Obsah. Vysvětlivky. Legenda k mapám. start a cíl výletu. zajímavosti na trase. běh. golf a minigolf. In-line bruslení. délka. jezdectví.

Transkript

1 Běh Praha sportovní

2

3 Obsah Projekt čisté a zelené Prahy...2 Vysvětlivky Park Cibulka Ďáblický háj Divoká Šárka Hostivařský lesopark Obora Hvězda Klánovický les Kunratický les Letná Milíčovský les Modřanská rokle Petřín Prokopské údolí Stromovka...41 Vysvětlivky Informativní piktogramy Piktogramy dalších sportů start a cíl výletu zajímavosti na trase běh golf a minigolf délka trasy In-line bruslení jezdectví charakter trasy cyklistika lezení příjezd věřejnou dopravou turistika a Nordic Walking skateboarding možnost parkování vodní sporty Legenda k mapám modrá trasa s kilometráží občerstvení červená trasa s kilometráží dětské hřiště žlutá trasa s kilometráží parkoviště směr běhu po trasách koupaliště 3

4 1 ulice Nad Hliníkem, u sochy sv. Jana Nepomuckého modrá 3,5 km, červená 1,8 km, žlutá 1,4 km středně těžké, jsou vedeny po asfaltových cestách a úzkých cestičkách ve svahu tram 9, 10, 16 do zastávky Poštovka podél ulice Nad Hliníkem Park Cibulka aneb romantickou zahradou Leopolda Linharta Thuna Park i zahrady (20 ha) se nachází na území Prahy 5 v Košířích, jsou součástí bývalé usedlosti čp Původně zde byl hospodářský dvůrv majetku Náze, písaře Karla IV. Od té doby se vystřídala řada majitelů. Jedním z nich byl staroměstský měšťan Blažej Cibulka z Veleslavína, jehož příjmení dodnes označuje celou tuto oblast Košíř. Roku 1815 zakoupil Cibulku pasovský biskup Leopold Linhart Thun a nechal celý komplex radikálně přestavět. Usedlost získala podobu empírového zámečku, doplněného o několik stájí a hospodářských budov. Celý areál zahrnoval spoustu architektonických a kamenných dílek. Mezi nejzajímavější patřil Toskánský sloup, Práchnerova stéla, sošky Číňanů, zahradní altánky, bazénky a kamenné terasy. Zámeček doplňoval anglický park a lesopark. Všechny části tvořily jednotný celek, který je dnes považován za jeden z mála dochovaných příkladů pražské pozdně barokní villegiatury. Dodnes můžeme v parku najít např. 13 metrů vysokou vyhlídkovou věž nebo poustevnu, malou kamennou stavbu, přesnou kopii stavby v saském Meiningenu. Nedaleko zámečku stojí Čínský pavilon, osmiboká budova ve tvaru pagody původně plnila funkci vyhlídkové věže. V parku se nachází i celá řada soch. V dolní části areálu to je socha svatého Jana Nepomuckého, jediného církevního díla v celém parku. Pod vyhlídkovou věží stojí socha Škrtiče, nad rybníčkem socha bohyně lovu Diany a v severní části parku Toskánský sloup, zbudovaný na památku návštěvy císaře Františka I. 4

5 Modrá trasa: Startujeme do mírného kopce podél ulice Nad Hliníkem, na první odbočce zahýbáme vlevo na pěšinu do lesa. Dalších 600 m pokračujeme mírným stoupáním cestou kolem sportovního areálu až k železnici, kde stoupání přechází ve zvlněný profil. Mineme metu 1 km a přibíháme na asfaltovou cestu, kde zahneme vpravo a přebíháme železniční trať, na první křižovatce se dáváme vpravo do kopce a mírným stoupáním se dostáváme na asfaltovou cestu se žlutou turistickou značkou. Zde pokračujeme vlevo až k okraji lesa, u kterého zahýbáme dolů na pěšinu podél plotu. Pěšina nás dovede až k ulici U Lesíka, po které překonáme železniční trať a opět se vrátíme do lesa na pěšinu, která nás zhruba po vrstevnici dovede až na asfaltku pod vyhlídkovou věž. Zde zahýbáme vlevo, sbýháme k rybníčku a údolní asfaltkou pokračujeme dalších 600 m až do cíle. 1 usedlost Cibulka umělá zřícenina (rozhledna) poustevna socha sv. Jana Nepomuckého přírodní památka Vidoule Červená trasa: Startujeme do mírného kopce podél ulice Nad Hliníkem, na první odbočce zahýbáme vlevo na pěšinu do lesa. Dalších 600 m pokračujeme mírným stoupáním cestou kolem sportovního areálu až k železnici, kde stoupání přechází ve zvlněný profil. Mineme metu 1 km a přibíháme na asfaltovou cestu, kde zahneme vlevo, míjíme dětské hřiště po pravé straně i zbytky poustevny po straně levé a serpentinou sbíháme až na první výraznější rozcestí. Zde zahýbáme vlevo na pěšinu, která nás podél plotu dovede k ulici nad Hliníkem, po které sebehneme do cíle. Žlutá trasa: Od startu vybíháme po asfaltce, vlevo na kopci vidíme Čínský altánek, míjíme odbočku k usedlosti Cibulka a přibíháme na rozcestí asfaltových cest. Volíme levou asfaltku, která nás po 300 m přivede k jezírku Pod Dianou, kde zahýbáme vpravo přes nově opravený můstek a po malé cestě vybíháme krátké stoupání. Na konci stoupání zahneme vpravo, míjíme dětské hřiště po pravé straně i zbytky poustevny po straně levé a serpentinou sbíháme až na první výraznější rozcestí. Zde zahýbáme vlevo na pěšinu, která nás podél plotu dovede k ulici Nad Hliníkem, po které seběhneme do cíle. další sporty 5

