LEGISLATIVA VE VĚCECH MLADISTVÝCH

Transkript

1 LEGISLATIVA VE VĚCECH MLADISTVÝCH Zpracovatel: Moravskoslezský kraj (odbor školství, mládeže a sportu) Název projektu: Vytváření pozitivního sociálního prostředí ve školách Registrační číslo: CZ.1.07/1.2.00/ _u.indd :21

2 OBSAH 1 PROBAČNÍ PROGRAMY PRO MLADISTVÉ PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŽBA ČR - ZÁKLADNÍ INFORMACE Stručná historie restorativní justice Mediace mezi poškozeným a pachatelem Případová praxe PMS ČR při práci s mladistvými v přípravném řízení a řízení před soudem Multidisciplinární týmy (MUT) Specifikum práce s mládeží Metodika šetření v rodině prováděná pracovníky PMS specialisty pro práci s mládeží Mgr. Marek Tkáč - vedoucí Probační a mediační služby ve Frýdku-Místku 2 11_u.indd :21

3 1 PROBAČNÍ PROGRAMY PRO MLADISTVÉ Základní informace Probačním programem pro mladistvé, tj. programem ve smyslu znění 17 zákona č. 218/2003 Sb. O odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen zákon č. 218/2003 Sb.) se rozumí: zejména program sociálního výcviku, psychologického poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého, a to s různým režimem omezení v běžném způsobu života, který směřuje k tomu, aby se mladistvý vyhnul chování, které by bylo v rozporu se zákonem, a k podpoře jeho vhodného sociálního zázemí a k urovnání vztahů mezi ním a poškozeným. (zákon č. 218/2003 Sb., 17 odst. 1). Probační program může mladistvému uložit soud mládeže a v přípravném řízení i státní zástupce. Při rozhodnutí o uložení tohoto výchovného opatření je potřeba zohlednit, aby probační program byl vhodný vzhledem k potřebám mladistvého a zájmům společnosti, aby bylo zajištěno, že mladistvému byla poskytnuta dostatečná možnost seznámit se s obsahem probačního programu a aby bylo nepochybné, že mladistvý souhlasí se svou účastí na něm. (zákon č. 218/2003 Sb. ve znění 17 odst. 2, písm. a) c)). Probační program ve smyslu znění 17 zákona č. 218/2003 Sb. nelze uložit dítěti mladšímu patnácti let. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže pro případ osob mladších patnácti let počítá s možností uložení opatření a to zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče ( 93 odst. 1 písm. b)). Zákon č. 218/2003 Sb. dále uvádí, že výkonem probačního programu soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce pověří probačního úředníka. Probační úředník je rovněž dle uvedeného zákona povinen bez zbytečného odkladu soudu pro mládež nebo státnímu zástupci, který probační program uložil, podat zprávu o ukončení probačního programu a jeho výsledku. Probační program může soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce uložit jen se souhlasem mladistvého, proti kterému je řízení vedeno. Mladistvý může kdykoli v průběhu řízení až do jeho pravomocného skončení svůj souhlas odvolat a to prohlášením adresovaným soudu pro mládež a v přípravném řízení státnímu zástupci. Výkon probačního programu tím končí. Neplní-li mladistvý v průběhu vykonávacího řízení uložený probační program, postupuje probační úředník podle 80 odst. 4 zákona č. 218/2003 Sb. V souvislosti s přijetím zákona č. 218/2003 Sb. a s plněním úkolů v této oblasti je úkolem PMS podporovat vytváření a rozvoj probačních a jiných podpůrných sociálních programů, které budou navazovat na působení pracovníků PMS. Tyto programy budou schopny naplňovat požadavky zákona č. 218/2003 Sb. tím, že budou efektivně působit na začlenění pachatele do sociálního prostředí a obnovení jeho sociálních vztahů. Aby bylo možné takový úkol naplnit, musí být vytvořen transparentní a pružný systém, který nabídne jasně definované, dostupné, kvalitní a účinné programy sociálních služeb, které budou odrážet současnou úroveň poznání v této oblasti a vycházet vstříc potřebám PMS a jejích klientů.existence PRP je nedílnou součástí systému uplatňování alternativních trestů a alternativ k potrestání v souladu s přístupy restorativní justice. Akreditační řízení Akreditační řízení na základě zavedení transparentních pravidel a kritérií pro vytváření, hodnocení a uplatňování účinných a efektivních programů zaměřených na snižování rizik opakování trestné činnosti, vedení pachatelů k naplňování jejich odpovědnosti a životu v souladu se zákonem a ochraně společnosti, zaručuje udělení akreditace pouze programům, které splňují standardy kvality (průběžně ověřováno systémem inspekcí). Akreditační řízení probíhá dle Metodiky Ministerstva spravedlnosti (metodika hodnocení kvality probačních programů). Smyslem akreditačního řízení je posouzení kvality probačního programu průkazným způsobem. Jednotlivé standardy kvality popisují důležité charakteristiky kvalitního programu a kvalitního poskytovatele programu (organizace, fyzické osoby). K jednotlivým standardům jsou vztažena měřitelná a ověřitelná kritéria. Standardy jsou rozděleny do tří oblastí, které odpovídají 3 11_u.indd :21

