Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download ""

Transkript

1 1 1. Úvod do Písma Bibli tvoří velký počet původně samostatných knih, které mají vlastní název. Jejich rozsah je nestejný - od velkého (např. IZ) po velmi malý (např. 2, a 3. Jan). Některé vznikly najednou jako ucelené vyprávění (Rút), jiné vznikaly postupně a obsahují samostatné literární jednotky (např. Žalmy). Bible je tedy sbírkou knih, resp. sbírkou sbírek. SZ je sbírkou náboženských literárních památek z doby od 13. stol. do 1. stol. př. Kr., NZ je sbírkou knih a listů z 2. pol. 1. stol. n. l. Bible je knihou historickou a doktrinální, tj. zachycuje dějiny (ovšem z určitého zorného úhlu) i obsahuje "učení". Jinak řečeno, obsahuje sebesdílení Boží, kterým se Bůh odhaluje lidem ve svých činech a slovech. Bible nám podává dějiny spásy, postupný rozvoj Božího plánu vykoupení v rámci dvou Zákonů (Úmluv). Poučuje nás o tom, co musíme vědět o Bohu a o člověku, i o tom, jak máme jednat, abychom byli milými Bohu. Bible obsahuje slovo Boží. Přesto je to i kniha lidská, která jako taková podléhá všem osudům lidských knih - až najeden: neobsahuje v oboru svých výpovědí mylné sdělení. To ovšem neznamená, že vše, o čem se v ní píše, se stalo tak, jak je v ní napsáno. Bible je kniha univerzální, přesto nepřestává být knihou, která vznikala v konkrétní historické situaci: nese pečeť svého původu, je to semitská literatura. Semité a východní národy vůbec mají odlišný přístup k životu, než máme my - mají tedy i odlišný způsob vyjadřování, sdělování různých skutečností apod. To je třeba mít na mysli, když bereme do ruky bibli. K bibli je možné mít dvojí přístup: asketický a odborný (vědecký). Pro křesťana je v praktickém životě důležitější ten první, tj. přístup, kterým hledá člověk Boží slovo do své osobní konkrétní situace. Ovšem církvi bylo svěřeno právo a moc toto sdělování se Boží závazně vykládat. K tomu, aby to mohla dělat, musí vědět, co chtěl Bůh prostřednictvím pisatele opravdu říci. To znamená rozpoznat pravý smysl textu: a po něm pátrá pomocí rozboru biblického textu. Vědecký přístup k Písmu pomáhá objasnit slovo Boží a hlouběji mu porozumět. 1.1 Jazyky bible Bible byla sepsána v hebrejštině, aramejštině a řečtině. Hebrejština patří k západním semitským jazykům. Při obsazování Kanaánu převzali Izraelité jazyk původního obyvatelstva. Většina starozákonních knih byla napsána v hebrejštině. Ale již v posledních letech př. Kr. přestala být hebrejština obecně srozumitelnou řečí, stávala se řečí učenců. Lid hovořil jazykem zvaným aramejština. V době Kristově byla aramejština hovorovou řečí. I NZ spisy prozrazují vliv aramejštiny. Třetím biblickým jazykem je řečtina. Její vstup mezi biblické jazyky souvisí s rozptýlením Židů mimo Palestinu (židovské diaspory). V celé říši Alexandra Velikého a jeho nástupců, ba i v době římské nadvlády se mluvilo řecky. Pro potřeby Židů v Alexandrii vznikl překlad SZ, tzv. Septuaginta (LXX) a zároveň v té době vznikly i některé další knihy SZ psané řecky (např. kniha Moudrosti, 2. kniha Makabejská). V řečtině byly také sepsány všechny knihy NZ (možná s výjimkou původního textu Matoušova evangelia, jež bylo snad psáno aramejsky a vzápětí přeloženo do řečtiny). NZ knihy byly až na list Židům napsány v řečtině hovorové, lidové, tzv. koiné. Novozákonní texty nesou dále stopy hebrejštiny a aramejštiny. 1.2 Kánon knih Písma SZ se obvykle dělí na knihy historické, naučné a prorocké. Historické knihy: 5 knih Mojžíšových, Josue, Soudců, 1, 2 Samuelova, 1, 2 Královská (10.-6.stol.), 1, 2 Kronik /Paralipomenon/ (kolem r. 400), Rút (4. stol.), Ezdráš, Nehemiáš (kolem r. 400), Tobiáš (2. stol.), Judit (poč. 1. stol.), Ester (2. stol.), 1, 2 Makabejská (2. pol. 2. stol.). Naučné knihy: Job (5. stol.), Žalmy ( stol.), Přísloví (8.-4. stol.), Kazatel (3. stol.) Velepíseň (4. stol.), Moudrosti (kolem r. 50), Sirachovcova (2. stol.). Prorocké knihy: Isaiáš (6. stol.), Jeremiáš (7.-6. stol.), Baruch (6.-2. stol.), Ezechiel (6. stol.), Daniel (2. stol.),

2 2 12 malých proroků: Ozeáš, Joel, Amos, Abdiáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Ageus, Zachariáš, Malachiáš. Židé sami dělili SZ na Tóru (Pentateuch, tj. 5. knih Mojžíšových), Proroky (Jozue, Soudců, 1, 2 Sam, 1, 2 Král, a tzv. posteriorss: Isaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, a 12 malých proroků) a Spisy (Žalmy, Přísloví, Job, Velepíseň, Rút, Pláč Jeremiášův, Kazatel, Ester, Daniel, Ezdráš, Nehemiáš, 1, 2 Kronik). Židovský kánon byl definitivně stanoven až na konci 1. stol.n.l. na tzv. synodě v Jamnii. Židé vyloučili z kánonu 7 knih, tzv. deuterokanonické knihy (ty chybějí i v evangelických vydáních Písma): Baruch, Tobiáš, Judit, Sirachovec, 1, 2 Makabejská, kniha Moudrosti; a nehebrejské části: Ester, Daniel. V katolických vydáních má SZ 45 (46 - počítá-li se Pláč Jeremiášův jako samostatná kniha) knih. Nový zákon (1.stol. po Kr.) Historické knihy: evangelia (Mt, Mk, Lk n.l), Jan n.l.), Skutky (60. léta n.l.). Naučné listy: Řím., 1,2 Kor, Gal., Ef., FIEp., Kol., 1,2 Sol., 2 Tim., Tit, Filemon. (z let 51-67), Žid. (63-70), Jak. (60-62, někdo kolem 50), 1,2 Petr (64-67), 1, 2, 3 Jan (90-100), Juda (před 64). Prorocké knihy: Zjevení sv. Jana (93-96 n.l.). NZ má celkem 27 knih. 1.3 Předávání Božího zjevení Boží zjevem bylo od počátku předáváno ústně ve formě různých tradic (kmenových, rodinných, apod.). V určitém okamžiku byla tradice fixována písemně - vznikly jednotlivé knihy Písma. Až do napsání poslední knihy Písma je Boží zjevení lidu jaksi "v pohybu" - vedle tradovaných činů a slov Božích se "objevují" nové činy a nová slova. Vedle písemných záznamů existuje stále ústní tradice, která napsané vysvětluje a uvádí stále znovu v život. A to jak v židovském (pokud jde o SZ), tak v křesťanském prostředí. Ohniskem je kázání apoštolů. Nejen hlásají, čemu se od Ježíše naučili, ale do svého kázání zahrnuli i všechno učení SZ, který jim byl Písmem v první řadě. K slovům a činům Ježíšovým pak přidali i hlubší poznání (interpretaci), k němuž došli oni sami a prvotní církev jimi řízená. S tímto apoštolským kázáním se bezprostředně setkáváme v Písmu. Předávání a hlásání Božího zjevení se dalo nejen slovy, tj. kázáním, ale i jinak - učením, životem, liturgií církve, a to jak jako společenství, tak jako jednotlivců. Apoštolské podání (tradice) není mechanické předávání zjevených pravd z pokolení na pokolení. Je to životné pojímání slova Božího a jeho stále hlubší pronikání. Poznání Božího zjevení je i v církvi částečné, tj. je možné ho stále prohlubovat. Bůh je stále činný - neskončil svou činnost smrtí posledního NZ spisovatele, i když tím ukončil své "veřejné sdílení sebe". Poznání o existenci knih Písma a jejich výčet má církev z postupně krystalizující tradice. Církev vedena Duchem svatým rozhodla, které knihy do Písma patří a které ne. Tak vznikl kánon knih Písma. Spory vznikly už ve 2. stol., a tak v této době vznikají první seznamy posvátných knih, především pokud jde o NZ (SZ převzala prvotní církev z LXX). A tak vznikl seznam knih Písma - kánonu -, který byl přijat celou církví. Slavnostně byl kánon vyjádřen na Tridentském koncilu, když Otcové znovu chtěli obnovit jistotu, uvedenou v pochybnost Lutherem, který inspiraci některých knih popíral. 1.4 Neporušenost textu Písma Knihy Písma byly podrobeny nejdůkladnějšímu a nejpečlivějšímu studiu (jako žádná jiná kniha), a to i z toho důvodu, abychom měli jistotu, že text, který považujeme za Písmo, je skutečně ten, který byl před mnoha staletími napsán, tj. že máme k dispozici neporušený text. Neporušenost může být dvojí: tzv. kritická (tj. všechna slova a věty se přesně shodují s textem původním) a dogmatická (tj. myšlenky a smysl textu se shodují s myšlenkami a smyslem textu původního). Starý zákon: Původní text byl většinou hebrejský (řec. - Moudr., 2 Mak.; aram - části Dan, Judit a Job; pouze v řeckém překladu se dochovaly - Bar, 1 Mak, Tob, Jud, část Dan, Est, Sir). Text byl obvykle napsán na papyrových svitcích bez mezer, interpunkce a v hebrejštině bez samohlásek. Originály biblických knih se nám nedochovaly.

3 3 Židé chovali Písmo ve veliké úctě, studovali ho a pečlivě opisovali. Přitom docházelo k určitým chybám, vznikaly různé varianty. Pravděpodobně na konci l. stol. po Kr. v Jamnii stanovili svůj kánon. V dalších staletích se snažili stanovit přesný text jednotlivých knih srovnáváním všech důležitých dostupných opisů (6. až 10. stol.). Již předtím opatřili text značkami pro samohlásky a jinými pomocnými znaky ( stol.). Text, který vznikl srovnáváním jednotlivých opisů a zaznamenáním jednotlivých variant, se nazývá masoretský. Kumránské nálezy potvrdily, že mezi texty nejsou podstatné rozdíly. Důležitou úlohu v dějinách SZ textu sehrály překlady, zejména překlad do řečtiny, v Alexandrii ve stol. př. Kr., tzv. Septuaginta. LXX obohacenou o nejmladší starozákonní knihy přejala do svého kánonu církev. Byly z ní pořizovány další překlady. Z dalších překladů SZ je třeba uvést tzv. Vulgátu, tj. překlad celého Písma do latiny, jenž je z větší části dílem sv. Jeronýma z konce 4. stol. n. l. Jeroným překládal SZ z originálních jazyků. Vulgáta byla prohlášena pro západní církev za autentický text Písma, a to za autentický z toho hlediska, že neobsahuje žádný blud (tím nebylo řečeno, že je to nejlepší překlad Písma). Ve 2. pol. 20. stol. byla ukončena nová revize Vulgáty - tzv. Neovulgáta. Dnešní vědci postupují při textový kritice podobně jako masoreté. Srovnávají dostupné opisy, vyloučí chyby vzniklé opisováním a k nově vydávanému textu poznamenají varianty vyskytující se v důležitých rukopisech. Postupují stejně jako při přípravě kritického vydání jakéhokoliv jiného literárního díla. Nový zákon Knihy NZ byly napsány řecky (koiné). Psalo se na papyrové svitky velkými písmeny (majuskulemi či unciálkou) do sloupců bez přerušení: slova se oddělovala od 7. stol., přízvuk a interpunkce se vyznačovaly od 8. stol.). Nejdříve se psalo jen na jednu stranu svitku, od 2. stol. se začalo psát i na druhou stranu. Od 2. stol. se objevuje též kodex (kniha). Papyrové svitky byly dlouhé většinou do 10 m (Řím asi 4 m, Lk a Skutky asi 10 m, Zjev asi 5 m). Papyrus je velmi křehký, častějším používáním se rychle opotřebovává a škodí mu vlhké prostředí. Od 4. stol. se začal hojněji užívat pergamen, papír až od 13. století. Kodexy byly psány též malými písmeny. Stejně jako u knih SZ, ani v případě NZ knih nemáme k dispozici originály. Při opisování jednotlivých knih NZ docházelo ke stejným chybám. Textová kritika řeší typově stejné problémy. Nejstarší dosud známý dochovaný zlomek NZ je asi z 1. poloviny 2. stol., tzv. papyrus Rylands P52 s úryvky z Janova evangelia. Časový rozdíl mezi napsáním Janova evangelia s tímto dochovaným spisem je necelých padesát let. Kodexů je dochováno hodně. Rozdělení Písma na kapitoly pochází z počátku 13. stol. od Štěpána Langtona, rozdělení NZ na verše od Roberta Stephana ze 16. stol., rozdělení SZ na verše od dominikána Santese Pagnina ze 16. stol. NZ byl přeložen do latiny již v 1. nebo ve 2. stol. - do tzv. vetus latina. Na konci 4. stol. tento překlad revidoval sv. Jeroným podle řečtiny. I když nemáme dochovány originály biblických knih, lze právem tvrdit, že jsou texty Písma, jak se nám dochovaly, dogmaticky (vždy) a většinou i kriticky neporušené. Inspirace biblických knih Normou není Písmo proto, že se nám zachovaly jeho texty v tak výborném stavu, ani pro svůj lidský obsah, ani ze žádného jiného lidského důvodu, ale proto, že je inspirované, tzn. že je též dílem Božím. Bez této skutečnosti by bylo Písmo jednou z lidských knih - možná pozoruhodnější než mnohé, nicméně stejně málo závaznou. Jako činnost Boží se inspirace vymyká našemu přirozenému poznání: vědomí o ní čerpáme z Božího zjevení, jak je obsaženo v Písmu a tradici a interpretováno učitelským úřadem církve. Všechna ostatní kritéria (vznešenost nauky, bezbludnost, vzbuzení zbožných projevů, starobylost apod.) jsou nedostatečná (mj. se dají bez potíží aplikovat na jiné knihy). Z širšího hlediska je inspirace jeden z prvků procesu spásy, podstatná součást dějin spásy - součást zjevující se činnosti Boží. Inspirace Písma není nikde v SZ výslovně připomínána. Židé však měli SZ (Tóru) ve velké úctě, protože je považovali za Boží slovo (srv. Dan 9,2; 1 Mak 12,9). Autory těchto knih považovali za privilegované

