů, u kterých se nedá očekávat, že by společnost byla ochotna poskytnout na jejich výzkum větší finanční prostředky. K dispozici je tedy mnoho dat, která se dají použít různými způsoby. Asi nejčastěji jsou prováděny fylogenomické studie, kdy se zároveň analyzuje mnoho (i více než 200) genů najednou. Fylogenomické analýzy však trpí některými závažnými problémy a někdy přinášejí zavádějící výsledky. Asi nejznámější (i když zdaleka ne nejhorší) komplikací je, že jednotlivé geny často nesdílejí evoluční historii vinou laterálního genového transferu (LGT, vypůjčení si genů od nepříbuzného organismu). Na druhou stranu, pokud dva organismy sdílejí laterální genový transfer (např. získaly v minulosti gen od stejného druhu bakterie), dá se s velkou pravděpodobností očekávat, že k tomuto LGT došlo u jejich společného předka, neboli že si jsou navzájem příbuzné. Pro eukaryotické organismy je typické, že jednotlivé geny v jejich genomu (koneckonců i celé genomy) mají neustálou tendenci se duplikovat, zdvojovat. Většinou jedna kopie duplikovaného genu brzy zanikne, ale v některých případech se uchovají obě po velmi dlouhou dobu. Každá z těchto kopií se může po nějakém čase opět duplikovat, přičemž vzniklé kopie opět mají velkou šanci zaniknout, ale mohou přežít i po velice dlouhou dobu a opět se 8

9 duplikovat. Výsledkem tohoto procesu je, že eukaryotické genomy obsahují několik až velmi mnoho různě starých kopií většiny genů. Pořadí proběhlých duplikací, které je možno zrekonstruovat, je opět možno využít při studiu rané evoluce eukaryot. Jedna z mála struktur, která je velmi běžná v současných eukaryotických buňkách a která organismu LECA téměř určitě chyběla, je plastid, fotosyntetická organela. Všechny eukaryotické plastidy jsou semiautonomní organely, tj. vznikly ze samostatně žijících organismů (prokaryotických i eukaryotických). Studium plastidů během několika posledních let zásadně změnilo pohled na evoluci. Plastidy mají totiž velmi pestrou evoluční historii, která, jak se ukázalo, příliš nesouvisí s evoluční historií zbytku buňky. Tím se liší od mitochondrie, další semiautonomní organely, která vznikla pouze jednou, ještě před diverzifikací LECA na současné skupiny eukaryot. Nejpůvodnějším typem plastidu je primární plastid (u rostlin se nazývá chloroplast), který vznikl symbiózou heterotrofní eukaryotické buňky se sinicí. Primární plastidy jsou tedy, stejně jako mitochondrie, eubakteriálního původu. Organismy s primárními plastidy se nazývají primární řasy. Donedávna se soudilo, že primární plastidy vznikly pouze jednou, u předka skupiny Archaeplastida (viz níže), a to velmi dávno, nejméně před miliardou let. Dnes je však jisté, že primární plastid vznikl nezávisle také u jednoho druhu krytenky (Paulinella chromatophora), a to velice nedávno, jen před několika desítkami milionů let. Některé primární řasy vstoupily v minulosti do symbiózy s heterotrofními organismy a vznikly z nich sekundární plastidy (viz schéma v úloze 6 2). Sekundární plastidy jsou strukturně složitější než primární plastidy (jsou obaleny více membránami, mohou mít více genomů), oproti svým řasovým předkům jsou však extrémně zjednodušeny, nejsou to již samostatné organismy, ale semiautonomní organely. Z přírody známe i terciární plastidy. Ty vznikly pozřením organismu, který obsahoval sekundární plastidy. Terciární plastidy (nebo alespoň plastidy vyššího než druhého řádu) jsou dnes s jistotou známé pouze u některých obrněnek (Dinoflagellata). Pro další část příběhu o plastidech je důležité, že skupina primárních řas Archaeplastida se již velmi dávno rozrůznila do několika linií, z nichž důležité jsou zelené a červené řasy (skupina zelené rostliny Viridiplantae zahrnující i zelené řasy a ruduchy Rhodophyta). Ze zástupců obou linií vznikly sekundární plastidy. Ty se podle původu zpravidla také nazývají zelené a červené. Se zelenými plastidy nejsou problémy, je celkem jisté, že vznikly třikrát nezávisle na sobě u poměrně malých skupin, z nichž významnější jsou pouze krásnoočka (Euglenoidea). Zato červené sekundární plastidy představují zásadní problém. Řasy s červenými sekundárními plastidy jsou velmi diverzifikované, patří sem např. rozsivky, chaluhy, skrytěnky, haptofyty, obrněnky, dokonce i parazitičtí výtrusovci. Představují tedy většinu známé diverzity řas. V roce 2002 byla formulována chromalveolátní hypotéza, která tvrdila, že sekundární červené plastidy vznikly pouze jednou, u společného předka všech zmíněných skupin, které jsou si navzájem příbuzné a dohromady tvoří skupinu Chromalveolata. Poté se ukázalo, že těmto chromalveolátům jsou příbuzné i některé skupiny bez plastidů. O nich se tedy předpokládalo, že jejich zástupci v minulosti měli červené sekundární plastidy. Takto rozšířená Chromalveolata (též Chromista) zahrnovala značnou část eukaryotické diverzity a chromalveolátní hypotéza byla po deset let jednou z nejvíce sjednocujících teorií eukaryotické evoluce. V roce 2013 však došlo k jejímu pádu, ukázalo se, že chromalveolátní 9