4 sledovaným aspektům posuzovaných poskytovatelů a programů, tj. proces poskytování služby, personální zajištění a požadavky na ekonomické a materiální zabezpečení. Akreditační řízení je tříkolové. V prvním kole je provedena evidence žádostí a kontrola splnění všech formálních náležitostí. Ve druhém kole jsou formálně prověřené žádosti včetně příloh a veškeré dokumentace předány k prostudování komisi expertů hodnotitelů. Ve třetím kole jsou doporučení expertů postoupena Akreditační komisi MSp, která zpracuje finální doporučení k udělení/neudělení řádné akreditace probačním programům, které předloží ke konečnému rozhodnutí ministrovi spravedlnosti. Udělená řádná akreditace probačnímu programu je platná 3 roky od data jejího vystavení. Udělaná řádná akreditace s podmínkou je platná jeden rok. Pokud jsou ve stanovené lhůtě odstraněny zjištěné nedostatky probačního programu, je přeměněna v řádnou akreditaci platnou na 3 roky. Základní informace o vyhlášení akreditačního řízení, potřebné formuláře a výsledky akreditačního řízení jsou zveřejňovány na internetových stránkách a Na stránkách Ministerstva spravedlnosti je uveden aktuální seznam akreditovaných probačních programů. Dotační řízení Dle metodiky Ministerstva spravedlnosti ČR pro poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu ČR nestátním neziskovým subjektům realizujícím probační programy lze finanční prostředky poskytnout pouze subjektům, žádajícím o přidělení finančních prostředků na realizaci probačního programu, kterému byla udělena řádná akreditace nebo řádná akreditace s podmínkou, (a je zapsán v seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR v souladu s metodikou vyhlášeného řádného akreditačního řízení pro probační programy ve smyslu 17 zákona č. 218/2003 Sb.) V dotačním řízení mají prioritu takové probační programy, které svým obsahem reagují na konkrétní potřeby mladistvých v daném regionu a s jejichž uložením jsou spojena konkrétní očekávání, ke kterým patří zejména snížení rizika opakování trestné činnosti. Dotační řízení je dvoukolové, po technickém (administrativním) posouzení projektů provede Hodnotící komise kvalitativní a finanční vyhodnocení projektů a předá Dotační komisi MSp návrh rozhodnutí o míře podpory projektu. Dotační komise MSp globálně posoudí, zda nedochází k nehospodárnému vynaložení prostředků a zda byly zváženy všechny zúčastněné společenské zájmy a předloží návrh ke konečnému rozhodnutí ministru spravedlnosti, který svým podpisem stvrdí přidělení konkrétní výše prostředků na jednotlivé projekty. Základní informace o vyhlášení dotačního řízení, potřebné formuláře a výsledky dotačního řízení jsou zveřejňovány na internetových stránkách na stránkách Ministerstva spravedlnosti. Monitorování realizace probačních programů Jednotlivé probační programy jsou realizovány ve spolupráci s příslušnými středisky Probační a mediační služby. Zpětná vazba je získávána od pracovníků PMS ČR (specialistů pro práci s mládeží) a samotných poskytovatelů. Poskytované akreditovaných probačních programů, kterým byla ze státního rozpočtu ČR přidělena dotace na realizaci probačního programu, jsou povinni kromě konečného vyúčtování přidělených prostředků předložit zprávu o realizaci programu. Tato data jsou shromažďována ředitelstvím Probační a mediační služby, vyhodnocována a předkládána Radě pro probaci a mediaci. Zpětnou vazu také obdrží vedoucí středisek Probační a mediační služby. Zdroj: _u.indd :21

5 2 PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŽBA ČR - ZÁKLADNÍ INFORMACE Stručná charakteristika organizace: Probační a mediační služba je součástí systému trestní justice. Vznikla schválení zákona č. 257/2000 Sb. a svou činnost zahájila v roce Představuje novou instituci, která se zaměřuje na zprostředkování alternativních způsobů řešení trestné činnosti. Snaží se motivovat pachatele trestných činů k odpovědnosti za jejich jednání a řešení způsobených škod. Zohledňuje zájmy obětí trestné činnosti a nabízí jim možnosti a informace, jak se zapojit do řešení škod, které jim vznikly při trestné činnosti. Bere v úvahu zájmy společnosti a svou činností chce přispět k posílení důvěry veřejnosti v trestní spravedlnost. PMS působí u všech 76 okr. soudů s 74 středisky; služba je řízená ředitelstvím v Praze; regionální vedoucí působí v 8 krajích (střední management) Personální obsazení PMS 421 PMS zaměstnanců (+89 na MD), stav k Ředitelství v čele stojí ředitel a jeho dva zástupci metodické a správní vedení Probační úředníci bezúhonný a způsobilý k pr. úkonům VŠ společenskovědní, magisterského typu základní roční kvalifikační vzdělání Probační asistenti bezúhonný a způsobilý k pr. úkonům min. věk 21 let, SŠ společenskovědní základní půlroční kvalifikační vzdělání Základní strategické cíle PMS Integrace pachatele respekt k právu a život bez dalšího porušování zákona Participace poškozeného odškodnění, bezpečí, důvěra Ochrana společnosti prevence dalšího páchání trestné činnosti Základní činnosti PMS: Aktivity PMS směřují obecně k nápravě pachatelů resp. přípravě podkladů pro rozhodnutí státního zástupce (soudce) pro možnou aplikaci odklonu nebo uložení alternativních sankcí či opatření a usilují zejména: O podrobnou analýzu případu, pochopení okolností a motivací vedoucí k porušení zákona Kontaktování oběti a zohlednění jejích zájmů a potřeb Vyhodnocení rizik opakování trestné činnosti u pachatele Návrh PMS ohledně dalšího postupu ve věci, projednání s klienty, informování státního zástupce a soudce PMS následně může realizovat tyto druhy odborných činnosti: Vypracování zprávy před rozhodnutím Mediace mezi obětí a pachatelem Mediační konference za účasti širšího okruhu osob ze strany pachatele, oběti, komunity Vytvoření podmínek pro uplatnění odklonů vyřešení náhrady škody. Náhrada vazby dohledem probačního úředníka Samostatná práce s obětí trestné činnosti Zajištění výkonu uložených trestů a opatření nespojených s odnětím svobody (probace, parole, OPP, TDV) 5 11_u.indd :21

