MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Právnická fakulta Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Petra Valsami 2009

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Právnická fakulta Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení BAKALÁŘSKÁ PRÁCE PLÁTCI POJISTNÉHO NA VEŘEJNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ Petra Valsami 2009 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Plátci pojistného na veřejné zdravotní pojištění zpracovala sama a uvedla jsem všechny pouţité prameny... 1

2 Děkuji vedoucí bakalářské práce doc. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc. za odborné vedení a cenné rady při zpracování bakalářské práce Plátci pojistného na veřejné zdravotní pojištění. 2

3 1. Úvod Zdravotní pojištění jako systémová součást práva sociálního zabezpečení Veřejné zdravotní pojištění a jeho charakteristické rysy Věcný a osobní rozsah zdravotního pojištění Věcný rozsah Osobní rozsah Plátci pojistného na veřejné zdravotní pojištění Zaměstnavatel Pojem zaměstnavatel ve zdravotním pojištění Plnění oznamovací povinnosti Vyměřovací základ Platba pojistného Odvod pojistného Přehled o platbě pojistného Kontrola zaměstnavatele Sankce Penále Přiráţka k pojistnému Pokuta Stát Stát jako plátce zdravotního pojištění Povinnosti pojištěnců Vyměřovací základ a odvod pojistného Pojištěnci Zaměstnanec Pojem zaměstnanec v oblasti zdravotního pojištění Oznamovací povinnost Osoba samostatně výdělečně činná OSVČ Pojem OSVČ ve zdravotním pojištění Povinnosti OSVČ ve zdravotním pojištění Oznamovací povinnost Další zákonné povinnosti Vyměřovací základ

4 Odvod pojistného Přehled o příjmech a výdajích Sankce Penále Pokuta Osoba bez zdanitelných příjmů Pojem osoba bez zdanitelných příjmů Oznamovací povinnost Vyměřovací základ a odvod pojistného Sankce Penále Pokuta Práva pojištěnců Závěr Resumé Pouţité prameny Zadání bakalářské práce 4

5 1. Úvod Veřejné zdravotní pojištění je v dnešní době důleţitou součástí systému sociálního zabezpečení. Je samostatným právním odvětvím od roku 1993, kdy bylo zavedeno pojistné jako samostatná platba oddělená od daňového systému. Povinnost účasti na tomto systému formou pravidelných plateb mají všichni občané České republiky, cizinci s trvalým pobytem na území ČR anebo zaměstnanci firem se sídlem v ČR, a na základě provedených plateb pojistného tak získávají nárok na zdravotní péči hrazenou na účet veřejného zdravotního pojištění. Veřejné zdravotní pojištění je tedy pojištěním výdajů na zdravotní péči v případě onemocnění či úrazu a na léčení s tím spojené a platí zde zásada, ţe v kaţdém okamţiku musí být za kaţdého pojištěnce někdo plátcem pojistného. Cílem této bakalářské práce je přiblíţit jednotlivé plátce veřejného zdravotního pojištění a především jejich povinnosti. Na začátku práce jsem se nejdříve zabývala zdravotním pojištěním jako systémovou součástí práva sociálního zabezpečení a stručným vymezením třech systémových součástí sociálního zabezpečení, kterými jsou sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc. V následujících kapitolách jsou rozebrány charakteristické rysy veřejného zdravotního pojištění tedy všeobecnost, povinnost a státní garance a základní principy, na nichţ je veřejné zdravotní pojištění budováno. Dále je vymezen rozsah poskytované zdravotní péče a okruh subjektů, kterým je tato péče poskytována, neboli věcný a osobní rozsah zdravotního pojištění. Jak jiţ téma bakalářské práce napovídá, převáţná část bude věnována konkrétním kategoriím plátců veřejného zdravotního pojištění, kterými jsou zaměstnavatel, stát a pojištěnci (zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů). Přesně v tomto pořadí jsou jednotliví plátci rozděleni přehledně do samostatných kapitol, ve kterých jsou postupně rozebrány jejich povinnosti, vyměřovací základy, odvody pojistného a případné sankce za nesplnění či porušení zákonných povinností. K závěru práce je vyzdvihnuto i několik práv, která zákon o veřejném zdravotním pojištění pojištěncům přiznává. 5