10 skupiny si nejsou příbuzné, což zpochybňuje i jednotu sekundárních červených plastidů. V současné době je tedy situace taková, že nevíme, kolikrát červené sekundární plastidy vznikly. Není dokonce ani jisté, zda jsou skutečně sekundární po pádu chromalveolátní hypotézy není důvod nepředpokládat, že některé z nich mohou být terciární nebo dokonce kvartérní. I když jistot ohledně evoluce eukaryot je nyní méně než před dvěma lety, zdá se, že eukaryotické organismy lze rozdělit do tří velikých linií, superskupin: Amorphea, Diaphoretickes a Excavata. Ty se dále dělí na řadu skupin, přičemž skupinám Opisthokonta, Amoebozoa, Archaeplastida, SAR a Excavata je tradičně (slovem tradičně je míněno přibližně od roku 2004) přisuzován status říše (Excavata je superskupina i říše). Superskupina AMORPHEA zahrnuje říše Opisthokonta a Amoebozoa a několik drobných skupin bičíkatých protist. Svůj název tato skupina dostala podle toho, že buňky organismů sem patřících často nemají pevný tvar mohou to být měňavky. To však nelze považovat za sjednocující znak, měňavkovité organismy se běžně vyskytují i v obou zbývajících superskupinách. Říše Opisthokonta získala svůj název ( zadobičíkovci ) podle unikátního postavení bičíků na buňkách. Oproti jiným skupinám totiž buňky opistokont mají často jediný bičík, který navíc vybíhá ze zadní části buňky a směřuje dozadu, viz lidské spermie. Řada opistokont (např. převážná většina hub) však bičíky ztratila, anebo má naopak mnohobičíkaté buňky (mnoho živočichů, u hub pak oddělení Neocallimastigomycota). Kromě bičíků je známa řada molekulárních znaků spojujících linie opistokont. Opisthokonta je druhově zdaleka nejbohatší říší (s více než milionem popsaných druhů), patří sem totiž živočichové (Metazoa) a houby (Fungi). Kromě těchto dvou mnohobuněčných skupin je známo pouze několik málo set druhů opistokontních protist. Opisthokonta se rozpadají na dvě evoluční linie, Holozoa a Holomycota. Holozoa obsahuje živočichy (Metazoa), jim blízce příbuzné jednobuněčné trubénky (Choanoflagellata) a několik dalších protistních linií. Linie Holomycota (= Nucletmycea) zahrnuje houby (Fungi) a malou skupinu měňavek Nucleariida (= Cristidiscoidea). Říše Amoebozoa je druhově mnohem chudší než Opisthokonta, zahrnuje přibližně 3000 známých druhů. V naprosté většině případů se jedná o bezbičíkaté měňavky, měňavkovité bičíkovce (pohybující se pomocí bičíků i panožek) nebo améboflageláty (střídající fázi měňavky a bičíkovce), odtud jméno Amoebozoa. Z řady linií amébozoí lze zmínit Tubulinea (sem patří např. známé rody měňavek Amoeba a Chaos a krytenky skupiny Arcellinida), Dictyosteliida (mnohobuněčné hlenky, např. modelový organismus Dictyostelium discoideum), Myxogastria (plasmodiální hlenky, např. vlčí mléko Lycogala) a Archamoebae (např. měňavka úplavičná, Entamoeba histolytica). Stojí za zmínku, že poměrně blízká příbuznost říší Opisthokonta a Amoebozoa je známá již přibližně deset let. Taxon, který tyto říše sdružoval, se nazýval Unikonta. Unikonta proto, že se soudilo, že jejich poslední společný předek byl jednobičíkatý organismus, u něhož se navíc bičíky během buněčného cyklu chovaly jinak než u ostatních eukaryotických říší (ty se 10

11 dohromady nazývaly Bikonta). Existence unikont byla podložena i několika molekulárními znaky. Postupně se však ukázalo, že přinejmenším předek skupiny Amoebozoa byl dvoubičíkatý, na jeho bičících nebylo nic zvláštního a že molekulární znaky údajně podporující Unikonta byly ve skutečnosti špatně interpretovány. Kromě toho byly objeveny dvoubičíkaté linie blízce příbuzné opistokontům a/nebo amébozoím (např. Breviatea, Apusomonadida a Mantamonadida), což koncept Unikonta/Bikonta zničilo. Na tomto příkladu je patrný význam výzkumu malých a zdánlivě nedůležitých skupin. Superskupina DIAPHORETICKES zahrnuje zejména dvě říše, Archaeplastida a SAR, a několik protistních linií. Své jméno ( různotvarci ) dostala podle toho, že organismy sem patřící jsou tak diverzifikované, že nesdílejí žádný společný znak. Důležité je, že sem patří naprostá většina eukaryot s plastidy. Mimo Diaphoretickes má plastidy pouze malá skupina krásnooček patřící do superskupiny Excavata; zástupci superskupiny Amorphea plastidy nemají a zřejmě nikdy neměli. Problém chromalveolát a chromist byl zmíněn výše. Zástupce říše Archaeplastida spojuje přítomnost primárního plastidu, který zde velmi pravděpodobně vznikl pouze jednou, ještě před rozdělením společného předka archaeplastid na tři dnes žijící linie, zelené rostliny (Viridiplantae = Chlorobiota), červené řasy (ruduchy, Rhodophyta) a glaukofyty (Glaucophyta). Zelené rostliny jsou velmi diverzifikovaná skupina, která v sobě obsahuje mnoho linií zelených řas a mnohobuněčné vyšší rostliny (Embryophyta). Červené řasy jsou významné proto, že z nich vznikly sekundární červené plastidy, které zapříčinily formulování nešťastné chromalveolátní hypotézy. Jméno říše SAR (= Harosa) je zkratka z názvů tří skupin, které sem patří Stramenopiles, Alveolata a Rhizaria. Tyto linie nespojuje žádný morfologický znak a jejich příbuznost byla odhalena před šesti lety pomocí fylogenomických analýz. Všechno jsou to velké skupiny s tisíci až desetitisíci známými druhy. Stramenopiles je největší skupina řas, patří sem např. rozsivky (Bacillariophyceae), zlativky (Chrysophyceae) a chaluhy (Phaeophyceae). Fotosyntetická Stramenopiles mají komplexní (= vyššího řádu než primární) červené plastidy. Kromě řas zahrnují Stramenopiles i nefotosyntetické linie, např. řasovky (Oomycota), opalinky (Opalinida) a lidského parazita Blastocystis hominis. Skupina Alveolata dostala svůj název podle kortikálních alveolů, plochých vakuol ležících pod cytoplasmatickou membránou, které zpevňují povrch buňky. Mimo jiné sem patří tři obsáhlé a velmi důležité skupiny protist obrněnky (Dinoflagellata), nálevníci (Ciliophora) a výtrusovci (Apicomplexa = Sporozoa). Obrněnky mají velmi často v kortikálních alveolech celulózové pláty (odtud název skupiny) a mnoho z nich fotosyntetizuje; najdeme u nich mnoho typů různých komplexních plastidů. Výtrusovci jsou vnitrobuněční paraziti, patří sem např. hromadinky = gregariny (běžní paraziti hmyzu), kokcidie (známá kokcidie je Toxoplasma gondii) a krvinkovky (nejvýznamnější jsou původci malárie rodu zimnička Plasmodium). Je zajímavé, že parazitické kokcidie a krvinkovky mají komplexní červené plastidy (apikoplasty), ty však již neslouží k fotosyntéze. Nálevníci jsou velmi známou skupinou mnohobičíkatých protist. I když jejich pohybové struktury jsou často označovány jako brvy nebo řasinky, nejedná se o nic jiného než o bičíky. 11