6 6 1

7 2 Ďáblický háj aneb okolo hvězdárny a buližníkových lomů Ďáblický háj je malý lesík v severní části Prahy, který se rozprostírá na úpatí vrchu Ládví (358 m n. m.). Areál protínají tři hlavní asfaltové cesty, ale i množství malých cestiček klikatících se přímo v členitém terénu. Zhruba uprostřed lesa se nachází několik bývalých lomů, zajímavých z geologického hlediska jeden z nich je chráněn jako přírodní památka Ládví, protože zahrnuje přílivovou kapsu s ohlazeným kamenem dokládající, že ve druhohorách byl vrch Ládví ostrovem v moři. Ládví je také významnou archeologickou lokalitou z období starší doby kamenné paleolitu. Na východním okraji končí les skalnatým výběžkem, který je místem dalekého rozhledu, především severním směrem, odkud je možné vidět horu Říp a další vrcholky Českého středohoří. Několik metrů pod vrcholem skály stojí Ďáblická hvězdárna, postavená v padesátých letech astronomickým kroužkem obce Ďáblice. Pro veřejnost byla otevřena v roce Původní stavba (východní kopule, přednáškový sál a knihovna) byla rozšířena v roce 1960 o kancelář, západní kopuli a spojovací chodbu. V roce 1968 se hvězdárna spojila se Štefánikovou hvězdárnou a od roku 1975 je třetím střediskem Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. okraj lesa poblíž konečné tramvaje Kobyliská vozovna modrá 3,6 km, červená 2,6 km, žlutá 1,1 km nenáročné, pouze s malými stoupáními, většinou vedeny po šotolinových cestách a lesních pěšinách metro C Ládví tram 14, 25 do zastávky Vozovna Kobylisy bus 162, 169, 183 do zastávky Vozovna Kobylisy v ulicích sídliště Ďáblice Modrá trasa: Vybíháme po asfaltce až na první křižovatku na kraji lesa, kde odbočujeme doleva na malou 7

8 2 přírodní památka Ládví Ďáblická hvězdárna pěšinku, po které obíháme severní výběžek lesa. V nohách máme 1 km a krátkým stoupáním přibíháme na výraznou cestu, po které se dáme vlevo až na první křižovatku na malé louce. Zde zahýbáme vpravo a v zápětí vlevo, podbíháme el. vedení a za ním zatáčíme vlevo, kolem malého rybníčku. Za rybníčkem se dáme doleva po výrazné cestě, která nás po chvíli mírným klesáním dovede až na kraj zástavby. Podbíháme elektrické vedení a zatáčíme vpravo na pěšinu vedoucí po okraji lesa, po které běžíme následujících 1500 m až do cíle. Červená trasa: Startujeme po asfaltce ke kraji lesa, pokračujeme stále rovně táhlým stoupáním až k objektu geodetické věže, kterou máme po pravé straně. Asi 300 m za věží přibíháme na výraznou křižovatku, kde zatočíme prudce vpravo a dalších 500 m klesáme až k okraji lesa na dohled nejbližších panelových domů. Zde zatáčíme vpravo na pěšinku podél lesa, kterou sledujeme posledních 900 m až do cíle. další sporty Žlutá trasa: Vybíháme po asfaltce až na první křižovatku na kraji lesa, zde odbočujeme vpravo na asfaltku, která nás mírným klesáním přivede po 200 m na vidlici cest, kde volíme pravou variantu a po šotolinové široké cestě sbíháme až na kraj lesa. Těsně před krajem lesa odbočujeme na pěšinu doleva, po 200 m křížíme hlavní cestu a pokračujeme po úzké loučce až do cíle okruhu. 8