6 2. Zdravotní pojištění jako systémová součást práva sociálního zabezpečení Sociální zabezpečení je relativně mladé právní odvětví, které se začalo ucelovat a formovat na přelomu 19. a 20. století a v současné době je povaţováno za hlavní nástroj sociální politiky. Co se týká definice, tak je sociální zabezpečení chápáno jako soubor právních norem, institutů a vztahů, jejichţ účelem je předcházet moţným sociálním rizikům, odstraňovat nepříznivé následky, které vzniknou jedincům v důsledku stanovených sociálních událostí, a vytvářet tak příznivé podmínky pro všestranný rozvoj člověka. 1 Právo sociálního zabezpečení je poměrně členité a bohatě strukturované právní odvětví. A právě pro jeho přehlednost bylo rozčleněno do třech systémových součástí nebo-li pilířů, kterými jsou sociální pojištění, státní sociální podpora, sociální péče. Tyto systémy se od sebe liší ve třech hlavních aspektech - jakou sociální situaci řeší, jakým způsobem jsou dávky v jednotlivých systémech financovány a jakým způsobem jsou tyto systémy organizačně zabezpečeny. - Sociální pojištění. - Povinnost účasti na tomto systému je daná ze zákona a v rámci tohoto systému jsou řešeny situace, na které se lze dopředu připravit (pojistit) formou odloţení části finančních prostředků na krytí budoucí sociální situace. Financování je obvykle prováděno z příspěvků pojištěnců, zaměstnavatelů a státu. - Státní sociální podpora. - Jedná se o dávky v sociálních situacích, které jsou společensky uznávané, akceptované a potřebné k řešení. Tento pilíř zajišťuje především ţeny v souvislosti s porodem, dále rodiny, které pečují o nezaopatřené děti. Je financován ze státního rozpočtu. Dávky nemají charakter nahrazující příjem, jsou pouze doplňkové. - Sociální péče. Je určena osobám, které se ocitly v hmotné nouzi či jiné nepříznivé situaci, kterou nemohou překonat samy a ani za pomoci rodiny. Stejně jako státní sociální podpora bývá financování prováděno ze státního rozpočtu. Veřejné zdravotní pojištění jako součást systému sociálního zabezpečení spadá do prvního pilíře neboli systému sociálního zabezpečení. 1 Gregorová, Z., Galvas, M., Sociální zabezpečení druhé aktualizované a doplněné vydání. Brno: nakladatelství Doplněk, 2008, strana 26) 6

7 3. Veřejné zdravotní pojištění a jeho charakteristické rysy Veřejné zdravotní pojištění je, jak uţ bylo výše popsáno součástí sociálního zabezpečení. Jeho účelem je krytí výdajů spojených s financováním nutné zdravotní péče pojištěncům, jejíţ rozsah je stanoven zákonem o všeobecném zdravotním pojištění. Na tvorbě těchto zdrojů, z nichţ je péče hrazena, se pojištěnci podílejí přímými finančními platbami. Jeho podstatou je soustředění určitého objemu finančních prostředků pravidelným přispíváním do fondu zdravotního pojištění a v případě vzniku sociální události úhrada nákladu zdravotní péče. 2 Mezi rysy, které veřejné zdravotní pojištění charakterizují, patří: a) všeobecnost, b) povinnost, c) státní záruka garance. Všeobecností zdravotního pojištění je míněno to, ţe účastníky pojištění jsou všechny osoby s trvalým bydlištěm v ČR nebo osoby zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem na území ČR a ţe tedy tento systém není určen jen pro některé kategorie osob, jako je tomu u jiných součástí systému sociálního zabezpečení (např. důchodové pojištění, které je zaměřeno především na osoby, které jsou dlouhodobě vyřazeny z ekonomického aktivního ţivota 3 ). Povinností rozumíme to, ţe účast subjektu na této součásti sociálního zabezpečení vzniká povinně, na základě zákona a nezáleţí tedy na projevu vůle subjektu. Státní záruka garance spočívá především v tom, ţe stát stanoví právní rámec veřejného zdravotního pojištění, upravuje podmínky a povinnosti subjektů a zabezpečuje fungování a plnění veřejného pojištění. To je prováděno subjekty oddělenými od státu, které samy hospodaří s prostředky zdravotního pojištění a které jsou představovány zdravotními pojišťovnami. Základní postavení ve zdravotním pojištění má Všeobecná zdravotní pojišťovna, zřízená zákonem č. 551/1991 Sb., která má oproti jiným zdravotním pojišťovnám specifické postavení, kdy v případě platební neschopnosti VZP zaručuje 2 Gregorová, Z., Galvas, M., Sociální zabezpečení druhé aktualizované a doplněné vydání. Brno: nakladatelství Doplněk, 2008, str 41 3 Troster, P., Právo sociálního zabezpečení. Praha: nakladatelství C. H. Beck, 2000, str. 80 7