6 Veškeré služby a činnosti, které probační a mediační služba poskytuje a provádí jsou zdarma. Hradí je stát. Počet případů evidovaných PMS v přípravném a vykonávacím řízením v letech Přípravné řízení dosp. Vykonávací řízení dosp. Mládež Počet případů evidovaných PMS v roce 2010 soudní kraje Praha Stř.Čechy J.Čechy Z.Čechy Sev.Čechy V.Čechy J.Morava S.Morava Restorativní justice a mediace mezi poškozeným a pachatelem 6 11_u.indd :21

7 2.1 Stručná historie restorativní justice Restorativní justice vlastně není novou teorií. Rozličné formy toho, čemu se dnes říká restorativní justice, byly praxí různých kultur již odedávna. Tradiční kulturní zvyklosti se zavedenými restorativními tradicemi lze vysledovat v každé původní kultuře včetně Maurů (Nový Zéland) a původního obyvatelstva (Austrálie, USA, Kanada). Tradiční společnosti a systémy po pachatelích požadovaly, aby zájmu reparace své činy vůči oběti odčinili a mírové soužití ve společnosti bylo přednější než trest či odplata. Neexistovaly věznice, kam by bylo možno pachatele umístit a izolovat je tak od zbytku společnosti. Původní kultury uplatňovaly restorativní postup, jež se zaměřoval na urovnání. Tento postup se neodehrával za nepřátelských podmínek a představoval zejména vyslechnutí všech stran, jichž se spáchaný trestný čin dotkl. V jeho rámci byla snaha pomoci oběti, pachateli i společnosti překlenout vzniklou situaci. Když se v rámci kolonialismu ustavovaly na území obývaném původním obyvatelstvem právní systémy založené na odplatě, byl ve všech čtyřech zemích pozorován mezi vězni neúměrný podíl domorodé populace. Návrat k zásadám restorativní justice nastal tehdy, když kriminologové a sociální psychologové začali studovat restorativní přístup historicky uplatňovaný v těchto původních společnostech, aby nalezli řešení situace, kdy se ve věznicích na Novém Zélandu, v Kanadě atd. nacházelo velké množství osob z řad domorodého obyvatelstva. Rovněž se tento návrat přičítal nespokojenosti a deziluzi z retributivního i terapeutického způsobu potírání zločinu. Krok směrem k restorativní justici představoval jak pozornost vůči újmě, kterou utrpěla společnost a oběti, tak i obavu z míry recidivy a vzrůstajícího počtů uvězněných osob. První použití výrazu restorativní justice se obecně připisuje Barnettovi (1977), který takto označoval některé principy, které vyplynuly z jeho dřívějších experimentů provedených v Severní Americe, v rámci nichž probíhala mediace mezi poškozeným a pachatelem. Tyto principy byly později dále dotvářeny na základě toho, jak byly ve výkladech rozpracovávány a promýšleny a jak byly doplňovány o nové inovativní postupy. Nicméně základní opodstatnění těchto principů spočívá v praktické zkušenosti. Inovace trestní justice byla především reakcí na pocit marnosti, který se u mnoha pracovníků dostavil z toho, jak vnímali omezení plynoucí ze standardních postupů. V rámci své běžné práce tito pracovníci začali provádět experimenty a zkoumat nové možnosti přístupu k problémům s kriminalitou. Praxe se vytvářela na základě získávaných zkušeností z toho, co se osvědčilo pokud jde o dopad na pachatele, spokojenost poškozeného a o přijetí na straně veřejnosti. Konkrétně se dospělo ke zjištění, že potřeby poškozených, pachatelů a společnosti nejsou na sobě vzájemně nezávislé a že k zajištění požadovaného dopadu je třeba aktivního zapojení příslušných orgánů a jejich aktivní spolupráce se všemi třemi subjekty. Například zájem veřejnosti na přísných trestech, které orgány pracující na nápravě pachatele považovaly za kontraproduktivní, může polevit teprve tehdy, pokud se bude věnovat pozornost potřebám poškozeného a urovnání situace ve společnosti tak, aby resocializace pachatele probíhala zároveň se splněním dalších cílů. Obdobně i nadměrné vytížení soudů a dalších orgánů justice bylo následkem rostoucího nedostatku kapacity řešit problémy s kriminalitou domorodého obyvatelstva v příslušných oblastech a růstu nákladů bylo možno zabránit jen tak, že by orgány začaly spolupracovat s místní samosprávou na obnovení zdrojů, které se mohou na místě samém zabývat prevencí zločinnosti a sociální kontrolou. Restorativní justice tedy není samostatnou akademickou teorií kriminality či justice, nýbrž představuje více či méně eklekticky souhrn skutečných zkušeností z úspěšné práce na konkrétních problémech souvisejících s trestnou činností. Ačkoli existuje celá řada typů praxe, které úspěšnému uplatňování restorativní justice napomáhají (včetně podpory oběti, mediace, pohovorů za účasti různých subjektů, tvorby politik orientovaných na konkrétní problémy a resocializačních programů realizovaných za podpory místní komunity či za podpory určité instituce), všechny tyto nové postupy se odvíjejí od zjištění, že je třeba zapojit dva nebo více zúčastněných (poškozený, pachatel, společnost). Pracovníci, kteří do praxe přinášeli nové postupy sice pocházeli z různých oblastí práce, nicméně zde uplatňovali tytéž základní principy (osobní účast, zapojení komunity, řešení problémů, pružnost). S dolaďováním praxe se současně dolaďuje i koncepce restorativní justice. 7 11_u.indd :21