9 2 9

10 3 hráz nádrže Džbán modrá 4,2 km, červená 3,0 km, žlutá 1,6 km středně náročné, většinou po asfaltových komunikacích, větší převýšení pouze na žlutém okruhu tram 20, 26 do zastávky Divoká Šárka bus 108, 119, 179, 225 do zastávky Divoká Šárka v ulicích Vokovic Divoká Šárka aneb na místa ze Starých pověstí českých Divoká Šárka je překrásné skalnaté údolí, které se nachází při severozápadním okraji Prahy. Kdysi na jeho místě bývalo slovanské hradiště. Podle jeho rozlehlosti a bohatých nálezů se usuzuje, že zde byla křižovatka obchodních cest. Šárecký potok si razí cestu hluboce zaříznutým kaňonem, v jehož stěnách jsou dobré horolezecké terény. K pojmenování Šárka nabízí místopisci více výkladů. Starší prameny uvádějí, že souvisí se známou pověstí o Šárce a Ctiradovi, která se odehrála údajně ve zdejších lesích. Podle jiných zdrojů daly oblasti název hluboké šeré (dříve šaré) lesy. Šárka svádí k nejrůznějším aktivitám během celého roku. V létě je oblast vhodná k procházkám či jízdám na kole, během zimy je zde možné jezdit na běžkách či bruslit na zamrzlé nádrži Džbán. Oblast Divoké Šárky je chráněnou přírodní rezervací, která byla vyhlášena na ochranu hlubokého údolí proříznutého Šáreckým potokem v tvrdých buližníkových skalách. Na území přírodní rezervace se nacházejí dvě soutěsky v buližníkových útvarech. Jsou zde vytvořeny charakteristické skalní útvary, například skála Dívčí skok a Šestákova skála. Další cenné lokality této oblasti byly vyhlášeny přírodními památkami například Jenerálka (skalní hřbet u pravého břehu Šáreckého potoka), Zlatnice (skalnatý ostroh nad Šáreckým údolím) či Vizerka (oblast na levém břehu Šáreckého potoka). V Divoké Šárce naleznete rozličná rostlinná společenstva. Území přírodní rezervace bylo osídleno již skalní útvary Dívčí Skok a Šestákova skála 10

11 od paleolitu. Nad soutěskou Džbán bylo archeologicky dokázáno prehistorické osídlení a nalézá se zde rozsáhlé slovanské hradiště se zachovalými valy. 3 Modrá trasa: Po startu seběhneme z hráze a vzápětí opět stoupáme po silničce až do zatáčky, kde zatočíme vlevo na asfaltku se žlutou značkou. Po asfaltce běžíme dalších 700 m až k altánku na kraji louky, kde opouštíme žlutou značku a pokračujeme po cestě vedoucí krajem louky. Přebíháme potok a malý remízek a po 700 m od altánu zatáčíme na kraji lesa vpravo na lesní cestu, která nás provází dalších 700 m až na asfalku, po které seběhneme ke koupališti. Od koupaliště pokračujeme údolní asfaltkou, která nás mírným stoupáním mezi skalami přivede až do cíle. Červená trasa: Po startu seběhneme z hráze a vzápětí opět stoupáme po silničce až do zatáčky, kde zatočíme vlevo na asfaltku se žlutou značkou. Po asfaltce běžíme dalších 700 m až k altánku na kraji louky, kde opouštíme žlutou značku a pokračujeme rovně po pěšině vedoucí středem louky. V údolí přeběhneme potok po dřevěném můstku a zatáčíme vpravo na pěšinu podél potoka. Po pěšině běžíme zhruba 600 m až ke koupališti. Zde odbočíme vpravo na asfaltku, která nás mírným stoupáním mezi skalami přivede až do cíle.. Žlutá trasa: Z hráze nádrže Džbán vybíháme po červené značce do prudkého kopce. Kamenitá cesta nás po 300 m přivede na náhorní plošinu, kde spolu s červenou značkou zatáčíme vlevo, okolo vrcholu Džbán a vyhlídky Dívčí skok pokračujeme po polní pěšině. Po 900 m přibíháme na křižovatku pěšin, zatáčíme vpravo na pěšinu, po které přeběhneme louku a seběhneme stejnou cestou jako na začátku do cíle. další sporty 11