8 uhrazení nákladů poskytnuté zdravotní péče po vyčerpání rezervního fondu státního rozpočtu ČR ve formě návratné finanční výpomoci. Majetek, s nímţ VZP hospodaří, nemůţe být předmětem konkursu a VZP tedy nemůţe zbankrotovat. Uhrazení jejích ztrát garantuje stát a zároveň působí jako záchranná síť pro pojištěnce zkrachovalých zdravotních pojišťoven. Základním principem, na němţ je zdravotní pojištění vybudováno, je sociální solidarita pojištěnců, která by se dala jednak charakterizovat jako solidarita ekonomicky aktivních s ekonomicky pasivními pojištěnci, zdravých s nemocnými a solidarita bohatých s chudými, coţ v praxi znamená, ţe zdravotní péče je na základě tohoto principu poskytnuta všem pojištěncům nebo-li účastníkům povinného veřejného zdravotního pojištění bez ohledu na to, v jaké výši odvedli nebo za ně bylo odvedeno pojistné. Kaţdá fyzická osoba musí být zdravotně pojištěna u některé zdravotní pojišťovny, kterou si sama zvolí. 4 Dalším principem, který se tedy ve veřejném zdravotním pojištění promítá, je princip svobodné volby, který se uplatňuje zejména při výběru zdravotní pojišťovny a dále při výběru lékaře. Nicméně tento princip je omezen u osob ve výkonu trestu a u vojáků činných ve sluţbě a ţáků vojenských škol. Posledním principem, na který bych chtěla poukázat je zásada universality osobního rozsahu zdravotního pojištění, coţ znamená, ţe jde o pojištění všeobecně platné, dostupné pro všechny osoby v zákoně vyjmenované, jimţ se na základě jednotné právní úpravy hradí poskytnutá zdravotní péče v rozsahu vymezeném zákonem. 5 4 Tröster, P. Právo sociálního zabezpečení.. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2000, str Tröster, P. Právo sociálního zabezpečení.. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2000, str. 94 8

9 4. Věcný a osobní rozsah zdravotního pojištění Zákon o veřejném zdravotním pojištění vymezuje přesný rozsah poskytované zdravotní péče a okruh subjektů, jimţ je tato péče poskytována. V prvním případě mluvíme o věcném rozsahu veřejného zdravotního pojištění, v případě druhém o rozsahu osobním Věcný rozsah Věcným rozsahem veřejného zdravotního pojištění je péče poskytována s cílem zachovat nebo zlepšit zdravotní stav pojištěnce. Tato zdravotní péče je v zákoně vymezena jednak pozitivně, tedy jsou stanoveny jednotlivé druhy péče hrazené na účet veřejného zdravotního pojištění a negativně, tedy vymezení činností či péče, které hrazeny nejsou. Pozitivní vymezení nalezneme v 13 odstavci 2 a 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění a jedná se o: - léčebnou péči ambulantní a ústavní, - pohotovostní a záchrannou sluţbu, - preventivní péči, - dispenzární péči, - odběr tkání nebo orgánů určených k transplantaci a nezbytné nakládání s nimi, - poskytování léčivých přípravků, prostředků zdravotnické techniky a stomatologických výrobků, - potraviny pro zvláštní lékařské účely, - lázeňskou péči a péči v odborných dětských léčebnách a ozdravovnách, - závodní preventivní péči, - dopravu nemocných a náhradu cestovních nákladů, - dopravu ţijícího dárce do místa odběru a z tohoto místa, do místa poskytnutí zdravotní péče související s odběrem a z tohoto místa a náhradu cestovních nákladů, - dopravu zemřelého dárce do místa odběru a z tohoto místa, - dopravu odebraných tkání, - posudkovou činnost, - prohlídku zemřelého pojištěnce a pitvu, včetně dopravy, - zdravotnická péče související s těhotenstvím a porodem dítěte. 9