4 4 jedince, "proroky" (hebr. prorok je ten, kdo zastupuje Boha), nebo "mudrce", kteří složili svou knihu s pomocí Boží. O inspiraci SZ svědectví také v NZ - v postoji Krista a apoštolů, kteří se na SZ odvolávají jako na slovo Boží. O postoji prvotní církve k Boží autoritě prorockých slov i slov Písma svědčí i dva známé verše z NZ: (2 Petr 1,21) a (Tim 3,16): "Všechno Písmo vdechnuté od Boha je užitečné k poučení, ke kázání, k napravování, k výchově ve spravedlnosti." Pokud jde o vědomí inspirace pro knihy NZ, platí podobně jako u SZ. Prvotní církev se k těmto spisům od chvíle jejich vzniku chovala jako k autentickému slovu Božímu. Přímo v textu NZ se, pokud jde výslovně o celek NZ, žádný zcela evidentní výrok nenachází. Přesto je zde několik míst, která ji naznačují: 1 Tim 5,18; Petr 3,15-16; Zj 1,11; 1,19. Ani v NZ ani ve SZ není možné mluvit o nějaké vypracované nauce o inspiraci biblických knih. Jsou zde však všechny prvky, na kterých tato nauka spočívá. Od počátku je si církev vědoma, že PS je dílem Božím: svědčí o tom zmínky v NZ, i výroky církevních Otců (2.-4. stol.). 1.8 Povaha inspirace Inspirací rozumíme Boží působení na svatopisce v tom smyslu, že Bůh osvítí rozum pisatele, pohne jeho vůli, aby se dal do psaní, vede ho při psaní, aby napsal to, co Bůh chce, aby bylo napsáno. Biblický autor sděluje pravdu, pro niž ho Bůh inspiruje slovy, která jsou běžná jeho době, kultuře a prostředí i jemu samotnému a která mají pro současníky smysl. Z toho je zřejmé, že to, co nám chce Bůh prostřednictvím inspirovaného autora sdělit, není jednoduše totožné se slovy, jimiž se sdělení děje, nýbrž je to v nich ukryté. A toto více nebo méně ukryté sdělení církev (jako celek i v jednotlivcích) postupně stále do větší hloubky odhaluje. Je třeba mít na zřeteli skutečnost, že v PS nejde o nějaké abstraktní pravdy, nýbrž o sebesdílení osobního Boha - slovy i skutky. Inspirovaní spisovatelé byli vedeni k tomu, aby tomuto Božímu sebesdílení v jednání, mluvení i v písemném zápisu porozuměli, a byli uschopněni k tomu, aby ho zprostředkovali. Bůh přitom respektoval rozum i svobodu svatopisce a přizpůsobil své poselství nadání a kultuře svého "nástroje". Bůh inspiroval autory posvátných knih různým způsobem. Někdy se jim zřejmě dostalo skutečného zjevení buď vnějšího, když přímo před očima viděli a ušima slyšeli, co je jinak lidským smyslům nepřístupné, nebo vnitřního, když Bůh vtiskl přímo do jejich rozumu nové pojmy. Ale mnohem častěji byla Boží inspirace osvícením jejich rozumu, který hledal pravdu přirozenými prostředky. Např. dějepisec se snažil popsat minulost na základě studia pramenů, které byly často neúplné, Bůh ho přitom nepoučil o jednotlivých podrobnostech, nýbrž dovedl ho k tomu, aby se díval na dějinné události z hlediska Božího a tento pohled svým sdělením zprostředkoval, tj. aby viděl v jednotlivých událostech zásahy Boží, které z dějin lidských činí dějiny spásy. Písmo je tedy plně dílem Božím a plně dílem lidským. Jednotlivé knihy PS nevznikaly obvykle najednou a jako dílo jedince. Inspirace se vztahuje na každého, kdo se na podobě výsledného textu jakkoliv podílel: na autory jednotlivých částí textů, na ty, kdo jednotlivé knihy uspořádali nebo připojili nějaké dodatky. Ti všichni stáli pod vlivem Božím, i když ne všichni. K tomu je ještě třeba připomenout skutečnost, že slovo Boží existovalo nejdříve jako slovo mluvené. Bible je až poslední etapou všech událostí dějin spásy a veškeré ústní nauky, kterou uchovala písemně, inspirace se vztahuje na všechny etapy slova prožívaného a hlásaného. 1.7 Rozsah inspirace Řekneme-li, že Bůh je plně autorem PS, říkáme tím zároveň, že všechno v Písmu je inspirované, tj. musíme připustit, že Boží působení se vztahuje až na základní jednotky textu - slova. Ne, že by Bůh pisatelům jednotlivá slova diktoval, ale uschopnil spisovatele, aby nalezl vhodná slova a vyjádřil jimi to, co chtěl Bůh sdělit lidem. Nemají tedy všechny části textu stejnou platnost, stejnou závažnost v rámci Božího sdělení. Jsou však všechny inspirované. I ten nejkratší odstavec je částí rozsáhlejší jednotky v knize a má své poslání v celém díle, byť by to bylo "jen" dokreslení prostředí, atmosféry apod. Biblický autor ví, že tyto méně důležité podrobnosti napomáhají tomu, aby mohl vyslovit pravdu, kterou chce sdělit, nebo aby dosáhl zamýšleného účinku.

5 5 Biblické knihy jsou literárními díly a platí v nich zákonitosti uměleckého vyjadřování. Účelem Božího slova není jen objasnit nám některé důležité pravdy. Písmo, jako Boží slovo, je hlavně prostředkem, abychom mohli mluvit s Bohem, povídat si s ním jako přátelé. Bylo by tedy nesprávné omezovat inspiraci jen na obsah nebo na věci víry a mravů. Celá bible je inspirována proto, aby nám zvěstovala poselství spásy: všechno, co se v ní sděluje, je zaměřeno k tomuto cíli. 1.8 Pravda Písma Je-li autorem Písma Bůh, nemůže se v něm nacházet nepravda. Nemůže být skutečný rozpor mezi dvěma místy v Písmu (Bůh je autorem celého Písma) ani mezi vědeckým poznáním a Písmem (Bůh je tvůrcem bible i celého světa). Bůh si nemůže odporovat, mýlit se apod. Přesto existuje již od antiky pohanská kritika Písma, která poukazuje na rozpory v Písmu (rozpory SZ a NZ, evangelií mezi sebou aj.). Křesťané se s ní nějakým způsobem vyrovnali, takže v rámci křesťanského světa nebylo až do novověku vážnějších problémů v otázce pravdivosti Písma, problémy vznikly s rozvojem přírodních i společenských věd. Situaci komplikovalo i to, že na rozdíl od profánních věd se biblické vědy příliš nerozvíjely. Zdálo se, že některé vědecké poznatky jsou neslučitelné s výroky Písma, a to jak přírodovědné, tak i historické. Hledání řešení vedlo k nesprávným závěrům (např. omezování rozsahu inspirace). Řešení: PS není učebnicí a předmětem jeho výpovědi není sdělení o přírodních skutečnostech jako takových. Písmo však zachycuje také dějiny a historičnost textů PS je třeba hájit. Zdálo se, že leckteré historické údaje bible neodpovídají skutečnosti. Řešení přineslo až poznání charakteru východní literatury. Přitom se zjistilo, že Izraelité byli v historických zprávách mnohem pečlivější než ostatní národy. Nesmíme ovšem na starověké dějepisectví klást naše dnešní požadavky. Dnes je biblická otázka z větší části vyřešena díky studiu literárních druhů a rozvoji pomocných věd historických. Omyly v textu se většinou ukáží jako omyly interpretace, tj. že forma a obsah výpovědi nebyly dostatečně rozlišeny. Všechny obtíže nelze ovšem řešit pomocí literárních druhů a dobového způsobu vyjadřování. Cílem Písma není referovat o historii jako takové, ale o dějinách spásy, a to nejen referovat, ale stále živě promlouvat. Dějiny v Písmu jsou zachyceny právě z hlediska dějin spásy, což ovšem neznamená, že nepodávají fakta s objektivní platností. Pravda Písma také souvisí s účinností Písma pro náš život. Hledání této pravdy je součástí života Božího lidu - tato pravda je zároveň dar a úkol. Pravda Písma vede k činnosti, neboť je to slovo stále živého Boha říkané nám pro konkrétní život. Při výkladu jevů, jež náležejí do oblasti profánních přírodních věd, je třeba se držet těchto zásad: 1. Nelze pokládat za jisté to, co je více či méně pravděpodobnou domněnkou (vědeckou hypotézou, teorií). 2. Bible nepoučuje o podstatě přírodních jevů, neboť jejím prvotním cílem je vést lidi ke spáse, ne je vědecky poučovat. 3. Bible referuje o přírodních úkazech z hlediska smyslového vnímání. Při výkladu historických údajů je třeba brát v úvahu: 1. Zda jde skutečně o vyprávění ve vlastním smyslu historické. Historií se rozumí výklad událostí tak, jak se skutečně staly. Každé zobrazení dějin je vždy do určité míry subjektivní. Také biblické podání, v němž jde o dějiny spásy. SZ ukazuje, jak Bůh působí v dějinách svého lidu, evangelia ukazují, že Ježíš z Nazareta je Spasitel. V bibli nalézáme tři typy "historického líčení": a) místa prostě referující (Gal 2,11-14; 2 Sam 2,1-4); b) výklad dějin (1 Kron 11,1); události, které se skutečně staly, jsou interpretovány, a tím se jim dostává nového zabarvení; c) věroučné výpovědi bez dějinného jádra v historickém rouše (události kolem Ježíšova narození, kniha Jonáš). 2. Musí být zřejmé, že PS bere zodpovědnost za historické vyprávění. Může uvádět i cizí historické vyprávění, aniž ručí za jeho obsah. Bible nemůže podávat nesprávné učení ani v oblasti morální. Je však docela možné, že se v bibli uvádějí i události odsouzeníhodné. Zejména pokud jde o SZ, vznikají problémy při výkladu vyprávění o krutostech, věcech pohoršlivých, proklínání apod.

6 6 1. Vyprávění o krutostech, kdy je za autora nařízení označen Bůh. Tuto skutečnost je třeba nazírat z historické perspektivy: a) nejde většinou o záznam události, nýbrž o náboženskou interpretaci: národ izraelský se měl uchovat čistý ode všeho pohanského. b) Izrael žil na úrovni své doby (a Bůh tuto skutečnost respektoval); c) sebezjevení Boha ve SZ je postupné, a postupná je i výchova národa. 2. Vyprávění událostí pohoršlivých: a) vyprávět neznamená schvalovat. b) jde o jiné jazykové zvyklosti - slova, jež nám připadají necudná, vulgární, byla tehdy běžná a neutrální. 3. Proklínání: vyjadřují jinou mentalitu, poznání a duchovní úroveň Izraelitů. Proklínající žádal, aby byli spravedlivě potrestáni hříšníci, bezbožníci a utlačovatelé. Často šlo o součást modlitby, jež měla v konečném účinku vyjádřit přání, aby nebylo bezbožníků, lidí, kteří urážejí Boha. 1.9 Vztah Starého a Nového zákona Oba Zákony obsahují Boží zjevení, ovšem v různých stupních či fázích. Jejich vztah je vyjádřen v NZ větou "Nepřijel jsem Zákon zrušit, ale naplnit" (Mt 5,17). Kristovu osobu můžeme chápat pouze na pozadí předchozí činností Boží, vyjádřené ve SZ. SZ je naplněn NZ, tj. jeho výpovědi nabývají plného významu až ve světle NZ. NZ je připraven SZ - neustále na něj odkazuje. Jsou to dvě fáze jediné skutečnosti. V obou se mluví o stejných dějinách a stejném plánu spásy, který v nich Bůh uskutečňuje. Bůh je autorem celé bible. I po sepsání SZ knih by byl Bůh mohl rozvíjet další průběh dějin spásy různým způsobem. Ve vytvoření křesťanského kánonu tkví rozhodnutí církve, že od nynějška se v jejím Písmu sv. má SZ chápat v tom smyslu, který dostává od Krista. Co chtěl Bůh skutečně říci, vysvitne teprve tehdy, když pochopíme jednotu v mnohosti biblických výpovědí Problém protiřečících si míst Písma K autentičnosti textů patří i zjištění, zda daný text napsal skutečně ten, jemuž je připisován. V případě Písma se dostaneme do určitých obtíží, neboť se zjistilo, že uvádění autoři ve skutečnosti autory dané knihy v mnoha případech nejsou. Výroky PS lze doložit téměř vše, často protichůdné věci. PS obsahuje řadu zdánlivě si odporujících výpovědí, pokud tyto výpovědi vytrhneme ze souvislosti, z celku textu. U biblických výpovědí je chápání textu jako celku velmi důležité. NZ nám poskytuje světlo k plnějšímu pochopení SZ. Tím však tento proces nekončí. Bůh přece působí i dnes: v životě, liturgii, nauce církve, a tak výroky celého Písma mohou být hlouběji pochopeny ve svém významu, jsou-li čteny ve světle celé zkušenosti církve až po naši dobu a až do definitivního naplnění království. Tento význam biblických výroků, chápaný ve vztahu k celé Boží ekonomii spásy, se nazývá integrálním (křesťanským) smyslem Písma. Prakticky to znamená, že z Písma nemohou být vyvozovány závěry, které by odporovaly víře církve Literární kritika Chceme-li se dobrat původního významu nějakého textu, musíme tento test podrobit kritice (ř. krinein - soudit): textové, historické a literární. Textová kritika má za cíl rekonstruovat text v původní podobě, kterou mu dal jeho autor. To znamená odstranit chyby opisování (nebo tisku), cizí výpisky a doplňky, okrajové poznámky (glosy). Dále to znamená vyloučit tendenční úpravy, které zeslabují nebo zkreslují smysl, které uhlazují sloh nebo se snaží změnit autorovy myšlenky. V případě Písma jsme konstatovali, že text, který máme dnes k dispozici, se podstatně shoduje s tím, který napsali jeho autoři. Historická kritika zkoumá pravost díla a jeho historičnost, tj. zjišťuje, od koho text pochází (jmenovitě nebo obecně), z jaké doby, z jakého prostředí i okolnosti vzniku. Dále zjišťuje, jaké důvěry autor zasluhuje, jaké meze má jeho výpověď. U historických knih se zjišťuje, z jakých pramenů autor čerpal. Badatel dále zkoumá a srovnává údaje obsažené v knize se skutečnostmi, které zná odjinud. Tak je možné zjistit spisovatelovy omyly a poznat historiografickou hodnotu jeho díla. Literární kritika zkoumá pravý smysl každého textu. To znamená, že daný text podrobuje jazykovému zkoumání (studuje gramatiku, syntaxi,

