Jiří Hoskovec, Milan Nakonečný, Miluše Sedláková: Psychologie XX. století

Transkript

1 22. Transpersonální psychologie Roku 1969 začal vycházet v USA nový psychologický časopis Journal of Transpersonal Psychology pod vedením šéfredaktora Anthonyho Suticha. Ohlásil tak příchod nové psychologické doktríny, která měla původně být jen rozšířením humanistické psychologie. Nový (dle Abrahama Maslowa čtvrtý) směr v psychologii vznikl z debat humanistických psychologů s psychiatry (Stanislav Grof) a dalšími vědci (např. fyzik Fritjof Capra). Stěžejní osobností se stal českoamerický psychiatr Stanislav Grof, který měl od druhé poloviny padesátých let psychedelické zkušenosti s LSD, s kterým se v padesátých a šedesátých letech v Československu legálně experimentovalo. Začalo se psát a hovořit o překonání karteziánsko-newtonovského obrazu světa v psychologii, o rozšířeném vědomí, o psychologii změněných stavů vědomí, o holotropních stavech, o kosmickém vědomí apod. Sám Grof byl silně ovlivněn Jungem, jehož nauku o kolektivně nevědomých archetypech dotáhl do nové podoby terapeutické praxe, ve které tušil ohromné, avšak zatím skryté možnosti pomoci pacientům, u nichž dosavadní léčebné postupy selhaly. Jiří Hoskovec, Milan Nakonečný, Miluše Sedláková: Psychologie XX. století Transpersonální psychologie vznikla tedy se znovuobjevením skrytých dimenzí lidského vědomí, resp. se znovuoobjevením možností tzv. rozšířeného vědomí. Její představitelé se rádi odvolávají na výrok W. Jamese, nejvýznamnějšího amerického psychologa z přelomu XIX. a XX. století, který prohlásil, že naše normální bdělé vědomí nazýváme je racionální vědomí je jen zvláštní druh vědomí, a který tak vyslovil přesvědčení, že existují různé formy vědomí, lišící se podstatně od té, kterou pokládáme za jedině možnou. Co tvoří obsah rozšířeného vědomí, je sdělitelné obvykle jen v případech, kdy je vyvoláno prostřednictvím drog. A. W. Watts (1972) popisuje své zážitky jako transformaci předmětného vnímání v kaleidoskop barev a tvarů, s nímž jako by bylo spojeno jakési slovy nesdělitelné nahlížení podstat, v němž je jakoby rozpuštěn i pocit vlastního já. Avšak existují také metody navozování rozšířeného vědomí bez použití drog, které tak vylučují interpretovat dosažené stavy jen jako přímé důsledky intoxikace drogou. Jsou to např. transcendentální meditace, aktivace určitých eneretických center lidského těla (čaker) a další. Pelletier soudí, že jen povrchní pohled vede k přesvědčení, že věda a mystika nejsou slučitelné. Stejný názor vyslovil F. Capra a další. K tomu je třeba pouze