10 Věcný rozsah je v zákoně vymezen, jak bylo jiţ psáno v úvodu kapitoly, i negativně. Podle 15 zákona o veřejném pojištění mezi nehrazenou zdravotní péči patří: - vyšetření, prohlídky a jiné výkony provedené v osobním zájmu a na ţádost fyzických osob nebo vyšetření, prohlídky a jiné výkony provedené v zájmu právnických osob, v jejichţ zájmu není zachovat nebo zlepšit zdravotní stav pojištěnce, - prohlídky vykonané na ţádost soudu, státního zastupitelství, orgánů policie ČR, - výkony akupunktury, - čtvrtý výkon v rámci mimotělního oplodnění, - léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely, pokud Státní ústav pro kontrolu léčiv rozhodl nepřiznat úhradu. Dále 15 uvádí, ţe ze zdravotního pojištění se nehradí (nebo hradí jen za určitých podmínek), zdravotní výkony uvedené v příloze č. 1 tohoto zákona. Jednotlivé výkony, zde nebudu uvádět, ale pro představu sem patří například zdravotně výchovná činnost, různé plastické operace atd Osobní rozsah Osobním rozsahem chápeme vymezení okruhu subjektů, kterými jsou fyzické osoby, nazývané pro účel zdravotního pojištění pojištěnci, tedy osoby, jimţ je poskytována zdravotní péče hrazená na účet zdravotního pojištění. Základním rysem účasti je trvalý pobyt na území České republiky. Osobní rozsah se však v důsledku migrace obyvatelstva v rámci Evropské unie postupem času stále rozšiřuje a je dále doplněn o fyzické osoby bez trvalého pobytu na území ČR, které však jsou pracovně činné pro zaměstnavatele, který má na našem území sídlo. Toto pozitivní vymezení nalezneme v zákoně o veřejném zdravotním pojištění, v 2 odstavce 1. Osobní rozsah má stejně tak i vymezení negativní a z účasti na zdravotním pojištění jsou dle 2 odstavce 5 vyňaty osoby, které nemají na území ČR trvalý pobyt a pracují pro zaměstnavatele, kteří : - poţívají diplomatických výhod a imuni, - nemají sídlo na území ČR, a osoby, které dlouhodobě pobývají v cizině (nejméně 6 měsíců) a neplatí pojistné. 10

11 Osobní rozsah zdravotního pojištění lze rozšířit i smluvně. Účast na tomto pojištění je dobrovolná a účastníkem se tedy stává osoba na základě vlastního rozhodnutí. Zdravotní péče hrazená na účet zdravotního pojištění tak můţe být na základě pojistné smlouvy poskytnuta i osobám, které nejsou pojištěnci dle zákona 48/1997 Sb. Smluvního zdravotního pojištění se však mohou účastnit i osoby, které jsou účastníky veřejného zdravotního pojištění přímo ze zákona, ale z různých důvodů chtějí zvýšit svoji pojistnou ochranu. 6 V tomto případě se jedná o péči poskytovanou nad rámec věcného rozsahu zákonného zdravotního pojištění, včetně léčení v cizině. 6 Němec, J., Principy zdravotního pojištění, první vydání. Praha: nakladatelství Grada Publishing, 2008, str

12 5. Plátci pojistného na veřejné zdravotní pojištění Jednou z nejdůleţitějších povinností, která plyne z právního vztahu veřejného zdravotního pojištění, je povinnost platit pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Povinnost platit pojistné je zákonem uloţena tzv. plátcům pojistného, kterými jsou: - zaměstnavatelé, kteří odvádí pojistné za své zaměstnance, - stát, který je plátcem za vymezené skupiny osob, - pojištěnci jestliţe jsou: - zaměstnancem - osobou samostatně výdělečně činnou - osobou bez zdanitelných příjmů Jednotlivé kategorie plátců pojistného, které jsou stěţejním tématem této bakalářské práce, jsou rozebrány v následujících kapitolách. 12