7 7 zjišťuje kontext a paralelní místa, aby mohla stanovit přesný význam slova). Dále stanovuje literární druh daného textu. Každá lidská výpověď je součástí nějakého literárního druhu, resp. dodržuje (popř. úmyslně nedodržuje) určité zvyklosti. V opakujících se situacích má jazyk tendenci k vytváření určitého stereotypu, k formuli až floskuli. Slova se stávají klišé, frází. V písemném projevu je užívání relativně pevných forem nezbytné. Podle toho, co a komu chce člověk sdělit, užívá různých literárních druhů: takovým literárním druhem či literární formou je např. oběžník, právní dokument, slovníkové heslo právě tak jako lyrická báseň, epigram, anekdota, román, povídka či novela. Literární druhy jsou sice relativně stálé, ale časem doznávají vývoje v závislosti na měnících se životních podmínkách. Pro některé biblické literární druhy nemáme paralelu v dnešní umělecké literatuře, takže je ani nedokážeme přesně pojmenovat (např. midráš). Kritika forem se snaží jednotlivé formy objevit, co nejpřesněji popsat, stanovit úmysl a tzv. postavení v životě (něm. Sitz im Leben), tj. jakou úlohu měl daný literární druh (forma) v životě společnosti (kult, kázání, vyučování apod.). V praxi to není vždy snadné. Někdy je totiž velmi obtížné rozlišit obsah a formu. Způsob biblického vyjadřování je dán jednak způsobem myšlení Izraelitů, jednak charakterem jazyka, který byl k vyjádření použit. Hebrejština je řeč názorná, barvitá, ale zcela neuzpůsobená ke sdělování složitých duševních pochodů či abstraktních pojmů. Ke sdělení určitých abstraktních pravd používá bible konkrétních obrazů. Čas je chápán víc kvalitativně než kvantitativně, proto nemá jen lineární charakter. Při vyjádření postihovali víc vnější zjev a způsob chování než vnitřní podstatu věcí a osob. S tím souvisí i nám často neobvykle znějící hrubý antropomorfní způsob vyjadřování, mluví-li bibličtí spisovatelé o Bohu. Nápadné je také tzv. myšlení celistvosti, které posuzuje celý národ nebo stav podle jednotlivých zástupců a pohlíží na jednotlivou událost či osobu jako na typickou pro celé dlouhé dějinné údobí. Izraelští spisovatelé ve svých líčeních s oblibou užívají jednostranného zkreslování, opakování, paradoxů a nadsázek, které nelze považovat za lež nebo překroucení pravdy, nýbrž za účinný prostředek, jak vyjádřit myšlenky pokud možno názorně a výrazně. Příznačným pro semitské myšlení je dále určité zmaterializování duchovních pochodů a sil, což často připomíná magické představy. Slovo není pro Semitu pouhým zvukem, nýbrž činnou, tvůrčí nebo ničivou silou. Proto se domnívá, že kletba nebo požehnání působí to, co se jimi vyjadřuje. Orientálci kladli váhu spíše na náboženský význam své zprávy než na její dějinnou přesnost. Proto u nich zaujímá takové místo výpravná báseň, podobenství, bajka a naučná legenda. Z množství literárních druhů (forem), které se vyskytují v Písmu, lze např. jmenovat z prozaických útvarů: genealogické seznamy, seznamy úředníků, smlouvy, dopisy, náboženské proslovy, zákony, vyprávění, kroniky, paměti, sbírky dokumentů, biografie, volné vyprávění, alegorie apod.; Z básnických útvarů: satira, milostná píseň, požehnání, báseň výpravná, žalmy (mudroslovné, lamentace individuální, ale i veřejné, děkovné i prosebné zpěvy, hymny atd.), hádanky, vtipné sentence, přísloví, orákula, vyznání atd Literární a básnické prostředky a) se smyslem vlastním: Přirovnání vzniká srovnáváním osob nebo věcí na základě společného znaku (Petr je silný jako lev). Podobenství (parabola) - přirovnání rozšířené v celek. Podobenství v širším slova smyslu znamená každý obrazný způsob mluvy; v užším slova smyslu znamená zpravidla vyprávění možného, skutečného nebo smyšleného děje ze života anebo přírody za účelem znázornit vyšší, většinou mravní pravdu. SZ podobenství - Nathanovo o ovečce a boháči (2 Král 12,1-4). NZ podobenství jsou hojná; Kristus je často užíval, aby objasnil své učení - o rozsévači, o chytrém správci apod. Bajka - smýšlené vyprávění, v němž jednají zvířata, rostliny nebo věci jako lidé - cílem je vyjádřit nějakou životní pravdu. SZ 2 bajky - Joatamova (Sdc 9,8-15). NZ - slova o církvi jako těle (1 Kor 12,15-22). Tyto literární útvary mají literární smysl vlastní, i když zachycují jen realitu literární a jsou používány ke sdělení nějaké obecnější pravdy.

8 8 b) se smyslem přeneseným: Metafora - označení jednoho jevu pojmenováním jevu jiného na základě jisté podobnosti a srovnání, nebo konfrontace. Metafora je zkoncentrované přirovnání. Věty typu: "Vy jste sůl země", "Vy jste světlo světa" leží na rozhraní metafory a přirovnání. Metonymie - přenos pojmenování jednoho jevu na jev jiný na základě jejich věcné souvislosti, vnějších nebo vnitřních vztahů. Předpokladem je závislost významů. "Nepřišel jsem zasévat pokoj, ale meč. Synekdocha - přenos pojmenování jednoho jevu na jev jiný na základě jejich věcných souvislostí kvantitativních (celek-část). Místo město - brány, já - moje duše, Jeruzalém - Sión. Emfaze - plnost významu nějakého výrazu, která mu v běžném užívání nepřísluší. Život = úzké společenství s Bohem, smrt = odloučení od Boha (typické pro žalmy). Hyperbola - nadsázka, pojem neurčité velikosti nebo malosti je zaměněn pojmem přehnané velikosti nebo malosti. "Přál bych si věru, abych já sám byl zavržen Kristem pro své bratry." (srv. Řím 9,3). Litotes - pojem výrazně kladný je vyjádřen mírněji pomocí dvou záporů. A ty, Betléme... nijak nejsi nejmenší mezi knížecími městy judskými" (Mat 2,6). Eufemismus - mírnější výraz místo slova, které označuje nepříjemné představy. Často souvisí se smrtí. Kryje ho černá zem. Odešel = zemřel. Ironie - výsměch opakem. "Hle, Adam se stal jako jeden z nás, poznávaje dobré i zlé" (Gen 3,22). Sarkasmus - jízlivý výsměch "Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže" (Mk 15,27-40). Symbol - znak, který zastupuje obecný pojem - symbolické jednání v Písmě (Jeremiáš se jhem, rozbíjející hliněný džbán apod.). Číselný symbolismus (Apokalypsa), symbolismus vlastních jmen (synové Izaiášovi); přirozený - schopnost zastupovat je obsažena v druhé skutečnosti samé: "Tobě dám klíče království" = moc; konvenční - na základě domluvy - vlajka. Alegorie - rozvedený symbol: jinotaj, obrazné vyjádření dějů, pojmů a lidských vlastností založené na utajené paralelnosti jevů. Vztah mezi odkrytím a zakrytím významu má jediné logicky postižitelné řešení - jakmile je nalezen klíč k paralele, je rozluštěn smysl jinotaje. Pseudonymie - autor se představuje pod cizím jménem. Zvláštnosti biblické poezie Biblická poezie je nerýmovaná, nezná strofické útvary v našem pojetí. Důležitým prvkem v její poetice je tzv. paralelismus membrorum (myšlenkový úměr): synonymický (souzvučný) - opakuje myšlenku vyslovenou v 1. polovině verše jinými slovy v 2. části verše: "Sešle ti pomoc ze svatyně, ze Siónu ochraňuje tě" (Ž 15,3); antitetický (protikladný) - poměr je vyjádřen protikladem: "Výdělek spravedlivého přispívá k životu, zisk bezbožného k trestu" (Přísl 10,16); syntetický (doplňující) -doplňuje myšlenku 1. členu verše ve 2. členu a více ji rozvádí do dalších důsledků: "Učit budu hříšníky tvým cestám, takže se bezbožní obrátí k tobě" (Ž 50,15). Paralelismus je příznačný pro celé básnictví starého Orientu.

9 9 2 Palestina (Svatá země) v době biblické Jména Palestina bylo používáno Řeky pro označení území Filišťanů (mát Palastu, Filistu). Římané ho používali od 2. stol. př.kr. všeobecně pro označení Judska. V pozdější době bylo rozšířeno na celé území před i za Jordánem. Nejsevernějším městem biblické Palestiny byl Dan na úpatí Hermonu. Nejjižnějším místem byla Beršeba, jistý druh oázy v místech, kde hory přecházejí v neúrodnou step. Vzdálenost je vzdušnou čarou 240 km. Šířka zaslíbené země byla nestejná: na severu je vzdálenost Jordánu od Středozemního moře asi 50 km, na jihu kolem 130 km. Palestina se dělila na dvě části: Předjordání a Zajordání. Celá Palestina zabírala zhruba plochu km - asi jako Morava. Rozloha nebyla stabilní, záleželo tu na moci a schopnostech jednotlivých králů. Počet obyvatel v době Ježíšově se odhaduje na 2-3 milióny. V době Ježíšově zahrnovala: Judsko, Samařsko, Galileu a na druhé straně Jordánu Pereu a Decapolis. Její západní hranici tvoří Středozemní moře, jižní tzv. Egyptský potok, čili údolí Aríš a poušť, východní Arabská poušť, severní horské masívy Libanonu a pohoří Hermon. Palestina byla poměrně dobře oddělena od sousedních území, ale vedly přes ni důležité obchodní cesty. Geologické podmínky ji dělí na tři znatelně odlišné části: - rovinu přímořskou - západojordánskou vysočinu; - východojordánskou vysočinu. Obě vysočiny od sebe odděluje hluboká proláklina, táhnoucí se poříčím Jordánu až k Rudému moři a přes ně dál až do Afriky. Je to nejhlubší proláklina zemská, která klesá směrem k Mrtvému moři od + 2 m n.m. až po m n.m. v Mrtvém moři. Protéká jí v tomto úseku řeka Jordán, hlavní palestinská řeka. Jordán pramení na svazích Hermonu (2 760 m n.m.), teče přes Genezaretské jezero (též Tiberiadské, Galilejské moře, dlouhé 21 km, široké 12 km, hluboké m) do Mrtvého moře více než 320 km. Mrtvé moře je dlouhé asi 75 km, široké asi 16 km, největší hloubka v severní části je 401 m, v jižní 1-4 m. Plocha povrchu je zhruba jako Ženevské jezero. Voda obsahuje až 26% soli (6x víc než v jiných mořích) a jiných anorganických látek. Obsahuje tolik sloučenin chlóru a brómu, že je v ní jakýkoliv život vyloučen. Na březích je dost síry a soli a jsou prakticky pusté. Důležitým činitelem v dějinách Palestiny byly obchodní a vojenské cesty vedoucí přes její území. Z Egypta šla jedna hlavní cesta přes Gázu po pobřeží do Megida, dále kolem Genezaretského jezera dále do Mezopotamie. Druhá cesta vedla z Egypta vnitrozemím. Třetí velká cesta šla po východní straně Jordánu do Damašku. Vedle těchto cest zde existovalo mnoho dalších menších spojovacích cest. V Palestině jsou dvě roční období: období sucha a období dešťů. Období dešťů trvá od konce října do poloviny května, vrcholu dosahuje v lednu a únoru (prudké bouře a lijáky). Bez těchto zimních srážek by byl život v Palestině nemožný, protože větší část území je bez vodních pramenů a řek (jedinou vláhou je potom rosa). Dešťová voda se proto pečlivě shromažďovala do cisteren ve skalách, do umělých nádrží, dále se rozváděla od zdrojů vodovody. Výraz poušť znamená v těchto oblastech něco trochu jiného než u nás (poušť typu Sahara). Označuje krajinu, kde nejsou pole, ale většinou jen pastviny. 2.1 Jeruzalém hebrejsky Jerúšálájim, což pravděpodobně znamená sídlo pokoje. Jeruzalém je staré palestinské město (789 m n.m.) na skalnatém, vápencovitém výběžku na kraji Judské pouště, nedaleko Mrtvého moře. Staré město se rozkládá na návrší, obklopeném údolími. Na východní straně se rozprostírá mezi městem a Olivovou horou Kidronské (Cedronské) údolí, jímž v zimních měsících teče stejnojmenný potok. V tomto úvalu leží i jediný stálý pramen města Gichon. Olivová hora dosahuje výšky 828 m, na jejím úpatí se rozkládá getsemanská zahrada. Jižní část údolí, hluboce zaříznutá a s příkrými stráněmi, se nazývá údolí Josefat (podle tradice to má být místo Posledního soudu). U studny Jobovy, tzv. Rogelu (dochovaná, 37 m