2 poznamenat, že K. R. Pelletier je profesorem psychiatrie univerzity v San Francisku, ředitelem centra pro psychosomatickou medicínu atd., nikoli publicistou z řady těch, kteří popularizují zásnuby vědy a mystiky v rámci hnutí New Age často velmi zjednodušujícím způsobem. K navození mimořádných stavů vědomí lze užít různé typy tzv. halucinogenních (psychedelických) drog. Nejvíce účinným halucinogenem je LSD (podle Stafforda je čtyřtisíckrát silnější než meskalin kdysi nejsilnější známé psychedelikum). Látku syntetizoval (z námelu) roku 1938 Albert Hofmann v laboratořích firmy Sandoz ve Švýcarsku jako oběhové a respirační stimulancium. Látka byla vyzkoušena na laboratorních zvířatech, pozorované výsledky však neměly očekávaný efekt. Peter Stafford: Encyklopedie psychedelických látek Na jaře roku 1943 dostal Hofmann zvláštní předtuchu : měl pocit, že by LSD mohlo mít ještě jiné vlastnosti, než byly pozorovány při původním výzkumu firmy Sandoz. Látku proto znovu syntetizoval s ůmyslem předat ji farmaceutickému oddělení Sandoze k dalšímu přezkoumání. To bylo do jisté míry neobvyklé, píše ve své autobiografii, protože podle pravidla byly experimentální látky definitivně staženy z výzkumného programu, jakmile se jednou z farmakologického hlediska ukázaly být nezajímavé. V průběhu rekrystalizování jen několika centigramů (setin gramu) pro analýzu se dr. Hofmanovi stala zvláštní věc: Najednou jsem byl podivně opilý. Vnější svět se změnil, jako bych byl ve snu. Objekty se zdály nabývat na plastičnosti, získávaly neobvyklé rozměry, barvy byly zářivější. Změnilo se i mé vnímání sebe sama a smysl pro čas. Když jsem zavřel oči, pulzoval ve mně nepřerušovaný proud neobyčejně živých a plastických fantastických obrazů, doprovázených intenzivní hrou barev jako v kaleidoskopu. Asi po dvou hodinách tato ne nepříjemná opilost, kterou jsem prožíval za plného vědomí, zmizela. Dr. Hofmann tak díky náhodě jako první lidská bytost prožil zkušenost LSD, k níž by bylo nikdy nemohlo dojít ve striktních laboratorních podmínkách. Možná mi kapka spadla na prsty a byla absorbována kůží. Jediná kapka. Vzorky LSD byly společně se sadou sandozovských sedativ v r zaslány do Výzkumného ústavu psychiatrie v Praze. Balíček otevřel student medicíny Stanislav Grof, jehož fascinoval letáček popisující LSD jako látku schopnou navodit dočasnou modelovou psychózu. Grof vyzkoušel LSD v kombinaci se silným oslňujícím světlem: Experimentovali jsme se vším možným. Mého školitele, který mi LSD dal zajímalo mimo jiné EEG a to, čemu se říká řízení mozkových vln - což se dá dělat buď s pomocí stroboskopického světla, nebo akustického vstupu. Potom se zkouší, zda korespondující mozkové vlny zvyšují

3 frekvenci, která se pouští do systému. A tak, když jsem s LSD prožíval vrchol, přišla sestra a sdělila mi, že je čas na EEG. Odvedla mě do takové malé místnůstky, kde jsem si lehl a ona udělala záznam mého EEG. A potom přišel čas na řízení mých mozkových vln. Takže nastavila stroboskopické světlo, které jsme používali, požádala mě, abych zavřel oči, umístila tu věc nad moji hlavu a zapojila. A pk přišla neuvěřitelná exploze bílého světla. Jako dalšší jsem si uvědomil, že vědomí opouští mé tělo. Odletěl jsem z kliniky, odletěl jsem z Prahy, odletěl jsem z planety! Měl jsem pocit existence v absolutně netělesném stavu a doslova jsem se stal vesmírem - prožíval ho. Byl tam velký třesk i něco jako bílé díry a černé díry. Zatímco se tohle dělo, sestra velice pečlivě plnila instrukce začala asi u tří cyklů a zvýšila až na šedesát a zpět a znovu a opatrně zastavila uprostřed škály alfa, a potom škály theta a škály delta a experiment ukončila. A potom jsem nějak znovu našel své tělo a skončil s neuvěřitelně silným dojmem. A tak jsem se, jak jinak, přidal ke skupině lidí, kteří měli přístup k psychedelickým látkám. Stanislav Grof: Psychologie budoucnosti V obvyklém neboli normálním stavu vědomí prožíváme sami sebe jako newtonovské objekty, které existují v prostoru vymezeném naší pokožkou. Angloamerický spisovatel a filozof Allan Watts tento způsob vnímání nazýval ztotožnění s egem zapouzdřeným v pokožce (skin encapsulated ego). V tomto stavu je vnímání prostředí omezeno fyziologickými možnostmi našich smyslových orgánů a fyzikálními charakteristikami prostředí. Nemůžeme proto vidět předměty, které se nacházejí za pevnou zdí, lodě plující za horizontem anebo odvrácenou stranu měsíce. Pokud jsme v Praze, nemůžeme slyšet, o čem si naši přátelé vykládají v San Francisku. Nemůžeme cítit měkkost jehněčí srsti, není-li s ní povrch našeho těla v přímém dotyku. Navíc, prostřednictvím všech našich smyslů můžeme živě vnímat pouze události, jež se odehrávají v přítomnosti. Je možné vybavovat si vzpomínky z minulosti a předvídat budoucí události nebo o nich fantazírovat, avšak tyto zážitky se od bezprostředního a přímého prožívání přítomného okamžiku velice liší. Během interpersonálních stavů vědomí však není žádné z těchto omezení absolutní, každé z nich lze překročit. S maximální kvalitou smyslového vnímání můžeme prožívat události, které