8 2.2 Mediace mezi poškozeným a pachatelem Za datum uskutečnění prvního restorativního postupu, který soud v moderní společnosti uznal, je považován květen Tehdy se dva mladíci v Elmiře, Ontario, Kanada přiznali k vandalismu na 22 objektech. Probační úředník Mark Yantzi a Dave Worth z Ústředního výboru místní církevní komunity Mennonite se rozhodli podstoupit vysoké riziko a navrhnout soudci, aby byl případ těchto chlapců řešen setkáním chlapců tváří v tvář poškozeným. Soudce vydal příkaz, aby chlapci navštívili poškozené doma. Byl dojednán a vypracován plán nápravy. Takový byl zrod restorativní justice v kanadském soudním systému. Po něm následoval první projekt usmíření mezi obětí a pachatelem (victim-offender reconciliation project - VORP), který byl zahájen ve městě Elkhart, stát Indiana, USA v roce Od této doby se ve Spojených státech, Africe, Kanadě, v Evropě, na Novém Zélandu a v Austrálii formovalo více než tisíc takových projektů. Mírný začátek se vyvinul v celosvětové hnutí. Modely restorativní justice se nadále dotvářejí. Tyto modely se především snaží postihnout zapojení komunity do trestního řízení. V tomto přístupu sehrává hlavní roli komunita, která definuje problémy i jejich řešení. Howard Zehr použil ve své knize Changing Lenses metaforu pohledu na kriminální čin prostřednictvím fotoaparátu. Záleží totiž na tom, jakými čočkami se na fotografovanou situaci (trestný čin) podíváte a podle toho pozorovaný obrázek také vyfotíte. Podle zvoleného úhlu a podle nasazených čoček se vám pozorovaná situace na fotografii bude jevit dramaticky odlišně. Pohled retributivními čočkami: Trestný čin je především násilím proti státu a překročením zákona, což znamená spáchání viny. Justice pracuje s pojmy obvinění a způsobení bolesti ve vztahu pachatele a státu. Pohled restorativními čočkami: Trestný čin je zejména násilím mezi jedinci a jejich vztahy. Trestný čin vyvolává závazek dát způsobené škody zase do pořádku. Justice pracuje s pojmy oběť, pachatel a komunita s cílem nalézt způsob, kterým je možné dosáhnout odškodnění, nápravy a znovuobnovení narušených vztahů. RJ je složena ze 3 základních postulátů: 1. trestný čin způsobil újmu a to oběti, pachateli, komunitě 2. justiční proces má tyto újmy napravit a vyléčit 3. oběť, pachatel a komunity musí mít příležitost se do tohoto procesu nápravy zapojit a to již od samého počátku a v co nejširší možné míře Vzhledem k těmto postulátům se RJ snaží o dosažení 5 klíčových cílů: 1. dosáhnout participace zúčastněných stran 2. vyléčit způsobené rány a újmy 3. nalézt přímé odpovědnosti zúčastněných stran 4. spojit to, co bylo trestným činem rozděleno 5. usilovat o prevenci vzniku konfliktu (trestného činu) do budoucnosti To, zda dojde k naplnění těchto cílů a k vyléčení a nápravě způsobených škod, závisí na splnění následujících kritérií: 1. oběť musí být do procesu zapojena a musí cítit uspokojení z dosažených výsledků (satisfakce) 2. pachatel musí porozumět tomu, co svým jednáním způsobil a převzít tak odpovědnost za to, co se stalo 3. dosažené výstupy musí napravovat způsobené škody a musí se zaměřovat na příčiny trestného činu; nápravné plány musí reflektovat potřeby oběti a pachatele 4. oběť a pachatel musí zažít pocit, že konfliktní situace skončila a že se jim oběma podařilo dosáhnout opětovného zapojení se zpět do běžného způsobu života Pro justici, která chce vyléčit způsobené rány, je důležité, aby se jí podařilo nalézt lidské potřeby, které vznikly tím, že byl spáchán trestný čin. 8 11_u.indd :21

9 Oběť potřebuje: aby jí někdo naslouchal, někoho, komu může říct svůj příběh, někoho, před kterým může projevit své pocity, obavy, pochybnosti někoho, kdo by jí potvrdil, že to, co se stalo, nebylo správné, někoho, kdo jí pomůže škody napravit, někoho, kdo jí pomůže její potřeby naplnit. Pachatel také potřebuje někoho, kdo se bude zajímat o jeho potřeby, které mohly souviset se spáchaným trestným činem a které mohou vyplývat z jeho osobní nebo rodinné přítomnosti nebo minulosti (zneužívání v dětství, závislostí na AT, atd.). Tyto neuspokojené potřeby mohly vyústit až ve spáchání trestného činu. Jestliže chceme dosáhnout vyléčení a nápravy, musíme se také zabývat potřebami pachatele. Potřeby pachatelů často obsahují to, co jim mohou nabídnout nejrůznější léčebné, vzdělávací, sociální a další programy. Kontext trestného činu zahrnuje nejen zohlednění vzniklých potřeb, ale také identifikování odpovědností a závazků, které činem vznikly. Násilí vytváří závazky. Samozřejmě, že první závazek vzniká pachateli a tou je jeho odpovědnost dát narušené věci do pořádku. Pachateli vzniká závazek najít a převzít odpovědnost za své chování, uskutečnit nápravu a omluvit se. Ale nejenom pachatel, ale i oběť a komunita mohu mít své vlastní potřeby (a z nich vyplývající závazky), které vznikly spáchaným trestným činem. Nalezení těchto potřeb je zase odpovědností komunity. 2.3 Případová praxe PMS ČR při práci s mladistvými v přípravném řízení a řízení před soudem zákon umožňuje uplatňovat v praxi tzv.principy restorativní justice od účinnost zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. zákon dává větší prostor Probační a mediační službě Multidisciplinární týmy (MUT) po vzoru YOT ve Velké Británii a Komisí pro mládež v Kanadě složení: PMS, soud, SZ, PČR, OSPOD, MÚ, koordinátor prevence kriminality, poskytovatelé služeb (sociální, zdravotní, vzdělávací), další participující subjekty možné výstupy multitýmu a hodnocení jejich činnosti: zmapovaný systém péče o rizikové a ohrožené děti v celé lokalitě pravidelná setkání členů týmu optimální postupy koordinovaného řešení případů strategie práce s rizikovými a ohroženými dětmi a jejich rodinami, její pravidelné vyhodnocování a navrhování nových opatření závěry, doporučení a dohodnuté postupy vytvořené tímto týmem by měly být všemi členy v týmu společně sdílené a tím i závazné v souladu s jejich působením v justičním nebo sociálním systému Specifikum práce s mládeží Pracovník PMS spolupracuje s : rodinou mladistvého poškozenými školou OSPOD okresním státním zastupitelstvím soudem dalšími institucemi poskytovatelé probačních programů, poskytovatelé výkonu společensky prospěšné činnosti, obecně prospěšných prací ad. 9 11_u.indd :21