12 Jméno skupiny Rhizaria připomíná již nepoužívané jméno Rhizopoda (kořenonožci), kam byly dříve (přibližně do roku 1980) řazeny všechny měňavkovité organismy. Rhizaria je totiž po amébozoích druhá velká skupina měňavkovitých organismů. Patří sem např. obrovské skupiny dírkonožců (Foraminifera) a mřížovců (Radiolaria). Rhizaria je však velmi diverzifikovaná skupina, jejíž jednotlivé linie nespojují výrazné morfologické znaky. Zato těch molekulárních je k dispozici dost. Kromě měňavek sem patří i řada bičíkovců, např. skupina Cercozoa (ta obsahuje mimo jiné, krytenky skupiny Euglyphida, kam, pro změnu, patří již zmíněná Paulinella chromatophora s primárními plastidy), popř. parazitické haplosporidie (Haplosporidia) a nádorovky (Plasmodiophoromycota). Kromě Archaeplastida a SAR patří do Diaphoretickes řasy skrytěnky (Cryptophyta) a haptofyty (Haptophyta) s komplexními plastidy červeného původu a několik linií heterotrofních protist, z nichž nejvýznamnější jsou centrohelidní slunivky (Centrohelida). Dříve byly tyto linie řazeny do chromalveolát, nyní to vypadá, že některé jsou příbuzní SAR (jak se předpokládalo), zatímco jiné patří spíše k Archaeplastida. Superskupina (a zároveň říše) EXCAVATA je druhově poměrně chudá zahrnuje přibližně 2000 druhů. Excavata, jako snad jediná vyšší skupina eukaryot, byla nejprve definována na základě morfologických znaků. V původním stavu exkaváti měli (a někteří dosud mají) na břišní straně rýhu, kudy prochází bičík. Vlněním bičíků vzniká proud vody, který strhává bakterie do buněčných úst uložených v břišní rýze. Řada exkavát však tuto rýhu ztratila a jejich příslušnost k pravým exkavátům lze doložit pouze pomocí molekulárně fylogenetických analýz. Velikou skupinou exkavát jsou metamonády (Metamonada). Patří sem obvykle bičíkovci se čtyřmi bičíky, u některých zástupců však došlo ke zmnožení bičíků až na několik tisíc. Metamonády jsou anaerobní a obvykle žijí jako komenzálové ve střevech živočichů včetně člověka, několik druhů je však parazitických, např. bičenka Trichomonas vaginalis nebo lamblie Giardia intestinalis. Další skupinou exkavát jsou Heterolobosea. Jsou to obvykle améboflageláti (tj. organismy střídající fázi měňavky s fází bičíkovce), nejznámější zástupce je Naegleria fowleri, smrtelný (i když fakultativní) lidský parazit napadající CNS. Velmi významnou skupinou exkavát jsou Euglenozoa. Sem patří dva ekologicky značně odlišné typy organismů, krásnoočka (Euglenoidea) a kinetoplastidi (Kinetoplastea). Některé druhy krásnooček mají sekundární zelené plastidy. Mezi kinetoplastidy patří původci významných lidských chorob, Trypanosoma brucei (spavá nemoc), T. cruzi (Chagasova choroba) a několik druhů rodu Leishmania (leishmaniózy). Jak lze očekávat, existují eukaryotické organismy, které nelze s jistotou zařadit do žádné superskupiny a je možné, že v budoucnosti pro ně budou vytvořeny nové superskupiny. Jedná se např. o bičíkovce linií Malawimonadida, Diphylleida a Spironemida. Volně dostupná (i když někdy poněkud zastaralá) literatura Čepička I, Eliáš M, Hampl V (2010) Řád z chaosu: Rozmanitost protistů z pohledu 21. století. Vesmír 89, Adl SM et al. (2012) The revised classification of eukaryotes. Journal of Eukaryotic Microbiology 59,

13 Materiály k přednáškám Protistologie a Obecná protistologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Systém eukaryot Originál I. Čepička 1. AMORPHEA 2. Opisthokonta 3. Holozoa 4. Holomycota 5. Amoebozoa 6. DIAPHORETICKES 7. Archaeplastida 8. SAR 9. Stramenopiles 10. Alveolata 11. Rhizaria 12. EXCAVATA 13. Euglenozoa I. Čepička 13

14 Molekulární fylogenetika Využití metod založených na biomolekulách (DNA, proteiny) způsobilo v našem chápání vztahů mezi organismy hotovou revoluci. Širšímu využití molekulárně-fylogenetických metod nutně předcházely objevy základních parametrů genetické informace: struktury DNA (1953) a tripletového kódu ( ). Teprve polymerázová řetězová reakce (angl. PCR), uvedená koncem osmdesátých let a umožňující většině vědecké veřejnosti snadno namnožit specifické sekvence genů z jimi studovaných organismů, vedla spolu s rozvíjejícími se technikami sekvenace DNA k fundamentálním změnám v pojetí evoluce organismů. Proč je tak výhodné využít sekvence bází v DNA k rekonstrukci fylogeneze? Nejdůležitější je univerzální přítomnost těchto biomolekul ve všech živých systémech, včetně nebuněčných (ne)organismů virů a bakteriofágů. Vzhledem k tomu, že genom i bakterie obsahuje statisíce bází, každá z nich je nositelem evoluční informace, a to ve formě mutací. Mutace vznikají v průběhu evoluce a jsou unikátní pro jednotlivce, populace, druhy nebo vyšší taxonomické jednotky. Důležité je, že jednotlivé mutace mají jasně danou informační hodnotu ( váhu ) organismy se v dané bázi buď shodují, nebo ne. Klasická fylogenetika byla založena na morfologických, embryologických a dalších znacích, jejichž váha nebyla vždy zřejmá a bývala stanovována intuitivně a na základě zkušenosti. Zkuste si sami jednoznačně odpovědět na otázku, který z následujících morfologických znaků je důležitější: typ semeníku (spodní, svrchní) nebo symetrie květu (pravidelný, souměrný)? Protože DNA je přítomná u všech organismů, molekulární fylogenetika jako vůbec první poskytla obraz o evolučních vztazích skupin, které prakticky žádné morfologicko/embryologické znaky nemají, například prokaryot. Pro pochopení evoluce mnoha skupin organismů bývaly dříve zásadní fosilie molekulární fylogenetiku lze přirozeně aplikovat i na nefosilizovatelné organismy. V neposlední řadě se molekulárními metodami podařilo objasnit taxonomickou pozici některých parazitických skupin organismů, které díky druhotnému zjednodušení tělní stavby vůbec neupomínaly na své volně žijící příbuzné. Tabulka níže podává stručný (a jistě i neúplný) přehled skupin organismů, kde klasická fylogenetika nedostačovala a jejichž evoluční vztahy definitivně rozlouskly až molekulární metody: viry prokaryota někteří prvoci mikroskopické houby hmyzomorky evoluční původ oblast problému vztahy mezi zástupci absence relevantních fosílií příčina problému primární absence relevantních morfolog. znaků sekundární absence relevantních morfolog. znaků 14