10 10 hluboká), se stýká údolí Kidronské s tzv. Hinnomským údolím. Dolní část tohoto údolí dostala v pozdější době název Gehenna, zřejmě proto, že zde bylo místo, kde se přinášely lidské oběti. Původní jméno Jeruzaléma bylo Salem (sídlo nejvyššího boha), nebo Urusalim. Město patřilo Jebusitům. Král David město dobyl a učinil z něho sídelní město celé říše. Později zůstal Jeruzalém hlavním městem říše jižní (v severní části - Izraeli - byla hlavním městem Samarie). David vystavěl palác. Šalamoun palác rozšířil a vystavěl chrám, a to na hoře Morija (podle tradice zde mělo dojít k obětování Izáka). Z doby těchto prvních králů pocházely i první hradby. Jeruzalém byl několikrát vypleněn. Král Ezechiáš ( př.kr.) nechal mimo jiné vybudovat stoku, spojující Gíchon s rybníkem Siloe, aby město mělo vždy zásobu vody. Roku 586 př.kr. byl Jeruzalém zničen Nabukadnezarem - palác, chrám í hradby byly rozbořeny. Po návratu (po r. 538 př.kr.) byl Jeruzalém znovu vybudován Zorobabelem za pomoci Nehemiáše a Ezdráše. Velkého rozkvětu se Jeruzalém dočkal až za Heroda Velikého (37 až 4 př.kr.). Herodes přestavěl chrám do nádherné podoby, opevnil hrad v rohu chrámového prostranství (tzv. Antoniova pevnost, tvrz). Zde bylo i pretorium Pilátovo, kde byl souzen Ježíš. Na západním pahorku (hoře Sión) postavil Herodes mohutný palác, chráněný třemi věžemi. Postavil hradby, které byly zničeny Římany (v r. 70 a 135 n.l.). Dnešní hradby jsou ze 16. stol. z doby sultána Sulimana II. V roce 70 byl Jeruzalém dobyt Titem, vypleněn a spálen. Po potlačení povstání Bar Kochby roku 135 byl definitivně srovnán se zemí. V severní části bylo vybudováno město Aelia Capitolina. Židům byl přístup do města zakázán. Nynější stavby jsou dílem následujících staletí až do naší doby. Ve městě žijí vedle sebe: židé, muslimové a křesťané nejrůznějších vyznání. 2.2 Chrám Patriarchové byli kočovníky, neměli tedy nějaké pevné místo, kde by obětovali. Stavěli oltáře na místech, kde se jim zjevil Bůh. Zpočátku byly z hlíny, později z neotesaných kamenů. V Egyptě neměli Izraelité ani nějaké pevné kultovní místo (chrám), ani nestavěli oltáře, protože Egypťané považovali zvířata, která Izraelité obětovali, za posvátná. Měli již zde tzv. stánek schůzky (setkání), v němž se setkávali se svým Bohem a ptali se ho na radu. Tento stan setkávání nosili s sebou při putování pouští. Když dal Bůh Izraelitům teokracii, nařídil vybudovat svatostan (přenosná svatyně, v níž byla archa). Podle popisu bible byl vybudován podobně jako pozdější chrám nádvoří, svatyně a velesvatyně s archou úmluvy, v níž byly kamenné desky s desaterem. David archu přenesl do Jeruzaléma, za Šalamouna byla umístěna v chrámu. Od dobytí Jeruzaléma (586 př.kr.) se o ní neví. Zpočátku nebyl Jeruzalém jediným místem, kde se konaly oběti, a byl uctíván Hospodin. Posvátných míst bylo víc. (Svou tradicí sahala až k patriarchům a předizraelskému obyvatelstvu.) Tím, že se stal Jeruzalém za Davida a jeho nástupců sídelním královským městem a byl v něm chrám s posvátnou archou, stával se i hlavním střediskem kultu, až posléze se stal střediskem jediným - jedině v jeruzalémském chrámě měly být Bohu přinášeny oběti a konána bohoslužba. Chrám byl postaven na hoře Morija. Šalamoun nechal plošinu srovnat, zpevnit a obehnat sloupořadím, takže vzniklo nádvoří, v něm pak orientován východozápadně stál chrám (vstup na východní straně). Vlastní chrám se skládal: - z předsíně (elam) asi 10 x 5 x 7m - svatyně (hekal) asi 20 x 10 x 15m - velesvatyně (debir) asi 10 x 10 x l0m. Ve svatyni byl po severní straně postaven stůl s předkládanými chleby, proti němu sedmiramenný zlatý svícen, mezi nimi stál kadidlový oltář. Sem směli vcházet pouze kněží. Velesvatyně byla prázdná (původně tu byla archa). Do velesvatyně směl vstoupit jen velekněz, a to jen jednou v roce - v Den smíření -, aby tu obětoval krev za hříchy všeho lidu. Velesvatyně byla oddělena těžkým dvojitým závěsem. Z vnější strany chrámu byla zbudována tři poschodí malých komůrek, do kterých se vcházelo ze schodiště. Bydleli v nich kněží, některé sloužily jako skladiště.

11 11 Před vchodem stály dva sloupy Boaz a Jachin. Chrám byl spojen s nádvořím schodištěm. Východní část nádvoří tvořilo nádvoří žen, západní nádvoří mužů. Uprostřed nádvoří mužů (poněkud vyvýšeno) bylo nádvoří kněží, kde stál vysoký oltář, na němž byly každodenně přinášeny zápalné oběti. Oheň na něm nesměl nikdy vyhasnout. Naproti oltáři k severní straně bylo místo, kde se zabíjela a připravovala obětní zvířata. Kromě kněží sem směl vstoupit jen ten, kdo obětní zvíře přivedl, aby na ně před zabitím položil ruce. Kromě toho stálo na tomto nádvoří velké umyvadlo, tzv. měděné moře, s vodou k umývání. Vnější nádvoří bývalo nazýváno nádvořím pohanů. Od nádvoří žen bylo odděleno kamenným zábradlím s nápisem varujícím pohany před vstupem dál. 2.3 Synagoga a systém vzdělání Při formování židovstva i pro jeho zachování byly důležité synagogy. Vznikly v době vyhnanství. První historické zprávy jsou ze 3. stol. př.kr.). Byly zakládány v každém městě, kde žili Židé. V době Kristově byly rozšířeny po celé Palestině. Synagoga byla i společenským střediskem, v němž se židovské obyvatelstvo setkávalo i během týdne. Tam byli Židé vyučováni Zákonu a jejich děti víře otců. Shromáždění v synagoze jim nahrazovala chrámovou bohoslužbu, když jim pro vzdálenost a pro chudobu nebyla dosažitelná. Spolu se synagogami se vyvíjely i školy. Povinná školní docházka neexistovala, zpravidla však každá židovská obec organizovala pro děti svých obyvatel vyučování nejzákladnějším znalostem - číst z Tóry, trochu psát a počítat. Podle tradice byly školy v Palestině založeny na popud slavného zákoníka a farizeje Šimona ben Šatah, který žil kolem roku 75 př.kr. Zasloužil se o reformu, v níž se stát postaral o vzdělání pro chlapce z venkova. Obvykle jeden učitel pro 25 chlapců. Vyučování bylo zaměřeno výhradně nábožensky. Děti se učily nazpaměť oddíly z Tóry, některá přísloví a vybrané žalmy. Naučené stále opakovaly. Nejlepší žáci byli posíláni do školy pro zákoníky. Studium bylo zaměřeno výhradně na Zákon, o ostatní vědu se prakticky nezajímali. Velmi silný důraz však kladli Židé na vyučování řemeslu. Téměř každý hoch se musel naučit nějaké rukodělné práci, aby byl schopen si na sebe vydělat. Dívky zpravidla nebyly vyučovány ve školách. Učily se domácím pracím a připravovaly se na manželství a mateřství. Touha po náboženském vzdělání charakterizovala celý život Židů. Studium Tóry bylo pokládáno za znak zbožnosti. Proto Žid strávil nad Zákonem mnoho času. V tom lze hledat i jeden z důvodů toho, že si Židé uchovali vysokou intelektuální úroveň jako žádný jiný národ. Židé nevynikali v žádné umělecké, řemeslné či jiné kulturní činnosti: nezanechali nám žádné stavební či jiné hmotné památky. Jedinou výjimku tvoří literatura. Židé jsou národem slova. Dali světu Písmo. Vedle Písma mají Židé ještě další svůj literární "poklad" - talmud, knihu sice dosti pozdní (ze stol. n.l), obsahující však staré tradice. Talmud se stal stejně důležitou knihou jako Písmo. Jím je utvářen každodenní život a jemu vděčí do značné míry Židé za své trvání. Ve 2 verzích: palestinské (jeruzalémské), (4. stol.) a babylonské (5. stol). 2.4 Počítání času Židé měřili čas pomocí fází měsíce, to je od novoluní do novoluní. Celý rok má 354 dny. Aby se vyrovnal se slunečním (365), byl po určitých letech vkládán 13. měsíc (rok pak měl 384 dny). Den začínal západem slunce. Roky se počítají od "stvoření světa". V relaci s naším letopočtem jsou takto: Náš letopočet = židovský letopočet, tj. např = Náboženský rok počíná nisanem (III. IV.), letopočet se počítá od měsíce tišri (X. XI.). 2.5 Svět, v němž se zrodil Izrael Izrael byl zásadně ovlivňován třemi sousedícími kulturními okruhy: Mezopotámií, Egyptem a Kanaánem (Syropalestinou). Právě do Kanaánu přicházejí od severu izraelské kmeny v několika přistěhovaleckých vlnách možná už v 15. stol.pr.kr.). Postupné usídlení jednotlivých izraelských kmenů v Kanaánu dalo předpoklad pro politické sjednocení izraelských kmenů, k vytvoření svazu 12 kmenů.

12 12 Na počátku 12. století mají izraelské kmeny obsazeny jen horské oblasti. Přes nevelkou soudržnost kmenů se Izrael postupně zmocňoval dalších území a měst. V kritických obdobích se ujímali vlády soudcové. Nebyli ale stálým zřízením. Po splnění úkolu se vraceli do svého města. A tak žil Izrael v době soudců ( ) bez pevné ústřední vlády. Pelištejské nebezpečí si vynutilo pevnější semknutost kmenů Izraele. Pelištejci měli převahu protože užívali železné zbraně, ale Izraelci jen bronzové. Aby vyrovnali tuto převahu, snaží se izraelské kmeny o pevné spojení svých sil. A tak se Izrael stává monarchií. Kolem r je za krále prohlášen Saul z kmene Benjamin. Saul je schopný vojevůdce a podaří se mu osvobodit Izrael od Pelištejců i jiných nepřátel. Hlavní stan si zřídil v Gibei (severně od Jeruzaléma). Avšak kolem roku 1012 v bitvě s Pelištejci v pohoří Gelboa Saul padl. Se souhlasem Pelištejců je v Hebronu David prohlášen za krále jižních kmenů. Král David pochází z judského Betléma. David postupně získává přízeň severních kmenů a kolem roku 1005 se stává králem celého Izraele. Vede vítězné války proti Pelištejcům a dobývá i město Jeruzalém. V něm si postavil palác a učinil ho hlavním městem Izraele. Postupně si podrobuje všechna kanaánská města. Jeho říše sahá od Rudého moře až k Libanonu a Damašku. David zavedl v Izraeli organizaci ve všech oblastech života: vojenské, hospodářské i politické. Ústřední správu vedli královští radové. Pro každý druh správy byli ustanoveni zvláštní úředníci. David se snaží povznést Jeruzalém i stavebně: Siónský hrad, dokonalejší opevnění. V tom pak v daleko větší míře pokračuje syn a král Šalamoun ( ). 2.6 Náboženství v Izraeli Vedle politického spojení izraelských kmenů nastává i jistě zdlouhavé a obtížné spojení duchovních tradic, spojení náboženské. V tomto procesu se tradice některých kmenů uplatňovaly víc než tradice jiných. Nastává také teologické vyrovnání tím, že se spojují stará jména Boží. Tím došlo k vyrovnání mezi ústní tradicí izraelských kmenů, které přicházely z Egypta a přinášely Mojžíšův zákon a ústních tradicí těch kmenů, které se snad již dříve usadily v Kanaánu. Tyto tradice se pojily k určitým místům v Palestině, která se tak stávala posvátná. Izraelci k nim putují, a připomínají si události ze života patriarchů, které se podle tradice na těchto místech udaly. Tak je Hebron spojen s vyprávěním o Abrahámovi, praotci všech Izraelitů. Vyprávění o Izákovi se pojí k Bersebě. Příběh Jakobův je spojen s Betelem, Sichemem. Na těchto místech si Izraelité připomínají zaslíbení, které Bůh dal Abrahámovi. Spojovacím článkem mezi praotci a Mojžíšem je tradice vyprávějící o Josefovi Egyptském. Velmi starý a důležitý náznak spojení vidí biblická věda ve starém vyznání víry obsaženém v Dt 26,5-9. Jde o modlitbu Izraelce, který už jako zemědělec v zaslíbené zemi přináší prvotiny z úrody k oběti. Liturgie je mladší, ale vyznání je považováno za nejstarší nám dochované Krédo Izraele. A jeho základní myšlenka: Bůh otců je Jahve, vysvoboditel z Egypta. Tím, že byl Jahve ztotožněn s dávným Bohem otců, bylo dosaženo dvojího účinku: 1)Je zaručena historická kontinuita, protože je to jeden a týž Bůh, který od dnů Abraháma řídil osudy Izraele. 2) Víra v Boha se v Izraeli očišťuje od starých představ boha určitého místa, boha ochránce rodiny, kmene, národa, Bůh Izraelův. Víra v Boha dozrává ve smyslu monoteismu: Izrael si uvědomuje, že ve všech těch mocných činech se zjevuje jeden jediný Bůh, který zvláštním způsobem ochraňuje a vede svůj izraelský lid. 2.7 Jednota kultu Středem kultu izraelských kmenů putujících Sinajskou pouští byla archa úmluvy. Ta byla Izraelitům viditelným znamením přítomnosti Jahve a jeho pomoci. V její blízkosti byly přinášeny oběti. V době soudců byl v Silo (severně od Betelu) postaven stan úmluvy (později chrámová budova). V něm byla archa uložena. Zde se konaly výroční slavnosti Jahve. V Palestině stály ovšem i další svatyně na místech spojených starými tradicemi s událostmi ze života patriarchů (Hebron, Betel, Sichem, Berseba). Centrální svatyní Izraele bylo ale Silo. Když David dobyl Jeruzalém a učinil z něj politické centrum říše, přivezl archu úmluvy do Jeruzaléma, kde byla umístěna ve zvláštním stanu na hradě Siónu. Tak se stává Jeruzalém i centrem kultu celého Izraele. Kultovní význam Jeruzaléma pro celý Izrael ještě vzrostl, když král Šalamoun postavil kolem roku 950 př.kr. v Jeruzalémě chrám.