4 se staly v minulosti, někdy také i ty, které ještě nenastaly, ale mají se někdy v budoucnu teprve uskutečnit. Spektrum transpersonálních zážitků je velice pestré a zahrnuje jevy z několika rozdílných úrovní vědomí. V tabulce 2.2 jsem se pokusil tyto různé typy zážitků, které podle mého názoru náležejí do transpersonální oblasti, vyjmenovat a roztřídit. Většinu jevů, jež uvádím v této názorné tabulce, jsem sám osobně prožil v průběhu vlastních psychedelických a holotropních sezení a rovněž jsem měl opakovaně příležitost je pozorovat při práci s klienty. Jak tabulka 2.2 ukazuje, transpersonální zážitky můžeme rozdělit do tří velkých kategorií. Do první z nich řadíme zážitky, při nichž dochází především k překročení obvyklých prostorových hranic, neboli omezení ega zapouzdřeného v pokožce. Sem patří zážitky splynutí s jinou osobou do stavu, který můžeme nazvat duální jednotou, ztotožnění s vědomím celých lidských skupin (například všemi matkami na celém světě, veškerým obyvatelstvem indického subkontinentu nebo všemi vězni v koncentračních táborech) anebo dokonce k rozšíření vědomí, kdy se zdá, že jsme se ztotožnili s celým lidstvem. Avšak transpersonální psychologie je zejména určena k pomoci klientům, kterým medikace a tradiční způsoby psychoterapie nepomohly. Původní psychedelická sezení nahradili manželé Stanislav a Christina Grofovi tzv. holotropním dýcháním (po zákazu halucinogenů k možnostem terapeutického využití). Při řízeném hlubokém dýchání se mění chemické složení krve, to má vliv na útlum činnosti

5 mozkové kůry, a naopak posílení aktivity některých podkorových, evolučně výrazně starších mozkových oblastí. Účinky této techniky jsou podobné jako u halucinogenů. Dříve než uzavřu tuto část pojednávající o cílené práci s tělem, rád bych se dotkl otázky, kterou v souvislosti s holotropním dýcháním nebo zážitkovou terapií často slýcháme: Jestliže je znovuprožití traumatických vzpomínek zpravidla velmi bolestný proces, z čeho lze usuzovat, že má léčivé účinky a není pouhým zopakováním traumatu? Myslím, že nejlepší odpověď můžeme nalézt v článku Unexperienced Experience (Neprožitý zážitek), který se svým kolektivem publikoval irský psychiatr Ivor Browne (McGee et al. 1984). Autoři předkládají názor, že zde nejde o přesné přehrání či zopakování původní traumatické situace, ale o první plně vědomé prožití odpovídající emoční a tělesné reakce na ni. To znamená, že v okamžiku, kdy k traumatu dochází, se jeho obsah zaznamenává v organismu, avšak již není plně vědomě prožit, zpracován a integrován. Avšak léčebné účinky holotropního dýchání jsou tak dramatické a smysluplně propojené s konkrétními zážitky ze sezení, že nemám žádných pochyb o tom, že holotropní dýchání představuje vysoce hodnotnou formu terapie a sebeobjevování. V průběhu řady let jsme mohli nesčetněkrát pozorovat, jak se mnozí klienti vymanili i z několik let trvajících depresí, překonali různé fobie, zbavili se sžíravých iracionálních pocitů a výrazně posílili důvěru i úctu k sobě samým. Rovněž jsme zaznamenali bezpočet případů vymizení prudkých psychosomatických bolestí včetně migrén, také trvalého zlepšení nebo dokonce úplného vyléčení psychogenního astmatu. Mnohokrát jsme slyšeli, jak účastníci našich seminářů vypovídají, že zlepšení, kterého docílili během několika dýchání, se jim nepodařilo dosáhnout ani po několik let trvající verbální terapii. OTÁZKY A ÚKOLY 1. Na kterém filozofickém (ontologickém) vztahu ke světu stojí transpersonální psychologie? 2. Co rozumí transpersonální psychologové překonáním karteziánsko-newtonovského paradigmatu uvažování o světě a duši? 3. V kterých psychologických doktrínách má transpersonální psychologie kořeny? 4. Odkud pochází obsahy halucinací lidí pod vlivem psychedelik? 5. Může si člověk pamatovat prožitek vlastního porodu jako fenomén epizodické (tedy explicitní) paměti? 6. V čem spočívá princip vyléčení (či podstatného zlepšení stavu) některé psychické poruchy metodou psychedelického sezení či holotropního dýchání?