12 12 3

13 4 Hostivařský lesopark aneb okolím Botiče a přehrady Lesopark vznikl v 60. letech minulého století (rozloha 146 ha) společně s Hostivařskou přehradou, která byla vybudována jako ochrana proti záplavám na Botiči. Hostivařská přehrada byla vystavěna v letech přehrazením koryta potoka Botiče a zatopením lesnatého údolí, kterým tento potok protékal. Vznikla tak nádrž, jejíž hladina v letním období zaujímá plochu cca 35 ha a objem vody v tomto období činí m 3. Nádrž je díky snadné dostupnosti městské hromadnou dopravou využívána k rekreaci prakticky všemi obyvateli Prahy. Hostivařská přehrada je zároveň také významným regulačním prvkem v případě vzniku povodní. Rozsáhlá vodní plocha navíc zlepšuje celkové klimatické a hydrické podmínky oblasti v období sucha. Celý areál se nachází v katastrálním uzemí Hostivaře a Petrovic. Areál netvoří souvislý lesní porost (největší zastoupení má borovice lesní, lípa srdčitá, dub letní a zimní a modřín evropský), ale lesopark s hustou sítí cest a rekreačními loukami. Zalesňování bylo zahájeno v roce 1959 a většina prací byla do pěti let dokončena. Pouze stráně nad nynější Hostivařskou nádrží byly zalesněny jako protierozní opatření již počátkem 20. století. Při výstavbě Hostivařské nádrže byla část těchto lesů zatopena. V lesoparku bylo postupně vybudováno velké množství dětských herních prvků, altánů a laviček. Územím prochází červená turistická značka, naučná stezparkoviště v ulici K Jezeru modrá 3,5 km, červená 2,3 km, žlutá 1 km nenáročné, větší převýšení pouze na nejdelší modré trase při výbězích od Hostivařské nádrže metro C Háje + 20 min. chůze bus 177 do zastávky Selská + 10 min. chůze bus 122 do zastávky Selská + 10 min. chůze parkoviště v ulici K Jezeru 13

14 4 vodní nádrž Hostivař Hostivařský lesopark přírodní památka Meandry Botiče hradiště Šance zookoutek ka Povodím Botiče a řada cyklotras. V lesoparku jsou také značené trasy pro jízdu na koních a nové lanové centrum. V západní části lesa (Chodov) se nachází hájovna se zookoutkem a rybníčkem pro vodní ptactvo. Známé je koupaliště na břehu Hostivařské nádrže s písečnými plážemi a řadou dalších atrakcí. Ve východní části lesoparku najdeme vrch Kozinec, na kterém jsou málo znatelné stopy historického hradiště Šance, které je archeologickou památkou. Rozkládá se na skalnatém ostrohu obtékaném ze tří stran Botičem a je situováno na území, které bylo v průběhu celého pravěku hustě osídleno. Lesoparkem protéká nejznámější pražský potok Botič. Botič je také nejdelším pražským potokem, který protéká velmi rozmanitým terénem. Na jeho březích nalezneme jak hustě zastavěné plochy, tak relativně neporušené přírodní lokality. Ve střední části, pod Hostivařskou přehradou, má Botič podobu přirozeně meandrujícího toku s řadou tůní. Toto území, s výskytem chráněných a ohrožených druhů ptactva a společenstvem vodních živočichů, je vyhlášeno jako přírodní památka Meandry Botiče. Potok v této lokalitě vytvořil až dva metry hluboké meandrující koryto, vytvářející na soutoku s Hostivařskou přehradou rozlehlé mokřadní stanoviště. Dolní část toku je pak již silně ovlivněna zástavbou a koryto potoka je v této části souvisle upraveno a opevněno. Jméno Botič dostal potok od slova bobtnání (zatápění), které zapříčiňovaly přívalové srážky v jeho povodí. další sporty 14