13 13 Chrám je dalším krokem k upevnění jednoty kultu. K definitivnímu sjednocení kultu však dochází až za vlády krále Josiáše, který v r. 621 př.kr. provádí reformu kultu, podle níž jediným místem oběti jedinému pravému Bohu se stává právě jeruzalémský chrám. 2.8 Zrození a rozvoj literatury v Izraeli Dvorní kronika (kronika nástupnictví Davidova) Izrael byl teokracií: králem Izraele byl Bůh. David je obyčejný člověk, jmenovaný králem proto, aby sloužil lidu jako prostředník Božího vedení Izraele. Po náboženské stránce působí na Davida proroci Gad a Nátan, kteří Davidovi oznamovali Boží vůli, a jeho úkolem bylo Boží rozhodnutí uplatňovat v životě Izraele. Postavení krále tedy vylučovalo dědičné nástupnictví. K nástupu Šalamouna na trůn nejsou dostatečné důvody. Je nutné zajistit náboženský podklad. A právě tento podklad dává "Dvorní kronika". Obsahuje dějiny rodiny Davidovy a nábožensky zdůvodňuje dědičné právo potomků Davidových na trůn. "Dvorní kronika" je součástí bible a patří k jejím nejstarším částem. ( 2 Sam 7; 9-20; 1 Král, 1 a 2) Texty pro potřeby kultu Možná, že už v době soudců se užívalo liturgických textů. Ukázkou je Debořina píseň. (Sd 5, 2-31) a je asi nejstarším biblickým dokumentem (kolem r př.kr.) Opěvuje se vítězství Izraelitů vedených soudcem Barákem nad nepřáteli a chválí Boha za toto vítězství. Po otevření jeruzalémský chrám, nastal rozkvět chrámové liturgie, a vzrostla potřeba liturgických textů. Vznikají žalmy k nejrůznějším příležitostem: výročí posvěcení chrámu, výročí korunovace krále, oběti, pokání, písně poutníků Máme zde počátky Knihy žalmů. Výroční chrámové slavnosti sice vycházely ze starých kanaánských zemědělských slavností, ale v Izraeli dostávají zcela nový obsah. Jsou to připomínky mocných činů Jahve. Pro potřeby kultu jsou sbírány ústně tradované příběhy o patriarších, o odchodu z Egypta, o putování Sinajskou pouští. Tyto tradice jsou spojovány v tematické celky, převyprávěny a nábožensky nově interpretovány. Tento zpětný pohled na minulost ve světle nových zkušeností má objasnit situaci přítomnosti a vytvořit předobraz budoucnosti (náboženská retrospekce) V kultu jsou projevy Božího vedení scénicky zpřítomňovány: to, co se udalo v době Mojžíšově, bylo znovu prožíváno v chrámě. Smlouva je znovu slavnostně ohlašována a lidem znovu přijímána. Vnější prvky jsou ovšem přizpůsobeny kultu, chrámovému prostředí a nové situaci. 2.9 Biblická tradice literární v století - Jahvistická škola Škola, která v stol. př. Kr. sebrala, uspořádala a sepsala ústní a písemné tradice existující v Izraeli. Tato škola se obrací k minulosti a z ní se snaží vysvětlit rozkvět říše Šalamounovy a události jeho vlády. Ze starých tradic zjistí, že skupina předků pod vedením Mojžíše prchla z Egypta. Na poušti přijali Zákon svého Boha Jahve. Potom zůstávají mnoho let na poušti a pak se přiblížili ke Kanaánu. Na základě těchto tradic jahvistická škola vypracovala vyprávění obsahující důležité poselství: Bůh Jahve prokázal svou moc tím, že seslal pohromy na Egypt. Zničil vojsko faraónovo a izraelský lid převedl přes Rudé moře. Potom trvale zasahoval do lidských záležitostí svou mocí a svým vedením Izraele. Minulost mocnými činy Jahve ukázala, že moc Jahve převyšuje všechny mocnosti. Jeho moc se projevuje i v přítomnosti. Vždyť Izrael okouší dobrotu Boží ochrany, kterou od Boha získal smlouvou uzavřenou předky na Sinaji. Velikost a moc Izraele je důsledkem této smlouvy. Ochrana Boží bude trvat tak dlouho, dokud bude trvat věrnost Izraele Bohu a jeho smlouvě. Objevují se další otázky, na které se jahvistická škola snaží najít odpověď ve starých lidových tradicích: Proč Bůh vyvolil izraelský národ a proč s ním uzavřel smlouvu? Na to odpovídá Abrahámovský cyklus. V Abrahámovi budou požehnány všechny národy země. Tento univerzalismus vede k otázkám po původu člověka a světa, po původu zla ve světě. Na blízkém Východě nachází různé druhy zpráv o těchto otázkách. Jsou to lidové legendy, ve kterých se objevuje: strom života, ráj, ďábelské mocnosti, potopa atd. (epos o Gilgamešovi). Jahvističtí spisovatelé použili tyto zprávy a upravili je tak, aby do nich mohli vtělit své

14 14 poselství o jediném Bohu, který je stvořitelem a vládcem celého světa. Načrtli jasnou linii událostí, které je od počátku určena Jahvem. Jahvistická škola psala pro potřeby své doby, ale zároveň položila základy, na kterých mohli pozdější pisatelé budovat. Texty, které jahvistická škola napsala, jsou nejstarším písemným pramenem Pentateuchu. Její dílo se nazývá "Dílo Jahvistovo". V Jos a Sdc se projevuje jeho vliv. Charakteristika: a/ pro Boha užívá jméno JAHVE b/ Vysoká vypravěčská úroveň jednoduchými prostředky c/ Psychologický popis. Zná myšlení člověka a umí je vyjádřit. d/ Teologický univerzalismus. Boží požehnání a spása pro všechny národy (Gen 12,2). Jahve univerzální Bůh všech 2.10 Rozdělené království Již za Šalamounovy vlády byly stále zřejmější roztržky a napětí. Ty vedly po jeho smrti v r. 932 k rozdělení říše. Hlavní důvody rozdělení: a/ Náboženská tolerance pohanských náboženství Šalamounem. Především prorocké kruhy tvořily náboženskou skupinu odporu. b/ Odstředivé tendence severních kmenů. Ty se stavěly proti všem centralizačním pokusům Šalamouna, který nerespektoval jejich starodávné kmenové tradice. c/ Velká daňová břemena, která nutil Šalamoun odvádět na rozsáhlou stavební činnost, na zesilování a zřizování pevností, zřízení mohutné armády a obchodního loďstva. Po smrti Šalamouna se rozpory ještě více vyhrotily. Syn Šalamouna Roboam zůstal v Jeruzalémě jako král pouze judský, zatímco ostatní izraelské kmeny povolaly za krále Jeroboama. Království Judské mělo svůj náboženský a politický střed v Jeruzalémě. Judsky král je jako potomek Davidův považován za prostředníka mezi Bohem a jeho lidem. Tato důvěra v potomky Davida zůstává zachována přes jejich mnohá selhání a zrady. V severním království se ve vládě během 200 let vystřídalo 9 dynastií. Králové jsou často provoláváni lidem a někdy i proroky. Nový král se zmocní násilím trůnu (8 vražd krále) a ani hlavní město nemá pevnou tradici. (Sichem, Tirsa, Samaria) Během 9. stol. př. Kr. narůstá moc Assyrie. Assyrský král Salmanasar III. si postupně (kolem r. 840) podmaňuje Fénicii, Damašek i Izrael a všichni musejí odvádět poplatky. Napětí v oblasti definitivně řeší assyrský král Sargon II. Po tříletém obléhání dobyl Samarii v r Obyvatelstvo odvléká do zajetí a izraelské území kolonizuje obyvatelstvem z Mezopotámie. Po mnohých neúspěšných pokusech se Babylon osvobozuje od nadvlády Assyrie a postupně jeho moc narůstá. Chaldejský princ Nabopolassar se zmocnil Babylonu a v r. 626 se prohlásil za babylonského krále. Tak byla založena Novobabylonská říše. V r. 598 dobyl následník babylónského trůnu Nabuchodonosor Jeruzalém. Část judské šlechty je odvedena do zajetí. Na trůn je dosazen Sedekiáš. Roku 586 je Sedekiáš zapleten do vzpoury proti Babylonu. Po dvou letech obléhání je r. 586 Jeruzalém dobyt. Město je zničeno, většina obyvatel odvlečena do Babylonu. Po smrti Nabuchodonosora (r. 562) moc Babylonu rychle upadá, a to pro vnitřní nestabilitu a také růstem moci nové říše Persie. Perský král Kýros se r. 539 obrátil proti Babylonu a zničil jeho vojsko a stává se tak vládcem největší říše jakou, svět poznal Náboženská situace Království Izrael Severní říše byla již svou zeměpisnou polohou vystavena vlivu kanaánského náboženství více než Judsko. Pro kmeny pastevců, které přecházely k usedlému životu, vyvstala brzy otázka, zda Bůh, který je provázel na jejich cestách se stády dobytka, jim bude pomocníkem v jejich životě zemědělců, nebo zda pánem plodnosti polí, růstu plodin, rytmu ročních období deště a sucha není Baal. Odpověď byla více méně taková, že vlastnosti Baalovy se přenášely na Jahve. Přitom se náboženská izraelská tradice snaží Jahve pozvednout z čistě přírodní roviny na rovinu dějinnou. Tak Jahve zůstává Bohem otců, Bohem vysvoboditelem z egyptského otroctví, Bohem smlouvy na Sinaji a dostává se mu nové funkce: je Pánem deště a bouře, Pánem

15 15 úrody. V náboženské praxi nebyly hranice tak přesné a kult Jahve se často mísil s kultem Baala. A právě kult se v této době klade za podstatu náboženství samého. Kult Jahve v izraelském národě dosáhl svého nejskvělejšího vyjádření v Jeruzalémském chrámě. Když se rozpadla Šalamounova říše, byly zbudovány chrámy v Betelu a Danu,a místo archy úmluvy tam umístil obrazy býků jako symboly přítomnosti Boží, jako viditelná podnož neviditelného Boha. Ale také bůh Baal se v kanaánském náboženství ztělesňoval jako býk. Proto byl i kult Jahve pod obrazem býka ve svatyních vystaven nebezpečí, že se stane magickým kultem Baala. Po porážce od Assyřanů a deportaci zbývá z původních dvanácti kmenů jen Juda a část kmene Benjamin, které tvořily obyvatelstvo Judska. Na území severní říše jsou pak ze vzdálenějších zemí přivlečeni noví obyvatelé. Tato směs národů a zbytky izraelského obyvatelstva se postupně spojují a vytvářejí národ Samaritánů Království Juda Jižní království bylo menší a hospodářsky méně významné než severní. Jeho poloha mimo karavanní cesty, ve špatně přístupných horách, ho činila také politicky méně významným. Jeho uzavřené území bylo svou polohou poněkud lépe chráněno. Politicky bylo stabilnější, protože je i v dobách krize a převratů zachována vláda rodu Davidova. Klíčovou je pro stabilitu jižní říše jednota kultu: Jeruzalémský chrám je středem náboženského života judského království. Jeho význam stále roste a vrcholí, když jej král Josiáš r. 622 prohlašuje za jediné místo oběti. Josiáš ( ) je jako osmiletý prohlášen králem. Využívá úpadku moci Assyrie k reorganizaci království a také k obnově bohoslužby Jahve. Modloslužbu úplně potlačuje. Navíc provádí náboženskou reformu podle knihy Zákona, nalezené v chrámě (jádro Deuteronomia). Roku 609 táhl egyptský faraón Necho II. přes Judsko na pomoc Assyrii proti Babylonu. Josiáš chce zabránit postupu Egypta. V bitvě u Megido je smrtelně raněn a v Jeruzalémě umřel. Když je Necho II. poražen Nabuchodonosorem (605), musí proegyptský král Joakim uznat Babylon za svého nového pána a dát mu rukojmí z řad šlechticů. Pak posílá poplatky do Babylonu. Když se ale po letech vzbouřil a snažil se spojit s Egyptem proti Babylonu, je Jeruzalém obležen. Joakim umírá a Jeruzalém se vzdává. Mnoho nejlepších lidí z království je odvedeno do zajetí. Sedekiáš ( ) je dosazen Babylonem na trůn, aby vládl zbytku národa. Ale i on se po čase postavil do opozice proti Babylonu. Nabuchodonosor po druhé obléhá Jeruzalém. Po dvou letech je Jeruzalém r. 586 dobyt. Sedekiáš oslepen a odveden do zajetí a s ním i zbytek judského lidu. Chrám jeruzalémský a všechny důležité budovy jsou vypáleny, hradby zbořeny. Království Juda přestalo existovat Babylonské zajetí Do zajetí bylo odvedeno asi lidí z Judska. (Tedy Židů, jak se od té doby začalo Izraelcům z Judy říkat.) Zdá se, že s nimi nebylo v zajetí zacházeno špatně. Mohli si budovat domy, zaměstnávat se obchodem. Největší ztrátou pro Židy byla ztráta chrámového kultu, který byl středem jejich náboženského života. Proto se kněží a proroci (prorok Ezechiel) snaží semknout vyvolený národ kolem nového náboženského středu, a tím je Zákon Jahve a životní řád, z něj plynoucí. Tak judští vyhnanci v Babylonu stále více zachraňovali příkazy Boží, týkající se každodenního i náboženského života, a odmítali vše pohanské. Pečlivě zachovávali sobotu, obřízku a další přikázání, která je odlišovala od jejich pohanského okolí. Tak si udržovali vědomí národa Bohem vyvoleného. Protože zmizel chrám a s ním pečlivě vypracované formy kultu, vracejí se Židé ke starým tradicím. Ty jsou zapsány v posvátných knihách. Jsou písemně zachovány (zachycovány) další ústní tradice a výroky proroků. Staré literární tradice jsou spojovány a nově interpretovány z hlediska nové situace a nového poznání Boha Jahve, nové zkušenosti s ním. Tóra a některé knihy prorocké (Nabiim) právě v době zajetí a ve století po něm dostávají svou definitivní podobu, jak ji dnes známe Biblická literární tradice v stol Elohistická škola Škola, ze které vyšel další pramen literární biblické tradice: pramen elohistický. Vznik této tradice neumíme místně ani časově určit.