13 6. Zaměstnavatel 6.1. Pojem zaměstnavatel ve zdravotním pojištění Zaměstnavatelem se rozumí právnická nebo fyzická osoba, která je plátcem příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků podle 6 zákona o daních z příjmů, zaměstnává aspoň jednoho zaměstnance a má sídlo nebo trvalý pobyt na území ČR. Sídlem zaměstnavatele se rozumí: U právnické osoby: - sídlo právnické osoby, - sídlo organizační sloţky, která je zapsána v obchodním rejstříku (nebo v jiném, zákonem určeném rejstříku), nebo je vedena ve stanovené evidenci u příslušného orgánu v ČR. U fyzické osoby: - místo trvalého pobytu. U zahraniční fyzické osoby: - místo podnikání Plnění oznamovací povinnosti Zaměstnavatelé mají zákonem uloţenou oznamovací povinnost, za jejíţ nesplnění mohou být pokutováni. Veškerá oznámení se provádějí do 8 dnů (pokud zákon nestanoví jinak) od vzniku skutečnosti, která se oznamuje, a vţdy na formulářích k tomu určených. Při plnění oznamovací povinnosti je zaměstnavatel povinen sdělit dle 25 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění posledních úprav: obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo organizace, číslo bankovního účtu, pokud z něj bude provádět platbu pojistného Zaměstnavatel fyzická osoba sděluje téţ: jméno, příjmení, rodné číslo, adresu trvalého bydliště. 13

14 Zaměstnavatel je povinen dle 10 zákona o veřejném zdravotním pojištění provést: a) Oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání a jeho ukončení, kde kromě jména, příjmení, rodného čísla sdělují také i údaj o trvalém pobytu zaměstnance. Den nástupu zaměstnance do zaměstnání a den ukončení zaměstnání upravuje 8 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. v platném znění. b) Oznámení o změně zdravotní pojišťovny zaměstnancem, pokud zaměstnanec zaměstnavateli tuto skutečnost sdělil. V tomto případě se oznámení provede odhlášením od placení pojistného u původní zdravotní pojišťovny a přihlášením k placení pojistného u zdravotní pojišťovny, kterou si zaměstnanec zvolil. Z praxe je známé, ţe zaměstnanec neoznámí tuto změnu svému zaměstnavateli v zákonné lhůtě 8 dnů a zaměstnavatel tak nemůţe tuto skutečnost oznámit příslušné zdravotní pojišťovně. V návaznosti na to, vniká zaměstnavateli nedoplatek na pojistném u nové zdravotní pojišťovny, který zakládá nárok na penále. Úhradu tohoto penále je pak zaměstnavatel dle zákona oprávněn poţadovat po zaměstnanci, který svým jednáním porušil zákon. c) Oznámení o skutečnostech rozhodných pro vznik povinnosti státu platit za zaměstnance pojistné (odchod do důchodu, odejmutí důchodu, nástup na mateřskou dovolenou, ukončení rodičovské dovolené, nástup na vojenské cvičení a jeho ukončení atd.). Tyto skutečnosti oznamuje i za zaměstnance, kterému poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu. Zaměstnavatelé jsou povinni zasílat příslušné zdravotní pojišťovně kopie záznamů o pracovních úrazech. Zaměstnavatel tyto kopie zasílá za uplynulý kalendářní měsíc najednou, vţdy však nejpozději do pátého dne následujícího měsíce Oznamovací povinnost je ze strany zaměstnavatele plněna prostřednictvím formuláře Hromadné oznámení zaměstnavatele o oznamovaných skutečnostech je povinen vést evidenci a dokumentaci Vyměřovací základ Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů, nejsou od daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů definuje zúčtovaný příjem jako 14