15 rybomorky krytosemenné rostliny kytovci evoluční původ oblast problému vztahy mezi zástupci absence relevantních fosílií příčina problému primární absence relevantních morfolog. znaků sekundární absence relevantních morfolog. znaků Základní princip molekulární fylogenetiky je velmi jednoduchý: čím podobnější je genetická informace dvou organismů, tím jsou si příbuznější. Jinými slovy, čím více mutací odlišuje dva druhy, tím jsou tyto od sebe evolučně vzdálenější. Grafickým znázorněním molekulární evoluce je fylogenetický strom fylogram. Vzdálenosti mezi jakýmikoliv dvěma druhy ve fylogramu jsou přímo úměrné počtu mutací, jimiž se mezi sebou odlišují. Vztah mezi vznikem mutací v evoluci a podobou fylogramu znázorňuje následující schéma, které výrazně usnadňuje pochopení problematiky. Věnujte mu prosím dostatečnou pozornost, větší počáteční úsilí se vám bohatě vrátí. 15

PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009

PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009 PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009 Opakování Prokarytotické organismy Opakování Prokaryotické organismy Nemají jádro, ale jen 1 chromozóm neoddělený od cytoplazmy membránou Patří sem archea, bakterie

Více

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM

Více

NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY

NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 11.3.2011 Mgr.Petra Siřínková Rozdělení živé přírody 1.nadříše.PROKARYOTA 1.říše:Nebuněční

Více

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce

Více

Otázka: Nebuněčné a prokaryotické organismy. Předmět: Biologie. Přidal(a): Kristýna Brandová VIRY: CHARAKTERISTIKA

Otázka: Nebuněčné a prokaryotické organismy. Předmět: Biologie. Přidal(a): Kristýna Brandová VIRY: CHARAKTERISTIKA Otázka: Nebuněčné a prokaryotické organismy Předmět: Biologie Přidal(a): Kristýna Brandová VIRY: CHARAKTERISTIKA vir= x částic, virion= 1 částice můžeme/nemusíme je zařadit mezi živé organismy stejné chemické

Více

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů Buňka - buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů - je pozorovatelná pouze pod mikroskopem - na Zemi existuje několik typů buněk: 1. buňky bez jádra (prokaryotní buňky)- bakterie a

Více

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,

Více

VY_32_INOVACE_07_B_17.notebook. July 08, 2013. Bakterie

VY_32_INOVACE_07_B_17.notebook. July 08, 2013. Bakterie Bakterie 1 Škola Autor Název SOŠ a SOU Milevsko Mgr. Jaroslava Neumannová VY_32_INOVACE_07_B_17_ZDR Téma Bakterie Datum tvorby 14.4.2013 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0557III/2 Inovace a zkvalitněnívýuky

Více

4. PROKARYOTICKÉ ORGANISMY

4. PROKARYOTICKÉ ORGANISMY 4. PROKARYOTICKÉ ORGANISMY A. Struktura a morfologie virů, bakterií, sinic a prochlorofytů, jejich význam v přírodě a pro člověka B. Mikroskop optický a elektronový, mikroskopická technika A. Struktura

Více

Název: Viry. Autor: PaedDr. Pavel Svoboda. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie

Název: Viry. Autor: PaedDr. Pavel Svoboda. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie Název: Viry Výukové materiály Autor: PaedDr. Pavel Svoboda Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie Ročník: 2. (1. vyššího gymnázia) Tematický

Více

Název: Bakterie. Autor: PaedDr. Pavel Svoboda. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie

Název: Bakterie. Autor: PaedDr. Pavel Svoboda. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie Název: Bakterie Výukové materiály Autor: PaedDr. Pavel Svoboda Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie Ročník: 2. (1. vyššího gymnázia) Tematický

Více

Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup

Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup Kód: Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup Název vzdělávacího materiálu Imunita a infekční nemoci Anotace Pracovní list seznamuje žáka s druhy infekčních chorob a se způsoby jejich

Více

VY_32_INOVACE_ / Prvoci Prvoci jednobuněční živočichové

VY_32_INOVACE_ / Prvoci Prvoci jednobuněční živočichové 1/7 3.2.02.9 jednobuněční živočichové cíl - popsat stavbu, tvar, pohyb, výskyt a rozmnožování prvoků - uvést zástupce - jednobuněční živočichové, tvoří je jedna buňka, která vykonává všechny životní funkce

Více

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry

Více

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou

Více

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Buňka Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: 27. 10. 2012 Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Číslo projektu Číslo materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0702 VY_32_INOVACE_BIO.prima.02_buňka Škola Gymnázium, Třeboň, Na Sadech

Více

Buňka. základní stavební jednotka organismů

Buňka. základní stavební jednotka organismů Buňka základní stavební jednotka organismů Buňka Buňka je základní stavební a funkční jednotka těl organizmů. Toto se netýká virů (z lat. virus jed, je drobný vnitrobuněčný cizopasník nacházející se na

Více

Didaktický učební materiál pro ZŠ INOVACE A ZKVALITNĚNÍ VÝUKY PROSTŘEDNICTVÍM ICT Mgr. Radovan Vlček Vytvořeno: červen 2011

Didaktický učební materiál pro ZŠ INOVACE A ZKVALITNĚNÍ VÝUKY PROSTŘEDNICTVÍM ICT Mgr. Radovan Vlček Vytvořeno: červen 2011 Didaktický učební materiál pro ZŠ INOVACE A ZKVALITNĚNÍ VÝUKY PROSTŘEDNICTVÍM ICT Autor: Mgr. Radovan Vlček Vytvořeno: červen 2011 Určeno: 6. ročník ZŠ Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor:

Více

Cvičení 4: CHEMICKÉ SLOŽENÍ BUŇKY, PROKARYOTA Jméno: PROKARYOTA PŘÍPRAVA TRVALÉHO PREPARÁTU SUCHOU CESTOU ROZTĚR BAKTERIÍ

Cvičení 4: CHEMICKÉ SLOŽENÍ BUŇKY, PROKARYOTA Jméno: PROKARYOTA PŘÍPRAVA TRVALÉHO PREPARÁTU SUCHOU CESTOU ROZTĚR BAKTERIÍ Cvičení 4: CHEMICKÉ SLOŽENÍ BUŇKY, PROKARYOTA Jméno: Skupina: PROKARYOTA PŘÍPRAVA TRVALÉHO PREPARÁTU SUCHOU CESTOU ROZTĚR BAKTERIÍ Praktický úkol: bakterie (koky, tyčky) vyžíhejte bakteriologickou kličku