16 16 Vzhledem k tomu, že pramen jahvistický pochází z jižní říše, soudí se, že Elohista vznikl v říši severní. Časové určení je také velmi přibližné. Jistě vznikl po rozpadu Šalamounovy říše (932) a před pádem jižní říše (586). Nejpravděpodobnější jsou století 9. a 8. Tato škola vychází ze stejných ústních tradic jako jahvistická. Často vypráví o stejných událostech. Části elohistické tradice jsou obsaženy v prvních čtyřech knihách Pentateuchu. Charakteristika elohistického pramene: a/ Pro Boha užívá jména Elohim. Elohim je množné číslo od slova El, které ve všech kanaánských jazycích označuje boha. (Také v bibli je nacházíme: El - Šadaj- Bůh všemohoucí, Panu El - Tvář Boha.) Množným číslem Elohim hebrejština vyjadřuje abstraktum, božství Boha. (To odpovídá teologii Elohisty, která vyzdvihuje velikost, všemohoucnost a vznešenost Boží. Zdůrazňuje vzdálenost mezi Bohem a lidmi. Překlenout ji pomáhají sny, andělé, hlasy z nebe. Jejich prostřednictvím Bůh sděluje lidem svou vůli.) Z velké úcty k Bohu se Elohista neodvažuje použít Božího jména Jahve a místo toho označuje Boha vlastností, která činí Boha Bohem: Božství - Elohim. Je nápadné, že ještě další dvě jména užívá Elohista jiná než Jahvista: Amorejci (E) - Kananejci (J) Oreb (E) - Sinaj (J) b/ Styl Elohistův je těžkopádný a mnohomluvný. c/ Elohista nemá univerzalistický pohled. Jeho zájem se soustřeďuje jen na Izrael. Vyprávění začíná od patriarchů. Líčí je co nejpříznivěji. Zato vůči pohanům je víc nedůvěřivý než Jahvista. Snaží se tak chránit monoteismus Izraele. Velkou úctu má k Mojžíšovi Dílo deuternomistické První spis této další literární biblické tradice vznikl před rokem 622. Na základě této "knihy Zákona" provedl král Josiáš reformu kultu. Užívá však velmi starých tradic sahajících až do dob Mojžíšových. Je sepsán ve formě Mojžíšovy řeči před jeho smrtí. Mojžíšovo poselství aktualizuje pro svou dobu. Kníhaje vedena jedinou myšlenkou. Izrael musí zůstat věrný smlouvě s Jahvem, uznat Jahve jako jediného Boha a uctívat jej jediným kultem v jediné svatyni. Styl je velmi osobitý. Je to působivý, zapřísahající kazatelský sloh. Duch a řeč tohoto spisu působí na čtenáře velmi silně. Usilovně nabádá k věrnosti smlouvě s Bohem. Je základem 5. Knihy Mojžíšovy Deuteronomia. Když jsou Židé v babylonském zajetí, vznikají v duchu a stylu Deuternomia další spisy deuternomistické tradice. Přepracovává se a rozšiřuje Deuteronomium do dnešní formy. Dále jsou to soustavné dějiny Izraele od Mojžíšovy smrti až po pád Jeruzaléma a babylonské zajetí. (Joz, Sdc, 1,2 Sam, 1,2 Král). Při sepisování Dt dějin bylo použito starších písemných tradic. Úryvky těchto starších tradic jsou obohacovány aktuálními vsuvkami. Duch knih je shodný s duchem Dt: věrnost Jahve, Bohu úmluvy. Odpad od Jahve je příčinou všeho zla Kněžský kodex (priester codex) V době mezi roky skupina spisovatelů z okruhu jeruzalémských kněží popisuje dějiny spásy od stvoření světa až po obsazení zaslíbené země. Přitom preferuje určité náměty: vše, co se týká svatyně a kultu. Na způsobu podání je nápadné pedantské, zevrubně schematické vyjadřování. Používá genealogie k překlenutí času od jednoho význačného období k jinému. Zvlášť zdůrazňuje událostí, které jsou důležité pro období exilu a těsně po něm. Chce utlačenému, politicky bezvýznamnému národu připomenout, že je národem vyvoleným. Chce přispět k jeho národnímu sebevědomí jedinečnosti a výjimečnosti mezi ostatními, třebaže mocnými národy. Chce přispět k národní a náboženské jednotě. Z toho pak plyne hlavní úkol díla, které nazýváme Kněžský kodex: ukázat Mojžíšovo zákonodárství jako soubor kultovních předpisů. Tedy tak, jak to odpovídalo potřebám doby. Můžeme uvést příklad sabatu a obřízky. Důležitost získávalo také kultovní zákonodárství a uzákonění privilegovaného postavení velekněze, který se po pádu královského úřadu ujímá vedení lidu a prostřednictví mezi Bohem a Božím lidem. Tento úkol plní kněžský kodex tím, že vyčerpávajícím způsobem popisuje příkazy smlouvy uzavřené Mojžíšem na Sinaji. Člověk se pozvedá k Bohu věrným zachováváním zákonů a předpisů tradice. Izraelský národ je chápán jako kultovní komunita řízená kněžími.

17 17 Zjevení je rozděleno do čtyř etap: stvoření, smlouva s Noem, smlouva s Abrahámem, smlouva sinajská. V těchto etapách se užívá pro Boha různých jmen. Ve dvou prvních Elohim, v době patriarchů El-Šedaj, v době Mojžíšově Jahve. Kde se zákonodárství Kněžského kodexu vzalo, není zcela jasné. Snad je to teologické vyjádření starých tradic a liturgických zvyků, kterých se po staletí užívalo v Jeruzalémském chrámě a které se ústně zachovávaly z jedné generace kněží na druhou. Kněžský kodex asi nezůstal dlouho samostatným spisem. Velmi brzy byl zpracován s dílem jahvistické a elohistické tradice v jednotné vylíčení dějin spásy. Během redakčních prací jsou nejen spojovány starší prameny s kněžskými, ale dochází i k rozšíření o nové texty. Toto rozšíření je dost rozsáhlé, např. kniha Leviticus. Tato redakce je uzavřena kolem roku 400 a od té doby existuje Pentateuch v té formě, jak jej známe dnes. Vznikal tedy více než 500 let, počítáme-li dobu od počátku literární tradice až po závěrečnou redakci. Z výsledku práce redaktorů Pentateuchu je vidět, s jakou úctou přistupovali ke starým pramenům. Všechny tři prameny se zabývají událostmi dějin Izraele paralelně. Při sjednocovací redakci postupují bibličtí redaktoři asi následovně: 1) Když je to možné, řadí svá vyprávění o téže události za sebe. Takto vzniká zvláštní literární úkaz - duplikace. Často zachovává starší podání paralelně s novějším i přesto, že si v mnoha bodech odporují. 2) Není-li možné zařadit dvě tradice paralelně, volí jednu ze tří možností: a/ Jeden pramen vynechá (často pramen elohistický). b/ Provádí kompozici z prvků jednotlivých tradic (často jen jednotlivé věty). c/ Snaží se o vlastní přechod z jednoho pramene do druhého. Text rozšiřuje nebo upravuje.

Bible. Charlie Brackett

Bible. Charlie Brackett Bible Charlie Brackett BIBLE a. Bible 1. Jedinečná kniha a. Bible je nejúžasnější knihou celé historie. b. Nesčetné roky úsilí a péče vedly ke vzniku přesných opisů, uchování původního textu a kontrole

Více

1.STAROVĚKÁ LITERATURA. A)Nejstarší písemné památky

1.STAROVĚKÁ LITERATURA. A)Nejstarší písemné památky 1.STAROVĚKÁ LITERATURA A)Nejstarší písemné památky LITERATURA PŘEDNÍHO VÝCHODU ve 4. tisíciletí př. Kr. (před Kristem) se v Mezopotámii objevuje písmo a s ním i psaná literatura (v povodí velkých řek Eufratu,

Více

Základní principy křesťanství

Základní principy křesťanství STUDIJNÍ PRACOVNÍ SEŠIT PRO UČITELE A STUDENTY Základní principy křesťanství ZÁKLADNÍ BIBLICKÉ NAUKY (I) autor ROBERT HARKRIDER MLUVÍ, KDE MLUVÍ BIBLE A MLČÍ, KDE MLČÍ BIBLE TÉMA BIBLE OBECNÉ INFORMACE

Více

Starověká mimoevropská literatura

Starověká mimoevropská literatura Starověká mimoevropská literatura Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.1094 Číslo a název šablony klíčové aktivity: Identifikátor: Škola: Předmět: Tematická oblast: Název: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky

Více

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Česká Lípa28. října 2707, příspěvková organizace www.skolalipa.cz

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Česká Lípa28. října 2707, příspěvková organizace www.skolalipa.cz Číslo projektu Číslo materiálu Název školy Dostupné z: Autor Tematická oblast -Sada 39 Téma Typ materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0880 VY_32_INOVACE_761_Bible_pwp Střední odborná škola a Střední odborné učiliště

Více

Název: KŘESŤANSTVÍ. Autor: Horáková Ladislava. Předmět: Dějepis. Třída: 6.ročník. Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny

Název: KŘESŤANSTVÍ. Autor: Horáková Ladislava. Předmět: Dějepis. Třída: 6.ročník. Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny Název: KŘESŤANSTVÍ Autor: Horáková Ladislava Předmět: Dějepis Třída: 6.ročník Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny Ověření: 10.5. a 16.5.2012 v 6.A a 6.B Metodické poznámky: prezentace je určena pro 6. ročník

Více

Bible. 1. schůzka. - Hledání v Bibli podle názvu, kapitoly a verše o

Bible. 1. schůzka. - Hledání v Bibli podle názvu, kapitoly a verše o Bible Disciplína devítiboje o Bibli vás uvede do poznávání úžasného Pána Boha, Jeho slov a zajímavých příběhů božího lidu. Také vám dá základní poznání této knihy a jejích částí. A jako vítaný bonus vám

Více

Kultura obecné vymezení a dělení. Autor: Mgr. Václav Štěpař Vytvořeno: září 2012

Kultura obecné vymezení a dělení. Autor: Mgr. Václav Štěpař Vytvořeno: září 2012 Kultura obecné vymezení a dělení Autor: Mgr. Václav Štěpař Vytvořeno: září 2012 Křesťanství Autor: Mgr. Václav Štěpař Vytvořeno: listopad 2012 ANOTACE Kód DUMu: VY_6_INOVACE_3.ZSV.6 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0851

Více

Judaista spíše odborník na judaismus, obor judaistika. Nutno odlišit Izrael jako biblický a historický Boží lid od novodobého státu Izrael.

Judaista spíše odborník na judaismus, obor judaistika. Nutno odlišit Izrael jako biblický a historický Boží lid od novodobého státu Izrael. Judaismus Důležité výrazy k judaismu Podle biblického vyprávění 12 kmenů izraelského lidu, kmen Juda (s částí kmene Lévi) přežil babylonské zajetí a reprezentuje Izrael; judaismus od kmene Judovců, české

Více

Bible z řeckého výrazu /τὰ βιβλíα -ta biblia/ neboli knihy,svitky. Papýrusové svitky se vyráběly ve starověkém fénickém městě. zvaném Byblos,které se

Bible z řeckého výrazu /τὰ βιβλíα -ta biblia/ neboli knihy,svitky. Papýrusové svitky se vyráběly ve starověkém fénickém městě. zvaném Byblos,které se BIBLE Bible z řeckého výrazu /τὰ βιβλíα -ta biblia/ neboli knihy,svitky. Papýrusové svitky se vyráběly ve starověkém fénickém městě. zvaném Byblos,které se na tuto výrobu specializovalo. Další označení

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 432 Autor: Silvie Lidmilová Datum: 26.3.2012 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Zeměpis Tematický okruh: Regiony světa

Více

Knihy. PS056 Bible pro děti kolektiv autorů. Bible svatá podle vydání Kralického z roku 1613. PS029 Bible v českých zemích Merell, Jan

Knihy. PS056 Bible pro děti kolektiv autorů. Bible svatá podle vydání Kralického z roku 1613. PS029 Bible v českých zemích Merell, Jan Stránka 1 z 6 Knihy Seznam knih žánru Písma svatá (150) Novinka!!! Číslo Rezerva Název Autor PS103 Bible dnes a pro nás - Nový zákon Ravik, Slavomír PS102 Bible dnes a pro nás Starý zákon Ravik, Slavomír

Více

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA úvodní stránka strana - 1 - CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA NĚKTERÁ PROROCTVÍ A NĚKTERÉ OBRAZY se zdůrazněním toho: kým je co pro nás vykonal a co z toho pro nás vyplývá použit... ekumenický a kralický

Více

4. tisíciletí př. Kr. (př. n. l. ) 1. tisíciletí př. Kr. (př. n. l.)