10 Postup PMS v přípravném řízení a řízení před soudem zahájení činnosti všechna usnesení o zahájení tr.stíhání vydaná PČR jsou zasílána PMS pracovník PMS na základě vlastního zvážení a vyhodnocení situace rozhodne, zda je vhodné aby do případu vstoupil podnět k zahájení činnosti od OČTŘ podnět k zahájení činnosti od obviněného mladistvého, poškozeného podnět k činnosti od někoho jiného zákonní zástupci, obhájce, OSPOD Doporučená kritéria pro rozhodování o vstupu PMS do případu typ provinění (činu jinak trestného) způsobená škoda (resp. výše, závažnost) osobnost mladistvého, resp. dítěte (míra narušení, rizika recidivy, specifické potřeby) následky pro oběť (zejména fyzická osoba) Priority PMS v přípravném řízení a řízení před soudem výchovný aspekt po spáchání provinění by měla přijít reakce co nejdříve, PMS by měla vstupovat do co největšího počtu případů, co nejdříve po zahájení tr.stíhání cílem činnosti PMS v přípravném řízení je posílit výchovné působení na mladistvého pachatele tak, aby mohlo být trestní stíhání v bagatelních případech odkloněno, popř.mohlo být použito některého z vhodných opatření činnost PMS by měla směřovat k nápravě vzniklé újmy a k obnovení narušených vztahů zprostředkování řešení konfliktu, pomoc při obnově narušených mezilidských vztahů Zprostředkování uzavření dohody o náhradě škody práce s poškozenými nabídka možnosti výkonu výchovného opatření Aktivity PMS ve vztahu k výchovným opatřením (společensky prospěšná činnost, probační program ad.) Poskytne mladistvému a zákonným zástupcům informace o možnostech výkonu výchovných opatření Získá souhlas mladistvého Zpracuje podklady pro uložení programu Spolupracuje s OSZ nebo OS, s poskytovatelem Koordinuje výkon výchovných opatření Vykonává kontrolu nad výkonem výchovného opatření Poskytuje podporu mladistvému Výstupy PMS jako jeden z podkladů pro rozhodování OČTŘ Zjištění poměrů mladistvého podle 55 a 56 zákona o soudnictví ve věcech mládeže Zpráva o výsledku mediace v případech, kdy došlo k setkání mezi pachatelem a obětí Zpráva o spolupráci s klientem v ostatních případech Návrhy na uložení výchovných opatření v průběhu přípravného řízení 10 11_u.indd :21

11 Druhy opatření, které lze uložit dle zákona o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb. Opatření u mladistvých VÝCHOVNÁ OPATŘENÍ zákona č. 218/2003 Sb. Dohled probačního úředníka Probační program Výchovné povinnosti - 18 Povinnost bydlet s rodiči Uhrazení peněžité částky Vykonání společensky prospěšných činností Snaha o vyrovnání s poškozeným Náhrada způsobené škody Léčba závislosti na návykových látkách Účast na programu soc. výcviku, vzdělávacím, rekvalifikačním programu apod. Výchovná omezení - 19 Zákaz návštěv akcí, zařízení aj. nevhodného prostředí aj. Zákaz styku s určitými osobami Zákaz zdržování se na určitém místě Neužívat návykové látky Nehrát hazardní hry, sázky apod. Neměnit místo svého pobytu bez vědomí PÚ aj. Napomenutí s výstrahou OCHRANNÁ OPATŘENÍ zákona č. 218/2203 Sb. Ochranné léčení Ochranná výchova Zabrání věci TRESTNÍ OPATŘENÍ zákona č. 218/2003 Sb. Obecně prospěšné práce Peněžité opatření Propadnutí věci Zákaz činnosti Vyhoštění Odnětí svobody podmíněně na zkušební dobu / ev. za současného uložení dohledu Odnětí svobody nepodmíněně Upuštění od uložení tr. opatření / ev. podmíněné Domácí vězení Zákaz vstupu na kulturní, sportovní a jiné spol. akce ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY ŘÍZENÍ zákona č. 218/2003 Sb. Podmíněné zastavení trestního stíhání Narovnání Odstoupení od trestního stíhání 11 11_u.indd :21

12 Opatření u dětí mladších 15 let Spáchají čin jinak trestný, věc je pro nedostatek věku u Policie ČR odložena Řeší civilní soud Opatření: Výchovná povinnost Výchovné omezení Napomenutá s výstrahou Zařazení do programu SVP Dohled probačního úředníka Ochranná výchova Možnost upuštění od uložení opatření po projednání věci u soudu 2.4 Metodika šetření v rodině prováděná pracovníky PMS specialisty pro práci s mládeží Vymezení právního kontextu pro provádění šetření v rodině Šetření v rodině mají být podle zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže pravidelně prováděna pracovníky PMS specializovanými pro práci s mládeží (dále jen specialista pro práci s mládeží) v souvislosti s dále uvedenými odbornými činnostmi: A. v rámci přípravného řízení: při zpracování zprávy o osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální životní situaci mladistvého přípravného řízení a to za zejména za účelem zjištění rodinných poměrů mladistvého, včetně vztahu mladistvého k rodičům, stupně vlivu rodičů na něho a vztah mezi mladistvým, jeho širší rodinou a sociálním okolím při provádění dohledu jako náhrady vazby dohledem při provádění dohledu jako uloženého výchovného opatření B. v rámci vykonávacího řízení při provádění dohledu jako uloženého výchovného opatření při provádění dohledu při zajištění výkonu odnětí svobody podmíněně odloženého na zkušební dobu s dohledem při provádění dohledu při podmíněném upuštění od potrestání s dohledem při provádění dohledu při podmíněném propuštění z výkonu odnětí svobody s dohledem C. v rámci řízení ve věcech dětí mladších 15 let při provádění dohledu uloženého jako opatření Teoretická východiska vytvořené metodiky Předložená metodika využívá teorii vazby (Bowlby), strukturální teorii rodiny (Minuchin), komunikační teorii (Riskin), trans-generační teorii rodiny (Byng-Hall) a sociálně-ekologické hledisko. S těmito teoriemi se specialisté pro práci s mládeží budou moci blíže seznámit v rámci průběžného vzdělávání, ale doporučujeme rovněž vlastní samostudium dostupné odborné literatury _u.indd :21