15 Modrá trasa: Hned po startu sbíháme po malé lesní pěšině (vedle lanového centra) na hráz Hostivařské přehrady, na kraji hráze zatáčíme doprava a pokračujeme po asfaltce směrem na Petrovice. Po 400 m od hráze zabočíme doleva na nenápadnou pěšinu, která nás krátkým, ale velmi náročným stoupáním dovede až k malé zahrádkářské osadě a po chvíli i k louce s novým dětským hřištěm. Hřiště máme po pravé straně a stále stoupáme až na asfaltový chodník, po kterém se dáme doprava a na další křižovatce po 100 m hned doleva. Po asfaltové cestě běžíme až na okraj Hostivaře, kde zatáčíme doleva na šotolinovou cestu podél zahrádek. Na kraji zahrádek se dáme doleva a po 100 m doprava (stále po šotolinové cestě) a mírně klesáme po cestě, která vede uprostřed louky. Zhruba na metě dvou kilometrů míjíme informační tabuli, upozorňující na zbytky blízkého hradiště Šance a prudkým klesáním sbíháme až k výpusti Hostivařské přehrady. Cesta, po které jsme přiběhli změnila svůj povrch na asfaltový a my po ní pokračujeme až k silnici, kde se dáme doprava. Po 100 m silnici opustíme a zatočíme prudce doleva do svahu, kde po malé pěšině vybíháme k zahrádkám. Zahrádkářskou kolonii obíháme zprava až na širokou cestu, po které zatáčíme doprava na blízkou křižovatku, kde se dáme doleva a mírně klesáme po cestě, která nás přes louku dovede až k bývalé točně autobusů, kde je cíl okruhu. 4 Červená trasa: Začínáme na široké šotolinové cestě při vjezdu na parkoviště, po 300 m přibíháme k zahrádkářské osadě, za kterou odbočujeme prudce doprava na menší cestu podél plotu zahrádek. Na rohu osady máme v nohách zhruba půl kilometru a pokračujeme po cestě, která nás nejprve mírným klesáním a následným krátkým stoupáním přivádí k louce s altánkem a dětským hřištěm. Zde pokračujeme po cestě zhruba rovnoběžně s ulicí Mírového hnutí až k malému rybníčku na kraji lesa, kde uhýbáme doleva a běžíme podél vody až na kraj ulice U Přehrady, kde zahneme opět vlevo a po široké cestě běžíme zpět do lesa, po 300 m přebíháme louku a za dalších 100 m na výrazné křižovatce zatáčíme doprava na mírně klesající cestu, která nás dovede až k bývalé točně autobusů, kde je cíl okruhu. Žlutá trasa: Začínáme stejně jako červená trasa po široké šotolinové cestě při vjezdu na parkoviště, po 300 m přibíháme k zahrádkářské osadě a pokračujeme okolo osady přes první křižovatku cest až k rozlehlé louce, na jejímž okraji se dáme vlevo a mírně klesáme až na křížení cest s altánem, kde odbočíme doleva a pokračujeme přes louku až k asfaltové točně, kde je cíl okruhu. 15

16 16 4

17 5 Obora Hvězda aneb, kde bývala vojenská ležení Obora Hvězda leží v těsném sousedství Bílé Hory na ploše 86 ha. Založil ji Ferdinand I. na pozemku břevnovského kláštera. Nejprve sloužila pro královské honitby, slavnosti i diplomatické návštěvy. Ferdinand Tyrolský, mladší syn Ferdinanda I. a místodržící v Čechách, započal r s výstavbou letohrádku na půdorysu šesticípé hvězdy. Letohrádek byl dokončen na podzim Obora sloužila i vojenským účelům se u její zdi v místě zvaném Světlička odehrála nechvalně proslulá bitva na Bílé Hoře a od té doby téměř pokaždé, když cizí vojska vtrhla do Prahy, sloužila jako vojenské ležení a byla pleněna. V 18. století zde byla zřízena bažantnice a letohrádek byl podle pokynu Josefa II. upraven jako sklad střelného prachu. Dnešní podoba obory pochází většinou z r. 1797, kdy byla přeměněna v anglický park se třemi alejemi. V roce 1937 bylo upraveno nejbližší okolí letohrádku a od r je obora postupně revitalizována jsou zde vysazovány nové stromy místo starých a nevhodných. V oboře převažují buky, duby, jedle a habry. Větší část obory je v rovině, jen malá část na západě je v prudkém svahu. Ve spodní části obory najdeme také louku s mokřadem a rybníčkem. V ohradní zdi se nachází čtyři brány: Libocká, Ruzyňská, Břevnovská a Bělohorská. Proti Libocké bráně stojí kamenná socha Jana Roháče z Dubé a při severní stěně socha Husitské bojovnice. Letohrádek a obora Hvězda byla v roce 1962 zapsána do seznamu národních kulturních památek. Břevnovská brána obory modrá 3,7 km, červená 2,5 km, žlutá 1 km červená a žlutá trasa nenáročné, větší převýšení pouze na nejdelší modré trase tram 15, 22 do zastávky Vypich, bus 108, 174, 179, 184, 191 do zastávky Vypich tram 1, 2, 18 do zastávky Petřiny, bus 179, 184, 191 do zastávky Petřiny podél ulice Na Vypichu 17