4. tisíciletí př. Kr. (př. n. l. ) 1. tisíciletí př. Kr. (př. n. l.) 4. tisíciletí př. Kr. (př. n. l. ) 1. tisíciletí př. Kr. (př. n. l.) UDÁLOSTI FAKTA rozpad kmenové a rodové společnosti vývoj od měst ke státům roste role jednotlivce panovníka původní osídlení v úrodných

Více

Počátky křesťanství, Betlém

Počátky křesťanství, Betlém Název školy Gymnázium, Šternberk, Horní nám. 5 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0218 Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Označení materiálu VY_32_INOVACE_Kot19 Vypracoval(a),

Více

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33 Křesťanství 2 M g r. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Podoby náboženství 1. Katolicismus - nejrozšířenější skupinou v křesťanství. V nejširším smyslu slova sem patří všechny církve, které si nárokují všeobecnost,

Více

Judaismus. M gr. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 VY_32_INOVACE_BEN28

Judaismus. M gr. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 VY_32_INOVACE_BEN28 Judaismus M gr. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Judaismus patří ke světově rozšířeným monoteistickým náboženstvím důraz na posvátný biblický text, zejména Tóru opírá především o náboženské právo a dodržování

Více

www.vbavlnce.com Standa Korbel České Budějovice

www.vbavlnce.com Standa Korbel České Budějovice České Budějovice Přednášky - vypráví msgre. Josef Kavale Datum: 1.10.2011 Copyright Stanislav Korbel 2005-2011 KOST SOFT Q:\_Standa\www.vbavlnce.com\vbavlnce\Katalog\Vbavlnce_com-CD_prednasky.doc Cena

Více

7. třída - Boží pomoc k růstu člověka Vazba učiva 7. třídy na klíčové kompetence: Kompetence k učení Na základě zprávy o stvoření žák porozumí

7. třída - Boží pomoc k růstu člověka Vazba učiva 7. třídy na klíčové kompetence: Kompetence k učení Na základě zprávy o stvoření žák porozumí 7. třída - Boží pomoc k růstu člověka Vazba učiva 7. třídy na klíčové kompetence: Kompetence k učení Na základě zprávy o stvoření žák porozumí symbolickému způsobu vyjadřování v jazyce Bible a v jazyce

Více

Neděle 02.08.2015. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16

Neděle 02.08.2015. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16 Neděle 02.08.2015 Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16 Úvodní slovo Zjevení 7,9-17 Zj 7,9-10 Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů,

Více

Tabulace učebního plánu

Tabulace učebního plánu Tabulace učebního plánu Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět : Náboženství Ročník: Prima Očekávané školní výstupy (kompetence) Učivo (osnovy) Přesahy a vazby (mezipředmětové vztahy, průřezová témata)

Více

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu ZELENÁ DO BUDOUCNOSTI Operační program: OP vzdělávání pro konkurenceschopnost Výzva: 1.4 Zlepšení podmínek pro vzdělávání na základních školách Klíčová aktivita:

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 LABEM BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ÚSTÍ NAD NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 Spasní na poslední chvíli 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. 33 Když přišli na místo, které

Více

GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU

GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU Autor: Mgr. Lukáš Boček Datum: 5.10.2012 Ročník: kvinta Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh: Literární komunikace

Více

MNOH HLASU JEDNA VI RA. Felix Porsch ---

MNOH HLASU JEDNA VI RA. Felix Porsch --- MNOH HLASU Felix Porsch JEDNA --- VI RA ZVON ČESKÉ KATOLICKÉ NAKLADATELSTVí PRAHA 1993 OBSAH Předmluval5 POVELlKONOČNÍ NOVÝ ZAČÁTEK: PRVNÍ SVĚDECTVÍ VÍRY O KRISTU Místo vzniku novozákonních knih: křesťanské

Více

GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU

GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU Autor: Mgr. Lukáš Boček Datum: 30.9.2012 Ročník: kvinta Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh: Literární komunikace

Více

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Chv_III/2_04_05. Mgr. Martin Chovanec. Raný středověk. prezentace

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Chv_III/2_04_05. Mgr. Martin Chovanec. Raný středověk. prezentace Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Písek Pracovní list DUMu v rámci projektu Evropské peníze pro Obchodní akademii Písek", reg. č. CZ.1.07/1.5.00/34.0301 Číslo a název

Více

Komentář k pracovnímu listu

Komentář k pracovnímu listu Komentář k pracovnímu listu Název: Islám Cíle aneb K čemu by práce s tímto pracovním listem měla vést: Cílem PL je procvičit a upevnit si znalosti o islámu, zároveň jej zasadit do souvislostí s ostatními

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Dějepis Sada:

Více

Doba husitská a obraz husitství v české literatuře

Doba husitská a obraz husitství v české literatuře Maturitní otázka č. 4, E4 Zdeněk Tobolík Doba husitská a obraz husitství v české literatuře Osnova: 1. Charakteristika politických a společenských poměrů za vlády Václava IV. 2. Kritici církve, Jan Hus

Více

Studijní zprávy za jednotlivé části. es 12. KRÁLovsTVÍ, MOC ASLAVA. lel University

Studijní zprávy za jednotlivé části. es 12. KRÁLovsTVÍ, MOC ASLAVA. lel University Studijní zprávy za jednotlivé části BROŽURA es 12 S OTÁZKAMI KRÁLovsTVÍ, MOC " ASLAVA PŘEHLED NOVÉHO ZÁKONA lel University . es 12 - KRÁLovS'IV1, MOC A SLÁVA POKYNY Po ukončení studia každé části vyplň

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

Já jsem dveře (J 10:7, 9)

Já jsem dveře (J 10:7, 9) Já jsem dveře (J 10:7, 9) - pomodlit se za kázání ÚČEL KÁZÁNÍ: Ukázat, že Ježíš Kristus je Jahve a jako takový má veškerou moc na nebi i na zemi. HOMILETICKÁ MYŠLENKA: Ježíš Kristus je Jahve (Hospodin),

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) 7. ročník základní

Více

se bible P o můcka k učení se Bible z p a měti po celých knihách V e š k e r é P í s m o p o c h á z í z B o ž í h o D u c h a

se bible P o můcka k učení se Bible z p a měti po celých knihách V e š k e r é P í s m o p o c h á z í z B o ž í h o D u c h a D r. A n d r e w D a v i s se bible P o můcka k učení se Bible z p a měti po celých knihách V e š k e r é P í s m o p o c h á z í z B o ž í h o D u c h a An Approach to Extended Memorization of Scripture

Více

Staroorientální státy Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje.

Staroorientální státy Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje. Staroorientální státy Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje. leden 2011 Mgr.Jitka Cihelníková STAROVĚK - vznik nejstarších států podmíněn určitou

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632

Více

ADVENT 2012. Bůh přichází ke mně já přicházím k Bohu. 2. neděle adventní/část 1

ADVENT 2012. Bůh přichází ke mně já přicházím k Bohu. 2. neděle adventní/část 1 ADVENT 2012 Bůh přichází ke mně já přicházím k Bohu 2. neděle adventní/část 1 1. čtení (Baruch 5,1-9) Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou

Více

září 2013 Světová a česká literatura od starověku po 18. století 4. ročník gymnázia (vyšší stupeň)

září 2013 Světová a česká literatura od starověku po 18. století 4. ročník gymnázia (vyšší stupeň) Název vzdělávacího materiálu: Číslo vzdělávacího materiálu: Autor vzdělávací materiálu: Období, ve kterém byl vzdělávací materiál vytvořen: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Vzdělávací předmět: Tematická

Více

Růst v Kristu C na pomoc tvému studiu Čas Místo Materiál Metoda

Růst v Kristu C na pomoc tvému studiu Čas Místo Materiál Metoda Růst v Kristu C na pomoc tvému studiu Uvědomuješ si, že když studuješ Písmo, máš při sobě osobního průvodce? Je ti vždy k dispozici, aby ti dal porozumět slovu, které čteš a aby to slovo promlouvalo do

Více

OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU. Text na tento týden: Oz 1 3. Základní verš. Hlavní myšlenka. Týden od 16. září do 22. září 2006

OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU. Text na tento týden: Oz 1 3. Základní verš. Hlavní myšlenka. Týden od 16. září do 22. září 2006 Týden od 16. září do 22. září 2006 OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU Text na tento týden: Oz 1 3 Základní verš Hospodin mi řekl: Jdi opět a miluj ženu, milenku jiného, cizoložnici. Právě tak miluje Hospodin

Více

KONSTANTIN A METODĚJ

KONSTANTIN A METODĚJ VY_32_INOVACE_05_Konstantin a Metoděj KONSTANTIN A METODĚJ Použité zdroje : PhDr. Harna Josef, CSc. a kolektiv: Vlastivěda Obrazy ze starších českých dějin, Alter 1996 http://www.filaso.cz/katalog-znamky/889/1969-archeologicke-objevy-na-morave-a-na-slovensku

Více

Bibliografie (výběr) Benedikta XVI.

Bibliografie (výběr) Benedikta XVI. Bibliografie (výběr) Benedikta XVI. Apoštol Ježíše Krista: promluvy o svatém Pavlovi. V Kostelním Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. 139 s. Jazyk originálu: Benedetto XVI, In cammino sotto la guida

Více

6. třída - Objevujeme křesťanskou víru

6. třída - Objevujeme křesťanskou víru 6. třída - Objevujeme křesťanskou víru Vazba učiva 6. třídy na klíčové kompetence: Kompetence k učení Žáci rozumějí evangelním zprávám jako výpovědím víry o setkání člověka a Boha. Žáci umějí rozpoznat

Více

ZDROJE MRAVNÍHO VĚDĚNÍ V OBORU ETIKA PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI

ZDROJE MRAVNÍHO VĚDĚNÍ V OBORU ETIKA PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI ZDROJE MRAVNÍHO VĚDĚNÍ V OBORU ETIKA PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI ZDROJE MRAVNÍHO VĚDĚNÍ Pohledy z různých oborů Vývojová psychologie Legislativa (problém etiky a práva) Lidskoprávní přístup (etika a lidská práva)

Více

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Chv_III/2_04_02. Úvod do studia předmětu

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Chv_III/2_04_02. Úvod do studia předmětu Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Písek Pracovní list DUMu v rámci projektu Evropské peníze pro Obchodní akademii Písek", reg. č. CZ.1.07/1.5.00/34.0301 Číslo a název

Více

Davidova (Betlémská) hvězda

Davidova (Betlémská) hvězda Davidova (Betlémská) hvězda P.A.Semi, 2014-02-12 Seskupení planet do Davidovy hvězdy se čas od času stává... Uvádíme zde nejvýraznější výskyty v antickém období, s centrem na Zemi nebo na Slunci, řazené

Více

ISLÁM. Lucie Ložinská 9.A 2011/2012

ISLÁM. Lucie Ložinská 9.A 2011/2012 ISLÁM Lucie Ložinská 9.A 2011/2012 Islám je monoteistické abrahámovské náboženství založené na učení proroka Muhammada, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. Slovo islám znamená podrobení

Více

MONOTEISTICKÁ NÁBOŽENSTVÍ

MONOTEISTICKÁ NÁBOŽENSTVÍ Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 MONOTEISTICKÁ

Více

Klasické náměty ve výtvarném umění

Klasické náměty ve výtvarném umění Narození Ježíše Krista VV-1 Náměty DUM č. 3 tercie osmiletého studia Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Gymnázium Sušice - Brána vzdělávání II Mgr. B. Skrbková Gymnázium Sušice Narození Ježíše

Více

Biblická škola CBH Studium při pobočce BTS. Základy křesťanské víry. Praktické vzdělávání. Blokové studium a Workshopy. Odborné vzdělávání

Biblická škola CBH Studium při pobočce BTS. Základy křesťanské víry. Praktické vzdělávání. Blokové studium a Workshopy. Odborné vzdělávání Základy křesťanské víry Modul I. (vyučování před křtem / 12. lekcí) Modul II. (vyučování pro členy / 12. lekcí) Modul III. (vyučování pro vedoucí / 12. lekcí) Biblická škola CBH Studium při pobočce BTS

Více

1 ÚVOD DO UČIVA DĚJEPISU

1 ÚVOD DO UČIVA DĚJEPISU 1 ÚVOD DO UČIVA DĚJEPISU Promysli a vypiš k čemu všemu je člověku dobrá znalost historie Pokus se co nejlépe určit tyto historické prameny. Kam patří? PROČ SE UČÍME DĚJEPIS historie je věda, která zkoumá

Více

Filozofie křesťanského středověku. Dr. Hana Melounová

Filozofie křesťanského středověku. Dr. Hana Melounová Filozofie křesťanského středověku Dr. Hana Melounová Středověk / 5. 15. st. n. l. / Křesťanství se utvářelo pod vlivem zjednodušené antické filozofie a židovského mesionaismu. Základní myšlenky už konec

Více

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Název projektu školy: Výuka s ICT na SŠ obchodní České Budějovice Šablona

Více

Bible. MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389

Bible. MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Bible

Více

2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA

2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA 2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA C)Počátky našeho písemnictví 1)Písemnictví staroslověnské (pol. 9.století Velká Morava) C) POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ (polovina 9.století- počátek 15.století) 1)Písemnictví staroslověnské

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) 7. ročník základní

Více

Petr Chalupa. DYNAMIKA SMLOUVY VDEUTERONOMISTICKÉM ZPRACOVÁNÍ DĚJIN Historické pozadí, projevy a další působení

Petr Chalupa. DYNAMIKA SMLOUVY VDEUTERONOMISTICKÉM ZPRACOVÁNÍ DĚJIN Historické pozadí, projevy a další působení Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Petr Chalupa DYNAMIKA SMLOUVY VDEUTERONOMISTICKÉM ZPRACOVÁNÍ DĚJIN Historické pozadí, projevy a další působení Olomouc 2008 Oponenti:

Více

Ženy v korintském sboru

Ženy v korintském sboru Ženy v korintském sboru 1. Ježíši krásný, panovníku jasný, Boží i lidský synu, tebe milovat a oslavovat žádám každou hodinu. 2. Krásné jsou kraje, pole, luhy, háje, zavítá-li jarní čas: nad vše vezdejší

Více

O V O C E B O Ž Í H O D U C H A

O V O C E B O Ž Í H O D U C H A O V O C E B O Ž Í H O D U C H A VERŠE K NAUČENÍ: Galatským 5:22-23a Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. 1. Korintským 13:4

Více

Starověk. Věda: Matematika šedesátková soustava, rozvoj geometrie, násobilka, mocniny Kalendář podle záplav, aby věděli, kdy přijdou

Starověk. Věda: Matematika šedesátková soustava, rozvoj geometrie, násobilka, mocniny Kalendář podle záplav, aby věděli, kdy přijdou Starověk vznik starověkých říší: Přední východ, Dálný východ (Indie, Čína), Egejská oblast 1) Staroorientální říše v Asii (od 3500 let př.n.l.) 2) Klasické říše u středozemního moře (od 1000 let př.n.l.)