Více

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM

Více

Hygiena a školní zdravotnictví. Infekční onemocnění

Hygiena a školní zdravotnictví. Infekční onemocnění Hygiena a školní zdravotnictví Infekční onemocnění Základní pojmy Původci: bakterie, viry, červi (hlísti, hlístice), členovci Inkubační doba: interval od proniknutí původců nákazy do organismu po první

Více

- na rozhraní mezi živou a neživou přírodou- živé jsou tehdy, když napadnou živou buňku a parazitují v ní nitrobuněční parazité

- na rozhraní mezi živou a neživou přírodou- živé jsou tehdy, když napadnou živou buňku a parazitují v ní nitrobuněční parazité Otázka: Charakteristické vlastnosti prvojaderných organismů Předmět: Biologie Přidal(a): Lenka Dolejšová Nebuněčné organismy, bakterie, sinice, význam Systém: Nadříše- Prokaryota Podříše - Nebuněční- viry

Více

Obsah. IMUNOLOGIE... 57 1 Imunitní systém... 57 Anatomický a fyziologický základ imunitní odezvy... 57

Obsah. IMUNOLOGIE... 57 1 Imunitní systém... 57 Anatomický a fyziologický základ imunitní odezvy... 57 Obsah Předmluva... 13 Nejdůležitější pojmy používané v textu publikace... 14 MIKROBIOLOGIE... 23 Mikroorganismy a lidský organismus... 24 Třídy patogenních mikroorganismů... 25 A. Viry... 25 B. Bakterie...

Více

Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: Bakterie Ročník: 2.

Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: Bakterie Ročník: 2. Baktérie - Doména - Jednobuněčné organismy - Je z prokaryotické buňky - Jsou vidět optickým mikroskopem 10-6 Prokaryotická buňka Obrázek 1: prokaryotická buňka DNA nukleoid (= jaderná hmota) o Nukleová

Více

VY_32_INOVACE_02.06 1/6 3.2.02.6 Viry a bakterie Viry život bez buňky

VY_32_INOVACE_02.06 1/6 3.2.02.6 Viry a bakterie Viry život bez buňky 1/6 3.2.02.6 Viry život bez buňky cíl - popsat stavbu těla viru a jeho rozmnožování - vyjmenovat příklady virových onemocnění - chápat význam hygieny a prevence - malé, pozorovatelné pouze elektronickým

Více

Říše Prvoci. (Protozoa) Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: Prvoci Ročník: 2. Opora, ochrana. Pohyb. o Pouze pokud nemají pelikulu.

Říše Prvoci. (Protozoa) Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: Prvoci Ročník: 2. Opora, ochrana. Pohyb. o Pouze pokud nemají pelikulu. Říše Prvoci (Protozoa) - Mikroorganismy - Jednobuněční - Jedná se o živočišnou buňku s dalšími (rozšiřujícími) strukturami Opora, ochrana - Pelikula - tuhá blanka na povrchu (nemají ji měňavky) - Schránka

Více

Úvod do mikrobiologie

Úvod do mikrobiologie Úvod do mikrobiologie 1. Lidské infekční patogeny Subcelulární Prokaryotické o. Eukaryotické o. Živočichové Priony Chlamydie Houby Červi Viry Rickettsie Protozoa Členovci Mykoplasmata Klasické bakterie

Více

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743. Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo. Biologie 1 Nebuněční viry.

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743. Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo. Biologie 1 Nebuněční viry. Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Název školy Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor Mgr. Martin Hnilo Tematická oblast Biologie 1 Nebuněční viry. Ročník 1. Datum tvorby 10.10.2012 Anotace Pracovní

Více

VY_32_INOVACE_07_B_18.notebook. July 08, 2013

VY_32_INOVACE_07_B_18.notebook. July 08, 2013 1 Škola Autor Název Téma SOŠ a SOU Milevsko Mgr. Jaroslava Neumannová VY_32_INOVACE_07_B_18_ZDR Vzdušné nákazy Datum tvorby 6.5.2013 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0557III/2 Inovace a zkvalitněnívýuky

Více

BAKTERIE. rosolovitá hmota bez vakuol může obs. buněčné inkluze (granula) krystalky různých látek (soli )

BAKTERIE. rosolovitá hmota bez vakuol může obs. buněčné inkluze (granula) krystalky různých látek (soli ) Otázka: Bakterie Předmět: Biologie Přidal(a): Terryes5 Říše: Eubacteria Podříše: Bakterie (Bacteria) Podříše: Sinice (Cyanophyta) Podříše: Prochlorofyty (Prochlophyta) BAKTERIE - jsou tvořeny prokaryotickou

Více

Martina Bábíčková, Ph.D. 4.2.2014

Martina Bábíčková, Ph.D. 4.2.2014 Jméno Martina Bábíčková, Ph.D. Datum 4.2.2014 Ročník 6. Vzdělávací oblast Člověk a příroda Vzdělávací obor Přírodopis Tematický okruh Základní struktura života Téma klíčová slova Názvy organismů, viry,

Více

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY 2010 Ing. Andrea Sikorová, Ph.D. 1 Problémy životního prostředí - organismy V této kapitole se dozvíte: Co je to organismus. Z čeho se organismus skládá. Jak se dělí

Více

Šablona č.i, sada č. 2. Buňka, jednobuněční. Ročník 8.

Šablona č.i, sada č. 2. Buňka, jednobuněční. Ročník 8. Šablona č.i, sada č. 2 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Přírodopis Přírodopis Zoologie Buňka, jednobuněční Ročník 8. Anotace Materiál slouží pro ověření znalostí učiva o buňkách a

Více

Nebuněční Viry, viroidy, priony

Nebuněční Viry, viroidy, priony Nebuněční Viry, viroidy, priony Viry - Stavba virionu Virové kapsidy Nukleová kyselina viru a) DNA - dvouřetězcová - jednořetězcová (jen u virů) b) RNA -dvouřetězcová (jen u virů) - jednořetězcová Lytický

Více

9. Viry a bakterie. Viry

9. Viry a bakterie. Viry 9. Viry a bakterie Viry nebuněčné formy organismů. Mnohem menší a jednoduší než buňka. Prokaryotické organismy organismy, jejichž tělo tvoří prokaryotická buňka s jadernou hmotou volně uloženou v cytoplazmě

Více

Základy buněčné biologie

Základy buněčné biologie Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních

Více

KOTVA CZ.1.07/1.4.00/21.3537

KOTVA CZ.1.07/1.4.00/21.3537 KOTVA CZ.1.07/1.4.00/21.3537 Identifikátor materiálu EU: PRIR - 60 Anotace Autor Jazyk Vzdělávací oblast Vzdělávací obor PRIR = Oblast/Předmět Očekávaný výstup Speciální vzdělávací potřeby Prezentace žáka