18 5 letohrádek Hvězda věž vodárenské štoly naučná stezka Obora Hvězda Modrá trasa: Startujeme u Břevnovské brány a po pěšině, která zhruba sleduje zeď obory, se dostáváme po 500 m k Libocké bráně. Dalších asi 100 m pokračujeme alejí a odbočujeme na první pěšinu doprava, stále máme na dohled zeď obory. Po kilometru běhu přichází prudké klesání, které opatrně seběhneme (vpravo se pod námi objeví malý rybník) a pokračujeme až k první větší křižovatce. Zde zahneme doprava a přes potok pokračujeme až na křižovatku pěšin na dohled od vilové zástavby, kde zatáčíme doleva a táhlým stoupáním se dostáváme na pěšinu podél zdi po které budeme pokračovat až do cíle. Po 300 m můžeme vlevo pod námi zahlédnout stavbu věžičky vodárenské štoly. Za ní nás čeká mírné, ale nepříjemné stoupání až k Bělohorské bráně, odtud běžíme jíž po rovině až do cíle u Břevnovské brány. Červená trasa: Vybíháme po menší cestě vpravo od hlavní cesty, směřující k letohrádku. Po 500 m přibíháme na křižovatku cest (na dohled od Libocké brány) a zatáčíme doleva. Pěšina nás dovede po 150 m na křížení pěšin, kde se dáme doleva na pěšinu zhruba rovnoběžnou s hlavní alejí. Po této cestičce absolvujeme dalších zhruba 700 m a křižujeme dvě hlavní cesty. Od druhé mírně sbíháme až ke zdi obory, kde zatáčíme prudce doleva a stoupáme k Bělohorské bráně. Zde zatáčíme vlevo na pěšinu, vedoucí zhruba mezi zdí obory a hlavní alejí. Po 100 m přibíháme na další křižovatku cest, kde volíme pravou variantu a kolem významného stromu přibíháme na hlavní cestu na dohled od Břevnovské brány, kde je cíl okruhu. Žlutá trasa: Vybíháme po menší cestě vpravo od hlavní cesty, směřující k letohrádku. Na prvním větším rozcestí uhýbáme lehce doleva, kolem dětského hřiště se dostáváme na křižovatku cest, kde zatočíme doleva a běžíme a až na širokou hlavní cestu. Zde se dáme opět doleva a v dálce již vidíme Břevnovskou bránu, cíl okruhu. další sporty 18

19 5 19

20 16 JV okraj Klánovic (ul. Habrovská) modrá 3,7 km, červená 3 km, žlutá 1,1 km trasy jsou nenáročné, bez převýšení po lesních cestách ČD stanice Praha-Klánovice bus 251 do zastávky Nádraží Klánovice, 261 do zastávky Nádraží Klánovice, sever parkoviště u nádraží Klánovice Klánovický les aneb do míst, kde kdysi řádili loupežnící a lapkové Klánovický les (též nazývaný Vidrholec) je rozsáhlý lesní komplex na východním okraji Prahy poblíž městských částí Horní Počernice, Újezd nad Lesy a Klánovice. Území je od roku 1982 chráněným přírodním výtvorem. Zástavba Klánovic dělí les na západní a východní část, les také protíná frekventovaná železniční trať z Prahy na Kolín. Ve středověku byl Vidrholec obávaný svými dočasnými obyvateli lapky a loupežníky, kteří ohrožovali nejen krajinu v okolí Běchovic, ale hlavně císařskou silnici, hlavní dopravní tepnu v době, když ještě nebyla vystavěna železnice. Byly zde přepadání nejen chodci, ale i formani a poštovní kočáry. První zpráva o řádění zdejších loupežníků je již z roku 1142, kdy kníže Vladislav, krátce po svém nastoupení na knížecí stolec, nechal svými zbrojnoši obklíčit les Vidrholec a loupežníky pochytat. Loupežníci byli poté předvedeni k hrdelním soudům v Kouřimi a Kolíně, kde byli mučeni a popraveni. Charakteristickým prvkem lesa je pravoúhlá sít cest, která ho protkává. Složením je les poměrně pestrý. Listnatý les typický pro mírný klimatický pás střídá břízy s habrem a borovice s dubem, nechybí ani lesnická výsadba smrků a borovic. Přírodní rezervace se rozkládá na ploše cca 397 ha v nadmořské výšce m. Mezi hlavní důvody ochrany patří spontánní hybridy bříz (hybridní roje) a porosty bezko- 20