Více

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA POSTNÍ DOBA Popeleční středa je výjimečný den. Den usebranosti a reflexe. Vydáváme se v něm totiž na cestu postní dobou, která se vyznačuje nasloucháním Božímu slovu, modlitbou a pokáním. ČLOVĚK BYL STVOŘEN,

Více

GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU. Zpracování tohoto DUM bylo financováno z projektu OPVK, výzva 1.5

GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU. Zpracování tohoto DUM bylo financováno z projektu OPVK, výzva 1.5 GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU Autor: Mgr. Lukáš Boček Datum: 10.4.2013 Ročník: kvinta Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh: Literární komunikace

Více

1. LEKCE BIBLE SLOVO BOŽÍ

1. LEKCE BIBLE SLOVO BOŽÍ 1. LEKCE BIBLE SLOVO BOŽÍ Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových. (Am 8,11) Hlad po Božím slově skutečně

Více

Moravské gymnázium Brno s.r.o. Kateřina Proroková

Moravské gymnázium Brno s.r.o. Kateřina Proroková Číslo projektu Název školy Autor Tematická oblast Téma CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Moravské gymnázium Brno s.r.o. Kateřina Proroková Základy společenských věd Křesťanství Ročník 2. Datum tvorby 17.9.2012 Anotace

Více

6.KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA. Anotace : příčiny, průběh a výsledky

6.KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA. Anotace : příčiny, průběh a výsledky 6.KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA Anotace : příčiny, průběh a výsledky Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče, základní škola, mateřská škola a školní jídelna Liberec 6.-9. ročník, 7.června 2013 Autorem materiálu

Více

Epištola Židům. část - 3. Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš (viz Žd 3,3)

Epištola Židům. část - 3. Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš (viz Žd 3,3) Epištola Židům část - 3. Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš (viz Žd 3,3) Podklady: Nedělní kázání: 19. 07. 2015 Téma: Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš. Použit: Český studijní překlad Bible Sloužil:

Více

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Název projektu školy: Výuka s ICT na SŠ obchodní České Budějovice Šablona

Více

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. RENESANCE A VĚK ROZUMU Renesance kulturní znovuzrození

Více

Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Pedrino

Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Pedrino Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Pedrino FILOSOFIE - filein = láska, sofie = moudrost => láska k moudrosti - způsob myšlení -

Více

Různá ponaučení a Různá po zlaté pravidlo

Různá ponaučení a Různá po zlaté pravidlo Různá ponaučení a zlaté pravidlo Mt 7,1-1212 Text Mt 7,1-1212 1 Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. 3 Jak

Více

Literatura starověku a antiky - test. VY_32_INOVACE_CJL1.1.05a PhDr. Olga Šimandlová září 2013. Jazyk a jazyková komunikace

Literatura starověku a antiky - test. VY_32_INOVACE_CJL1.1.05a PhDr. Olga Šimandlová září 2013. Jazyk a jazyková komunikace Název vzdělávacího materiálu: Číslo vzdělávacího materiálu: Autor vzdělávací materiálu: Období, ve kterém byl vzdělávací materiál vytvořen: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Vzdělávací předmět: Tematická

Více

judaista spíše odborník na judaismus, obor judaistika Izrael jako biblický a historický Boží lid a novodobý stát Izrael

judaista spíše odborník na judaismus, obor judaistika Izrael jako biblický a historický Boží lid a novodobý stát Izrael Judaismus Důležité výrazy k judaismu podle biblického vyprávění 12 kmenů izraelského lidu, kmen Juda (s částí kmene Lévi) přežil babylonské zajetí a reprezentuje Izrael; judaismus od kmene Judovců, české

Více

Základní škola a Mateřská škola Třemešná 793 82 Třemešná 341 tel: 554 652 218 IČ: 00852538

Základní škola a Mateřská škola Třemešná 793 82 Třemešná 341 tel: 554 652 218 IČ: 00852538 Jazyk a jazyková komunikace Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura má komplexní charakter a pro přehlednost je rozdělen do tří složek: Komunikační

Více

Babylónské mýty a eposy Právo a soudnictví Babylónské hospodářství Zemědělství Domácí zvířata Řemesla Organizace hospodářství: stát, chrámy a

Babylónské mýty a eposy Právo a soudnictví Babylónské hospodářství Zemědělství Domácí zvířata Řemesla Organizace hospodářství: stát, chrámy a Obsah Předmluva Dějiny Babylónie Předehra Starobabylónské období ( před n. l.) Isin a Larsa Ešnunna a Elam Mari a Jamchad Asýrie Babylón na počátku vzestupu Babylón za Chammu-rabiho Chammu-rabiho nástupci

Více

Počátky starověké literatury

Počátky starověké literatury Počátky starověké literatury Písmo V pravěku pouze nástěnné malby či ozdobné předměty Ve starověku potom rozvoj písma a s ním související počátky literatury Obrázková písma: vztahují se k vizuální podobě

Více

ŽIV O T JEŽÍŠE KRISTA FRANT IŠE K MICHAE L WILLA M V KRAJI A LIDU IZRAE LSKÉ M. "VYŠEHRAD", SPOL. S R.O. V PRAZE r935. Veškerá práva vyhrazena

ŽIV O T JEŽÍŠE KRISTA FRANT IŠE K MICHAE L WILLA M V KRAJI A LIDU IZRAE LSKÉ M. VYŠEHRAD, SPOL. S R.O. V PRAZE r935. Veškerá práva vyhrazena FRANT IŠE K MICHAE L WILLA M ŽIV O T JEŽÍŠE Veškerá práva vyhrazena KRISTA V KRAJI A LIDU IZRAE LSKÉ M Aut orisovaný překlad z němčiny opatřil Ant. Stříž S 33 pttvodními fotografiekými snímky autorovými

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve listopad 2012 6. ročník / 11. číslo Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas. (J 18,37b) Slovo úvodem Milé sestry, milí bratři, když jsem byl na gymnáziu,

Více

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů.

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů. Kněžské zrcadlo Naše moderní pedagogika je stále ještě specializována na zpracování slabin. Kdo je ve škole slabší v matematice, učí se ji tak dlouho, dokud není slabý i v jazycích. Chytřejší by - podle

Více

Křesťanství. Dan Hammer 397876

Křesťanství. Dan Hammer 397876 Křesťanství Dan Hammer 397876 Andrea Kristinová 397719 Martina Veselá 386134 Základní údaje křesťanství je nejrozšířenější náboženský směr, v současnosti 1 200 milionů vyznavačů slovo křesťanství pochází

Více

HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO

HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO 10 HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO Činnost Ducha svatého je velmi bohatá a pestrá. Klademe si otázku: Existuje nějaká základní, ústřední činnost Ducha, k níž se všechno soustřeďuje? Můžeme najít podstatu,

Více

Posudek oponenta diplomové práce

Posudek oponenta diplomové práce Katedra: Religionistiky Akademický rok: 2012/2013 Posudek oponenta diplomové práce Pro: Studijní program: Studijní obor: Název tématu: Pavlu Voňkovou Filosofie Religionistika Křesťansko-muslimské vztahy

Více

Pracovní list č. 1. Tipy do praxe

Pracovní list č. 1. Tipy do praxe Pracovní listy Pracovní list č. 1 Téma: Máme krásný úkol modlit se a milovat (sv. J.M. Vianney) V tichosti rozjímejte o jednotlivých částech modlitby Otče náš. Každý den projevte svou lásku k Bohu - modlitbou,

Více

Migrace Českých bratří do Dolního Slezska

Migrace Českých bratří do Dolního Slezska Migrace Českých bratří do Dolního Slezska Politická situace Po vítězství katolické ligy v bitvě na Bílé hoře nedaleko Prahy roku 1620, se ujal vlády Ferdinand II. (1620-1637). Záhy zkonfiskoval veškerý

Více

Obsah. Tiráž" 4. Příběhy starého Izraele" 5 IZRAEL" 6

Obsah. Tiráž 4. Příběhy starého Izraele 5 IZRAEL 6 Obsah Tiráž" 4 Příběhy starého Izraele" 5 IZRAEL" 6 První příběh O TOM, JAK VZNIKL PODLE IZRAELCŮ SVĚT A VŠECHNY JEHO DIVY A KTERAK PRVNÍ LIDÉ DOSTALI DAREM RÁJ A JAK HO POZBYLI" 9 Druhý příběh V NĚMŽ

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

Česká egyptologie. Zbyněk Žába. František Lexa zakladatel české egyptologie, profesor egyptologie na Karlově univerzitě

Česká egyptologie. Zbyněk Žába. František Lexa zakladatel české egyptologie, profesor egyptologie na Karlově univerzitě STAROVĚKÝ EGYPT 1) 2) 3) Česká egyptologie František Lexa zakladatel české egyptologie, profesor egyptologie na Karlově univerzitě Zbyněk Žába žák Františka Lexy. podílel se na založení Československého

Více

TAJEMSTVÍ STARÉ KNIHY

TAJEMSTVÍ STARÉ KNIHY TAJEMSTVÍ STARÉ KNIHY Jméno: Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. Žalm 119,105 BIBLE BOŽÍ DOPIS Víte, že : Bible se v Guinnesově knize rekordů objevuje celkem třikrát Bible byl vůbec

Více

září 2013 Světová a česká literatura od starověku po 18. století 4. ročník gymnázia (vyšší stupeň)

září 2013 Světová a česká literatura od starověku po 18. století 4. ročník gymnázia (vyšší stupeň) Název vzdělávacího materiálu: Číslo vzdělávacího materiálu: Autor vzdělávací materiálu: Období, ve kterém byl vzdělávací materiál vytvořen: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Vzdělávací předmět: Tematická

Více

Aktuální změny v didaktickém testu z češtiny 2015

Aktuální změny v didaktickém testu z češtiny 2015 Aktuální změny v didaktickém testu z češtiny 2015 PhDr. Dana Brdková Lektorka Bankovní akademie a VŠFS Pro použití v rámci projektu ematurity Jak je sestaven didaktický test? Didaktický test obsahuje 10

Více

Literární druhy a žánry hrou

Literární druhy a žánry hrou Literární druhy a žánry hrou MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_03_14 Tématický celek:

Více

Téma: NERVY V KÝBLU. Téma: JE TO NA TOBĚ (UMÍME SE ROZHODOVAT?) Téma: JE TŘEBA BÝT IN? (aneb CO SE SVÝM VZHLEDEM?)

Téma: NERVY V KÝBLU. Téma: JE TO NA TOBĚ (UMÍME SE ROZHODOVAT?) Téma: JE TŘEBA BÝT IN? (aneb CO SE SVÝM VZHLEDEM?) Téma: NERVY V KÝBLU úvaha na biblický text Filipským 4, 6-7 Jak mi Bůh dal sílu překonat těžkou situaci (strach)? Proč prožíváme strach (úzkost) a jak s tím bojovat? Izaiáš 43, 1-2 1) Strach a obavy jsou

Více

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31.

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31. Týden od 25. do 31. května 2008 Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7 Základní verš Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako

Více

MENSA GYMNÁZIUM, o.p.s. TEMATICKÉ PLÁNY TEMATICKÝ PLÁN (ŠR 2014/15)

MENSA GYMNÁZIUM, o.p.s. TEMATICKÉ PLÁNY TEMATICKÝ PLÁN (ŠR 2014/15) TEMATICKÝ PLÁN (ŠR 2014/15) PŘEDMĚT Literatura TŘÍDA/SKUPINA VYUČUJÍCÍ ČASOVÁ DOTACE UČEBNICE (UČEB. MATERIÁLY) - ZÁKLADNÍ prima Mgr. Barbora Maxová 2hod/týden, 70hod/rok Literatura pro 1. ročník středních

Více

PRŮVODCE STUDIEM BIBLE

PRŮVODCE STUDIEM BIBLE Záchrana pro každého 3/2010 PRŮVODCE STUDIEM BIBLE Myslete na sbírku 13. soboty V tomto čtvrtletí jsou finanční dary 13. soboty určeny pro Transevropskou divizi (TED) se sídlem v Hertfordshire (Velká Británie).

Více

Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008. Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11

Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008. Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11 Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008 Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11 Základní verš Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní krví se stal smírnou obětí pro ty, kdo

Více

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Český jazyk a literatura 8. ročník Zpracovala: Mgr. Marie Čámská Jazyková výchova spisovně vyslovuje běžně užívaná cizí slova umí spisovně vyslovit běžná cizí slova

Více

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ (pro soukromou pobožnost) 1.den Modleme se za celé lidstvo Nejmilosrdnější Ježíši, jehož vlastností je slitování a odpuštění, nehleď na naše hříchy, ale na důvěru, kterou

Více

Mateřská škola a Základní škola při dětské léčebně, Křetín 12

Mateřská škola a Základní škola při dětské léčebně, Křetín 12 Mateřská škola a Základní škola při dětské léčebně, Křetín 12 Autor: Mgr. Miroslav Páteček Vytvořeno: září 2012 Člověk a společnost Klíčová slova: První středověké státy, Franská říše, Byzantská říše,

Více