13 Doporučení metodických postupů v rámci přípravy a provádění šetření v rodinách 1. Cíl šetření Šetření v rodině mladistvého a dítěte mladšího 15 let (dále jen klienta) má shromáždit informace týkající se rodinných poměrů klientů. Šetření mohou být prováděna jednorázově (např. při zpracování zprávy o poměrech mladistvého) nebo opakovaně (např. v rámci provádění dohledu). Šetření v rodině má současně podpořit spolupráci členů rodiny na řešení případu klienta. V těch případech, kdy šetření objeví problémy v sociálním fungování u jiných členů rodiny, než u klienta, je žádoucí, aby se specialista pro práci s mládeží pokusil těmto členům rodiny nabídnout, popř. zprostředkovat kvalifikovanou pomoc. Předložená metodika je koncipována jako obecná struktura, v níž jsou běžným typem písma uvedeny body, které by měly být v každém typu šetření naplněny. Další údaje označené kurzívou - mohou být doplněny podle povahy případu a možností pracovníka provádějícího šetření. 2. Postup při dojednávání šetření Zejména při zpracování zprávy o poměrech mladistvého je žádoucí, aby specialista pro práci s mládeží své rozhodnutí provést šetření v rodině koordinoval s aktivitami plánovanými pracovníky sociálně právní ochrany dětí (dále jen OSPOD). Pracovníci OSPOD mohou šetření v rodinách klientů provádět rovněž, proto je dobré mít na paměti skutečnost, že zatížení rodiny opakovanými šetřeními není žádoucí. Z tohoto důvodu je přínosnější, když se specialista pro práci s mládeží s pracovníky OSPOD dohodne a šetření v rodině provede po dohodě pouze jeden z nich. Ten, kdo následně šetření v rodině provede, by výstupy z provedeného šetření zprostředkoval svému kolegovi. Praxi, při které by šetření v rodině provedli oba pracovníci najednou, tj. sociální pracovnice OSPOD a specialista pro práci s mládeží, nedoporučujeme, protože zhoršuje možnost spolupráce mezi specialistou pro práci s mládeží a rodinou. Projednání výše uvedeného doporučeného postupu doporučujeme zařadit jako téma setkání multidisciplinárního týmu pro mládež. Konkrétní termín šetření v rodině doporučujeme dohodnout ve středisku PMS během konzultace s dospělými členy rodiny 1 a klientem. Pokud s uskutečněním šetření v rodině jednoznačně nesouhlasí někdo z dospělých členů rodiny, doporučujeme návštěvu v rodině neuskutečňovat. Informaci o této skutečnosti by pak specialista pro práci s mládeží měl oznámit příslušnému státnímu zástupci nebo soudci. Pokud by se šetřením v rodině nesouhlasil klient, doporučujeme, aby specialista pro práci s mládeží klientovi podrobněji vysvětlil smysl a způsob provedení návštěvy v rodině a ve svém rozhodnutí uskutečnit šetření v rodině se řídil postojem dospělých členů rodiny k plánovanému šetření (tím máme na mysli situace, kdy specialista pro práci s mládeží šetření v rodině v rámci výkonu dohledu uskuteční i za nesouhlasu klienta). Šetření v rodině doporučujeme domlouvat na dobu, kdy jsou dospělí členové rodiny a klient doma. Minimální doba nutná k provedení šetření je 90 minut. Tuto dobu by měl specialista pro práci s mládeží strávit přímo v rodině, tj. nepočítá se do ní doprava pracovníka do místa bydliště rodiny. 3. Průběh šetření Předpokládáme, že ve většině případů bude šetření provádět jeden pracovník specialista pro práci s krádeží. Když se dá důvodně očekávat, že by tento pracovník mohl být během cesty či vlastního šetření v rodině jakkoli ohrožen, doporučujeme provádět šetření ve dvojici pracovníků. Šetření v rodině prováděná dvojicí pracovníků je vhodné také v těch případech, kdy má rodina mnoho problémů, případně kdy bylo do rodiny mnohokrát zasahováno ze strany orgánů státu, ale dosud bez jakéhokoli pozitivního efektu. 1 Rodina je v tomto materiálu pracovní označení osob, které žijí s klientem ve společné domácnosti _u.indd :21