21 6 lencových doubrav. Žijí tu zajíci, bažanti, lišky, srnčí a černá zvěř. Ornitologové zde zaznamenali přibližně 60 druhů hnízdících ptáků. Na několika místech jsou tůně a mokřady se vzácnými rostlinami. Modrá trasa: Vyběhneme po červené turistické značce (podél trati směrem na Úvaly) až k hájovně Štamberk, kde opouštíme značku a zahýbáme vlevo na širokou rovnou asfaltku. Po této cestě běžíme další zhruba 1 km, míjíme dvě výrazné křižovatky a pokračujeme až k lesní oplocence, u které zatáčíme ostře vlevo na menší cestu se žlutou značkou. Po příjemné cestě pak běžíme dalších 1,5 km až do cíle, na kraj Klánovic. Červená trasa: Začínáme po žluté značce, která nás po pěšině vede do lesa. Po 500 m křížíme první výraznou cestu, ale pokračujeme dále po žluté značce a zhruba na metě 1 km přibíháme na asfaltovou cestu, kde opustíme žlutou značku a zahýbáme vpravo. Po asfaltce uběhneme dalších 300 m až na první křižovatku cest a uhneme vpravo na cestu podél paseky. Po dalších 300 m zatáčíme na první výrazné křižovatce opět vpravo a běžíme po lesním průseku zpět směrem na Klánovice. Průsek nás provází dalších 700 m až na křižovatku, kde jsme již proběhli na začátku okruhu. Zde volíme levou cestu a běžíme po ní až k železniční trati, kde zatáčíme vpravo a po červené značce přibíháme do cíle. další sporty Žlutá trasa: Po startu vyběhneme po červené turistické značce podél trati směrem na Úvaly. Po 300 m přibíháme na křižovatku cest, před oplocenkou zatáčíme vlevo a po rovné cestě pokračujeme dalších 300 m až na výrazné křížení cest. Zde se dáme prudce vlevo a po žluté značce přibíháme ke kraji Klánovic, kde je cíl. 21

22 22 6

23 7 Kunratický les aneb, skrz zelené plíce Prahy Kunratický les patří k největším zeleným plochám vnitřního města. Od jiných pražských rekreačních areálů se liší tím, že jde o souvisle zalesněné území prakticky bez otevřených ploch. Najdeme jej v jihovýchodní části Prahy a vzhledem ke své značné rozloze (asi 300 hektarů) zasahuje na území hned čtyř katastrů: Chodova, Kunratic, Michle a Spořilova. Území Kunratického lesa je poměrně členité, zejména v jeho jihozápadní části. Okrajem lesa totiž protéká Kunratický potok, který tu v ordovických břidlicích vytvořil hluboké, stinné údolí. Přírodní památka Údolí Kunratického potoka o rozloze 152 ha (chráněna od r. 1988) se skládá z údolní nivy, výše položených lesních porostů a skal se zbytky skalních stepí. Část přiléhající k sídlišti Horní Roztyly je plošší, zde se také nachází nejvyšší kóta oblasti (311 m). V oblasti se dochovaly původní porosty buků a dubů, hojnou dřevinou je habr, smrk i borovice, u údolích rostou jasany a olše. Vedle zoologických druhů v městských lesích běžných, jako jsou např. veverky, se tu při troše štěstí můžeme setkat i se stádem muflonů, kterých tu žije kolem čtyřiceti. Na strmém ostrohu nad zákrutem Kunratického potoka najdeme zříceniny Nového hradu. Stavbu nařídil roku 1411 král Václav IV., který na hradě později často pobýval a v srpnu 1419 také zemřel. O půl roku později byl hrad rozbořen husitským vojskem a k jeho obnově již nikdy nedošlo. Půdorys stavby, zejména paláce hotel Globus modrá 3,0 km, červená 2,0 km, žlutá 1,2 km středně náročné, většinou po šotolinových cestách, červená trasa obsahuje větší stoupání metro C Roztyly, na parkovišti v blízkosti hotelu zřícenina Nový Hrádek zookoutek 23

24 7 a věže, je však dodnes dobře znatelný a zříceniny jsou volně přístupné. Modrá trasa: Od startu u hotelu Globus vybíháme po šotolinové cestě, po 300 m křížíme asfaltovou cestu a pokračujeme po pěšine podél paseky. Po krátkém stoupání přebíháme cestu a posléze přibíháme k asfaltce, kde zatáčíme vpravo a pokračujeme mírným klesáním až k prudké zatáčce vlevo, za kterou míjíme altán s piknikovým místem. Po asfaltce pokračujeme stále rovně až na první výraznou křižovatku s altánem, kde zatáčíme vlevo na širokou lesní cestu. Cesta nás zhruba po 500 m přivede opět na asfaltku, po které odbočíme vpravo a běžíme k Velkému altánu, u kterého se napojíme na modrou turistickou značku a mírným klesáním doběhneme do cíle. Červená trasa: Od startu vybíháme po šotolinové cestě, po 100 m zatáčíme vlevo a sbíháme údolím po lesní cestě až na asfaltku, po které pokračujeme v klesání až k hotelu Nosál. Před hotelem zatáčíme vlevo a běžíme po cestě podél lesní oplocenky. Na konci plotu zatáčíme prudce vlevo a výrazným stoupáním přibíháme až ke křižovatce cest, kde volíme levou variantu. Po 300 m přibíháme k lavičkám a odbočujeme vlevo na lesní pěšinu, po které přibíháme až k asfaltové cestě. Asfaltku přeběhneme a mírným klesáním po šotolinové cestě dobíháme do cíle. Žlutá trasa: Od startu u hotelu Globus vybíháme po šotolinové cestě, po 300 m přibíháme na asfaltovou cestu, po které pokračujeme vlevo a táhlým stoupáním přibíháme k Velkému altánu. Zde se napojíme na modrou turistickou značku a mírným klesáním doběhneme do cíle. další sporty 24