Více

Mgr. Marcela Křiváková Ph.D. SZŠ Jaselská, Brno

Mgr. Marcela Křiváková Ph.D. SZŠ Jaselská, Brno Péče o dítě s infekčním onemocněním Mgr. Marcela Křiváková Ph.D. SZŠ Jaselská, Brno Imunita 1. Definice 2. Funkce rozpoznat škodlivé látky (zevní, vnitřní) mobilizovat obrané mechanizmy likvidovat škodliviny

Více

Elektronoptický snímek viru mozaikové choroby tabáku. Mozaiková choroba tabáku. Schéma viru mozaikové choroby tabáku

Elektronoptický snímek viru mozaikové choroby tabáku. Mozaiková choroba tabáku. Schéma viru mozaikové choroby tabáku Obecná virologie Viry lat. virus šťáva, jed, v lékařské terminologii infekční činitel 1879 1882: první pokusný přenos virového onemocnění (mozaiková choroba tabáku) 1898: první pokusný přenos živočišného

Více

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou organismů s nepravým buněčným jádrem bakterií a

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou organismů s nepravým buněčným jádrem bakterií a Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou organismů s nepravým buněčným jádrem bakterií a sinic. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu.

Více

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách Buňka Historie 1655 - Robert Hooke (1635 1703) - použil jednoduchý mikroskop k popisu pórů v řezu korku. Nazval je, podle podoby k buňkám včelích plástů, buňky. 18. - 19. St. - vznik buněčné biologie jako

Více

Název: POZOROVÁNÍ PLASTIDŮ,VAKUOL, BUNĚČNÉ STĚNY Autor: Paed.Dr.Ludmila Pipková

Název: POZOROVÁNÍ PLASTIDŮ,VAKUOL, BUNĚČNÉ STĚNY Autor: Paed.Dr.Ludmila Pipková Název: POZOROVÁNÍ PLASTIDŮ,VAKUOL, BUNĚČNÉ STĚNY Autor: Paed.Dr.Ludmila Pipková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět: biologie Mezipředmětové vztahy: ekologie Ročník: 2.a 3.

Více

VY_32_INOVACE_002. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

VY_32_INOVACE_002. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám VY_32_INOVACE_002 VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ. 1.07. /1. 5. 00 / 34. 0696 Šablona: III/2 Název: Buňka Vyučovací předmět: Základy ekologie

Více

DNÍ ZÁKLAD III INTEGROVANÝ VĚDNV. BIOLOGIE Předn. Ing. Helena Jedličkov. ková TAKSONOMIE = KLASIFIKACE ORGANISMŮ VIRY, BAKTERIE, HOUBY. č.

DNÍ ZÁKLAD III INTEGROVANÝ VĚDNV. BIOLOGIE Předn. Ing. Helena Jedličkov. ková TAKSONOMIE = KLASIFIKACE ORGANISMŮ VIRY, BAKTERIE, HOUBY. č. INTEGROVANÝ VĚDNV DNÍ ZÁKLAD III BIOLOGIE Předn ednáška č.3, TAKSONOMIE = KLASIFIKACE ORGANISMŮ VIRY, BAKTERIE, HOUBY Ing. Helena Jedličkov ková Obsah: I. Úvod: TAXONOMIE ORGANISMŮ ( TŘÍDĚNÍ = KLASIFIKACE)

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická oblast Odborná biologie, část biologie organismus

Více

Otázka: Nejjednodušší živé organismy. Předmět: Biologie. Přidal(a): Iveta Voleská VIRY. =parazitická nukleová kyselina

Otázka: Nejjednodušší živé organismy. Předmět: Biologie. Přidal(a): Iveta Voleská VIRY. =parazitická nukleová kyselina Otázka: Nejjednodušší živé organismy Předmět: Biologie Přidal(a): Iveta Voleská VIRY =parazitická nukleová kyselina Určitý typ pohyblivé genetické informace, který se část života chová samostatně nebuněčná

Více

PROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele

PROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele Obecné informace PROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele Celek Prokaryotická buňka je rozvržen na jednu vyučovací hodinu. Žáci se postupně seznamují se stavbou bakteriální buňky (s jednotlivými strukturami).

Více

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz FYZIOLOGIE ROSTLIN Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz Studijní literatura: Hejnák,V., Zámečníková,B., Zámečník, J., Hnilička, F.: Fyziologie rostlin.

Více

VY_32_INOVACE_07_B_19.notebook. July 08, 2013

VY_32_INOVACE_07_B_19.notebook. July 08, 2013 1 Škola Autor Název Téma SOŠ a SOU Milevsko Mgr. Jaroslava Neumannová VY_32_INOVACE_07_B_19_ZDR Alimentární nákazy Datum tvorby 12.4.2013 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0557III/2 Inovace a zkvalitněnívýuky

Více

Doména: Bakterie (Bacteria) Milan Dundr

Doména: Bakterie (Bacteria) Milan Dundr Doména: Bakterie (Bacteria) Milan Dundr Bakteriální buňka (prokaryotická) Bakteriální buňka (prokaryotická) je malá (μm) nukleoid (jaderná hmota) 1 molekula DNA dvojšroubovice stočená do kruhu na bílkovinném

Více

Maturitní témata Biologie MZ 2017

Maturitní témata Biologie MZ 2017 Maturitní témata Biologie MZ 2017 1. Buňka - stavba a funkce buněčných struktur - typy buněk - prokaryotní buňka - eukaryotní buňka - rozdíl mezi rostlinnou a živočišnou buňkou - buněčný cyklus - mitóza

Více

Základní vlastnosti živých organismů

Základní vlastnosti živých organismů Základní vlastnosti živých organismů Růst a vývoj - diferenciace (rozrůznění) a specializace - ontogeneze vývoj jedince - fylogeneze vývoj druhu Rozmnožování a dědičnost - proces vzniku nového jedince

Více

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

Číslo a název projektu Číslo a název šablony Číslo a název projektu Číslo a název šablony DUM číslo a název CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT SSOS_ZE_1.05

Více

Otázka: Jednobuněční živočichové - prvoci. Předmět: Biologie. Přidal(a): Krista PRVOCI. Obecné znaky:

Otázka: Jednobuněční živočichové - prvoci. Předmět: Biologie. Přidal(a): Krista PRVOCI. Obecné znaky: Otázka: Jednobuněční živočichové - prvoci Předmět: Biologie Přidal(a): Krista Obecné znaky: PRVOCI starobylé organismy velikost v mm a menší (mikroskopická velikost) kosmopolitní výskyt tělo=1 buňka eukaryotická

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním

Více

- molekulární nitrobuň. parazité - nemají metabolický aparát ani aparát na syntézu bílkovin

- molekulární nitrobuň. parazité - nemají metabolický aparát ani aparát na syntézu bílkovin Otázka: Viry a prokaryotní organismy Předmět: Biologie Přidal(a): Pípi Viry - virologie - nebuněčné částice - velikost 15-390 nm - molekulární nitrobuň. parazité - nemají metabolický aparát ani aparát

Více

Schéma rostlinné buňky

Schéma rostlinné buňky Rostlinná buňka 1 2 3 5 vakuola 4 5 6 Rostlinná buňka je eukaryotní buňkou se základními charakteristikami tohoto typu buňky. Krom toho má některé charakteristiky typické pro rostlinné buňky, jako je předevšímř

Více

Co znamená, že jsou sinice prokaryotické organismy, jakou buněčnou součást v nich nikdy nenajdeme?