14 Vlastní šetření v rodině by mělo mít tyto fáze: Přivítání Je třeba počítat s tím, že proběhne uvítací rituál podobně jako při návštěvě rodiny nějakou jinou cizí osobou, který bude více nebo méně zabarven obranným postojem rodiny. Rodina totiž cizí osobu nepozvala a navíc jde o osobu vybavenou jistou úřední mocí. Obranné postoje jsou očekávatelným důsledkem situace a nejde je považovat za znak špatného fungování rodiny. Pracovník by si měl být vědom toho, že během šetření nejde jen o to, aby byla rodina prozkoumána pracovníkem, ale i o to, že rodina souběžně prozkoumává kompetenci a důvěryhodnost pracovníka. Rozhovor se všemi přítomnými členy rodiny Po uvítání by bylo žádoucí, aby si všichni členové rodiny společně s pracovníkem sedli na jedno místo, kde spolu mohou nerušeně mluvit. Pokud by v místnosti bylo zapnuté rádio, televize, nebo tam byl jiný zdroj hluku, pracovník zdvořile požádá někoho z rodiny, aby se postaral o zajištění potřebného klidu pro rozhovor. Před započetím úvodního rozhovoru je dobré přítomným sdělit, jak bude šetření probíhat, aby se dospělí mohli vyjádřit k tomu, zda budou chtít s pracovníkem mluvit sami, tj. bez přítomnosti klienta. Během celého šetření je dobré dělat si jen stručné poznámky. Zprávu o šetření v rodině je žádoucí vypracovat až po skončeném šetření. Průběh návštěvy nemá být organizován podle toho, jak za sebou následují body ve zprávě o šetření v rodině, ale podle toho, jak se postupně vyvíjí interakce mezi pracovníkem a členy rodiny. Rozhovor je žádoucí začít od obecnějších témat. Pro obsahovou strukturu rozhovoru vám nabízíme následující pořadí témat: a) na začátek rozhovoru doporučujeme otázky typu: Kdo tu bydlí? Jak se vám zde žije? Jaké máte sousedy? Máte nějaké plány, pokud jde o bydlení? Atd. b) postupně v rozhovoru tématicky přejdeme k otázkám týkajícím se provozu rodiny, tj. otázky typu: Kdo se o co v domácnosti stará? Jak se klient podílí na chodu domácnosti? Jaké jsou v rodině zavedené zvyky nebo rituály týkající se chodu domácnosti? Atd. c) následovat by měly otázky týkající se vztahových záležitostí v rodině, tj. otázky typu: Jak spolu vycházíte? V jakém vztahu je který člen rodiny k jinému apod. K jakému členu rodiny má klient neintenzivnější vztah? Kdo z dospělých osob řeší problémy klienta a jakým způsobem? Kdo z dospělých osob je pro klienta autoritou? Atd. d) poté mohou v rozhovoru následovat otázky vztahující se k finančním záležitostem rodiny: Jaké máte příjmy? Vystačíte s nimi? Jaké finanční závazky a situace teď v rodině řešíte? Atd. e) V závěrečné části úvodního rozhovoru můžeme otevřít téma, jak se rodina staví ke klientově chování a k jeho provinění/činu jinak trestnému, jaká opatření v rodině probíhají nebo jsou plánována atd. Prohlídka bytu/domu Po úvodním rozhovoru měla následovat vlastní prohlídka bytu/domu a to tak, že by se pracovník měl někým z dospělých nechat provést bytem, přičemž je žádoucí, aby tato osoba pracovníkovi poskytla objasňující komentář např. kdo z členů rodiny jaké místnosti užívá, k čemu jednotlivé místnosti slouží. Pokud člen rodiny nechce do některých místností pracovníka zavést, je třeba to respektovat. Kdyby dospělí členové rodiny prohlížení bytu odmítli, je třeba to také respektovat. Prohlídka pokoje (místa), které je osobním teritoriem klienta by měla být ohleduplná. V žádném případě by pracovník neměl dělat hodnotící komentáře k tomu, co vidí. Postačuje, když se dozví, kdo který prostor obývá, případně užívá _u.indd :21

15 Rozhovor s dospělými členy rodiny v nepřítomnosti klienta (provádět podle okolností případu a možností pracovníka viz komentář v úvodu) Tuto fázi šetření doporučujeme uskutečňovat v těch případech, kdy se v rodině děje něco, co podle pracovníka může souviset s chováním klienta, ale co by neměl klient společně s dospělými osobami řešit (může se jednat o případy násilí mezi dospělými, probíhající rozvodové řízení, závislost dospělého na návykové látce, psychická porucha dospělého, trestná činnost dospělého, potíže v oblasti sexuality, mimomanželské vztahy některého z rodičů, nesoulad mezi rodiči v hospodaření s penězi, nesoulad mezi rodiči v otázkách výchovy klienta apod.). Smyslem této fáze šetření je více porozumět rodinné situaci klienta a aktuálním záležitostem probíhajícím v rodině, přičemž informace tohoto druhu nemusí být ve zprávě o šetření v rodině detailně popsány, jestliže se přímo netýkají chování klienta. Rozhovor tohoto zaměření ale pracovníkovi i dospělým otevírá prostor pro větší vzájemné porozumění a pro případné zprostředkování pracovníkovy pomoci v případě, že o ni dospělí budou stát. Rozhovor s klientem samotným v nepřítomnosti dospělých členů rodiny Rozhovor pracovníka s klientem v jeho přirozeném domácím prostředí je možné začít přímo od otázky: Jak se ti/vám zde žije? S kým si nejlépe rozumíš/te? S kým máš/te konflikty? Jak tyto konflikty řešíš/te? Kde se doma cítíš/te nejlépe? Jak rodiče reagovali na tvoje/vaše chování poté, co k události došlo? Co se doma od této události změnilo? Jaké máš/te představy o tom, co se v rodině bude dít dál? Atd. 4. Sledované znaky kulturní a hodnotová orientace rodiny (indikátory jsou jazyk používaný v rodině, zvyklosti rodiny, popis původu rodiny, předměty v bytě/domě upomínající na místo, odkud rodina pochází - původní vlast/region). složení domácnosti (kdo v ní žije, případně manželský stav, biologická příbuznost dospělých a dětí, věk, zaměstnání/škola, případně důchody). Zvlášť je třeba uvést děti dospělých, které v této domácnosti nežijí a způsob kontaktu mezi nimi a dospělými. socioekonomický status rodiny a její příjmy (opakující se dávky sociální péče, průměrný měsíční příjem domácnosti, placení výživného na děti) trans-generační vztahy doznívající a trans-generační vztahy aktuální (provádět podle okolností případu a možností pracovníka viz komentář v úvodu). Indikátory jsou aktuální kontakty rodiny s příbuznými v předchozích generacích a jejich hodnocení, významní předkové a jejich úloha v rodinných legendách, míra podobnosti jakou vnímají členové rodiny mezi sebou a svými předky. manželská/partnerská dyáda (historie těchto vztahů; povaha vazby, což lze hodnotit pro jednotlivce následujícími charakteristikami: bezpečná úzkostně-ambivalentní (příliš silná orientace na vztah, závislost na partnerovi) odmítavě vyhýbavá (příliš slabé angažování se ve vztahu) - ustrašeně vyhýbavá (obava z blízkosti druhého, ohrožení intimitou; toto provádět podle okolností případu a možností pracovníka viz komentář v úvodu); odhad harmoničnosti konfliktnosti vztahu; míra angažovanosti partnerů na vzájemném vztahu; odhad perspektivy pokračování jejich vztahu; aktivity, v nichž se partneři shodnou; způsob, jakým partneři řeší případné konflikty a čeho se týkají, případně násilné chování mezi partnery a jeho kontext). rodičovský systém (u obou rodičovských postav je žádoucí zvlášť hodnotit tři aspekty vztahu ke klientovi: senzitivitu k jeho potřebám, míru jeho kontroly v situacích přímého kontaktu s ním doma a rodičovský monitoring toho, co a s kým klient dělá v době, kdy není doma; je možné popsat totéž u dalších dětí, případně i to, jak vypadá kontakt s dětmi dospělých z dřívějších vztahů a jak je kontakt s těmito dětmi podporován, případně blokován nynějším partnerem) 15 11_u.indd :21