25 7 25

26 8 roh atletického hřiště u gymnázia Nad Štolou modrá 2,8 km, červená 1,8 km, žlutá 1 km nenáročné, bez většího převýšení, vedeny po asfaltových komunikacích metro C Vltavská + 10 min. chůze tram 1, 15, 25, 26 do zastávky Letenské náměstí placené parkování v ulici Kostelní Letná aneb po místech kudy kráčela historie Letenský park navazuje na západní straně na Chotkovy sady a rozprostírá se na ploše 25 ha mezi Letenskou plání a nábřežím Vltavy. Jde o jeden z nejstarších pražských parků, založen byl již ve druhé polovině 19. století. Současný název pochází z roku 1919 a je odvozen od slova Leteň nebo Letná pole, což znamenalo dobře sluněné místo. Letná svůj význam získala už ve středověku, kdy se tu nacházely vojenské tábory (habsburské, francouzské, pruské, švédské). Strategický význam pláně při každém obléhání Prahy tak bránil rozvoji nějakého stabilnějšího osídlení, v oblasti byly především vinice a zahrady. Až v 60. letech 19. stol. pozemky začala vykupovat pražská obec a přeměňovat je ve veřejný park. Holé letenské svahy se postupně začaly zalesňovat a byl zde vystavěn Letenský zámeček, který vznikl v roce 1863 ve stylu italské předměstské vily podle projektu Ignáce Ullmanna jako výletní restaurace. Dominantou západní části sadů je tzv. Hanavský pavilon, sloužící jako restaurační zařízení. Pavilon byl původně vytvořen pro Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891, po jejímž skončení byl rozebrán a přestěhován na Letnou. Jedná se o velmi zajímavou a bohatě zdobenou technickou památku. Park je celoročně využíván Pražany všech věkových kategorií jak k procházkám, tak ke sportovnímu vyžití. Najdeme zde dětské hřiště, tenisové kurty, malý atletický stadion a mnoho kvalitních komunikací, vhodných pro běh, cyklistiku i in-line bruslení. 26

27 Modrá trasa: Vyběhneme po asfaltové cestě podél atletického hřiště, míjíme i dětské hřiště a pokračujeme stále rovně přes malé asfaltové prostranství až na křižovatku v blízkosti ulice Na Baště sv. Tomáše. Zde odbočíme na asfaltku doleva a běžíme směrem k Vltavě, u Hanavského pavilonu se stáčíme mírně vlevo, po levé straně míjíme metronom a pokračujeme dalších 500 m až k soše Ženy. Zde odbočíme k tenisovým kurtům a podél nich se po chvíli dostáváme k zahradní restauraci Letenský zámeček. Restauraci obíháme zprava, po 200 m se stáčíme doleva a opět se vracíme kolem Letenského zámečku, který obíháme zleva a za ním zahýbáme vpravo do Kostelní ulice, kde oběhneme hlídané parkoviště a po chodníku se dostáváme do cíle okruhu, na roh hřiště. 8 Letenský zámeček Hanavský pavilon Pavilon Expo 58 metronom Červená trasa: Od startu vyběhneme po šikmém chodníku směrem k ulici Milady Horákové a pokračujeme po něm zhruba dalších 800 m až na asfaltový plácek v blízkosti obratiště tramvají Špejchar, kde zatáčíme doleva a pokračujeme až pod Hanavský pavilon. U něj se stáčíme mírně vlevo a přibíháme na prostranství pod metronomem, pokračujeme mírným stoupáním až na druhou křižovatku, kde se dáme vlevo a po chvíli již přebíháme malé kruhové náměstíčko a míjíme stánek s občerstvením. Probíháme rovně mezi dětským a atletickým hřištěm a těsně za nimi odbočujeme doprava a podél atletického hřiště dobíháme do cíle. Žlutá trasa: Startujeme po asfaltové cestě podél atletického hřiště, míjíme dětské hřiště a na druhé křižovatce za ním zatáčíme prudce vpravo a běžíme zhruba 100 m směrem k Letenské pláni. Na druhé křižovatce asfaltek zatáčíme doprava a pokračujeme až ke gymnáziu Nad Štolou, před kterým zatáčíme opět vpravo a dostáváme se až na roh atletického hřiště, kde je cíl okruhu. další sporty 27