15 plnění, které bylo v peněţní či nepeněţní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci, nebo popřípadě připsáno k jeho dobru. Vyměřovací základ tedy není stanoven pouze hrubým příjmem zaměstnance, ale zvyšuje se různými výhodami a odměnami, kterými mohou být například příspěvek zaměstnanci na dopravu do zaměstnání nebo poskytnutí sluţebního auta pro soukromé účely. Výhody a nepeněţitá plnění mohou mít také formu výrobků a sluţeb. Do vyměřovacího základu zaměstnance se dále zahrnuje: odměna, která je ve zvláštních případech vyplácena pěstounům podle zákona o státní sociální podpoře, příjem zaměstnance, který ukončil zaměstnání, a příjem mu byl zúčtován po skončení zaměstnání. Je však potřeba si uvědomit, ţe jsou i příjmy, ze kterých se zdravotní pojištění neodvádí. Jedná s o příjmy uvedené 3 odst. 2 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění: náhrada škody podle zákoníku práce, odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytované na základě zvláštních právních předpisů a odměna při skončení funkčního období náleţející podle zvláštních právních předpisů, věrnostní přídavek horníků, odměny vyplácené podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích, pokud vytvoření a uplatnění vynálezu nebo zlepšovacího návrhu nemělo souvislost s výkonem zaměstnání, jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtíţných poměrů vzniklých v důsledku ţivelní pohromy, poţáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závaţné události, plnění, které bylo poskytnuto poţivateli starobního nebo plného invalidního důchodu po uplynutí 1 roku ode dne skončení zaměstnání. Dále se do vyměřovacího základu nezahrnují příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle 6 zákona o dani z příjmu a příjmy od daně osvobozené. 15

16 Minimální vyměřovací základ Minimální vyměřovací základ u zaměstnance se odvozuje od minimální mzdy, jejíţ výše pro rok 2009 činí 8000 Kč, a nejniţší měsíční zdravotní pojištění za zaměstnance tedy činí Kč. Pod pojmem minimální mzda ve smyslu zákonů pro veřejné zdravotní pojištění se vţdy rozumí částka minimální mzdy bez ohledu na délku pracovního úvazku, zařazení zaměstnance, odpracovanou dobu atd. 7 Pokud je vyměřovací základ niţší, pak je zaměstnanec povinen, aţ na výjimky uvedené v zákoně, doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné do výše pojistného z minimálního vyměřovacího základu. Je-li zaměstnanec zaměstnán u více zaměstnavatelů, pojistné doplatí prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si sám zvolí. Pokud je vyměřovací základ niţší z důvodů překáţek na straně organizace, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel. Přehled minimálních záloh na pojistné za období Období Minimální měsíční vyměřovací základ Minimální záloha na pojistné Kč 540 Kč Kč 608 Kč Kč 675 Kč Kč 770 Kč Kč 837 Kč Kč 905 Kč Kč 970 Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč od Kč Kč Zdroj: internetové stránky VZP 7 Ludmila Trnková, Ţeníšková Marta pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, 12. Aktualizované vydání. Olomouc: nakladatelství AMAG, 2008, str

17 Minimální vyměřovací základ neplatí dle zákona 592/1992 Sb. pro osoby: - s těţkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postiţením, kterým se poskytují mimořádné výhody II. nebo III. stupně; - které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání; - které celodenně osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku; - které současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné; - za kterou je plátcem pojistného stát. Vyměřovacím základem pro tyto osoby je skutečný příjem. Dále existují situace, kdy se minimální vyměřovací základ sniţuje na poměrnou část v poměru počtu kalendářních dní, a to v případě jestliţe: - zaměstnání netrvalo po celý měsíc; - zaměstnanec byl po část měsíce nemocen, nebo měl ošetřování člena rodiny nebo nařízenou karanténu; - zaměstnanec byl osobou, za kterou platí pojistné i stát, případně osobou s těţkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postiţením II. nebo III. stupně, nebo osobou důchodového věku bez nároku na důchod, nebo osobou osobně, celodenně a řádně pečující o dítě do 7 let nebo o dvě děti do 15 let, jen po část kalendářního měsíce. Maximální vyměřovací základ Zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů byl od 1. ledna 2008 zaveden maximální vyměřovací základ u zaměstnanců, a to ve výši čtyřicetiosminásobku průměrné mzdy stanovené vždy k 1. lednu kaţdého kalendářního roku. Maximální vyměřovací základ tak pro rok 2009 činí Kč. Maximální vyměřovací základ je tvořen součtem vyměřovacích základů zaměstnance zjištěných v kalendářním roce, za který se maximální vyměřovací základ zjišťuje. Odlišné řešení je při stanovování vyměřovacího základu v případě jediného zaměstnání v průběhu kalendářního roku a v případě více zaměstnání, případně při souběhu se samostatnou výdělečnou činností. 17