Co znamená, že jsou sinice prokaryotické organismy, jakou buněčnou součást v nich nikdy nenajdeme? SINICE PRACOVNÍ LIST PRO STŘEDNÍ ŠKOLY Sinice (Cyanobacteria, někdy také Cyanophyta) představují skupinu prokaryotických organismů, které si ve své evoluci vytvořily fotosyntetický aparát a jsou tudíž

Více

základní přehled organismů

základní přehled organismů základní přehled organismů Doména Archaea Tato doména nebyla rozpoznána až do konce 70. let minulého století Co se týče morfologie, neliší se archeální buňky od buněk bakteriálních Rozdíly jsou biochemické

Více

Nebezpečí infekce. Zpracoval: Ondráček Zdeněk 2008

Nebezpečí infekce. Zpracoval: Ondráček Zdeněk 2008 Zpracoval: Ondráček Zdeněk 2008 Infekce je proces, při kterém se choroboplodné mikroorganismy (bakterie, viry, paraziti) dostávají do styku s hostitelským makroorganismem a vyvolávají jeho onemocnění.

Více

Prokaryota. Eubacteria - podříše: Bakterie Sinice. Struktura buňky

Prokaryota. Eubacteria - podříše: Bakterie Sinice. Struktura buňky Prokaryota říše: Archaebacteria Eubacteria - podříše: Bakterie Sinice - malá velikost... rel. velký povrch... lepší výměna látek mezi buňkou a prostředím (cca 10x než Euk.)... rychlejší transport látek

Více

Mikrobiologie. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek

Mikrobiologie. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek Mikrobiologie KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek Obsah 1. Úvod do mikrobiologie. 2. -4. Struktura prokaryotické buňky. 5. Růst a množení bakterií. 6. Ekologie bakterií a sinic. Průmyslové využití mikroorganismů

Více

Marek Matouš Marinka 9. B 2015/2016. Bakterie

Marek Matouš Marinka 9. B 2015/2016. Bakterie Marek Matouš Marinka 9. B 2015/2016 Bakterie Bakterie Mikroorganismy viditelné jen pomocí mikroskopu. Je to prokaryotická buňka. Vznikly v prahorách, asi před 3,5 miliardami let. Bakterie se vyskytují

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Přírodovědné

Více

Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN

Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0940

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Prameny Určeno pro 6. 9. třída (pro 3. 9. třídy) Sekce Základní / Nemocní

Více

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: Skupina: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA Trvalý preparát: mícha Vyhledejte nervové buňky (neurony) ve ventrálních rozích šedé hmoty míšní. Pozorujte při zvětšení, zakreslete

Více

Fyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.

Fyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D. Fyziologie buňky RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D. Přeměna látek v buňce = metabolismus Výměna látek mezi buňkou a prostředím Buňka = otevřený systém probíhá výměna látek i energií s prostředím Některé

Více

Nebuněčný život (život?)

Nebuněčný život (život?) Nebuněčný život (život?) Nebuněčný život (život?) 1. viry 2. viroidy (infekční RNA) 3. satelity (subvirální infekční jednotky, jejichž replikace buňkou je zajištěna koinfekcí pomocným virem ) (a) satelitní

Více

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_18_BI1 DÝCHACÍ SOUSTAVA

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_18_BI1 DÝCHACÍ SOUSTAVA Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_18_BI1 DÝCHACÍ SOUSTAVA DÝCHACÍ SOUSTAVA Buňky živočišného organismu získávají energii pro životní děje: převážně z biologických

Více

Evoluce (nejen) rostlinné buňky Martin Potocký laboratoř buněčné biologie ÚEB AV ČR, v.v.i. potocky@ueb.cas.cz http://www.ueb.cas.cz Evoluce rostlinné buňky Vznik a evoluce eukaryotních organismů strom

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Téma / kapitola Dělnická 6. 7. třídy ZŠ základní

Více

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Buňky, tkáně, orgány, soustavy Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním

Více

EDUCAnet gymnázium a střední odborná škola Praha, s.r.o. Jírovcovo náměstí 1782, 148 00 Praha 4 www.praha.educanet.cz Mikrosvět II.

EDUCAnet gymnázium a střední odborná škola Praha, s.r.o. Jírovcovo náměstí 1782, 148 00 Praha 4 www.praha.educanet.cz Mikrosvět II. Mikrosvět II. Mikrobiologický projekt Třída se rozdělí na čtyři skupiny, každá ze skupin dostane zadání viz dále, na základě zadání vytvoří poster, který budou prezentovat ostatním, poster bude obsahovat

Více

Strašák EBOLA TÝKÁ SE TAKÉ NÁS EVROPANY? Bc. Helena Marcinková

Strašák EBOLA TÝKÁ SE TAKÉ NÁS EVROPANY? Bc. Helena Marcinková Strašák EBOLA TÝKÁ SE TAKÉ NÁS EVROPANY? Bc. Helena Marcinková Ebola a Česká republika máme se bát? Jaké je riziko, že se Ebola dostane do České republiky a začne se tu šířit? Riziko pro turisty nebo obchodní

Více

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA 2_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

Infekce, patogenita a nástroje virulence bakterií. Karel Holada

Infekce, patogenita a nástroje virulence bakterií. Karel Holada Infekce, patogenita a nástroje virulence bakterií Karel Holada khola@lf1.cuni.cz Klíčová slova Komenzalismus Mutualismus Parazitismus Normální flóra Patogenita Saprofyt Obligátní patogen Oportunní patogen

Více

Nebuněčné živé soustavy viry virusoidy viroidy

Nebuněčné živé soustavy viry virusoidy viroidy Nebuněčné živé soustavy viry virusoidy viroidy VIRA = VIRY nukleoproteinové částice nemají buněčnou stavbu => nebuněčné organismy mají schopnost infikovat hostitelské buňky a množit se v nich k rozmnožování