16 sourozenecký systém (pořadí klienta v sourozenecké řadě, věkové rozdíly, kvalitativní popis vztahů klienta a sourozenců, případně vztahy mezi rodičovskými postavami a sourozenci klienta, pokud to má význam; provádět podle okolností případu a podle možností pracovníka viz komentář v úvodu). zajištění provozu domácnosti (péče o děti, nákupy, vaření, prádlo, úklid, údržba domu/bytu, zahrada, polnosti podíly, míra koordinace, případně konflikty týkající se těchto záležitostí). zacházení s domácím teritoriem - provádět podle okolností případu a podle možností pracovníka viz komentář v úvodu (jak je velké a jak zařízené teritorium dospělých členů rodiny, dětí, jak jsou patrná osobní teritoria jednotlivců, propustnost hranic mezi generacemi a jednotlivci; stav domácnosti z hlediska čistoty, uspořádanosti, případně přítomnosti nepříznivých faktorů prostředí prach, exhalace, nedostatečné osvětlení, hluk, nevhodná teplota, nevhodná vlhkost ). komunikace všech spolu žijících osob - provádět podle okolností případu a podle možností pracovníka viz komentář v úvodu (indikátory jsou u jednotlivců: míra participace jednotlivce na komunikaci, jasnost jeho sdělení, jeho schopnost vnímat druhého v komunikaci, respekt k autonomii potřeb druhého, vyjadřovaná emocionalita, vyjadřované vztahy k druhému. U celé rodiny lze použít následující indikátory dobré komunikace: schopnost střídat témata a nacházet témata zajímavá pro všechny, zapojování druhých, přítomnost humoru, pozitivní emocionální klima.. Indikátory dysfunkční komunikace jsou: ticho, skákání do řeči, čtení myšlenek, dlouhé monology, nejasné promluvy, klima nezájmu nebo nepřátelství. ). významné vztahy dospělých v širší rodině a mimo rodinu - provádět podle okolností případu a podle možností pracovníka viz komentář v úvodu (s kým s širší rodiny šetřená rodina udržuje kontakt, s kým ne a proč, kdo mimo rodinu představuje oporu a v čem). instituce v současnosti angažované na řešení problémů rodiny (míra angažovanosti, míra koordinace, prospěšnost jednotlivých intervencí případně dlouhodobě poskytovaných služeb). vztah členů rodiny se klientovi a jejich reakce na spáchané provinění. Možné zdroje zkreslení údajů Pracovník může hodnotit rodinu očima vlastní kultury, vlastní socioekonomické vrstvy, vlastních referenčních skupin a vlastní zkušenosti ze své původní rodiny. Proto by si měl při svém popisu rodiny toto své nastavení uvědomovat. Zdrojem případného zkreslení mohou být i předsudky pracovníka týkající se skupiny, do níž šetřená rodina patří. Korigování všech těchto zkreslení je možné podpořit výcvikem, intervizí (zpětná vazba poskytovaná mezi kolegy na středisku PMS) a supervizí. Zpráva o šetření v rodině a její využití specialistou pro práci s mládeží Zprávu je účelné vypracovat co nejdříve po uskutečněném šetření v rodině (doporučujeme do druhého dne od uskutečnění návštěvy v rodině), přičemž doporučení pro tématickou strukturu této zprávy vám poskytuje odstavec 5. Zpráva o šetření v rodině může být součástí (tj. přílohou) výstupních zpráv specialisty pro práci s mládeží, které jsou v souvislosti s činností PMS podle zákona o soudnictví nad mládeží zpracovávány (např. zpráva o poměrech, zpráva o průběhu dohledu). Zpráva o šetření v rodině může rovněž tvořit podkladový materiál pro doporučení nebo vlastní rozhodnutí specialisty pro mládež při plánování dalších způsobů práce s klientem a jeho rodinou a nejbližším sociálním a výchovným prostředím _u.indd :21

17 Poznámky 11_u.indd :21

18 Poznámky 11_u.indd :21

19 Poznámky 11_u.indd :21

20 Tento projekt je financován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a ze státního rozpočtu ČR 11_u.indd :21