18 V případě jediného zaměstnavatele, přestává tento zaměstnavatel, u něhoţ zaměstnanec dosáhne maximálního vyměřovacího základu (bez ohledu na počet zaměstnání evidovaných pro tohoto zaměstnavatele), odvádět pojistné (13,5 % VZ) za příslušného zaměstnance. Neodvádí se částka za zaměstnance a ani částka za zaměstnavatele. Přesáhne-li při souběhu více zaměstnání úhrn vyměřovacích základů částku maximálního vyměřovacího základu, povaţuje se část pojistného zaplaceného zaměstnancem, vypočtená z úhrnu vyměřovacích základů přesahujících maximální vyměřovací základ, za přeplatek zaměstnance na pojistném. Přeplatek se zaměstnanci vrací jen na písemnou ţádost a vrací se jen zaměstnanci (nikoliv zaměstnavateli), to znamená, ţe se vrací jen třetina pojistného, které bylo uhrazeno nad výši maxima. Stejně se postupuje bez ohledu na to, zda jednotlivá zaměstnání jsou v souběhu, nebo na sebe navazují. Ţádost o vrácení přeplatku můţe být vyřízena aţ po skončení kalendářního roku, tedy v době, kdy jsou známy vyměřovací základy za celý kalendářní rok. Výši uhrazeného pojistného pojištěnec dokládá potvrzením od jednotlivých zaměstnavatelů. Pokud by zaměstnanec v průběhu kalendářního roku změnil zdravotní pojišťovnu, podává ţádost u kaţdé z nich a kaţdá zdravotní pojišťovna pak vrací pojistné v poměru podle délky pojištění. Byla-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce téţ zaměstnancem a součet vyměřovacího základu nebo úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance a vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné přesáhl čtyřicetiosminásobek průměrné mzdy, sníţí se o tuto přesahující částku nejdříve vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, a je-li přesahující částka vyšší neţ tento vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, sníţí se o zbytek přesahující částky vyměřovací základ nebo úhrn vyměřovacích základů zaměstnance. Z tohoto důvodu lze vyřídit ţádost zaměstnance, který je zároveň OSVČ, aţ po podání přehledu o příjmech a výdajích za kalendářní rok, ve kterém byl překročen maximální vyměřovací základ Platba pojistného Odvod pojistného Podle zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění se na platbě pojistného podílí zaměstnavatel i zaměstnanec. 18