Více

PNEUMOKOKOVÉ INFEKCE A MOŽNOSTI PREVENCE aneb CO MŮŽE ZPŮSOBIT PNEUMOKOK

PNEUMOKOKOVÉ INFEKCE A MOŽNOSTI PREVENCE aneb CO MŮŽE ZPŮSOBIT PNEUMOKOK PNEUMOKOKOVÉ INFEKCE A MOŽNOSTI PREVENCE aneb CO MŮŽE ZPŮSOBIT PNEUMOKOK Očkování! Nejvýznamnější možnost prevence infekčních chorob! Lepší infekční chorobě předcházet než ji léčit! Významný objev v medicíně,

Více

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina ) Otázka: Buňka a dělení buněk Předmět: Biologie Přidal(a): Štěpán Buňka - cytologie = nauka o buňce - rostlinná a živočišná buňka jsou eukaryotické buňky Stavba rostlinné (eukaryotické) buňky: buněčná stěna

Více

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům Karlova univerzita, Lékařská fakulta Hradec Králové Obor: všeobecné lékařství - test z biologie Vyberte tu z nabídnutých odpovědí (1-5), která je nejúplnější. Otázka Odpověď 1. Mezi organely membránového

Více

PROCARYOTA - úvod. Obecná a buněčná biologie pro gymnázium. Procaryota úvod, pracovní list biologie. I. ročník čtyřletého gymnázia

PROCARYOTA - úvod. Obecná a buněčná biologie pro gymnázium. Procaryota úvod, pracovní list biologie. I. ročník čtyřletého gymnázia PROCARYOTA - úvod Datum: 26. 8. 2013 Projekt: Registrační číslo: Číslo DUM: Škola: Jméno autora: Název sady: Název práce: Předmět: Ročník: Studijní obor: Časová dotace: Vzdělávací cíl: Pomůcky: Inovace:

Více

ŠVP Gymnázium Ostrava-Zábřeh. 4.8.10. Seminář a cvičení z biologie

ŠVP Gymnázium Ostrava-Zábřeh. 4.8.10. Seminář a cvičení z biologie 4.8.10. Seminář a cvičení z biologie Volitelný předmět Seminář a cvičení z biologie je koncipován jako předmět, který vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda Rámcového vzdělávacího programu pro

Více

N Laboratoř hydrobiologie a mikrobiologie

N Laboratoř hydrobiologie a mikrobiologie ÚSTAV TECHNOLOGIE VODY A PROSTŘEDÍ N217019 - Laboratoř hydrobiologie a mikrobiologie Název úlohy: Mikrobiologie a hydrobiologie: Klasické metody barvení Vypracováno v rámci projektu: Inovace a restrukturalizace

Více

Ekologie živočichů, téma 24 : Parasitismus

Ekologie živočichů, téma 24 : Parasitismus Ekologie živočichů, téma 24 : Parasitismus Parazitismus: jedna z forem predace v širším pojetí parazit je na hostitele vázán jeho existence závisí na živém hostiteli Když hostitel uhyne: parazité se musí

Více

FYZIOLOGIE ROSTLIN VÝŽIVA ROSTLIN 1) AUTOTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN 2) HETEROTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN

FYZIOLOGIE ROSTLIN VÝŽIVA ROSTLIN 1) AUTOTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN 2) HETEROTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN FYZIOLOGIE ROSTLIN Fyziologie rostlin, Biologie, 2.ročník 25 Podobor botaniky, který studuje životní funkce a individuální vývoj rostlin. Využívá poznatků z dalších odvětví biologie jako je morfologie,

Více

Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Datum:

Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Datum: ZŠ Litoměřice, Ladova Ladova 5 Litoměřice 412 01 www.zsladovaltm.cz vedeni@zsladovaltm.cz Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.0948 Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.0948 Šablona: Šablona:

Více

SAMOSTATNÁ PRÁCE 2012 jmeno a prijmeni

SAMOSTATNÁ PRÁCE 2012 jmeno a prijmeni ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI SAMOSTATNÁ PRÁCE 2012 jmeno a prijmeni ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI Příušnice Samostatná práce Informatika a výpočetní technika KIV/IFYER jmeno a prijmeni Obsah 1 Příušnice

Více

Bakterie 1 buněč velikost 1 2 µm

Bakterie 1 buněč velikost 1 2 µm Bakterie 1 buněč ěčné organizmy s prokaryotní buňkou velikost 1 2 µm heterotrofní,, ale i autotrofní výživa koky diplokoky streptokok stafylokok bacily spirila spirocheta vibrio Stavba bakteriáln lní buňky

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován

Více

Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup

Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup Kód: Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup Název vzdělávacího materiálu Pohlavně přenosné nemoci Anotace Pracovní list vede ke čtení s porozuměním, informuje žáka o druzích pohlavních

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická Odborná biologie, část biologie Společná pro

Více

Gramovo barvení bakterií

Gramovo barvení bakterií Předmět: Biologie ŠVP: Prokaryotní organismy Doporučený věk žáků: 16-18 let Doba trvání: 45 minut Specifické cíle: poznat jednu z nejdůležitějších a nejpoužívanějších mikrobiologických technik Seznam pomůcek:

Více

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: buňka stavba Ročník: 1. Buňka cytologie Buňka - Základní, stavební a funkční jednotka organismu - Je univerzální - Všechny organismy jsou tvořeny z buněk - Nejmenší životaschopná existence - Objev v 17. stol. R. Hooke Tvar: rozmanitý,

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická Odborná biologie, část biologie Společná pro

Více

Název materiálu: Viry, houby, parazité. Datum (období) vytvoření: Autor materiálu: MUDr. Zdeňka Kasková. Zařazení materiálu:

Název materiálu: Viry, houby, parazité. Datum (období) vytvoření: Autor materiálu: MUDr. Zdeňka Kasková. Zařazení materiálu: Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice

Více

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná

Více

- pelikula pružná blána bílkovinného původu, umožňuje lepší pohyb

- pelikula pružná blána bílkovinného původu, umožňuje lepší pohyb Otázka: Prvoci Předmět: Biologie Přidal(a): Blade Prvoci - jednobuněčné eukaryotické organismy - většinou se živí heterotrofně - parazité, saprofyté Bičíkovci Mastigophora - pohyb zajišťuje 1 nebo více

Více

Očkování cestovatelů. 1. infekční klinika 2. lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Očkování cestovatelů. 1. infekční klinika 2. lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze Očkování cestovatelů Milan Trojánek 1. infekční klinika 2. lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze Klinika infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce, Praha Cestovní a

Více