19 Za zaměstnance odvádí pojistné zdravotního pojištění zaměstnavatel, a to ve výši 13,5 % z vyměřovacího základu, po zaokrouhlení na 1 Kč nahoru. Zaměstnavatel srazí zaměstnanci, i bez jeho souhlasu, z platu či mzdy jednu třetinu této částky (4,5%), zbývající dvě třetiny (9%) uhradí zaměstnavatel ze svých prostředků na účet příslušné zdravotní pojišťovny. Pojistné zaměstnance se platí za jednotlivé kalendářní měsíce a je splatné v den, který je zaměstnavatelem určen pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc. U zaměstnavatele, kde je výplata rozloţena na různé dny, je dnem splatnosti pojistného poslední den výplaty za uplynulý kalendářní měsíc. Není-li tento den určen, je pojistné splatné nejpozději do 8 dnů po uplynutí kalendářního měsíce, za nějţ se pojistné odvádí. Připadne-li poslední den splatnosti na sobotu, neděli nebo státní svátek, je posledním dnem lhůty nejblíţe následující pracovní den. O uskutečněných platbách pojistného je zaměstnavatel povinen vést průkaznou evidenci. Na ţádost příslušné zdravotní pojišťovny je povinen předloţit údaje rozhodné pro výpočet pojistného, včetně rodného čísla kaţdého zaměstnance. Rozhodné období, z něhoţ se zjišťuje vyměřovací základ zaměstnance, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí Přehled o platbě pojistného Podle 25 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění čl. I zákona č. 127/1998 Sb., jsou zaměstnavatelé povinni, současně s platbou pojistného, předat všem zdravotním pojišťovnám, u kterých jsou pojištěni jejich zaměstnanci, přehled o platbách pojistného. Přehled obsahuje: Součet vyměřovacích základů jednotlivých zaměstnanců, pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny. Uvádí se součet vyměřovacích základů, které byly těmto zaměstnancům zúčtovány v daném měsíci, včetně vyměřovacích základů zúčtovaných bývalým zaměstnancům, pojištěným v měsíci zúčtování u příslušné zdravotní pojišťovny. Úhrnnou výši pojistného, to je součet jednotlivých částek pojistného vypočteného z výše uvedených vyměřovacích základů Počet zaměstnanců, kde uvádějí se všichni zaměstnanci pojištění v příslušné zdravotní pojišťovně, kterým plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti nebo funkčních poţitků podle 6 zákona o daních z příjmů. Zahrnují se i ti, kteří měli v daném měsíci nulový vyměřovací základ (nemoc celý 19

20 měsíc, mateřská dovolená, dosaţení maximálního vyměřovacího základu apod.). Má-li zaměstnanec u jednoho zaměstnavatele více vztahů, ze kterých mu plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti nebo funkčních poţitků podle 6 zákona o daních z příjmů, zahrnuje se do počtu jen jedenkrát. Do počtu se nezahrnují bývalí zaměstnanci, kterým byl v daném měsíci zúčtován nějaký příjem. Pojistné, uvedené v přehledu, je pohledávkou zdravotní pojišťovny za plátcem pojistného, a pokud není uhrazeno ve správné výši a včas, je vyměřováno penále. Pokud nesplní zaměstnavatel povinnost a nepodá přehled ani na základě písemné výzvy ve lhůtě stanovené pojišťovnou, můţe zdravotní pojišťovna stanovit rozhodnutím ve správním řízení "pravděpodobnou výši pojistného". Ve zmíněné písemné výzvě však musí být plátce na tuto moţnost upozorněn. I po stanovení pravděpodobné výše pojistného je zaměstnavatel povinen podat přehled. Po nabytí právní moci rozhodnutí se výše pravděpodobného pojistného stává pohledávkou zdravotní pojišťovny za zaměstnavatelem a není-li zaplacena do dne splatnosti pojistného, vypočítává se od následujícího dne penále v zákonem stanovené výši, které se počítá aţ do dne odevzdání přehledu. Pokud se následně zjistí, ţe pravděpodobná výše pojistného byla stanovena vyšší, neţ odpovídá předloţenému přehledu, na vypočteném penále z pravděpodobné výše se nic nemění. Pokud však naopak bylo pravděpodobné pojistné stanoveno niţší, neţ odpovídá předloţenému přehledu, musí plátce doplatit jak dluh na pojistném, tak na penále Kontrola zaměstnavatele Zdravotní pojišťovny mohou u zaměstnavatelů provádět kontrolu plnění zákonných povinností, kterou vykonávají oprávnění pověření pracovníci příslušné zdravotní pojišťovny, vybavení sluţebním průkazem a zvláštním oprávněním vydaným ředitelem zdravotní pojišťovny. Zaměstnavatel je pak povinen těmto pověřeným pracovníkům předloţit veškeré potřebné doklady a zároveň poskytnout k těmto dokumentům vysvětlení jestliţe mají kontrolní pracovníci pochyby o korektnosti, úplnosti a pravdivosti. Zejména se jedná doklady pro stanovení výše pojistného a odvod částek, o přehledné rekapitulace výplatních listin, mzdové listy jednotlivých pracovníků a výpisy z běţného účtu, které se vztahují k platbám pojistného na zdravotní pojištění. Plátce pojistného rovněţ nesmí 20